ARCHGOAT – The
Apocalyptic Triumphator
CD 2015, Debemur
Morti Productions
Stál
jsem v dlouhé frontě před kostelem. Byla neděle, sváteční den všech
věřících. Přede mnou se křižovaly postarší dámy, diskutovaly o slevách
v supermarketech a pár mladých mělo divně zakalené oči. Slepé ovce jdoucí
na porážku, napadlo mě. Pomalu jsme postupovali dál. Nechtělo se mi.
V zádech jsem cítil podivné mrazení. Napřáhl jsem ruce do svěcené vody a
ucukl. Náhle byla nádoba, stojící po desetiletí u vchodových dveří, naplněna po
okraj krví a hnisem. Za mnou se ozvaly
výkřiky a všem přítomným se začaly měnit tváře. Nebyla náhle neděle, nebyl
svátek, byl to sabat. Pan farář měl náhle na tváři nekonečný škleb a
z ochozu se začaly ozývat šílené zvuky. K nekonečnému tanci,
k rouhačským orgiím nám hráli finští black death metalisté ARCHGOAT.
Kapela, hrající od roku 1989, legenda, která znesvětila nejeden kostel. Usedl
jsem na dřevěnou lavici, sepnul jako jediný ruce k modlitbě a pak mě
spálil žhavý oheň. Opět jsem propadl na nějakou dobu okultismu.
Desku
zdobí krásný, nebál bych se použít tentokrát i slovo dokonalý obal od mistra
Chrise Moyena. Plně vystihuje veškeré zlo a rouhačství, které se na desce
odehrává. Pánové jsou si ve svých okovaných botách velmi jistí. Bez jakýchkoliv
kompromisů drtí svými podrážkami veškeré pochybnosti všech, kteří jim přestali
věřit. Kapela je takovým malým zjevením. Jede si ten svůj mocný, nátlakový
black/death, neohlíží se do stran. Kritici budou hovořit o klapkách na očích, o
sveřeposti a o tom, že by to už chtělo nějakou změnu. Věřte mi, že nechtělo. Je
to to samé, jako byste chtěli po vlkovi, aby přestal lovit, po orlovi, aby
přestal létat a po death metalistovi, aby začal mít rád růžové jednorožce.
Takhle to jednoduše nefunguje. Buď máte kapelu, která hraje hudbu, které věříte
nebo chcete oslovit zástupy komerčních posluchačů. ARCHGOAT jsou sví, někdy
možná moc monotónní, ale věrní a poctiví.
Na
oltář, plný rouhačských symbolů, je položeno totální hudební zlo. Hodně se mi
líbí různé mezihry, smuteční chorály, které krásně doplňují celkový obraz
zmaru. Správný death metal (naroubovaný na tmu) má alespoň trošku bolet, být
nepříjemný, drsný a syrový. Všechny tyto atributy na „The Apocalyptic
Triumphator“ nalezneme. Občas bych sice ocenil narušení některých lehce
stereotypních hlukových stěn, ale ty jsou vždy po chvilce zpestřeny zvolněním.
A tak album rozhodně nenudí, dokáže opět strhnout a je nakažlivé jako prokleté
hostie, rozdávané při „našich“ mších. Vše je rozmáchlé, jako křídla hejn
krkavců, kroužících ve spirálách nad kostelem. Mraky jsou nízko, světlo daleko.
Ortodoxní přístup může být někdy spíše výhodou. Tedy, v tomto případě
rozhodně. Muzika mi připomíná pomalé, zvyšující se výkřiky při obrácených
modlitbách. Utíkám do stínu, aby mě nesežehl oheň, tryskající z Hádovy
říše. Nezastírám, že mi na desce ne vše úplně vyhovuje, ale musím uznat, že
svoje řemeslo dělají Finové velmi dobře.
Mezi
lidmi se už nějakou dobou šíří zvěsti o konci světa, o epicentru zla
v jejich městě. My víme své. Příchod rohatého bude asi ještě nějakou dobu
trvat, ale podle večerních zpráv si troufám tvrdit, že jsme na velmi dobré
cestě. Kdybyste viděli ty davy, vměstnané mezi kostelní zdi, nedivili byste se.
Stačí se někdy rozhlédnout, třeba v ranní tramvaji. U některých lidí už je
dávno jasné, že jsou již nějakou dobu jednou nohou za řekou Styx. Z nebe
zase začíná padat hustý déšť. Voda je tradičně kyselá a čím dál tím víc
smíchaná s hnisem. Ten zasahuje naše duše, stejně jako novinka ACHGOAT.
Prokletí, uhranutí, ztracení se motáme v nekonečném kruhu. Jediná cesta
ven je na lafetě v dubové rakvi. Vlastně, svět je krásný, nádherný, plný
samých rozumných a hodných lidí. Jen nesmíte poslouchat „The Apocalyptic
Triumphator“. Jinak se vše dobré ve špatné obrátí. Temná, někdy lehce monotónní
deska, ve které si dává rande peklo s tmou.
Asphyx
says:
Finnish black death metallers
ARCHGOAT play for the endless dance, for the blasphemous orgy
us. The CD reminds me slowly,
raising shout by occult prayers. Curse, bewitch, lost in
an endless circle. I like different
interludes, funeral chants that beautifully complete the overall picture of doom. Correct death metal should hurt at least, be unpleasant
raw and rugged. We find all these
attributes on "The Apocalyptic Triumphator" . A dark, sometimes slightly monotonous album, where the
darkness meets the hell.
Seznam
skladeb:
1. Intro (Left Hand Path)
2. Nuns, Cunts and Darkness
3. The Apocalyptic Triumphator
4. Phallic Desecrator of Sacred Gates
5. Grand Luciferian Theophany
6. Those Below (Who Dwell in Hell)
7. Intro (Right Hand Path)
8. Congregation of Circumcised
9. Sado-Magical Portal
10. Light of Phosphorus
11. Profanator of the 1st Commandment
12. Funeral Pyre of Trinity
Čas: 41:17
Sestava/band:
Lord
Angelslayer - Bass, vocals
Ritual
Butcherer - Guitars
Sinisterror
- Drums
.JPG)