Milý
blogísku, už od listopadu ti píšu své důvěrné příběhy o
deskách, snažím se popsat výkony kapel na pódiích a uskutečnit
sem tam nějaký ten rozhovor. Jsem víceméně osamocený bojovník,
který za podpory své manželky (díky za korekce), Michala
(díky za fotky) a death metalové kolegyně Duzl (díky za překlady), pořád nadšeně píše. Jsem až lehce šokován a velmi příjemně
polichocen jak z ohlasů, tak z návštěvnosti. Zdá se,
že mé příběhy o deskách zabírají a cesta, kterou jsem se
vydal, je správná. Nabíjí mě to energií a chutí dál psát.
Ještě jednou tedy díky za přízeň, přátelé. Díky vám jsem
poznal tuny nové muziky a získal spoustu dalších pravých a
poctivých kamarádů. Vážím si toho!
Dnes
vám chci ale vyprávět jiný příběh. Byla to klasická oslava
kulatých narozenin a můj návrat do města mého dětství a mládí.
Vždycky, když se blížím po dálnici k Mladé Boleslavi,
padá na mě nostalgie, rozmáchle vyprávím dětem o tom, jaké to
bylo dřív a ony stejně jako manželka jen shovívavě poslouchají.
Příběh „metly“ začal vlastně klasicky. Bratranec mi přinesl
kdysi na konci osmdesátých let první kazetu, s kamarády jsme
pak trávili dlouhé hodiny debatami o muzice, pili levné víno,
vždyť to znáte. Cokoliv na sobě mělo lebku, stalo se dobrým a
zrno od plev se oddělilo až časem. Nosíval jsem v těch
pradávných dobách tričko Cirkus Power, na kterém byla kostra
klauna. Všichni mě podle něj znali a já teprve po letech zjistil,
že to byla německá partička, hrající v elasťácích
nechutný uječený heavík lokálního poddruhu. Tenkrát to jiné
nebylo a každý starší maniak má svůj podobný příběh.
 |
| CD |
To
by nebylo zase tolik zajímavé. Člověk si většinou pamatuje
šoky, které během svého života potká. Mně se jeden stal
28.2.2015. Sedíme, slavíme a najednou je mi oznámeno, že se bude
rekonstruovat byt a že byly nalezeny dvě krabice mých kazet a CD.
Ihned usedám doprostřed pokoje, ztrácím pojem o světě a
otevírám zaprášená víka. Převaluji v rukou omlácené
krabičky, naskakují mi v mysli různé staré příběhy,
dokonce si vybavuji, jak jsem si kopie popisoval, obkresloval obaly a
přehrával kamarádům.
„Hele,
kvůli týhle kazetě jsem strávil dvě hodiny v předsíni u
jednoho kluka, než mi to nahrál. Pak jsem ho už nikdy neviděl“:
říkám do ticha pokoje. Všichni sedí vedle a oslavují a já
působím jak starý dědek v domově důchodců rozprávějící
vnoučatům.
„Ty jo, tuhle kazetu jsem vyměnil za osm krabiček cigaret“:
mumlám si pod vousy. Bylo to hrozné, nekouřil jsem a u trafiky
jsem se pěkně styděl. „A
tady byly nahraný Candelmass, který mi pak přepsal brácha nějakou
krávovinou“:
roztřeseně promlouvám. Mám tenhle kousek spojený se smutkem,
s odchodem jednoho z mých nejlepších kamarádů do
věčných lovišť. „Tatííí,
co to je za krámy?“:
ozve se od dveří a hlas mých ratolestí mě vrací zpět do
reality. „Nechte
tatínka, zase vzpomíná“:
usměje se na mě taktně žena, zavře za sebou a nechá mě
napospas minulosti.
Přitom,
spoustu krabic jsem před lety odnesl do popelnice. Všude se říkalo,
že už stejně končí, nová hi-fi věž už v sobě neměla
ten muchlající přístroj a tak jsem zamáčkl slzu a vyhodil jich
obrovské množství. Stejně se mi už začala rozrůstat sbírka CD
a o znovu nastolené módě vinylů tenkrát nikdo ještě ani
netušil. Tahle bedna ale asi byla někde vzadu zastrčená a celou
dobu čekala, až uběhne spousta let. Ještě chvíli jsem se
přehraboval, našel dokonce i pár kompaktních disků a náhle jsem
měl zvláštní pocit, jakoby se nějaký obrovský kruh v mé hlavě uzavřel.
 |
| kazety |
Z mladíka
v džínové rozdrbané bundě se stal velevážený student,
pak nesmělý příslušník civilní služby, manžel, zaměstnanec,
otec. Obyčejný příběh, ničím výjimečný, přesto důležitý.
Tedy, zdá se, že se začínají množit názory, abych toho sepsal
víc. Vyčkával jsem, přemítal, sbíral zkušenosti. Čas dozrál,
krabice mě přesvědčila.
Když
jsem poprvé před třemi lety popustil uzdu své fantazie a vyplodil první recenzi na death metalové CD v životě, nikdy bych
nevěřil, kam až tahle má vášeň zajde. Bednu asi jen několikrát
proberu, opráším, pomazlím se s kazetami a zase založím, ale
vzpomínky jsou rozjitřeny. Svrbí mě prsty, při chůzi mě
napadají spousty příběhů. Potkávám v nich zástupy
dávných kamarádů i méně známých tváří. Listuji starými
časopisy, znovu imaginárně trhám kazety v polském dvojčeti.
Nastalo
období, které zná asi každý chlap. Je potřeba se postavit
minulosti čelem a jít do toho po hlavě. Pro tebe, můj milý
čtenáři, to znamená, že se občas na mém blogu setkáš
s různými příběhy, názory, zápisky, postřehy. Vím moc
dobře, že dneska na sebe každý všude všechno vyzvrací, ale já
tímto reaguji na časté prosby svých kamarádů a přátel. Chtěli
jste to, budete to mít! Otevřu před vámi krabici plnou vzpomínek,
ale kouknu se i na dnešní hudební scénu. Možná to nebude pro
všechny příjemné, ale musí to zkrátka ven. Budiž nám země
lehká. Kazety se znovu muchlají!
 |
| komplet vzpomínky |
