V
Plzni to není s death metalem zrovna lehké. Jak tak cestuji po
republice, tak jsem od spousty kapel zaslechl, že u nás jednoduše
lidi nechodí. Párkrát jsem se dokonce setkal s názorem, že je to
tady samej heavíkář, že jsou u nás fanoušci líní a své
oblíbence moc nepodporují. Nevím, neodvažuji se hodnotit, ale sám
moc dobře vím, že když už do Čech zavítá nějaká pořádná
kapela, tak pravděpodobnost, že naše město vynechá, je snad
pravidlem. Musíme tak jezdit do Prahy, Budějovic a jiných míst.
Inu, evropské město kultury (smích). Dotace holt směřují trošku
do jiných, komerčnějších sfér. Občas se ale stane, že se
„zadaří“ a nějaká ta smečka přijede (a bez dotací).
Návštěva TORTHARRY, spolu s MORTIFILIÍ se tak stala pro mě více
méně povinností. Obě jmenované jsem sice viděl snad tisíckrát,
ale neužijte si to, když nemusíte překonat půlku republiky, ale
jen pár zastávek tramvají. Parádní také bylo, že se koncert
konal v sobotu, takže žádné stresy, kdy a jak vstanu do práce,
ani druhý den ranní vytřeštěné oči, ani bolavá hlava, ale
pohoda a klídek.
Mortifilia |
Skvělé
jsou i naše tradiční rozplavby, které pořádáme vždy před
akcemi v Plzni. Scházíme se v nedalekých hospodách (tentokrát
dáváme pivo jako křen spolu s Mr. Barťasem a Mr. Michalem u
Salzmannů), tlacháme o metalu, knihách, filmech, až nás huby
bolí a užíváme si to nadšení při setkáních stejně
naladěných lidí. Tentokrát jsme se do toho opřeli pěkně zostra
a do Kalikovského mlýna
jsme odcházeli v přesně té blahosklonné a natěšené náladě,
abychom byli připraveni na pořádný nářez. Zkrátka, byla
sranda, až jsme měli panty v ústech namožené.
Tortharry |
Kalikovský
mlýn je pro mě takovým atypickým místem pro koncerty. Pivo tam
sice mají dobré, ale já přeci jen vyrůstal ve větších
putykách. Každopádně, zvuk byl tentokrát dobrý, celkově tedy
mohu tento podnik doporučit. Pro menší, komornější akce je
„Kalikovák“ jako stvořený. Velkou výhodu je pak v létě
terasa, kde se dá v klidu a pohodě přežít třeba i kapela,
kterou zase tolik nemusíte, případně načerpat trochu čerstvého
vzduchu do plic.
Vcházíme
dovnitř, platíme, já do sebe házím další žejdlík, abych
nevypadl z rytmu, zdravím se s kamarády a kolegy,
zaujímám strategickou polohu (musím být někde vepředu, aby mé
oči zakalené lehkým stářím viděly a zároveň stranou, aby mě
nesejmul případný dav točící se a pařící mládeže). Tak a
jde se na to!
Mortifilia |
Na
MORTIFILII
jsem se hodně těšil. Tahle „švédská“ smečka mě nikdy
nezklamala. V sobotu bylo jejich vystoupení vlastně klasicky
skvělé, jako vždy. Chladné, odněkud z Gothenburgu vytažené
melodie se střídaly s těmi staršími, hrubšími,
hrobnickými. Pánové hráli s velkým nasazením a snad
z každého tónu bylo cítit, jak je jejich krutá „práce“
baví. Jako jejich fanoušek a věrný posluchač jsem byl velmi
spokojen. Oceňuji jak skvělé hráčské umění, tak řezající a
zároveň dobře čitelný vokál. Pořád dokola tvrdím, že
v Sušici umí mnohdy složit lepší materiál, než jejich
dnes již většinou tápající vzory. Za svým názorem si stojím
i po plzeňském koncertu. MORTIFILIA se předvedla ve velmi dobré
formě. Opravdu jsem si přišel jako na návštěvě ve městech
Stockholm, Visby, Gothenburg, Uppsala a ostatních místech, kde
tento styl kdysi vznikal. K tomu samozřejmě zazněla jako
bonus i určitá „česká melodika“. Za mě tedy parádní,
studeně řezající vystoupení, které nemělo chybu. Klobouk dolů.
TORTHARRY
jsou
česká legenda, která by už klidně mohla fungovat jen ze své
podstaty. Jenže tomu tak není. Neustále mě při jejich koncertech
fascinuje, kde se v téhle trojce z Hronova bere tolik
energie. Pokaždé je to vlastně podobné. Kapela přijde, kopne do
vrtule a pak mi utrhne hlavu i s páteří. Vždycky jsem měl a mám
rád smečky, které mě dokážou naživo strhnout a vymazat z mé
mysli jakékoliv další, rušivé myšlenky. TORTHARRY splňují
moje nejpřísnější měřítka a tak pro mě byl sobotní koncert
ujištěním, že tahle parta do starého železa rozhodně nepatří.
V „Kalikováku“ mělo jejich běsnění neskutečné grády,
kopalo to jako stádo rozzuřených býků a já si mohl hlavu
headbangingem ukroutit (koutkem oka jsem zahlédl, že dokonce paří
i můj věrný kamarád Michal, který jinak působí velmi seriózním
dojmem - smích). Kdo zkrátka umí, ten umí. Své jméno si
TORTHARRY vybudovali postupně, pomalu a za každým riffem byl znát
obrovský kus odříkání, zkušeností a víry v poctivý
death metal. Šlo se až na samotnou dřeň „staro-školského“
smrtícího kovu a spokojen musel být snad každý fanoušek. Byl to
jednoduše klasický masakr made in TORTHARRY. Odcházel jsem na
další pivo vyčerpaný a s pevnou vírou, že bych si klidně
dal celé tohle šílenství znovu. Připadal jsem si, jako bychom
spolu s kapelou zdolali nějakou vysokou horu, na jejímž
vrcholku leží tuny pořádně krvavého masa. Skvěle!
Následuje
alkoholické doražení na baru s TORTHARRY, pokec, zkrátka paráda.
Pak dlouhý rozhovor na zastávce se sympatickou slečnou, která se
na chvilku stavila v Plzni z Anglie. Litoval jsem, že nejsem mladší,
hezčí a o pár kilo lehčí. Škoda (smích). Potom cesta domů a
nakonec nekonečná opilecká tma.
Tortharry |
Byl
jsem moc rád, že jsem taky mohl jednou navštívit v Plzni
akci, kde se hrál poctivý death metal. Není to zase tolik časté
a bylo to pro mě hodně příjemné. Vím moc dobře, že smrtící
kov vždycky bude (až na pár výjimek) v absolutním
undergroundu a tak jsem rád za každý, podobně laděný večírek.
Ten den to v západočeské metropoli zase jednou žilo hezky po
mém a já byl nadmíru spokojený a plný víry, že „své“
město ještě nějakou dobu z death metalové mapy neodepíšu
(i když návštěvnost se třeba s takovými Pardubicemi
srovnat rozhodně nedá, malý klub
byl ale slušně zaplněn).
Mortifilia |
Koneckonců,
už teď můžu dopředu avizovat další koncert TORTHARRY
v Plzni
v dubnu spolu s HEAVING
EARTH, IMPURITUM a FEEBLE MINDED:
Doporučit
mohu také - tradiční, březnovou, nejen death metalovou taškařici
DEADLY
STORM:
Satan
s vámi přátelé a věřte, že Ježíš vás určitě miluje
(hurónský smích)! Death metal forever! Byl to příjemný
„smrťácký“ večer!
Tortharry and Mr. Asphyx |