ISOLE
– The Calm Hunter
CD
2014, Cyclone Empire
Mezi
ruinami opuštěného kostela stojí postava s ponurým
pohledem. Všichni už dávno odešli a ze zdí jsou cítit už jen
vzpomínky. Všude se vznáší smutek, ten průvodce samoty. Ploužím
se, trápím se, bojím se a mnu si ruce v představě
přicházejícího chladu. Ten obličej, stojící přede mnou jako
středobod vesmíru klidně a rozvážně, se otáčí na mě. Jsem
překvapen, má stejné rysy jako já. Usmívá se, jen má tvář
plnou vrásek a moudrosti starců. Není to jednoduché, ponořit se
do svého nitra a svést souboj se sebou samým a se svými běsy.
Emoce tryskají všude kolem a mají barvu všech odstínů černé.
Pohroužen do vlastní okoralé duše si promítám veškeré zlo,
které jsem za svůj nebohý život potkal. Byl jsem lovcem i obětí,
hráčem, i věrným posluchačem. Měl jsem a navěky budu mít rád
hudbu, která dokáže proniknout až někam do zadních partií mého
mozku. Švédští doom metalisté mě uměli svoji muzikou vždy
pohltit. Měli sice ve své diskografii i slabší, při prvním
setkání ne tolik dobrá alba, která dozrála až časem, ale
celkově patřím k jejich oddaným fanouškům.
Přitom
je to s podivem. Bývám na čisté hlasy v metalu poměrně
alergický a z doom metalu si vybírám také spíš jen občas.
Jsem jako starý vinař, který je zmlsaný a pije už jen svoje
oblíbená vína. Mám to hodně podobné. Mám rád staré
CANDLEMASS i SOLITUDE AETURNUS, WHILE HEAVE WEPT, KATATONII, EREB
ALTOR. Vlivy všech jmenovaných kapel zde v určitém měřítku
určitě najdeme. Celkový přístup pak mají ISOLE velmi podobný
jako jejich kolegové GRAND MAGUS. Myslím teď zvukovou příslušnost
k počátku devadesátých let. Vše je až průzračně čisté,
v některých momentech dokonce okázale rozmáchlé a když si
k tomu připočtete nezaměnitelný vokál, máte najednou před
sebou jednu z velmi originálních doomových kapel. ISOLE jsou
klasici v tom nejlepším slova smyslu. Jejich hudba může
možná na někoho působit až pateticky, ale věřte tomu, že když
na jejich smutnou hru přistoupíte, budete odměněni velmi
příjemným zážitkem. Některé refrény jsem si zpíval ještě
dlouho po tom, co už deska dávno dohrála.
Přistupuji
k misce se svěcenou vodou. Stejně jako při minulém obřadu
z roku 2011 („Born from Shadows“) jsou v ní krůpěje
krve věřících. Při poslechu novinky si přijdu zpomalený,
oddaný smutku a i když budou ISOLE obviňováni z toho, že se
již opakují, na mě tahle deska zase působí. Můj pohled je nutné
brát samozřejmě s nadhledem, jako fanoušek kapely a věrný
sluha stínů, jsem notně ovlivněn. Pro podobné záležitosti
musím být doomově naladěn, v nostalgickém rozpoložení a
za okny by nemělo zrovna zářit slunce. Hudba je zde víc než
vhodná jako kulisa pro návštěvu gotického kostela, zvláště
pak po zavírací době, kdy je katedrála opuštěná a tóny mezi
stěnami lépe vyniknou. Občas se i deathově zahrozí, ale to jen
v momentech, kdy do skladby murmur sedne a neruší celkový
dojem. Jinak převažují čisté vokály. Abych pravdu řekl, jako
příslušníkovi cechu deathového mi to u většiny kapel vadí,
ale tady jsem nadmíru spokojen. Je mi příjemné spočinout spolu
s kapelou v dlouhém táhlém utrpení.
ISOLE
nahráli desku plnou klasických postupů. Pokud máte pro doom metal
slabost, nenechte se odradit prvním dojmem. Alespoň u mě síla
smutku vynikla až po poměrně dlouhé době. „The Calm Hunter“
se zdá být nenápadným, možná až obyčejným albem. Dá se
předpokládat, že nebude bořit žebříčky prodejnosti. Spíš
bych to viděl na pár prokletých, ale o to víc oddaných, věrných
fanoušků, kteří budou stejně jako já desku velebit převážně
sami ve své duši, opuštění v koloběhu všedních dní. U
doom metalu je víc než u jiného stylu důležité, aby byly
přeneseny emoce mezi kapelou (CD) a posluchačem. Nesnažte se
narvat novinku do hlavy násilím. Album by mělo být jako odrůda
nějakého severského vína. To také nechutná úplně každému.
Je to jasné a pochopitelné. Hrozny z jižních zemí mají
dostatek slunce a jsou ho plné. Ve Švédsku se jedná spíš o
ojedinělý jev, deska jakoby se snažila pochytat skomírající
paprsky pomalu umírajících zbytků životodárného záření. Je
trpké, ledové a jeho pití připomíná dotek rtů na odpadlé
kousky rampouchů. Věřte a bude vám odpuštěno! Doom metalové
setkání v opuštěné katedrále.
Asphyx
says:
ISOLE
recorded
an
album
full
of
classical procedures. Do not
ram
the
news
in
the head
by
force.
The
album
is
like
a
northern
variety
of
wine.
It penetrates
into
the blood
slowly
and
you will
have
the
ice
in
your veins.
Sadness,
fear
and
lonely
souls
come
together here on the CD. Album is bitter,
icy
and
reminds
leaving
sun.
Believe
and
it
will be excused!
"The
Calm
Hunter"
is not an album
for the first listening.
It
is necessary to
give
it
time,
enjoy
it
slowly and with balance sheet, as vintage wine. Only after
time,
its
strength
will excel.
Doom
metal
meeting
in
a lonely cathedral.
Seznam
skladeb:
1.
The Calm Hunter
2. Dead To Me (The Destroyer Part I)
3. Into Oblivion
4. The Eye Of Light
5. Perdition
6. Alone In Silence
7. My Regret (The Destroyer Part II)
2. Dead To Me (The Destroyer Part I)
3. Into Oblivion
4. The Eye Of Light
5. Perdition
6. Alone In Silence
7. My Regret (The Destroyer Part II)
Čas:
51:02
Sestava:
Daniel
Bryntse – kytara, zpěv
Jimmy Mattsson – basa, zpěv
Crister Olsson – kytara, zpěv
Jonas Lindström - bicí
Jimmy Mattsson – basa, zpěv
Crister Olsson – kytara, zpěv
Jonas Lindström - bicí