Recenze/review - ET MORIEMUR – Ex Nihilo in Nihilum (2014) ~ DEADLY STORM zine

ET MORIEMUR – Ex Nihilo in Nihilum

CD 2014, Solitude Productions

Za okny je mlha a tak raději znovu uléhám do své rakve. Vzpomínky na včerejší den jsem před chvílí odnesl do odpadků. Doom metal by se měl poslouchat v klidu. Lépe pak vynikne jeho síla a atmosféra. Je to svým způsobem zvláštní styl, odporující vlastně všemu, co od hudby žádám. Jsem spíš zaměřený na pořádné nářezy, rád si raději nechávám vymlít hlavu riffy připomínajícími rychlost blesku. Občas ale potkám smečku, která mě zaujme, pohltí a donutí mě se o ni dál zajímat. O ET MORIEMUR jsem měl jen spíš povrchní znalosti a jejich předchozí album „Cupio Dissolvi“ (2011) přidané tenkrát k časopisu Pařát mě nechalo úplně chladným. Odrazovala mě i podivná loutka/panenka na obalu (letos je povedenější). Jenže časy se mění a kola dějin se otáčejí podle nevyzpytatelných spirál. Osud a kamarádi mě zavedli na plzeňský koncert téhle kapely a já zůstal stát zcela uhranut (více zde). Naše cesty se spojily v jednu a já se začal o pražsko-plzeňské doomaře víc zajímat. Dokonce jsem oprášil jejich první album, uzavřel se každý den na několik hodin do svého pokoje a nechal na sebe vše působit.

Vylézal jsem očištěn a plně rozhodnut odejít ihned mezi klášterní zdi a rozjímat o své duši. Jenže práce je prevít a tak se mi to povedlo až o víkendu. Nasadil jsem sluchátka na uši, zapnul play a pak mi na chodbách jednoho barokního kostela začaly proudit v žilách krystaly ledu. Kapela hraje převážně v rámci klasického doom metalu, navazujícího na slavné smečky jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, starou ANATHEMU, ISOLE, PENTAGRAM, SOLSTICE, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, SKEPTICISM nebo NOVEMBERS DOOM (když půjdeme ještě dál, tak CANDELMASS, ST. VITUS, TROUBLE). Občas jsme spolu vzpomněli i na české legendy DISSOLVING OF PRODIGY, ale i třeba na dark metal, či lehký odér black metalu. Velkou devizou a nejvýraznější postavou celého smutečního ansámblu je zpěvák Zdeněk Nevělík. Ten vládne pro tento styl velmi důrazným, zapamatovatelným hlasem, se kterým pracuje velmi citlivě. Pokud jste příznivci umírání v metalu, budete se na jeho projev určitě také rádi soustředit. Ostatní ale vůbec nezaostávají. Naopak, pokud má být doom metal o pomalém navozování smutku, tak ten je zde všude přítomný a celou dobu až hmatatelně čitelný. ET MORIEMUR umí to, co je odlišuje od spousty dalších podobných uskupení. Dovedou vytvořit atmosféru nihilismu, deklamují, přednášejí nám o samotné smrti.

Skoro hodinu dlouhá deska připomíná procházky pomalu šednoucím městem, padající listí, oči starého člověka, ale i vzpomínky na starý pohřební průvod, který jsem zažil jako malé dítě. Tenkrát se nesla rakev v dlouhém průvodu a ty pocity, které jsem kdysi měl, jsou s novou deskou „Ex Nihilo in Nihilum“ velmi podobné. Těžko se mi o tom píše, protože se musím při poslechu nořit i do svého nitra a nedokážu být dostatečně „kritický“. Jenže co mám dělat, když mi letošní deska sedla plně do hlavy? Doom metal je hodně o náladě a těch je tady nepřeberné množství. Převažuje smutek, ale setkal jsem se i s přidušeným vztekem, povznášejícími melodiemi připomínajícími létání, strachem i pokorným odevzdáním snad samotné přírodě. Přede mnou stojí a hraje dospělá, perfektně sehraná kapela. Takových je dnes samozřejmě mnoho, ale ET MORIEMUR mají v sobě ještě něco navíc. Dokážou být jiní, odlišní a jasně rozeznatelní od ostatních. Hraji sice klasický doom v tom nejlepším slova smyslu, ale snaží se o pestrost, bádají ve smutných vodách pečlivě, po svém, originálně.

Jednotlivé skladby jsou velmi propracované a i přes svoji délku nedokážou nudit. To, co mě často od tohoto stylu odrazuje, plytké bědování zde vůbec nepotkáte. Když pak zazní v „Le Choix“ úvodní motiv, jsem utvrzen v tom, že se vykašlu na dnešní zběsilý svět a raději odejdu navždy do chladných cel kláštera. Propracované a zajímavé jsou i texty, krásně doplňující ten křišťálový nihilismus. Fanoušků tohoto stylu asi nebude zase tolik, ale myslím si, že pokud se někdo někdy jen trošku o doom metal otřel, letošní deska by mu neměla chybět ve sbírce. Zní to možná divně, ale na podobná alba se píšou mé příběhy o deskách samy. Muzika mě zde totiž inspiruje, obohacuje a naplňuje. Před očima se mi promítají černobílé sny o dlouhých dnech zdánlivé nečinnosti. Usedám, stejně jako to dělávají starci, k otevřenému oknu a sleduji zpomalené pohyby lidí kráčejících po mokvajících ulicích. Realita je protkána vzpomínkami na mládí a léto. Mé vrásky připomínají oprýskané tváře pískovcových soch. Víc psát netřeba. Zbytek je na vás a na kapele. Já mohu jen prohlásit, že v mé hlavě bude nová deska „Ex Nihilo in Nihilum“ přesně tou, ke které se budu ještě dlouho a rád vracet. Prach jsme a v prach se obrátíme! Nahrávka, připomínající pomalu se uzavírající kruh věčnosti!

Asphyx says:

Second album of Czech doom metalist ET MORIEMUR reminds me long funeral march. Excellent vocal, absolut atmosphere of nihilism and sadness everywhere. The album seems to be very urgent, believable and is full of memories. The Czech answer to the classic doom metal school was successful. We are dust and to dust we turn! Varied, sad CD, that transfers you among old burial gravestones. Record reminding a slow closing circle of eternity!

Seznam skladeb: