EMPTINESS
– Nothing but the Whole
CD
2014, Dark Descent Records
Ze
tmy slyším šepot ztracených duší. Mlha má krvavě rudý nádech
a kolem se plouží průsvitné postavy nemrtvých. Obličeje bez
tváří a přece všeříkající. Hledají, tápají, vztekají se.
Není lehké žít v mezičase a meziprostoru. Marně doufají
v převedení na druhou stranu, ve spočinutí. Po těch letech,
strávených s podobnými spolky už se dávno nebojím. Strach
mívám, ale je to spíš mrazení v zádech. Jsem otrlý a
zvyklý. Ale jsou kapely, které mě dokážou pořád překvapit.
Belgičtí okultisté EMPTINESS jsem měl čest potkat na jedné
hřbitovní cestě teprve až v roce 2012. Tenkrát jsem
blahořečil jejich desku „Error“, ze které jsem cítil
obrovskou sílu. Letos přibylo temnoty, špíny, záhrobí i určité
aury věčnosti, která se velmi těžko popisuje. Album mě ihned
zchladilo až někam na bod mrazu a zamávalo se mnou neskutečnou
energií.
Kombinace
blacku a death metalu mi dělala vždycky dobře. Tady jsou oba styly
dávkovány s velkým citem pro melodii. Kapela má neskutečnou
schopnost vytvořit atmosféru absolutního zmaru. Bojím se, ano i
já, který už zažil v hudbě ledacos, jsem vyděšený. Není
to takový ten strach, kdy na vás v televizi vyběhne někdo
motorovou pilou a způsobí na obrazovce krvavou řeku. Tady je to
jiné. Plouží se to pomalu, jako had s rozeklaným jazykem. Je
to jako šumění krve v žilách, houstnoucí déšť plný hnisu.
Náhle mě obepínají listy nějaké chytlavé rostliny, nutí mě
zadržovat dech až do úplného bezvědomí. Ze stěn se ozývá
pomalé odříkávání nechutných modliteb. Tváře se obrací
k nebi a prosí o slitování. To nikdy nepřijde. Následovat
bude už jen věčné utrpení. Podobně k hudbě přistupovali
v určitém období slavní MAYHEM nebo polští NON OPUS DEI.
Jen s tím drobným rozdílem, že zde je vše obestřeno ještě
větším nepropustným závojem smrtícího kovu.
EMPTINESS
jsou s letošní deskou pro mě takovým malým zjevením.
Prožívám s nimi všechny skladby velmi niterně. Vytvořil
jsem si s kapelou svůj vlastní společný svět. Nachází se
někde mezi tím naším reálným a záhrobím. Cítím z každého
tónu pach věčnosti a napjatě poslouchám vše znovu a znovu. Dny
jsou v tomto roční období velmi krátké a tak vše vynikne
ještě lépe. Vídávám ve svém pokoji postavy v kápích.
Procházejí se kolem mého konferenčního stolku a vůbec se do
dnešní doby nehodí. Brní mě ruce od neustálého zadírání
nehtů do dlaní. Mám co dělat, abych i já, bezvěrec a ateista,
nepoklekl, nesklonil hlavu a nezkameněl v nekonečné modlitbě.
Jsem zasažen, rozbit na tisíce střepů, rozšlapán a pak pomalu,
až s doomovou naléhavostí, znovu složen. Trápím se,
umírám. EMPTINESS přistupují k black/death metalu po svém,
značně originálně a umí jednu pro mě úžasnou věc. Strhnout
mě do víru tmy a zapomnění. Ocitám se mimo realitu a pak už je
jen na nich, co se mnou provedou.
Už
nikdy se nebudu smát u duchařských filmů. Už nikdy nebude
probíhat zapalování svíček jako dřív. EMPTINESS pro mě letos
nahráli desku, která mě zasáhla snad na všech citlivých
místech. Je to jako setkání podobně zaměřených přátel,
kterým jde jen o jediné. O vyvolání obrazů z onoho světa.
Belgičanům se to povedlo na výbornou, dochází dokonce k určitému
zhmotnění zla. Album je sice pomalejší, ale o to víc naléhavější
a bolestivé. Nenašel jsem nic, co by mi nějakým způsobem kazilo
náladu plnou zmaru a chladu. Zvuk je pro podobnou muziku vlastně
dokonalý a dokonce jsem si zvykl i na tu „neodbytnou“ tvář
z obalu. EMPTINESS stvořili monstrum upletené z provazců
té nejčernější tmy. Jdou na to rozvážně a s ostrým
mrazem v zádech. Jakmile dohrají, zůstávají po nich zbytky
kaluží, ve kterých se odráží podivně šedivé světlo. Jsou
jako lehká a křehká pavučina. Tak návykoví. Tak smutní. Když
„Nothing but the Whole“ poslouchám, je všechno naruby, jinak.
Jsem zmatený a zároveň moc dobře vím, že má krev proudí
v žilách silně a těžce. Deska, po které budete mít výraz
člověka, který právě prožil něco úděsného.
Asphyx
says:
Emptiness
squeezed
out the
darkness
in a
really
sad
essence on their new album.
„Nothing
but the Whole“ is slowly, sad and urgent. We visit together with
the band the world
between
the
real
and
next
world.
On the graveyard's paths come undeads alive and will start to dance
in black/death metal rhythm. It´s as murmur of blood, dense
rain
full of pus. Blood
suddenly
flows
strongly and heavily. Album is incredibly
cold,
painful and full of sadness. There is nothing more
to
say. You
must
experience it personally. Perfect occult black/death metal album!
Seznam
skladeb:
- Go and Hope
- Nothing But The Whole
- Behind the Curtain
- All is Known
- Tale of a Burning Man
- The Past is Death
- Lowland
Čas:
39:03
Sestava:
Phorgath
– basa, zpěv
Neraath
– kytara, zpěv
Phil
Pieters Smith – kytara
Jo
Sanders - bicí