DECAYING – One to
Conquer
CD 2014, Hellthrasher
Productions
Na lavici stojící
uprostřed řady bílých křížů sedí válečný veterán. V ruce drží čepici,
která kdysi byla odznakem jeho zařazení. Zaklání hlavu k nebi a začíná
vzpomínat na své druhy. Mnoho z těch, co teď leží jen kousek od něj, bylo
jeho kamarády. V hlavě se mu motají dokola myšlenky plné utrhaných
lidských končetin, výkřiků bolesti i nenávistných očí nepřítele. Byli mladí,
sotva odrostlí školním lavicím a už bojovali za něco, co už dneska dávno neplatí.
Těch zmařených životů, těch osamocených matek a milenek, smutných příběhů.
Historie otočila jejich hrdinství několikrát dokola. Jednou byli vynášeni na
piedestaly a ověšováni řády, za pár let pak prohlašováni za zrádce. Zůstaly jen
noční můry o smrti v zákopech, o hořících tělech, o omrzlých nohách, o
hladu a přesvědčení, že peklo existuje. Lidé, zabíjející pro zábavu, hnus,
špína, tma. Nepoučeni z minulosti opakujeme stále stejné chyby. Jsem rád,
že se pořád najdou kapely a lidé, kteří tyhle hrůzy připomínají. Finští
DECAYING jsou jedněmi z nich.
S touhle četou
death metalových milovníků válečné historie jsem se setkal již dvakrát. Poprvé
v roce 2012 s jejich albem „Encirclement“ a pak minulý rok
s neméně dobrým zásekem „The Last Days of War“. Je jen málo smeček, kterým
se povedlo nést odkaz slovutných BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, APSHYX,
OBITUARY s takovým zápalem, nadšením a uvěřitelností. Kapela je složena ze
samých mladých muzikantů, kteří ale dokážou vytvořit atmosféru pravé válečné
vřavy. Chladné melodie se střídají s rychlými bojovými výpady a nad vším
se vznáší emocemi nabitý vokál. Časté výtky, že je svojí barvou podobný Martinu
van Drunenovi neobstojí. Děje se tak jen v určitých vypjatých momentech,
jinak se tentokrát jedná o zcela jiný, hlubší zpěv. Matias si asi vzal to časté
připodobňování v různých recenzích k srdci a snaží se
s hlasivkami pracovat trošku jinak. Nemám s tím vůbec žádný problém.
V dnešní době se dají najít odkazy na slavné vzory v každé tvorbě.
Jde mi o celkový pocit,výsledek. A s tím jsem navýsost spokojen.
Mám podobné nečistě chladné desky moc rád. Líbí se mi, že kapela nechává vyniknout jednotlivé nápady, rozvádí je, hraje si s nimi a album pak není jen bezduchou hoblovačkou. Pokud bych měl přirovnat tvorbu DECAYING k nějakému současnému projektu, byli by to rozhodně JUST BEFORE DAWN. Těm se také vede více než dobře navodit atmosféru válečných bojů, pocitů potencionálních obětí při náletech, i určité beznaděje, která provází každé bombardování. Jestliže pak byli minule Finové víc drsní a šílení, letos na to jdou lehce pomaleji. Chvílemi se dokonce dotýkají až samotné podstaty klasického doom metalu. Všechno je syrové, smutné a zároveň zběsilé. Vynikající, mému krevnímu oběhu velmi blízký, je zvuk (Matias Nastolin – zpěvák a kytarista). Takhle nějak si představuji album, které mi vytrhá všechny zuby až ke kořenům. Drásá to a to já u death metalu hodně můžu. Nad obalem od Bartolomieje Kurzoka jsem strávil nejednu zvláštní chvíli. Nejedná se o nic převratného, ale cover má svoji sílu, myšlenku a zajímavý nápad.
Pokládám na zem tělo
svého kamaráda, šeptá mi do ucha pár posledních slov. Má to štěstí, že dlouho
v tomhle chaosu netrpěl. Čistý průstřel je považován za výhru. Vítejte
v pekle. Je tu chladno a pokud budete mít to štěstí, že přežijete, tak
budete mít ve své hlavě na věky vypálený cejch s nápisem nenávist. Kolem
umírají další a krev se stala už dávno jen zcela zbytečnou tekutinou. DECAYING
se povedla jedna pro mě velmi důležitá věc. Vtáhli mě přímo mezi ostatní
bojující. Stojím opodál a sleduji otupělé tváře smutných hrdinů. Tohle není
přímý přenos ze zabíjení v televizních zprávách, ale reálný střet se
smrtí. Čtvrtá deska se DECAYING povedla. Je na ní všechno důležité. Tlak, síla,
smutek, chlad, emoce, vypjaté situace i hromady mrtvých těl. Tohle všechno
patří k death metalu od nepaměti. Je dobře, že je mezi námi další kapela,
která přináší poselství o tom, jací jsme jako lidstvo stále nepoučitelní. Při
poslechu si přijdu jako spálený plamenometem, s ustřelenou rukou. Volám do
nebe zbožné přání o smrti. Není nutné propadat panice, díky téhle desce je už
blízko. Válečný death metal v té nejryzejší podobě! Vyhrají jen ti, kteří
přežijí. Skvěle!
Asphyx says:
I´am dived down in the
war fighting. Together with this band I set out to the next trip between sad
fates of soldiers. The war is muck! Few bands only can transfer atmosphere from
battlefield on CD. DECAYING can do it! I feel real war. Human is incorrigible
and it is good to remind this permanently. Finnish warriors chose the classic
death metal propriets, but with feeling, very good ideas and big coldness. Raw,
rough album with war emotion. Great! Album for real old school death metal
maniacs!
Seznam skladeb:
- Frequent Wind
- The Fall of Saigon
- Zero Hour
- One to Conquer
- The 38th Parallel
- The Balance of Power
- Iron Curtain
- Ho Chi Minh Trail
Čas: 41:14
Sestava:
Matias Nastolin – kytara, zpěv
Henri Hirvonen – kytara
Sebastian Bergman – basa
Sebastian Bergman – basa
Benjam
Lahdenpää – bicí