Report, foto, video - PRAGUE DEATH FEST 2014 – CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, REVOCATION, AEON, GOATWHORE, MALEVOLENCE, FALLUJAH - Praha, klub Meet Factory – 12.11.2014

Cannibal Corpse

Poslední dobou si říkám, že vždycky, když už se odhodlám vyrazit na nějaký velký koncert, tak jdu na jednu, maximálně dvě kapely a zbytek mě nechává chladným. Ve středu tomu tak alespoň bylo. Lákaly mě v podstatě jen dvě smečky a to mí srdcoví CANNIBAL CORPSE a DYING FETUS. Ty sice z desek moc nemusím, ale dobře vím, že naživo to umí pořádně rozjet. Lístek byl zakoupen dlouho dopředu, baterie do mého old schoolového foťáku také, triko vyžehleno, v práci zařízené lehké časové úlevy (hlavně na úkor spánku) a tak už nezbývalo nic jiného, než se těšit (smích).

ticket

Cesta probíhala v klasickém duchu. Vyzvednul mě Michal (díky za odvoz!) u Lochotínského kostela v Plzni. Na dálnici se probíraly nejdůležitější události letošního podzimu v undergroundu (třeba můj nový blog, který právě čtete, utlumení mé aktivity na Fobii apod. – smích) a já byl moc rád, že nemusím myslet na svoji práci. Ten účel, vyčistit si pořádně hlavu, začal nabírat správný směr. Do toho občas něco prohlásil zezadu jako vždy nekompromisní (v názorech) kolega Barťas. A tak bylo zase veselo, že jsem si málem hubu roztrhl (smích).

Těšil a užil jsem si setkání s kolegyní Duzl, mým starým věrným kamarádem Bohoušem (slavícím zrovna narozeniny – gratulace, starý brachu!) i ostatními postavami, se kterými se většinou vídáme dole pod pódiem na různých akcích extrémního metalového charakteru. Byla to zkrátka oslava death metalu a já jsem byl moc rád, že jsem se mohl zúčastnit. Už jen kvůli těm lidem (a taky hlavně „kanibalům“).

Koncertní svátek všech death metalistů se odehrával v klubu Meet Factory. Byl jsem tam kdysi na koncertě OVERKILL a byl jsem tenkrát tak znechucen, že jsem se už nechtěl nikdy vrátit. Měli tam hnusné a drahé pivo, divný zvuk i číšníky s kyselými „pražskými ksichty“. Pamatuji, že naše plzeňská výprava tenkrát lila ty patoky do květináčů a nadávala na ně i celou cestu zpět. Nejhorší ale byly ty sloupy, kdy nebylo při větší návštěvnosti moc vidět na pódium. Taky místní výzdoba od umělce pana Černého (to je ten, co maluje tanky na růžovo a dělá podobné „vtipné taškařice“) mi přišla nic moc. Meet Factory na mě působila spíš jako místo pro nekonečné house party než pro metalový koncert. 

A jak to vypadalo v klubu letos? Nebudeme si nic nalhávat, bylo to stejné. Pivo jsem dal jedno (Budvar) a bylo to něco hrozného. Sladká americká limonáda od výrobce, kterého nemá rád kdejaký vyhraněný anti - globalizant, frutarián a dredař, byla nakonec nejmenším zlem. A když si připočtete balenou vodu, moje žáby v břiše měly několikerý orgasmus (druhý den pak následovalo totální narušení střevní mikroflóry). Jako bonus byly z klubu odstraněny sedačky, na kterých jsem minule několikrát spočinul. Tentokrát jsem díky tomu měl během těch šesti hodin stání nohy nateklé jako konve nějaké staré báby, což byla spolu s namoženými zády druhý den opravdu úžasná kombinace.

Tak a dost brblání, přijeli jsme na muziku, ne? Jaké že to tedy ve středu bylo? Inu, jak kdy a jak co…(smích).

FALLUJAH hráli jen krátce. Byli mladí, progresivní a bouchali do toho ve stylu „atmosférického technického death metalu“. Abych pravdu řekl, tak pokud se mi jejich poslední deska líbila jen zčásti (recenze zde) a psal jsem něco o špatném zvuku alba, tak naživo to bylo ještě horší. Zvučit asi podobnou hudbu lze stěží, ale příště bych ocenil, abych rozeznal alespoň něco. Slyšet byly snad jen ty pomalé, pro mě šíleně nudné vyhrávky. Za mě tedy nic moc, ale kapela za to zrovna nemohla.

Fallujah

MALEVOLENCE hráli něco jako metalcore, death core a já nevím jaké další core. Neznal jsem je a po nastudování jejich tvorby na youtube u toho asi raději zůstanu. Pro mě byla tahle kapela asi největším zklamáním celého festivalu. Nebo jinak, nic jsem od nich nečekal a vlastně ani nedostal. Moje mysl zůstala po celou dobu jejich vystoupení úplně čistá, nedělalo to se mnou vůbec nic. A to se pánové docela snažili. Jenže podobná muzika mi nedělá dobře na žaludek a tak jsem prachsprostě utekl. Bylo to tak špatný, že mi pánové nešli skoro ani vyfotit (smích).

Malevolence

S GOATWHORE jsem měl co do činění již dvakrát (recenze zde). Jedná se přesně o ten typ kapely, která má vlastně všechny předpoklady pro to, mě zaujmout. Jenže nezaujala. Přitom mixují ve své tvorbě všechny styly, které mám rád. Thrashové sypačky, blackovou tmu i deathové běsnění. Co si přát víc? Popularita téhle smečky roste každým dnem. Nedivím se. Na mě jsou ale až moc chladní a neubránil jsem se dojmu, že v jejich hudbě cítím určitý kalkul. V Praze pak byli Američané až moc „američtí“. Samé pózy, jakoby tvrďácké výrazy a plochá muzika. Jestliže mi z desky přišli občas alespoň něčím zajímaví, naživo to bylo o hodně horší. Asi chyběl pan producent. Jiného názoru ale byly dámské návštěvnice. U některých jsem měl trošku strach, aby si nezačaly trhat rodidla. Po středečním vystoupení si tak zařazuji tuhle kapelu do škatulky „pro holky“ (smích).

Goatwhore

Švédské AEON jsem kdysi míval docela rád. Nehrají sice nic světoborného, ale jejich death metal bývával upřímný a poctivý. Poslední desku „ Aeons Black“ jsem sice moc nepochopil, ale i tak jsem se vcelku těšil. Bohužel, pokud jsem byl z jejich posledního počinu poměrně zklamaný, z živého vystoupení to bylo  ještě horší. Přijde mi, že se kapela vydala „přístupnějším“ směrem (často jsem vzpomínal na KATAKLYSM) a snaží se trošku také na své práci něco vydělat (což plně chápu). Jenže já mám radši underground a pořádný nářez a ne lechtání příjemnými rytmy. Pro mě jejich živá prezentace neměla vůbec drive a sílu. Škoda, další z kapel, které mě moc nezaujaly. Já jsem jim to celé zkrátka vůbec nevěřil. I když hráli (technicky, přesně, ale jakoby křečovitě) samozřejmě dobře, já tam tu energii smrtícího kovu nikde necítil. A mimochodem, pan zpěvák to zrovna moc nedával.

Aeon

REVOCATION jsou hodně v kurzu. Odpovídají tomu jak povětšinou velmi kladné recenze, tak dobrá prodejnost desek. Jejich kombinace thrashe a death metalu (bohužel i toho melodického) zkrátka na spoustu lidí funguje. Já mám u téhle kapely neustálý pocit, jakoby to měli všechno dopředu hodně promyšlené (jakoby od producenta nařízené). Možná už jsem na podobnou muziku moc starý, ale mě u ní chybí duše, drive a vlastní ksicht (i když stará alba se mi vcelku líbila). Asi, kdyby mi bylo o 15 let méně a nezažil bych ty krásné roky mládí, kdy jste každou kapelu poznali podle pár prvních tónů, mluvil bych jinak. REVOCATION jsou jednoduše profesionálové. Předvedli precizní vystoupení, předali svá poselství a odešli. A mě toho moc v hlavě nezůstalo. Přišlo mi to jako takový ten generický metal, hraný na MTV. Škoda, omlouvám se, ale ani naživo mě tahle moderně znějící úderka nepřesvědčila.

Revocation 

DYING FETUS jsou legenda a jsou zapsáni již spoustu let v extrémní síni slávy. Není divu. Rok vzniku 1991, spousta vydaných alb. Časté koncerty. To vše mluví pro tuhle kapelu. Osobně mám s některými (novějšími) alby docela problém a moc je nemusím, naživo mě to ale vcelku baví. Doma si je dobrovolně příliš často nepouštím, z vystoupení ale odcházím většinou spokojený. V Praze to bylo letos stejné jako vždy. Něco mě bavilo hodně, něco méně a něco vůbec (smích). Jako celek se mi ale vystoupení líbilo. Bylo dynamické, poměrně dobře vyvážené a mělo potřebný drive. Bylo krásně vidět, že si to k nám přijeli pánové řádně užít. Stejného názoru byli i fanoušci, kteří to (alespoň v mém bezprostředním okolí) dávali jasně najevo. A já vlastně také, jen svým poklidnějším způsobem, odpovídajícím stylu pomalu stárnoucího pardála v nejlepších letech. Prostě, neřval jsem jak tur, ale jen spokojeně tleskal. Pěkné vystoupení s parádním bubeníkem, které bych asi ale dovedl představit tak o dvě třetiny kratší. Řekněme tak po pátém songu už mi to přišlo pořád stejné, monotónní a ten "uštěkaný" zpěv mi chvílemi lezl na nervy. S tím jsem ale počítal, takže nakonec spokojenost.

CANNIBAL CORPSE jsou v mých očích něco jako polobozi. Jednak nás váže dlouhá společná historie, jednak letos pánové z Buffala vydali podle mě další skvělé album (recenze zde). Kanibalové jsou stejně jako já „staří“ klasici, kteří nechtějí na své tvorbě nic měnit. Osobně to velmi oceňuji. Jsou pro mě takovou jistotou v dnešním nepřehledném a zmateném světě. Naposledy jsme se viděli před dvěma lety, kdy jsem stál hned pod pódiem a sledoval během jejich vystoupení žraloka na teniskách Mr. Corpsegrindera. Pamatuji si tu syrovost, krutost a drsnost. V Meet Factory to bylo v podstatě stejné. Žádné efekty, žádné naučené pohledy určené pro fotografy a fanynky. „Jenom“ nekompromisní, tvrdá rubanice. Nevím, jak to tihle příznivci masakrů motorových pil dělají, ale na mě to funguje i po těch dlouhých letech. Schéma se opakovalo. Jeden slavný flák za druhým (a k tomu pár ochutnávek z novinky, které zněly skvěle!), mezi tím chvilky na nadechnutí. Rychlost, sekání hlav pomocí ostrých riffů a všudepřítomná smrt. Za mě opět vynikající set. Ostatně jako vždy.

Co říct k návštěvnosti? Na mě byla až moc velká (smích). Pořadatel musí být spokojen a já si „užil“ nedýchatelné vedro a pořád do mě vrážejícího jednoho chlapce s malou postavou (to opravdu nejde neotravovat ostatní?) a neustálé prodírání davem. Před klubem prodávali hamburgery za 149,- kč a jakýsi párek v rohlíku, který prý byl italskou klobásou (s bio já nevím čím) za 79,- kč. U nás na vsi (v Plzni) jsou považované takové ceny za poměrně natažené a podobné prodejce posíláme tam, kde je pořád tma (rozuměj do prdele).

Zvuk nebudu hodnotit, protože podle mě se prostor Meet Factory špatně zvučí (u DYING FETUS a CANNIBAL CORPSE jsem byl spokojen, obzvlášť posledně jmenovaní zabíjeli). Mezi těmi sloupy se všechno láme a hrozně záleží, kde stojíte (jako vždy). A abych pravdu řekl, ty nekonečné debaty o tom, kdo co kde jak špatně vytáhl, ponížil, případně přeřval, mě už docela unavují. Jsem jen obyčejným fanouškem a tak jsem si to celé užil i přes několikeré zvukařovo selhání.

Cannibal Corpse

Končilo se dle plánu, někdy kolem půlnoci. Cesta domů probíhala v poklidu, vše se hodnotilo. Všichni už ale byli unavení a nejvíc jsem mluvil (jako vždy při návratu) zase já. Snažil jsem se měnit melodii hlasu, abych Michala za volantem ještě víc neuspal (smích).

Měl jsem toho už docela plné kecky a tak jsem doma padl ve dvě v noci do postele jako kus neotesaného dřeva a celým bytem se začalo ozývat mé mohutné chrápání (je to můj standart, typ umírající mrož – smích). Taky vstávat v půl páté ráno, pak čekat od šesti odpoledne do desíti večer na dvě kapely, které jsem chtěl vidět, už bylo docela unavující (a to nemluvím o druhém dni ráno, o hnusném budíku v šest a zmateném odchodu do práce).

Cannibal Corpse

Chápu, že spojit šňůry několika kapel dohromady vypadá na papíře dobře, ale já bych bral spíš tak okolo čtyřech vystupujících. Taky dát 700,- kč, v podstatě za dvě smečky je taky docela dost. Ty peníze jsem chtěl utratit, ale nevím, jestli budu mít příště sílu vydržet celou dobu. Ale třeba na mě už doléhá ten čtvrtý obrácený kříž stáří, který dopadne na moje záda zhruba za týden. Také jsem začal uvažovat o tom, že si zakoupím nějakou zánovní motorovou pilu. Myslím, že by se mi mohla hodit (smích). Dnes v práci rozhodně, alespoň bych při jejím rachotu neusínal. Moje mise, vidět zase CANNIBAL CORPSE, byla splněna. Takže až na divný klub a dlouhé čekání nakonec spokojenost.

FOTOGALERIE

Cannibal Corpse setlist (bez záruky):

Staring Through the Eyes of the Dead, Fucked With a Knife, Stripped, Raped and Strangled, Kill or Become, Sadistic Embodiment, Icepick Lobotomy, Scourge of Iron, Demented Aggression, Evisceration Plague, Dormant Bodies Bursting, Addicted to Vaginal Skin, The Wretched Spawn, Pounded into Dust, I Cum Blood, Disposal of the Body, Make Them Suffer, A Skull Full of Maggots, Hammer Smashed Face, Devoured by Vermin