REVOCATION – Deathless
CD 2014, Metal Blade Records
Poslední dobou mi
přijde, že je někde v metalovém zákulisí nějaký kopírovací stroj, který
chrlí na přání producentů stále stejná alba. Přitom škatulka s názvem
technický death – thrash skýtá velké množství různých možností, jen je asi
nechce nikdo poslouchat (smích). REVOCATION jsou jako nějaká počítačová hra.
V podstatě dokonalý produkt, se vším doladěným i v těch nejmenších
detailech. Muzikanti dodají velkou hromadu spletitých riffů, zpěvák se nebojí
ani lehce metal coreových poloh a obal je drsný jako tvář starce po ránu. Občas
se mezi „tvrdé“ motivy hodí nějaký ten zpěvný refrén, aby si na své přišla i
mladá děvčata. Tohle vše je pak zamícháno a zabaleno jakoby v auře
rebelie, pečlivě vypracované v metalových médiích. Doporučuje se i nějaký lehce
šokující klip, to aby se trošku rozvířily vody a mladý konzument je na vrcholu
blaha.
Jenže kde je
originalita? Nemyslím teď zrovna to, že bychom v tvorbě REVOCATION nenašli
prvky zahrané kdysi slavnými spolky, ale spíš přístup. Asi jsem zamrzl ve staré
době, ale pro mě bývaly a stále jsou dobré ty desky, které se mnou nějakým
způsobem něco dělají. Jednou mě nabudí, naštvou, jindy zklidní nebo klidně
postraší. Každopádně mají tu pověstnou duši, která mi u spousty mladých kapel
tolik chybí. Možná kdybych nezažil doby, kdy jste každou smečku poznali podle
pár prvních tónů, psal bych pokorněji a vstřícněji, ale to tentokrát nedovedu.
REVOCATION mají samozřejmě prodejní úspěchy už teď zaručeny a pod pódiem už
zřetelně vidím velmi početnou skupinu mladších „hrozičů“ s nejtvrdším
výrazem ve tváři. Budiž jim přáno, já raději zůstanu stát bokem.
Když se podívám na novinku „Deathless“ trošku pozitivnějším okem, musím uznat, že pánové mají určitý cit pro melodii, dokážou vytvořit vcelku zajímavé motivy a někdy dokonce navodit i určitou „našlapanou“ náladu. Vše pak ale srážejí dolu obyčejná, pro mě absolutně nezáživná sóla. Kdo mě ale irituje nejvíc, tak je zpěvák. Ten jakoby se bál trošku do toho opřít. Já chci slyšet osobnost, která na mě řve příběhy o „svých citech“ a ne zaříkávače, který vynikne asi jen naživo, protože mu bude vidět i do tváře a bude moct dělat na holky drsné obličeje. Celé tohle album mi opravdu přijde jako nějaká hra. Na jednu stranu silácké pózy, plné prskajících tváří, na druhou stranu jako bych pořád cítil v pozadí lehký kalkul. A to se přiznám, že jsem se tentokrát opravdu hodně snažil, abych do sebe nějak album „dostal“.
Možná vás moje
kritická recenze zarazí, ale věřte, že to myslím dobře (smích). V současné
době je zcela jiná situace, než před lety, kdy nám nevládl všemocný internet.
Dnes si můžete udělat svůj názor během několika minut a pokud mi nebudete věřit,
je vše v nejlepší pořádku (úsměv). Berte tak můj pohled jen jako názor
někoho, kdo zkrátka kouzlu nové desky REVOCATION nepodlehl. A když si dáte do
vyhledávače název kapely spolu s albem, určitě na vás vyskočí desítky
pochvalných, do nebe vynášejících prohlášení. Ve mě toho bohužel z „Deathless“
příliš nezůstalo. Uznávám sice, že se na něm sešla parta velmi zdatných
muzikantů, kteří dodali v podstatě skoro dokonalý produkt, ale to není to,
co já bych u kapel hledal. Chybí mi ona pověstná duše, kopanec do obličeje a
pak něco, co bych si časem zapamatoval. Precizní, chladná nahrávka, bez
jakýchkoliv emocí.
Asphyx says:
Yes, this album is a perfect technical death/thrash metal product of
present. But where is the revolt, originality? It seems to me that the new CD Revocation is calculating. There are
lots of bands with similar productions publishing every day.
Precise music, but without soul, without drive. Modern generic
metal of present time.
Seznam skladeb:
- A Debt Owed to the Grave
- Deathless
- Labyrinth of Eyes
- Madness Opus
- Scorched Earth Policy
- The Blackest Reaches
- The Fix
- United in Helotry
- Apex
- Witch Trials
Čas: 52:30
Phil Dubios-Coyne – bicí
David Davidson – kytara, zpěv
Dan Gargiulo – kytara, zpěv
Brett Bamberger - basa
