FALLUJAH
– The Flesh Prevails
CD 2014,
Unique Leader Records
Abych
pravdu řekl, tak progresivně laděný death metal nebývá většinou zrovna můj
šálek kávy. Málokdy se stane, že mě nějaká kapela v tomto stylu vůbec
zaujme. Většinou mi vadí, že muzikanti až příliš exhibují a já pak na konci
každé skladby vůbec nevím, o čem že to vlastně celé bylo. Chybí mi tah na
branku a většinou mi připadají songy roztříštěné. Přesto se občas objeví CD,
kterého si všimnu, chytne a donutí mě se jím blíže zaobírat. Jedněmi z těch,
kdo mě letos zaujali, jsou američtí mladíci FALLUJAH. Ti se ke své smrtící
práci postavili značně „atmosféricky“. Na první poslech jsem se sice neubránil
dojmu, že se tady někdo pořádně inspiroval francouzskou GOJIROU (v rychlejších
pasážích), ale to mi nijak nevadí. Ihned od začátku jsem si zařadil „The Flesh
Prevails“ mezi alba, kterým se chci podívat trošku na zub. Ten čas nastal právě
teď.
Prvotní
nadšení sice časem vyprchalo, ale i přesto považuji podobně pojatý death metal
přinejmenším za zajímavý. Je sice fakt, že zvukově mi přijde deska poměrně
nevyvážená, snad až uměle plastická, ale z principu nejsem dnes tolik častý
zvukový detailista. Oceňuji spíš nápady, přístup a nasazení. Je sice pravda, že
na druhém albu těchto Američanů se zvláštním jménem pro death metalovou kapelu
(město v irácké provincii) mě již celkový („přeprodukovaný“) sound tahá za
uši, ale co bych pro vás nepřekousnul, že ano (smích)? Myslím, že základní
myšlenku a to, co se na CD odehrává, krásně vystihuje zvláštní obal. Na něm drží
(asi) nějaký anděl jakousi postavu a tahá ji do nebe. No, co si budeme povídat.
Není to nic moc, co říkáte? Dovedl bych si představit zajímavější motiv. Tady
se FALLUJAH nevyhnuli klasické slabině začínajících kapel a spolu se zmiňovaným
zvukem trošku podcenili své potenciální posluchače.
Za
nejdůležitější samozřejmě považuji nápady a těch je na albu nepřeberné
množství. Jsou si sice navzájem velmi podobné a občas se slévají v jeden
nesouměrný celek, ale pokud dáte nahrávce víc času a trpělivosti, myslím, že si
pro sebe ledacos najdete. Pokud bych měl nějakým způsobem popsat to, co se na
desce odehrává, nebál bych se označení „technicky atmosférický death metal“.
Osobně mi sice chybí pověstné „rockové koule“, ale o těch to tady není (smích).
FALLUJAH hrají zvláštním způsobem, jinak než ostatní a musím uznat, že
v tom nepřeberném množství dnešních smeček jsou svým způsobem výjimeční a
zajímaví. Není to ani tak tím, že by tvořili něco zcela nového, jako spíš jakýmsi
„zvláštním“ uchopením death metalu. Skladby mi svoji náladou připomínají šetřič
na obrazovce mého počítače, kde se navzájem prolínají hvězdokupy.
„The Flesh
Prevails“ si zařazuji do škatulky CD, které budu poslouchat ve chvílích
odpočinku. Nevím sice, jestli budu na tenhle „povznášející“ death metal mít chuť
často, ale určitě se zase někdy zastavím. Nějak se nedokážu tentokrát
překousnout přes divný zvuk, ruší mě. Uznávám sice, že se toho na desce spousta
odehrává, jen to jde kolikrát úplně mimo mě. Mrzí mě, že mě nahrávka nechytla
za vlasy a nevytřela se mnou pořádně podlahu. Fanoušci jemnějšího přístupu ve
smrtícím kovu a milovníci dlouhých táhlých tónů budou ale určitě spokojeni. Album,
které mi přijde nedotažené do konce. Potenciál zde sice cítím na každém kroku
velký, ale ten vyznívá díky špatné produkci vniveč. Uvidíme, s čím přijdou
FALLUJAH v budoucnu. Budu se těšit.
Asphyx
says:
Yes, this
is good „technical atmospheric death metal“. But with bad sound and bad cover.
FALLUJAH have good musical ideas, good motive. The band
has a big potential. Next time, please, better production! Good, interesting album, but I’m still missing something. Anyway, FALLUJAH are great promise for the future.
Seznam
skladeb:
- Starlit Path
- Carved From Stone
- The Night Reveals
- The Flesh Prevails
- Levitation
- Alone With You
- Allure
- Sapphire
Čas: 41:32
Sestava:
Rob Morey – basa
Alex Hofmann – zpěv
Scot Carstairs – kytara
Andrew Baier – bicí
Brian James - kytara
