CENTINEX – Redeeming
Filth
CD 2014, Agonia
Records
Švédští
drtiči kostí CENTINEX ohlásili po dlouhých devíti letech návrat. Očekávání byla
velká. První vlaštovkou, která měla za úkol znovu na kapelu upozornit, bylo
vydání EP „Teutonische Invasion“, kde se pánové vyznávali ze své lásky
k německému thrashi. Moje pocity z tohoto počinu byly poněkud
rozporuplné a spíše mě odrazovaly, než aby mě nalákaly na další společná
setkání. Měl jsem moc rád první desky téhle severské legendy. Jejich následné koketování
s melodickým death metalem mě příliš neoslovilo. Byl jsem tedy moc zvědav,
s čím se vytasí letos. Tuhle smečku provázely, jako mnohé legendy, časté
změny muzikantů. Jediným, kdo zůstal z původní sestavy je Martin Schulman,
který spolu s Kennetem Englundem (člen kapely v letech 1999-2003)
znovu pozvedl vlajku CENTINEX. Sestava byla doplněna o všude přítomného
Sverkera Widgrena (DIABOLICAL, DEMONICAL), který se tentokrát chopil kytary.
Nejvýraznější a pro mě asi nejdůležitější je změna na postu zpěváka. Vokálních
partů se ujal Alexander Hogbom, známý také z OCTOBER TIDE či SPASMODIC. A
právě posledně jmenované cítím z novinky CENTINEX asi nejvýrazněji.
Nemyslím teď po hudební stránce, ale spíš co se týká zpěvu a způsobu frázování.
Hudebně
se CENTINEX vrací ke svým kořenům (které spolu s DISMEMBER, GRAVE
vytrhávali kdysi s vervou ze země), songy doplňují o vlivy třeba takových
HYPOCRISY, AT THE GATES. Některé pomalejší pasáže připomínají dokonce americké
AUTOPSY a OBITUARY. Death thrashová mašina jede nekompromisně kupředu a já si
občas říkám, jestli by recenzovanému CD neslušel trošku víc chorobný vokál nebo
větší pestrost, která mi bohužel na desce chybí. Ono je vlastně všechno
absolutně v pořádku, jen si někdy přijdu jako na B straně Martinových domovských
DEMONICAL. Některé riffy jsou už notně opotřebované. To by zase tolik nevadilo,
vymýšlet něco úplně originálního v old school death metalu moc nejde, ale
postrádám zde trošku víc tlaku a energie. Těšil jsem se na album, které mě
smete rovnou z povrchu zemského. Nedočkal jsem se. Spíš se jím stále
prokousávám, pomalu se do něj dostávám a u některých pasáží se dokonce lehce
nudím. Netvrdím, že je to špatný počin, jen jsem čekal asi trošku víc.
Nemůžu
se pořád ubránit dojmu, že sound celé desky je posunutý až někam k raným
albům DARK TRANQUILLITY. Já jsem si přál od CENTINEX větší old school, špínu a víc
exhumovaných hrobů. „Redeeming Filth“ je na mě moc přístupné, vstřícné. Většina
posluchačů (i těch, kteří se setkají s kapelou poprvé) bude asi spokojena,
ale na mě je to moc „moderní“, vyčištěné a chybí mi takové to původní nadšení a
sveřepost, kterou jsem u téhle kapely míval tolik rád. Nechápejte mě špatně,
novinka CENTINEX je víc než dobrá a v dnešní době dokonce vynikající, jen
už postrádá tu patinu prvních desek. Chápu, že se pánové chtějí vyvíjet,
přinášet něco nového. Jen je to směrem, který zrovna moc nesedí. Také sestava
je už jiná. Mě zkrátka Johan Jansson (INTERMENT) chybí a ne že ne (smích). Novinku
si tak sice užívám, chválím ji, jen mi chybí to něco pověstné navíc, co by
z téhle desky dělalo i po dlouhé době zapamatovatelný, ještě krvavější
zásek.
Kosti
se tady drtí jaksi ledabyle, sice se zkušenostmi a určitou elegancí, ale když
já to raději ještě víc bez kompromisů. CENTINEX jsou na novince velmi dobří,
ale ne vynikající. Možná je to jen můj pocit a spousta z vás to uslyší
zcela jinak, ale já jsem tentokrát v nadšení zdrženlivější. Buldozer sice
jede nekompromisně kupředu, ale stále stejně, monotónně, jakoby ze
setrvačnosti. Je perfektně seřízený, promazaný krví dávných předků, jen už nemá
tolik ostrou radlici. Spokojeni budou pravděpodobně jak fanoušci melodičtějších
desek téhle legendy, tak mladí posluchači nezasažení starobou. CD bude asi
hodnoceno často po zásluze vysoko, ale u mě zůstane v diskografii téhle
legendy spíše někde uprostřed. Verdikt je tedy z mé strany víc než jasný.
Dobré album, ale hlavu mi neutrhlo. A to je u mě trošku problém.
Asphyx
says:
Comeback of CENTINEX is quite successful. The changed assembly
is playing well and moves the band a bit
further. I have a little problem with the vocals of Alexander Högboma. It is
too monotonous for me. Otherwise it is a very good album. But not great.I’m missing
more energy and dirty. The sound could cut a little more too. My verdict is: Very good
album, but it wasn‘t blown off my head!
Seznam skladeb:
01.
When Bodies Are Deformed
02. Moist Purple Skin
03. Death Glance
04. Stone Of Choice
05. Unrestrained
06. Bloodraze
07. Without Motives
08. Rotting Below
09. Dead, Buried and Forgotten
10. Eye Sockets Empty
02. Moist Purple Skin
03. Death Glance
04. Stone Of Choice
05. Unrestrained
06. Bloodraze
07. Without Motives
08. Rotting Below
09. Dead, Buried and Forgotten
10. Eye Sockets Empty
Čas: 32:49
Sestava:
Martin
Schulman – basa
Kennet
Englund – bicí
Svreker
Widgren – kytara
Alexander Högbom - zpěv
