BLOODBATH – Grand
Morbid Funeral
CD 2014, Peaceville
Records
Hromada
lebek, vyrovnaných do úhledné pyramidy. Praskající zpuchřelé stehenní kosti.
Pavučiny, protkané stříbrnými odlesky posledních zbytků světla. Jsem ukrytý ve
stínu a sleduji řádění legendárních BLOODBATH. Návrat po šesti letech jsem
vyhlížel s netrpělivostí, neklidný a se studeným chvěním v zátylku.
Mám tyhle švédské klasiky moc rád. Byl jsem překvapený ze zprávy o novém
zpěvákovi Nicku Holmesovi z PARADISE LOST. Přemítal jsem o tom, jestli
zvládne tento rozervaný Brit utáhnout desku kapely, která se dost vymyká tomu, jak
dnes zpívá. Ale už v prvních momentech byly mé pochybnosti rozmetány po
stěnách mého pokoje. Nick sice posouvá hudbu Švédů směrem k raným albům
své domovské kapely, ale to vůbec nevadí. Jeho hlas je mocný a chvílemi se
dotýká i šílenství. Pro mě velmi milé překvapení. Peter Tägtgren ani Mikael Åkerfeldt mi nijak nechybí.
Celkově
pak BLOODBATH stojí pevně v základech. Chřestí se o sto šest, běsní se
melodicky, chladně, řezavě. Zabíjí se ve stylu staré dobré švédské školy
(ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST) a přidává se pořádný kousek americké temnoty
(MORBID ANGEL, AUTOPSY). Chvílemi vzpomínám i na letošní desku VALLENFYRE. Zvuk
je severský, klasický a ničím nový, ale tak je to správně, tak to má být (smích). Z celé desky
cítím obrovskou energii. Pro nás, fanoušky starých postupů, je tohle album jako
stvořené. Nezapomíná se na melodie, ani na pečlivě vystavěná sóla. Nesmím
zapomenout ani na pěkný obal (Néstor Ávalos), ani na parádní zpracování
bookletu. Je to opravdu krásný sběratelský kousek. Je vidět, že si s tím
kapela i label dali velkou práci. Hudba mi připomíná vypalování mozku tekutým
dusíkem. Švédi sice nepřinášejí nic nového, ale myslím, že to nebylo ani
účelem. Formu, v jaké se kapela nachází, by jim mohla závidět kdejaká
dnešní mladá skupina. Protínají se zde zkušenosti mistrů ve svém oboru
s nadšením a poctivým jiskřením, které mám u dobrých nahrávek tolik rád.
„Grand
Morbid Funeral“ je jako dobré řemeslné dílo. To by dnes bylo ale málo a tak
BLOODBATH přidali ještě obrovský kus energie. Jednotlivé songy si opravdu
užívám, pamatuji si je a těším se na každé další nasazení sluchátek na uši. Je
to jako procházka šerými katakombami. Výlet do švédského podzemí. Pánové nemusí
už nikomu nic dokazovat, a i když se určitě vyrojí stovky recenzí pojednávající
o tom, že měli nahrát úplně jinou desku s úplně jinou hudbou, tak to nic
nemění na tom, že letošní počin je přesně tím, co jsem si od seveřanů přál. Někdy
se k sepsání několika řádek a mého příběhu o desce dostanu třeba až po
měsíci poslechu, ale tentokrát to ze mě vyšlo hned, jako krev, když vytryskne
z prořízlé rány. Letošní album je pro mě jako rána kladivem přímo do
obličeje, bez slitování. Ten moment překvapení a určitého „šoku“, který jsem po
vložení CD do přehrávače utrpěl, mě natolik smetl, že nejsem schopen příliš
uvažovat. Raději zaklekávám do bloků, pouštím znovu play a pak už je to jen na
BLOODBATH.
Postupy
jsou na novince staré, klasické, mnohokrát ověřené v praxi. Album bych tak
doporučil dříve narozeným fanouškům a pak všem, kdo se rádi rochní
v samotné historii death metalu. Staroba je tady cítit na každém kroku a je mi
jasné, že to mnohé odradí. Až spolu s kapelou vylezete na tu obrovskou
hromadu lebek a budete na nás nehodné shlížet z té bílé hory, pak určitě
pochopíte, že smrt je všude kolem. Beru do ruky sekyru a přidávám se ke kapele.
Dnešní šichta bude dlouhá. Musíme spolu rozbít všechny nahromaděné kosti,
rozemlít je na bílý prášek a ten pak znovu pohřbít. Svět se sice ve smrtícím kovu dnes točí zcela jiným směrem, ale jsem moc rád, že ještě existují
smečky, které dokážou rozmetat veškeré pochybnosti o tom, že je švédský death
metal mrtvý. Beru CD znovu do ruky, utírám z něj krev a zařazuji ho na
přední pozice ve své sbírce letošního extrémního roku. Klasická švédská a chladná death metalová deska, která
mi připomíná severskou bouři!
Asphyx
says:
Bloodbath
is back with Nick Holmes behind the microphone after six years. His voice falls perfectly
into the band and gets the record even more cold. The album is very cool,
classic, Swedish and contains a lot of riffs that I remember. Return is very successful
and record became right one of my most played. Classic Swedish and cold album,
that reminds me to the northern storm!
Seznam
skladeb:
1. Let the Stillborn come to Me
2. Total Death Exhumed
3. Anne
4. Church of Vastitas
5. Famine of God's word
6. Mental abortion
7. Beyond Cremation
8. His Infernal Necropsy
9. Unite in Pain
10. My Torturer
11. Grand Morbid Funeral
Čas: 46:31
Sestava:
Nick
Holmes - zpěv
Anders
Blakkheim Nyström - kytara
Per
Sodomizer Eriksson - kytara
Jonas
Renkse - basa
Martin
Axe Axenrot - bicí
