AC/DC
– Rock or Bust
CD
2014, Albert Music/Columbia Records
Když
někdy v sedmdesátých letech zapojil Angus Young svoji
elektrickou kytaru do komba a začal hrát pro početnější
publikum, byl to prý pro všechny šok. Tenkrát byli AC/DC jako
zjevení, šílení, tvrdí, nekompromisní. Pokud si jejich tvorbu,
která se příliš za celou dobu jejich existence nezměnila (snad
jen ve zvuku a větší „přístupnosti“), srovnáte s dnešními
extrémními spolky, budete se asi muset chvílemi smát. ACD/DC jsou
jako axiom. Také jsou předem považováni za „platné“ a jejich
kvality se nedokazují. Není na světě moc rockových kapel, které
by byly stejně originální, v podstatě stále stejní, zároveň úspěšní. Přemýšlel jsem, čím to je. Nakonec mě
napadlo, že to asi bude určitým „mladickým“ přístupem.
Staří pánové už sice nejsou tak divocí, jako dřív, ale pořád
z jejich muziky cítím takové to rebelství, odpor proti
mainstremu (kterého jsou samozřejmě dávno součástí). Stále
před sebou vidím ty kluky, kteří se po koncertech rvali někde
v Sydney nebo Melbourne v docích. Jsou pro mě, i po těch
letech, těmi ostrými, nabroušenými chlápky, kteří si i přes
ten obrovský mediální kolotoč zachovali svoji tvář.
Co
napsat k novince? Nejsem v principu z těch, kdo by
jen tak bez účelu za každou cenu prskal na legendy a honil si
triko (a mnohdy svoje osobní problémy) na tom, že sundám slavné
kapely. Jsem oddaný fanoušek AC/DC, mám doma všechna jejich alba
a spolu s MOTÖRHEAD jsou asi jednou z mých „životních“
jistot. Pokaždé, když si potřebuji navodit tu správnou náladu,
tak sáhnu po nějaké jejich desce a je hned veseleji. Nebudu zde
„“zbytečně“ rozebírat a plkat o tom, že doba mládí (kdy
jsme desky měli spojené i s osobními zážitky a tak muselo
být vše zákonitě „lepší“) se nevrátí. Proč? Je rok 2014
a AC/DC nám přinášejí další ostrou jízdu na odjištěném
vlaku (i když už bohužel bez Malcoma). Riffy kopou pořád řádně,
Brian se také nešetří a i když už to samozřejmě není tolik
silné, jako dřív, jsem moc rád, že je zase na nějakou dobu od
téhle party stárnoucích rockerů co poslouchat. Jsem vyznáním
spíše death metalista, sem tam si nahodím thrash, nepohrdnu ani
blackem a doom metal má u mě také dveře otevřené. Ale když
zavelí k útoku Australané, mám plnou polní sbalenou hodně
rychle. Všechna ostatní hudba jde stranou a já znovu zažívám ty
krásné chvíle setkání s další náloží energie.
Ano,
energie je to, co mě na AC/DC stále fascinuje. Novinka je možná
lehce melodičtější než předchozí „Black Ice“ a spoustu
Angusových riffů jsme už určitě někde slyšeli. Nevadí mi to.
Vzpomínám na první setkání s kazetou „Back in Black“,
kterou mi předal totálně nadšený kamarád na ulici někdy v roce
1986 (bylo mi 12 a bylo to také „v černém“!). Pořád ho vidím
před sebou, běžel se mnou ihned k nám domů a pak jsme málem
vyhnali sousedy z bytu (smích). Nemám rád, když se
v recenzích rozebírají dokola technický, zvukový a nový
přínos kde které desky. Já takhle hudbu neposlouchám. Raději si
užívám, nechci se stát kritikem, jsem fanoušek a nadšenec. A
AC/DC mě opět dokázali na svém „Rock or Bust“ zvednout
z křesla, donutit mě obnovit staré taneční kroky (kdysi
předváděné na mnohých večírcích - smích). Neumím být
v klidu a i po ulici chodím náhle jako bych měl každou
chvíli začít stepovat (smích). Některé refrény nedokážu
vyhnat z hlavy a i když nejsem příznivec halekaček, tak tady
přimhuřuji blahosklonně svoje oko a řvu spolu s kapelou.
Mohl jsem v několika slovech pohovořit o samo - vykrádání,
nedostatku vývoje, progrese a já nevím čeho. Nebudu to dělat.
Nevím nějak proč. AC/DC hrají pro zábavu, pro relax, do auta,
pro oddech po těžké práci. Schválně, zkuste novinku pustit jen
tak do ruchu všedního dne. Uvidíte, že za chvilku si začnou
všichni podupávat nohou. Ten rytmus tam jednoduše pořád je!
O
produkci, obalu, zvuku, promo fotkách a podobných oblíbených
tématech, probíraných kritiky si přečtete určitě někde jinde.
To nemá cenu řešit. Australané jsou natolik zkušenými a mají
kolem sebe dokonale sehraný team lidí, že si nedovolí udělat nic
z toho špatně. Tohle je rock´n´roll a ten má mít koule.
Tohle je muzika do hospody, pro těžce pracující, intelektuálové
z kaváren si můžou klidně dát raději další dortík
(smích). Já si otevřu pivo, otočím volume na maximum a vyvalím
ty klasické riffy ven. Odjistím na nádraží vlak a budu se dívat,
co všechno způsobí. Škody budou určitě hodně podobné jako ty,
které mi v hlavě „napáchali“ legendární rockeři a
jejich „Rock or Bust“. Mám chuť vzít do ruky palici a nechat
se na nějaký čas zaměstnat v kamenolomu. Zadarmo bych se
sluchátky na uších drtil horninu a spolu s AC/DC bych zavařil
nejednu sbíječku. Tahle deska je zase ostrá jako břitva.
Nepostrádá ducha starých nahrávek, jen s novější,
modernější produkcí. Je rok 2014 a AC/DC vydali novou desku. Rock
it!
Asphyx
says:
This
is how
I
imagine
the
return of
a
legend.
I
like
classic
rock'n'roll with balls.
"Rock
or
Bust"
album
is
exactly
what
I wish from
AC/DC.
It is
full
of
sparkle,
energy
and
rebellion.
The
band
is
aging
with
honor
and confirms
its
status
of a legend by right. I
feel
the
spirit of old
records from the CD, just in
a more modern
sound.
What do you
want
more?
Rock
it!
Seznam
skladeb:
1. Rock Or Bust
2. Play Ball
3. Rock The Blues Away
4. Miss Adventure
5. Dogs Of War
6. Got Some Rock & Roll Thunder
7. Hard Times
8. Baptism By Fire
9. Rock The House
10. Sweet Candy
11. Emission Control
Čas:
34:55
Sestava:
Brian
Johnson - zpěv
Angus Young - kytara
Stevie Young - kytara
Cliff Williams - baskytara
Phil Rudd – bicí
Angus Young - kytara
Stevie Young - kytara
Cliff Williams - baskytara
Phil Rudd – bicí
.JPG)