DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 29. června 2026

Report, photos, video - BASINFIREFEST 2026 - VENOM INC., PARADISE LOST, ROOT, NAPALM DEATH, PROTECTOR, DEATH TO ALL, BLOOD RED THRONE - Spálené Poříčí - 25. 6 - 27. 6. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/basinfirefest-2026

promoter: https://basin.cz/cs

Poslední roky dost často přemýšlím nad tím, že my, co chodíme na metal, vlastně žijeme každý dva životy. V tom jednom, oficiálním, jsme doktory, inženýry, soustružníky, zemědělci a v tom druhém odhodíme všechny své chmury, problémy, frustrace a stáváme nekonečné hodiny pod pódiem, abychom každý viděli své oblíbence. Některé z vás vídám jen na koncertech, mnohdy nevím nic o vašem soukromí, mnohé ani neznám jménem. Jste pro mě ti milí, usměvaví lidé, se kterými je mi dobře. V pondělí jsem měl poslední rehabilitaci po zlomené noze. Vedra vrcholila a i když jsem si vstupenku koupil už někdy v březnu, tak jsem pořád váhal.

V kosti mě pořád občas pálí, někdy je to až k nevydržení, ale podle rentgenu je vše v pořádku a tak nasazuji jak nějaký důchodce stahovací punčochu kvůli trombóze a modlím se, aby mě pustili s hůlkami dovnitř do areálu. Minule byl problém deštník a na infolince festivalu mi odpověděli hodně nejasně. Stojím tak zpocený jak vrata od chlíva ve čtvrtek ráno na autobusáku v Plzni a čekám na spoj. Mám nabitý foťák, přesný rozpis toho, co chci vidět, v hlavě představu o tom, že nebudu tolik pít. Abych se nezrakvil ještě víc. Jenže, všechna předsevzetí  vezmou jako vždy zasvé.

Náladu si dělám v již od půl deváté v hospodě naproti kostelu. Je tu chládek, mají dobré pivo, česnečku a pomalu se dostanu do nálady. Potkám první metly, pokecáme, je nám fajn, ale pak už mě čeká kopec. Možná shořím na popel, říkám si někde v půlce. Předchází mě jeden usměvavý metalový důchodce. Snad to dám. 

Ještě, že mám potvrzení od doktora, hůlky projdou, uff. Nabíjím si chip. Kupuji si první pivo. Rozhlížím se. Potkávám první známé. Trvá to asi hodinu až dvě, co všechna moje předsevzetí padají a já se ztrácím ve víru muziky, užívám si atmosféru a hlavně, jsem ve svém druhém, lepším životě. Ještě jedno pivo a jdu na kapely. Spoustu jich vynechám, nějak mi občas ubývají síly, buďte tedy tento rok ke starému raněnému pánovi trošku shovívaví. Vybírám si, někdy se zakecám, ale vždyť to znáte. To si takhle vyberete v programu nějakou kapelu, pak potkáte dvě pěkný holky a jakže se vlastně máte? Cože, my jsme se přeci viděli na Symbolicu. Dělám, že si je pamatuji. Tak asi takhle probíhal celý prodloužený víkend. Něco málo jsem ale viděl, to zase ano. Pojďme na to. 


čtvrtek/Thursday 25. 6. 2026

NOISEBLEED - hudba absolutně mimo můj záběr, přesto jsem si vystoupení, které v sobě mělo neskutečnou dávku energie, přesnosti a surových emocí, užil. Navíc, mezi námi, zpěvačka Dahlien je ve skvělé formě. 


LAID TO WASTE - kluky sledují již dlouhé roky a vždy byli a jsou zárukou kvality. I na Basinu nás rozsekali. Měl jsem je možná trošku raději, když hráli čistý thrash, ale dobrý heavík si nechám také líbit. Bylo to divoké, nespoutané, syrové a hlavně, bavilo mě to. Masakr!


BLOOD RED THRONE - načernalý death metal, na který jsem dnes přijel. Norové vydávají poslední roky skvělé nahrávky a chtěl jsem je vidět už několik let. Pro mě, starého death metalistu byla tahle kapela černým koněm festivalu a také smečkou, která mě neskutečně rozsekala. Bylo to lámání kostí, pukání lebek, vše ušpiněné zkaženou krví a absolutním nasazením. Peklo dostalo nové jméno! Blackish death metal, which I came to see today. The Norwegians have been releasing great records in recent years and I've wanted to see them for several years. For me, an old death metaller, this band was the dark horse of the festival and also a pack that really cut me up. It was bone-breaking, skull-cracking, all stained with rotten blood and absolute dedication. Hell has a new name!





Někdy v těchto chvílích se potkáme s Jirkou od Berouna, s Katkou a Pavlem z Vysočiny, Jardou z Prahy. Od té doby se festival změní ve smršť vtipů, po kterých nás bolí bránice. Pivo, k tomu stín, na paletách, ze kterých nás bolí zadky. Ale super, všichni jsou na mě hodní, pomáhají mi, jsou ohleduplní. 

DEATH TO ALL - viděl jsem je před lety v Praze v klubu. Myslím si, že death metal je spíše intimnější záležitost, ale Chuck Schuldiner měl tak velký talent, že jeho hudba zvládne i větší prostory. Byl to génius a ti, co po něm pozůstali a nesou jeho odkaz stále dál, obstáli se ctí. Nejsem moc příznivec různých revivalů (teď to myslím dobře), ale DEATH TO ALL nám nakopali zadky a rozsekali na malé kousky. Bylo to skvělé po všech stránkách. I saw them in a club in Prague years ago. I think death metal is more of an intimate thing, but Chuck Schuldiner was so talented that his music could handle even larger venues. He was a genius and those who survived him and continue to carry his legacy have stood the test of time. I'm not a big fan of revivals (I mean that now), but DEATH TO ALL kicked our asses and chopped them into little pieces. It was great in every way.



Musím se nějak dostat domů. Nakonec volíme kyvadlovou dopravu a MHD. Když se v Plzni loučíme, je mi to tak trošku líto, kalil bych klidně dál. Nohu mám v jednom ohni, chvílemi syčím bolestí, ale jsem tvrdej chlap a pivo s muzikou jsou pro mě tentokrát i anestetikem. To dám, říkám si, když uléhám konečně do postele.


pátek/Friday 26. 6. 2026

Původně jsem si myslel, že mě odveze manželka, která jede na víkend za rodiči. Ale ne. Jedu zase Arrivou. Moc nespím, nohu mám napuchlou a ráno sedím hodinu v křesle a přemýšlím, že se na to vybodnu, že se svět přeci nezboří. Mám v krvi zbytky alkoholu, doma jsem jen s dcerou, která zrovna vstává na brigádu. Tati, ty teda vypadáš. Namažu si ranění krémem a věřím placebo efektu. Hlavně nohu nepřetěžujte, zní mi v hlavě slova pana doktora. Zatnu zuby a vydám se znovu do víru surových melodií. 

Opakuji scénář z minulého dne, jen s tím rozdílem, že přijde Jarda a dáme si pivo spolu. Pomalu se dostávám zase do formy. No a co, tak jsem přiopilý, podle mě to k metalu patří, jako k mrtvému zimník. Jo, zima, tu bych si teď přál. 

Když můj zmuchlaný obličej vstoupí do areálu, trvá mi trošku déle, než se srovnám. Hergot brácho, kdeže ty loňské sněhy jsou. Když jsem byl mladý, vydržel jsem pít týden v kuse a ještě u toho balil holky. Teď se dobelhám k raketám. Zrovna se tu nějaké děvče myje. Má krásnou postavu. Jen se zasním, narovnám v zádech a najednou vám mám v těle novou sílu. Jdu na pivo a na nějaké ty kapely. Přijdou i kamarádi. Asi není zvláštní, že se potkáváme na stejných jménech? 


EMBRYONIC AUTOPSY - brutalita po ránu. Death metal podle mého vkusu, gusta. Melodie, které se mi zadřou hluboko do podvědomí, pod kůží i dostanou do žil. Jsme jedné krve, já i kapela. Užívám si atmosféru, jednotlivé postupy. Je to silné, zahrané s elegancí starých mistrů v oboru. Jakoby mě někdo zavřel spolu s kapelou do plesnivé mučírny. Vynikající to bylo. Brutality in the morning. Death metal according to my taste, my taste. Melodies that get deep into my subconscious, under my skin and into my veins. We are of the same blood, me and the band. I enjoy the atmosphere, the individual procedures. It's strong, played with the elegance of old masters in the field. As if someone locked me in a moldy torture chamber together with the band. It was excellent.




DARKNESS - svoje staré thrash metalové kořeny budu vždy uctívat. Mám tyhle německé maniaky ve velké oblibě a tak byl pro mě jejich set i nostalgickou vzpomínkou. Nahrubo nařezané riffy, divoké melodie. Veteráni scény zase jednou všem ukázali, jak by to mělo vypadat. Najednou už mě nebolí noha, už necítím nic, vnímám jen muziku, jsem v tom až po uší a odcházím na další pivo se spokojeným úsměvem na tváři. Bylo to tam? Bylo! I will always honor my old thrash metal roots. I really like these German maniacs, so their set was a nostalgic memory for me. Rough-cut riffs, wild melodies. The veterans of the scene once again showed everyone how it should be. Suddenly my leg doesn't hurt anymore, I can't feel anything anymore, I only perceive the music, I'm up to my ears in it and I go for another beer with a satisfied smile on my face. Was it there? It was!




SIX FEET UNDER - tuhle kapelu uznávám, i když je pravda, že poslední roky ji už moc neposlouchám. Přesto jsem zašel a znovu si potvrdil, že se toho už asi moc nezmění. Valivý death metal se spoustou groove prvků. Chris Barnes zase o něco zestárl a i když jsem se chvilku pohupoval do rytmu a některé starší skladby mě opravdu bavily, tak jako celek to bylo takové obyčejné (a ukňourané). Rád jsem ale kapelu po letech viděl. I recognize this band, even though it's true that I haven't listened to them much in recent years. Still, I went and confirmed to myself that not much will change. Rolling death metal with a lot of groove elements. Chris Barnes has aged a bit again and even though I swayed to the rhythm for a while and I really enjoyed some of the older songs, as a whole it was kind of ordinary (and whiny). But I was glad to see the band after so many years.


PARADISE LOST - srdcovka. Spousta vzpomínek. Na Paradise Lost jsem kdysi balil svoji manželku. Když se nám narodily děti, tak nám prarodiče hlídali a my si před mnoha lety na Basin právě na tuhle legendu vyrazili. Bylo to tenkrát super a líbilo se mi to i letos. Vlastně toho nemůžu moc dalšího psát, protože jsem zaujatý a byl jsem naměkko. Já si tuhle skupinu užil vrchovatě, pro mě byli jedním z vrcholů festivalu a také určitým rozjímáním. Krása střídala nádheru. A smutek. Heartfelt. Lots of memories. I once took my wife to Paradise Lost. When our children were born, our grandparents looked after us and many years ago we went to Basin to see this legend. It was great then and I liked it this year too. Actually, I can't write much more because I'm biased and I was soft. I enjoyed this group immensely, for me they were one of the highlights of the festival and also a kind of meditation. Beauty alternated with splendor. And sadness.



Jsem ve špatný čas na špatném místě. On za to nemůže, stál jsem blbě, schválně vzadu, ale je mi dupnuto na nohu. Koncert vydržím do konce, ale je to taková bolest, že si trošku pobrečím. Kolega Goro mě usadí ke stolu, proti učitelce Evě. Nikdy v životě jsme se neviděli a po dvaceti minutách mám pocit, že se známe celý život. Díky za překonání bolesti. Opravdu díky moc. Ona jde pak za manželem a mě si najdou kamarádi, kteří mi koupí bolestné, ano hádáte dobře, je to pivo. 

NAPALM DEATH - k britské legendě mám takový zvláštní vztah. Jednak se mi od nich líbí jen něco a potom jsem taky na několika jejich koncertech zažil mezi fanoušky dost agresivity. Navíc nemám rád, když se do muziky tahá politiky. Nicméně, vystoupení to vůbec nebylo špatné. Naopak. Kapela i přes své "stáří" nasypala svoji hudbu do lidí pod tlakem. Stál jsem raději bokem a v závěru byl vlastně hodně spokojený. I have a special relationship with the British legend. First of all, I only like a few things from them, and then I also experienced a lot of aggression among the fans at several of their concerts. Moreover, I don't like it when politics gets involved in music. However, the performance wasn't bad at all. On the contrary. Despite their "age", the band poured their music into people under pressure. I preferred to stand aside and was actually very satisfied in the end.


PROTECTOR - další původně německá úderka, se kterou jsme chodívali s kamarády po sídlišti s kazeťákem. Mám rád stará alba, líbí se mi ale i ta nová. Zobu z ruky kapele i letošní vystoupení. Vzpomínám, občas mám dokonce pocit, že jsou mezi fanoušky mí kamarádi, co už nejsou mezi námi. Přelud? Ne, já to tak cítím. Tahle muzika a všechno kolem, je hlavně o srdci. Skvěle zahrané, přesně zacílené. Na solar, do podvědomí. Miluju PROTECTOR! Another originally German band that my friends and I used to hang out with in the housing estate with a cassette player. I like old albums, but I also like the new ones. I will definitely listen to this year's performance. I remember, sometimes I even feel that there are my friends among the fans who are no longer with us. A mirage? No, that's how I feel. This music and everything around it is mainly about the heart. Greatly played, precisely targeted. On the solar, into the subconscious. I love PROTECTOR!



No a co, že mě bolí noha jako čert. No a co, že mi buší srdce. Možná dnes domů nedojdu. Uvidíme. Kyvadlová doprava. MHD, vtipy, které chápeme asi už jen my. Spousta střípků, vtipů, postav. Blikající lampa u nás před domem. Vedro letního bytu. Spánek? Kdo by chtěl ještě spánek? Zdá se mi o kapelách, o lidech, všechno se mi to mele v hlavě a najednou je zase světlo. 


sobota/Saturday 27.6. 2026

Pálí mě oči. Pomalu se pokouším vstát. Je to dobrý, noha drží. Lehce napuchlá. To dáš vole, říkám si. Pochoduj a nebo zemři, ke snídani si pouštím Motorhead a na cestu si dám do hlavy nové SOULBURN. Třeba dnes neshořím, říkám si v další Arrivě, kamarádi jedou se mnou. Jsem utahaný, jedu spíš na autopilota. Někdo se mě na něco ptá, asi ještě trošku blábolím.

Protože dnes toho pro nás moc není, zahájíme tradičně den dole v hospodě s česnečkou, utopenci, hermelínem. Stará škola, co byste po nás chtěli, připíjíme si každou chvílí a probereme všechno, včetně pand, Saskie Burešové, starých metalových koncertů, alb, současný svět, nastavení vesmíru, mezilidské vztahy a klidně i válku ve vesmíru. Hlavní ale je, že všechno je děsná sranda, chvílemi mi vyhrknou až slzy. Jako za tohle díky, měl jsem zase aspoň na chvilku pocit, že doopravdy žiju a i ta noha, ta mě tolik nebolela.

Je takový vedro, že jedeme do areálu taxíkem, jo těch pár metrů. A je to prdel. Dneska mě to bude asi hodně bolet. Pivo? Fuj pivo. Ano, jedno prosím. Jdu si opláchnout hlavu vodou. V sobotu tu žádná krásná mladá metalistka není, ale tlustej vousatej chlap. Zdááár, zdraví mě. Ukážu mu paroháče a hledám stín. Dnes moc kapel v plánu nemám. Bude to dlouhé. 


VENOM INC. - jdu až na tyhle veterány. Viděl jsem je před mnoha lety v Brně, dokonce s nimi seděl u stolu. Jedli jsme knedlíky a byla legrace. Pak vylezli na pódium a totálně mě rozsekali. V sobotu to bylo úplně stejné. I když je pravda, že téhle kapele sedne klub přeci jen trošku víc. Nicméně, na některé legendy se nesahá. Metal to byl starý, jako metuzalém, riffy ostré a nekompromisní, přesto svým způsobem propracované a perfektně zacílené. Byl to starý, pradávný rituál, obřad, který jsem si neskutečně užil! I'm going to go all the way to these veterans. I saw them many years ago in Brno, I even sat at the table with them. We ate dumplings and it was fun. Then they climbed on stage and totally chopped me up. On Saturday it was exactly the same. Although it's true that this band is a bit more suited to the club. However, some legends are not touched. The metal was old, like Methuselah, the riffs were sharp and uncompromising, yet in their own way elaborate and perfectly targeted. It was an old, ancient ritual, a ceremony that I really enjoyed!



ROOT - musel jsem na ně zajít. Mám je rád od jejich počátků. A bylo to dobré. Vzhledem k Big Bossovu věku ano. Kapela hrála sehraně a mistr v rámci možností slušně zpíval. Víte, my jsme toho spolu s kapelou prožili tolik, že by to bylo na knihu. Obejmula mě opět nostalgie, vzpomínky a spousta dalších osobních věcí. Byl jsem spokojený. I had to go see them. I've liked them since their beginnings. And it was good. Considering Big Boss's age, yes. The band played well together and the master sang decently as much as possible. You know, we've been through so much together with the band that it would be enough for a book. I was once again overwhelmed by nostalgia, memories and a lot of other personal things. I was satisfied.



TORTURE SQUAD - brazilský thrash death metal. Zašel jsem na ně, protože mě baví z desek a naživo jsem je viděl dávno. A bylo to přesně podle mých představ. Kapele se povedlo přenést energii z alb i na pódium. Nahrubo nasekané, zahrané s nadšením a odhodláním. Kýval jsem se do rytmu a i když už jsem byl totálně unavený, tak jsem na jejich set vydržel. A to v mém případě již něco znamená. Byl to nářez! Brazilian thrash death metal. I went to see them because I enjoy their records and I saw them live a long time ago. And it was exactly what I expected. The band managed to transfer the energy from their albums to the stage. Roughly chopped, played with enthusiasm and determination. I swayed to the rhythm and even though I was totally tired, I lasted through their set. And that means something to me. It was a blast!



S organizací jsem neměl sebemenší problém. Trošku jsem se bál, jestli mě pustí s hůlkami, ale u vstupu mi vždy vyšli velice mile vstříc. Velká pochvala směřuje na hasiče, voda byla opravdu osvěžující a když se mlhou proběhla i nějaká ta pěkná děvčata, bylo na co i koukat. Pitná voda také potěšila, za mě super a v té výhni nutnost. Více stinných míst mi zachránilo možná i život. Časy se dodržovaly, na zvuk si nemůžu stěžovat. Jediné co mi moc nechutnalo, tak bylo pivo. Nikdo nemůže za to, že rychle teplalo, ale občas se tvořily až moc dlouhé fronty a hlavně, moc mi nejelo chuťově. Ale možná to bylo tím, že jsem si dával předtím každý den v hospodě. Kyvadlová doprava v pořádku. Abych to shrnul, jsem starý pes a nic mě nenaštvalo tak, že bych o tom musel napsat. 

Bolí mě hlava. Na nohu našlapuji opatrně a pěkně kulhám. Zvládnu ale poslední cestu v MHD, ve které zakončíme i naši společnou misi s kamarády. Když dorazím domů, tak největší radost mám z toho, že jsem přežil, že jsem to zvládl. Bylo to náročné, každý rok je to těžší, ale nelituji, že jsem vyrazil. Jako vždy jsem si vybral své kapely a užil si je. Potkal jsem spoustu známých, na kterých jsem viděl, že na tom byli stejně jako já. Pro mě je Basinfirefest vždycky takovým výletem z komfortní zóny. Jsem spíš klubový typ. Mám ale, asi jako každý z vás, dvojí život. V tom obyčejném jsem táta od rodiny, manžel, zaměstnanec. V tom druhém zase klasické metalové hovado. Děkuji všem, co jsem vás potkal, seznámil se. Děkuji pořadatelům, mým fanouškům (jo, zase jste mě dojali), děkuji za všechna upřímná objetí. Bude na co vzpomínat. Mějte se co nejlépe a obdivuji vás, že jste dočetli můj report až do konce. Bylo to epesní! 


about BASINFIREFEST on DEADLY STORM ZINE:



about bands on DEADLY STORM ZINE:

- se spoustou kapel mám rozhovory, recenze, reporty. V pravém rohu je vyhledávací okno (když máte stránky přepnuté na webové rozhraní), tak pokud máte chuť, koukněte. Mluvil jsem s VENOM INC., PROTECTOR, BLOOD RED THRONE, DARKNESS.....


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - HEXENALTAR - Descending Curse (2026)


HEXENALTAR - Descending Curse
CD 2026, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Odložím pivo na víko od rakve a spokojeně se usmívám. Nejsem sám. Společnost mi dělají moji vlastní démoni a občas přijde na návštěvu i Satan. Scházíme se pravidelně dole v podzemí, několik pater pod povrchem, pod starým znesvěceným kostelem. Uctíváme staré pořádky, posloucháme hudbu z konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Popíjíme pivo a pořádáme nekonečné diskuze o životě a smrti. Dnes jsem vám, moji milí ďábelští přátelé, přinesl jednu novinku. Jedná se o polské tmáře HEXENALTAR, o kapelu, která propadla peklu.

Kapela působí v podzemí od roku 2021 a má na svém kontě ještě dvě EP. Členové působili ve skupinách jako ABOMINATED, INCINERATOR. Máme tu co do činění s prašivým, surovým a temným black thrash death metalem, který vás navěky prokleje, přikove na zeď a nakonec spálí na popel. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a nejlépe v nějaké staré studené kobce. 


Jsem už starý pes, který zvedá hlavu opravdu už jenom v případech, kdy mě nějaká kapela zaujme. Když se mi jejich hudba dostane do podvědomí, pod kůži i do žil. U HEXENALTAR se mi tohle všechno stalo již při prvním poslechu. Seděli jsme uprostřed noci a kývali se spokojeně do rytmu. Řvali jsme do tmy. Věrni odkazu starých předků, stejně jako tahle smečka, která uctívá jako my kapely typu SODOM, MERCILESS, SARCÓFAGO, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS, POWER FROM HELL, MIDNIGHT, jsme byli spokojení a nadšení. Tenhle temný rituál se opravdu povedl! Poláci jej provádějí s nadhledem, s upřímností, opravdovostí, ryzostí a naprostou autenticitou. Přidávají spoustu svých nápadů, invence, sekají ostře, útočí na přímo, trefují se do srdce i na solar plexus. Svět je při poslechu velmi temné místo k životu. Zavřeni ve svých ulitách, zahleděni sami do sebe, pochodujeme s hlavami skloněnými na smrt. Někdy je velmi příjemné roztrhnout řetězy a naplno se oddat záhrobním orgiím. Při poslechu "Descending Curse" se otvírají staré hroby a prokletí lezou z děr. Nahoře nad námi, v kostele plném lží a přetvářky, kněz opět přednáší o lásce a odpuštění. Jakmile skončí, začne znovu žít v hříchu. Nové album je pro mě velmi zdařilým výletem po časové ose zpět, do doby, kdy jsem byl mladý a sedával jsem s kamarády nekonečné hodiny u kazetového přehrávače a poslouchali jsme zásadní kapely žánru. Poláci by mezi naše oblíbence tenkrát určitě patřili a patří mezi ně i dnes, když je svět nasměřován podivným směrem sebedestrukce. Tohle album smrdí zkaženou krví a sírou! Black, thrash, death metal, který vás navěky prokleje! 

Asphyx says:

I set my beer down on the coffin lid and smile contentedly. I’m not alone. My own demons keep me company, and sometimes even Satan stops by. We meet regularly down in the underground, several floors below the surface, beneath an old, desecrated church. We honor the old ways, listening to music from the late ’80s and early ’90s. We sip beer and engage in endless discussions about life and death. Today, my dear devilish friends, I’ve brought you some news. It’s about the Polish dark metal band HEXENALTAR, a band that has fallen into hell.

The band has been active in the underground since 2021 and has two EPs to their credit. The members have previously played in bands such as ABOMINATED and INCINERATOR. What we have here is filthy, raw, and dark black thrash death metal that will curse you for eternity, chain you to the wall, and ultimately burn you to ashes. I recommend listening to this at full volume, preferably in some old, cold dungeon.


I’m an old dog now, and I really only perk up when a band catches my attention when their music seeps into my subconscious, under my skin, and into my veins. With HEXENALTAR, all of that happened to me the very first time I listened to them. We sat there in the middle of the night, swaying contentedly to the beat. We roared into the darkness. True to the legacy of our ancestors just like this pack, which, like us, reveres bands such as SODOM, MERCILESS, SARCÓFAGO, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS, POWER FROM HELL, and MIDNIGHT we were satisfied and thrilled. This dark ritual was a real success! The Poles perform it with poise, sincerity, authenticity, purity, and absolute authenticity. They add plenty of their own ideas and creativity; they strike sharply, attack head-on, and hit you right in the heart and the solar plexus. While listening, the world feels like a very dark place to live. Locked in our shells, lost in our own thoughts, we march with our heads bowed toward death. Sometimes it’s very satisfying to break free from the chains and fully surrender to otherworldly orgies. As you listen to “Descending Curse”, old graves open up and curses crawl out of the holes. High above us, in a church full of lies and hypocrisy, the priest once again preaches about love and forgiveness. As soon as he finishes, he returns to a life of sin. For me, this new album is a very successful journey back in time, to a time when I was young and would sit with my friends for endless hours by the cassette player, listening to the genre’s seminal bands. Poláci would certainly have been among our favorites back then, and they remain so today, as the world is heading in a strange direction toward self-destruction. This album reeks of rotten blood and sulfur! Black, thrash, and death metal that will curse you for eternity!


Tracklist:
1. Intro (02:11)
2. Maledictus Abyss (03:15)
3. Confession of the Slaughter (02:08)
4. Destroyer of Life (02:35)
5. Sacred Doom Through Inquisition (03:25)
6. Black Light (02:24)
7. Xecutioner's Spell (02:12)
8. Stakes Are Burning (02:31)
9. Apocalyptic Domination (02:28)
10. Torture of Death (03:50)

neděle 28. června 2026

Recenze/review - CROWN THE BEAST - Judgement (2026)


CROWN THE BEAST - Judgement
EP 2026, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Ostré žiletky se pomalu zařezávají do masa. Kousky tkání odpadávají od kostí. Zahalen do krvavé mlhy kráčím dál. Těším se na smrt, toho utrpení bylo už moc. Jsem unavený životem. Dlouho přemýšlím nad tím, jak všechno skončím. Provaz a starý strom? Rozjetý vlak? Špinavá řeka? Pistole? Ne, dnes ještě ne, raději vyhledám ve svém přehrávači další hudbu a zapnu play. Do obličeje mě uhodí tlak, v kostech ucítím pradávné pnutí. Ano, poslouchám nové EP dánských maniaků CROWN THE BEAST. 

Jedná se jenom o dvě nové skladby a jeden cover od SIX FEET UNDER, přesto jsem se k nahrávce rád a často vracel. Má v sobě totiž nakumulovanou energii, takový ten neklidný tlak a touhu ničit hudbou. Sune se kupředu jako tank, jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Přiznávám, že jsem kapelu dosud neznal a tak jsem si poslechl celou diskografii. Doporučuji to i vám. 


Pokud tedy máte rádi kapely typu TORTURE KILLER, DEBAUCHERY a již zmiňované SIX FEET UNDER, jste tu správně. Těmi se Dánové volně inspirovali, přidali své vlastní nápady a invenci a vy se můžete kývat do rytmu, trhat si vlasy z hlavy a mlátit obličejem do zdi. Novinka má v sobě sílu, opravdovost, ryzost, uvěřitelnost a je naprosto autentická. Proti zvuku, motivu na obalu, ani celkovému provedení nemám žádných námitek. Naopak, desku si opravdu užívám. Říká se, že spravedlnost je slepá. Pravdou je, že když si v dnešní době člověk pustí večerní zprávy, tak bývá mnohdy šokován, co se kolem nás děje. Jakoby se svět opravdu řítil do záhuby, tak jak to předpověděli staří vizionáři. Než se tak ale stane, budu si novinku těchto maniaků rvát pod tlakem do hlavy. Jasně, není to nic převratného, ani nic, co by otočilo kolem světové hudby, ale není to ani jenom poctivé řemeslo. Naopak, ze skladeb cítím, vnímám všemi póry svého těla, něco navíc, něco neuchopitelného, jakousi morbidní přitažlivost, která mě nutí se vracet. Zkrátka a dobře, novinka mě baví poslouchat a už teď se těším, s čím přijde tahle smečka příště. CROWN THE BEAST odvedli skvělou práci a přidali i něco navíc. Nové skladby se velmi dobře poslouchají, zmiňovaný cover je také skvěle zahraný a mě nezbývá nic jiného, než vám EP "Judgement" doporučit. Valí se kupředu jako lavina smíchaná z kamení, kostí a lidské nenávisti. Řeže se tu do živého, útočí se přímo na solar plexus. Ostré žiletky se pomalu zařezávají do masa. Kousky tkání odpadávají od kostí. Zahalen do krvavé mlhy kráčím dál. Těším se na smrt, toho utrpení bylo už moc. Jsem unavený životem. Dlouho přemýšlím nad tím, jak všechno skončím. Ne, budu bojovat dál, s hlavou vztyčenou. Valivý, melodický death metal, který vás roztrhá na kusy! 


Asphyx says:

Sharp razor blades slowly cut into the flesh. Pieces of tissue fall away from the bones. Shrouded in a bloody mist, I keep walking. I look forward to death there’s been too much suffering already. I’m tired of life. I’ve been thinking for a long time about how I’ll end it all. A rope and an old tree? A runaway train? A dirty river? A gun? No, not today I’d rather find some more music on my player and hit play. A surge of pressure hits my face, and I feel an ancient tension in my bones. Yes, I’m listening to the new EP by the Danish maniacs CROWN THE BEAST. 

It’s just two new tracks and one cover of SIX FEET UNDER, yet I’ve happily returned to this recording time and again. That’s because it’s packed with pent-up energy that restless pressure and the desire to destroy through music. It plows forward like a tank, like a well-oiled killing machine. I admit I hadn’t heard of the band before, so I listened to their entire discography. I recommend you do the same.


So if you like bands like TORTURE KILLER, DEBAUCHERY, and the aforementioned SIX FEET UNDER, you’ve come to the right place. The Danes drew loose inspiration from these bands, added their own ideas and creativity, and now you can headbang to the beat, rip your hair out, and slam your face against the wall. This new release has power, sincerity, purity, and credibility and it’s completely authentic. I have no complaints about the sound, the cover art, or the overall production. On the contrary, I’m really enjoying this album. They say justice is blind. The truth is that when you turn on the evening news these days, you’re often shocked by what’s happening around us. It’s as if the world were truly hurtling toward destruction, just as the ancient visionaries predicted. But before that happens, I’ll be cramming this new album by these maniacs into my head. Sure, it’s nothing groundbreaking, nor is it anything that would turn the world of music on its head, but it’s not just honest craftsmanship either. On the contrary, I feel I sense with every pore of my body something extra in these tracks, something intangible, a sort of morbid allure that compels me to keep coming back. Long story short, I’m really enjoying listening to this new release, and I’m already looking forward to what this band comes up with next. CROWN THE BEAST did a great job and even went the extra mile. The new songs are a real pleasure to listen to, the cover I mentioned is also brilliantly performed, and I have no choice but to recommend the EP “Judgement” to you. It rolls forward like an avalanche of rocks, bones, and human hatred. It cuts to the quick, striking straight at the solar plexus. Sharp razor blades slowly slice into the flesh. Pieces of tissue fall away from the bones. Shrouded in a bloody fog, I keep walking. I look forward to death there’s been too much suffering already. I’m tired of life. I’ve been thinking for a long time about how to end it all. No, I’ll keep fighting, with my head held high. Rolling, melodic death metal that will tear you to pieces! 



tracklist:
1. Ruins of Babylon
2. Human Target (Six Feet Under cover)
3. Judgement 

Lineup:
Søren Rønnebech Grønning – guitars
Jason Campbell – vocals
Jens Moseholm – bass
Simon Skyrme – guitars
Lars Von Løvendal – guitars
Mikkel Øllgaard Bjelke Laursen - drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý sedmdesátý šestý - Nerdi


Příběh pětistý sedmdesátý šestý - Nerdi

Šel jsem ze školy přes pole a máčel jsem nohavice v bahně. Přede mnou si to šinou dvě takový pěkný holky. Normálně bych aspoň něco zahlásil, ale nemám fakt náladu. Padá na mě splín ze školy. Chtěl bych od toho všeho už mít pokoj. Zase jeden učitel, co si na mě honí triko. Kdyby to aspoň řekl normálně, ale to ne, to on musí pronést něco o oblečení, o vlasech, o duté hlavě a o tom, jak vypadám. Mě bylo jasný, že se předvádí před svojí mladou kolegyní, ale dodnes nechápu, co je na tom vtipnýho někoho zesměšnovat. Nesnáším to, nesnáším tenhle předmět, učitele, celou tuhle zasranou školu, mumlám si pod vousy a opět si říkám, jestli bych se na to neměl vybodnout a nejít raději na vojnu. Nemít blondýnku, tak na to peču a už jsem dávno v zeleným. Předmět se jmenuje programování v technice a učitel Křeček.

Zasranej hlodavec. Vyndám si sešit se zadáním. Milý zmuchlaný studente, hahahaha, tohle není rozhodně na zápočet, asi na to prostě nemáte. Hahahaha, měl byste se nad sebou zamyslet. Napište do týdne program. A nemyslete si, že to někdo udělá za vás. Budu to CHTÍT VYSVĚTLIT, žejo Žanetko, by byste si asi s takovým vlasatým mladíkem asi nevyšla, co? Následuje chichot jedné tupější dívky. Kurva takhle se to dělá, už to skoro křičím, když se otevřou dveře a v nich moje milá. Co tu špačkuješ? Směje se, protože ona studuje peďák a tam je to na pohodu. Pokaždé, když za ní přijdu, tak se učitelé usmívají, jsou milý. Úplně jinej svět než strojárna, to vám povím. Ty naše starý struktury, zase studuju školu, kde jsou skoro samí chlapi a je jim kolem sedmdesáti. Nevrlí dědci, co se po každém jen vozí. No, zase na druhou stranu, asi je na mě vidět, že mě to moc nebaví.

Nevím, co s tím mám dělat. Programovat sice trošku umím, ale na tohle fakt nemám. Ani nevím, kde bych se to měl naučit. Na přednášky jsem sice chodil, ale co vím, tak zrovna o tomhle nikdo nikde nemluvil. Ptám se nějakého spolužáka a ten moje slova potvrdí. Chce se mi spát, bolí mě hlava, jsem ve stresu. Přitulí se ke mě, líbá mě, ale trvá mi to fakt dlouho, než se uvolním. Je to snad poprvé, co nemám chuť. Měl bych se nad sebou fakt zamyslet. Budeš muset za Nerdama. Do třetího patra, tam  jak máš normálně bydlet. To jako fakt? Pár akcí jsem s nimi strávil, ale nebyl to zrovna můj šálek kávy. Oni třeba úplně jinak mluví, nerozumím jejich vtipům, nebaví mě sedět u počítače a co se týká her, tak je prostě nedávám. Pokaždé mě zastřelili během několika kroků a tak jsem šel radši na pivo. No, ujel mi v tomhle vlak. 

Oni si staví ty svoje sítě, spojují jednotlivé počítače v různých místnostech, aby mohli hrát. Nosí kostěné brýle, svetry i ve vedru, prestige, smějí se nahlas a jsou to vtipy, který přijdou vtipný jenom jim. Když odcházím z pokoje, pokřižuji se. Asi jako každý jsem se občas těmhle týpkům smál. Nemyslel jsem to zle, ale spíš mi přišlo legrační, jak mluví, jak je nechápu. Už jsem tu párkrát byl a tak moc dobře vím, že pivem jim radost neudělám. Koupím raději kafe, protože někteří z nich dokáží sedět třeba dva dny v kuse u nějaké hry a popíjejí u toho kávu z půllitrů. Zaklepu a vůbec nic se neděje. Chvilku počkám, zkusím to znovu a pak vkročím do jámy lvové. Smrdí to tam. Na parapetech jsou figurky z nějakých her a filmů. Plakáty působí děsně dětsky, tohle je pokoj tak desetiletého kluka, chce se mi zahlásit, ale rozmyslím si to. Sedí jich tu asi pět a jsou totálně mimo. Přijdu si jako v zoo, jako bych právě prožíval nějaké sci-fi. Kdybych tenkrát tušil, že takhle budou mimo celé další generace, asi bych se na místě zastřelil. Haló, potřebuji s vámi mluvit!

A nic. Trvá to asi hodinu, než se jeden zvedne. Jde na záchod, protože ani Nerdi nemůžou ošulit přírodu. Když se vrací, tak se mu postavím od cesty. Je to takový malý kluk s velkými brýlemi. Řekne něco, čemu nerozumím. Je to klingonština nebo elfština? Netuším. Odstrčí mě, zasyčí a usedne znovu ke klávesnici. Ještě chvilku se vtírám a věren odkazu svých předků bojovníků, se jen tak nevzdám. Byl jsem kdysi na návštěvě v blázinci. Duševně nemocní tam mlátili hlavou do zdi, divně se kývali a vydávali skřeky. Nerdi dělali to samé, když jsem jim vyhodil pojistky. Musel jsem se smát. Klid, dýchej z hluboka. Mlel něco o dalším levelu a protože se psal rok 1999, nebylo ještě běžné, aby kluci pořád brečeli. On ale plakal jako stará babička, co plakal, štkal. Budu to muset přeinstalovat, hru jsem ukradl, nemám klíč a podobné hlášky se ozývaly celým pokojem. Asi jsem nezačal úplně dobře, přesto jsem se osmělil a normálně jednomu slíbil, že mu za napsání programu zaplatím. Nejdřív na mě divně koukal, no spíš čuměl a pak jen kývl. Ukaž to. Chvilku si četl zadání a pak řekl, že to bude oříšek. Vyčistil si brýle a sednul si k tomu. Měl jsem jim nechat vypnutou elektriku do doby, než by to sepsal, ale to já ne, já byl hodnej. Vše jsem zapnul, na jejich tvářích se rozhostil úsměv a někteří i mlaskali a slintali. 

Chodil jsem za nimi několik dní, vždy rovnou cestou ze školy, ale bylo to vlastně jedno. Oni snad ani nespali. Nechápal jsem, kdy studují, kdy chodí na přednášky a cvičení. Seděli u počítačů jak přikovaní a nereagovali na nic. Zkoušel jsem na ně větrat, zhasínal a rozsvěcel jsem, ale oni byli jen pohlceni střílečkami. Nadávali u toho, jejich tučné podbradky a břicha nadskakovaly. Ztráceli se v jiné realitě. Pojídali snad jen pizzu, hranolky a pili hektolitry kafe. Mladí kluci, co místo toho, aby se někde pářili a balili holky, tak raději slintali nad Ukájeli se nad kostičkovanými slečnami s velkými prsy v počítačových hrách. Kdybyste aspoň koukali na porno, řekl jsem si mnohokrát, ale oni byli neteční. Měl jsem sto chutí jim přesekat kabely a vyhnat je z téhle kobky na vzduch. Jejich problém, říkal jsem si, jenže to nebyla pravda. Na papíře se zadáním bylo kolečko od sklenice a nějaký podivný omastek. Můj vyvolený Nerd nenapsal ani řádku. Do prdele, zítra to mám odevzdat a zaplatil jsem ti. Vždycky mě, asi jako každého hrozně štve, když mě někdo ignoruje. A tak jsem milého budoucího ajťáka zvedl i se židlí a odnesl do kuchyňky. Položil jsem před něj papír a tužku. Piš. 

Tvářil se jako mládě hrocha, co ho v zoo vzali od matky. Pak se usmál, něco zablekotal a potom konečně program napsal. A teď mi to vysvětli. To bylo o hodně horší. Možná uměl programovat, možná uměl matiku a šly mu počítače, ale vůbec neuměl mluvit. Blekotal, marně jsem se snažil zachytit aspoň nějaké útržky, abych věděl, o co vůbec jde. Moc nám to spolu nešlo. Programování jsem sice rozuměl, dokonce jsem dva roky chodil na brigády, kdy jsem psal programy na jízdy aut v autodopravě, ale tady jsem se ztrácel. Matematika, kterou jsem měl umět, jsme na střední nikdy nebrali a asi byla už nad moje chápání. Když jsme skončili, tak jsem měl sice v rukou napsaný program, ale nerozuměl jsem zhola ničemu. Šlo o hodně. Když zápočet získám, budu pokračovat dál. Když ne, tak si zopakuji ročník. A to mě ještě čekala mechanika, kterou mě učil chlápek, kterému jsem před několika lety trošku chodil za dcerou. Nikdy mi to nezapomněl. To byl snad ještě větší hajzl, než ten přes programování.

Jdu zase polem, akorát opačným směrem. Poslouchám nějaký doom metal, abych měl ještě větší depresi a chmury. Kouřím před vchodem a když na mě konečně přijde řada, tak se mi klepou ruce i nohy. Copak, nějakej nevyspalej, co? No, mohl jste se aspoň ostříhat. Takhle se Žanetce líbit nebudete, hahahahaha. Jako bych neměl nějakou Žanetku u prdele. Podám mu papír s napsaným programem a on mě posadí k počítači. Mačká zatím slečně ramena a kouká jí jako nějaký úchyl ještě na prsa. Olízne si rty a sliny mu odstříknou do vzduchu. Holka musí mít fakt silnej žaludek, říkám si, když přepisuji všechno do kompu. Jsem hotový poměrně brzy. Přihlásím se, on přejde ke mě a program spustí. A nic. Tak se podíváme, kde nám udělal pan metalista chybu. Mám pravdu, že jste metalista, že ano. Přikývnu a je ve mě malá dušička. No, tady je to blbě. Neprošel jste. Máte smůlu mladíku. Uvidíme se za rok a do té doby se prosím ostříhejte. Jsem jak opařený. Uff. Konec, šlus, vojna. 

Nějak dodnes nevím, proč se Žanetka ozvala. Možná měla jen dobré srdce. Silný žaludek a dobré srdce. Pane profesore, já bych mu dala ještě šanci, co myslíte. Usmála se na něj a kdybych se nepohyboval celý život mezi lidmi, asi bych nepoznal, že to hraje. Když se na mě nedíval, mrkla na mě. No, dobře, že jste to vy. Prospěl, dejte mi index. Poděkuju a pošlu slečně polibek. Vůbec neutuším, jak se dostanu ven, ani na kolej. Jsem jak ve snách. Cestou na pokoj vyhodím Nerdům elektriku na hlavním vypínači. Debilové, ulevím si a pak pozvu svoji milou na pivo. Dlouho do noci diskutujeme o tom, jaký vlastně ten nový druh, odrůda, čeleď lidí od počítačů vlastně je. Zní to ve srandě, ale připadají nám fakt totálně mimo. Podle mě jsou propojení jako jedna entita. Jako nějaký živoucí organismus. Přemýšlí za ně ale někdo úplně jiný. 

Ještě jsme ani netušili, že za pár let budeme nosit v kapsách malé počítače všichni a spousta z nás bude mít úplně stejné nepřítomné pohledy, jako nerdi. Jak to tak sleduji kolem sebe, ovlivňuje nás to čím dál tím víc. A to si prosím pěkně vezměte, že kluci jen hráli hry a posílali si emaily, které byly právě v plenkách. Bylo to dávno před sociálními sítěmi. Dávno předtím, než jsme všichni dobrovolně ztratili svoje soukromí. Dopijeme, jdeme na pokoj a z okna naproti uprostřed noci vylézá na parapet nějaký obtloustlý kluk. Sebevrah, pronese moje holka, ale já jí uklidním. To jenom Nerd kontroluje kabel. Aby mohl dál hrát. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. června 2026

Interview - DGS - A raw, dark, and absolutely killer death grindcore record that will make your old wounds start festering again!

Interview with death grincore band from Finland - DGS.

Answered Alpo, Juho and Iain, thank you!

Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026):

Ave DGS! I haven’t been able to find any interviews with you in Czech anywhere. So first, I’d like to ask you to introduce the band to readers who aren’t familiar with you yet. Feel free to start from the very beginning and walk us through the entire bloody history of DGS.

Alpo: Well, to start, we are a deathgrind trio from Helsinki Finland! We are mellow guys with serious passion in playing music in its many forms. DGS was founded in 2021 from the ruins of our previous band with the idea of playing some uplifting and fun deathgrind. Quite soon the idea of playing something fun and uplifting changed into playing something melancholic, crushing and devastating. During the first couple of years we were just playing for the fun of it at the rehearsal space. But once the album started to take its form we wanted to start doing gigs and grow as a band. We started recording the album in 2024 and released the first single from it in 2025. We played our first gig after the release of the single in October 2025.

Juho: We never released any demos or anything before so our recently released debut album pretty much stands as our current histroy. After the album was mixed we were looking for potential labels and reached an agreement with Great Dane Records, so here we are.


This year you released your brand-new album, “Delusional Grasp of Sanity.” It’s dark, raw, and honest death grindcore metal. Did you approach the recording differently than in your home bands, or did you stick to tried-and-true methods?

Alpo: We approached the recording with a bit of a do-it-yourself kind of attitude. We wanted it to sound as authentic as possible. A sound engineer was used for the mixing of the album as well as the drum recordings to make it sound professional while still maintaining the raw and honest feel.

Juho: For me it was a must to have the guitars recorded with an actual amp instead of using plugins. Not that there's anything terribly wrong with plugins, but because I wanted the guitars to sound raw and have all that natural feedback happening whenever needed. Occasionally the guitars ended up feedbacking perhaps a bit too much and sometimes even whenever not needed, hahaha, but as a fan of Celtic Frost’s album Monotheist and that album’s feedback drenched sound, I’d say it ended up sounding nice and definitely raw.

Iain: In the end, everything went quite smoothly with the recording of the album, as we were able to use the skills, knowledge, and experience gained from playing in other bands to really focus on the kind of vision that we had for the album. This also allowed us to work more freely without outside distractions and opinions, as we knew what we wanted to achieve, and how to get there.

Juho: Yeah, but to be precise even we didn’t have everything completely planned out in advance. At one point after the instruments and the vocals were recorded Alpo suggested that a friend of his, Hannes Kaukoranta could play the french horn on the album. I figured that if the french horn worked for Celtic Frost, it would work for us too. So we went to the rehearsal space to record the horn sections without having even a single note composed beforehand. So we started experimenting and a few hours later we headed out for a few beers feeling very satisfied about how the horn parts ended up sounding.


At first, the new album strikes me as perhaps less accessible, rawer, yet at the same time incredibly dark and evil. Was that intentional? How did the album actually come together, and how did you compose the music?

Alpo: I think the dark and evil sound of it started to take its place the more we played together. All of us participate in composing the music. Most songs are (almost) fully composed by one member at home, while some songs get their first notes composed at the practice place. All songs are finalized together to make them sound like they fit our musical style.

Iain: It all came together instinctively , and the direction sort just kind of evolved to what it is now in a very natural way. We never really tried to pigeonhole ourselves into any one style of music, nor did we try to limit ourselves with the kinds of elements that should be included.

Juho: As Alpo said, we compose songs separately but the final arrangements are quite often polished and finalized together and everyone adds his personal touch playing his own instrument slightly different than originally written. Some songs came out pretty much the way as initially intended, but some songs went through a whole lot of re-arranging.

And talking about songwriting, I usually write stuff all the time: while on the bus or train, while driving the car, while I'm at work and so on. I have riffs going on inside my head, I think about how the drums should be played, maybe how vocal lines could go and then I try to memorize it until I get to sit down with my guitar and figure out if I imagined the riffs correctly. Sometimes I tend to forget stuff, which really sucks and pisses me off, so I also try to write some ideas on paper or on my phone if I don't have my guitar at hand.

Occasionally I come up with songs while playing the guitar too like the case was with ‘Obliterate’. I was just playing random stuff at rehearsals and Alpo asked “what was that?” and I said I just started jamming some notes by myself. He then suggested we should make it into a song. Then we added blastbeats and Iain's rumbling bass guitar on top of it. So we had the intro/verse riff ready and jammed through the beginning of the song. Then when we were approaching the point when the chorus riff would logically start, I came up with the chorus riff without thinking about it. So it took maybe 5 or 10 minutes to write the whole song starting from scratch, haha. We didn't want to prolong the song too much so the structure was kept very simple to have maximum effect.

Usually I bring my own riffs, ideas or complete songs to rehearsals and show them to the guys and then we collectively work on the arrangements. For some songs I prefer doing MIDI drums at home and recording demos, but usually I use this method for songs that have more details and are more difficult or feel like too time consuming to explain.


As musicians, you’ve played in bands like GOD DISEASE, NEUROSURGERY, PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, and STRANGLE CHAIN. Each of you is experienced and has your own style. The advantage is probably that you know what and how you want to play. But don’t you have trouble agreeing on things? You know, egos and such. By the way, how do you manage to keep up with concerts, for example?

Alpo: Haha, we don’t have very large egos, so it hasn’t been an issue to agree on things at all. All of us are experienced musicians and quite busy with our other bands, so scheduling is sometimes a bit difficult. However, DGS is still quite a new band with little experience in gigging, so scheduling hasn’t been a huge issue yet.

Iain: We also are in the fortunate position in that we all work very well together. I don’t believe that we’ve ever had any disagreements about the direction of the music (although Alpo and Juho may disagree). We went with the attitude that everyone brings something to the table, and that we can try any and all ideas that may be presented. As for concerts, as Alpo previously mentioned it hasn’t really been a problem yet. Let’s see what the future brings, but as long as we are all well organised, then I feel that there shouldn't be any major scheduling issues for shows.

Juho: Trouble with agreeing? Well just as Iain hinted, I just hate it when I have an awesome idea regarding some song's arrangement and Alpo disapproves of it and has another idea. Iain has suggestions too but he is generally more laid back and adaptive and usually doesn't try to start questionizing stuff I write, hahaha. But then if Alpo and I can't decide which way to go, we decide it by voting. And yeah, I think I should mention that Alpo is usually right but I only realise it afterwards, haha. But of course for us having three dudes discussing structures and arrangements will have a better outcome than someone of us just figuring out stuff on his own. I think that's what being in a band is all about: expressing yourself and your creative side and having a good time with your friends to make the best of it. And of course having more ideas to choose from might lead you to doing something you would never have thought about otherwise. But no, there's no ego bullshit going on and in my opinion occasionally disagreeing about something only shows that we have passion for what we are doing.

I have “Delusional Grasp of Sanity” on my MP3 player, and I have to say I’m literally absorbed by it. It’s not just great ideas, but also the sound, which is, in a word, devastating. I’ll be sitting on the tram, for example, and suddenly catch myself tapping my foot. I’m dying to start dancing. If I weren’t already a bit older, I probably would have. Where did you record the album, and who handled the mastering?

Alpo: Thank you for the kind words! Everything was recorded at our practice place. Atte Karm (from Fearmonger) took care of recording the drums and mixing while all the other instruments and vocals were recorded by ourselves. And I have to say, Atte did a fantastic job with the mixing! Mastering was done by our guitarist Juho.

Iain: Thank you so very much for the awesome feedback! We were discussing not so long ago that the response has been surprising and very humbling, as DGS started just by wanting to hang out and play together without any thoughts on where we wanted to take it. We are very pleased with the end result, and Atte and Juho did a fantastic job with mixing and mastering the album respectively.

Juho: I also want to highlight the mix Atte did. Anyways, after Atte had finished mixing the album, we were talking about the mastering and were supposed to have it done by a professional even though I had done some experimenting and was trying to learn more about mastering. Suddenly we were in a bit of a rush since we had our first gig coming up and needed at least one song published online. So we ended up using my mastering for it. Iain and Alpo liked the master so we decided to have the album released that way with slight adjustments. Then when we had handed out the master to our label Great Dane Records for the album to be pressed, I was on a vacation in London and the label was asking for the master in a fancy industry standard format which I hadn't unfortunately checked in advance. Luckily we got Peter from Putrid Defecation to help us out with that so thank you very much Peter!


Who wrote the lyrics for *Delusional Grasp of Sanity*? And what are they about? Where do you get your inspiration for the themes?

Alpo: All of us take part in writing the lyrics. The lyrics revolve around themes including alcoholism, depression, existentialism, society. The lyrics are often dark and gloomy, but so is our music! The inspiration for the lyrics come from our real life experiences and how we view the world around us.

Iain: As I said previously, we all work very well together, and so coming up with lyrical ideas happened quite easily and naturally. I guess that it’s quite fortunate that we feel the same way about people, society, and the world as a whole.

Who designed the cover art for *Delusional Grasp of Sanity*? I really like their work. How did you go about choosing the cover art in the first place?

Alpo: The cover art was designed by Niilas Nissilä (from Sepulchral Curse)! A talented artist and a friend of ours. Looking at his previous work we knew he would do a great job for our cover art!

Juho: Niilas first made a sketch according to how he felt the album sounded. Then we threw in a few additional ideas and he worked on them but eventually the cover art started taking a slightly different direction and I really love how it turned out. It pretty much looks as dark, desperate and grimy as the album sounds like. Really beautiful.

If we go back to the beginning… What was actually the initial impulse that led you to form the band? And why death/grindcore metal specifically? I’d guess some good pub, one thing leading to another… or am I wrong?

Alpo: I think the initial impulse was that we were practicing with our previous band, but only the three of us showed up at the practice place week after week. We decided to start making our own music just the three of us instead of continuing with the other band. The initial idea was to play uplifting grindcore, but it quite quickly evolved to something darker and gloomier. We are all fans of fast and heavy music, so having lots of blast beats was non-negotiable! A lot of ideas for the band and its musical style came up at a good pub, though.

Iain: On a personal level I really enjoyed playing with and hanging out with Alpo and Juho, and we were all quite frustrated with what in our previous band. I suggested to them that we just get together to hang out and play some grind, as grind is always fun to play and DGS just kind of started to evolve from there.

Juho: In the beginning after playing for some while as a three-piece we were thinking of getting a vocalist and had one rehearsal with a friend of Alpo’s auditioning for vocals. He eventually declined joining because he felt he was after all too busy at the moment. For me it felt like a total bummer because I really liked his vocals. After that Alpo suggested that he himself could try doing vocals and playing the drums simultaneously because he had been doing backing vocals in other bands. My jaw then pretty much dropped to the floor upon hearing him playing and singing at the same time without even having any lyrics at the moment, you know: just improvising with vocal patterns and singing random words. Iain then started doing backing vocals so the final touches of our sound started taking its shape.

Iain: We’ve never limited ourselves to what should be in our music. If there was something that we liked then we used it. It’s been a really refreshing process, as we don’t really write to a formula. We just play what we enjoy, and if other people like it, then that’s a bonus. However, as Alpo has already said: blast beats are mandatory!

You’re from Helsinki, Finland, and you play extreme death grindcore metal. Our readers would definitely be interested in how the death grind metal scene works in Finland. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from you guys (CONCRETE ICON are excellent!, INFERIA (I still love this band!)). Does that mean the scene is really strong over there right now? What about shows, how many people show up?

Alpo: The death metal scene in Helsinki (and generally in Finland) is alive and well! A good example of this is the great Helsinki Death Fest! There are also new death metal bands popping up in Finland frequently. The amount of people showing up to death metal shows varies a lot by the band, though.

Juho: I think the scene is currently vibrant but not only just death metal but also on a wider scale with bands from different kinds of underground subgenres playing in the same events and so on. And I like it that way because listening to different kinds of bands at the same event has a bit more to offer for everyone in the audience and also for those who are on stage. Like playing this year at the same venue with three bands, a doom metal band, a sludge band and a hardcore punk band. I think it was fun because we ourselves have at least some elements from each genre.

Your music clearly shows that you’re influenced by both the Finnish death/grindcore metal scene and older European bands. What about you as fans? Do you prefer the original death metal of the ’90s, or do you also draw inspiration from newer albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on DGS.

Alpo: To me personally, the biggest influences to DGS music are Rotten Sound and Ulcerate. Rotten Sound due to the sheer brutality and the exceptionally good drumwork in the early albums, and Ulcerate due to the chaotic and gloomy atmosphere. I personally listen to anything that sounds good and am not that much limited to certain genres.

Iain: On a personal level I can say Napalm Death, Nasum, and Teethgrinder would be my biggest influences from the world of grindcore, but it was Portuguese grindcore band called Axia that really showed me that there’s no limit to the kinds of influences that can be used in this style of music. I highly recommend that you check them out! But generally speaking I tend to pick up musical ideas from all over the place, regardless of genre, and have been listening to a lot of dark industrial music lately for some reason.

Juho: Talking about death metal, I pretty much grew up with the 90's death metal stuff but I like newer stuff too and the same goes with grindcore. I’ve got many influences but instead of carbon-copying them it’s usually like some single riff might remind me of some band. For example: “this riff sounds like Rotten Sound or Nasum and the next one sounds like Anti Cimex”. Then I might be using a riff that reminds me of Bolt Thrower, Autopsy or whatever. Still I wouldn't say there's a single biggest influence for DGS because we get inspired by many bands and genres.

What about you and concerts in general? Are you a band that plays as many shows as possible, or are you pretty selective? Do you have any dreams, like a band you’d like to tour or play a festival with, or a city where you’d like to perform? The Obscene Extreme festival is a must for you!

Iain: I can’t speak on behalf of Alpo and Juho of course, but personally I absolutely love to play live, and will happily play anywhere anytime with anyone.

Alpo: We are quite a new band and haven’t had many shows yet, but we would like to do as many shows as possible. It would be amazing to tour or play festivals with bands like Rotten Sound. Any good metal festival would be a dream come true for us, though. In Czechia we would like to play for example in Obscene Extreme, Brutal Assault and Nice to Eat You deathfest!

Juho: The lineup of Obscene Extreme looks very enticing so I'd definitely be thrilled to play there. And what comes to bands, playing with bands like Napalm Death and Rotten Sound would be very awesome.

What does music mean to you? I’ve been listening to extreme metal since the ’90s, and I can’t imagine a day without playing something new or even something old. I love going to concerts, I enjoy the atmosphere, I like the people hanging around actually, you could say it’s my lifestyle, hobby, and addiction all at once. How about you? Feel free to get philosophical.

Alpo: Music is the air we breathe. Playing music, listening to music and going to concerts of various musical styles is a great passion for us. The atmosphere in metal concerts and festivals is amazing, and one of the best parts of it is hanging around with people who enjoy the same music and atmosphere. One of my favourite parts of gigging and touring in general is meeting the people who play in the other bands with us and to have a beer with them. It is a lifestyle generated by the love of music but also by the love of playing the instruments.

Iain: To me music is like the blood in my veins, in that I can’t live without it. Words cannot explain the joy that music gives to me, and I feel very fortunate in that I’ve found two very like-minded people to play with like Alpo and Juho.

What does DGS have planned for the near future? How about a tour for the new album? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

Alpo: Our plans for the near future is to do gigs and work on our second album. We would love to tour with the debut album, but I think we still need to grow our fanbase to get more people coming up to our shows. The message we have to our fans is: thank you for listening to our album! Tell a friend and come to our shows! For promoters: if you are interested in booking DGS for an event, contact us via our email dgs.grind.official@gmail.com, instagram (dgsgrind) or facebook (DGSgrind)!

Juho: Currently we have a few shows coming up in Finland and possibly a few shows abroad. And we have some new songs already written and quite a lot of sketches to work on, so as soon as we get them finished, we’ll be heading to the studio to record our second album.

I’m going to listen to your new album, “Delusional Grasp of Sanity,” again. I have to say that, for me personally, it’s essentially a perfect death grind metal masterpiece. A total inferno. I hope the album does well and reaches as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal lives as well. Good luck, cheers!

Alpo: Thank you very much for the kind words! We really appreciate it!

Iain: Thank you for the interview! It was a pleasure to do!

Juho: Thank you very much and hopefully we’ll get to play in Czechia some time soon!


Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine