DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 9. července 2026

Recenze/review - GRABUNHOLD - Frostheim (2026)


GRABUNHOLD - Frostheim
CD 2026, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Sedávám několik metrů v podzemí, mezi starými spisy a čtu si o lidském strachu, o bolesti, o utrpení, ale také o hrdinství, o velkých činech, o zbabělství. Jako druh jsme se po staletí příliš nezměnili, pořád se zabíjíme, stále jsme na vrcholu potravního řetězce hlavně díky tomu, že neznáme slitování. Black metal, který hrají němečtí GRABUNHOLD je od prvního setkání zvláštně neklidný. Jakoby se kolem mě procházeli démoni, do kostí mi pomalu pronikal chlad a smrt si dávala rande se Satanem. Myslím si, že se jedná o album,  které je rozhodně lepší poslouchat, než o něm psát.

Slova totiž nestačí, novinka je o hodně větším prožitkem. Vydáte se na dlouhé výlety bez konce, zažijete melancholické stavy, budete si číst a najednou nebudete ve svém sklepě, ale budete se vznášet, létat, padat dolů, z vysoké hory, do hlubiny a roztříštíte se na tisíc kousků, abyste nakonec povstali z popela, silnější než kdy dřív. 


Některé melodie jsou vznešené, majestátní a připomínají let dravce, sledujícího svoji kořist. Jiné jsou zase zemité, plazící se, jedovaté a zasáhnou vás hluboko pod kůži i do podvědomí. Zahalíte své tváře do kápí a sepnete ruce v nekonečné zvrácené modlitbě. Mráz, ano to je to správné slovo, které mě napadá při poslechu nejčastěji. Venku je momentálně neskutečné vedro, ale mě je přesto zima. Jakoby mě někdo zavřel do starých katakomb. V jednotlivých kobkách jsou pochováni prokletí, rozmlouvám s nimi. Oceňujeme zvuk celé nahrávky, užíváme si jednotlivé motivy, pasáže, užíváme si pochmurně záhadnou atmosféru. Je to jako návštěva starého hřbitova, je to jako vánek v korunách stromů, které pamatují ještě krutější smrt. Hudbu vnímám pokaždé trošku jinak, tohle album není výjimkou. Někdy je pro mě kulisou, jindy se od ní nemohu odtrhnout a vnímám každou melodii, riff, úder bicích, výkřik do tmy. GRABUNHOLD se pohybují v oblastech, ve kterých je už jenom mráz, bolest, strach, plíživá bolest. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou energii, posbíranou v záhrobí, za řekou Styx. Jakoby mě kapela pokaždé zahalila do krvavé mlhy a nechala mě, abych zmrzl až na kost. Pokud máte tuhle odrůdu černého kovu, vyrobeného z těch nejkvalitnějších surovin, rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete hudbu,  která vás rozdrásá zevnitř. A teď už mě prosím nechte, musím jít dál, čekají mě další staré spisy. Je vám asi jasné, že album "Frostheim" si vezmu s sebou. Je totiž vynikající po všech stránkách. Pochmurný, mrazivý, melancholický black metal, který vás zahalí do krvavé mlhy! 

Asphyx says:

I sit a few meters underground, surrounded by old manuscripts, reading about human fear, pain, and suffering, but also about heroism, great deeds, and cowardice. As a species, we haven’t changed much over the centuries; we’re still killing each other, and we remain at the top of the food chain mainly because we know no mercy. The black metal played by the German band GRABUNHOLD has been strangely unsettling from the very first listen. It’s as if demons were walking around me, a chill was slowly seeping into my bones, and death was making a date with Satan. I think this is an album that’s definitely better to listen to than to write about.

Words simply aren’t enough; this new release is a much greater experience. You’ll embark on long, endless journeys, experience moments of melancholy, and find yourself reading only to suddenly realize you’re no longer in your basement, but instead floating, flying, and falling from a high mountain into the depths, shattering into a thousand pieces, only to rise from the ashes stronger than ever before. 


Some melodies are noble, majestic, and reminiscent of a bird of prey in flight, tracking its prey. Others, on the other hand, are earthy, creeping, and venomous they penetrate deep beneath your skin and into your subconscious. You’ll wrap your faces in hoods and clasp your hands in an endless, twisted prayer. Chills yes, that’s the right word that comes to mind most often when I listen. It’s incredibly hot outside right now, but I’m still cold. It’s as if someone had locked me in ancient catacombs. The damned are buried in individual cells, and I converse with them. We appreciate the sound of the entire recording; we savor the individual motifs and passages, and we revel in the gloomy, mysterious atmosphere. It’s like visiting an old cemetery; it’s like a breeze rustling through the treetops that remember even more brutal deaths. I perceive the music a little differently each time, and this album is no exception. Sometimes it serves as a backdrop for me; other times, I can’t tear myself away from it and I take in every melody, riff, drum beat, and cry into the darkness. GRABUNHOLD operate in realms where there is nothing but frost, pain, fear, and creeping agony. The songs are very well written; they possess the necessary drive, power, and ancient energy gathered from the afterlife, beyond the River Styx. It’s as if the band envelops me in a bloody fog every time and leaves me to freeze to the bone. If you enjoy this variety of black metal, crafted from the finest ingredients, don’t hesitate for a moment. You’ll get music that tears you apart from the inside. And now, please excuse me I must move on; more ancient texts await me. You can probably guess that I’ll be taking the album "Frostheim" with me. It’s simply outstanding in every way. Gloomy, chilling, melancholic black metal that will envelop you in a blood-red fog!


Tracklisting
1. Der Tod wohnt in Carn Dûm
2. Grambergs Fluch
3. Der Mondturm
4. Rerirs blauer Schatten
5. Über Grat und kalten Gipfel
6. Schreckenszauber
7. In Mordor, wo die Schatten drohn
8. Eärnurs Verderben

band:
rrwycht - Guitars & Vocals
Morgoth - Bass
Olog Hai - Drums



středa 8. července 2026

Recenze/review - SCORDATURA - Led into Oblivion (2026)


SCORDATURA - Led into Oblivion
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Nůž, který ti pomalu zajížděl do břicha, byl rezavý, starý a ihned ti způsobil sněť. Zemřel si ale nakonec na selhání srdce. Vyděšený, opuštěný a zapomenutý. Stal si se další obětí v řadě, zatímco s tvým vrahem dělají rozhovory, píší o něm knihy a je hvězdou televizních pořadů. Brutální, zlý a bezcitný, přesto obdivovaný, se spoustou fanoušků a obdivovatelek. Tvoje tělo spálili na popel a nezůstal po tobě ani stín, ani prchavý otisk.

Velmi spalující, surová, nekompromisní a divoká je i nová nahrávka skotských death metalových maniaků SCORDATURA. Měl jsem před lety tu čest potkat kapelu i na koncertě u nás v České republice a musím potvrdit, že jejich vystoupení bylo plné temné energie, zdravého vzteku a riffů, u kterých odpadávalo maso od kostí. S novým albem to mám úplně stejně. Také mě přikovalo na zeď, rozsekalo na kusy a pohodilo moji mrtvolu u cesty, jako nějakou nepotřebnou loutku.


"Led into Oblivion" je přesně tím druhem alba, které když si pustíte, tak budete mít pocit, že jste se ocitli v prudké lavině, mezi kamením, polámanými kostmi, bělostnými lebkami a zkaženou krví. Tohle je tsunami, které vás smete z povrchu zemského. Vše doplňuje masivní, nahrubo nasekaný zvuk, který řeže do živého. Paolo Girardi je podepsán pod velmi zajímavým motivem na obalu. Líbí se mi moc! Hlavní jsou ale, ostatně jako vždycky, nápady, melodie, hudba samotná. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, takovou tu pradávnou touhu ničit a zabíjet. SCORDATURA volně čerpali inspiraci u kapel typu CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, ABORTED, SUFFOCATION, DEICIDE. Dělají to velmi elegantně, zkušeně, s poctivostí mistrů v oboru. Přidávají také velkou spoustu svých vlastních, dobře napsaných nápadů a invence. Výsledný koktejl vás nenechá na pochybách. Přirovnal bych poslech k návštěvě nějaké staré jeskyně, o které se v legendách vypráví, že v ní spí, hluboko v podzemí, šílená krvelačná bestie. Téhle smečce se povedlo ji probudit a vytáhnout na světlo. Po této desce zůstává jen spálená země a mozky propláchnuté kyselinou. Je to trepanace lebky, na hranici šílenství, možná i kousek za ní. Poslední roky mám divný pocit, že se svět řítí do záhuby, jakoby přestaly platit po staletí ověřené principy. Než ale nastane apokalypsa, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dokola. Má v sobě něco morbidně přitažlivého, co mě nutí se neustále vracet. Nůž, který ti pomalu zajížděl do břicha, byl rezavý, starý a ihned ti způsobil sněť. Zemřel si ale nakonec na selhání srdce. Vyděšený, opuštěný a zapomenutý. Stal si se další obětí v řadě, zatímco s tvým vrahem dělají rozhovory, píší o něm knihy a je hvězdou televizních pořadů. Surová, temná death metalová lavina! Absolutní masakr, album, které trhá maso od kostí!

Asphyx says:

The knife that slowly sank into your stomach was rusty, old, and immediately caused gangrene. But in the end, you died of heart failure terrified, abandoned, and forgotten. You became just another victim in a long line, while your killer is being interviewed, has books written about him, and is the star of TV shows. Brutal, evil, and heartless, yet admired, with legions of fans and admirers. They burned your body to ashes, leaving behind neither a shadow nor a fleeting trace.

The new album by the Scottish death metal maniacs SCORDATURA is also intensely scorching, raw, uncompromising, and wild. Years ago, I had the honor of seeing the band perform at a concert here in the Czech Republic, and I can confirm that their show was full of dark energy, healthy rage, and riffs that made the flesh fall from your bones. I feel exactly the same way about the new album. It also pinned me to the wall, chopped me into pieces, and tossed my corpse by the roadside like some useless puppet.


"Led into Oblivion" is exactly the kind of album that, when you play it, makes you feel like you’ve been swept up in a raging avalanche, amid rocks, broken bones, bleached skulls, and corrupted blood. This is a tsunami that will wipe you off the face of the earth. All of this is complemented by a massive, raw, choppy sound that cuts right to the bone. Paolo Girardi is responsible for the very interesting cover art. I really like it! But what matters most, as always, are the ideas, the melodies, and the music itself. The songs are very well written; they possess the necessary drive, power, and that primal urge to destroy and kill. SCORDATURA drew loose inspiration from bands like CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, ABORTED, SUFFOCATION, and DEICIDE. They do it very elegantly, skillfully, with the integrity of masters of the craft. They also add a great deal of their own well-crafted ideas and creativity. The resulting mix leaves no room for doubt. I’d compare listening to this to visiting an ancient cave, the kind of place legends say is home to a mad, bloodthirsty beast slumbering deep underground. This pack has managed to awaken it and drag it into the light. All that remains after this album is scorched earth and brains washed out with acid. It’s a trepanation of the skull, on the edge of madness maybe even a little beyond it. In recent years, I’ve had this strange feeling that the world is hurtling toward destruction, as if principles proven over centuries no longer apply. But before the apocalypse comes, I’ll keep listening to this recording over and over. There’s something morbidly compelling about it that compels me to keep coming back. The knife that slowly sank into your stomach was rusty, old, and immediately caused gangrene. But in the end, you died of heart failure. Terrified, abandoned, and forgotten. You became just another victim in the line, while your killer is being interviewed, books are being written about him, and he’s the star of TV shows. A raw, dark death metal avalanche! An absolute massacre, an album that rips the flesh from the bones!



about SCORDATURA  on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Doomed To Fate 
02. Led Into Oblivion 
03. Existential Termination 
04. Echoes Of A Fractured Mind 
05. Oppressed/Repressed 
06. A Manic Indoctrination 
07. Retali(h)ate 
08. When The Red Moon Hangs Low 
09. Maw Of The Void 
10. Begging To Die

Info - BACK TO THE SYMBOLIC 2026



info:
https://www.symbolic.cz/

https://www.facebook.com/symbolicfest
https://www.instagram.com/symbolicfest

ticket/vstupenky:
https://www.symbolic.cz/vstupenky/


about SYMBOLIC FESTIVAL on DEADLY STORM ZINE:











---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 7. července 2026

Recenze/review - PROCESSION - The Witch King (2026)


PROCESSION - The Witch King
EP 2026, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Děsivá noční můra se zase jednou změnila ve skutečnost. Pach rozkládajících se, mokvajících těl, ležících v různém stádiu rozkladu tvořil morbidní obrazce. Smrt byla velmi blízko, smála se ve stínu. Kráčel si opatrně, aby tě bažiny zapomnění a věčného smutku nestrhly do hlubiny. Děsil ses vlastního stínu i utopence, který s každým riffem, melodií, vyplouval na povrch jako nějaké šílené svědectví. PROCESSION jsou doom death metalovou skupinou z Clevelandu, Ohia a věnují se záhrobním věcem člověka.

Když jsem jejich nové EP slyšel poprvé, tak se mi v kostech usadil mráz. Obejmula mě, jako nějaké pevné pavučiny tma a byl jsem převezen přes řeku Styx na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Převozníkovi jsem zaplatil touto nahrávkou. Jen se na mě podíval, souhlasně kývnul hlavou a oba jsme najednou věděli, že se jedná o desku, kterou budeme ještě dlouho poslouchat. Náš názor nám ihned potvrdili všichni nemrtví, démoni i Satan, který mě přivítal na svém trůnu. 


Společná setkání s "The Witch King" jsou tak spíše starodávným obřadem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejným poslechem. Riffy jsou ostré, mokvající, syrové a ohlodané na kost. Bicí zabíjejí na potkání a vokál připomíná právě probuzenou bestii. Celkově na mě potom působí novinka velmi uvěřitelně, opravdově, surově a naprosto autenticky. Procházím se ruinami prokletého kostela, navštěvuji stará pohřebiště. Zastavuji se u náhrobků s nápisy jako AUTOPSY, ANATOMIA, MYTHIC, MYSTIC CHARM. Těmi se pánové volně inspirovali, přidali své morbidní ingredience a vytvořili EP, u kterého se budete kývat do rytmu jako já, starý hrobník. Hlídám vstup do podsvětí již skoro 35 let a do své diskografie si pouštím už jen kapely, které mě dokáží přesvědčit na svoji stranu, které řežou tou správnou stranou nože. PROCESSION splňují všechny mé požadavky a s klidem bych je označil vysokou známkou kvality. Hraje se zde pro všechny pravověrné, pro duše bloudící navěky mezi naším a oním světem. Mraky jsou zase nízko, skoro se dotýkají země a z zdálky slyším nářek nemrtvých. Lákají mě, podléhám a znovu vstupuji do bažin. Tady jsem mezi svými, zde se cítím nejlépe a také se zde hraje hudba, která je mému srdci vlastní. Američané nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale jejich nová nahrávka také není jen dobře odvedeným řemeslem. Naopak, má v sobě něco navíc, drive, sílu, touhu ničit hudbou. Přikovou vás na zeď, pohřbí zaživa, strhnou do hlubiny a vy, spáleni a zničeni, znovu povstanete, silnější než kdy dřív. Děsivá noční můra se zase jednou změnila ve skutečnost. Mrtvolný, bažinatý, mokvající doom death metal, který vás obejme chladnými a nekonečně temnými pavučinami smrti!

Asphyx says:

Once again, a terrifying nightmare had become reality. The stench of decaying, oozing bodies, lying in various stages of decomposition, formed morbid patterns. Death was very close, laughing in the shadows. You walked cautiously, so that the swamps of oblivion and eternal sorrow wouldn’t drag you into the depths. You were terrified of your own shadow and of the drowned man who, with every riff and melody, surfaced like some kind of mad testimony. PROCESSION is a doom death metal band from Cleveland, Ohio, and they explore the afterlife.

When I heard their new EP for the first time, a chill settled deep in my bones. Darkness enveloped me like a sturdy web, and I was ferried across the River Styx to the other side, to the land of endless shadows. I paid the ferryman with this recording. He just looked at me, nodded in agreement, and we both knew right away that this was an album we’d be listening to for a long time to come. Our opinion was immediately confirmed by all the undead, the demons, and even Satan himself, who welcomed me to his throne. 


Listening to "The Witch King" feels more like an ancient ritual to summon dark forces than just a regular listening experience. The riffs are sharp, raw, and stripped down to the bone. The drums are relentless, and the vocals sound like a beast that’s just been awakened. Overall, the new album strikes me as very believable, genuine, raw, and utterly authentic. I wander through the ruins of a cursed church and visit old burial grounds. I stop at tombstones bearing inscriptions like AUTOPSY, ANATOMIA, MYTHIC, MYSTIC CHARM. The guys drew loose inspiration from these, added their own morbid ingredients, and created an EP that will have you nodding along to the beat just like me, an old gravedigger. I’ve been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, and I only add to my collection bands that can win me over bands that cut with the right edge of the knife. PROCESSION meets all my criteria, and I’d confidently give them a high mark for quality. This music is for all the true believers, for the souls wandering eternally between this world and the next. The clouds are low again, almost touching the ground, and from afar I hear the wailing of the undead. They lure me in, I give in, and I step back into the swamps. Here I’m among my own kind; this is where I feel most at home, and this is also where the music that speaks to my heart is played. The Americans bring nothing new or groundbreaking, but their new album isn’t just a well crafted piece of work either. On the contrary, it has something extra drive, power, a desire to destroy through music. They’ll pin you to the wall, bury you alive, drag you into the depths, and you, scorched and destroyed, will rise again, stronger than ever. A terrifying nightmare has once again become reality. A cadaverous, swampy, oozing doom death metal that will envelop you in the cold and infinitely dark cobwebs of death!


Tracklist:
Mechanically Separated (from the Flesh)
Exhaling Pain, The Painful Birth of Consequence
The Witch King Arises from the Unsung Mire
Feretory Gates Gleam in the Fog of Haunted Shadows

Bonus tracks: originally from their “Chthonic Signals” demo in 2023
Hooks of Metal Teeth
Chthonic Signals
Pestilence

Recenze/review - SARMAT - The Ornaments of Disturbing Perspectives (2026)


SARMAT - The Ornaments of Disturbing Perspectives
CD 2026, Mad Lion Records

for english please scroll down

Zdá se ti o děsivých bouřích, o tom, že apokalypsa postupně začíná. Plíživě, nejdříve jako zlý sen, jako noční můra, jako svědomí, které tě nakonec vždy dožene. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země. Myslel sis, že prožiješ obyčejný, chvílemi nudný život, vychováš děti, zasadíš strom a postavíš dům. Místo toho ležíš v zákopech a vlastně ani nevíš proč. Kvůli několika mocným, kvůli území? Penězům? Svobodu už nikdy nezískáš, tvoje duše bude navěky spoutaná řetězy nenávisti. 

Minulé debutové album polských black death metalistů SARMAT s názvem "RS-28" jsem poslouchal velmi často. Byl jsem tedy zvědavý, s čím tito tmáři přijdou letos. Sedl jsem si ve svém pokoji, zapnul na přehrávači play a ztratil se mezi temnými stíny. I novinka na mě působí uvěřitelně, zajímavě, podmanivě a drásavě. Najednou nejsem doma, ale ve své noční můře, na jednom z bojišť, kde umírají nevinní. 


Základem je zde surový, prašivý death metal v jeho útočné odrůdě. Přidávána je black metalová atmosféra a typický polský rukopis, který v sobě mají kapely typu BEHEMOTH (na starších albech), HATE, AZARATH. Opět se jedná o nahrubo nasekanou tmu, o nakumulovaný vztek, posbíraný v těch nejhnusnějších katakombách současného světa. To vše velmi dobře zahrané, s masivním, ostrým a přesto dobře čitelným zvukem, s obalem, který nutí k zamyšlení. I letos splnili pánové všechny mé požadavky pro to, abych si zařadil jejich nové album do své soukromé diskografie. Jsou opravdoví, ryzí, uvěřitelní a naprosto autentičtí. Ve skladbách je drive, pradávná síla, touha ničit hudbou. Jsem na světě již příliš dlouho a někdy z něj bývám už unavený, ze vší té nenávisti, ze zbytečných válek, násilí, bolesti a ničení. Podobná alba, jako je "The Ornaments of Disturbing Perspectives" mi pomáhají přežít. Jakoby pokaždé, když tuhle nahrávku poslouchám, vystoupili z krvavé mlhy staří démoni. Spali dlouhé roky hluboko v podzemí, ale teď už se nemohou dívat na to, jakým směrem svět směřuje. Přišli nás zničit, stejně jako SARMAT svojí hudbou. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, kolik v sobě mají zajímavých nápadů. Novinkou pánové potvrdili svoje místo v podzemí a já nemohu jinak, než vám letošní album doporučit. Ohně byly opět zapáleny a shoříte v plamenech! Zdá se ti o děsivých bouřích, o tom, že apokalypsa postupně začíná. Plíživě, nejdříve jako zlý sen, jako noční můra, jako svědomí, které tě nakonec vždy dožene. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země. Potkáváš své vlastní démony, kývají souhlasně hlavou, hraje se tu i pro ně. Pro všechny prokleté, pro nemrtvé i všechny, kteří jednou zemřou na bojišti. Temný black death metal s krvavě podmanivou atmosférou! Destrukce těla, destrukce mysli! 

Asphyx says:

You dream of terrifying storms, of the apocalypse gradually beginning. It creeps up on you, at first like a bad dream, like a nightmare, like a conscience that always catches up with you in the end. The clouds are low, almost touching the ground. You thought you’d live an ordinary, at times boring life raise children, plant a tree, and build a house. Instead, you’re lying in the trenches, and you don’t even know why. Because of a few powerful people? Because of territory? Money? You’ll never regain your freedom; your soul will be bound forever by the chains of hatred. 

I listened to the previous debut album by the Polish black death metal band SARMAT, titled “RS-28”, very often. So I was curious to see what these dark forces would come up with this year. I sat down in my room, pressed play on my player, and lost myself among the dark shadows. This new release strikes me as authentic, intriguing, captivating, and harrowing. Suddenly, I’m not at home, but in my own nightmare, on one of those battlefields where the innocent die.  


The foundation here is raw, gritty death metal in its most aggressive form. Added to this is a black metal atmosphere and the typical Polish style found in bands like BEHEMOTH (on their older albums), HATE, AZARATH. Once again, it’s brutally chopped-up darkness, accumulated rage gathered from the most vile catacombs of the modern world. All of this is performed exceptionally well, with a massive, sharp, yet clear sound, and a thought-provoking cover. Once again this year, these guys have met all my criteria for adding their new album to my personal discography. They are genuine, pure, believable, and utterly authentic. There’s drive in the songs an ancient power, a desire to destroy through music. I’ve been in this world for far too long, and sometimes I grow weary of it of all the hatred, the senseless wars, the violence, the pain, and the destruction. Albums like "The Ornaments of Disturbing Perspectives" help me survive. It’s as if every time I listen to this record, ancient demons emerge from the bloody fog. They slept for many years deep underground, but now they can no longer stand to watch the direction the world is heading in. They’ve come to destroy us, just as SARMAT does with their music. I love the way the songs are written and how many interesting ideas they contain. With this new release, the guys have cemented their place in the underground scene, and I can’t help but recommend this year’s album to you. The fires have been lit once again, and you’ll burn in the flames! You dream of terrifying storms, of the apocalypse gradually beginning. Creeping up on you, at first like a bad dream, like a nightmare, like a conscience that always catches up with you in the end. The clouds hang low, almost touching the ground. You encounter your own demons; they nod in agreement this music is played for them, too. For all the damned, for the undead, and for all who will one day die on the battlefield. Dark black death metal with a bloodily captivating atmosphere! Destruction of the body, destruction of the mind!



about SARMAT on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Architect (04:19)
2. Syndrome of Dangerous Perspective (06:36)
3. Scarspike (05:01)
4. Spectre of Coercive (04:32)
5. World Screeches /Triptych: the Left (03:56)
6. The Fall /Triptych: Center (04:41)
7. Okrutnik /Triptych: the Right (05:36)

pondělí 6. července 2026

Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Satanic Chaos Legions (2026)


NUNSLAUGHTER - Satanic Chaos Legions
CD 2026, BLKIIBLK Records

for english please scroll down

Znesvěcené pohřebiště, na kterém byli kdysi pohřbeni prokletí. První vrstva vydala šílená a děsivá svědectví o lidské nenávisti. O krutosti, o slepé víře. Zpuchřelé kosti, kdysi mučená a znásilňovaná těla. Ve jménu inkvizice. Duše nikdy nenajdou klid, stále budou bloudit mezi naším a oním světem. Naříkat nad svým osudem, toužit po pomstě i čerstvé krvi. Jako stará zanícená rána, jako návrat nemrtvých, tak zní nové album legendárních NUNSLAUGHTER. Kapela se letos vrátila, aby nám přinesla další ze svých death metalových svědectví. Mraky jsou při poslechu novinky nízko, skoro se dotýkají země. Mají černou barvu. Démoni znovu sedí na svém trůně a usmívají se. Není divu, hraje se tu hlavně pro ně, i pro všechny prokleté. 

A tak zase jednou s chutí a úsměvem upisuji svoji duši Satanovi a kupuji si u něj nové album. Obdivuji pekelný motiv na obalu, užívám si prašivý, "analogově" znějící zvuk, ale hlavně skladby, které jsou pro mě ozvěnami ze záhrobí, ze starých katakomb, ve kterých kdysi byli mučeni nebožáci ve jménu víry. Obraťte všechny kříže směrem dolů a připravte oltář, nové album je zde!


Tihle démoni mají dávno svůj jasný, rozpoznatelný a dobře čitelný styl. Poznáte je podle několika prvních tónů a ani letos na tom pánové nic nemění. Atmosféra je pochmurná, zahalená do krvavé mlhy. Nápady ohlodané na kost. Kapela uctívá staré kořeny death metalu a dělá to opět s elegancí a nadšením mistrů v oboru. Nemám žádných námitek proti provedení, ani proti jednotlivým nápadům. Od prvního momentu se mi objevila znovu stigmata a nahrávku si neskutečně užívám. Je totiž opravdová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí, tihle gentlemani vzešli z té nejhlubší temnoty a hrají způsobem, který vás nenechá na pochybách. Ihned do vás zaseknou svůj dráp a už vás nepustí. Jsou jako černé svědomí, jako třináctá komnata, ve které jsou uloženy zohavené svaté ostatky. Zahaleni do rudých kápí, pochodují za odříkávaní zvrácených modliteb dolů, do podzemí. Oltář je připraven, svíce hoří jasným plamenem. Oběti budou zítra upáleny na hranici a tak jsou dnes k dispozici ke všem zvěrstvům, kterých je schopen jenom člověk. Zažijí nekonečné mučení. Ve jménu víry, amen! Až jednou po mnoha letech najdou archeologové jejich ostatky, naházené do hromadného hrobu, tak si pustí nové album "Satanic Chaos Legions" a budou vědět, o čem je opravdové peklo. Jasně, kapela hraje stále to samé, ale dělá to způsobem, který mě pokaždé strhne do hlubiny, totálně zničí a spálí na popel. Vzduch zase jednou smrdí sírou, kněží dál lžou a mají rozeklané jazyk hadů. Svět se po staletí nezměnil. Válka s nebem nikdy neskončí. Vím to já, i NUNSLAUGHTER! Moje duše nikdy nenajde klid, navěky bude bloudit mezi naším a oním světem. Staré, prašivé, blasfemické death metalové album, u kterého potkáte své vlastní démony! Pradávný, temný rituál, nasáklý zkaženou krví! Znovu se vám objeví stigmata!


Asphyx says:

A desecrated burial ground where the accursed were once laid to rest. The first layer revealed a mad and terrifying testament to human hatred to cruelty, to blind faith. Rotten bones, bodies once tortured and raped all in the name of the Inquisition. These souls will never find peace; they will forever wander between this world and the next. Lamenting their fate, yearning for vengeance and fresh blood. Like an old, festering wound, like the return of the undead that is the sound of the new album by the legendary NUNSLAUGHTER. The band has returned this year to bring us another of their death metal testimonies. As I listen to this new release, the clouds hang low, almost touching the ground. They are black. The demons sit on their throne once more, smiling. No wonder this music is played mainly for them, and for all the damned. 

And so, once again, with relish and a smile, I sell my soul to Satan and buy his new album. I admire the hellish motif on the cover, I enjoy the gritty, “analog” sound, but most of all the songs, which to me are echoes from beyond the grave, from the old catacombs where the poor souls were once tortured in the name of faith. Turn all the crosses upside down and prepare the altar the new album is here!


These demons have long had their own distinct, recognizable, and easily identifiable style. You can tell who they are from the very first few notes, and the guys aren’t changing a thing this year either. The atmosphere is gloomy, shrouded in a blood-red fog. Ideas stripped down to the bone. The band pays homage to the old roots of death metal and does so once again with the elegance and enthusiasm of masters of the craft. I have no objections to the execution, nor to the individual ideas. From the very first moment, the stigmata reappeared for me, and I’m thoroughly enjoying this recording. It is, after all, genuine, pure, believable, and utterly authentic. Nothing is superfluous, and nothing is missing; these gentlemen have emerged from the deepest darkness and play in a way that leaves you in no doubt. They sink their claws into you immediately and never let go. They are like a dark conscience, like a thirteenth chamber where desecrated holy relics are stored. Shrouded in red hoods, they march downward into the underworld while reciting perverse prayers. The altar is ready; the candles burn with a bright flame. The victims will be burned at the stake tomorrow, so today they are at the mercy of every atrocity of which only a human being is capable. They will endure endless torture. In the name of faith, amen! When, many years from now, archaeologists find their remains, thrown into a mass grave, they’ll put on the new album "Satanic Chaos Legions" and know what true hell is all about. Sure, the band plays the same thing over and over, but they do it in a way that drags me into the depths every time, totally destroys me, and burns me to ashes. The air reeks of sulfur once again; the priests continue to lie, their tongues forked like snakes. The world hasn’t changed in centuries. The war with heaven will never end. I know it, and so does NUNSLAUGHTER! My soul will never find peace; it will wander forever between this world and the next. An old, grimy, blasphemous death metal album where you’ll encounter your own demons! An ancient, dark ritual, soaked in corrupt blood! The stigmata will reappear before you!


about NUNSLAUGHTER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Satanic Chaos Legions 
02. Jesus Fucking Dies 
03. Unsacrament 
04. Christian Ruse 
05. Die Your Own Death 
06. Rotten Messiah 
07. Peukharist 
08. In The Flames Of Inferno 
09. Heavenless 
10. Lucifer The Light 
11. Cathedral Of Stench 
12. Listen To The Lies 
13. Infernal Reign 
14. The Spear Of Satan

Recenze/review - ENDSEEKER - Coffin Born (2026)


ENDSEEKER - Coffin Born
EP 2026, Metal Blade Records

for english please scroll down

Říkal si sběratel. Chlap v nejlepším věku, plný síly. Všichni ho měli rádi, jen se mu nikdo nedokázal podívat do očí. V jeho pohledu bylo něco zvířecího. Nikdo nevěděl, že jeho největším koníčkem jsou nekonečné večery ve sklepě, kde měl v různých polohách nainstalována zohavená těla. Smrt ho fascinovala od malička. Rád pitval a mučil zvířata. Do jedné takové morbidní galerie vás zvou i němečtí maniaci ENDSEEKER.

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle kapelu velkou slabost. Důkazem budiž odkazy na recenze i rozhovor, které naleznete dole pod dnešním článkem. I letos pánové pokračují ve své ďábelské jízdě a exhumují hroby prokletých. Ostré melodie, surový vokál, zabijácké bicí a také velké množství temné energie, posbírané hluboko v podzemí. 


Když nové EP "Coffin Born" poslouchám, tak mám opravdu neodbytný pocit, že mě někdo spolu s kapelou zavřel do márnice. Slyším nářek nemrtvých. Šeptají slova plná bolesti a utrpení. Chtějí se pomstít. Stejně jako já si užívají masivní, chladný, řezající a dobře čitelný zvuk, s chutí se zasní nad motivem na obalu. Nové skladby jsou určeny pro všechny pravověrné, pro fanoušky třeba takových BLOOTBATH, AT THE GATES, DISMEMBER, ENTOMBED. Němci potom, velice zkušeně a s elegancí starých mistrů, přidávají i spoustu svých nápadů a invence. Já tak zase jednou sedím u reproduktorů, podupávám si do rytmu a chce se mi řvát do tmy spolu s kapelou. Pět nových songů, ostrých jako břitva,  které se vám dostanou pod kůži i do podvědomí. Až jednou půjdete na hřbitov, vezměte si nové EP určitě s sebou. Jen si dávejte pozor, až půjdete kolem starých krypt. Jsou v nich pochováni ti, kteří se protivili bohu a jsou navěky prokleti. Líbí se mi přístup kapely, jejich cit pro melodie, schopnost složit zajímavé pasáže. Novinku lze s klidem označit známkou vysoké kvality. Na ENDSEEKER je spolehnutí a já lituji jediného, ještě jsem je neviděl naživo. Zrovna tohle je kapela, která musí na koncertech zabíjet. Když toho chlápka z úvodu dnešního článku potkáte, tak dávejte pozor. Dokáže okouzlit svým šarmem. Myslí si o sobě, že je jen obyčejným sběratelem. Má v zásadě pravdu. Smrt je při poslechu velmi blízko, stojí spolu se Satanem ve stínu a usmívá se. Není divu, hraje se tu i pro ni. Surový, chladný a temný death metal, u kterého odpadává maso od kostí! Masakr v márnici!

Asphyx says:

He called himself a collector. A man in his prime, brimming with strength. Everyone liked him, but no one could bring themselves to look him in the eye. There was something animalistic in his gaze. No one knew that his greatest hobby was spending endless evenings in the basement, where he had mutilated bodies arranged in various positions. Death had fascinated him since childhood. He enjoyed dissecting and torturing animals. The German maniacs ENDSEEKER invite you to one such morbid gallery.

It’s no secret that I have a soft spot for this band. Proof of this can be found in the links to reviews and an interview below today’s article. This year, the guys are continuing their diabolical ride and exhuming the graves of the damned. Sharp melodies, raw vocals, killer drums, and a massive amount of dark energy, gathered deep underground. 


When I listen to the new EP "Coffin Born", I get this really persistent feeling that someone has locked me in a morgue along with the band. I hear the wails of the undead. They whisper words full of pain and suffering. They want revenge. Just like me, they revel in the massive, cold, cutting, and crystal-clear sound, and they’ll happily lose themselves in the cover art. The new tracks are meant for all true believers for fans of bands like BLOOTBATH, AT THE GATES, DISMEMBER, and ENTOMBED. The Germans, with great skill and the elegance of old masters, also add plenty of their own ideas and creativity. So here I am once again, sitting by the speakers, tapping my foot to the beat, and wanting to scream into the darkness along with the band. Five new songs, razor-sharp, that will get under your skin and into your subconscious. The next time you go to the cemetery, be sure to take this new EP with you. Just be careful when you walk past the old crypts. Buried there are those who defied God and are cursed for all eternity. I like the band’s approach, their sense of melody, and their ability to compose interesting passages. This new release can easily be labeled as high quality. You can count on ENDSEEKER, and my only regret is that I haven’t seen them live yet. This is exactly the kind of band that must be a blast at concerts. If you run into that guy from the beginning of today’s article, watch out. He can charm you with his charisma. He thinks of himself as just an ordinary collector. He’s basically right. Death is very close while listening; she stands in the shadows alongside Satan, smiling. No wonder they’re playing for her, too. Raw, cold, and dark death metal that makes the flesh fall from the bones! A massacre in the morgue!



about ENDSEEKER on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
01. Enemies Of Peace 
02. No After. No Before. 
03. Coffin Born 
04. Life Breeds Death 
05. True Survivor

neděle 5. července 2026

Recenze/review - MORTAL TERROR - Filthy Old Thrash (2026)


MORTAL TERROR - Filthy Old Thrash
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Odkládám pivo na víko od rakve. Už jsem tu zase zavřený před současným divným světem, kterému přestávám postupně rozumět. Jsem starý pes, který zvedá hlavu už jen v případě, že ho nějaká kapela doopravdy zaujme. Poslechnu si ukázky a utíkám dolů, do katakomb, po schodech, po kterých stéká hnis a špína. Sednu si do snad stoletého křesla, zapnu play na svém přehrávači a nechám se unášet ostrými melodiemi, divokými riffy, temně podmanivou atmosférou.

Kdysi dávno, na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, jsem patřil do jedné party, která chodila v otrhaných džínách po periferii průmyslového města a hledala kout, kde by si mohla naplno pustit právě podobné nahrávky, jako jsou ty od MORTAL TERROR. I letos pánové na sto procent ctí staré dobré pořádky. A dělají to s elegancí, zkušenostmi a nadšením starých mistrů v oboru. Kurva brácho, ze všech kamarádů jsem tu zbyl sám a stále poslouchám stejnou muziku. Je škoda že tu nejste, i když tak trošku ano. A to pokaždé, když odkládám lahev od piva na víko od rakve a zapínám znovu a znovu play.

 

Novinku musíte poslouchat hodně nahlas, jedná se o starý německý thrash metal, zahraný s noblesou, nadhledem. Uvěřitelně, opravdově, ryze a naprosto autenticky. Psal jsem již o předchozím albu "Bite of the Underdog" a mám s kapelou i skvělý rozhovor (odkazy najdete dole pod dnešním článkem). Již kdysi dávno (a letošní deska mi to jenom potvrzuje) jsem zjistil a stále si to myslím, že jsme jedné krve. Koluje nám v žilách od doby, kdy jsme poprvé uslyšeli opravdovou metalovou muziku. Tihle veteráni vám nakopou zadky. Samozřejmě, celou dobu se zde bavíme o nahrubo nasekaném thrash metalu, opředeném spoustou syrových melodií. Pokud jste fanoušci třeba takových SODOM, DESTUCTION, KREATOR, PROTECTOR, TANKARD, je pro vás novinka "Filthy Old Thrash" povinnost. Vše je ohlodané až na kost. Novinka vás smete z povrchu zemského, strhne do hlubiny, spálí, rozdrásá vás zevnitř, abyste potom vstali z popela, silnější než kdy dřív. Vím moc dobře, že pokud by mí kamarádi ještě žili, setkal bych se s nimi v mosh-pitu. Já vím, svět se dnes točí úplně jinak, vše je umělejší, podivnější a moje slova mohou znít jen jako výkřiky do tmy, ale z nového alba cítím pověstnou pradávnou sílu opravdového metalu, takovou tu krvavě černou jiskru, drive, chcete-li. MORTAL TERROR do mě zkrátka a dobře zasekli svůj dráp i letos a už mě nepustili. Nezbývá mi nic jiného, než vám nové album doporučit a označit jej vysokou známkou kvality. Kurva brácho, je to zase tam. Odkládám pivo na víko od rakve. Už jsem tu zase zavřený před současným divným světem, kterému přestávám postupně rozumět. A cítím se skvěle! Opravdový, ryzí, nahrubo nasekaný thrash metal, u kterého odpadává maso od kostí! Tohle album se vám dostane do hlavy i do podvědomí! 


Asphyx says:

I set my beer down on the coffin lid. Here I am again, shut away from this strange modern world that I’m gradually losing track of. I’m an old dog who only lifts his head when a band really catches my attention. I listen to some samples and run downstairs, into the catacombs, down the stairs covered in pus and grime. I sit down in an armchair that’s probably a hundred years old, press play on my player, and let myself be carried away by sharp melodies, wild riffs, and a darkly captivating atmosphere.

A long time ago, at the turn of the ’80s and ’90s, I was part of a crew that would wander the outskirts of an industrial city in ragged jeans, looking for a spot where we could crank up recordings just like those by MORTAL TERROR. This year, too, these guys are staying true to the good old ways one hundred percent. And they do it with the elegance, experience, and enthusiasm of old masters in the field. Damn, bro, of all my friends, I’m the only one left here, and I’m still listening to the same music. It’s a shame you’re not here though in a way, you kind of are. And that’s every time I set my beer bottle down on the coffin lid and hit play again and again.

You have to listen to this new release really loud it’s old-school German thrash metal, played with class and a sense of perspective. Believably, genuinely, purely, and completely authentically. I’ve already written about their previous album, "Bite of the Underdog", and I also have a great interview with the band (you’ll find the links below today’s article). A long time ago (and this year’s album only confirms it), I realized and I still believe that we’re cut from the same cloth. It’s been coursing through our veins ever since we first heard real metal music. These veterans are going to kick your asses. Of course, we’re talking here about brutally choppy thrash metal, interwoven with plenty of raw melodies. If you’re a fan of bands like SODOM, DESTRUCTION, KREATOR, PROTECTOR, or TANKARD, their new album “Filthy Old Thrash” is a must listen. Everything is stripped down to the bone. This new album will sweep you off the face of the earth, drag you into the depths, burn you, and tear you apart from the inside, so that you can then rise from the ashes, stronger than ever before. I know very well that if my friends were still alive, I’d be meeting them in the mosh pit. I know, the world is a completely different place today everything is more artificial, stranger and my words may sound like nothing more than cries into the darkness, but from this new album I sense the legendary, ancient power of true metal that blood-black spark, that drive, if you will. MORTAL TERROR have, quite simply, sunk their claws into me again this year and haven’t let go. I have no choice but to recommend this new album to you and give it a high mark for quality. Damn, bro, it’s back. I’m setting my beer down on the coffin lid. Here I am again, shut away from this strange modern world that I’m gradually losing the ability to understand. And I feel great! Real, pure, brutally chopped up thrash metal that makes the flesh fall off your bones! This album will get into your head and your subconscious! 



about MORTAL TERROR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1.Ghosts From The Past 00:59
2.1986-6-6 06:02
3.Filthy Old Thrash 05:27
4.I Come For Everyone 04:12
5.Cold, Ugly And Rotten 04:45
6.Under Attack 05:03
7.Deadly Class 05:35
8.Here Is Some Speed 05:43
9.We Own This NIght 05:07

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý sedmdesátý sedmý - Klepadla


Příběh pětistý sedmdesátý sedmý - Klepadla

Ležím na posteli u okna. Včera byl bratr někde venku s kamarádem a opil se. Potkal jsem jej několikrát ve městě. Klátil se jak dlouhý vykřičník a blábolil. Mám tě odvést domů? Ptám se ho a on má najednou rozkecáno. Je to po dlouhých letech poprvé, že vůbec mluví. Jak jinak, jen o sobě. Moc mu nerozumím, démon alkohol ho sejmul tak, že se vydá směrem domů. Jde s ním pár lidí, tak jsem v klidu. On se nějak domů dostane. Měl jsem pravdu, jen usnul na mé posteli. Teď chrápe, i když dole pod oknem začali nějací dělníci pomalu trhat ze země železné konstrukce. Klepadla na prádlo už nikdo dlouho nepoužíval. Nikde se nevznáší vybělené prádlo mladých matek. Jdu si opláchnout obličej. Máma vyděšená, jestli něco bratrovi není. Jen se opil, v klidu. Ale to ona ne, dojde pro obkládek. Je to až dojemné. Kýbl plný zvratků. Nemáš teplotu?

Sejdeme se vlastně náhodou. Asi nás vytáhne z domu nostalgie. Zapálím si cigáro a sousedka, dnes neskutečně sexy, si stoupne zasněně vedle mě. Pamatuji si,  jak jste na mě s klukama vždycky koukali. Zasním se, pamatuji si to přesně. Měli jsme v rukou vitacit a vyplazovali jsme jazyk na kolemjdoucí. Když šla ona, již tehdy v patnácti neskutečná kost, tak se vlnila. Poznal jsem jí z dálky. Pokaždé se otočila, pohodila vzpurně hlavou a pronesla něco o debilech. Měla samozřejmě pravdu. Teď, když je nám dvacet a oba toho máme za sebou spoustu, tak nám to přijde hrozně vtipný. Měl si vždycky takový obrovský brýle, ale byl si roztomilej. Vidíš to a já se vždycky tak snažil. Jak se vůbec máš? Poprvé na mě koukne smutně, ani se neptej. Máma je nemocná. Vlastně ani nevím, co to do mě vjede. Hele, za chvilku jedeme makat na chalupu, ale večer nemám brigádu, co zajít někam na pivo. Řekne ano. Dělníci mezitím trhají ze země železné tyče, zápolí s betonem a mě přijde, jako by rvali i moje kořeny.

Tady jsme mívali sraz, zde jsme plánovali, co budeme dělat. Navazovali jsme vztahy, kamarádství. Kousek vedle jsme hrávali pozemní hokej, pinkali si o zeď. Holky skákaly přes gumu a připadaly nám samozřejmě děsně trapný a uhihňaný. Kývali jsme nohama na klepadlech a smáli se vtipům, řehtali se na celé kolo a postupně, jak šly roky, tak se těšili, až půjdou slečny ze školy. Každý jsme měli tu svoji, co se nám líbila. Kecali jsme, machrovali, snili o tom, jak si je jednou vezmeme. Míval jsem první erotické sny, ano, o sousedce, když ji teprve pučela ňadra. Kroutila zadkem, byla moc hezká po mámě. Upozorňoval jsem na sebe, pouštěl naschvál metal ve walkmanovi, aby slyšela Sodom. Měla asi jiný vkus, někdy kolem sedmnácti jsem zjistil, že to nemá cenu. Už jsme taky chodil s někým jiným a tak jsem se za ní jen ohlédl a zasnil se, jak to my kluci děláme.

Musím za bráchu nasekat dříví, jedu jako drak, on sedí ve stínu a je zelený a chvílemi rudý jako rak. Máma kolem něj poskakuje. Měl bych se cítit nespravedlivě, ale on byl vždycky benjamínek, tak mi to ani nepřijde. Jsem zvyklý. Neřeším to, i když je fakt, že někde v hloubi duše trošku žárlím. Když mám hotovo, tak si otřu mozoly a vezmu psa nahoru na hřebeny. Běžíme jako o závod a pak si lehneme do trávy. On skáče k myším dírám, je ve svém živlu a já na chvilku usnu. Jde zase kolem mě. Vlní se v bocích, ale jen jemně, žensky, jako víla. Má vlasy pod pás a protože je lehký větřík, tak se jí vznášejí nad zadkem. Proč tu se mnou není blondýnka? Hned bych na ní skočil. Jenže je daleko, na druhém konci republiky, u svých rodičů. Vezmu raději psa na vodítko a jdu to rozchodit. Najednou je mi tak nějak smutno, melancholicky. Najím se a když jedu domů vlakem ze Smržovky, tak se těším do sprchy. Máma a brácha zůstávají na chalupě.

Otevřu doma okno a najednou je mi divné, že dělníci makají i o víkendu. Tak tohle je ten kapitalismus. Zrovna sedí na zbytích od panelů, pijí lahváče a těší se na večer. Stejně jako já, který mám mokré vlasy a přemýšlím, kam zajdeme. Nemám žádné postranní úmysly, koneckonců, ona mě nikdy nechtěla. Vezmu si čisté triko, sepnu vlasy do culíku a už zvoním dole u vchodu. Dobrý den, půjde Pavla ven? Pojď nahoru. Otevře mi a je celá přepadlá. Sedni si prosím chvilku do kuchyně. Musím se nalíčit. Nabídne mi kafe, ale to já moc nepiju. Tak jen sedím a koukám do zdi. Mají to tu hezky uklizené, i když je vidět, že nemají moc peněz. Ona vyrůstala jen s mámou. Zaslechnu divný, syčivý zvuk. Zvednu se, nevím, co mě to popadne, ale myslím si, že někde uniká plyn. Ale není tomu tak. Vedle v pokoji leží její máma, celá omotaná hadičkami a trubicemi. Dýchá za ní nějaký přístroj. Má úplně seschlou tvář. Ta žena, která byla pro půl sídliště erotickým symbolem, sotva dýchá. Živoucí mrtvola. Leknu se. Podívá se na mě prosebnýma očima.

Pavla mě chytne za ruku a odtáhne zpět do kuchyně. Nic neříká, jen jí stékají po obličeji slzy. Obejmu ji a ona jde znovu do koupelny se upravit. Pak už ale jdeme, o mámu se postará večer i v noci sousedka, co je zdravotní sestrou. Je mi hloupé něco říkat, tak mlčím, vylezeme z domu a já spadnu do díry, co tam zůstala po dělnících. Klepadla zmizela. Řekne to ještě vážně, ale pak se mi směje a ledy jsou prolomeny. Jdeme do města, do hospody, prý zná jednu novou, co má nějaký děsně bohatý podnikatel. Cestou si vyprávíme o starých časech, o sousedech, o kamarádech. Ptá se mě na moje holky, na Kačenku, na tu dívku na vozíku, protože nás viděla za záclonou, jak se scházíme s naší první i druhou partou na klepadlech, jak vytahujeme lahváče, jak se na nich v noci loučíme, jak se líbáme pod lampou se žlutavým světlem. Ona se mezitím starala o čím dál tím víc nemocnou mámu. Záviděla jsem vám. Co já bych za to dala, jen si vyjít. Kluci na mě vždycky letěli, ale jakmile jsem je pozvala domů, tak utekli. 

Pije víno a já se zase jednou cítím v restauraci divně. Mají tu postavené ubrousky, číšníci na nás koukají úkosem a jsou arogantní. Ne, vodu ani zadarmo. Nebudete jíst. Když mizíme, tak jsme si řekli už asi všechno a tak nedám dýško a suneme se pomalu dolů, na sídliště. Dáma si přeje tanec, což je pro mě noční můra. Ne že bych ji rád nedržel kolem boků a nepřivoněl k šíji, ale v Bunkru hrají disko. Znáte to, maníci v rozhalených košilích, předražená kola, holky s kabelkami postavenými na zemi před sebou, stojící v kruhu a čekající, až přijde nějaký borec a zaplatí jim pití. Mě tohle vždycky přišlo jako hraní si na takový lepší kurvy. Já nikdy moc peněz neměl, ale i kdyby jo, tak by mi to přišlo divný. Pár známých to takhle dělalo, ale mě by chybělo poznávání, tokání, svádění, takový ty hry kolem, které v sobě mají jiskru, zápal. Vzpomenu si na jeden slavný projev dávno mrtvého kamaráda Prcalíka. Ty vole, já tam seděl, taková krásná byla, ty prsa, zadek, ta tvářička. Já se začal prsit, připravoval jsem si okouzlující řeč a ona pak promluvila. No mě normálně klesnul, v hubě měla jen hovna a tupá byla jak štoudev. 

Ale asi to funguje. Všichni jsou krásně nastrojení, podle poslední módy, ale připadají mi falešní. Třeba je to ale jen můj dojem. Když jdu od baru a držím v ruce třetinku předraženého piva, které je teplé a nějaký míchaný nápoj, tak se ani lidem okolo nedivím, že berou prášky nebo bílý prášek. Všechno se za těch pět let neskutečně změnilo. Nejsou to jen klepadla. Přijde mi, že lidé zhrubli, jsou neomalení. Ne všichni, ale takový ten dav kolem, ta masa bezejmenných. Prachy jsou najednou modla a některý holky toho využívají. Copak by si brala nějakýho chudýho blbečka. Sedíme v rohu a ona najednou, z ničeho nic udělá něco, co bych nikdy nečekal. Chce mě políbit. Opatrně, lehce a křehce ji odstrčím. Omlouvám se. Nemůžu. Když mi bylo patnáct, šestnáct i sedmnáct, ale i třeba devatenáct, tak se mi o tobě zdávalo. Ale teď, už to nejde, nechci. V hlavě i těle mi hučí alkohol a mám opravdu zase jednou co dělat, abych se ovládl. Podívej, kolik je kolem kluků. Jsou o hodně hezčí než já. 

Utře si slzy, odmítnutá žena je vždycky problém, ale pak jen kývne hlavou a nakonec mě chce utancovat k smrti. Svíjí se, natřásá, hraje přede mnou všechny ty pářící předehry. Bože, je opravdu nádherná. Fakt bych neměl? Když už si sama řekla. Jdu na záchod a když se vracím, tak kolem mé opilé sousedky krouží nějaký seladon. Nese jí zrovna pití a já náhodou vidím, jak jí sype něco do sklenice. Do prdele, chytnu ho za rukáv jeho bělostné košile a asi zaberu víc, protože mu ji roztrhnu. Co to kurva děláš? Víš kolik to stálo? Vyrazím mu pití z ruky, přitáhnu si ho pod krkem a řvu mu do obličeje, že je kretén. Nemám ale moc zastání. Odtrhnou nás gorily a já dostanu výstrahu. Co blbneš debile, s holkama se to tady takhle dělá. Přisednu si k Pavle a ona mi na chvilku usne v náručí. Dopiju již teplé pivo a chtěl bych domů. Jenže začnou hrát ploužáky. Ona jako polita živou vodou najednou stojí na nohou a tahá mě znovu na parket.

Držím ji za boky, za zadek, objímám jí. Přijde mi, že se ve mě ztrácí, chtěl bych jí chránit, nějak jí pomoc. Moc dobře ale vím, že už toho stejně jako já vypila až moc. Pojď, půjdeme domů. Přemlouvá mě, ale jsem neoblomný. Sundá si boty a jde bosky. Plácá nohama o asfalt a říká mi věci, které si nechám raději pro sebe. Sedni si a dívej se. Ještě tu zbyla jedna klepadla, poslední. Kolem jsou díry v zemi a ona jakoby několikrát prochází okolo, vlní se, hází prdelkou a boky, vlasy jí nadskakují. Sehne se, usměje, je jako kočka, co se chce mrouskat. Dává si prsa v upnutém tričku k sobě. Takhle ses na mě vždycky koukal, že jo? Pojď k nám nahoru. Odvedu jí ke dveřím a znovu se omluvím. Pláče mi do trička a mě je trapně. Díky za hezký večer, řeknu a když ležím konečně ve své posteli, tak nemůžu usnout. Venku už svítá a za pár hodin pojedu do Plzně. Mám podvědomě pocit, že tím, jak začali likvidovat klepadla, tak vytrhli i další část mých kořenů. Když potom v Plzni ležím s blondýnkou v posteli, tak  jsem na sebe hrdý. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine