VERDUN - Abyssal Womb
CD 2026, Transcending Obscurity Records
for english please scroll down
Nejhorší bývala vždycky rána. Počítali jsme mrtvé, seděli jsme u nich a drželi v rukou jejich zohavené obličeje. Utrhané ruce a nohy, vyhřezlé vnitřnosti. Krkavci, čekající na své sousto, na kus masa. Měli jsme pocit, že nám lhali, že nás všichni opustili a že se nacházíme v obrovském mlýnku na maso. V zákopech temnoty musela vznikat i nová nahrávka francouzských tmářů VERDUN. Kapely, u které jsem si vzpomněl na vyprávění mého pradědy, který opravdu bojoval v První světové válce. Vždycky se zahleděl do dálky a někdy měl v očích slzy. Zažil opravdové peklo i apokalypsu.
Je to moje první setkání s kapelou a rovnou napíšu, že dopadlo na výbornou. Těch pochmurných. doomových, drásavých emocí je tolik, že si mě VERDUN ihned získali na svoji stranu. Při poslechu jsem opravdu nebyl ve svém pokoji, ale vrátil jsem se po časové ose zpět a sledoval démony, jak zase jednou ovládli svět. Hodně jsem u alba přemýšlel a uvědomil jsem si, že jsme se jako lidstvo příliš neposunuli, stále děláme stejné chyby, u kterých umírají tisíce nevinných. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě takovou zvláštní auru, napětí, neklid. Působí na mě až uhrančivým dojmem.
Definovat styl, jaký kapela hraje není zase jednoduché. Na albu zazní jak doomové, tak black metalové pasáže, uslyšíte ale i sludge prvky. V závěru je to jedno, vždycky mi šlo o celkový dojem, o zážitek, o předané emoce. Když poslouchám "Abyssal Womb", tak mám pocit, jakoby mě obejmuly pevné, nekonečně chladné pavučiny, jakoby mi někdo stál těžkou botou na prsou a já zarýval svůj obličej do bahna země, proti které nevím proč bojujeme. Novinka plyne převážně ve středním tempu, nikam zbytečně nespěchá, sází se zde spíše na celkový dojem. Skladby mají na mě až uhrančivý účinek. Naslouchám slovům a vyprávěním, jsem v jiné dimenzi, vnímám jejich bolest. Děsivé sny, které se jim stále vracejí. Kdysi byli hrdinové, dnes se doba změnila a dávno upadli v zapomnění. Na VERDUN se mi ale asi nejvíc líbí, že jsou opravdoví, reální, uvěřitelní, syroví a naprosto autentičtí. Hudba je těžká, ohlodaná na kost. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Povedl se zvuk, motiv na obalu i všechny ostatní formální věci, bez kterých to samozřejmě nejde. Co se týká textů, tak ty uctívají temné sci-fi i metafyziku. Francouzi se mi dostali do hlavy, do podvědomí, hráli si se mnou pokaždé jako šelma se svojí kořistí. Už dlouho se mi nestalo, abych si jen tak sedl a od prvního tónu, melodie, od prvního úderu bicích, byl takhle moc ztracen. Klečím uprostřed zuřící bitvy a marně se modlím k Bohu. Nikdy jsem ho neviděl, zato Satan je na každém rohu. Usmívá se. Vypadá to, že se stále budeme zbytečně zabíjet. Kvůli území, kvůli víře, kvůli nedorozumění. Mocní tohoto světa na tom budou nadále vydělávat. Pokaždé, když budu poslouchat tuhle desku, tak na to budu myslet. Je totiž vynikající po všech stránkách. Temný, uhrančivý, démonický soundtrack k sludge doom metalové apokalypse! Album, které se vám dostane do krve i do podvědomí!
Asphyx says:
Mornings were always the worst. We counted the dead, sat beside them, and held their mutilated faces in our hands. Torn-off arms and legs, spilling entrails. Ravens, waiting for their next bite, for a piece of flesh. We felt like we’d been lied to, that everyone had abandoned us, and that we were trapped in a giant meat grinder. It must have been in those dark trenches that the new album by the French doom metal band VERDUN was created. A band that reminded me of the stories my great-grandfather told he actually fought in World War I. He would always gaze into the distance, and sometimes there were tears in his eyes. He had experienced true hell and the apocalypse.
This is my first encounter with the band, and I’ll say right off the bat that it turned out great. There are so many of those gloomy, doom laden, harrowing emotions that VERDUN immediately won me over. While listening, I really wasn’t in my room I traveled back in time and watched as the demons once again took over the world. I thought a lot about the album and realized that we, as humanity, haven’t progressed much; we’re still making the same mistakes that cause the deaths of thousands of innocent people. The songs are very well written; they possess a peculiar aura, tension, and unease. They have an almost mesmerizing effect on me.
It’s not exactly easy to define the band’s style. The album features both doom and black metal passages, but you’ll also hear sludge elements. Ultimately, it doesn’t matter I’ve always been more interested in the overall impression, the experience, and the emotions conveyed. When I listen to "Abyssal Womb", I feel as if I’m being enveloped by sturdy, infinitely cold cobwebs, as if someone were standing on my chest with a heavy boot and I were burying my face in the mud of the earth, against which I don’t know why we’re fighting. The new album flows mostly at a moderate tempo; it doesn’t rush anywhere unnecessarily, focusing instead on the overall impression. The songs have an almost mesmerizing effect on me. As I listen to the lyrics and the stories, I’m transported to another dimension I feel their pain. The terrifying dreams that keep coming back to haunt them. They were once heroes; today, times have changed, and they’ve long since fallen into oblivion. But what I probably like most about VERDUN is that they’re genuine, real, believable, raw, and completely authentic. The music is heavy, stripped down to the bone. Nothing is superfluous, nothing is missing. The sound, the cover art, and all the other formal elements which, of course, are essential are all spot-on. As for the lyrics, they pay homage to dark sci-fi and metaphysics. These French guys have gotten into my head, into my subconscious; they’ve played with me every time like a predator with its prey. It’s been a long time since I’ve just sat down and, from the very first note, the very first melody, the very first drumbeat, been so completely lost. I’m kneeling in the middle of a raging battle, praying to God in vain. I’ve never seen Him, but Satan is on every corner. He’s smiling. It looks like we’ll just keep killing each other for nothing. Over territory, over faith, over misunderstandings. The powerful of this world will continue to profit from it. Every time I listen to this album, I’ll think about that. Because it’s outstanding in every way. A dark, mesmerizing, demonic soundtrack to a sludge doom metal apocalypse! An album that will seep into your blood and your subconscious!
Track listing -
1. Funeral of the Cosmic Knight
2. Silent Witness
3. He Who Killed the Devil
4. La Lame et la Chair
5. Rise of the Atomic Ghouls
6. The Man Behind My Eyes
7. Les Noces du Néant
Line up -
David Sadok - Vocals
Jay Pinelli - Guitars
Florian Celdran - Bass
Geraud Jonquet - Drums
Artwork by David Sadok (Jaxartattooer)
