DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 17. května 2026

Recenze/review - NECROCCULTUS - The Afterdeath Blackness (2026)


NECROCCULTUS - The Afterdeath Blackness
CD 2026, Terror from Hell Records

for english please scroll down

Na zdech jsou pověšeny mrtvoly v různém stádiu rozkladu. Vzduch je těžký, nasáklý zkaženou krví a nekonečnou bolestí. Vstupuješ do starých katakomb a přemýšlíš, proč se tohle všechny stalo. Umučení, zničení, ponížení. Do kamene je vytesán nápis: "Zemřeli ve jménu víry, prokletí". Poklekáš na zem, všechno na tebe padá, máš strach z démonů. Nemrtví vylézají ven, na světlo a trhají na kusy každého, koho potkají. Kýváš spokojeně hlavou. Ano, o tomhle je death metal.

Teď myslím ten starý, prašivý, ohavný, surový a devastující, který hrají mexičtí tmáři NECROCCULTUS. Tahle smečka byla založena v roce 2003 a má na svém kontě ještě jedno dlouhohrající album, několik EP, demonahrávek a splitek. Doporučuji vám, abyste si vše sehnali a poslechli. Rozhodně to stojí za to. Letos je kapela silnější než kdy dřív. Z riffů odkapává krev, bicí zabíjejí na potkání a vokál připomíná pradávnou bestii z podzemí. 


Pokud se váš hudební vkus utvářel v devadesátých letech minulého století a k smrti milujete nekonečné toulky podsvětím, potom věřte tomu, že budete určitě spokojeni jako já.  Pánové totiž hrají opravdově, surově, přesvědčivě, uvěřitelně a naprosto autenticky. Tedy tak, jak to mám rád a jak to mám za dlouhé roky zakódováno v DNA. Na novince "The Afterdeath Blackness" naleznete spoustu masivních, nespoutaných, krutých pasáží, které jsou velice umně a návykově kombinovány s chladnými a temnými motivy. Výsledkem je jedovatý koktejl, který když pozřete, tak zemřete v nekonečných křečích. Smrt je při poslechu velmi blízko, zvuk je náležitě špinavý, hnisavý a zadře se vám pod kůži. Zapomenout nesmím ani na stylový motiv na obalu, který ve mě evokuje spoustu černých myšlenek. Zkrátka a dobře, pokud jste staří bojovníci za práva death metalu, jste tu správně. NECROCCULTUS opravdu působí jako jezdci apokalypsy, kteří přišli na náš svět zvěstovat děsivé zprávy z onoho světa. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy, jenom na kost ohlodaný smrtící kov, ukovaný z těch nejlepších ingrediencí. Nové album jsem si velmi často brával, když jsem kolem půlnoci chodil k nám na hřbitov. Bylo tam ticho, ale moje představivost díky poslechu pracovala na sto procent. Najednou jsem neseděl na lavičce u vchodu, ale přímo v márnici. Zrovna jsem našel dveře do sklepa, do podzemí. Na zdech jsou pověšeny mrtvoly v různém stádiu rozkladu. Vzduch je těžký, nasáklý zkaženou krví a nekonečnou bolestí. Vstupuji do starých katakomb a přemýšlím, proč se tohle všechny stalo. Umučení, zničení, ponížení. Teď už to vím. Za mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let nemůžu jinak, než vám nahrávku doporučit. Hnilobou a starodávnou patinou nasáklý death metal, který vás strhne do nekonečně temné a chladné hlubiny utrpení! Album, které vás rozemele na prach!

Asphyx says:

Corpses in various stages of decomposition hang from the walls. The air is heavy, thick with rotten blood and endless pain. You enter the ancient catacombs and wonder why all this happened. Torture, destruction, humiliation. An inscription is carved into the stone: "They died in the name of faith, the damned". You kneel on the ground, everything is falling on you, you’re afraid of the demons. The undead are crawling out into the light and tearing to pieces everyone they encounter. You nod your head contentedly. Yes, this is what death metal is all about.

I’m talking about the old, filthy, hideous, raw, and devastating kind played by the Mexican dark masters NECROCCULTUS. This pack was founded in 2003 and has one more full-length album, several EPs, demos, and split releases to their credit. I recommend you get your hands on everything and give it a listen. It’s definitely worth it. This year, the band is stronger than ever. Blood drips from the riffs, the drums kill everything in their path, and the vocals evoke an ancient beast from the underworld. 


If your musical tastes were shaped in the 1990s and you absolutely love endless wanderings through the underworld, then trust me you’ll be just as satisfied as I am. These guys play with genuine intensity, raw power, conviction, believability, and absolute authenticity. In other words, exactly the way I like it and the way it’s been hardwired into my DNA over the years. On the new album "The Afterdeath Blackness", you’ll find plenty of massive, unbridled, brutal passages that are artfully and addictively combined with cold and dark motifs. The result is a poisonous cocktail that, if you drink it, will kill you in endless convulsions. Death feels very close while listening; the sound is appropriately dirty, festering, and gets under your skin. I mustn’t forget the stylish cover art, which evokes a lot of dark thoughts in me. In short, if you’re a veteran fighter for the rights of death metal, you’re in the right place. NECROCCULTUS truly come across as the horsemen of the apocalypse, who have come to our world to deliver terrifying news from the other side. No frills, no compromises just deadly metal stripped down to the bone, forged from the finest ingredients. I often took the new album with me when I walked to our local cemetery around midnight. It was quiet there, but listening to it made my imagination run wild. Suddenly, I wasn’t sitting on a bench by the entrance, but right inside the morgue. I had just found the door to the basement, to the underground. Corpses in various stages of decomposition hang from the walls. The air is heavy, saturated with rotten blood and endless pain. I enter the old catacombs and wonder why all this happened. Torture, destruction, humiliation. Now I know. As for me, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, I can’t help but recommend this recording to you. Death metal steeped in rot and ancient patina, which will drag you into the infinitely dark and cold depths of suffering! An album that will grind you to dust!



Tracklist:
I. Intro (The Highest Sphere Of The Dead)
II. Slaughter Of Bestiality
III. Transition To The Tortuous Reign
IV. Unburied Hellish Presences
V. Dread Midnight Entities
VI. Multiform Devourer Of Souls
VII. Old Coffin Miasma
VIII. The Afterdeath Blackness

Line-up:
Roel - Guitar
Alex - Guitar
Néstor - Bass
Dante - Drums
Isaías - Growls

https://www.facebook.com/people/Necroccultus/61581292335558/
https://terrorfromhellrecords.bandcamp.com/album/the-afterdeath-blackness

Terror From Hell Records

https://terrorfromhellrecords.bandcamp.com/
https://www.tfhrecords.com/terrorfromhell/
https://www.facebook.com/TerrorFromHellRecords/ 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý sedmdesátý - Opětovné kruté setkání s epileptickým zrádcem Václavem


Příběh pětistý sedmdesátý - Opětovné kruté setkání s epileptickým zrádcem Václavem

Partu chebských a karlovarských metalistů jsem potkal ve vlaku. Jak taky jinak. V Music Records jsem si koupil vstupenky na Marduk a Gorgoroth. Obě kapely jsem sice poslouchal jen někdy a Marduk jsem měl hodně rád, ale měl jsem nějaké peníze navíc. Lákalo mě zažít i black metalový koncert. A tak jsem si spolu s několika novými CD a časopisem Spark nesl hrdě i lupeny na tuhle temnotu. Čekal mě ještě měsíc a tak jsem pokaždé, když jsem se vrátil ze školy nebo z brigády, trávil u hi-fi věže a nasával jsem zkaženou krev a chlad, které ke mě stékaly jako nějaké děsivé svědectví z dalekého severu. Fascinoval mě zvuk obou kapel a hrozně jsem se těšil. Byl to pro mě sice trošku úkrok stranou, ale uvědomme si, že tenkrát nebyli lidé tolik stylově vyhranění jako dnes. Třeba s holkou, co jediná nebyla s nikým napárovaná, jsme se bavili převážně o heavíku.

Prostě slovo dalo slovo a než jsme byli někde u Zdic, tak už jsme kecali jako bychom byli kamarádi odnepaměti. Vtipy létaly vzduchem, vzpomínalo se, kecali jsme o životě, o studiu, o práci. Nebyl internet a tak mi nezbývá než si jen stařecky povzdechnout, kdeže ty krásné loňské sněhy jsou? Byla to hlavně sranda. Poznali jste nadsázku, podle tónu hlasu. Cítili jste, jak lidé kolem vás voní dobrem nebo smrdí jako kreténi. Měl jsem zase jednou štěstí a i když jsme jeli na extrémní muziku, vypadalo vše zalité sluncem. Jo, puchejř na obloze fakt byl a svítil mi přímo do očí. Mžoural jsem a dělal ksichty a tak mi řekla, ať si sednu vedle ní. Nemusela mě dvakrát pobízet. Byla žensky tulivá a já si zase jednou říkal, kde si byla, když jsem byl ve stavu hledání? Proč jsem potkával všechny krásný skvělý holky až teď, když jsem byl zadaný. Na co myslíš? Aááále, na metal, zalžu milosrdně. Ty máš holku viď, dodá ještě a já jen zadumaně kývnu. Blížíme se ku Praze a jako správní vesničané netušíme, kudy jít.

Stojíme u velké mapy, která je před hlavákem v parku. Koukáme do ní a marně se snažíme zorientovat. Prdíme na to, vím u Václaváku o dobré hospodě. Zachmelíme, uvidíme, pokecáme a pak se zeptáme. Ostatně jako vždycky. Máme tak nějak všechno a všechny na háku. Zalezeme do pajzlu, typická čtyřka, s utopenci na baru a hracím automatem. Budu DJ, řekne obrovský kolega s vizáží medvěda a nikdo nic nenamítá. Štamgasti jen znuděně zvednou hlavu a my usedneme ke stolu. Co to bude dámy a pánové, zeptá se servírka, co má nejlepší roky už za sebou. Povislá prsa má sice stažená ve smyslném výstřihu, ale vypadá to spíše unaveně, než rajcovně. Možná kdyby nebyla tak prvoplánově vyzývavá, ale co, už zase moc přemýšlím. Usměju se na ní a objednám rum pro všechny. Je mi s váma dobře, pardálové, dodám ještě a pak se spustí nekonečná panáková jízda. Nějak nevím, jak se dostanu na koncert.

Sklání se nade mnou obrovská hlava s děsivým pohledem. Zmrde, tebe si pamatuji. Noční můra. Co se stalo, pomalu se probírám a dochází mi, že se to seběhlo hrozně rychle. Šel jsem si do malé uličky za hospodou zakouřit, potřeboval jsem na vzduch. Ona, ta malinká, šla se mnou a pak začala ječet. Já padal k zemi. Napadl mě zezadu. Hergot, odněkud ho znám. Musím ho znát. Jen nevím, odkud. Mám rozseklou hlavu, ale nic vážného. Krve jako v vola. Jdu dovnitř a potkám malinkou, servírku i zbytek party. Co to bylo za kreténa. Netuším. Nevím, ale znám ho. Opláchnou mě vodou, zalepí náplastí, musí mi vystříhat pruh vlasů, tak vypadám jako Peter z Vader, který to takhle momentálně nosí. Přijdu si jako děsnej tvrďák. I když  jsem vlastně prohrál. Ale bylo to zákeřně. Sednu si raději do kouta, ona vedle mě a pořád na mě kouká jako na svatej obrázek. Já tyhle pohledy znám. Opatrně děvče,  já fakt nemůžu, nechci. I když tělo by chtělo, to je jasná věc. Raději piju.

Když jdeme do klubu, motá se mi trošku hlava. Ukážu vstupenku, gorily u vstupu jen kývnou hlavou a už jsme uvnitř. Rozhlížíme se u vstupu a na pódiu se připravují Marduk. Lebky a ohně. Warpainty. Složení fanoušků je pochmurné, divoké, black metalové. Kapela ladí, přes bicí se neslyšíme. Malinká se vrátí a má na obličeji make-up. Černá a červená. Je jako vampýra, jako sukkuba. Uff. Hrozně jí to sluší. První skladbu díky ní ani moc nevnímám. Hraje se dál a koncert mě zcela pohltí. Jsem ve svém živlu. Opakuji si texty spolu se zpěvákem Legionem. Je to totální masakr. Válka s nebem. Mávám vlasy a koutkem oka zahlédnu velkou, ne obrovskou holou hlavu. Všechno mi sepne. Je to on, Václav ze základky a taky jedna z největších nespravedlností mého dětství. Dodnes nenapravená křivda. Jen malý záblesk mě vrátí o mnoho let zpět.

Já a kamarád Jarda, co byl synkem komediantů, jsme byli nerozlučná dvojice. Milovali jsme indiánky, Rodokapsy, Rychlé Šípy. Byli jsme tak trošku i skauty a jako takoví jsme dělávali dobré skutky. Pomáhali jsme stařenkám s nákupy, přejít přes ulici. Hrozně nás to bavilo, byla v tom taková ta naivita malých kluků. Ale byli jsme opravdoví. Václav s námi chodil do třídy. Měl velkou hlavu, epileptické záchvaty a rozvedenou matku. Tehdy to bylo něco velmi neobvyklého a bylo nám ho líto. Občas během hodiny zaječel, vydal podivný zvuk a padl k zemi. Při branném cvičení omdléval již při čištění plynové masky nebo v zamořeném území, na kterém nám učitelé pouštěli slzný plyn. My dva malí smradi jsme ho odnášeli, starali se o něj, dokonce jsme mu navrhli, že půjdeme někam odpoledne spolu ven. Jednou nám padl na schodech a my mu vytahávali jazyk, jak nám řekla jeho máma. Zkrátka a dobře, i když byl takovej pomalejší, starali jsme se o něj. Kolik jenom mi sežral svačin se sádlem. On dostával jen taveňák. 

Potom jednoho dne přišli naši rodiče ze školy. Byli zavoláni po třídní schůzce do ředitelny a tam ji bylo řečeno, že malého nemocného, chudého Václava šikanujeme. Dětem se tenkrát moc nevěřilo a i když jsme oba vypovídali shodně úplný opak, pěkně jsme dostali. Ne za to, co provádíme, ale hlavně za to, že ještě navíc lžeme. Což bylo v dětství snad horší než vražda. Doma s námi nikdo nemluvil a měli jsme oba měsíc zaracha. Pamatuji si, jak jsem skoro brečel, když si ostatní venku hráli a já seděl u okna. Ta nespravedlnost mě hrozně dusila. Měl jsem jí v sobě. Bylo to snad poprvé, kdy jsem zjistil, že lidé také lžou a jsou svině. Na Václava a jeho zlý pohled, když jsme ho potkali další den ve škole, nikdy nezapomenu. Měl na sobě pohorky a na jeho obrovské hlavě byl úsměv. Zrádce, procedil jsem mezi zuby. Nejhorší bylo, že jsme se museli jít omluvit k nim domů. Stáli jsme mezi dveřmi a jeho matka nám dala přednášku jak je chudák nemocný a my se cítili, jako kdybychom fakt něco udělali.

Nějaký čas jsme v sobě dusili pomstu a dokonali jsme ji jednou cestou ze školy. Chytili jsme ho za ruce i nohy a odtáhli do telefonní budky. Chlapečku, dnes domů nepůjdeš. Zadrátovali jsme dveře a zpovzdálí sledovali jeho vyděšený ksicht. Hnusáku, zrádče, plivli jsme ještě na sklo a on tam brečel. Teď si křič, hajzle. Jenže pak přišel nějaký pán s deštníkem, co si chtěl zavolat a nám došlo, že jsme to moc dobře nevymysleli. Báli jsme se jít domů. Klepy se šířily rychleji než světlo. Jenže ono nic. Ticho. Jakoby se stala celá naše pomsta jen v představách. Až doteď. Uvědomím si ve chvíli, kdy dostanu zezadu další ránu. Nejdřív si myslím, že do mě jen narazil někdo z davu. Jenže pak jsem se ohlédl a za mnou stál kluk s velkou vodnatou hlavou. Vypoulené oči a řve na mě. Konečně stojíme tváří v tvář. Za několik dní jsem o tom hodně dlouho přemýšlel, rozebíral to s blondýnkou. Marně jsme pátrali, kde se v tomhle hajzlovi vzalo tolik vzteku. Nikdy jsem mu předtím nic neudělal, naopak, pomáhali jsme mu. Tahali ho všude s sebou. Teď ale na myšlenky nebyl čas. Byl překvapivě hodně silný. 

Praštil mě do břicha a já se zlomil v pase. Vyloženě si násilí užíval. Pak mě chtěl kopnou do hlavy, pak mezi nohy. Měl jsem štěstí nebo spíš zapůsobil pud sebezáchovy, ale ranám jsem se vyhnul. Bohužel, omylem trefil malinkou. Ta se hned skácela k zemi. Poskytlo mi to chvilinku na reakci. Chytil jsem ho za ruce a snažil se nasadit páku. Vysmekl se mi a snad by mě i pokousal, kdyby se u mě neobjevil medvěd. Vzal Václava kolem pasu a svázal ho rukama. Jeho sevření opravdu muselo připomínat velkou šelmu. Odnesl jej na chodbu a tam jsem jen z dálky viděl, tak mu dal pěstí. Konec, Marduk dohráli. Jsem vyřízenej a celý Gorgoroth si už tolik neužiju, protože pořád hledám v davu velkou vodnatou hlavu. Už se ale nevrátí. Po koncertě jdeme temnou Prahou, navštívíme pár non-stopů a pijeme jako prokopnutí. Je to hodně divoká noc. Malinká je přítulná a nakonec i velmi rozumná. 

Ranní vlak do Plzně i dál na západ je pro nás trošku utrpením. Průvodčí se nám směje, našim zeleným obličejům, opičkám, které si momentálně hýčkáme úplně všichni. Na kolej se víceméně doplazím a hned zalezu. Vynechám i sprchu. Spím snad dvanáct hodin v kuse. Jaký to bylo? Zeptá se mě večer moje milá a já si lížu rány jako starej kocour. Po mnoha letech jedu do Boleslavi a potkám jednoho spolužáka ze základky. Kecáme o starých časech a řeč přijde i na Václava. Oba nechápeme, jak se vůbec mohl takovej kokot oženit a mít děti. Bohužel, mezi lidmi se povídalo, že je všechny týral. Jakoby v něm bylo nějaké hnusné zlo. Oklepal jsem se mrazem a řekl svůj příběh o jeho napadení. Spolužák se jen smutně usmál a pronesl něco o tom, že on byl vždycky hroznej hajzl. Už jako dítě. Nic jsem na to neřekl, ale uvnitř sebe jsem s ním souhlasil. Jo, něco o tom vím. Snad shoří v pekle. Pevně v to věřím. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 16. května 2026

Recenze/review - TIGER BATTALION - Global Assault (2026)


TIGER BATTALION - Global Assault
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Už zase umírají lidé v zákopech. Mohli pracovat, milovat se, smát se a tancovat. Místo toho jsou drceni po desítkách, po tisících, pod pásy tanků. Smrt má zase jednou odstín černé a neskutečně bolí. Říká se, že si člověk časem zvykne na všechno, ale není to pravda. Myslel jsem si, věřil jsem, že lidský rod se poučí ze svých chyb, z hnusné historie, ale není tomu tak. Stále pochodují mladí muži a ženy na smrt. Kvůli rozmarům mocných, kvůli lžím, kvůli území. Možná právě proto mám slabost pro válečný death metal, který bývá, když je dobře zahraný a napsaný, mementem, upozorněním na to, čeho jsme my lidé, schopni.

Stefan Lang je jediným členem německé kapely TIGER BATTALION, který je podepsán pod veškerou muzikou i texty. Jedná se o děsivé ozvěny přímo z bojiště. Nové, v pořadí již druhé dlouhohrající album "Global Assault", je uvěřitelné, ryzí, opravdové, autentické. Myslím si, že je nutné si stále válečná utrpení připomínat, koneckonců události posledních let má slova jenom potvrzují. 


Téma války je s death metalem spojeno od počátků tohoto stylu. Německou kapelu tak můžeme s klidem zařadit po bok takových kapel, jako jsou BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, TRENCHANT, ASCHENVATER. Je to právě chladná a nekonečně temná atmosféra, která vás ihned vtáhne do děje, která mě přesvědčila o tom, abych se nahrávce více věnoval a napsal o ní pár slov. U mě je to vlastně jednoduché, hudba mě musí bavit, musím se k ní rád vracet a musí ve mě probudit nějaké představy a emoce. Tohle všechno se TIGER BATTALION povedlo na výbornou. Byl jsem při poslechu opravdu na bojišti, umíral jsem v zákopech a bolelo mě to ještě dlouho po smrti. Vedle mě ležela zohavená těla mých kamarádů a všechno se mi míchalo dohromady se záběry z večerních zpráv. Jakoby na svět opravdu padl velký černý mrak. Stefan Lang se sice ve svých textech věnuje hlavně Druhé světové válce, tankovým bitvám a čerpá z historie, jenže když ona je válka pořád stejně hnusná a nenávistná. Stále v ní umírají lidé. Jenom technologie zabíjení se změnily a zdokonalily. Na konci je vždy ale i dnes hnusná, ošklivá a zcela zbytečná smrt. Troufám si tvrdit, že album "Global Assault" by měli mít ve své sbírce všichni, kteří jsou naplno oddáni tomuto stylu. Zmínit ještě musím, že novinka má opravdu povedený, dobře čitelný a masivní zvuk a o motivu na obalu také netřeba diskutovat, k předkládané hudbě sedne jako k mrtvému rakev. Už zase umírají lidé v zákopech. Mohli pracovat, milovat se, smát se a tancovat. Místo toho jsou drceni po desítkách, po tisících, pod pásy tanků. Smrt má zase jednou odstín černé a neskutečně bolí. Děsivé, temné a chladné zprávy z death metalového bojiště! Album, ukované z té nejkvalitnější oceli!


Asphyx says:

People are dying in the trenches again. They could have been working, making love, laughing, and dancing. Instead, they are being crushed by the dozens, by the thousands, under the tracks of tanks. Death has once again taken on a shade of black, and it hurts unbearably. They say that over time, a person gets used to everything, but that’s not true. I thought, I believed, that humanity would learn from its mistakes, from its ugly history, but that is not the case. Young men and women are still marching to their deaths. Because of the whims of the powerful, because of lies, because of territory. Perhaps that is precisely why I have a soft spot for war death metal, which, when well-played and well-written, serves as a memento, a warning of what we humans are capable of.

Stefan Lang is the sole member of the German band TIGER BATTALION, responsible for all the music and lyrics. These are terrifying echoes straight from the battlefield. Their new album, their second full-length release, "Global Assault", is believable, genuine, real, and authentic. I believe it is necessary to constantly remind ourselves of the horrors of war; after all, the events of recent years only confirm my words. 


The theme of war has been associated with death metal since the genre’s inception. We can thus confidently place this German band alongside such acts as BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, TRENCHANT, and ASCHENVATER. It is precisely this cold and infinitely dark atmosphere, which immediately draws you into the story, that convinced me to give the album more attention and write a few words about it. For me, it’s actually simple: the music has to entertain me, I have to enjoy coming back to it, and it has to awaken certain images and emotions within me. TIGER BATTALION succeeded brilliantly in all of this. While listening, I was truly on the battlefield; I was dying in the trenches, and it hurt long after my death. The mutilated bodies of my friends lay beside me, and everything blended together with footage from the evening news. It was as if a great black cloud had truly fallen upon the world. While Stefan Lang’s lyrics focus mainly on World War II and tank battles, drawing on history, the fact remains that war is still just as vile and hateful. People are still dying in it. Only the technology of killing has changed and become more sophisticated. But in the end, even today, there is always a vile, ugly, and completely pointless death. I dare say that the album "Global Assault" should be in the collection of everyone who is fully devoted to this style. I must also mention that the new release has a truly well-crafted, clear, and massive sound, and there’s no need to debate the cover art—it fits the music like a glove. People are dying in the trenches again. They could have been working, making love, laughing, and dancing. Instead, they are being crushed by the dozens, by the thousands, under the tracks of tanks. Death once again takes on a shade of black and hurts incredibly. Terrifying, dark, and cold news from the death metal battlefield! An album forged from the highest-quality steel!


Tracklist:
01. Second Offensive 
02. Global Assault 
03. Crusades Now! 
04. Ruf Zum Sturm 
05. Nomakx Unit 
06. Asche Im Wind 
07. Bloodpath (Through The Ardennes) 
08. 70 Ton Roadkill 
09. History Repeats 
10. Unleash All Hell

band:
Stefan Lang - Everything

pátek 15. května 2026

Recenze/review - HUMAN WASTE - Misery Obsessions (2026)


HUMAN WASTE - Misery Obsessions
CD 2026, Ván Records

for english please scroll down

Možná po nás zůstane jenom spálená země. Děláme pro to absolutně všechno. Ničíme oceány, lesy, máme jedovatou vodu a navzájem stále vymýšlíme co nejlepší způsoby, jak se zabíjet. Někdy si připadám, že kráčím zničeným územím. Invazivní druh, který si říká člověk. Mám rád death metal v jeho klasické, syrové podobě. Němečtí HUMAN WASTE jej hrají. Jsou brutální, ostří a divocí. Jsou jako vyslanci temnoty, kteří přišli svojí hudbou zničit všechno, co tu ještě zbylo.

Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby napsány. Mají v sobě potřebný drive, sílu, tlak, touhu zabíjet hudbou, ale také temné a chladné melodie. Mám pocit, že při poslechu zažívám ty nejděsivější dystopické představy. Noční můry se stávají krutou realitou a znovu a znovu zapínám play na svém přehrávači. Mraky jsou nízko a prší z nich krev. Tahle smečka je letos ve velmi dobré formě.


Pokud bychom si měli promluvit o zvuku, tak ten je náležitě masivní, dobře čitelný a zadře se vám pod kůži. Mám při každém setkání neodbytný pocit, že bych měl vzít do rukou kladivo a jít zbourat nejbližší zeď. Třetí dlouhohrající album se povedlo i co se týká motivu na obalu. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a vy se tak můžete plně soustředit na hudbu a jednotlivé nápady. "Misery Obsessions" je přesně tím druhem nahrávky, která se vám dostane do hlavy, do podvědomí, zkroutí vám vnitřnosti, zabodne se do vás jako čerstvě nabroušený skalpel. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si mrtvolné nálady, které se vznášejí kolem, jako pach rozkládajícího se masa kolem mrtvoly. HUMAN WASTE vydali letos album, které splňuje všechny mé požadavky, abych jej rád a často poslouchal. Vracím se k němu hlavně v pátek, když už mě štve celý svět, když jsem unavený a potřebuji svoji dávku ostré hudby. Abych přežil v dnešním divném světě. Zapomenout bych neměl ani na to, že novinka vychází digitálně, jako CD i vinyl. Myslím si, že každý fanoušek si přijde na své. Chtělo by to malý klub, do kterého přijdou jen ti, kteří podobnou hudbu poslouchají rádi. Myslím si, že naživo musí být jednotlivé songy ještě surovější. Možná tu za pár let už nebudeme, až všechno úplně zničíme, ale než se tak stane, tak budu podobné desky poslouchat a všude doporučovat. Možná po nás zůstane jenom spálená země. Děláme pro to absolutně všechno. Ničíme oceány, lesy, máme jedovatou vodu a navzájem stále vymýšlíme co nejlepší způsob, jak se zabíjet. Někdy si připadám, že kráčím zničeným územím. Podobné nahrávky mi pomáhají přežít. Syrový, brutální death metal s temnou dystopickou vizí! Budete roztrháni na kusy!

Asphyx says:

Maybe all that will be left of us is scorched earth. We’re doing absolutely everything we can to make sure of it. We’re destroying the oceans and forests, our water is poisoned, and we’re constantly coming up with new ways to kill each other. Sometimes I feel like I’m walking through a devastated landscape. An invasive species that calls itself “human.” I love death metal in its classic, raw form. The German band HUMAN WASTE plays it. They are brutal, sharp, and wild. They are like emissaries of darkness who have come to destroy everything that’s left here with their music.

I like the way the songs are written. They have the necessary drive, power, intensity, and a desire to kill with music, but also dark and cold melodies. I feel like I’m experiencing the most terrifying dystopian visions while listening. Nightmares become a cruel reality, and I press play on my player again and again. The clouds are low, and blood is raining down from them. This pack is in very good form this year.


If we’re going to talk about the sound, it’s appropriately massive, clear, and gets under your skin. Every time I listen to it, I get this nagging urge to grab a hammer and go tear down the nearest wall. The third full-length album is also a success in terms of its cover art. Formally, everything is in perfect order, allowing you to fully focus on the music and the individual ideas. "Misery Obsessions" is exactly the kind of record that gets into your head, into your subconscious, twists your insides, and stabs you like a freshly sharpened scalpel. I nod contentedly to the beat, enjoying the deathly moods that hover around like the stench of rotting flesh around a corpse. HUMAN WASTE released an album this year that meets all my criteria for something I’ll love and listen to often. I return to it mainly on Fridays, when the whole world is getting on my nerves, when I’m tired and need my dose of heavy music. To survive in today’s strange world. I shouldn’t forget to mention that the new album is being released digitally, on CD, and on vinyl. I think every fan will find something to enjoy. It would be great to play in a small club where only those who love this kind of music show up. I think the songs must sound even rawer live. Maybe we won’t be here in a few years, once we’ve completely destroyed everything, but until that happens, I’ll keep listening to albums like this and recommending them everywhere. Maybe all that will be left of us is scorched earth. We’re doing absolutely everything to make that happen. We’re destroying the oceans, the forests; we have poisoned water, and we’re constantly coming up with the best ways to kill each other. Sometimes I feel like I’m walking through a devastated landscape. Albums like this help me survive. Raw, brutal death metal with a dark dystopian vision! You’ll be torn to pieces!



about HUMAN WASTE on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. Last Rites 
02. All The Pigs Are Here 
03. Iron Casket 
04. Serpent's Betrayal 
05. A Noble Rot 
06. Seven Unmarked Graves 
07. Venomous Unction 
08. Misery Obsessions

KNIŽNÍ TIPY - Mrtvé duše nezpívají - Jussi Adler-Olsen, Line Holm, Stine Bolther (2026)


Mrtvé duše nezpívají - Jussi Adler-Olsen, Line Holm, Stine Bolther
2026, Host

Možná jsem byl tři dny trošku nevrlý. Dočetl jsem minulou knihu a někde u dopravce ke mě jela nová od mého oblíbence Jussi Adler-Olsena. Jeho oddělení Q, ve kterém řeší skupina velmi originálních osobností v čele s morousem Carlem mi přirostlo k srdci již před mnoha lety. Dokonce jsem viděl i filmy a seriál na Netflixu. Jediné, co se mi z celé série nelíbilo, tak byl díl Marco, který byl nudný, se špatnými herci. Jinak jsem ale pokaždé rád s touhle partou rozplétal jejich zajímavé případy, sahající do daleké minulosti. Olsen v tomhle uhodil hřebík přesně na hlavičku. Staré křivdy, dávno skoro promlčené vraždy. No řekněte, co může být pro fanouška detektivek zajímavějšího? Vždy velmi syrové příběhy, plné lidské temnoty, nenávisti. Sympatičtí vyšetřovatelé. Nebudu to zdržovat, novinka Mrtvé duše nezpívají je velmi dobrá.

Carl je už v důchodu, ale znáte to, jednou policajt, navždy policajt. Když mi kniha konečně přišla, tak jsem šel zrovna z rehabilitace zlomené nohy. Nahazuji na asociální sítě příspěvky z mých stránek a nudí mě to. V noze tepe, je celá modro červená a musím si lehnout. Předtím ještě ale uchopím svůj nůž z USA, který používám skoro na všechno a otevírám pevnou kartónovou krabici. Přivoním, ale dělám to opatrně. Ne, nejsem fetišista, ale vůni nových knih miluji. Mimochodem, jednu dobu jsem trávil kdysi i v jednom strojařském archívu a voněly mi i lehce plesnivé svazky a pauzáky. Mě zkrátka hrozně baví šustit papírem, skoro až nábožně číst předmluvy, postupně se tím vším vždy hodím do potřebné nálady. Léčba zlomeniny se zdá být nekonečná. Včera jsem zkusil malý výlet a byl jsem tak hotový, že mě musela zpátky přivézt manželka autem. Uvelebím se, v noze stále cuká, ale jsem mimo, jsem součástí příběhu.

Po deseti případech Olsen předává tuhle sérii svým dvěma kolegyním. Nutno rovnou dodat, že se své role zhostily s elegancí a píší velmi dobře. Skoro jsem ani nepoznal, že stojí hlavní autor spíše v pozadí. Kniha mě baví, jsem chycený, jsem mimo, těším se každý den domů, až si na chvilku zalezu. Dokonce jsem začal dělat to, že v rámci tréninku beru k hůlkám i batoh a sedávám s důchodci na lavičkách a čtu si. Se sluchátky na uších, s nikým se nechci bavit, jsem ve svém světě. Nebo spíš v jednom starém archívu, dole v podzemí, kde čeká další z případů, které potřebují vyřešit. Carl je pořád stejný, jen starší. Mozek mu ale funguje a vy si můžete vychutnat další z thrillerů, které před sebou mimochodem doslova vidím zfilmované. Odsýpá to pěkně, to vám povím. Kniha má navíc nezaměnitelnou atmosféru.

540 stránek je tak akorát, aby příběh nenudil, ale zase nebyl příliš krátký. Každý poctivý fanoušek krimi dostane svoji potřebnou dávku. Tak vnímám novinku já. Uvědomte si ale, že nejsem žádný hudební kritik, ani znalec. Stejně jako u hudby si vlastně jen užívám. Jenom se potom snažím svoje dojmy a postřehy sepsat a uveřejnit. Možná mě nahradí brzy umělá inteligence, ale to lze dnes říct o spoustě věcí. Olsen a jeho Carl jsou ze staré školy. Možná jsme už dávno přežití. Jíme jídla, která už určitě nejsou moderní. Oblékáme se podle sebe, jsme pohodlní a nestíháme držet prst na tepu doby. Možná už ani nechceme. Pro nás je tahle detektivka napsaná. Má v sobě potřebné emoce, ale také poctivé řemeslo, na které se dnes tolik často zapomíná. Navíc, mě zkrátka baví nový případ řešit, číst, užívat si. Jiný už asi nebudu.

Když o tom teď přemýšlím, tak vlastně vůbec netuším, co jednou budu dělat v důchodu. Asi budu mít víc času na koníčky? Pokud to půjde tak i na sport? Budu chodit víc do lesa a do přírody? Budu cestovat? A nebo budu ležet dávno pod drnem a zbydou po mě jen vzpomínky? Opravdu nevím. Možná a nebo právě proto chci žít teď, v tuhle chvíli. Já prostě musím některé knihy mít co nejdřív. A tak jsem nervózní, když se kurýr zpozdí. Mrtvé duše nezpívají jsem si užil. Je to klasika, která mě opravdu bavila. Pokud jste naladěni na stejné vlně jako já, mohu jen doporučit. Před chvílí jsem si vyhledal v prohlížeči další knížku. Je na co se těšit. A to je důležité. Mějte se hezky, opatrujte se a ať se vám daří! Děkuji za pozornost.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Carl Mørck si chtěl užívat důchod. Pomůže oddělení Q úspěšně vyřešit zlověstný případ? Carl odešel do důchodu, aby se mohl věnovat psaní. Opustil policii i své milované oddělení Q a hledá znovu sám sebe. Jenže pak ho kontaktuje žena, která má u sebe znepokojivou nahrávku, a než se Carl naděje, zase se vrhne do vyšetřování. Vyhledá Rose a Asada, kteří se po jeho odchodu snaží držet oddělení Q při životě a těžce se smiřují s příchodem jeho nástupkyně, která navíc skrývá temné tajemství. Trojice se jako za starých časů nového případu ujme. Na zvukové nahrávce slyší hlas ženy, kterou se před čtyřmi lety pokusil zavraždit její manžel. Muž si následně vzal život a policie případ označila za vyřešený. Na nahrávce se však objevuje třetí neznámá osoba a všechno nasvědčuje tomu, že policie udělala chybu.

Po deseti případech Jussi Adler-Olsen symbolicky předává otěže svým kolegyním Stine Boltherové a Line Holmové, které od něj oblíbenou severskou krimi sérii přebírají a úspěšně na ni navazují.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 14. května 2026

Recenze/review - JUNGLE ROT - Cruel Face of War (2026)


JUNGLE ROT - Cruel Face of War
CD 2026, Unique Leader Records

for english please scroll down

Vzpomínky se vrací jako zběsilé. Křičíš do tmy, v děsivé noci a kolem tebe znovu hoří kamarádi. Uprostřed džungle, ve vlhku, s hady a škorpiony. Měl si být dávno mrtvý. Měl si jako jeden z mála štěstí, ale teď si nejsi jistý s tím, jestli si neměl raději také zemřít. Tisíce bílých křížů, tisíce pekelných zážitků. Na konci je vždycky smrt. Poznal si pravé peklo a máš pocit, že už bys tu dávno neměl být. Veterán jedné z dalších zbytečných válek, na kterého všichni zapomněli.

Válečný death metal je dle mého skromného úsudku velmi těžká disciplína. Vytvořit totiž opravdovou, reálnou a uvěřitelnou atmosféru bojiště, je opravdu těžké a náročné. JUNGLE ROT vždy patřili a stále patří mezi vyvolené. Mezi vojáky temnoty, kteří jsou naprosto autentičtí. Pánové volně navazují tam, kde minule přestali a stále nám rvou do hlavy valivý, surový a naprosto zabijácký smrtící kov. Nové letošní album "Cruel Face of War" se opět povedlo. Shoříte u něj v plamenech. 


Válka byla vždycky neskutečné svinstvo a její důsledky nejvíc odnesou obyčejní vojáci. JUNGLE ROT to moc dobře ví a vy si tak můžete vychutnat další z nahrávek, které se vám zadřou pod kůži. Nevím jak posloucháte hudbu vy, ale já si vždycky nejdříve s novinkou sednu (ano, stále jako kdysi dávno v devadesátých letech, když jsem s death metalem stejně jako tahle smečka začínal), zapnu play a pak čekám, co se mnou muzika udělá. Při poslechu tohoto alba jsem si začal postupně podupávat nohou do rytmu, abych nakonec skončil v soukromém headbangingu. Nechápu, kde pořád pánové berou tolik nápadů. Jasně, nevymýšlejí nic nového, příliš nemění své postupy, jenže když ono to na mě pořád funguje. Vnímám všechnu tu energii, tlak, sílu, které mě nutí mlátit pěstí do stolu. Skladby se valí dopředu jako bojové vozidlo pěchoty. Zůstává po něm hluboká krvavá stopa. Desítky mrtvých, které shnijí v bahně, zbyde po nich jenom otisk ve vzpomínkách. U stolu, v klidu a pohodě opět jednají mocní tohoto světa a posílají na smrt další pochodující těla. Příliš se toho nezměnilo a jsem vždycky moc rád, když potkám kapely jako je tato, které na všechna ta zvěrstva upozorňují. Navíc to dělají způsobem, který mám rád od jejich počátků. Vlastně není v závěru moc co řešit. Máte rádi hrubozrnný, na kusy nasekaný smrtící kov ze staré školy? Potom jste zde správně. "Cruel Face of War" je také nahrávkou, která má masivní, dobře čitelný zvuk, který vás přikove na zeď. Obal se myslím také povedl. Až půjdeš zase na hřbitov, zavzpomínat na své kamarády ve zbrani, tak si vezmi tohle album s sebou. Pomůže ti přežít. Vynikající válečný death metal pro všechny staré veterány! Nahrávka, která vás přenese přímo na bojiště!


Asphyx says:

Memories come flooding back. You scream into the darkness, on a terrifying night, as your friends burn around you once more. In the middle of the jungle, in the damp, surrounded by snakes and scorpions. You should have been dead long ago. You were one of the lucky few, but now you’re not sure if you shouldn’t have died too. Thousands of white crosses, thousands of hellish experiences. Death is always at the end. You’ve known true hell, and you feel like you shouldn’t be here anymore. A veteran of yet another pointless war, forgotten by everyone.

In my humble opinion, war death metal is a very difficult discipline. Creating a genuine, realistic, and believable battlefield atmosphere is truly hard and demanding. JUNGLE ROT has always been and still is among the chosen few. Among the soldiers of darkness who are utterly authentic. The guys pick up right where they left off last time and continue to blast our heads with rolling, raw, and absolutely killer death metal. This year’s new album, “Cruel Face of War”, is another success. You’ll burn in its flames. 


War has always been an absolute nightmare, and it’s the ordinary soldiers who bear the brunt of its consequences. JUNGLE ROT knows this all too well, so you can enjoy yet another of their recordings that will get under your skin. I don’t know how you listen to music, but I always sit down with a new release first (yes, just like back in the day in the ’90s, when I was getting into death metal just like this band), hit play, and then wait to see what the music does to me. While listening to this album, I gradually started tapping my foot to the beat, eventually ending up in a private headbanging session. I don’t get where these guys keep getting so many ideas. Sure, they aren’t inventing anything new, they don’t change their approach much, but it just keeps working on me. I feel all that energy, pressure, and power, forcing me to pound my fist on the table. The songs roll forward like an infantry fighting vehicle. It leaves a deep, bloody trail in its wake. Dozens of dead bodies rotting in the mud, leaving behind only a imprint in our memories. Seated at a table, calm and collected, the powerful of this world are once again making deals and sending more marching bodies to their deaths. Not much has changed, and I’m always thrilled to come across bands like this one that draw attention to all these atrocities. What’s more, they do it in a way I’ve loved since their early days. In the end, there’s really not much more to say. Do you like gritty, choppy, old-school death metal? Then you’re in the right place. “Cruel Face of War” is also a record with a massive, clear sound that will pin you to the wall. I think the cover art turned out great, too. Next time you go to the cemetery to remember your comrades in arms, take this album with you. It’ll help you survive. Excellent war death metal for all you old veterans! A record that’ll transport you straight to the battlefield!



about JUNGLE ROT on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
01. Intro 
02. Apocalyptic Dawn 
03. Cruel Face Of War 
04. Maniacal 
05. Suffer In Silence 
06. Radicalized 
07. Blade Of Betrayal 
08. When The Elders Rise 
09. Horrors Vile (feat. Dave Ingram) 
10. Legacy Of The Damned 
11. Rot Riffs 
12. Hollow Husk

band:
Dave Matrise - Vocals, Guitars
James Genenz - Bass
Geoff Bub - Guitars
Spenser Syphers - Drums



Recenze/review - COME BACK FROM THE DEAD - Ad Nauseam (2026)


COME BACK FROM THE DEAD - Ad Nauseam
EP 2026, Coffin Entrails Sound

for english please scroll down

Čtyři ostré hřeby, které zatloukli do mé rakve. Čtyři skladby, které se mi zadřely do mozku a zůstaly tam ještě hodně dlouho potom, co mě pohřbili zaživa. Nemůžu dýchat, škrábu do dřevěné rakve. Nikdo mě neslyší, všem je to jedno. Ve smrti jsme nakonec všichni sami. Pomalu přestupuji na druhou stranu, do země nekonečných stínů a tohle EP si beru s sebou. Je totiž plné opravdových, surových skladeb, které ve mě evokují poslední hodiny, které jsem strávil v bolestech na tomto zkaženém světě.

O kapele COME BACK FROM THE DEAD ze Španělska jsem již několikrát psal. Vždy se mi líbilo, že pánové hrají surový death metal s takovou tou krvavou jiskrou v oku. To se nedá naučit, to musíte mít v sobě. Letošní novinka je jasným důkazem toho, že tahle smečka je naprosto ryzí, opravdová, uvěřitelná a totálně autentická. To vám klidně podepíšu vlastní krví. 


Pojďme si promluvit o zvuku. Ten je surový, masivní, špinavý a působí až analogovým dojmem. Musím říct, že mi vystřelil mozek z hlavy. Za velmi povedený považuji i motiv na obalu. Jako vždy je ale nakonec nejdůležitější muzika samotná. Ta je volně inspirovaná kapelami typu BOKLUK, AFFLICTION GATE, PAGANIZER, URSINNE, WARCRAB, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY, VANHELGD, UNDERGANG. Pánové potom přidávají do skladeb velkou spoustu svých nápadů a invence. Osobně se mi líbí, že se s tím kapela moc nepáře, že útočí napřímo, řeže do živého. Novinka má v sobě takovou tu těžko definovatelnou živočišnost, syrovost, které jsem měl vždy u tohoto stylu tolik rád. Vypadá to, že jsme s kapelou stejné krve. "Ad Nauseam" trvá necelých patnáct minut a jedná se přesně o ten druh EP, ke kterému se budete rádi a často vracet. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Nevím, jestli jste někdy strávili noc v márnici, ale pokud ne, tak ani nemusíte. Stačí znovu zapnout play na vašem přehrávači a zážitek bude velmi srovnatelný. Na téhle smečce je skvělé, že přesně ví, co a jak chce hrát a tomu podřizuje všechno. Jako bonus mě potom i jejich nové skladby baví. Rvu si je pod tlakem do hlavy, řvu spolu s kapelou do tmy, zažívám znovu děsivé noční můry, ve kterých jsem pohřbíván stále dokola zaživa do studené země. Červi se právě zakousli do mého masa a je jim úplně jedno, že ještě trošku žiju. Čtyři ostré hřeby, které zatloukli do mé rakve. Čtyři skladby, které se mi zadřely do mozku a zůstanou tam ještě hodně dlouho. Tohle EP lze doporučit všem pravověrným! Hnilobné procesy byly znovu zahájeny! Syrový, prašivý death metal, u kterého odpadává maso od kostí! 

Asphyx says:

Four sharp nails driven into my coffin. Four songs that burrowed into my brain and stayed there long after they buried me alive. I can’t breathe; I’m scratching at the wooden coffin. No one hears me; nobody cares. In death, we’re all alone in the end. I’m slowly crossing over to the other side, to the land of endless shadows, and I’m taking this EP with me. It’s full of genuine, raw songs that evoke the final hours I spent in agony in this corrupt world.

I’ve written about the Spanish band COME BACK FROM THE DEAD several times before. I’ve always liked that these guys play raw death metal with that bloody spark in their eyes. You can’t learn that you have to have it inside you. This year’s new release is clear proof that this pack is completely genuine, real, believable, and totally authentic. I’ll gladly sign that with my own blood. 



Let’s talk about the sound. It’s raw, massive, dirty, and has an almost analog feel to it. I have to say, it blew my mind. I also think the cover art is really well done. But as always, the music itself is what matters most in the end. It’s loosely inspired by bands like BOKLUK, AFFLICTION GATE, PAGANIZER, URSINNE, WARCRAB, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY, VANHELGD, and UNDERGANG. The guys then add a whole lot of their own ideas and creativity to the songs. Personally, I like that the band doesn’t mess around they attack head-on, cutting right to the bone. The new release has that hard-to-define animalistic energy and rawness that I’ve always loved so much about this style. It seems like we’re cut from the same cloth as the band. "Ad Nauseam" runs just under fifteen minutes and is exactly the kind of EP you’ll love to come back to again and again. Nothing is missing, and nothing is superfluous. I don’t know if you’ve ever spent a night in a morgue, but if not, you don’t have to. Just hit play on your player again, and the experience will be very similar. What’s great about this band is that they know exactly what and how they want to play, and they make everything else fit around that. As a bonus, I also enjoy their new songs. I’m cramming them into my head under pressure, screaming along with the band into the darkness, reliving terrifying nightmares in which I’m buried alive over and over again in the cold earth. The worms have just sunk their teeth into my flesh, and they couldn’t care less that I’m still barely alive. Four sharp nails they hammered into my coffin. Four songs that have lodged themselves in my brain and will stay there for a very long time. This EP comes highly recommended to all true believers! The processes of decay have begun anew! Raw, mangy death metal that makes the flesh fall from the bones!


about COME BACK FROM THE DEAD on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Sick To Death 
02. Waves Of Maggots Over Oceans Of Rot 
03. Autopsy Of A Genocide 
04. Ad Nauseam

středa 13. května 2026

Recenze/review - NECROTESQUE - Et Mortui Resurgent (2026)


NECROTESQUE - Et Mortui Resurgent
CD 2026, Grotesque Metal Production

for english please scroll down

Vždycky je nejhorší zbavit se těla. Zabíjet umí každý, ale naporcovat maso a kosti zvládají jenom mistři. Musíte mít zkušenosti, čas a také dar na záhrobní věci člověka. Když jsem se poprvé před lety setkal s tvorbou kapely NECROTESQUE, ihned jsem věděl, že jsme jedné krve. Bylo to na jednom malém koncertě, kde došlo ke vzájemnému přenosu morbidních emocí mezi mnou a touhle smečkou. Byl jsem si jistý, že pánové v sobě mají zabijácký instinkt a jejich smrtící kov je zahraný od srdce.

I letošní novinka je brutálním, syrovým a divokým masakrem. Zahraným s elegancí a nadšením starých mistrů v oboru. Připadám si, jako bych se probudil uprostřed noci z noční můry do ještě krutější reality. Nové album vám propláchne mozek kyselinou a vystřelí vám jej z hlavy. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, jenom poctivý death metal ze staré školy, který vás pohřbí zaživa. 


Holanďané se sice pohybují v jasně daných mantinelech, které lze přirovnat k tomu, co hrají kapely typu SINISTER, ASPHYX, ENTOMBED, GRAVE, SIX FEET UNDER, OBITUARY, PESTILENCE, DYING FETUS, DEATH, ale přidávají také velkou porci svých nápadů a invence. Pro mě je asi nejdůležitější, že se nenudím ani chvilku. Rvu si novinku "Et Mortui Resurgent" do uší, užívám si mrtvolně chladné a temné nálady, které během poslechu kolem mě létají jako můry kolem ohně. Píšu to často, ale tentokrát znovu musím, vždycky jsem měl rád kapely, které jsou opravdové, ryzí, upřímné, ostré a naprosto uvěřitelné a autentické. NECROTESQUE i letos splňují všechny body obhajoby a mě nezbývá nic jiného než ponořit ruce hluboko do vnitřností a do krve a album vám doporučit. Jeho poslech mi připomíná nejen návštěvu starých opuštěných jatek, ale i patologických sálů, mrazivých márnic, plesnivých katakomb. Pokud bychom se měli bavit o zvuku, tak tady si dali pánové velký pozor, aby nová nahrávka zněla masivně, ostře, divoce, neurvale, ale také čitelně a podmanivě. Za mě je vše v pořádku. Velmi zajímavý je i motiv na obalu, troufám si tvrdit, že po formální stránce je novinka velmi zdařilým dílem. Vy se tak můžete v klidu soustředit na muziku samotnou, která má v sobě všechny potřebné ingredience pro to, abyste s ní navštívili ty nejděsivější hřbitovy. Tahle smečka hraje naprosto zabijácky a každé setkání, ať již v rozhovoru, při recenzích a nebo naživo na koncertě, je pro mě vždy velkou ctí (koneckonců, veškeré články jsou odkazovány dole pod dnešní recenzí). Vždycky je nejhorší zbavit se těla. Zabíjet umí každý, ale naporcovat maso a kosti zvládají jenom mistři. Musíte mít zkušenosti, čas a také dar na záhrobní věci člověka. Naprosto zničující death metalová nahrávka, která ve vás probudí zabijácké instinkty! Hororový masakr na starých jatkách! 

Asphyx says:

Getting rid of a body is always the hardest part. Anyone can kill, but only masters can cut up flesh and bones. You need experience, time, and a knack for the afterlife. When I first encountered NECROTESQUE’s music years ago, I knew right away that we were cut from the same cloth. It was at a small concert where a mutual exchange of morbid emotions took place between me and this pack. I was certain that these gentlemen possessed a killer instinct and that their deadly metal was played from the heart.

This year’s new release is also a brutal, raw, and wild massacre. Played with the elegance and enthusiasm of the old masters of the genre. I feel like I’ve woken up in the middle of the night from a nightmare into an even crueller reality. The new album will flush your brain with acid and blast it out of your head. No compromises, no frills, just honest old-school death metal that will bury you alive. 


While the Dutch band operates within clearly defined boundaries—comparable to the sound of bands like SINISTER, ASPHYX, ENTOMBED, GRAVE, SIX FEET UNDER, OBITUARY, PESTILENCE, DYING FETUS, and DEATH they also bring a great deal of their own ideas and creativity to the table. For me, the most important thing is that I’m never bored for a single moment. I’m blasting their new album “Et Mortui Resurgent” through my speakers, enjoying the deathly cold and dark moods that swirl around me like moths around a flame as I listen. I write this often, but I have to say it again this time: I’ve always loved bands that are genuine, pure, honest, raw, and completely believable and authentic. NECROTESQUE checks all the boxes again this year, and I have no choice but to plunge my hands deep into the guts and blood and recommend this album to you. Listening to it reminds me not only of a visit to old, abandoned slaughterhouses, but also of pathology labs, chilling morgues, and moldy catacombs. If we’re talking about the sound, the guys took great care here to ensure the new recording sounds massive, sharp, wild, and rough, yet also clear and captivating. As far as I’m concerned, everything is just right. The cover art is also very interesting; I dare say that, from a formal standpoint, this new release is a very successful work. This way, you can relax and focus on the music itself, which has all the necessary ingredients to take you on a journey through the most terrifying graveyards. This pack plays absolutely killer, and every encounter whether in an interview, in reviews, or live at a concert is always a great honor for me (after all, all the articles are linked below today’s review). Getting rid of the body is always the hardest part. Anyone can kill, but only masters can carve up flesh and bones. You need experience, time, and a gift for dealing with the afterlife. An absolutely devastating death metal record that will awaken your killer instincts! A horror massacre at an old slaughterhouse!


about NECROTESQUE on DEADLY STORM ZINE:










tracklist:
01. Entrails On The Rails 
02. Et Mortui Resurgent 
03. Patricide 
04. Born From A Necrowomb 
05. Horror! 
06. Norwood 6(66) 
07. The Sadist King 
08. Roadraged Executioner 
09. Plague Of The North 
10. A Dead End

band:
Dave Blummel - Bass
Harald Bouten - Drums
Arjan Jansen - Guitars
Lodewijk van Doorn - Vocals


Recenze/review - GADGET - Coerced (2026)


GADGET - Coerced
EP 2026, De:Nihil Records

for english please scroll down

Viděl si za svůj život až příliš bolesti. Násilí nás provází od počátků lidstva. Každý den utíkáš domů, do svého sklepa, aby sis pustil nějakou muziku, která ti vystřelí mozek z hlavy. Už to nemůžeš vydržet. Frustrace, všude přítomné obrazovky, falešné úsměvy, zabíjení ve jménu víry nebo čehokoliv. Je toho na tebe moc. Nepomáhá alkohol, sex ani samota. Bolest je v tvé duši a musí ven. Když si poslechnete jakékoliv album od švédských grinderů GADGET, tak se vám uleví.

I letos na mě působí nové EP jako terapie hlukem. Ostré riffy, jedovatý vokál, zabijácké bicí. Tohle všechno tvoří koktejl, který když vypijete, tak z vás spadne kámen vzteku. Najednou je vaše mysl klidná jako hladina horského jezera. Dokud nevyjdete zase ven, do divočiny běžného dne. Švédi nehrají ale jenom grindcore. V jejich hudbě lze vystopovat i punk, hardcore, death metal, noise i spoustu experimentálních prvků. V závěru to není tolik důležité. Doporučuji vám vypnout svět kolem vás a jen se nechat unášet na krvavých vlnách divokých melodií. 


Kdo tuhle smečku znáte, tak víte, že její síla je na pódiích doslova zničující. Myslím si, že letos se jim povedlo přenést temnou a chladnou energii i do nových skladeb. Pro mě osobně je potom velmi důležité, že se nenudím ani chvilku, rád se k nahrávce vracím a užívám si ji jako celek. Do nečisté hry vás uvede už velmi zajímavý a osobitý motiv na obalu (Caroline Harrison www.carolinedraws.com). Samozřejmostí je masivní, dobře čitelný, surový zvuk, který vás smete z povrch zemského. Tohle není zkrátka jen obyčejné album, ale spíše lavina z kostí, lidské bolesti, vzteku a nekonečné špíny temných duší. Přiznávám, novinka mě zasáhla hluboko, dostala se mi do hlavy a zanechala po sobě drásavou krvavou stopu. Většinou poslouchám trošku jiný druh extrémní hudby, ale GADGET do mě i letos zasekli svůj dráp a už mě nepustili. Pokaždé, když se blíží pátek a můj mozek je zanesený spoustou zbytečných informací, tak se uzavřu do sebe. Netrpělivě čekám, až se dostanu domů. Zabouchnu za sebou dveře a narvu si novinku "Coerced" pod tlakem do hlavy. Pokud máte rádi to, co hrají třeba kapely typu NASUM, ROTTEN SOUND, KILL THE CLIENT, JIGSAW, PIG DESTROYER, NAPALM DEATH i EXTREME NOISE TERROR a máte hluboko ve své DNA zakódovanou temnotu a chlad, potom neváhejte ani chvilku. I po změně sestavy jsou Švédi ve vynikající formě. Nová vokalistka Emilia Henriksson navíc dodala skladbám další rozměr. Zkrátka a jednoduše, novinka se povedla ve všech bodech obhajoby. Viděl si za svůj život až příliš bolesti. Násilí nás provází od počátků lidstva. Každý den utíkáš domů, do svého sklepa, aby sis pustil nějakou muziku, která ti vystřelí mozek z hlavy. Už to nemůžeš vydržet. Frustrace, všude přítomné obrazovky, falešné úsměvy, zabíjení ve jménu víry nebo čehokoliv. Je toho na tebe moc. Totálně zničující grindcore, který ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu! Masakr lidské mysli!


Asphyx says:

You’ve seen far too much pain in your life. Violence has been with us since the dawn of humanity. Every day you rush home to your basement to blast some music that blows your mind. You can’t take it anymore. Frustration, screens everywhere, fake smiles, killing in the name of faith or whatever. It’s all too much for you. Alcohol, sex, and solitude don’t help. The pain is in your soul and it has to come out. When you listen to any album by the Swedish grinders GADGET, you’ll feel relief.

This year, too, their new EP feels like noise therapy to me. Sharp riffs, venomous vocals, killer drums. All of this creates a cocktail that, once you drink it, washes away the weight of your rage. Suddenly, your mind is as calm as the surface of a mountain lake. Until you step back out into the wilderness of everyday life. But the Swedes don’t just play grindcore. You can also trace punk, hardcore, death metal, noise, and plenty of experimental elements in their music. In the end, it doesn’t really matter. I recommend you shut out the world around you and just let yourself be carried away on the bloody waves of wild melodies. 


Anyone familiar with this band knows that their stage presence is literally devastating. I think they’ve managed to channel that dark, cold energy into their new songs this year. For me personally, it’s very important that I’m never bored for a moment; I love coming back to the album and enjoying it as a whole. The very interesting and distinctive motif on the cover (Caroline Harrison www.carolinedraws.com) sets the tone for the album. Of course, there’s a massive, clear, raw sound that will sweep you off the face of the earth. This isn’t just an ordinary album, but rather an avalanche of bones, human pain, rage, and the endless filth of dark souls. I admit, this new release hit me hard, got into my head, and left a harrowing, bloody trail in its wake. I usually listen to a slightly different kind of extreme music, but GADGET sank their claws into me again this year and haven’t let go. Every time Friday approaches and my brain is clogged with a ton of useless information, I shut myself off from the world. I wait impatiently to get home. I slam the door behind me and force the new album "Coerced" into my head. If you’re into bands like NASUM, ROTTEN SOUND, KILL THE CLIENT, JIGSAW, PIG DESTROYER, NAPALM DEATH, and EXTREME NOISE TERROR, and darkness and coldness are deeply ingrained in your DNA, then don’t hesitate for a second. Even after a lineup change, the Swedes are in top form. New vocalist Emilia Henriksson has also added another dimension to the songs. Simply put, the new album is a success on every front. You’ve seen far too much pain in your life. Violence has accompanied us since the dawn of humanity. Every day you rush home, to your basement, to play some music that will blow your mind. You can’t take it anymore. Frustration, screens everywhere, fake smiles, killing in the name of faith or whatever. It’s all too much for you. Totally devastating grindcore that will leave a deep, bloody mark on you! A massacre of the human mind!


Recenze/review - GADGET - The Great Destroyer (2016):


Tracklist:
01. Nonsense
02. No Sense Of Self
03. What Doesn’t Serve You
04. Gnistan
05. Funerary Rites
06. Flatline
07. False Pulse
08. Violently Silent

Line-up:
Emilia Henriksson – Vocals
Kristofer Jankarls - Guitar & vocals
Rikard Olsson - Guitar
Fredrik Nygren – Bass
William Blackmon – Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine