DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 26. února 2026

Recenze/review - SHADOWSPAWN - Cadaver Dogs (2026)


SHADOWSPAWN - Cadaver Dogs
CD 2026, Via Nocturna

for english please scroll down

Zrovna čtu jednu velmi dobrou detektivku z Kodaně. Jsem zavřený ve svém pokoji a jako kulisu k temným vizím autora si pouštím nové album thrash death metalových Dánů SHADOWSPAWN. Zasvěcení čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že jsem fanouškem kapely a pečlivě sleduji jejich dráhu. Vždycky se mi líbil způsob, jakým dokáže kapela do skladeb propašovat tlak, energii a temnotu. Stejně jako když se ztrácím v ulicích města a pronásleduje mě sériový vrah, tak cítím z nového alba děsivé noční můry.

Pánové jsou zpět a opět dokazují, že umí řezat rovnou do živého. Jsou suroví, techničtí, reální, maniakální, divocí, ale nezapomínají ani na podmanivě krvavou atmosféru. Letošní jedovatý koktejl je ve výsledku velmi chutný a zemřete po něm v krutých křečích. Nějak se mi v hlavě spojil čtený thriller a hudba v jeden celek. Nové album si, jako starý prašivý metalový pes, neskutečně užívám. Je totiž propracované, surové, chladné a temné, autentické. 


Kapela měla, má a určitě bude vždycky mít svůj vlastní originální rukopis. Pánové sice čerpají ze starých metalových spisů a volně se inspirují u kapel typu ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES, DEAD HEAD, ale také přidávají velkou porci vlastních nápadů a invence. Pod masivním, dobře čitelným, živelným a živočišným zvukem je podepsán mistr Kelvin Dam a osobně jej považuji za velmi povedený. Jakoby se mi každý riff zadíral postupně do masa, do mozku, do vnitřností i do podvědomí. Zaujal mě i motiv na obalu, jehož autorem je Henry "MrDist" Pyykkö. Ten odvedl také vynikající práci. Celkově cítím z téhle smečky i všech, kteří se na albu podíleli, takovou tu starou poctivost, kterou mám u kapel rád už skoro 35 let. Patřím ještě mezi generaci, která poslouchá hudbu spíše srdcem, než jen ušima. Novinka "Cadaver Dogs" jakoby pro mě byla průvodcem v ulicích zničeného města. Žijeme v divné době, pradávná, tisíce let ověřená pravidla najednou neplatí. Člověk se stává postupně člověku vlkem. Jsem rád, že kapely jako SHADOWSPAWN nadále vydávají vynikající nahrávky. Jsou pro mě záchytným bodem, kusem něčeho normálního, pevného, opravdového, v dnešním rozervaném světě. Schválně si přečtěte recenze na předchozí nahrávky i skvělý rozhovor, který je odkazován dole pod dnešním článkem. Potom určitě pochopíte, proč jsem fanouškem téhle smečky. Novinkou pánové potvrzují svoji pevnou pozici na scéně a já už teď moc dobře vím, že k nové desce se budu ještě hodně dlouho a často vracet. Hoří totiž zevnitř! Thrash death metalové album, které ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu! Vynikající zásek přímo do živého!


Asphyx says:

I'm currently reading a very good detective story set in Copenhagen. I'm locked in my room and listening to the new album by Danish thrash death metal band SHADOWSPAWN as a backdrop to the author's dark visions. Regular readers of our website know very well that I am a fan of the band and follow their career closely. I've always liked the way the band manages to smuggle pressure, energy, and darkness into their songs. Just as when I get lost in the streets of the city and am being pursued by a serial killer, I feel terrifying nightmares from the new album.

The gentlemen are back and once again prove that they can cut straight to the quick. They are raw, technical, realistic, maniacal, wild, but they don't forget the captivatingly bloody atmosphere. This year's poisonous cocktail is very tasty, and you will die in cruel convulsions after drinking it. Somehow, the thriller I read and the music merged into one in my head. I enjoy the new album immensely, like an old mangy metal dog. It is sophisticated, raw, cold, dark, and authentic.


The band had, has, and will certainly always have its own original style. The gentlemen draw on old metal writings and are loosely inspired by bands such as ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES, and DEAD HEAD, but they also add a large dose of their own ideas and inventiveness. The massive, clear, elemental, and animalistic sound is the work of master Kelvin Dam, and I personally consider it very successful. It's as if each riff gradually digs into my flesh, my brain, my guts, and my subconscious. I was also intrigued by the cover art, created by Henry "MrDist" Pyykkö. He did an excellent job as well. Overall, I feel that this pack and everyone who contributed to the album embodies the kind of old-fashioned honesty that I have loved in bands for almost 35 years. I still belong to a generation that listens to music with their hearts rather than just their ears. The new album "Cadaver Dogs" is like a guide for me through the streets of a destroyed city. We live in strange times, ancient rules that have been proven over thousands of years suddenly no longer apply. Man is gradually becoming a wolf to man. I am glad that bands like SHADOWSPAWN continue to release excellent recordings. For me, they are a point of reference, a piece of something normal, solid, and real in today's torn world. Be sure to read the reviews of their previous recordings and the great interview linked below today's article. Then you will surely understand why I am a fan of this pack. With this new release, the gentlemen confirm their solid position on the scene, and I already know very well that I will be returning to this new album often and for a long time to come. It burns from within! A thrash death metal album that will leave a deep bloody mark on you! An excellent stab right into the heart!



about SHADOWSPAWN on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Spiral Of Torment 
02. The Apostate 
03. Devil's Breath Retribution 
04. Dark Waters 
05. Eir To The Profane 
06. Cadaver Dogs 
07. Requiem Of The Dispossessed 
08. He Who Slept In Fire 
09. Hollow Gods 
10. Demonized And Blasphemous

Recenze/review - INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten (2026)


INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten
EP 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Všechno uteklo tak rychle. Občas se potřebuji zastavit. Nadechnout se a nechat čas, aby kolem mě jen tak plynul. Zavzpomínat na kamarády, co tu již nejsou s námi. Na ty, se kterými jsme kdysi dávno sedávali nekonečné hodiny u reproduktorů a diskutovali o nových nahrávkách. Svět se za tu dobu neskutečně změnil a my jsme zůstali. Stále uctíváme stejné hodnoty. Máme rádi kapely, které hrají srdcem a hudbu, která nám již navěky bude kolovat v žilách. Stojím na hřbitově ve svém rodném městě a poslouchám nové EP švédských tmářů INTERNAL DECAY.

Ano, mí milí přátelé ze záhrobí, tahle kapela byla založena kdysi dávno v roce 1991 a prošla si zajímavým vývojem. Hrávala pod jménem Misery thrash metal, aby se nakonec našla v melodickém death metalu načichlém chladem a naprostou tmou. Když před vámi zmíním jména jako Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet a Serpentine, tak asi nemusím dodávat nic dalšího. Jedná se o zkušené muzikanty, kteří se vrátili, aby nám zvěstovali další ozvěny z onoho světa. 


Seděl jsem na lavičce v parku, který navazuje na hřbitov a hlavou mi létala velká spousta myšlenek. Najednou jsem nebyl šedivý pán v letech, ale zase mladý kluk a hltal jsem nové skladby takovým způsobem, že jsem zapomínal, co se děje kolem mě. Mám rád, když jsou v death metalu patrné chladné melodie, líbí se mi, když jsou skladby nasáklé melancholií dalekého severu. Rozmlouvám s mrtvými, vyprávím jim, jak nové EP "Fires of the Forgotten" zní, jaký má skvělý mrazivý, masivní a velmi dobře čitelný zvuk, jak jsou jednotlivé motivy velmi dobře napsány, jak se s chutí dívám na obal. Dal bych si s vámi pivo, ale nejde to, možná časem, až jednou také zmizím v krvavé mlze. Zatím znovu zapínám play a užívám si pasáže plné temnoty a beznaděje. Měli jste rádi kapely jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA  a stále jsou častými hosty ve vašem přehrávači? Potom neváhejte, tohle EP je plné zajímavých melodií, ostrých riffů, neotřelých pasáží a pochmurné atmosféry. Jako bych stál na vysoké hoře a díval se do hlubiny. Vznáším se na jednotlivých melodicích, padám a roztříštěn na tisíc kousků znovu a znovu vstávám z popela. Čím jsem starší, tím víc si vážím podobných nahrávek, které jsou opravdové, ryzí, autentické, ve kterých je kus srdce a talentu. Loučím se s kamarády, kteří leží v kamenných hrobech. Tak zase někdy, až na mě bude všechno padat, přijdu vás navštívit. Nové EP INTERNAL DECAY si vezmu určitě zase s sebou, mrzne u něj totiž krev v žilách. Melodický death metal nasáklý pochmurnou atmosférou, melancholií, smutkem a beznadějí! Doporučuji všem pravověrným i démonům! 

Asphyx says:

Everything went by so fast. Sometimes I need to stop. Take a breath and let time just flow around me. Remember friends who are no longer with us. Those with whom we used to sit for endless hours by the speakers, discussing new recordings. The world has changed incredibly during that time, and we have remained. We still worship the same values. We love bands that play with their hearts and music that will forever flow through our veins. I am standing in the cemetery in my hometown listening to the new EP by Swedish dark metal band INTERNAL DECAY.

Yes, my dear friends from beyond the grave, this band was founded way back in 1991 and has undergone an interesting evolution. They used to play thrash metal under the name Misery, only to eventually find themselves in melodic death metal steeped in coldness and utter darkness. When I mention names like Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet, and Serpentine, I probably don't need to add anything else. These are experienced musicians who have returned to bring us more echoes from that world. 


I was sitting on a bench in a park next to a cemetery, my head filled with a multitude of thoughts. Suddenly, I was no longer a gray-haired old man, but a young boy again, devouring new songs so intensely that I forgot what was going on around me. I like it when cold melodies are evident in death metal, I like it when songs are steeped in the melancholy of the far north. I talk to the dead, telling them how the new EP "Fires of the Forgotten" sounds, how it has a great frosty, massive, and very clear sound, how the individual motifs are very well written, how I enjoy looking at the cover. I'd have a beer with you, but I can't, maybe someday, when I too disappear into the bloody mist. For now, I press play again and enjoy the passages full of darkness and despair. Did you like bands like MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA, and are they still frequent guests in your player? Then don't hesitate, this EP is full of interesting melodies, sharp riffs, original passages, and a gloomy atmosphere. It's as if I were standing on a high mountain and looking into the depths. I float on individual melodies, fall and shatter into a thousand pieces, and rise from the ashes again and again. The older I get, the more I appreciate recordings like this, which are real, pure, authentic, and contain a piece of heart and talent. I say goodbye to my friends who lie in stone graves. So, sometime, when everything is falling apart for me, I'll come visit you. I'll definitely take the new EP INTERNAL DECAY with me again, because it makes my blood run cold. Melodic death metal steeped in a gloomy atmosphere, melancholy, sadness, and despair! I recommend it to all true believers and demons!


tracklist:
1. Fires of the Forgotten (Dance upon Your Grief)
2. A Demon's Bow
3. Dying Wish

Line up:
Kim Blomkvist - Vocals
Mikael Vega - Guitar, backing vocals
Björn Sundling - Guitar, backing vocals
Linus Nirbrant - Bass
Emil Hedman - Drums



středa 25. února 2026

Recenze/review - ENNUI - Qroba (2026)


ENNUI - Qroba
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Tvé sny se již dávno proměnily v krvavou mlhu. Touláš se opuštěnými ulicemi svého mozku, abys potkával své vlastní démony. Tělo se již po tom všem násilí vcelku zotavilo, ale duše je stále svírána těžkými řetězy. Už nevidíš žádnou naději, žádné světlo na konci tunelu. Stal si se svým vlastním stínem. Vyhledáváš temné kouty, ztrácíš se na opuštěných lesních pěšinách, řveš do tmy, znovu a znovu umíráš, aby ses nakonec probudil z nočních můr a zjistil si, že realita je ještě krutější.

Čím jsem starší, tím mám pro funeral doom death metalové kapely větší slabost. Krása, která se ukrývá v pomalosti, plazící se melodie, naléhavý vokál, spočinutí, smutek a bolest, to všechno nakumulované ve skladbách a znějící jako ticho kolem horských jezer. ENNUI pocházejí z Gruzie a vydávají letos svoje páté dlouhohrající album. Opět je po okraj plné tklivých melodií, drásavých pasáží i pochmurné atmosféry. Vítejte na svém vlastním pohřbu!


"Qroba" je přesně tím druhem nahrávky, kterou budete poslouchat za deštivých podzimních dní, v momentech, kdy už bude toho chaosu dnešního světa na vás moc a budete se potřebovat zastavit. ENNUI hrají hudbu, která je pro tyto chvíle zklidnění více než vhodná. Rád se toulám opuštěnou krajinou, s chutí se potom vracím domů, abych si četl a tohle album pro mě bylo nejdříve velice vkusnou a zajímavou kulisou. Postupně, pomalu, jak se na daný styl sluší a patří, se mi dostala do krve i do podvědomí. Najednou jsem byl jen já, hudba, dlouhé pomalé chvění a najemno nasekané kousky ledu v mých žilách. Letošní počin mě doslova uhranul, zasekl do mě svůj dráp. Užívám si chladný a velmi dobře čitelný zvuk, stylový obal, ale hlavně muziku samotnou, která nejen, že je velmi zajímavě napsaná a složená, ale má sobě jakousi až magickou přitažlivost. Pomalé, těžké rytmy, naléhavý vokál, údery bicích, tohle všechno dohromady perfektně sedí v jednom monolitickém celku. Jako bych se vznášel nad nekonečnými pláněmi a lesy, jako bych sedával na chladné mramorové desce prokletého hrobu. Kdo jsem a kam vlastně jdu? Kam směřuji? Víte, dobrá muzika je u mě o srdci, o talentu, o schopnosti zaujmout, o vnitřním chvění, o spoustě předaných emocí. ENNUI patří mezi vyvolené, mezi ty, kteří mě dokážou uhranout. Pokud máte rádi tradičnější podání tohoto stylu se spoustou zajímavých, vlastních nápadů a myšlenek, tak neváhejte ani chvilku. Tahle kapela řeže přímo do živého. Moje sny se již dávno proměnily v krvavou mlhu. Toulám se opuštěnými ulicemi svého mozku, abych potkával své vlastní démony. Uhrančivý, chladný a temný funeral doom death metal metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Krása samoty, smutku a beznaděje! 

Asphyx says:

Your dreams have long since turned into a bloody fog. You wander the deserted streets of your mind, encountering your own demons. Your body has recovered from all the violence, but your soul is still bound by heavy chains. You see no hope, no light at the end of the tunnel. You have become your own shadow. You seek out dark corners, lose yourself on deserted forest paths, scream into the darkness, die again and again, only to wake up from your nightmares and find that reality is even crueler.

The older I get, the more I have a soft spot for funeral doom death metal bands. The beauty that lies in slowness, creeping melodies, urgent vocals, repose, sadness, and pain, all accumulated in songs and sounding like the silence around mountain lakes. ENNUI come from Georgia and are releasing their fifth full-length album this year. Once again, it is filled to the brim with poignant melodies, harrowing passages, and a gloomy atmosphere. Welcome to your own funeral!


"Qroba" is exactly the kind of recording you'll listen to on rainy autumn days, when the chaos of today's world becomes too much for you and you need to pause for a moment. ENNUI play music that is more than suitable for these moments of calm. I like to wander through deserted landscapes, then return home with enthusiasm to read, and this album was initially a very tasteful and interesting backdrop for me. Gradually, slowly, as befits this style, it got into my blood and subconscious. Suddenly, it was just me, the music, long slow tremors, and finely chopped pieces of ice in my veins. This year's work literally captivated me, digging its claws into me. I enjoy the cool and very clear sound, the stylish cover, but above all the music itself, which is not only very interestingly written and composed, but also has a kind of magical appeal. Slow, heavy rhythms, urgent vocals, drum beats—all of this fits together perfectly in one monolithic whole. It's as if I were floating above endless plains and forests, as if I were sitting on the cold marble slab of a cursed tomb. Who am I and where am I going? Where am I headed? You see, for me, good music is about heart, talent, the ability to captivate, an inner tremor, a lot of conveyed emotions. ENNUI is among the chosen ones, among those who can mesmerize me. If you like a more traditional rendition of this style with lots of interesting, original ideas and thoughts, don't hesitate for a moment. This band cuts right to the heart. My dreams have long since turned into a bloody fog. I wander the deserted streets of my mind to meet my own demons. Mesmerizing, cold, and dark funeral doom death metal that will freeze the blood in your veins! The beauty of loneliness, sadness, and hopelessness!


tracklist:
1. Antinatalism 
2. Becoming Void 
3. Decima 
4. Down to the Stars 
5. Mokvda Mze. 



Recenze/review - MORS VERUM - Canvas (2026)


MORS VERUM - Canvas
EP 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Ten obrázek byl stále stejný. Pokaždé, když ses ocitl v různém koutě světa, tak ses díval do očí umírajících obětí. Všechny, bez rozdílu věku, pohlaví nebo stáří, měly velký strach. Z čerstvých ran jim unikala krev i život. Přemýšlel si, jak bys jim pomohl, ale ony by stejně nakonec zemřely hladem. Svět byl pokaždé hrozně temný, zlý a obejmula tě nekonečná beznaděj. Definice nihilismu. Přesně takhle na mě působí i nové album kanadsko-indických maniaků MORS VERUM.

Tahle kapela hraje technický, progresivní death metal s příměsí disonance. Jednotlivé skladby jsou velmi propracované, skvěle zahrané i složené. Mají v sobě potřebnou porci síly, tlaku, energie a uvěřitelnosti. Komplikované pasáže jsou kombinovány se vzdušnými, album tak má velmi podmanivou atmosféru.


Někdy mám při poslechu pocit, že se dusím vlastním strachem, ocitám se na místech, kde se stalo něco zlého. Vnímám, prožívám hudbu celým svým tělem, všemi póry i vědomím. Prostou pravdou je, že jsem spíše příznivec klasického, tradičního death metalu, v něm jsem si jistý a je i mým základem, ale pokaždé, když potkám kapelu jako jsou MORS VERUM, tak si užívám svoji fantazii, kterou dokáží podobné smečky rozdrásat do krve. Za velmi povedený považuji zvuk i motiv na obalu, vše tu sedí tak nějak samozřejmě na svých místech. Město, na které se dívám z okna, je najednou zahalené do černých, zlověstných mraků. Riffy gradují, zařezávají se mi spolu s vokálem a bicími hluboko pod kůži i do podvědomí. Jste fanoušci kapel jako MORBID ANGEL, GORGUTS, NORSE, SAEVUS FINIS, ULCERATE? Potom byste určitě měli zbystřit svoji pozornost. "Canvas" je velmi neklidným albem, které řeže tou správnou stranou nože. Naleznete na něm spoustu nálad, které se v průběhu poslechu mění. Novinka mi připomíná jakýsi živoucí organismus, který snad ani není z našeho světa. Sedávám ve svém pokoji a nechávám na sebe všechno jen tak v poklidu působit. Užívám si jednotlivé nuance, technické finesy a kývám se spokojeně do rytmu. Za mě se jedná o velmi povedené EP, které by nemělo chybět ve sbírce nejen fanoušků tohoto stylu. Až se zase jednou budete dívat do očí umírajících v různých koutech světa a padne na vás nekonečný splín, určitě si na mě i tuhle smečku vzpomenete. Propracovaný, technický, progresivní, disharmonický, disonantní death metal, který vás strhne do hlubin nihilismu!

Asphyx says:

The image was always the same. Every time you found yourself in a different corner of the world, you looked into the eyes of dying victims. All of them, regardless of age, gender, or old age, were very afraid. Blood and life were escaping from their fresh wounds. You wondered how you could help them, but they would die of starvation anyway. The world was always terribly dark and evil, and you were overcome by endless despair. The definition of nihilism. That's exactly how the new album by Canadian-Indian maniacs MORS VERUM strikes me.

This band plays technical, progressive death metal with a touch of dissonance. The individual songs are very sophisticated, brilliantly played and composed. They have the necessary amount of power, pressure, energy, and credibility. Complicated passages are combined with airy ones, giving the album a very captivating atmosphere.


Sometimes when I listen to it, I feel like I'm suffocating from my own fear, finding myself in places where something bad has happened. I perceive and experience music with my whole body, with every pore and my consciousness. The simple truth is that I am more of a fan of classic, traditional death metal, which I am confident in and which is my foundation, but every time I encounter a band like MORS VERUM, I enjoy my imagination, which such bands can tear to shreds. I consider the sound and the cover art to be very well done, everything fits together naturally. The city I see from my window is suddenly shrouded in black, ominous clouds. The riffs escalate, cutting deep into my skin and subconscious along with the vocals and drums. Are you fans of bands like MORBID ANGEL, GORGUTS, NORSE, SAEVUS FINIS, ULCERATE? Then you should definitely pay attention. "Canvas" is a very restless album that cuts with the right side of the knife. You will find a lot of moods on it that change as you listen. The new release reminds me of a kind of living organism that may not even be from our world. I sit in my room and let everything just affect me in peace. I enjoy the individual nuances, technical finesse, and sway contentedly to the rhythm. In my opinion, this is a very successful EP that should not be missing from the collection of fans of this style and others. When you once again look into the eyes of the dying in various corners of the world and feel an endless melancholy, you will surely remember me and this pack. Sophisticated, technical, progressive, disharmonious, dissonant death metal that will drag you into the depths of nihilism!


tracklist:
01. Bloodied Teeth 
02. Your Apocalypse 
03. Serenade 
04. Canvas 
05. Mortal

band:
Mrudul Kamble - Guitars
Lyndon Quadros - Vocals
Greg Carvalho - Drums
Spencer Mitchell - Bass



úterý 24. února 2026

Recenze/review - REALMS OF CHAOS - Torment of Belligerence (2026)


REALMS OF CHAOS - Torment of Belligerence
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Zrozeni v bolestech a krvi pochodujeme dál, vstříc kruté smrti. Když se ohlédneme za sebe, tak zjistíme, že svět je stále zahalený do temnoty a zla. Budoucnost nám žádnou naději nedává. S hudbou slovenských maniaků REALMS OF CHAOS to mám nastavené hodně podobně. Na jedné straně se vždy jedná o velmi dobře odvedené řemeslo, na té druhé se každým albem prolíná taková zvláštní temná a krvavá linka. Jakoby se pokaždé, když jejich hudbu poslouchám, zatáhlo celé nebe, mraky byly nízko a smrt zase jednou s děsivým úsměvem kráčela ulicemi.

V současné době je na světě spousta kapel, které umí perfektně hrát, jsou dokonalé v tom, co dělají, přesto jim chybí něco navíc. Něco, co právě slovenští maniaci mají. Je to určitá porce živočišnosti, zvířeckosti, divokosti. Na letošní novince se kapela opět posouvá o kousek dál, do větší temnoty, zla a hnusu. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive a sílu, tlak, takovou tu pradávnou bestiální energii, kterou máme všichni u reálných, opravdových a autentických death metalových kapel rádi. Nové album hoří zevnitř a spálí vás na popel. 


Pánové volně čerpají z nejlepších nahrávek kapel jako HATE ETERNAL, IMMOLATION, ORIGIN, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, případně BEHEMOTH v jejich smrtícím období. Samozřejmě, kapela přidává velkou spoustu svých vlastních nápadů a invence. Základem je zde velmi masivní, surový, dobře čitelný a živočišný zvuk, pod kterým je podepsán Miroslav Spevák. Nelze jinak, než napsat -  skvělá práce! Osobně se mi líbí i motiv na obalu, který krásně doplňuje celkovou pochmurnou atmosféru celé nahrávky. Autorem je Dominika (Dhomth). Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a můžeme se tak v klidu soustředit na nápady samotné. Těch je na albu opravdu velké množství. Zařezávají se mi hluboko do mozku, do vnitřností, postupně se stávají i mojí součástí. Jsem jako prokletý, jako by mi kapela stála po celou dobu poslechu okovanou botou na prsou a tlačila na mě, dokud nevydechnu naposledy. Na REALMS OF CHAOS se mi vždy líbilo (a letos tomu není jinak), že dokáží velice umně a zkušeně kombinovat surovost s černou a chladnou atmosférou. Pak je tu ještě jedna věc, na kterou se poměrně často zapomíná. Nové album "Torment of Belligerence" se opravdu velmi dobře poslouchá, při každém novém setkání objevuji další ostré a drásavé momenty, pasáže, kousky nahrubo nasekaného zla. Slovenští bardi jsou letos ve skvělé formě a opět potvrzují svoji pozici na scéně. A dělají to velmi hlasitě, nespoutaně a uvěřitelně. Zrozeni v bolestech a krvi pochodujeme dál, vstříc kruté smrti. Když se ohlédneme za sebe, tak zjistíme, že svět je stále zahalený do temnoty a zla. Budoucnost nám žádnou naději nedává. Zničující, do krvavé tmy zahalené, surové death metalové album, které vás spálí zevnitř! Potkáte své vlastní démony!


Asphyx says:

Born in pain and blood, we march onward toward a cruel death. When we look back, we see that the world is still shrouded in darkness and evil. The future offers us no hope. I feel much the same way about the music of Slovakian maniacs REALMS OF CHAOS. On the one hand, it is always a very well-done craft, on the other hand, each album is permeated with a strange dark and bloody line. It's as if every time I listen to their music, the whole sky darkens, the clouds are low, and death once again walks the streets with a terrifying smile.

There are a lot of bands in the world today that can play perfectly, are perfect at what they do, yet they lack that extra something. Something that these Slovakian maniacs have. It's a certain amount of animalism, wildness, ferocity. On this year's new album, the band moves a step further into greater darkness, evil, and filth. The songs are very well written, they have the necessary drive and power, pressure, that ancient beastly energy that we all love in real, genuine, and authentic death metal bands. The new album burns from within and will reduce you to ashes. 


The gentlemen freely draw from the best recordings of bands such as HATE ETERNAL, IMMOLATION, ORIGIN, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, and BEHEMOTH in their deadly period. Of course, the band adds a lot of their own ideas and inventions. The basis here is a very massive, raw, clear, and animalistic sound, created by Miroslav Spevák. There is no other way to describe it than to say - great work! Personally, I also like the cover art, which beautifully complements the overall gloomy atmosphere of the entire recording. The author is Dominika (Dhomth). Formally, everything is in order, so we can calmly focus on the ideas themselves. There are a lot of them on the album. They cut deep into my brain, into my guts, gradually becoming a part of me. I feel cursed, as if the band had been standing on my chest with a steel-toed boot the entire time I was listening, pressing down on me until I breathed my last breath. What I've always liked about REALMS OF CHAOS (and this year is no different) is that they are able to skillfully and expertly combine rawness with a dark and cold atmosphere. Then there's one more thing that's often overlooked. The new album "Torment of Belligerence" is really very enjoyable to listen to, and with each new encounter I discover more sharp and harrowing moments, passages, pieces of roughly chopped evil. The Slovak bards are in great form this year and once again confirm their position on the scene. And they do it very loudly, unrestrainedly, and believably. Born in pain and blood, we march on toward a cruel death. When we look back, we find that the world is still shrouded in darkness and evil. The future offers us no hope. A devastating, bloody darkness-shrouded, raw death metal album that will burn you from the inside! You will meet your own demons!



Recenze/review - REALMS OF CHAOS - The Seed (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/11/recenzereview-realms-of-chaos-seed-2020.html


tracklist:
01. The Cacophony Of Pandemonium 
02. Crumbling Of Stones 
03. Mutually Assured Destruction 
04. The Agonizing Purge 
05. The Discarding Death 
06. As Their Saviors Led Them To Demise 
07. A Solid Uncertainty 
08. It Must Be Done 
09. Uberous Desolation

band:
Martinus - Guitars, Vocals, Lyrics 
Brzoza - Vocals (backing), Guitars 
Ondrej - Vocals (backing), Bass


Recenze/review - SANCTVS - De l'Abîme au Plérôme (2026)


SANCTVS - De l'Abîme au Plérôme
CD 2026, Osmose Productions

for english please scroll down

Nůž nebo žiletka? Pořád nad tím přemýšlím. Někdy pro mě bývá těžké jenom vstát. Unaven z nočních můr se ukrývám ve stínu a vyhýbám se zkažené společnosti. Mám pocit, jako bych každému viděl do hlavy. A není to hezký pohled. Kolik zla a nenávisti se ještě ukrývá v lidské mysli? Zdá se, že temnota je nekonečná. Vnímám bolest všemi póry svého těla a už nemůžu dál. Umírám každý večer a ráno se znovu a znovu rodím do světa plného utrpení. Kdy tohle skončí? Dnes odložím žiletku na umyvadlo a usměji se do zrcadla. Raději zapnu play na svém přehrávači a poslouchám stále dokola nové album kanadského black metalisty Mortheose.

Ten, podepsán pod všemi nástroji i vokálem, jasně a zřetelně definuje svojí hudbou bolest a utrpení, kterých je v současném světě čím dál tím víc. Nebo jsou jenom víc vidět a slyšet? Netuším. Jediné, co vím je, že se každý den těším večer domů, až přijdu ze současného zkaženého světa, zavřu se do svého pokoje, zhasnu všechna světla a budu řvát do tmy spolu s kapelou. Tahle muzika je chladná na povrchu a hoří zevnitř. SANCTVS jsou zpět se svým druhým dlouhohrajícím albem. 


Čtu si ve starých spisech a přemýšlím nad tím, kolik bolesti unese jeden člověk? Nekonečné války, touha po moci, hlad a špína. Raději utíkám ven, do lesů, do mrazu. Našlapuji tiše a užívám si jednotlivé chladné a temné melodie. Ve skladbách je jakási pradávná naléhavost, chvění, jakoby mě muzika drásala zevnitř, do krve. Psát o některých kapelách je velmi těžké, moje slova nedokáží naplno vyjádřit všechny mé pocity. V takových případech (mezi které SANCTVS patří) vždy doporučuji chladný pokoj, absolutní tmu a volume úplně doprava. U mě takto došlo ke vzájemnému přenosu pochmurných, nihilistických emocí. Kapela řeže svojí hudbou do živého. Alespoň u mě, starého metalového psa, který vždy více sázel u muziky na předané emoce, sílu a tlak, než na perfekcionismus. V albu "De l'Abîme au Plérôme" je cosi divokého, nespoutaného, jakési chvění, melancholie. Pokaždé, když zapnu play, tak nejsem najednou v současném divném světě, ale procházím se záhrobím. Jsem našeptávač, rozmlouvám s vlastními démony, užívám si mrazivý zvuk, jedovatý vokál i jednotlivé motivy skladeb. Poslech se tak zase jednou stává spíše soukromým, niterným obřadem, než jen obyčejnou záležitostí. Už teď moc dobře vím, že pokaždé, když budu přemýšlet o tom, jestli žiletku a nebo nůž, tak raději zapnu svůj přehrávač a ztratím se v nicotě. Pokud tě někdy napadají podobné nihilistické myšlenky, udělej to taky. Naděje možná dávno shořela, ale síla zůstává. V téhle nahrávce je jí velké množství. Chladný a temný black metal, u kterého vám zmrzne mysl! Tma, bolest a utrpení!

Asphyx says:

A knife or a razor blade? I keep thinking about it. Sometimes it's hard for me to even get up. Tired of nightmares, I hide in the shadows and avoid corrupt society. I feel like I can see into everyone's head. And it's not a pretty sight. How much evil and hatred is still hidden in the human mind? The darkness seems endless. I feel pain in every pore of my body and I can't take it anymore. I die every night and every morning I am reborn into a world full of suffering. When will this end? Today, I'll put the razor blade on the sink and smile at myself in the mirror. I'd rather press play on my player and listen to the new album by Canadian black metal musician Mortheos over and over again.

He, who plays all the instruments and sings the vocals, clearly and distinctly defines with his music the pain and suffering that is increasingly prevalent in today's world. Or are they just more visible and audible? I don't know. All I know is that every day I look forward to coming home in the evening, closing myself in my room, turning off all the lights, and screaming into the darkness along with the band. This music is cold on the surface and burns from within. SANCTVS are back with their second full-length album. 


I read old writings and wonder how much pain one person can bear. Endless wars, lust for power, hunger, and filth. I prefer to run away, into the woods, into the cold. I tread quietly and enjoy the individual cold and dark melodies. There is a kind of ancient urgency in the songs, a tremor, as if the music were tearing me apart from the inside, to the bone. It is very difficult to write about some bands; my words cannot fully express all my feelings. In such cases (which include SANCTVS), I always recommend a cold room, absolute darkness, and the volume turned all the way up. For me, this resulted in a mutual transfer of gloomy, nihilistic emotions. The band cuts to the quick with its music. At least for me, an old metalhead who has always valued emotion, power, and intensity in music more than perfectionism. There is something wild, unrestrained, a kind of tremor, melancholy in the album "De l'Abîme au Plérôme". Every time I press play, I am suddenly transported from this strange world to the afterlife. I am a whisperer, conversing with my own demons, enjoying the chilling sound, the venomous vocals, and the individual motifs of the songs. Listening to it once again becomes a private, intimate ritual rather than just an ordinary affair. I already know very well that every time I think about whether to use a razor blade or a knife, I'd rather turn on my player and lose myself in nothingness. If you ever have similar nihilistic thoughts, do the same. Hope may have burned long ago, but strength remains. There is a great deal of it in this recording. Cold and dark black metal that will freeze your mind! Darkness, pain, and suffering!


tracklist:
1. Rex Hominum
2. Sacrifié sur l'autel de la rédemption 
3. Thrène pour un monde révolu
4. Tabula Rasa
5. Tour d'ivoire
6. La lumière de l'infini

pondělí 23. února 2026

Recenze/review - EXHUMED - Red Asphalt (2026)


EXHUMED - Red Asphalt
CD 2026, Relapse Records

for english please scroll down

Dav toužící po krvi se objeví pokaždé, když se stane něco zlého. Jakoby v sobě měli někteří lidé radar, který je nasměřuje k vraždám, znásilnění, ke zraněným, k brutálním bouračkám. Jen pár záběrů, fotka nebo nejlépe selfie s vyhřezlými střevy, se zlomeninami, z puklými lebkami. Někteří z nás se krmí bolestí jiných a stahují se jako hyeny k místům, na kterých se stalo něco zlého. Táto, přibrzdi, podívej, někomu to urvalo hlavu. Je mi z toho na zvracení, obzvláště v případech, kdy potřebují nebožáci pomoc a místo toho mají jen fotku jak umírají.

Lidé jsou zvláštní druh, to už můžu ve svém věku s klidem napsat. Když mi je z nich špatně, tak si pouštím přesně nahrávky, jako je ta nová, letošní, od legendárních goregrindových maniaků EXHUMED. Jak asi všichni víte, téhle smečce rozzuřených prašivých psů se věnujeme dlouhodobě (důkazem budiž odkazy na recenze a rozhovor, který naleznete dole pod dnešním článkem). Pánové velmi elegantně a zkušeně pokračují v tom, co umějí nejlépe. V krvavé muzice plné vyhřezlých střev a polámaných kostí. Koneckonců, zrovna sedím u počítače a mám nohu v sádře. Bolí to jako čert a tak pro mě získává nové album další rozměr. 


Letos jsou pánové opět ve skvělé formě, skladby jsou velmi dobře napsány, stále řežou tou správnou stranou nože. Jasně, není to nic nového, ani převratného, ale narovinu, chceme to vůbec někdo? Můj pocit z novinky je ale přesto trošku jiný, než obvykle, přijde mi temnější, divočejší, surovější, jako současný svět. Je to nářez, přesný zásah na solar plexus. Novinku si dávkuji do žil nejčastěji ve chvílích, kdy řvu doma bolestí z čerstvé zlomeniny, když vidím ve zprávách zástupy hlupáků, kteří rozhodují o našich osudech a životech. Je to opravdu silná nahrávka po všech stránkách. Povedl se zvuk, obal jest také náležitě stylový a dobře zapamatovatelný. Témata textů jsou jasně a přesně zaměřena a mě nezbývá nic jiného, než si nové album užívat. Jsem starý fanoušek, který znovu dostal to, co chtěl a požadoval. Kývám se spokojeně do rytmu, mrzí mě, že nemůžu do mosh-pitu, ale až se uzdravím, tak mě najdete v první řadě pod pódiem. EXHUMED jsou silnější než kdy dřív. Hrají odhodlaně, opravdově, surové, reálně, ryze a autenticky. Všem fanouškům kapely, mezi které se dlouhé roky hrdě hlásím, to nemusím vysvětlovat a ostatním to může být stejně jedno. Vážení přátelé, až zase jednou půjdete kolem zástupu lidských hyen toužících po čerstvé krvi, kopněte je do ksichtu a pusťte jim nové album přímo do jejich ubohých tváří. Na "Red Asphalt" jsem si pro sebe našel vše, co potřebuji, požaduji a co mě dělá dobře. Užívám si divoké pasáže, ale i ty chladnější, patologické. Tahle kapela byla vždycky zvrácená tím nejlepším způsobem a na novince svoji pozici nadále hrdě potvrzuje. A teď už mi dejte všichni pokoj, bolí mě zlomená noha. Jdu si desku znovu pustit a to pořádně nahlas! Devastující srážka s gore grind death metalovým náklaďákem plným vyhřezlých střev, polámaných kostí a vyteklého mozku! Album, které zabíjí na potkání!


Asphyx says:

A bloodthirsty crowd appears every time something bad happens. It's as if some people have a radar inside them that directs them to murders, rapes, injuries, and brutal car crashes. Just a few shots, a photo, or preferably a selfie with protruding intestines, broken bones, and cracked skulls. Some of us feed on the pain of others and descend like hyenas on places where something bad has happened. Dad, slow down, look, someone's head got torn off. It makes me sick, especially in cases where the poor souls need help and instead all they get is a photo of themselves dying.

Humans are a strange species, I can safely say that at my age. When they make me sick, I listen to recordings like the new one from this year by the legendary goregrind maniacs EXHUMED. As you all probably know, we have been covering this pack of rabid mangy dogs for a long time (as evidenced by the links to reviews and interviews below today's article). The gentlemen continue to do what they do best with great elegance and skill. In bloody music full of prolapsed intestines and broken bones. After all, I'm sitting at my computer with my leg in a cast. It hurts like hell, so the new album takes on a whole new dimension for me. 


This year, the guys are once again in great shape, the songs are very well written, and they still cut with the right side of the knife. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but let's be honest, does anyone even want that? My feeling about the new album is a little different than usual, though. It seems darker, wilder, rawer, like the world today. It's a punch, a direct hit to the solar plexus. I usually inject the new album into my veins when I'm screaming in pain at home from a fresh fracture, when I see crowds of fools on the news who decide our fates and lives. It's a really powerful recording in every way. The sound is great, and the cover is also stylish and memorable. The lyrics are clear and focused, and I have no choice but to enjoy the new album. I'm an old fan who got what he wanted and demanded again. I'm nodding contentedly to the rhythm, and I'm sorry I can't get into the mosh pit, but when I'm better, you'll find me in the front row under the stage. EXHUMED are stronger than ever. They play with determination, sincerity, rawness, realism, purity, and authenticity. I don't need to explain this to all the band's fans, among whom I have proudly counted myself for many years, and the rest of you probably don't care anyway. Dear friends, the next time you walk past a crowd of human hyenas thirsting for fresh blood, kick them in the face and blast their pathetic faces with the new album. On "Red Asphalt", I found everything I need, everything I want, and everything that makes me feel good. I enjoy the wild passages, but also the colder, more pathological ones. This band has always been twisted in the best way possible, and they proudly confirm their position on their new album. Now leave me alone, everyone, my broken leg hurts. I'm going to play the album again, really loud! A devastating collision with a gore grind death metal truck full of prolapsed intestines, broken bones, and leaked brains! An album that kills on sight!





tracklist:
01. Unsafe At Any Speed 
02. Red Asphalt 
03. Shock Trauma 
04. Shovelhead 
05. The Iron Graveyard 
06. Crawling From The Wreckage 
07. Signal Thirty 
08. Death On Four Wheels 
09. Symphorophilia 
10. The Fumes

Recenze/review - ARCHITECTURAL GENOCIDE - Malignant Cognition (2026)


ARCHITECTURAL GENOCIDE - Malignant Cognition
CD 2026, Comatose Music

for english please scroll down

Nejdřív jenom všichni seděli a dívali se do obrazovek. Virtuální život dávno zvítězil nad reálným. Někteří odborníci před tím varovali, jiní si z toho dělali legraci. Záleželo na penězích. Ostatně jako vždycky. Potom začalo zabíjení. Jakoby lidstvo zasáhl nějaký děsivý virus. Nůž, pistole, sekera, bylo vlastně jedno, co kdo měl po ruce. Nenávist a vztek zase jednou zvítězily nad vším ostatním. Přemýšlel si nad tím, potom si otřel nůž od krve a usmál ses. Konečně, konečně můžeš všem ukázat svoji pravou tvář.

Pokaždé, když poslouchám nějakou dobrou brutální death metalovou kapelu, tak mě napadají podobné myšlenky. O smečce ARCHITECTURAL GENOCIDE z Texasu jsem již jednou psal a máme i společný rozhovor. Obojí lze dohledat dole pod dnešní recenzí. Pánové pokračují ve své morbidní jízdě a zůstává po nich opět hluboká krvavá stopa. V ulicích už není bezpečno. Lidé odložili obrazovky a vydali se zabíjet. Doporučuji poslouchat hodně nahlas, v chladu a naprosté tmě. 


Na ARCHITECTURAL GENOCIDE se mi líbí, že tenhle styl uchopili spíše tradičnějším, klasičtějším způsobem. Skladby zde připomínají ostré nože, které jsou vám postupně zabodávány do vašeho zcela zbytečného těla. Z riffů odkapává krev a mozek se vaří ve vlastní šťávě. Zvuk je masivní, uvěřitelní, surový, stejně jako nápady, kterých je na novince velké množství. Texasané sice nepřinášejí na pitevnu nic nového, ani převratného, ale nové album se velmi dobře poslouchá, má v sobě pověstnou sílu, tlak, energii i drive. Pokud si fanoušek třeba takových DISENTOMB, GORGASM, VISCERAL DISGORGE, PROPHECY, CANNIBAL CORPSE, potom se můžeš spolehnout, že budeš spokojený i s tímto mrtvolným albem. Když se večer podíváš na zprávy a bude se ti ze vší té politiky, válek, násilí a hnusu zvedat žaludek, tak se klidně zavři do sklepa jako já, přidej volume na svém přehrávači a uvidíš, že tahle kapela ti vyčistí mozek tou nejkvalitnější kyselinou. Svět kolem dávno hoří a i když to ve virtuální realitě všechno vypadá krásně a růžově, tak pravda je čím dál tím bolestivější. Jakoby byly naše mozky postupně nakaženy nějakou hnusnou chorobou. Dost ale bylo přemýšlení, raději se znovu vydám na opuštěná jatka a vezmu si tuhle nahrávku s sebou. Má v sobě totiž něco hnusně přitažlivého, naléhavého, syrového, co mě pokaždé dokáže přikovat na zeď. Mimochodem, i formální věci jako třeba motiv na obalu, zde sedí perfektně na svých místech. Nenávist a vztek zase jednou zvítězily nad vším ostatním. Surový, nekompromisní brutální death metal, který vám vystřelí mozek z hlavy! Temnota, chlad a zkažená krev!

Asphyx says:

At first, everyone just sat and stared at their screens. Virtual life had long since triumphed over real life. Some experts warned about this, others made fun of it. It was all about money. As always, really. Then the killing began. It was as if humanity had been struck by some terrifying virus. Knives, guns, axes—it didn't matter what anyone had at hand. Hatred and anger had once again triumphed over everything else. You thought about it, then wiped the blood from your knife and smiled. Finally, finally, you could show everyone your true face.

Every time I listen to a good brutal death metal band, similar thoughts come to mind. I have already written about the band ARCHITECTURAL GENOCIDE from Texas, and we also have an interview with them. Both can be found below today's review. The gentlemen continue their morbid ride, leaving behind a deep bloody trail once again. The streets are no longer safe. People have put down their screens and set out to kill. I recommend listening to this very loudly, in the cold and in complete darkness. 


What I like about ARCHITECTURAL GENOCIDE is that they have approached this style in a more traditional, classic way. The songs here are like sharp knives that are gradually stabbed into your completely useless body. Blood drips from the riffs and your brain boils in its own juice. The sound is massive, believable, raw, as are the ideas, of which there are many on the new album. The Texans may not bring anything new or revolutionary to the autopsy room, but the new album is very listenable, with its legendary power, pressure, energy, and drive. If you're a fan of bands like DISENTOMB, GORGASM, VISCERAL DISGORGE, PROPHECY, or CANNIBAL CORPSE, then you can count on being satisfied with this corpse-like album. When you watch the news in the evening and all the politics, wars, violence, and filth make you sick to your stomach, just lock yourself in the basement like I do, turn up the volume on your player, and you'll see that this band will cleanse your brain with the highest quality acid. The world around us has been burning for a long time, and even though everything looks beautiful and rosy in virtual reality, the truth is becoming increasingly painful. It's as if our brains have been gradually infected with some nasty disease. But enough thinking, I'd rather go back to the abandoned slaughterhouse and take this recording with me. There's something disgustingly attractive, urgent, raw about it that always manages to pin me to the wall. Incidentally, even formal things like the cover art fit perfectly here. Hatred and anger have once again triumphed over everything else. Raw, uncompromising, brutal death metal that will blow your brains out! Darkness, coldness, and rotten blood!


about ARCHITECTURAL GENOCIDE on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Precursor to Bloodshed 
02. Coercion Into Carnality 
03. Leave It to Cleaver 
04. Trophies for My Murders 
05. Malicious Wager 
06. Decent Deranged 
07. Zed Requiem (Featuring Damonteal Harris of PeelingFlesh) 
08. Stuffed Under Floorboards



neděle 22. února 2026

Recenze/review - MÄDÄTYS - Kuoleman ulottuvuudet (2026)


MÄDÄTYS - Kuoleman ulottuvuudet
CD 2026, Caligari Records, Iron Corpse

for english please scroll down

Zůstal jsem ležet uprostřed pustiny a na můj obličej padal zmrzlý sníh. Možná jsem pomalu, dlouze a v nekonečných bolestech umíral. To už teď nevím. Jedinými svědky mi byly stoleté stromy a krkavci, kteří se usadili nedaleko. Nakláněli hlavu a čekali, až naposledy vydechnu. Trvalo mi to tentokrát dlouho, než jsem přešel na druhou stranu, do země šedých krvavých stínů. Objevil jsem nedávno v záhrobí finskou doom death metalovou kapelou MÄDÄTYS, která mi byla velmi zkušeným průvodcem na onom světě.

Jako bych z jejich hudby cítil, jak ke mě přichází dáma s kosou. Usmívá se. Brodí se hlubokým sněhem a tichem zní její děsivý šepot. Už dávno se nemodlím, už dávno nevěřím v žádného z bohů. Tady, uprostřed lesů cítím jen sílu věčnosti a hudby, která má v sobě velkou temnou energii a odhodlání. Uctívají se zde staré ověřené postupy, ale přidává se i velká porce vlastních nápadů a invence. Mám při poslechu nahrubo nasekané kousky ledu v žilách. 


Jsem starý metalový pes, který se toulá podsvětím již skoro třicet pět let. Stále dokáží ocenit poctivý prašivý death metal, pořád si neskutečně užívám záhadný, smutný a bolestivý doom metal. Kombinace těchto stylů se mi vždycky líbila. Fascinují mě jednotlivé postupy, užívám si mrtvolný zvuk, připadám si jako bych opravdu ležel někde daleko na severu v lesích a pomalu v mrazu umíral. Pánové hrají od srdce, uvěřitelně, opravdově, s takovou tou ryzí  krvavou jiskrou v oku, která vždy oddělovala dobré kapely od těch ostatních. Stylově ve mě evokuje hudba, kterou nám tahle smečka předkládá, staré INCANTATION, SOLOTHUS, HOODED MENACE, DRUID LORD, ATARYXY, KRYPTS, LANTERN, TEMPLE OF VOID. Texty jsou zde ve finštině, nerozumím ani slovu, přesto tak nějak podvědomě vím, o čem jsou. O smrti, o drsné přírodě, o starých pohřebištích, o bolesti. Alespoň tak je vnímám. Pokud bychom měli hovořit o zvuku, tak ten považuji za velmi povedený. Je chladný, syrový, velmi dobře čitelný a má v sobě pověstnou plesnivou jiskru (Antti Karjalainen - mixing, Otto Joki - mastering). MÄDÄTYS si dali záležet i na obalu. Autorem motivu je Pedro Ruotsalainen. Líbí se mi, zaujal mě a dle mého se perfektně hodí k hudbě samotné. "Kuoleman ulottuvuudet" je přesně tím druhem alba, které budete poslouchat za ošklivého, sychravého počasí, ve chvílích, kdy budou mraky nízko a bude z nich padat krvavý sníh. Zůstal jsem ležet uprostřed pustiny a na můj obličej padal zmrzlý sníh. Možná jsem pomalu, dlouze a v nekonečných bolestech umíral. To už teď nevím. Jedinými svědky mi byly stoleté stromy a krkavci, kteří se usadili nedaleko. Nakláněli hlavu a čekali, až naposledy vydechnu. Chladný a syrový doom death metal, u kterého ucítíte fyzickou přítomnost opravdové smrti! Album, které se vám dostane až do morku kostí!


Asphyx says:

I remained lying in the middle of the wilderness, frozen snow falling on my face. Perhaps I was dying slowly, painfully, endlessly. I don't know now. The only witnesses were the hundred-year-old trees and the ravens that had settled nearby. They tilted their heads and waited for me to breathe my last breath. This time, it took me a long time to cross over to the other side, to the land of gray bloody shadows. I recently discovered the Finnish doom death metal band MÄDÄTYS in the afterlife, who were very experienced guides in that world.

It was as if I could feel the lady with the scythe coming towards me through their music. She smiles. She wades through the deep snow and her terrifying whisper echoes in the silence. I stopped praying long ago, I stopped believing in any gods long ago. Here, in the middle of the woods, I feel only the power of eternity and music that has great dark energy and determination. Old proven methods are revered here, but a large dose of original ideas and invention is also added. When I listen to it, I feel roughly chopped pieces of ice in my veins.


I am an old metalhead who has been wandering the underworld for almost thirty-five years. I still appreciate honest, rotten death metal, and I still enjoy mysterious, sad, and painful doom metal immensely. I have always liked the combination of these styles. I am fascinated by the individual techniques, I enjoy the corpse-like sound, I feel like I am really lying somewhere far north in the woods, slowly dying in the cold. These guys play from the heart, believably, genuinely, with that pure bloody spark in their eyes that has always separated good bands from the rest. Stylistically, the music this band presents evokes old INCANTATION, SOLOTHUS, HOODED MENACE, DRUID LORD, ATARYXY, KRYPTS, LANTERN, TEMPLE OF VOID. The lyrics are in Finnish, I don't understand a word, yet somehow I subconsciously know what they are about. About death, harsh nature, old burial grounds, pain. At least that's how I perceive them. If we were to talk about the sound, I consider it very well done. It is cold, raw, very easy to listen to, and has that famous moldy spark (Antti Karjalainen - mixing, Otto Joki - mastering). MÄDÄTYS also put a lot of effort into the cover art. The motif was created by Pedro Ruotsalainen. I like it, it caught my attention, and in my opinion, it fits the music perfectly. "Kuoleman ulottuvuudet" is exactly the kind of album you'll listen to in ugly, dreary weather, when the clouds are low and bloody snow is falling from them. I lay in the middle of the wilderness, frozen snow falling on my face. Perhaps I was dying slowly, painfully, and endlessly. I don't know anymore. The only witnesses were the hundred-year-old trees and the ravens that had settled nearby. They tilted their heads and waited for me to breathe my last breath. Cold and raw doom death metal that makes you feel the physical presence of real death! An album that will get under your skin!


tracklist:
01. Hänen Ikuisen Valonsa Katveessa 
02. Sairas Maailma 
03. Kuolleiden Koston Yö 
04. Kuoleman Ulottuvuudet 
05. Unohdetut Rukoukset 
06. Kirous 
07. Sinä Joudut Helvettiin 
08. Liekehtivä Virta

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine