DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 20. května 2026

Recenze/review - DESECRESY - The Secret of Death (2026)


DESECRESY - The Secret of Death
CD 2026, Xtreem Music

for english please scroll down

Tma, absolutní tma. Zlo, číhající a krvelačné. Míval si děsivé noční můry, ale tohle je horší. Chladné, hmatatelné, mokvající. Pohřbili tě zaživa a umíral si dlouho. Červi už začali odtrhávat maso od kostí a ty ses stále modlil, věřil si. Bylo to zbytečné. Překvapil tě sliz a také chlad, který jako jediný po smrtí cítíš. Sestupuješ dolů, po schodech, touláš se podsvětím a marně hledáš klid. Jsou kapely, které když poslouchám, tak jsem na onom světě. Nahlížím za oponu, vnímám všemi póry svého těla jednotlivé odstíny zla, špíny a beznaděje. 

O finských DESECRESY jsem psal již mnohokrát. Máme s Tommi Grönqvistem, který je podepsán pod veškerou muzikou i texty, skvělý rozhovor (určitě si všechno, včetně recenzí na předchozí nahrávky, přečtěte, články jsou odkazovány pod dnešním článkem). Letos Tommi pokračuje tam, kde minule přestal. V naprosté tmě a nicotě. Mezi krvelačnými stíny, v močálech bolesti. Jako bych před sebou viděl hudbou zhmotněný svět mistra H.P. Lovercrafta. 


Topili jste se někdy v bahně? Stahovalo vás zlo dolů, dusilo vás a popadla vás panika? Pokud ne, tak podobné zážitky nemusíte vyhledávat. Stačí si pustit nové album "The Secret of Death" a najednou nebudete ve svém pokoji, ale v krvavé mlze, uprostřed močálů smrti. Zvuk je těžký, masivní, zadírá se mi pod kůži i do podvědomí, motiv na obalu modrý, s řadou bezejmenných lebek. Po formální stránce je tohle album v podstatě dokonalé. Pro nás staré metalové psy, kteří hlídáme vstup do podsvětí již několik dekád, určitě. Skladby kolem mě nejdřív plynuly, jako nějaká špinavá, krvavá stoka, aby se mi postupně dostaly do hlavy. Připadá mi, že hnilobné procesy byly znovu zahájeny. Smrt je při poslechu velmi blízko, je zákeřná, navenek usměvavá, ale uvnitř zkažená jako duše prokletých. Muzika se valí kupředu, jako nějaký přírodní živel. Pokud jste fanoušci kapel jako HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD, potom věřte, že jste zde správně. Pokaždé, když od DESECRESY něco poslouchám, tak si říkám, že to vlastně není jen hudba, ale spíše pradávný, krvavý a bolestivý obřad. Tommi Grönqvist jde až na samou podstatu kovu smrti a dělá to velmi elegantně, zkušeně a s morbidním nadšením. Věřím kapele každou melodii, úder bicích, výkřik do tmy. Ne, už dávno nejsem na tomhle zkaženém světě. Sestoupil jsem dolů, do podsvětí, na druhou stranu a neskutečně si to, jako tohle album, užívám. Hnilobný, mokvající, surový death metal, zahalený do těžké mlhy! Pradávný, děsivý rituál k vyvolávání temných sil!


Asphyx says:

Darkness, absolute darkness. Evil, lurking and bloodthirsty. You used to have terrifying nightmares, but this is worse. Cold, tangible, oozing. They buried you alive, and you died a slow death. The worms had already begun to tear the flesh from your bones, and you kept praying, believing. It was useless. You were surprised by the slime and also by the cold, which is the only thing you feel after death. You descend, down the stairs, wandering through the underworld and searching in vain for peace. There are bands that, when I listen to them, transport me to the other world. I peer behind the curtain, sensing with every pore of my body the individual shades of evil, filth, and despair. 

I’ve written about the Finnish band DESECRESY many times before. We have a great interview with Tommi Grönqvist, who writes all the music and lyrics (be sure to read everything, including reviews of previous releases; the articles are linked below today’s post). This year, Tommi picks up where he left off last time. In utter darkness and nothingness. Among bloodthirsty shadows, in swamps of pain. It’s as if I could see before me the world of H.P. Lovecraft, brought to life through music. 


Have you ever found yourself drowning in mud? Did evil pull you down, suffocate you, and fill you with panic? If not, you don’t have to go looking for such experiences. Just put on the new album "The Secret of Death", and suddenly you won’t be in your room anymore, but in a bloody fog, in the midst of the swamps of death. The sound is heavy, massive; it gets under my skin and into my subconscious. The cover art is blue, featuring a row of nameless skulls. Formally speaking, this album is essentially perfect. Certainly for us old metal dogs who’ve been guarding the entrance to the underworld for several decades now. At first, the songs flowed around me like some filthy, bloody sewer, only to gradually seep into my head. It feels to me as though the processes of decay have begun anew. Death is very close while listening; it is insidious, outwardly smiling, but inside as rotten as the souls of the damned. The music surges forward like some force of nature. If you’re a fan of bands like HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, and DEMIGOD, then you’ve come to the right place. Every time I listen to something by DESECRESY, I tell myself that it’s not just music, but rather an ancient, bloody, and painful ritual. Tommi Grönqvist goes right to the very essence of death metal, and he does it very elegantly, skillfully, and with morbid enthusiasm. I believe every melody, every drum beat, every scream into the darkness. No, I haven’t been in this corrupt world for a long time. I’ve descended down into the underworld, to the other side, and I’m enjoying it immensely, just like this album. Rotten, oozing, raw death metal, shrouded in a heavy fog! An ancient, terrifying ritual to summon dark forces!




tracklist:
1. Gorge of the Dead 
2. It Appears in a Dream 
3. By the Slowing Vortex of Time 
4. Crypthymn 
5. Ancient Timbre of Demise 
6. Rotting Ghouls 
7. Summoned with Necrolunar Telepathy 
8. Vanishing Existence 

Line-up:
Tommi Grönqvist - All music and vocals

Recenze/review - HROB - Brána Chladu (2026)


HROB - Brána Chladu
CD 2026, Memento Mori / Night Terrors Records

for english please scroll down

Během posledních nocí se probudím pokaždé s podivným pocitem, že tu někdo je. Hlídám starou márnici plnou mrtvých těl a slyším tiché, sotva zřetelné klepání. Obleču se, vyběhnu ven, ale tam nikdo není. Ztrácím se v děsivých snech, dávno už nevím, co je realita. Slýchávám šepot nemrtvých, kolem nohou se mi plazí jedovatí hadi. Smrt sedí ve stínu a usmívá se. Není divu, slovenská kapela s příznačným názvem HROB vydává své debutové album. Zapínám play na svém přehrávači a ocitám se v krvavé mlze.

Pánové mají na svém koně ještě demonahrávku z roku 2023, kterou vám také doporučuji. Určitě si ji poslechněte, uděláte si o kapele ještě jasnější názor. Rovnou dodám, že pro podobný, temný a chladný doom death metal s plesnivou atmosférou rozkládajících se těl mám slabost již od svého mládí, od devadesátých let minulého století, kdy se formoval můj hudební vkus. Slovenští tmáři se vrátili po časové ose zpět, aby exhumovali ty nejkrásnější hrobky. A dělají to s elegancí, vkusem, nadšením pro záhrobní věci člověka a naprosto uvěřitelně a autenticky. 


Jasným důkazem budiž to, že mě při poslechu mrazí v kostech. Je to vlastně jednoduché, buď mě hudba baví a nebo nikoliv. Jsem už dost starý na to, abych podporoval a psal jenom o té, která mě dokáže přesvědčit a zaujmout. Na HROBU se mi líbí hlavně morbidně mrazivá atmosféra, kterou se jim povedlo vytvořit. Pánové sice nepřicházejí s ničím novým, ani převratným a hrají podle již známých postupů (PARADISE LOST, GOREMENT, DISEMBOWELMENT, ASPHYX), ale dělají to velmi inteligentně, zajímavě a přidávají do skladeb i spoustu svých nápadů a invence. Navštěvujete rádi staré hřbitovy, fascinují vás opuštěné kostely, líbí se vám rozbořené ruiny prokletých pohřebišť? Pokud odpovídáte ano, potom se vám bude líbit i letošní album "Brána Chladu". Navíc, tahle nahrávka splňuje ty nejvyšší požadavky i co se týká formálních věcí - zvuk je masivní, velmi dobře čitelný, obal zase se zajímavým motivem, který si určitě zapamatujete. Netuším, jestli jste někdy byli u exhumace nějakého starého hrobu, ale věřte tomu, že ani nemusíte. Tahle smečka vám zprostředkuje velmi podobný, ne-li stejný zážitek. Představte si děsivou noční můru, ve které se procházíte v krvavé mlze mezi náhrobky. Slyšíte jedovatý šepot nemrtvých. Z nedalekého hrobu právě vylézá nějaká postava. Má tvář od krve, odpadává jí maso od kostí. Ne, to není sen, to je krutá realita, to jenom stále dokola posloucháte tohle album. Přiznávám se, novinka se mi dostala do krve i do podvědomí. Omotala mě plesnivými pavučinami a já nemohu jinak, než vám ji doporučit. Mrazivý, drásavý, plesnivý doom death metalový sen! Album, u kterého začnete hnít zaživa! 


Asphyx says:

Lately, I’ve been waking up every night with a strange feeling that someone is here. I’m guarding an old morgue full of dead bodies, and I hear a quiet, barely audible tapping. I get dressed, run outside, but there’s no one there. I lose myself in terrifying dreams; I no longer know what reality is. I hear the whispers of the undead; poisonous snakes slither around my feet. Death sits in the shadows and smiles. No wonder the Slovak band with the apt name HROB is releasing its debut album. I press play on my player and find myself in a bloody fog.

The guys also have a demo from 2023 under their belt, which I also recommend. Be sure to give it a listen; it’ll help you form an even clearer opinion of the band. I’ll add right away that I’ve had a soft spot for this kind of dark and cold doom death metal with a musty atmosphere of decaying bodies ever since my youth, back in the 1990s, when my musical taste was taking shape. The Slovak dark masters have traveled back in time to exhume the most beautiful tombs. And they do so with elegance, taste, enthusiasm for the afterlife, and in a completely believable and authentic way. 


The clearest proof of this is that listening to them sends chills down my spine. It’s actually quite simple: either I enjoy the music or I don’t. I’m old enough now to support and write only about music that can win me over and capture my interest. What I like most about HROB is the morbidly chilling atmosphere they’ve managed to create. The guys aren’t bringing anything new or groundbreaking to the table, and they play according to familiar formulas (PARADISE LOST, GOREMENT, DISEMBOWELMENT, ASPHYX), but they do it very intelligently and interestingly, adding plenty of their own ideas and creativity to the songs. Do you enjoy visiting old cemeteries, are you fascinated by abandoned churches, and do you like the crumbling ruins of cursed burial grounds? If your answer is yes, then you’ll also love this year’s album, “Brána Chladu”. Moreover, this recording meets the highest standards in terms of production - the sound is massive and crystal clear, and the cover features an intriguing motif that you’re sure to remember. I don’t know if you’ve ever been to the exhumation of an old grave, but trust me, you don’t need to. This pack will give you a very similar, if not identical, experience. Imagine a terrifying nightmare in which you’re walking through a blood-red fog among gravestones. You hear the venomous whispers of the undead. A figure is just crawling out of a nearby grave. Its face is covered in blood, flesh is falling off its bones. No, this isn’t a dream it’s a cruel reality; you’re just listening to this album over and over again. I admit, this new release has seeped into my blood and my subconscious. It has wrapped me in moldy cobwebs, and I can’t help but recommend it to you. A frosty, harrowing, moldy doom death metal dream! An album that will make you rot alive!


tracklist:
1. Intro 
2. Chrám prázdnoty 
3. Tiene stromov 
4. Genocída snov 
5. Medzihra 
6. Zotročený oheň 
7. Brána chladu 

band:
Michal: Vocals, Guitars, Keyboards and Effects
Kiko: Guitars
Vrana: Bass
Matej: Drums



úterý 19. května 2026

Interview - TOWERING - A dark and cold black death metal album where nightmares become a cruel reality!


Interview with death metal band from France - TOWERING.

Answered Thom (guitars, vocals) and Arboria (bass), thank you!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):

Ave TOWERING! Greetings from the French catacombs! I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your debut? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

Thom: We see “The Oblation of Man” as a continuation, but also a clear evolution of what we started with our first album. “Obscuring Manifestation” was more direct, more brutal in a frontal way. This new record goes deeper into atmosphere, structure, and intensity in a different sense something more ritualistic and immersive. We didn’t want to repeat ourselves. The goal was to push our identity further, refine our writing, and explore darker and more complex territories. It’s less immediate, but more layered and demanding.


“The Oblation of Man” contains all the attributes of good death and black metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does TOWERING compose new material? I’m interested in the actual process of creating a new song.

Thom: The process was long and very detail-oriented. We didn’t rush anything. Every riff, every structure, every atmosphere was reworked multiple times. We’re quite demanding with ourselves, so we kept refining until everything felt right.

Arboria: When I joined during the composition phase, I brought new ideas that led us to revisit the material again. That added another layer of depth. We worked collectively, focusing on coherence and intensity, making sure each song had its own identity while fitting the whole.

I’ve been listening to death/black metal since its beginnings, and you know what still fascinates me about it? The sound yes, that raw, gritty sound. You sound like a “mix” of albums by ULCERATE, SVART CROWN, and WATAIN. How did you manage to achieve such an amazing sound on the new album? Who handled the mixing and mastering? Did you have a lot of input into the final sound?

Arboria: The mixing and mastering were handled by Eloi Nicod. We had already been working together on another project (DAWOHL). I already knew his work and his approach, so it felt natural to involve him.

Thom: We wanted a sound that was cold, organic, and atmospheric, but still precise. Eloi immediately understood what we were aiming for. His first mix was already very convincing. Then we spent a lot of time refining everything together. We were highly involved in the process, down to the smallest details.


What are the themes of your lyrics? Where do you get your inspiration? Are there any movies you can watch over and over again? How did the lyrics come about, and who wrote them? Do you read books? Which one influenced you the most?

Arboria: The album revolves around devotion, ritual, transcendence, and the idea of offering oneself rejecting and deconstructing human nature to reach another state. It’s a shift from the more destructive and fatalistic vision of the first album.

Thom: Inspiration comes from philosophical, spiritual, and sometimes abstract sources. It’s more about atmospheres and concepts than direct storytelling. We’re influenced by ideas related to mysticism, existentialism, and inner transformation rather than specific movies or books.

How did you actually end up playing death black metal? You can tell from your music that you’re also fans of true death metal! When did you start playing, and what bands have you been in? What was your first concert like? Who was your role model, and who did you admire in your early days?

Thom: Death and black metal have always been central to us. Like many, we started with extreme music early on and naturally evolved within these styles. We’ve all been involved in different projects before, but TOWERING is where everything converges.

Arboria: The influence of both old-school and more modern bands shaped our approach. It’s not about copying, but about channeling that intensity and pushing it further.

The topic of concerts is also related to the previous question. How are things going for TOWERING in that regard? Do you enjoy playing, and do you play often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you willing to travel far, for example? Are you interested in a longer tour?

Thom: Playing live is essential for us. It’s where the music takes its full dimension. We enjoy both small venues and festivals they offer very different but equally powerful experiences.

We’re currently working on playing as many shows as possible to support the album, and we’re definitely open to touring more extensively, including longer runs.


You’re from Paris and play extreme black death metal. Our readers would definitely be interested in how the metal scene works where you are. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from your area. Does that mean the scene is really strong there right now? What about concerts how many people show up?

Thom: The scene is very active and inspiring. Even if we’re not all based in Paris anymore, we still have strong ties there. There are many great bands emerging across France.

Attendance varies depending on the event, but there is a real and dedicated audience for extreme music.

Your music shows that you’re influenced by both the American and Australian death/black metal scenes, as well as older European bands. What about you as fans? Do you prefer the original death/black metal of the ’90s, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on TOWERING.

Arboria: Definitely both ! Of course, the ‘90s scene is fundamental in Europe. There are some shinning jewels in American and Australian scene. This said, we are not particularly stuck to a specific one.

The scene which has been growing in interest for me these recent years is the Icelandic one, with bands such ZHRINE, SINMARA, MISÞYRMING.

Thom: It’s this balance between roots and evolution that defines our sound. We don’t limit ourselves to one era.


When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’m doing a pretty good job of it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Arboria: As for the promotion, Thom and the label are definitely doing the bigger part. I used to be a compulsive CDs buyer before. Now, I am more selective, as I can't push the walls.
I'm not doing a lot of gigs now, but when one interests me, I don't mind crossing a few countries if needed to attend the show or the fest.

We are big fans of Brutal Assault with Thom. Czech Republic has some incredible bands which should deserve more recognition such as : GODLESS TRUTH, !T.O.O.H.!, CULT OF FIRE, OBSCURE SPHYNX (in some other style), and last but not least LYKATHEA AFLAME.

On the one hand, every band today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as TOWERING? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

Thom: It’s a double-edged sword. It gives visibility, but also creates oversaturation. Streaming helps reaching people, but it can’t replace the experience of physical formats or live shows.

It’s a toouseful, but it shouldn’t define everything.

 

What does death/black metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, a way to relax? How would you define it? Feel free to get into some philosophical musings.

Arboria: It’s more than music. It’s a way to channel something deeper—intensity, introspection, transcendence.

Thom: There’s almost a ritualistic dimension to it. It’s an exploration of extremes, both musically and conceptually. It captures and reveals the darkness in us, the visceral expression of our deepest feelings. Even though I enjoy many other genres of Metal and music in general, I find that only darker Death and Black Metal can provide such emotions.

The inevitable question to wrap things up. What does TOWERING have planned for the coming months? What can we, the fans, look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

Thom: We’re focusing on promoting “The Oblation of Man” through live performances in 2026 and beyond. More announcements will come soon.

Thank you again for your support and this interview. To everyone reading—stay devoted, and we hope to see you on the road!

Thank you very much for the interview. I’m heading to work in a minute. I’ll walk past the cemetery. It’s clear what’s going to be playing on my player - “The Oblation of Man.” And really loud. I wish the album the best sales possible and hope it reaches as many listeners as possible. All the best to you in your personal lives too! Death/black metal forever!

Many thanks to you and to the readers, you are the reason we keep playing fast and loud! The scene cannot die thanks to devout fans and supporters. See you very soon!


Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TOWERING - Temné a chladné black death metalové album, u kterého se noční můry stávají krutou skutečností!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - TOWERING.

Odpovídalí Thom (kytara, zpěv) a Arboria (basa), děkujeme!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):

Ave TOWERING! Zdravím do francouzských katakomb! Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Thom: „The Oblation of Man“ vnímáme jako pokračování, ale také jako jasný vývoj toho, co jsme začali s naším prvním albem. „Obscuring Manifestation“ bylo přímočařejší, brutálnější svým frontálním způsobem. Tato nová deska jde hlouběji do atmosféry, struktury a intenzity v jiném smyslu, v něčem rituálnějším a pohlcujícím. Nechtěli jsme se opakovat. Cílem bylo posunout naši identitu dále, zdokonalit naše psaní a prozkoumat temnější a složitější oblasti. Je to méně bezprostřední, ale více vrstevnaté a náročné.


„The Oblation of Man“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TOWERING? Zajímá mě samotný proces vzniku nové skladby.

Thom: Proces byl dlouhý a velmi detailní. Nic jsme nespěchali. Každý riff, každá struktura, každá atmosféra byla několikrát přepracována. Jsme na sebe docela nároční, takže jsme to neustále zdokonalovali, dokud se všechno necítilo správně.

Arboria: Když jsem se k nim připojil během fáze komponování, přinesl jsem nové nápady, které nás vedly k opětovnému prozkoumání materiálu. To dodalo další vrstvu hloubky. Pracovali jsme společně, zaměřili jsme se na soudržnost a intenzitu a ujistili se, že každá píseň má svou vlastní identitu a zároveň zapadá do celku.

Poslouchám death/black metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový „mix“ alb od ULCERATE, SVART CROWN, WATAIN. Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Mluvili jste hodně do výsledného zvuku?

Arboria: Mix a mastering měl na starosti Eloi Nicod. Už jsme spolu pracovali na jiném projektu (DAWOHL). Jeho práci a přístup jsem už znal, takže mi přišlo přirozené ho zapojit.

Thom: Chtěli jsme zvuk, který by byl chladný, organický a atmosférický, ale zároveň přesný. Eloi okamžitě pochopil, o co nám jde. Jeho první mix byl už velmi přesvědčivý. Pak jsme strávili spoustu času společným vylepšováním všeho. Byli jsme do procesu velmi zapojení, až do nejmenších detailů.


Jaká jsou témata vašich textů? Kde berete inspiraci? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

Arboria: Album se točí kolem oddanosti, rituálů, transcendence a myšlenky obětování sebe sama, odmítnutí a dekonstrukce lidské přirozenosti, aby se dosáhlo jiného stavu. Je to posun od destruktivnější a fatalistické vize prvního alba.

Thom: Inspirace pochází z filozofických, duchovních a někdy i abstraktních zdrojů. Jde spíše o atmosféru a koncepty než o přímé vyprávění příběhů. Jsme ovlivněni myšlenkami spojenými s mysticismem, existencialismem a vnitřní transformací spíše než konkrétními filmy nebo knihami.

Jak jste se vlastně dostal k hraní death black metalu? Z vaší hudby je zřejmé, že jste také fanouškem pravého death metalu! Kdy jste začal hrát a v jakých kapelách jste hrál? Jaký byl váš první koncert? Kdo byl vaším vzorem a koho jste obdivoval v začátcích?

Thom: Death a black metal pro nás vždycky byly ústředním bodem. Stejně jako mnoho jiných jsme s extrémní hudbou začínali brzy a přirozeně jsme se v rámci těchto stylů vyvíjeli. Všichni jsme se již dříve podíleli na různých projektech, ale TOWERING je místo, kde se všechno sbíhá.

Arboria: Náš přístup formoval vliv jak oldschoolových, tak i modernějších kapel. Nejde o kopírování, ale o to, abychom tuto intenzitu nasměrovali a posouvali ji dál.


S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi TOWERING? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Thom: Hraní živě je pro nás zásadní. Právě tam hudba nabývá svého plného rozměru. Baví nás jak malá místa, tak festivaly, které nabízejí velmi odlišné, ale stejně silné zážitky.

Momentálně pracujeme na tom, abychom odehráli co nejvíce koncertů na podporu alba, a rozhodně jsme otevřeni i rozsáhlejšímu turné, včetně delších vystoupení.

Pocházíte z Paříže a hrajete extrémní black death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje u vás metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Thom: Scéna je velmi aktivní a inspirativní. I když už všichni nesídlíme v Paříži, stále tam máme silné vazby. Po celé Francii vzniká mnoho skvělých kapel.

Účast se liší v závislosti na akci, ale existuje skutečné a oddané publikum pro extrémní hudbu.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou, australskou death black metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death/black metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na TOWERING největší vliv.

Arboria: Rozhodně obojí! Scéna 90. let je v Evropě samozřejmě zásadní. V americké a australské scéně se nacházejí některé třpytivé klenoty. Nicméně nejsme nijak zvlášť vázáni na jednu konkrétní scénu.

Scéna, která mě v posledních letech stále více zajímá, je islandská s kapelami jako ZHRINE, SINMARA, MISÞYRMING.

Thom: Právě tato rovnováha mezi kořeny a evolucí definuje náš zvuk. Neomezujeme se na jednu éru.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Arboria: Co se týče propagace, Thom a label rozhodně dělají větší část. Dříve jsem byl nutkavým kupcem CD. Teď jsem selektivnější, protože nemůžu posouvat hranice.

Momentálně nechodím na moc koncertů, ale když mě nějaký zaujme, nevadí mi přejet pár zemí, pokud je to potřeba, abych se mohl zúčastnit koncertu nebo festivalu.

S Thomem jsme velkými fanoušky Brutal Assault. V České republice je několik neuvěřitelných kapel, které by si zasloužily větší uznání, jako například: GODLESS TRUTH, !T.O.O.H.!, CULT OF FIRE, OBSCURE SPHYNX (v nějakém jiném stylu) a v neposlední řadě LYKATHEA AFLAME.

 

Na jednou stranu má dnes každá kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TOWERING ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Thom: Je to dvousečná zbraň. Dává to viditelnost, ale také to vytváří přesycení. Streamování pomáhá oslovit lidi, ale nemůže nahradit zážitek z fyzických formátů nebo živých vystoupení.

Je to příliš užitečné, ale nemělo by to definovat všechno.

Co pro tebe znamená death/black metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Arboria: Je to víc než jen hudba. Je to způsob, jak zprostředkovat něco hlubšího – intenzitu, introspekci, transcendenci.

Thom: Má to téměř rituální rozměr. Je to zkoumání extrémů, a to jak hudebně, tak koncepčně. Zachycuje a odhaluje temnotu v nás, niterný projev našich nejhlubších pocitů. I když si užívám mnoho jiných žánrů metalu a hudby obecně, zjišťuji, že takové emoce může poskytnout pouze temnější death metal a black metal.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají TOWERING v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Thom: Zaměřujeme se na propagaci „The Oblation of Man“ prostřednictvím živých vystoupení v roce 2026 a dále. Další oznámení budou brzy.

Ještě jednou děkujeme za vaši podporu a tento rozhovor. Všem čtenářům – zůstaňte oddaní a doufáme, že se s vámi uvidíme na turné!

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Oblation of Man“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death/black metal forever!

Moc děkujeme vám a čtenářům, jste důvodem, proč hrajeme rychle a nahlas! Díky oddaným fanouškům a podporovatelům scéna nemůže zemřít. Brzy na viděnou!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 18. května 2026

Recenze/review - IN PAIN - My Knife Cuts Flesh (2026)


IN PAIN - My Knife Cuts Flesh
CD 2026, Southcoast Productions

for english please scroll down

Desítky lebek vyskládaných v úhledných hromadách. Pentagramy, složené z prašivých kostí. Chlad a všude přítomná temnota. Jedovaté zlo, čekající ve stínu. Smrt s kosou, nabroušenou a připravenou. Malý, dávno opuštěný hřbitov, márnice, ve které se stále dějí ohavné věci. Tělo, ležící na dřevěném víku od rakve. Tohle je hudba pro všechny staré hrobníky, kteří stále věří v příchod nemrtvých. IN PAIN jsou dokonalou esencí toho, co mám na stylu zvaném old school švédský death metal rád. I letos jsou ve skvělé formě. Koneckonců, stačí zapnout znovu play.

Měl jsem tu čest dělat rozhovor, i zažít skvělý koncert téhle smečky. Zatímco v osobním kontaktu se jedná o milé chlapíky, se kterými byste rádi zašli na pivo, na pódiu se změnili v děsivá, krvelačná monstra (o všem jsem napsal několik článků, které jsou odkazovány dole pod dnešní recenzí). Nezbývá mi tedy nic jiného, než za sebou zavřít rezavou bránu do podsvětí a znovu vyzvat k tanci tu nejkrásnější zombie. Vítejte v plesnivých katakombách! Po stěnách stéká sliz a těla jsou ve značném stádiu rozkladu. 


Kapela, která poprvé zasekla svůj dráp do death metalového běsnění v roce 1992, nadále drží prapor hrdě vztyčený. Pánové zvou k útoku všechny nemrtvé a dělají to s elegancí, nadšením i zkušenostmi starých mistrů v oboru. Vždycky poznám a dokážu ocenit hudbu, která je zahraná od srdce, opravdově, upřímně, ryze a autenticky. IN PAIN patří druhově mezi kapely typu GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY, INTERMENT, samozřejmě s tím, že mají svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Chladné naléhavé melodie se potkávají se surovostí a přímočarostí. Beru znovu do rukou lopatu a jdu vykopat svůj vlastní hrob. Zem je zmrzlá, ale nevadí mi to, kývám se spokojeně do rytmu, nasávám zkažený pach masa, užívám si ostré melodie, zabijácké bicí, vokál, připomínající řev pradávné bestie. Tahle smečka nemusí dávno nikomu nic dokazovat a já z jejich nové nahrávky cítím takovou tu morbidní radost z muziky jako takové. Došlo ke vzájemnému přenosu děsivých hororových emocí, mezi mnou a novým albem. To vám klidně podepíšu vlastní krví. My, staří psi, co se pohybujeme v záhrobí již několik dekád, vám potvrdíme, že novinka se povedla i po formální stránce. Zvuk je masivní, ostrý, prašivý a zadře se vám pod kůži. Motiv na obalu považuji za velmi zajímavý, stylový a myslím si, že se bude skvěle vyjímat na tričkách všech opravdových fanoušků. Je vás asi jasné, že není moc co řešit. Počkám jenom, až se setmí, vezmu do rukou nástroje a vydám se do temnoty. Na starý hřbitov, do márnice, kde se cítím stejně nejlépe. Odstřižen od současného divného světa si budu tuhle desku užívat. Desítky lebek vyskládaných v úhledných hromadách. Pentagramy, složené z prašivých kostí. Chlad a všude přítomná temnota. Jedovaté zlo, čekající ve stínu. Smrt s kosou, nabroušenou a připravenou. Surový a temný severský death metal, u kterého odpadává maso od kostí! Album, které vás vyvrhne zaživa a budete nakaženi snětí! 


Asphyx says:

Dozens of skulls stacked in neat piles. Pentagrams formed from rotten bones. Cold and ever-present darkness. A venomous evil lurking in the shadows. Death with a scythe, sharpened and ready. A small, long-abandoned cemetery, a morgue where abominable things still happen. A body lying on a wooden coffin lid. This is music for all the old gravediggers who still believe in the coming of the undead. IN PAIN are the perfect essence of what I love about the style known as old-school Swedish death metal. They’re in great form again this year. After all, just hit play again.

I had the honor of interviewing them and experiencing a great concert by this pack. While in person they’re nice guys you’d love to grab a beer with, on stage they transform into terrifying, bloodthirsty monsters (I’ve written several articles about all of this, linked below today’s review). So I have no choice but to close the rusty gate to the underworld behind me and once again invite the most beautiful zombie to dance. Welcome to the moldy catacombs! Slime runs down the walls, and the bodies are in an advanced state of decomposition. 


The band, which first sank its claws into the death metal frenzy in 1992, continues to hold the banner high. The gentlemen call upon all the undead to join the assault, and they do so with the elegance, enthusiasm, and experience of old masters of the craft. I always recognize and appreciate music that is played from the heart genuinely, sincerely, purely, and authentically. IN PAIN belongs to the same genre as bands like GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY, and INTERMENT, though of course they have their own distinct style, their own face, if you will. Cold, urgent melodies meet rawness and directness. I pick up the shovel again and go dig my own grave. The ground is frozen, but I don’t mind; I sway contentedly to the rhythm, inhaling the rotten stench of flesh, enjoying the sharp melodies, killer drums, and vocals reminiscent of the roar of an ancient beast. This pack hasn’t had to prove anything to anyone for a long time, and from their new recording, I sense that morbid joy in music itself. There’s been a mutual exchange of terrifying horror emotions between me and the new album. I’d gladly sign that with my own blood. We old hands, who’ve been hanging around the underworld for decades now, can confirm that this new release is a success even from a technical standpoint. The sound is massive, sharp, gritty, and it gets under your skin. I find the cover art very interesting and stylish, and I think it’ll look great on the T-shirts of all true fans. It’s probably clear to you that there’s not much to discuss. I’ll just wait until it gets dark, pick up my instruments, and head out into the darkness. To the old cemetery, to the morgue, where I feel most at home. Cut off from this strange modern world, I’ll enjoy this record. Dozens of skulls stacked in neat piles. Pentagrams, made of rotten bones. Cold and ever-present darkness. Venomous evil, waiting in the shadows. Death with a scythe, sharpened and ready. Raw and dark Nordic death metal that makes the flesh fall from the bones! An album that will cast you out alive and leave you infected with the curse!


about IN PAIN on DEADLY STORM ZINE:



Recenze/review - IN PAIN - The Sound of Death (2019)




Tracklist:
1. My Knife...
2. The Tower 
3. Coven 
4. Undead 
5. The Northern Darkness 
6. Break Through The Coffin Lid 
7. Nightmare Creatures 
8. They Were Once Buried 
9. Fueled By Hate 

Recenze/review - RESUMPTION - The Respite (2026)


RESUMPTION - The Respite
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Netuším, kdy se začalo všechno kazit. Možná to bylo v době, kdy lidé přesunuli svoje životy na virtuální síť. Jakoby najednou vyplula na povrch veškerá nenávist, zlo, špína a temné pudy, které v sobě asi měli vždycky, ale tady dostaly konečně svůj prostor. Na jedné straně se všichni tvářili, jak jsou spokojení, usměvaví, jak se mají dobře, ale večer, když se setmělo, tak psali už jen jedovatý hnis a měnili se v děsivá monstra. Někteří jedinci jsou zkrátka toxičtí a jsou čím dál tím víc vidět. Publikum chce víc krve, víc šokovat. Zase tolik jsme se v historii nezměnili.

Když mi přišlo nové album od Wilhelma Lindheho na recenzi, tak jsem si jen tak sedl, četl jsem si knihu a nechával na sebe hudbu tohoto muzikanta původně ze Švédska, nyní žijícího v Portugalsku (The Gardnerz, ex: Tristitia, ex: Pandemonium, ex: Allamedah), působit. Po  nějakém čase jsem věděl, že jsme stejná krevní skupina. "The Respite" je doom death metalovým zážitkem pro všechny, kteří mají rádi kombinaci smutku, pochmurnosti i surovosti.


U RESUMPTION se potkávají vlivy z klasických death metalových nahrávek od kapel typu BOLT THROWER, PYREXIA, ACHERON, s doomovými funerálními zážitky. Jako bych kráčel smradlavými močály a brodil se po kolena lidským odpadem. Někdy mi bývá smutno, při pohledu na to, co se kolem v současnosti ve společnosti a na světě děje. Raději se znovu a znovu zavírám s podobnými alby a čerpám pradávnou sílu, nakumulovanou v jednotlivých skladbách. Vždy pro mě bylo, je a bude nejdůležitější, aby mě kapelu bavilo poslouchat, abych se k ní rád a často vracel, aby ve mě zanechala hlubokou krvavou stopu a rozdrásala moji mysl až na dřeň, na samou podstatu. Tahle smečka pro mě splňuje vše, co mám na muzice rád. Je opravdová, reálná, syrová, podmanivá, ryzí, zahraná od srdce a naprosto autentická. Wilhelm Lindh sice nepřichází s novými postupy, není ani progresivní a nikam styl neposouvá. Jenže to mi vůbec nevadí. Debutové album "The Respite" ale není jen pouhým dobře odvedeným řemeslem. Naopak, má v sobě něco navíc, něco zajímavého, neotřelého. Z jednotlivých skladeb je cítit taková ta pradávná patina, kterou můžete potkat ve starých katakombách hluboko v podzemí. Zde jsou pohřbeni prokletí a budou zde jednou ležet i těla všech, kteří byli za svého nebohého života toxičtí a ubližovali ostatním. Když poslouchám tuhle nahrávku, která je mimochodem věnována otci hlavního protagonisty a skladatele, tak jí věřím. I přes chlad, který se mi během společných setkání pokaždé usadil v kostech, cítím v téhle hudbě naději. Možná se zatím krčí ve stínu, ale její šance určitě přijde. Za zmínku stojí i velmi povedený zvuk a zajímavý motiv na obalu. Za mě osobně se rozhodně jedná o album, které stojí za doporučení. Syrový, bažinatý, prašivý death doom metal, který nastavuje zrcadlo vašim nejtemnějším myšlenkám! 


Asphyx says:

I have no idea when it all started to go wrong. Maybe it was when people moved their lives online. It was as if all the hatred, evil, filth, and dark instincts they’d probably always had inside them suddenly came to the surface and here, at last, they found a place to thrive. On the one hand, everyone pretended to be happy, smiling, and doing well, but in the evening, when it got dark, they wrote nothing but venomous bile and turned into terrifying monsters. Some people are simply toxic, and they’re becoming more and more visible. The audience wants more blood, more shock value. We haven’t changed that much throughout history.

When I received Wilhelm Lindhe’s new album for review, I just sat down, read a book, and let the music of this musician originally from Sweden, now living in Portugal (The Gardnerz, ex: Tristitia, ex: Pandemonium, ex: Allamedah) sink in. After a while, I knew we were on the same wavelength. "The Respite" is a doom death metal experience for anyone who loves a combination of sadness, gloom, and rawness.


RESUMPTION blends influences from classic death metal recordings by bands like BOLT THROWER, PYREXIA, and ACHERON with doom-laden, funeral-like atmospheres. It’s as if I were walking through stinking swamps and wading knee-deep in human waste. Sometimes I feel sad when I look at what’s happening in society and in the world today. I’d rather shut myself away again and again with albums like this and draw on the ancient power accumulated in each track. For me, it has always been, is, and will always be most important that I enjoy listening to a band, that I’m happy to return to it often, that it leaves a deep, bloody mark on me and tears my mind apart to the very core, to its very essence. This band fulfills everything I love about music. It is genuine, real, raw, captivating, pure, played from the heart, and completely authentic. Wilhelm Lindh doesn’t introduce new techniques, nor is he progressive, and he doesn’t push the genre in any new direction. But that doesn’t bother me at all. The debut album "The Respite", however, is not merely a well-executed piece of craftsmanship. On the contrary, there’s something extra to it, something intriguing and unique. Each track carries that ancient patina you might encounter in old catacombs deep underground. The damned are buried here, and one day the bodies of all those who were toxic and hurt others during their wretched lives will lie here as well. When I listen to this recording which, by the way, is dedicated to the father of the main protagonist and composer I believe in it. Despite the chill that always settled in my bones during our meetings, I feel hope in this music. It may be cowering in the shadows for now, but its chance will surely come. The excellent sound and the interesting cover art are also worth mentioning. For me personally, this is definitely an album worth recommending. Raw, swampy, mangy death doom metal that holds up a mirror to your darkest thoughts!


tracklist:
1.Self Reliance
2.Don't Come
3.Worship
4.Leave It Alone
5.The Respite - Instrumental
6.Rest At Last
7.Invest In Yourself
8.Some Things Are Too Broken
9.Everyone Rots Away

band:
Music and lyrics by Wilhelm Lindh

Wilhelm Lindh Guitar / Vocals
Troy Van Liefde Guitar
Tiago Silva Bass
Micael Sousa Drums

neděle 17. května 2026

Report, photos, video - CREEPING FLESH, BLOOD AND DISASTER - club Parlament, Plzeň - 14. 5. 2026

 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/creeping-flesh-blood-and-disaster-club-parlament-plzen-14-5-2026

club: https://parlamentclubplzen.cz/

Měl jsem ve svém životě kdysi dávno na civilní službě zlomený palec na noze. Byl jsem tehdy mladý a i se sádrou jsem docela fungoval. Letos v únoru jsem si poranil pro změnu holeň. Šel jsem na ledu, neviděl pod sněhem zamrzlou kaluž a najednou jsem měl ve 4:50 ráno na Mírovém náměstí předtančení. Padl jsem na záda, proklel technické služby města Plzně a pak došel do práce. Fungoval jsem ještě tři dny. Tedy s bolestí jako čert, ale pořád jsem návštěvu lékaře odkládal. Potom už to nešlo. Po rentgenu jsem se o berlích a se sádrou vrátil domů a na několik měsíců se mi doslova zastavil celý svět. Jsem sportovec tělem i duší, plavu, všude chodím pěšky, mám doma lavičku na posilování, rotoped. A najednou jsem měl problém dojít do kuchyně nebo do koupelny.

To ale nebylo nejhorší. Nemohl jsem na koncerty. Prostě to nešlo. Prvních 14 dní pod prášky si moc nepamatuji. Chce to trpělivost, říkali mi všichni ve zdravotnických zařízeních, do kterých jsem chodil na kontrolu. Utekla mi spousta akcí, ale švédské CREEPING FLESH jsem musel vidět. Těšil jsem se i na FERAL, ale ti byli nahrazeni. Škoda, zrovna o téhle kapele jsem psal poprvé v dobách, kdy teprve začínali. Mám turistické hůlky, ze schodů mi to moc nejde a všechno mi hrozně dlouho trvá. Teď už vím, jaké to jednou bude, až zestárnu. No, netěším se na to. Připravím se jako obyčejně, jen všude s sebou tahám klacky a třeba cesta MHD je pro mě utrpením. Ale jsem tady, v Parlamentu, dole ve sklepě, kde ještě žije metalový underground.


Piju s rozumem. Zítra mě čeká cesta přes celou republiku vlakem a autobusem. Noha o sobě dává vědět. Měl bych napsat něco o tom, že čtvrteční večer se mi dostala muzika až do morku kostí, ale i když je to pravda, tak mi klepat tato slova do klávesnice příliš nejdou. Už je tu pár fanoušků, kapely, merch je připraven. Nosit pivo s hůlkami je další level dovedností, které bych si s klidem odpustil, ještě, že mám kamarády, kteří se o mě po této stránce starají. Doufám, že se to nebude pod pódiem příliš točit, stačila mi tramvaj a v něm několik neurvalých jedinců. Výsledek dnešního dne? Pět šlápnutí na zlomenou nohu. Pokaždé jsem měl, ač jsem tvrdý jako socialistická ocel, nechtěné slzy v očích. Pak mi nějaký důchodce při vystupování nadával: "Kam se sereš, kriple". Uff. Raději srkám pivo a těším se na kapely. Nasávám atmosféru a to byste nevěřili, jak úžasně se cítím. Připadám si jako vězeň, kterého po několika letech propustili a on poprvé nastaví tvář slunci a větru. Jdeme na to, na pódiu už se ladí. Stojím bokem a doufám, že přežiju ve zdraví.

BLOOD AND DISASTER - válka, sex, perverse, násilí, smrt a black metal. O kapele jsem toho příliš nevěděl, dokonce jsem si ani dopředu nehledal žádné informace. Naživo mě ale jejich hudba ihned zaujala. Ze skladeb byla totiž cítit pradávná surovost. Jako bych byl na nějakém krvavém rituálu. Na zdech viseli ukřižovaní, samozřejmě hlavou směrem dolů. Byl to masivní, divoký, nespoutaný nářez. Vystoupení, které muselo udělat dobře každému pravověrnému fanouškovi stylu. Tahle kolumbijská smečka mě doslova proklela a já si sám sobě slíbil, že se na jejich hudbu podívám určitě podrobněji. Ohně byly zapáleny a kostely znesvěceny. Některým z nás se objevila stigmata! 





War, sex, perversion, violence, death, and black metal. I didn’t know much about the band; in fact, I hadn’t even looked up any information beforehand. But their music immediately captivated me live. You could feel an ancient rawness in the songs. It was as if I were at some kind of bloody ritual. Crucified figures hung on the walls, heads down, of course. It was a massive, wild, unbridled blast. A performance that had to satisfy every true fan of the genre. This Colombian pack literally cast a spell on me, and I promised myself I would definitely check out their music in more detail. Fires were lit and churches desecrated. Some of us even developed stigmata!


CREEPING FLESH - jejich nové letošní album  "God's Acres Rife with Flesh Adorned" poslouchám již skoro 14 dní vlastně v kuse. Těším se, jak budou znít skladby naživo. Mám death metal v jejich provedení hodně rád a jakmile poprvé kapela hrábne do strun a ucítím v kostech údery bicích, jsem ztracený. Nejsem v malém klubu v Plzni, ale na bojišti, ležím v zákopu, s puškou připravenou k útoku. Kdo z nás bude další na řadě? Kapela hraje velmi dobře, přesvědčivě a autenticky. Hudba má v sobě švédské DNA, ale jinak je to od srdce zahraný válečný death metal par excellence. Surovost, chlad a temnota se zde potkávají s nahrubo nasekanou tmou. Hergot, mě to baví. Noha po zlomenině mě sice stále bolí jako čert, ale jinak vnímám hudbu celým svým tělem. Pánové předvedli skvělé vystoupení s absolutním nasazením. Jak jsem napsal v recenzi a ověřil jsem si to i naživo...Chladný a syrový válečný death metal, po kterém zůstává spálená země! Děsivé, autentické zprávy přímo z bojiště!

 






I’ve been listening to their new album this year, *God’s Acres Rife with Flesh Adorned*, pretty much nonstop for almost 14 days now. I can’t wait to hear how the songs sound live. I really love their take on death metal, and as soon as the band strikes the strings and I feel the drumbeats in my bones, I’m lost. I’m not in a small club in Pilsen, but on a battlefield, lying in a trench with my rifle ready to attack. Which one of us will be next? The band plays very well, convincingly, and authentically. The music has Swedish DNA in it, but otherwise it’s war death metal par excellence, played straight from the heart. Rawness, coldness, and darkness meet here with brutally chopped-up darkness. Damn, I’m loving this. My leg still hurts like hell after the fracture, but otherwise I’m feeling the music with my whole body. The guys put on a great show with absolute intensity. As I wrote in the review and confirmed for myself live... Cold and raw war death metal that leaves scorched earth in its wake! Terrifying, authentic reports straight from the battlefield!

Zvuk byl v pořádku, pivo dobře ošetřené, obsluha milá. V klubu jsem se, jako ostatně vždycky, cítil velmi příjemně. Pokec s kamarády a známými byl samozřejmě vítaným bonusem, díky moc za podporu, přátelé! A samozřejmě, nesmím zapomenout na pořadatele, je super, že ještě v dnešní době někdo podobné koncerty pořádá. Poklona! Návštěvnost byla na všední den solidní, typicky undergroundová. Chodí vlastně stále ti stejní lidé.

Ještě, že byly jen dvě kapely. Mám toho plné kecky. Noha mě bolí, cuká v ní a asi i natéká. Tohle bude ještě na dlouho. Nevadí, nějak to přežiju. Teď se jen dostat v pořádku domů. Původně mě napadl Bolt, ale nakonec mě odveze Michal, ale stejně už melu z posledního. Mám na zítra sbaleno. Uléhám na záda, příliš poloh na spaní ještě nezvládám a ruce mám sepnuté na prsou jako v rakvi. Stejně budu spát tak tři hodiny a probudím se chvilku před budíkem, jako každý den. Stálo to za to. Na bolest zapomenu a zůstanou další skvělé vzpomínky na muziku, kterou miluju. Koncert, setkání, prostředí, atmosféra, všechno jsem si neskutečně užil. Bylo to  pro mě náročné, těžké, ale nejsem z cukru. Během neklidného spánku se mi zdá sen, jak stojím pod pódiem a nějaký důchodce řve na moji nohu: "Srůstej, kurva, srůsteej"....děkuji vám za pozornost a příště už snad budu švihák bez hůlek. Death metal až za hrob!

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/creeping-flesh-blood-and-disaster-club-parlament-plzen-14-5-2026


about CREEPING FLESH on DEADLY STORM ZINE:






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine