DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 16. srpna 2026

Recenze/review - VIANDE - Monument aux morts (2026)


VIANDE - Monument aux morts
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Každé město má svá tajemství, ukrytá hluboko pod povrchem. Sestupuji dolů, do starých sklepení. Po stěnách stéká hnis a slyším šramot, který ke mě doléhá z povrchu. Křik lidí, cinkot tramvají, troubení aut, vše postupně utichá. Nakonec zbydu jen já, nekonečná tma a pach hniloby. Navštívil jsem tyhle staré katakomby z jednoho prostého důvodu. Měli by tu být pochováni mí prokletí předci. Členové řádu black death metalového, který byl kdysi dávno, na přelomu osmdesátých a devadesátých let založen jako tajný spolek. Ze tmy a nicoty se objeví první žhnoucí oči. Nemrtví, jsem tu správně.

VIANDE jsou kapelou, která pochází z Francie a jejich hudba se pro mě stala natolik podmanivou, zajímavou a drásající, že jsem se rozhodl o ní napsat několik pokorných slov. Uvědomil jsem si, že jsem je viděl naživo (odkaz na report naleznete dole pod dnešním článkem). Na koncertě tahle smečka doslova zabíjela a tak jsem si vzal jejich letošní album na několik svých nekonečných výletů do záhrobí. 


Hudba se mi ihned dostala do krve. Je totiž velmi dobře napsána, řeže tou správnou stranou nože, je uvěřitelná, opravdová, ryzí a naprosto autentická. Pokaždé, když jsem zapnul play na svém přehrávači, tak jsem si opravdu připadal jako na návštěvě katakomb, ve kterých jsou pochováni mí prokletí předci. Proséval jsem mezi prsty prach, užíval si masivní, řezající a dobře čitelný zvuk, díval jsem se na pochmurně morbidní motivy na obalu a uvědomil jsem si, že tahle nahrávka vlastně nemá žádné slabé místo. Já, jako posluchač a teď už i fanoušek kapely, jsem zjistil, že zkažená krev, která mě i kapele koluje v žilách, je naprosto stejného odstínu. Pánové velice umně, zkušeně a s elegancí starých mistrů kombinují chladný, mrazivý black metal se surovostí death metalu. Celá nahrávka je potom zahalena do doom metalových pavučin, které jsou prašivé, neskutečně pevné a strhnou vás do hlubiny. Pokud bych potom měl tvorbu těchto tmářů k někomu přirovnat, volil bych jména jako CRUCIAMENTUM, INCANATATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, TEITANBLOOD. Ano, peklo o sobě zase jednou dává vědět, Satan sedí na svém trůnu, usmívá se a démoni tančí na svých vlastních hrobech. VIANDE tohle všechno ví, umí si hrát s náladami jako šelma se svojí kořistí. Bývám při poslechu ztracený, prokletý, pohřbený zaživa. Ve skladbách se ukrývá pradávná síla, tlak, energie, to vše zabalené a zahrané způsobem, u kterého shoříte zevnitř. "Monument aux morts" je přesně tím druhem nahrávky, která se mi dostala do morku kostí, do podvědomí. A už teď vím, že se k ní budu rád a velmi často vracet. Album, které je doslova nasáklé starými chorobami! Temný, drásající a surově morbidní  black death metal, hniloba, špína a nekonečně bolestivá a morbidní smrt! 

Asphyx says:

Every city has its secrets, hidden deep beneath the surface. I descend into the old cellars. Pus runs down the walls, and I hear a rustling that drifts down to me from above. The shouts of people, the clanging of trams, the honking of cars everything gradually fades away. In the end, it’s just me, endless darkness, and the stench of decay. I visited these old catacombs for one simple reason. My cursed ancestors are supposed to be buried here members of the Black Death Metal Order, which was founded long ago, at the turn of the ’80s and ’90s, as a secret society. From the darkness and nothingness, the first glowing eyes appear. The undead I’m in the right place.

VIANDE is a band from France, and their music has become so captivating, intriguing, and harrowing to me that I’ve decided to write a few humble words about it. I realized that I’d seen them live (you’ll find a link to the review below today’s article). At the concert, this pack literally killed it, so I took their album from this year along on several of my endless trips to the afterlife.


The music got under my skin right away. It’s very well written, cuts right to the bone, and is believable, genuine, pure, and completely authentic. Every time I hit play on my player, I really felt like I was visiting the catacombs where my cursed ancestors are buried. I let the dust sift through my fingers, savored the massive, cutting, and crystal-clear sound, gazed at the gloomy, morbid motifs on the cover, and realized that this recording actually has no weak points. As a listener and now a fan of the band I discovered that the tainted blood coursing through my veins and those of the band is of exactly the same hue. These gentlemen very skillfully, expertly, and with the elegance of old masters combine cold, icy black metal with the rawness of death metal. The entire album is then shrouded in doom metal webs that are dusty, incredibly sturdy, and will drag you into the depths. If I were to compare the work of these dark masters to anyone, I’d choose names like CRUCIAMENTUM, INCANATATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, and TEITANBLOOD. Yes, hell is making its presence known once again; Satan sits on his throne, smiling, while demons dance on their own graves. VIANDE knows all this; they know how to toy with emotions like a predator with its prey. When I listen, I feel lost, cursed, buried alive. Hidden within the songs is an ancient power, pressure, and energy all wrapped up and performed in a way that makes you burn from the inside out. “Monument aux morts” is exactly the kind of record that has seeped into my very marrow, into my subconscious. And I already know that I’ll be happy to return to it very often. An album that is literally steeped in ancient plagues! Dark, harrowing, and brutally morbid black death metal decay, filth, and an infinitely painful and morbid death!


Report, photos, video - TRANSCENDING OBSCURITY FEST - Prague, club Futurum - 5. 5. - 6. 5. 2023: 


Tracklist:
1. Linceul immense 
2. Sacrifice ardent 
3. Germes de mort 
4. Monolithe de chagrin 
5. Cercueil de vase
6. Une cage d'os 
7. L'esprit cachot 
8. Austérité maximum 

A few questions - interview with black thrash metal band from Poland - HEXENALTAR.


A few questions - interview with black thrash metal band from Poland - HEXENALTAR.

Recenze/review - HEXENALTAR - Descending Curse (2026):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ahoj! Hexenaltar was founded in mid 2021 as solo project, but later that year it became a full-time band.

At the very begining I wanted to play something near to blackended speed/thrash, but when I was recording those songs they became more black/thrash/death in final. I think it’s much better for final result. Years of playing death metal have changed my style and taste for good, so Hexenaltar became more heavy sounding than I was expecting at first.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Well it was kinda complex process. Instruments were recorded in Sound of Records with Haldor Grunberg, we were also trying to record vocals there, but I was sick, so they had to be re-recorded.

So I went to Polifon Studio to record those vocals with Michał Kirmuć. He had oldschool condenser microphone and I was quite happy with results. At the end our good friend Filip Żywiec Weyher recorded intro for us and our drummer Johnny componed outro.
Everything was mixed by Michał Grabowski, he works as live sound technician for Vader, so I trusted him with this process.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Oh to be honest I don’t remember that well, I think it was about 500cds and 200 vinyls and just a few copies of cassettes. Of course there was a bit of merch like t-shirts and pins and we want to make patches, but hell... it’s quite a long process again. We want them to look just perfect and we are waiting for our friend who will make design, but now he has a broken arm so we will have to wait, a bit more.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I wrote most of lyrics, but for two songs my friend Beton helped me – drummer of Abominated.
But to be honest it’s a lot easier for me to sing lyrics that I wrote. They are mostly about medieval horror. Witches, evil priests, possession and burning altars haha. They don’t touch serious topics like religion, society or politics. Music sounds like 80s slasher movie, so in my opinion lyrics have to fit the music.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

I made sketch for logo with pencil and I asked my friend if he can make it more professional, and he did! His name is Skadvaldur, talented artist from Iceland, he also did the first artwork for our demo – Tormented Possession and EP Bestial Damnation. Current artwork was done by Juanjo Castellano, he is a real maniac, I am glad that we found him. And website or social media... Yea, without them you are nothing nowadays. You just have to be on Instagram and Facebook, but we are not planning to have www site like hexenaltar.com.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We choose Godz ov War from Poland, because I know Greg, the CEO of Godz ov War and yea, he treats us just right in my opinion and we are still a young band, so we are really happy that our release was realased in multiple formats. this is very important, because it’s so good feeling to hold vinyl in your hands. It makes you appreciated. So yes, I can recommend this label.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Of course original thrash metal godfathers of the genre like Kreator, Sodom, Slayer, Sarcofago, Kat.

I am not a big fan of modern metal music or modern bands, of course I know it’s not open-minded attitude, but that’s just my taste, I tried to change it, but I’ve failed.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, I’ve sent e-mail to some labels, but what to say. We weren’t interested in some labels and some labels weren’t interested in us. So we decided to stay with GoW, there is no need to make changes when current deal just works good.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think that we have played about 25 gigs and they were all club concerts for now. We would love to play some open-air concerts, but probably we are still too small band to get offers for playing such events. But I hope that future will bring some open-air shows for Hexenaltar!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

For sure we would like to record more stuff. Last months I was focused on Abominated’s 2nd album and getting new job, but for sure I will spend some time to write new music for next release.

And playing some open air concerts will be good achivement. Maybe Black Silesia

 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Best way is Instagram or Facebook. It’s fast and efficient. You can of course do it by e-mail or via our record label Godz ov War!

facebook.com/Hexenaltar

instagram.com/hexenaltar_speed

Thanx for the interview.

Thank you! I hope that we will be able to drink some Czech Kozel beer together!

Recenze/review - HEXENALTAR - Descending Curse (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý osmdesátý třetí - Havířský metal


Příběh pětistý osmdesátý třetí - Havířský metal

Moc se mi do Karviné nechtělo. Pravdou sice je, že jsem babičku už dlouho neviděl, ale vzhledem k rozvodu mých rodičů to bylo celé takové divné. Když jsem tam byl minule, moji dva bratranci se z milých dětí změnili na takové ty machýrky, které jsem neměl nikdy rád. Vzali nás na tenis, který jim moc nešel a předváděli se jako nějaká honorace. Teta byla zpovykaná hornická panička, která si o sobě myslela bůh ví co. Babičku jsem nechápal, celý život trávila na horách. Od té doby, co zemřel děda ale byla ve velké německé vile sama a bylo pochopitelné, že šla za svojí dcerou. Teď se ale místo na Ještěd dívala na 22 čmoudících komínů. Pokaždé, když sem přijedu, tak mám na patře divnou pachuť a počítám je. Smrdí to tu, to mi dojde pokaždé, když vystoupím z vlaku.

Na mojí babičce už jsou již bohužel vidět lehké příznaky demence. Pořád opakuje slova, zapomíná a někdy mi říká jiným jménem. Zatím to ale není nic hrozného a tak když přijedu, tam musím celé odpoledne povídat jak je, co dělám, co škola a podobně. Večer se jde za tetou, která bydlí v domě, který před měsícem museli vyztužit betonovými injekcemi. Pod povrchem je důl, který pracuje. Když jdu na záchod, tak vidím na chodbu škvírou ve zdi. O patru níž někdo jadrnou ostravštinou nadává své ženě, nádobí lítá na zeď, slyším tlumené rány do těla. Potom následuje vzrušené vzdychání. Nikomu to nepřijde divné. Usadím se do koženého křesla, které se mi lepí na tělo. Strýc, který přijde kolem osmé, je totálně navátý. Babička mi ve slabé chvilce prozradila, že se dal na automaty. Vyhodili jej z práce. A to býval mistr elektrikář, což byl někdo. Také trénoval karvinské hokejisty. Jenže svět se měnil, on chrchlal důlní prach a víčka měl černá. Přesto se usmíval, protože našel nový smysl života. Gamblerství.

Zatím to všechno ale jen tuším, šeptá se to. Přede mnou se předvádějí, nosí na stůl jídla jako kaviár a lanýže. Ze všeho je cítit luxus. Chudá holka ze vsi, která si vzala trenéra a havíře, no kdo je víc? Pozlátko a faleš jsou cítit z každého pohybu, z každého slova. Vlastně se mě nikdo ani nezeptal, jak se mám já. Bratranci jsou sami, bez holek, jeden hodně přibral a druhý se jen blbě kření. Prej kluci, vy asi půjdete do hospody, co? Hodí jim teta jen tak, abych to viděl, tři tisíce. A tak, ani vlastně nevím proč, jdu ven. Čeká nás prý nějaká párty a pak diskotéka. Tedy, dvě mé noční můry v jednom. Když kluci mluví, tak jim moc nerozumím. Je to jedno, stejně se pořád jen předvádějí. Mají na sobě už tehdy teplákové, značkové soupravy a hrají si na drsné rapery. Kam jsem se to zase dostal? Jedeme taxíkem, pán co nás veze, říká pořád dokola kurva a má knírek jak německý pornoherec. Vysadí nás na kraji města, kolem jsou jen vilky. V jedné stojí na zahradě parta opilých mladíků a holek a mě je najednou jasné, že směřujeme zrovna sem.

Na obrazovce se střídají černošky a kroutí prdelkama a nasraní černoši s CD na krku. Mávají rukama, pohupují se v bocích a zpívají o tom, jak zastřelí policajty, kurva brácho. Přijde mi, že se tu do raperů stylizují všichni. Všimnu si, že pivo se tu pije vzácně, spíš letí drinky a koktejly. Po chvilce mi docvakne, že je to klasická disko komunita. Někdo rozdává papírky s extází. Večírek se dostává do varu. Sednu si do křesla a vypadám se svým pivem jako exot. Bratranci mi chodí pořád někoho představovat, ale jsou to samí nezajímaví, předvídatelní lidé. Nelíbí se mi tu. Pak se svlékne první holka a skočí do bazénu. Následují další. Máme tu skvělej matroš z Polska, zahlásí někdo a já najednou vůbec nevím, co tu budu dělat. Když vyleze jeden maník na skleněný stůl a začne dělat striptýz, mám toho plný zuby a přelezu plot a mizím v ulicích. Srát na ně, křiknu ještě do tmy a najednou jsem sám. Bloudím mezi vilami, štěkají na mě psi a na zahradách se povalují znuděné paničky. Některé mi zamávají, jiné pošlou psa. 

Už je naprostá tma a mám v nohách spoustu kilometrů. Sejdu dolů do města, trvá mi to fakt dlouho. Zapadnu do první hospody. Když za mnou zapadnou dveře, všichni se na mě podívají. Mají nasrané, podmračené pohledy opilců. Nevraživost by se dala krájet, napsali by spisovatelé. Chceš do držky, píčo? Zvedne se snad dvoumetrový chachar a když si představím, že mě praští, tak si rovnou tisknu parte. Nech ho, patří k nám, ozve se za mnou. Otočím se, ožrala zavrávorá a jen mávne rukou. Za mnou stojí vysoká hubená dívka v metalovém. Pojď, pokyne mi rukou a usměje se tak, že se ztratím. Poslalo mi tě samo nebe nebo peklo? Mám u tebe panáka, frajere, řekne mi a pak se musím představit. U stolu sedí parta metalistů. Jsem v dobrých rukou, uvědomím si, když si ukážeme paroháče a potřeseme si rukama. A hned, odkud si, co posloucháš a jak ses tu ocitl? Tohle je havířská hospoda, fotr sem chodil celej život, dokud se neupil k smrti, řekne moje zachránkyně a musíme se na něj napít.

Hrozně chlastají. Jsem spíš pivař, který si sem tam dá frťana, ale to už musí bejt příležitost. Oni pijí také pivo, ale kadence panáků je šílená. Měl bych brzdit, jinak to nepřežiju. Jenže to nejde. Zbytek mám zamlžený. Jeli jsme někam autobusem, sešli dolů do sklepa, tam hrála nějaká kapela, bylo tam jen pár lidí, s každým jsem se objímal, zvracel jsem, tančil, vyplachoval si hubu vodkou, s nějakou holkou se líbal, sliboval ji, že si ji vezmu, protože půjdu do politiky a zavedu mnohoženství. Hlavně jsem ale tančil všechny ty své šamanské, medvědí a další tance. Vypadal jsem jak po zásahu elektrickým proudem. Ale všichni se na mě usmívali a nikdo mi nechtěl dát do držky. Nikdo tu nebral drogy a neobnažoval se. Metalová komunita, a za tím si pořád stojím, tehdy opravdu fungovala. Díky metalovým trikům jsem se seznámil s tolika lidmi. Kdyby tenkrát byly mobily, tak mám plno nových reálných i virtuálních přátel. Sedím v rohu, kývu se do rytmu a ta, co mě zachránila, mi přivede nějakou dívku. Takovou malou, stydlivou. Můžeš u ní přespat, ale ve vší počestnosti, řekne mi a spiklenecky na mě mrkne. 

Co posloucháš za kapely? Blekotám, ale asi je to vtipný, protože ona se směje. Jméno nevím, fakt si jej nepamatuji. Vím jen, že se ke mě po další hodině tulí a chce pořád tančit. Taky leje první ligu. Má tak padesát kilo i s kanadama, který má na sobě a hází to do sebe, jak havíř lopatou. To je jinej druh, tyhle lidi tady, říkám to v ulicích, když se podpíráme a jdeme nevím kam. Močím u kandelábru, ona pak taky, sahá na mě teď už možná moc intimně, ale jak jsem ožralej, tak si to nechám líbit. Přijdeme k nějakému malému domku. Nevím proč, ale pamatuji si, že mi říkala, že je po babičce, co nedávno umřela. Pak následuje střih. Něco mě dusí, zdálo se mi o nějaké mladé dámě, co mi sedí na obličeji. Pořád dokola jsem jí říkal, že na tohle nejsem, že nemůžu dýchat, ale ona ne a sápala se na mě. Prskám a kuckám. Mám v hubě hlínu a pachuť včerejšího dne. Chce se mi hrozně na záchod, ale nemůžu se hnout. Pomalu se probírám. Než mi to dojde, chvilku mi to trvá. Pomůže mi až ona, co tu bydlí. Vyleze z domečku, v ruce obrovský hrnek kávy a pivo. Dej si. Sedím v jahodách, zamotaný v záhonku do provázků. Směje se mi. Nezvládla jsem tě tahat. Ale nemysli, pokaždé, když jsem šla čůrat, tak jsem tě z okna kontrovala. To si hodná, zamumlám a hodím do jahod ukázkovou šavli. Letos asi jahody nebudu, pronese a mě se konečně povede zvednout. Zjišťuji, co se stalo a jaký je stav současného světa. Kolik je hodin? Mám na sobě trenýrky? Uff, všechno je v pořádku.

Nechá mě se osprchovat, takhle k babičce nemůžu. Dovede mě na zastávku někde na periferii Karviné. Na rozloučenou mi řekne, ať se někdy stavím a že jestli jsem sám, tak že by se mnou klidně chodila. Usměju se, ale musím se přemáhat, je mi blbě od žaludku. Dojedu do míst, které mi něco říkají a dobelhám se k babičce. Tak jste si to s bratranci užili, co? Řekne mi na uvítanou a já jen přikývnu. A protože jsem dobře vychovaný, tak tak sním obrovskou porci vepřové, vypiju k tomu jedno plzeňské, jdu s babičkou na hřbitov i do parku k lázním Darkov. Klepou se mi sice ruce i nohy, bolí mě hlava, ale nechci stařenku opustit. Když mluví, tak dobře vím, že ji třeba už nikdy neuvidím, že už na tom nebude nejlépe. Sedíme na lavičce, ona mi vezme ruce do dlaní a dívá se do očí. Občas je v nich laskavost milujících žen, ale někdy už jen zmatek a temnota. Je mi z toho smutno a taky mám děsnou kocovinu. 

Když odjíždím, tak se na nádraží loučí jedna mladá metalistka se svým klukem, co vypadá jako diskofil. Jak spolu můžete fungovat, napadne mě a pak se mi usadí v hlavě takový podivný smutek. Trvá to dlouho. Vzpomínám na to, co jsem všechno s babičkou prožil, jak jsem za ní jako mladý capart jezdil na barák do Jizerek. Jak jsme spolu škubali slepice, stahovali králíky, jak jsem jí pomáhal a jak pro mě byla jistotou. Život je děsně nespravedlivý. A moc krátký. Pustím si do discmana nějaký doom metal a kolem mě se začne pomalu měnit krajina. Místo komínu a hald jsou najednou louky a lesy. Havířský metal jsem si užil po svém a když se vrátím do Plzně, tak mám o čem skoro týden vyprávět. Některé detaily ale trošku upravím a pozměním. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 15. srpna 2026

Interview - TORTURERAMA - Morbid, moldy, oozing death metal that will reduce you to dust!


Interview with death metal band from Belgium - TORTURERAMA.

Recenze/review - TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre (2026):

Ave TORTURERAMA! Greetings to the Belgian underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the seventh fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like the sharp edge of a knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous work? Where did you want to take things, and in what ways do you think these recordings differ?

Well hello there!

Good to hear you like our most recent audio document of questionable taste!

Talent is a broad term when applied to us but we take the compliment with dignity.

As for the new album, it’s been quite a journey through a pandemic, line-up changes and basically life as it unfolds. So, it’s not really as much as a deliberate idea as it is a result of the reality of life.

Of course we did thing entirely different than our previous release. Kept everything simple. No 17 layers of HM-2 madness. This is just how we sound. Massive thanks to Greg Wilkinson (Earhammer/Autopsy) who helped us achieve this since it was absolutely necessary. Otherwise, we would have lost our minds.


“The Elaborate Theatre of the Macabre” embodies all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does TORTURERAMA compose new material?

Well, it all starts with a Belgian basement. We gather there, bring riffs or invent them on the spot and the fermentation process begins. Double, Triple, Quadruple, … it takes time. That’s why we are slow. But we enjoy ourselves.

When I listen to the new album “The Elaborate Theatre of the Macabre,” I feel like I’m sinking into a deep, bloody swamp. The superbly cold and dark sound contributes a lot to that. How and where did you record it? Who produced and mixed the album?

Recording we did ourselves, just like all our previous endeavors. Massive shout to Bèr (Guitars) who nearly lost his sanity whilst recording. The whole thing took a couple of months in the fall of 2025.

To mold this “twisted mass of burnt decay” into this easy listening, loungey style of death metal we contacted Greg Wilkinson of Earhammer (and fkn Autopsy!) to apply some of his talents. Resulting in this new, deformed afterbirth. We even found some maniac in Spain who wanted to release this! Thanx Raul!


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it on the Memento Mori label, and it features a macabre cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The one and only Skadvaldur released his talents upon the canvas. The title of the album in combination with some early demo recordings was all he needed to produce this fine piece of art. What a great artist to work with!

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Belgium for a sure thing. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. We also only have a few good death metal bands here. How do you perceive your scene, fans, and labels?

The scene in Belgium could really do with some fresh blood if you ask me. And there definitely are some youngsters moving about but the scene as it once was, has completely changed. In general, young people don’t really go out as much anymore and the underground here suffers from those same symptoms.


You play old-school-influenced death metal. These days, the band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form TORTURERAMA actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band. Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

The idea was to go back to the death metal before overproduction and all records sounding the same. The Stockholm sound was an obvious choice, but our influences do not only come from Scandinavia.

Touring has never been on the table. We’re not objecting to anything but we’re not actively looking to tour either. The bigger festivals can always contact us but I have a feeling they aren’t really looking into real underground bands, let alone Torturerama. They are welcome though.

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention to let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at that, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send out CDs yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

We move ourselves around in the European underground and buying merch is a part of that. We’re old school in that sense as well (of course).

We have our favorites and there’s definitely some good new bands emerging all over Europe.

Bands not getting enough attention will be a recurring thing since not everyone is gifted with the art of (self)promotion. I Shure know that’s not our strong point either.


On the one hand, a band just starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as TORTURERAMA? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, and so on?

I don’t even know what google Metalists is LOL. We’re old school and promoting ourselves has never been our strongest side. As you mention getting noticed in the vastness of social media is not evident today.

I don’t oppose downloading or streaming but the fairness in respect to the artist is hard to find in that part of the online world. I think the way AI is rolled out by the “industry” is a far bigger problem for music in general.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Death Metal is just a label. But making music and the mindset that comes with the metal underground is something special. The Death Metal underground specifically is the most fun for us. It still has integrity without becoming another big cliché.

 

To wrap things up, a classic but important question. What does TORTURERAMA have planned for the coming months? Where can we see you live? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We’ve got the release show coming up of course. The album will then also be available on cassette and vinyl, thanks to Daniel from ADG/Godeater.

In December we also have a show in Wesel (GER) with our friends from Mauler and Rotterdam (NL) with the sick fucks from Mancuerda.. Hoping many shows will follow. If you’re interested contact us through our socials and we’ll see if we can come over and ruin the day for you.

For merch look at our online shop @bandcamp or the Memento Mori shop. Our new album will be up on Spotify, Apple Music, Deezer,etc so you can check us out there as well.

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “The Elaborate Theatre of the Macabre” in my head again!

Recenze/review - TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TORTURERAMA - Morbidní, plesnivý, mokvající death metal, u kterého se rozpadnete v prach!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Belgie - TORTURERAMA.

Recenze/review - TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre (2026):

Ave TORTURERAMA! Zdravím do belgického undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos sedmé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj!

Rád slyším, že se vám líbí náš nejnovější audio dokument pochybného vkusu!

Talent je v našem případě široký pojem, ale kompliment bereme s důstojností.

Co se týče nového alba, byla to dlouhá cesta pandemií, změnami v sestavě a v podstatě životem, jak se odvíjel. Takže to není ani tak záměrný nápad, jako spíše výsledek reality života.

Samozřejmě jsme to udělali úplně jinak než naše předchozí vydání. Všechno jsme udrželi jednoduché. Žádných 17 vrstev šílenství HM-2. Takhle prostě zníme. Obrovské díky Gregu Wilkinsonovi (Earhammer/Autopsy), který nám pomohl toho dosáhnout, protože to bylo naprosto nezbytné. Jinak bychom se zbláznili.


„The Elaborate Theatre of the Macabre“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TORTURERAMA?

Všechno to začíná v belgickém sklepě. Sejdeme se tam, přineseme riffy nebo je na místě vymyslíme a začíná proces fermentace. Dvojitý, trojitý, čtyřnásobný… to chce čas. Proto jsme pomalí. Ale užíváme si to.

Když poslouchám nové album „The Elaborate Theatre of the Macabre“, připadám si, jako bych se propadal do hlubokého krvavého močálu. Hodně tomu přispívá znamenitý chladný a temný zvuk. Jak a kde jste nahrávali? Kdo album produkoval, mixoval?

Nahrávání jsme si dělali sami, stejně jako všechny naše předchozí počiny. Obrovská poklona Bèrovi (kytara), který při nahrávání málem ztratil rozum. Celá věc trvala pár měsíců na podzim roku 2025.

Abychom tuto „zkroucenou masu spáleného rozkladu“ zformovali do tohoto easy listeningového, lounge stylu death metalu, kontaktovali jsme Grega Wilkinsona z Earhammeru (a fkn Autopsy!), aby využil některé ze svých talentů. Výsledkem je tento nový, deformovaný náhrobek. Dokonce jsme našli i nějakého maniaka ve Španělsku, který to chtěl vydat! Díky, Raule!


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Memento Mori a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Jedinečný a neopakovatelný Skadvaldur uvolnil svůj talent na plátně. Název alba v kombinaci s několika ranými demo nahrávkami bylo vše, co potřeboval k vytvoření tohoto skvělého uměleckého díla. S tímto umělcem se skvěle spolupracovalo!

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Belgie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Také máme u nás jen několik dobrých death metalových kapel. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Belgická scéna by si podle mě opravdu zasloužila trochu čerstvé krve. A rozhodně se tam pohybují i ​​někteří mladí lidé, ale scéna, jaká bývala, se úplně změnila. Obecně platí, že mladí lidé už tolik nechodí ven a underground tady trpí stejnými příznaky.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit TORTURERAMA, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Myšlenkou bylo vrátit se k death metalu před nadprodukcí a zajistit, aby všechny desky zněly stejně. Stockholmský zvuk byl jasnou volbou, ale naše vlivy nepocházejí jen ze Skandinávie.

O turné se nikdy neuvažovalo. Nic nenamítáme, ale ani se aktivně nesnažíme o turné. Větší festivaly nás mohou vždycky kontaktovat, ale mám pocit, že se moc nezajímají o skutečné undergroundové kapely, natož o Tortureramu. Jsou ale vítány.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Pohybujeme se v evropském undergroundu a nákup merchu je toho součástí. V tomto smyslu jsme také oldschool (samozřejmě).

Máme své oblíbené a rozhodně se v celé Evropě objevují dobré nové kapely.

Kapely, které nedostávají dostatek pozornosti, se budou opakovat, protože ne každý je nadaný uměním (sebe)propagace. Vím, že to taky není naše silná stránka.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TORTURERAMA ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Ani nevím, co je to Google Metalists LOL. Jsme stará škola a propagace sebe sama nikdy nebyla naší silnou stránkou. Jak jsi zmínil, být zajímavý v rozlehlosti sociálních médií dnes není lehké.

Neodporuji stahování ani streamování, ale férovost vůči umělci je v této části online světa těžké najít. Myslím, že způsob, jakým je umělá inteligence zaváděna v „průmyslu“, je pro hudbu obecně mnohem větší problém.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je jen vydavatelství. Ale tvoření hudby a myšlení, které s metalovým undergroundem souvisí, je něco speciálního. Právě death metalový underground je pro nás největší zábava. Stále si zachovává integritu, aniž by se stal dalším velkým klišé.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají TORTURERAMA v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Samozřejmě nás čeká vydávání alba. Album bude poté k dispozici také na kazetě a vinylu, díky Danielovi z ADG/Godeater.

V prosinci máme také koncert ve Weselu (Německo) s našimi přáteli z Mauleru a v Rotterdamu (Nizozemsko) s parchanty z Mancuerdy. Doufáme, že bude následovat mnoho koncertů. Pokud máte zájem, kontaktujte nás přes naše sociální sítě a uvidíme, jestli se k vám můžeme přijet podívat a zkazit vám den.

Pro merch se podívejte do našeho online obchodu @bandcamp nebo do obchodu Memento Mori. Naše nové album bude k dispozici na Spotify, Apple Music, Deezer atd., takže nás můžete poslouchat i tam.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Elaborate Theatre of the Macabre“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 14. srpna 2026

Recenze/review - SEPULCRUM - Lacerator (2026)


SEPULCRUM - Lacerator
CD 2026, Chaos Records

for english please scroll down

Pradávný kult smrt byl znovu obnoven. Zástupy nemrtvých, čekajících na přechod na druhou stranu se toulá mezi naším a oním světem. Touží po čerstvé krvi, po bolesti a utrpení. Sestupuji dolů po prašivých schodech. Po stěnách stéká hnis a z nekonečných chodeb podsvětí se ozývá nářek prokletých. Oltář je připraven. Chybí jen hudba, která by doplnila morbidně krvavou atmosféru. Velekněz se sklání nad první obětí. Drží v rukou nůž, ukovaný z té nejlepší oceli. Stejně jako nové album chilských maniaků SEPULCRUM.

Čtenáři našich stránek se s touhle smečkou divokých tmářů mohli již setkat. Kapela mě uhranula předchozím albem "Lamentation of Immolated Souls" natolik, že jsem s nimi udělal i rozhovor. Obojí si můžete přečíst, když sjedete dolů pod dnešní článek. Jsou tam odkazy na recenzi i rozhovor. Letos pánové pokračují v tom, co umí nejlépe. V nespoutaném, starosvětském death metalu. Novinka hoří zevnitř a na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly. 


Líbí se mi rukopis kapely, jejich celkový výraz, absolutní nasazení a naprostá oddanost stínům. Skladby jsou opět velmi dobře napsány a nesou v sobě odkaz na kapely typu MORBID ANGEL, MORTA SKULD, DEICIDE, PESTILENCE, DEATH. Pokud jsi tedy starý fanoušek pohřbů do země nebo máš rád tento prašivý styl, potom jsi zde správně. SEPULCRUM samozřejmě přidávají do své hudby spoustu svých nápadů a invence. Novinka "Lacerator" se navíc opravdu velmi dobře poslouchá. Rád trávím čas v její přítomnosti a pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, tak nejednou nesedím ve svém pokoji, ale sleduji porcování ještě živých těl během starodávného rituálu pro vyvolávání temných sil.  Lacerator je totiž slovem, které má několik významů. V překladu je to trhač nebo rváč, ale také slasher hororová hra nebo vrhací sekera z Diablo II. Ve všech případech přesně definuje a vystihuje to, co se na albu odehrává. Poctivá, od srdce zahraná muzika, reálná, syrová, uvěřitelná a naprosto autentická. My, staří psi a fanoušci nekonečných stínů, moc dobře víme, že smrt má mnoho podob. Tu kterou nám přinášejí Chilané, je velmi krutá, surová a zanechává po sobě hlubokou krvavou stopu. Kývám se spokojeně do rytmu, podupávám si nohou, mlátím pěstí do zdi. Ano, je to zase tam. Pánové jsou ve skvělé formě a opět potvrzují, že je s nimi nutné v podzemí počítat. Za mě osobně vám pak mohu novinku jen doporučit. Je skvělá po všech stránkách (zvuk, produkce, motiv na obalu) a navíc má nezaměnitelnou, pochmurnou atmosféru. Přesně takhle to mám nejraději. Morbidní rituál krvavé smrti! Syrový death metal, který vás pohřbí zaživa! Dekapitace těla, dekapitace mysli!

Asphyx says:

The ancient cult of death has been revived. Hordes of the undead, awaiting their passage to the other side, roam between this world and the next. They crave fresh blood, pain, and suffering. I descend the crumbling stairs. Pus trickles down the walls, and the wails of the damned echo from the endless corridors of the underworld. The altar is ready. All that’s missing is the music to complement the morbidly bloody atmosphere. The high priest bends over the first victim. He holds a knife in his hands, forged from the finest steel. Just like the new album by the Chilean maniacs SEPULCRUM.

Readers of our site may have already encountered this pack of wild dark-worshippers. The band captivated me so much with their previous album, “Lamentation of Immolated Souls”, that I even interviewed them. You can read both by scrolling down below today’s article. There are links to the review and the interview there. This year, the guys are continuing to do what they do best: unbridled, old-school death metal. The new album burns from within, yet on the surface it’s as cold as a corpse’s hand.


I like the band’s style, their overall sound, their absolute commitment, and their total devotion to the shadows. The songs are once again very well written and carry echoes of bands like MORBID ANGEL, MORTA SKULD, DEICIDE, PESTILENCE, and DEATH. So if you’re a longtime fan of earth-burial metal or you just love this gritty style, then you’ve come to the right place. SEPULCRUM, of course, brings plenty of their own ideas and creativity to their music. What’s more, the new album “Lacerator” is a real pleasure to listen to. I enjoy spending time with it, and every time I hit play on my player, I often find myself not just sitting in my room, but watching the dismemberment of still-living bodies during an ancient ritual to summon dark forces. “Lacerator” is, in fact, a word with several meanings. It translates to “tearer” or “brawler,” but it also refers to a slasher horror game or a throwing axe from Diablo II. In all cases, it precisely defines and captures what’s happening on the album: honest, heartfelt music real, raw, believable, and utterly authentic. We, the old-timers and fans of Endless Shadows, know all too well that death takes many forms. The one the Chileans bring us is very cruel, brutal, and leaves a deep, bloody trail in its wake. I’m nodding contentedly to the beat, tapping my foot, pounding my fist against the wall. Yes, it’s back again. The guys are in great form and once again prove that they’re a force to be reckoned with in the underground scene. Personally, I can only recommend this new release. It’s great in every way (sound, production, cover art) and, on top of that, it has an unmistakable, gloomy atmosphere. That’s exactly how I like it best. A morbid ritual of bloody death! Raw death metal that will bury you alive! Decapitation of the body, decapitation of the mind!



about SEPULCRUM on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Lacerator 
02. The Seven Gates 
03. As I Die 
04. Into The Infected Bowels 
05. Ilusory Stench 
06. Channeling The Oblivion 
07. Phrenetic Psycophony 
08. Entropic Decomposition 
09. Let Me Desecrate You 
10. Multideformation

KNIŽNÍ TIPY - Atomová baba: Rozhovor s Danou Drábovou - Radek Štěpánek, Jiří Plešek, Dana Drábová (2024)


Atomová baba: Rozhovor s Danou Drábovou - Radek Štěpánek, Jiří Plešek, Dana Drábová
2024, NLN - Nakladatelství Lidové noviny

Přijel jsem zase jednou na chalupu do Jizerek a ani mi nedošlo, že mám svátek. U nás se nikdy moc doma neslavilo, vždycky se předala nějaká drobnost a šlo se od toho. Celý den jsem tahal velké koše dříví nahoru na půdu, aby do zimy pokácený kaštan vyschl. Sotva jsem popadal dech, tepalo mě v hlavě a bolela mě v únoru zlomená noha. Když mě máma zavolala na oběd, sotva jsem udržel lžíci v ruce a klepalo se mi celé tělo. Rozdíl mezi sportem a tvrdou prací se s věkem projevuje čím dál tím víc. Každopádně, někdy kolem páté večer jsem zahlásil hotovo a sedl jsem si. Máma přicupitá a usmívá se jako měsíček. Dostanu čokoládu, co mám rád a pak taky knihu o Daně Drábové. Jsem překvapený, nedávno jsme se totiž o téhle skvělé ženě, vědkyni a odbornici na jádro bavili. Opláchl jsem si obličej, marně se pokoušel v ledové vodě vyčistit brýle a viděl jsem, jak má máma radost, že já mám radost.

Je to rozhovor. Možná jste jej slyšeli. Možná jen úryvky z něj. A je to velmi osvěžující a nebál bych se napsat naplňující záležitost. Ono zase tolik lidí, kteří mají opravdu co říct, není. Dnešní doba je plná nekonečných a většinou prázdných podcastů, Spousta lidí si jen hraje na novináře a oslovení zase často plkají. Neumí mluvit a nebo nemají co říct. Vytahovány jsou na povrch bizarní postavičky jako pornohvězdy, které se nám snaží tvrdit, že prodávat svoje tělo je normální. Nebo lidé z podsvětí. Snaha šokovat, zaujmout za každou cenu. Zkratkovitost, nekonečné rady jak balit kluky a holky, jak žít, jak se chovat, jak řešit své problémy. Na internetu najdete všechno. Rozhovor s Danou Drábovou, je jiný, profesionální, zajímavě vedený. Navíc se dozvíte spoustu věcí, které jste nevěděli. Jaderná energie je dodnes zahalena trošku do takového tajemna, mnozí jí příliš nerozumíme, máme spíš povrchní znalosti. 

Dana Drábová uměla nejen mluvit, ale také dokázala prezentovat své myšlenky zajímavou formou i pro laiky. To umí málokdo. Navíc, a to osobně velmi oceňuji, a je to pro mě velmi zásadní. Vždy zůstala svá, originální a pokorná. Ano, nijak nedává na odiv své znalosti, nepředvádí se, ego, na které by měla samozřejmě nárok, je potlačeno a pro mě byla doslova radost rozhovor číst. Většinou se věnuji úplně jinému druhu literatury, nevadí mi horory, thrillery, krimi, sci-fi, ale tady jsem se těšil na každou další stránku. Měl jsem při čtení pocit, že je s námi tato dáma přímo v chalupě, že sedí naproti v křesle ve kterém se tak trošku ztrácí, ale pak promluví a my jí hltáme každé její slovo. Máma na mě spokojeně kouká, knihu si samozřejmě před mým obdarováním přečetla a ví dávno své. Hltal jsem každou stránku a říkal jsem si, jaké je to škoda, že už tu s námi Dana Drábová není, mohla udělat ještě spoustu práce, předat své znalosti, pohled na svět, na dění na Ukrajině, které jsem každý den ráno čítával na twitteru a musím říct, že mi i tahle drobnost moc chybí. 

Jdu se projít a říkám si, že všechny lidi, kteří jsou pro mě inspirací, vzorem, které mám rád a něco dokázali, spojuje jedna věc. Pokora. Ano, taková vlastnost, která se z naší doby tak trošku vytratila. Mladí by měli mít vzory, ale pořádné. Klidné dědy a babičky, kteří toho spoustu zažili, mají nadhled a jsou laskaví. Nějak to zmizelo. Každý hltá polonahé dámy, co se vyjadřují ke všemu. Dnes je hezky, dnes není hezky a většině lidí to stačí, podívejte se na sledovanost. Je to až děsivé. Pak přijde Dana Drábová, pohodlně se usadí a na každou otázku odpoví tak, že ve vás zanechá stopu. Tenhle rozhovor si budete pamatovat a pokud vás jaderná energie opravdu zajímá, budete ve svém živlu. Jako malý jsem měl strach, že na nás někdo pošle raketu. Chodil jsem s pytlíky na rukou, vymýval si plynovou masku hypermanganem. Bál jsem se, že na nás zaútočí Američané. Svět otočil kolem dějin a změnil se směr, odkud mohou rakety přiletět.

Byl to velmi osvěžují večer a druhý den ráno, když jsem vše dodělal, tak jsem si knížku přečetl ještě jednou. To už jsem dlouho neudělal. Myslím si, že tenhle rozhovor bude ještě dlouho kolovat v naší rodině, že na něj jen tak nezapomenu, pořád ve mě rezonuje. Mámě ještě jednou poděkuji, rozhodně se trefila do mého vkusu. Je velká škoda, že tahle malá velká žena už není mezi námi. Zůstalo po ní ale spousta práce. Víte co je nejlepší? Když jsem rozhovor četl, tak jsem se celou dobu usmíval. Hrozně mě to bavilo. Berte tuhle knihu jako takový letní tip ode mě. Mějte se co nejlépe a buďte pokorní. Děkuji za pozornost a držte se! 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozhovor s Danou Drábovou není jen povídáním o jaderné energii, aktuálních rizicích a výhodách jejího využívání, o čtvrtstoletí Atomové baby v čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Přibližuje i politické zákulisí, které poznala při otevírání Temelína a plánech na dostavbu Dukovan, angažmá v komunální politice doma v Pyšelích či ruskou agresi na Ukrajině a její dopady na obor jaderné bezpečnosti. Zejména je ale příležitostí k tomu, hlouběji poznat veřejně známou osobnost v jiných kontextech a v prostředí, které její osobnost a názory utváří, a jejím prostřednictvím neformálně poznat obor, který má a bude mít dopad na život každého z nás. Rozhovor vedli vědec a vysokoškolský pedagog Jiří Plešek a environmentalista a redaktor Radek Štěpánek.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 13. srpna 2026

Recenze/review - BLOOD GRAVE - The Execution of Humanity (2026)


BLOOD GRAVE - The Execution of Humanity
CD 2026, Chaos Records

for english please scroll down

Něco mě neustále nutilo se sem vracet. Probouzel jsem se uprostřed noci, unavený a pokaždé, když jsem na tohle staré pohřebiště přišel, tak mě mrazilo v zádech. Byl jsem jako tělo bez duše, prokletý. Ukrýval jsem se ve stínu a čekal, až přijde můj čas. Poslouchám zrovna nové letošní album chilských maniaků BLOOD GRAVE a hroby se otvírají. Lezou z nich mrtvoly v různém stádiu rozkladu. Kývají se do rytmu, odpadává jim maso od kostí a je na nich vidět, že si tuhle nahrávku užívají stejně jako já.

Mám rád starý death metal a poslouchám ho od svého mládí, od přelomu osmdesátých a devadesátých let. Vybírám si už jen kapely, které mě zaujmou. Ochutnávám, jako zmlsaný gurmán z pestré palety současné nabídky a velmi často dál nepokračuji. S touhle smečkou je to jiné. Album sice vydala na začátku května, ale když já jsem si raději rval skladby pod tlakem do hlavy, než abych o nich psal. Schválně také ochutnejte a užijte si veškeré morbidní a děsivé ozvěny z onoho světa, které můžete na albu potkat. 


Přehrabuji se ve starých plesnivých kostech a neustále přidávám volume na svém přehrávači. BLOOD GRAVE prošli mým osobním sítem kvality mimo jiné i proto, že mají dobře ošetřený, masivní, prašivý, ostrý a čitelný zvuk, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně dokázali napsat skladby, které se mi zadřely pod kůži i hluboko do podvědomí. Kapela vzešla z toho nejhlubšího podzemí a nejvíc se mi na ní asi líbí, že je opravdová, syrová, reálná, uvěřitelná a naprosto autentická. Užívám si mrtvolné nálady, houpu se spokojeně do rytmu, jako řezník se sekyrou, který právě dokončil svoji krvavou práci. Představuji si malý klub, někde na periferii města, v něm tahle smečka na pódiu a já v první řadě, s pivem v ruce. Musejí to být hodně divoké koncerty, škoda jen, že se vše odehrává na druhém konci světa. "The Execution of Humanity" je albem, které je volně inspirováno starými smečkami. Předkládaný materiál je potom přesně zacílený, dobře napsaný a složený. Navíc má v sobě takovou tu těžko definovatelnou energii, tlak, touhu ničit hudbou a v poslední době také pověstnou jihoamerickou nespoutanost, která je dnes již jasným poznávacím znamením tamních kapel. Už teď se těším, až se setmí a vydám se na další cestu bez konce. Zastavím se v márnici, promluvím s nemrtvými, budu asistovat u exhumace dalšího prokletého hrobu. Budu nasávat atmosféru a užívat si tohle morbidní album. Podám si ruku se svými vlastními démony a znovu a znovu budu zapínat play. Tahle nahrávka je totiž opravdu povedená a nemohu jinak než vám ji doporučit. Takhle nějak by to mělo vypadat. Poslouchejte nahlas! Všichni nakonec shoříme v pekle! Prašivý, syrový, temný a nekonečně bolestivý death metal ze starých prokletých pohřebišť! 


Asphyx says:

Something kept drawing me back here. I’d wake up in the middle of the night, exhausted, and every time I came to this old graveyard, a chill ran down my spine. I was like a soulless body, cursed. I hid in the shadows and waited for my time to come. I’m listening to this year’s new album by those Chilean maniacs BLOOD GRAVE, and the graves are opening up. Corpses in various stages of decomposition are crawling out of them. They’re swaying to the beat, flesh falling from their bones, and you can tell they’re enjoying this record just as much as I am.

I love old-school death metal and have been listening to it since my youth, back in the late ’80s and early ’90s. These days, I only pick out bands that catch my interest. Like a spoiled gourmet, I sample from the diverse array of what’s currently on offer, and very often I don’t go any further. With this pack, it’s different. The album was released in early May, but I’d rather cram the songs into my head under pressure than write about them. Be sure to give it a listen yourself and enjoy all the morbid and terrifying echoes from that world that you’ll encounter on the album.


I’m rummaging through old, moldy records and constantly turning up the volume on my player. BLOOD GRAVE made it through my personal quality filter, among other things, because they have a well-crafted, massive, gritty, sharp, and clear sound, an interesting cover design, but most importantly, they managed to write songs that have gotten under my skin and deep into my subconscious. The band emerged from the deepest underground, and what I probably like most about them is that they’re genuine, raw, real, believable, and completely authentic. I’m enjoying the deathly mood, swaying contentedly to the rhythm, like a butcher with an axe who’s just finished his bloody work. I picture a small club, somewhere on the outskirts of town, with this pack on stage and me in the front row, beer in hand. Their concerts must be really wild it’s just a shame that it’s all happening on the other side of the world. “The Execution of Humanity” is an album loosely inspired by old-school bands. The material presented here is precisely targeted, well-written, and well-composed. What’s more, it possesses that hard-to-define energy, that intensity, that desire to destroy through music and, more recently, that legendary South American wildness, which has now become a clear hallmark of bands from that region. I’m already looking forward to nightfall, when I’ll set out on another endless journey. I’ll stop by the morgue, talk to the undead, and assist with the exhumation of yet another cursed grave. I’ll soak up the atmosphere and enjoy this morbid album. I’ll shake hands with my own demons and hit play over and over again. This record is truly a gem, and I can’t help but recommend it to you. This is exactly how it should sound. Listen to it loud! We’ll all burn in hell in the end! Rotten, raw, dark, and infinitely painful death metal from ancient, cursed graveyards!


tracklist:
01. Bloody Fucking Carnage 
02. Subconcious Cruelty 
03. The Box 
04. Interlude 
05. Polluting Death 
06. Dark Margin of Mental Involution 
07. Abysmal Cosmic Horror 
08. The Execution of Humanity

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine