DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 19. ledna 2026

Recenze/review - UNCHURCH - Unchurch (2025)


UNCHURCH - Unchurch
CD 2025, Chaos Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl divný pocit kolem žaludku. Jakoby se ve mě začal šířit pach rozkládajících se těl. Něco zkaženého bylo ve vzduchu, sirnatého, zlého. Navenek vypadalo vše jako vždycky. Malý kostel v horách, u něj hřbitov a na něm pohřbení prokletí mniši. Nic neobvyklého. Až do dnešní noci, kdy byl jeden hrob vyrabován. Nebo ne? Nestojí náhodou někdo ve stínu? Nesměje se jedovatě? Nemá v rukou nůž a v očích nenávist? Poslední, co si pamatuji, tak je rozšklebená tvář démona.

Chile je poslední dobou země, kterou se, pokud posloucháte death metal, vyplatí rozhodně sledovat. Skvělá alba nevydávají jenom staří bardi a veteráni, ale vzniká i spousta nových kapel, které pokračují v nekonečné cestě utrpení, zla, hudební špíny a beznaděje. UNCHURCH patří mezi ně. Mezi vyvolené a prokleté. Alespoň takto vnímám jejich debutové album já, starý pes, který hlídá vchod do podzemí již od devadesátých let minulého století. 


Určitě znáte ten pocit, když si poslechnete nějakou nahrávku poprvé a ona vás smete z povrchu zemského. Téhle smečce démonů se to povedlo. Jsou divocí, nespoutaní, technicky velmi zdatní a umí perfektně zkombinovat syrovost, tlak a absolutní tmu v jeden zabijácký celek. Ano, nové stejnojmenné album hoří zevnitř, rozseká vás na kusy a pohřbí zaživa. Za velmi povedený považuji zvuk (Rod - recording mixing, mastering), motiv na obalu (Daniel Hermosilla), ale hlavně skladby samotné, které obsahují potřebný drive a sílu, takové to "nepříjemné" chvění, které v sobě má dobrý smrtící kov mít. Líbí se mi rukopis těchto démonů, jejich schopnost napsat dobré motivy. Chilané se volně inspirovali u kapel typu IMMOLATION, NILE, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL. Dělají to ale s vkusem, nadhledem a schopností zaujmout svými nápady a invencí. UNCHURCH na to jdou navíc opravdově, uvěřitelně, autenticky, každá skladba je ostrým nožem, který vám zajede do vnitřností. Jako bychom spolu s kapelou opravdu exhumovali nějaký starý hrob padlého kněze, který za svého života páchal děsivé a nechutné věci. Jeho činy a atmosféra exhumace se promítly i do jednotlivých skladeb. Hlavní a zásadní pro mě je potom to, že mě baví se k albu vracet a rvát si ho stále dokola pod tlakem do hlavy. Pořád rád a s chutí objevují nové smečky, které pochopily pravého ducha tohoto stylu a tahle kapela se pro mě stala velkým překvapením minulého roku. Doporučuji poslech v naprosté tmě, chladu, nejlépe na malém hřbitově u znesvěceného kostela. Surový, zničující, temný a chladný death metal ze starých katakomb kolem kterého se vznáší krvavá aura!

Asphyx says:

Every time I walked past, I had a strange feeling in my stomach. It was as if the smell of decomposing bodies was spreading inside me. Something rotten was in the air, sulfurous, evil. Outwardly, everything looked the same as always. A small church in the mountains, a cemetery next to it, and the cursed monks buried there. Nothing unusual. Until tonight, when one grave was robbed. Or was it? Isn't someone standing in the shadows? Smiling maliciously? Holding a knife in their hands and hatred in their eyes? The last thing I remember is the grinning face of a demon.

Chile is a country that, if you listen to death metal, is definitely worth keeping an eye on these days. Great albums are not only released by old bards and veterans, but there are also a lot of new bands emerging that continue the endless journey of suffering, evil, musical filth, and hopelessness. UNCHURCH is one of them. Among the chosen and the damned. At least that's how I, an old dog who has been guarding the entrance to the underground since the 1990s, perceive their debut album. 


You surely know the feeling when you listen to a recording for the first time and it blows you away. This pack of demons has managed to do just that. They are wild, unrestrained, technically very skilled, and know how to perfectly combine rawness, pressure, and absolute darkness into one killer whole. Yes, the new album of the same name burns from within, tears you to pieces, and buries you alive. I consider the sound (Rod - recording, mixing, mastering), the cover art (Daniel Hermosilla), but mainly the songs themselves, which contain the necessary drive and power, that "unpleasant" vibration that good death metal should have, to be very well done. I like the style of these demons, their ability to write good motifs. The Chileans were loosely inspired by bands such as IMMOLATION, NILE, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY, HATE ETERNAL, and MORBID ANGEL. However, they do it with taste, perspective, and the ability to captivate with their ideas and inventiveness. UNCHURCH also approach it in a genuine, credible, and authentic way; each song is a sharp knife that cuts into your guts. It's as if we, together with the band, had actually exhumed the grave of a fallen priest who had committed terrible and disgusting acts during his lifetime. His deeds and the atmosphere of the exhumation are reflected in the individual songs. The main and most important thing for me is that I enjoy returning to the album and playing it over and over again at full volume. I always enjoy discovering new bands that understand the true spirit of this style, and this band was a big surprise for me last year. I recommend listening to it in complete darkness, in the cold, preferably in a small cemetery next to a desecrated church. Raw, devastating, dark, and cold death metal from the old catacombs, surrounded by a bloody aura!


tracklist:
01. Ode To Blasphemy 
02. Traitor 
03. Unchurch 
04. Pilgrimage To Abyss 
05. Al Infierno No Entras 
06. Stone The Repentants 
07. No Eres Dios 
08. Outcast From The Eden 
09. Sacred Chalice

A few questions - interview with death metal band from Chile - UNCHURCH.


A few questions - interview with death metal band from Chile - UNCHURCH.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ave for you as well.

We started playing together in 2022, after deciding to form a band. Since the three of us had good experiences playing together in previous bands, we got in touch, and our first sessions began in December of that year. From the start, we naturally gravitated towards playing classic death metal, almost unconsciously, always using and developing diverse playing techniques. These techniques gave us our own unique language, allowing us to gradually shape our style and find the path we wanted to follow.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded our current LP mostly at our guitarist Rod's GSR Studios, while the drums were recorded at Nihil Studios, both in Santiago, Chile. Rod also handled the mixing and mastering. We didn't use triggers on the drums, nor samplers; the guitars were recorded with a real amplifier, a Peavey 5150II, and a BOSS SD1 pedal. We always strive to make everything sound as organic as possible.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

By now, our LP has been released digitally through various platforms, including Bandcamp, YouTube, and Spotify. It has also been released in two physical formats: CDs and cassettes. The cassettes were pressed in a limited run of 50 copies in Chile by Proglótida Grávida, while the CD was pressed in a limited run of 300 copies by the Mexican label Chaos Records. A vinyl edition and a cassette edition are also planned for release by the same label, with both expected around mid-2026.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics are written by Rod and Cram, and address various themes related to existence and our vision of the universe, particularly the refutation of Christianity and its fallacies, as well as all forms of human weakness from a metaphorical point of view, which translates into a strong critique of harboring religious beliefs, adhering to churches and hiding behind them, instead of cultivating oneself individually and properly through knowledge and the search for the greatest personal mental and physical strength.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created through a collaborative effort between Cram, who made the initial sketch; designer and tattoo artist Adrian Bascur, who digitized and refined it; and Rod, who made the final adjustments.

Regarding social media, we consider it a useful tool for promoting and reaching our music. It also allows us to stay in touch with other producers and people in the industry interested in our art.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

The label responsible for releasing our LP on CD was Chaos Records in Mexico, who have widely distributed our work through various websites and zines dedicated to extreme metal. While we've had some setbacks in receiving our CD copies in Chile, we hope to continue improving and growing in these areas. In Chile, the label Proglótida Grávida released a cassette edition, which has become quite popular, and thanks to the work of this Chilean label, we've also been able to reach various metal-focused sites like ours.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our undeniable influences include Morbid Angel, Deicide, Death, and other death metal classics. However, the three of us also listen to other musical styles outside of metal, such as classical music, classic rock, and other influences that shape how we make our music.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we sent proposals to various labels around the world, many of whom expressed immediate and strong interest in releasing our LP. Some others also expressed their appreciation for our work but couldn't take on the project right away due to time constraints. Ultimately, we chose the option that seemed best to us: Chaos Records.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

For now, we play at various venues that invite us, where we evaluate the technical and identity aspects of the event, but we don't discriminate between venues and festivals. We really enjoy playing live, so we're always open to offers.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our goals are to continue playing devastating death metal, composing and creating new works, playing live, and continuing to project our message of death musically with the band.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our email address is unchurchmetal@gmail.com, we also have accounts on Instagram and Facebook, as well as a YouTube channel, through which people contact us.

Thanx for the interview.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 18. ledna 2026

Recenze/review - BURNING DEATH - Burning Death (2025)


BURNING DEATH - Burning Death
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Jedinou jistotou je smrt. Jednou, až nastane čas, tak shoříš v plamenech, jako všichni ostatní. Zatím chodíš po světě, jako tělo bez duše. S mrtvolným pohledem, se zkaženou krví v žilách. Jsi prokletý. Říkají o tobě, že jsi divný, že se nehodíš do současné podivné doby. Jsi rád sám, ve své studené cele a neustále dokola posloucháš staré kazety. Chodíš na koncerty, dupeš okovanou botou do rytmu. Jsi ryzí, opravdový, autentický. Jako metal samotný. Jako kapela BURNING DEATH z  Tennessee. Zrovna včera si se vrátil domů z práce, zabouchl za sebou dveře a celý den už nedělal nic jiného, než pil pivo a poslouchal stále dokola jejich stejnojmenné debutové album.

Hej brácho, na podobné muzice jsem kdysi dávno vyrůstal a navěky zůstala usazená v mé zkažené duši. Pokud to máš podobně a rád posloucháš speed metal, thrash metal a black, potom neváhej ani chvilku. Otevři si taky pivo, sedni si do svého oblíbeného křesla a zapomeň aspoň na třicet minut na šílenství současného světa. Doporučuji volume úplně doprava!


Po těle mi naskočila husí kůže, ale uvnitř se mi vaří mozek ve vlastní šťávě. Užívám si syrový, ostrý a špinavý zvuk, který je jako vystřižený z těch nejlepších nahrávek konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Pokud máte stále ve své sbírce klasická díla SLAYER, NIFELHEIM, AURA NOIR, DESASTER, NOCTURNAL, DESTROYER 666, potom neváhejte ani chvilku. Tohle album je smrští, divokou vichřicí, po které zůstávají v márnici jenom zpřelámané kosti. Hele, na rovinu. Mě taky štvou některé současné kapely, které působí jako umělý produkt vytvořený umělou inteligencí. BURNING DEATH jsou jejich pravým opakem. Jsou divocí, nespoutaní, řežou přímo do živého. Zůstává po nich dlouhá a hluboká krvavá stopa. Chtěl bych je vidět na koncertě, v malém zaplivaném klubu někde na periferii průmyslového města. Stál bych v první řadě, prováděl nekonečný headbanging a určitě bych si skočil z pódia. Tohle je přesně ta na kost ohlodaná muzika, která koluje i v mých žilách. V některých vypjatých momentech jsem měl pocit, že budu mít zástavu srdce. Netuším, ani po více než 35 letech poslechu metalu, kdy a jak dochází ke vzájemnému přenosu špinavé energie mezi mnou a kapelou, ale tentokrát vám klidně podepíšu vlastní krví, že k němu došlo. Myslím si, že nemusím ani nic dalšího dodávat. Pokud stále uctíváte jediný opravdový kov smrti, jste zde správně. Na kost ohlodaný thrash metal, u kterého shoříte na popel! Kříže byly obráceny směrem dolů!


Asphyx says:

The only certainty is death. One day, when the time comes, you will burn in flames like everyone else. Until then, you walk the earth like a body without a soul. With a dead stare, with rotten blood in your veins. You are cursed. They say you're strange, that you don't fit into these strange times. You like to be alone in your cold cell, listening to old cassettes over and over again. You go to concerts, stomping your iron-shod boots to the rhythm. You are pure, real, authentic. Like metal itself. Like the band BURNING DEATH from Tennessee. Just yesterday, you came home from work, slammed the door behind you, and did nothing else all day but drink beer and listen to their eponymous debut album over and over again.

Hey bro, I grew up on music like this a long time ago, and it has remained forever embedded in my corrupted soul. If you feel the same way and like listening to speed metal, thrash metal, and black metal, then don't hesitate for a moment. Open a beer, sit down in your favorite chair, and forget about the madness of the modern world for at least thirty minutes. I recommend turning the volume all the way up!


Goosebumps appear on my body, but inside my brain is boiling in its own juice. I enjoy the raw, sharp, and dirty sound, which is like something cut out of the best recordings of the late eighties and early nineties. If you still have classic works by SLAYER, NIFELHEIM, AURA NOIR, DESASTER, NOCTURNAL, and DESTROYER 666 in your collection, then don't hesitate for a moment. This album is a whirlwind, a wild storm that leaves only broken bones in the morgue. Look, let's be honest. I'm also annoyed by some of today's bands that seem like artificial products created by artificial intelligence. BURNING DEATH are the complete opposite. They are wild, unrestrained, and cut straight to the quick. They leave behind a long and deep bloody trail. I'd like to see them in concert, in a small, dingy club somewhere on the outskirts of an industrial city. I'd stand in the front row, headbang endlessly, and definitely jump off the stage. This is exactly the kind of bone-gnawing music that runs through my veins. In some intense moments, I felt like I was going to have a heart attack. Even after more than 35 years of listening to metal, I still have no idea when and how the dirty energy between me and the band is transferred, but this time I can sign with my own blood that it happened. I don't think I need to add anything else. If you still worship the only true metal of death, you've come to the right place. Bone-gnawing thrash metal that will burn you to ashes! The crosses have been turned upside down!


tracklist:
1. Genocidal Litany 
2. Vengeance of the Inferno
3. Death Is Salvation 
4. Cold Bite of Steel 
5. Severed 
6. Lusting for Death 
7. Revel in Violence 
8. Final Sacrament 

band:
Ethan Rock : Guitars / Bass / Vocals
Jerry Garner : Guitars
Gore : Drums



A few questions - interview with thrash metal band from United States - BURNING DEATH.


A few questions - interview with thrash metal band from United States - BURNING DEATH.

Answered Ethan Rock (guitar/vocals), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello! We are Burning Death from Nashville, Tennessee in the United States. We formed originally in the fall/winter of 2021 as a side project by Act of Impalement members Ethan Rock on guitar/vocals and Jerry Garner on guitar. Since have acquired Gore (2021) on drums/some vocals, and JW (2025) on bass. We play thrash metal in the vein of the old gods of early Slayer, the 80s German scene, various South American outfits, and Sabbat (Japan)

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Same as the Act of Impalement recordings, in the same studio no less, the tracks are mostly live recordings with the odd correction here and there and overdubbed solos/vocals. Shibby, the producer and who mixed the album, I've worked with for over a decade so the process wasn't too stressful. Dead Air Studios mastered the album.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Right now all that's out there are 300 CDs and of course digital. More formats may come later but we will see how things play out for now.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

All of the lyrics are written by me (Ethan). For the core of most of the lyrics I was inspired by historical or hypothetical scenarios (like nuclear war) of mass violence/death, a dose of nihilism, and the lyrics of the musical influences above. Not trying to be much of a philosopher for this release, mostly alcohol fueled madness and ecstatic anti-christian zeal.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo design was brainstormed by Jerry and myself and actually drawn by Diablo Macabre who does art for the Hell's Heroes fest for a point of reference. The album art was based off of a horrible drawing I made and recreated by Nether Temple Design. No website so far but I do consider social networks important to a degree. I'm not particularly a fan of social networks but for general promoting it's pretty invaluable for its potential reach.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We went with Caligari Records who also takes care of Act of Impalement. The owner and I have always had an easy time working together. He has good PR connections as well to spread the word. Honestly the release has done better than I expected with no prior releases so I'd say Caligari has done a great job!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I think the most obvious is Slayer especially Hell Awaits and before. Other than that Destruction, Sodom, Deathhammer, Nekromantheon, Sabbat, Sacrifice, Bathory, Force of Darkness, and the like. A lot of what got us into metal in the first place.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Caligari has sent it around to various labels and distros so far. Headsplit I believe, SA Records in Japan as well as another out there, and a distro in Germany (actually don't know which) as far as I know so far. Other than a significant portion being requested in Japan and Germany I don't know the response presently.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We haven't played many actually, probably less than 10 though we do plan to play more. Festivals would be cool but generally I prefer club gigs. The gig we played last Friday (January 9th, 2026) was definitely my favorite so far with our brothers in arms Process of Suffocation (Memphis, Tennessee) and fellow local thrash Savage Attack.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We have another gig later this month in a town about an hour and a half away but other than that writing new material and playing more gigs out of town like maybe New Orleans, Chicago, or perhaps out in Texas. Generally, the main goal is just create the most aggressive and evil (AS IT FUCKING SHOULD BE) thrash we possibly can.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can find us on Facebook (Burning Death) and Instagram (burningdeath666) or email at burningdeath616@gmail.com

Thanx for the interview.

Thank you! Cheers!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý třetí - Hladomorna a zřícenina Buben


Příběh pětistý padesátý třetí - Hladomorna a zřícenina Buben

Je to tu divnej kraj, pronese blondýnka, když vystoupíme v Bdeněvsi na návsi. Včera jsme jezdili prsty po mapě z antikvariátu, v hospodě čtvrté cenové skupiny, s utopenci a pivem. Plánovali jsme jeden z dalších výletů, které jsme spolu absolvovali čím dál tím častěji. Chodili jsme vždycky rádi a abych pravdu řekl, tak nám ten neustálý kolotoč sestávající ze školy, barů a nekonečných diskuzí o ničem, lezl krkem. Zkrátka a dobře, asi jako každá mladá dvojice, jsme chtěli být hlavně sami. Jen my dva a svět. Povídat si, objímat se, líbat se na místech, na kterých jsme to ještě nedělali. Ještě jsme netušili, že za pár let budeme v Bdeněvsi bydlet, že tam málem zemřu a že to bude pro nás doslova prokleté místo. Ale nepředbíhejme. Zatím se kolem Mže válí mlha a v nás doznívají nepříjemné hlášky spolucestujících i pana řidiče. Možná tu mají zkaženou vodu nebo se kříží mezi sebou, vtipkuji, ale pak už na to zapomeneme a sledujeme krajinu před sebou. 

Líbí se nám malé chatky na kůlech, stojící v záplavové oblasti. Většinou staří lidé, sedící již od brzkého rána na teráskách, popíjející kávu a kouřící. Řeka tu plyne pomalu, není nijak divoká, je plná ryb a co si pamatuji, tak jsme viděli i vydru. Roztomilá, se zuby ostrými tak, že roztrhá maso na malé kousky. Je plachá a tak máme radost, že jsme ji viděli. Přestávali jsme dýchat, sledovat malou šelmu na lovu bylo fascinující. Objal jsem svoji dívku zezadu, přitiskl se k ní a opatrně jí šeptal. Podívej, támhle je volavka. Lehce vylitá řeka, louka nasáklá vodou a tam elegantní pták, čekající na žáby. Natáčel hlavu, jakoby o nás věděl, občas začal lehce skřehotat, znělo to jako bědování. Krása střídala nádheru a my šli podél břehu v prudkém kopci. Potkali jsme snad deset různých křížků a zastavení, některé opravdu velmi staré. Vodáci, co se tu utopili, trempové, co spadli dolů. Jdi přede mnou, budu tě jistit, řeknu ještě, ale jsme šikovní. Konečně lepší úsek. Na chvilku zastavíme, vyndáme svačiny, nad kterými jsme včera také přemýšleli. Chleba s májkou a k tomu vajíčko. Obyčejné jídlo se v lese změní v manu nebeskou. 

Není to daleko. Konečně vyleze z mraků slunce a během několika málo minut se opravdu oteplí. Sundáme si bundy, všechno zabalíme do batohů a já se tak trošku vysmívám své budoucí ženě, protože má na sobě obrovské staré brýle. Pravdou ale je, že jsem jí omylem ty nové, moderní, minulý týden rozbil, když jsme spolu laškovali. Měl jsem brát peníze z brigády až skoro za deset dní a tak to musela vydržet. Aby v tom nebyla sama, tak jsem si jedny staré také přivezl z Boleslavi. Vypadali jsme jak dva ichtylové, ale byla to sranda. Na Bubnu se napijeme, projdeme se po okolí a přemýšlíme, jestli kamenná díra v zemi bývala hladomornou. Kouknu do tmy a uslyším kňourání, co zní jako dítě. Jsem jako starý skaut, tak ihned vytáhnu baterku, kterou stejně jako nůž nosím pořád s sebou. Dole je vyděšený malý srneček. Že ho tam nenecháš, zazní pochopitelně od mé milé, která je na zvířátka hodně zatížená. Odfrknu si a přemýšlím, jak se dostat dolů. Tohle budu muset chvilku promyslet. Marně vzpomínám na nějakou poučku, nic mě nenapadá.

A tak normálně, na hulváta sundám mikinu a rozpřáhnu ruce a nohy. Problém trošku je, že jsou kameny slizké, porostlé plevelem i mechem. Klouže to hodně, ale snažím se. Poměrně mi to jde, až do chvíle, když jsem tak asi metr a půl nade dnem. Uklouznu a padnu hned vedle vyděšeného zvířete. Jsem odřený, lehce pomlácený, ale jinak dobrý. Jak ale nahoru? Nemáme provaz, nemáme nic. Smotáme tedy mikiny, bundy i trika s dlouhým rukávem a já dole ovážu zmítající se srnče. Snažím se na ní, protože to je ona, mluvit laskavě, ale vůbec to nepomáhá. Tahej, no, makej, křičím na svoji milou, ale ona to nějak nezvládá. A tak lezu nahoru, vždycky kousek zvířátko poposunu. Je to ale sisyfovská práce. Několikrát uklouznu, mám dlaně od krve a začnu panikařit, že nahoru nikdy nevylezu. Nakonec se vyškrábu, ale je to pro mě opravdu výkon na hranici možností. Jsem zpocený a hrozně rychle vychladnu. Jsi můj hrdina, řekne mi a je to pro mě ta nejsladší odměna. Tedy, ono pak následují ještě ty krásné věci, co mezi sebou máme a je to moc fajn. Tedy, mech je studený, jehličí píchá a chvílemi se musíme smát. Srnečka nějak nechce odběhnout a tak máme ještě chvilku společnost. Pak ale zmizí v mlází, stejně jako naše vášeň. 

Oblékneme se a protože máme spoustu času, tak jdeme přes Zámecký mlýn až na Hracholusky. Obejdeme přehradu, potkáme pár dalších podivných lidí a je nám moc fajn. Sedneme si na chvilku do hospody, ale jen se najíme a každý si dá jedno pivo. Čeká nás ještě cesta nazpátek. Nebýt několika oděrek, nataženého svalu v lýtku a jedné boule na hlavě, nikdo by netušil, co jsme právě zažili. Když vyrazíme zpátky do Bdeněvsi, zpíváme si. Starého Suchého a Šlitra. Občas motáme texty a tak se dohadujeme, jak je to správně. Jsme někde tak v polovině cesty, když potkáme prvního člověka. Jdeme do kopce, on proti nám, na úzké cestě. Moje blondýnka jde jako první. Jistím ji pořád zezadu a taky se jí dívám na zadek. Ehm. Dobrý den, pozdravíme asi padesátiletého chlápka, co vypadá stejně divně jako ostatní. Nic neřekne, ale jde dopředu jak tank. Budoucí žena musí uskočit, sklouzne ji noha a padá dolů po stráni k řece. Ten magor se ani neotočí. Normálně nás tam nechá. Rozklepou se mi ruce. Drž se, křičím na ní a nevím, jak ji mám pomoc. 

Nakonec uříznu dlouhou větev z jednoho keře a natahuji se, co to jen jde, aby se mohla chytit. Drží se jak klíště a velmi pomalu se sune nahoru. Musí jí to hrozně bolet, protože má asi vyvrknutý kotník. Když je konečně nahoře, tak si na chvilku sedneme. Co budeme dělat, ptá se mě. No, co by, odnesu tě. Zní to jednoduše, ne moc složitě, ale je to pro mě jeden z největších životních výkonů. Zkouším ji nést v náručí, ale stezka je příliš úzká. Nakonec mě vleze na záda. Zpočátku dělá hyjé, ale ujdeme sotva pět set metrů a mám toho plné kecky. Pálí mě svaly a bolí záda. Jsem ve velmi dobré fyzické kondici, je mi dvacet a jsem sportovec tělem i duší. Mám svaly a unesu klidně dva pytle cementu najednou. Občas makám v lese a patřím k těm silnějším, ale zkuste si někoho nést, k tomu batoh a vrávorat nad propastí. Motá se mi hlava a přestávky děláme čím dál tím častěji. Hele, už to musí být kousek, tady někde mají být ty chalupy. Už je vidím, hlásí mi do ucha a já si ji musím nadhodit. Uff, konečně. Jenže ta stará dvojice s ranní kávou asi někam odjela. Nemají tu ani auto. A tak musím až do Bdeněvsi.

Hospoda na návsi se zdá být záchranou. Jenže není. Hospodský na nás kouká jak na vetřelce a že prý je to náš problém. Na návsi je telefonní budka (tu si můj milý čtenáři velmi dobře pamatuj, bude hrát v budoucnu velmi zásadní roli) a že prý mám jít tam. A rozměníte mi aspoň prosím? Prý mám jít do prdele. Zcestoval jsem toho už spoustu, zažil mnohé, ale většinou jsou lidé úplně v pohodě. Milí a otevření. Ale tady to bylo z nějakého mě neznámého důvodu jinak. Nakonec jsem peníze nesehnal a museli jsme na autobus. A ještě mi řidič (byl to jiný než ráno) nadával, že nesu svoji holku na zádech. Kurva, co je to za lidi? Ptám se když konečně sedíme v autobuse. Jsem rád, když vylezeme v Plzni. Už jen asi dva kilometry a jsme na koleji. Je to tedy fyzický výkon Herkula, ale odměnou mi je octan hlinitý, který nám hodná paní vrátná ihned nabídne. Já mám všechno, řekne ještě a dodá, že se nemáme ostýchat a vždy se na ní obrátit. Původně tu sedávala taková hrozná megera, ale tahle je milá a přívětivá. 

Pak už je to pohoda. Seženeme někde berle, pak dokonce odvoz v pondělí k doktorovi. Strávíme sice v nemocnici asi tři hodiny a sádrový obvaz není moc příjemný, ale dali jsme to. Ještě dlouho přemýšlím o tom, proč jsou někteří lidé takoví zlí, proč je v nich zkaženost? Už se najednou nedivím vyprávění svého strýce, který zažil lágr v Rumunsku i v Jáchymově. Zlo, stejně jako dobro, přicházejí znenadání. Byli jsme ještě mladí a věřili spíš v to dobré. Ale učili jsme se velmi rychle. Určitá naivita k našemu věku patřila, ale řekněte mi, proč bych se měl bavit s někým, kdo odmítne pomoc v nouzi, proč by mě takový debil neměl štvát? Hodně a dlouho to rozebírám, až s tím blondýnku štvu. Nesnáším nespravedlnost. Vždycky, když si na to vzpomenu, tak se rozčílím. Ona položí na moji tvář ruku, pohladí mě a řekne mi, že jsem byl skvělej. A mě vám je najednou v žaludku tak nějak hrozně příjemně. Plyne z toho jasné ponaučení. Možná pořád naivní, ale věřím tomu. Je lepší být v pohodě, vrátí se vám to. A je jedno, jestli to je v každodenním obyčejném životě, na Bubnu a nebo třeba v hladomorně. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. ledna 2026

Interview - UNDERSAVE - Dark, raw, and cold dissonant death metal with a taste of rotten blood!


Interview with death metal band from Portugal - UNDERSAVE.

Answered Nuno Braz (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - UNDERSAVE - Merged In Abstract Perdition (2025):

Ave UNDERSAVE! Greetings to the Portuguese underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have released the third great album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's very clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your previous works? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings are different?

Hi Jakub and Deadly Storm Zine!! Thanks for the interview! This album can be seen as a natural evolution/regression of previous works. Not better, just different. Six years have passed since the release of Sadistic Iterations... Tales of Mental Rearrangement, and everything was composed afterward, it’s something natural; We don't strive to do something different, but we also don't want to repeat ideas that have already been used.

Regarding the recording, it was quite different. It was a much longer process, and we chose a new person to do the mixing and mastering of the album – Diogo Santana – Noise Portrait Recordings! Paulo Vieira had recorded the previous two albums, but for this one we decided to change!


"Merged In Abstract Perdition" has all the attributes of good death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does UNDERSAVE compose new material?

It all starts with riffs. Basically, we start with some good riffs created at home to begin a song, and then in the rehearsal room, with the help of a few beers, we start developing ideas. The creative process is what attracts us most in Undersave. We need to test, record and listen, do and undo, and undo again until someone is satisfied.

Who is responsible for the sound? I have to admit that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, and at the same time dark and animalistic, almost analog. How did you work with it in the studio? Where did you record and how did everything go?

Diogo Santana! He's a long-time friend who has followed us since our first album. He's done excellent work with other bands, so we decided to record with him. Furthermore, we share a vision with him of how we like Death Metal.

Regarding the recording, the guitars, bass, and vocals were recorded by us in our rehearsal room, and the drums were recorded in the studio with him. Then the mixing and mastering was done at his studio, Noise Portrait Studio.

We try to avoid the compressed, undynamic sound that characterizes modern Death Metal. We've received good reviews of our sound, as you mentioned.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Transcending Obscurity Records and it has interesting, dark cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

This is a painting by Nuno Zuki from Belial Necroarts. He has been doing very good paintings in various styles, so we were already paying attention to his work. As soon as he published the painting that would become our cover, we immediately decided to contact him.

The cover fits to us, seems to exude the feelings of our music - Despair, Anxiety and Perdition. This cover has received very good feedback.

I've been wandering around the underworld for over thirty years, and I go to Portugal for music because I know I'll find something good there. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I'm even a little jealous of you, because we only have a few death metal bands that are worth listening to. How do you explain the fact that death/black doom metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

Portugal is a country with many good bands, but I don't think metal is successful in Portugal!

Maybe because we are far from the center of Europe, many bands never gain recognition and mature, and the bands break up after a few years. Another thing that doesn't help is that we are not a particularly rich country, so bands end up losing motivation. In the underground Black Metal scene, we have quite a few good bands! Regarding Death Metal/Grindcore, we have good examples like Holocausto Canibal, Grog, Bleeding Display, Dead Meat, and more recently Phenocryst, Tvmvlo, Pestifer, and Resurge!

Regarding Labels, we have some pretty good ones – Vomit Your Shirt, Larvae, Caverna Abismal, Helldprod Records, Selvajaria Records, Miasma etc.


You play old-school-influenced death metal, but at the same time, you are progressive in a way. Nowadays, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form UNDERSAVE came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

When we started the band, we were three cousins ​​discovering Heavy Metal and beginning to learn to play instruments. We were around 13 years old, so our tastes at the time, when Nu Metal was booming, were quite questionable. But our main influences at the time were Sepultura, Slayer, and Pantera. The idea was to do a Thrash/Death Metal band, but something went wrong.

Our main goal as a band is to make music that puts us alongside the bands we worship. But this is a process of disillusionment because, since we haven't been able to achieve that, we must try again.

Yes we would like to do a proper tour someday. We are attracted to Underground Festivals! For booking us – undersave@gmail.com

When I started my website eight years ago, I had a vision that I would try to support bands that I thought weren't so visible. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

It's so important that there are people with your vision! Some of my favorite bands are quite unknown, and without promotion like yours, I probably wouldn't know them.

We did some promotion for our album, but between rehearsals, composing music, and concerts, we ended up having little time on the release date to promote it.

About the concerts, yes, I go to a lot and spend also lots of money on CDs, vinyl records, and beer! I really value the physical format!


On the one hand, a band starting out today has lots of opportunities to make itself known, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. Lots of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology influence you as UNDERSAVE? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

In my opinion, everyone should listen to music from whatever source they want, but bands should receive fair royalties from legal streaming.

The strangest thing is that so much promotion should guarantee venues with larger audience and more underground concerts... but it doesn't.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I wouldn't just say Death Metal, but Metal in general. By the way, I'm listening to Bulldozer's “The Day of Wrath” right now, great album!

I'd say metal is a philosophy and a lifestyle, because some of our life decisions are related to it! And you can draw similar conclusions when you analyze a group of people devoted to metal.


Finally, a classic but important question. What does UNDERSAVE have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, labels, promoters, here's your chance.

We have some concerts scheduled for the coming months in Porto, Barroselas Metal Fest, and Lisbon! And we're trying to organize some dates to promote the album outside of Portugal.

Thank you all for your support! Come to the concerts and buy us drinks!

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Merged In Abstract Perdition" again!

Thanks Jakub! Cheers

Recenze/review - UNDERSAVE - Merged In Abstract Perdition (2025):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - UNDERSAVE - Temný, syrový a chladný disonantní death metal s příchutí zkažené krve!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Portugalska - UNDERSAVE.

Odpovídal Nuno Braz (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - UNDERSAVE - Merged In Abstract Perdition (2025):

Ave UNDERSAVE! Zdravím do portugalského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozími počiny? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube a Deadly Storm Zine!! Díky za rozhovor! Toto album lze vnímat jako přirozený vývoj/regresi předchozích děl. Není lepší, jen jiné. Od vydání Sadistic Iterations... Tales of Mental Rearrangement uplynulo šest let a vše bylo složeno až poté, což je přirozené; nesnažíme se dělat něco jiného, ale také nechceme opakovat nápady, které již byly použity.

Co se týče nahrávání, bylo to docela jiné. Byl to mnohem delší proces a vybrali jsme si novou osobu, která se postarala o mix a mastering alba – Diogo Santana – Noise Portrait Recordings! Paulo Vieira nahrál předchozí dvě alba, ale pro toto jsme se rozhodli pro změnu!


„Merged In Abstract Perdition“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál UNDERSAVE?

Všechno začíná riffy. V zásadě začínáme s několika dobrými riffy, které jsme vytvořili doma, abychom mohli začít skládat písničku, a pak v zkušebně, s pomocí několika piv, začneme rozvíjet nápady. Tvůrčí proces je to, co nás na Undersave přitahuje nejvíc. Musíme zkoušet, nahrávat a poslouchat, dělat a rušit, a rušit znovu, dokud není někdo spokojený.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí až analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo ve studiu? Kde jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Diogo Santana! Je to náš dlouholetý přítel, který nás sleduje už od našeho prvního alba. Odvedl skvělou práci s jinými kapelami, takže jsme se rozhodli nahrávat s ním. Navíc s ním sdílíme stejnou vizi toho, jak má vypadat death metal.

Co se týče nahrávání, kytary, basu a vokály jsme nahráli sami v naší zkušebně a bicí jsme nahráli ve studiu s ním. Mix a mastering pak proběhl v jeho studiu Noise Portrait Studio.

Snažíme se vyhnout komprimovanému, nedynamickému zvuku, který charakterizuje moderní death metal. Jak jste zmínil, dostali jsme na náš zvuk dobré recenze.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Transcending Obscurity Records a je opatřeno zajímavým temným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Toto je obraz od Nuna Zukiho z Belial Necroarts. Vytváří velmi dobré obrazy v různých stylech, takže jsme jeho práci již dříve věnovali pozornost. Jakmile zveřejnil obraz, který se stal naší obálkou, okamžitě jsme se rozhodli ho kontaktovat.

Obálka se k nám hodí, zdá se, že vyzařuje pocity naší hudby – zoufalství, úzkost a zatracení. Tato obálka získala velmi dobré ohlasy.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Portugalska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death/black doom metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Portugalsko je země s mnoha dobrými kapelami, ale nemyslím si, že metal je v Portugalsku úspěšný!

Možná proto, že jsme daleko od centra Evropy, mnoho kapel nikdy nezíská uznání a nedozraje, a kapely se po několika letech rozpadnou. Další věc, která tomu nepomáhá, je to, že nejsme nijak zvlášť bohatá země, takže kapely nakonec ztrácejí motivaci. V undergroundové black metalové scéně máme docela dost dobrých kapel! Pokud jde o death metal/grindcore, máme dobré příklady jako Holocausto Canibal, Grog, Bleeding Display, Dead Meat a v poslední době Phenocryst, Tvmvlo, Pestifer a Resurge!

Pokud jde o vydavatelství, máme několik docela dobrých – Vomit Your Shirt, Larvae, Caverna Abismal, Helldprod Records, Selvajaria Records, Miasma atd.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou, zároveň jsme ale svým způsobem progresivní. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit UNDERSAVE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Když jsme založili kapelu, byli jsme tři bratranci, kteří objevili heavy metal a začali se učit hrát na nástroje. Bylo nám kolem 13 let, takže náš vkus v té době, kdy byl na vrcholu nu metal, byl dost diskutabilní. Naše hlavní vlivy v té době však byly Sepultura, Slayer a Pantera. Chtěli jsme založit thrash/death metalovou kapelu, ale něco se pokazilo.

Naším hlavním cílem jako kapely je dělat hudbu, která nás postaví na roveň kapelám, které uctíváme. Ale je to proces deziluze, protože jsme toho dosud nebyli schopni dosáhnout, musíme to zkusit znovu.

Ano, rádi bychom někdy udělali pořádné turné. Lákají nás undergroundové festivaly! Pro rezervace nás kontaktujte na – undersave@gmail.com

Když jsem před osmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Je tak důležité, že existují lidé s vaší vizí! Některé z mých oblíbených kapel jsou poměrně neznámé a bez propagace, jako je ta vaše, bych je pravděpodobně neznal.

Udělali jsme nějakou propagaci pro naše album, ale mezi zkouškami, skládáním hudby a koncerty jsme nakonec měli v den vydání málo času na jeho propagaci.

Co se týče koncertů, ano, chodím na ně často a utrácím také spoustu peněz za CD, vinylové desky a pivo! Opravdu si cením fyzického formátu!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako UNDERSAVE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Podle mého názoru by každý měl poslouchat hudbu z jakéhokoli zdroje, který si vybere, ale kapely by měly dostávat spravedlivé autorské honoráře z legálního streamování.

Nejpodivnější na tom je, že taková propagace by měla zaručit větší návštěvnost koncertů a více undergroundových koncertů... ale není tomu tak.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Neřekl bych jen death metal, ale metal obecně. Mimochodem, právě poslouchám album „The Day of Wrath“ od Bulldozer, skvělé album!

Řekl bych, že metal je filozofie a životní styl, protože některé naše životní rozhodnutí s ním souvisejí! A podobné závěry můžete vyvodit, když analyzujete skupinu lidí oddaných metalu.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají UNDERSAVE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš něco na srdci a rád bys to vzkázal fanouškům, labelů, promotérům, tak zde je prostor…

Na příští měsíce máme naplánované koncerty v Portu, na Barroselas Metal Festu a v Lisabonu! A snažíme se domluvit i několik termínů, abychom mohli album propagovat i mimo Portugalsko.

Děkujeme vám všem za podporu! Přijďte na koncerty a kupte nám drinky!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Merged In Abstract Perdition“ zase narvat do hlavy!

Díky, Jakube! Na zdraví!

pátek 16. ledna 2026

Recenze/review - ECTOVOID - In Unreality's Coffin (2026)


ECTOVOID - In Unreality's Coffin
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Říznutí přímo do živého. Dlouho neléčená rána, která začala znovu mokvat. Vytékající hnis má barvu zkažené, černé a smradlavé krve. Přesně takhle by se dal definovat i death metal, který nám letos předkládají britští (američtí) tmáři ECTOVOID. Pokud sledujete tuhle smečku od jejich počátků stejně jako já, tak moc dobře víte, že pokaždé dostanete hudbu, která má svůj vlastní výraz i rukopis.

Staré, tradiční a klasické postupy jsou zde nadále rozvíjeny. Nad každým zajímavým nápadem, riffem, melodií, jsou vystavěny košaté a neotřelé kompozice. Kapela nijak zbytečně nepreluduje, soustředí se spíše na to, aby jednotlivé skladby byly pevné jako celek a zároveň zabíjely. Pro mě osobně se opět jedná o záležitost, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Přeci jen, moje slova nedokáží přesně popsat nihilistickou a děsivě temnou náladu celé nahrávky. Poslouchejte v naprostém chladu a tmě. 


Novinka "In Unreality's Coffin" působí velmi uvěřitelně, opravdově, ryze, autenticky. Věřím kapele každý zásek, který provedou do mé hlavy, každé bodnutí do vnitřností i do podvědomí. Jednotlivé motivy v sobě mají něco zvláštního, jinakého, něco, co do mě pokaždé zasekne svůj dráp, jako děsivá noční můra. Pokud máte jako já na death metalu nejraději jeho surovost, tlak, drtivou energii a zároveň se rádi a s chutí kýváte do rytmu chladných melodií, potom jste zde správně. ECTOVOID vždy byli, jsou a pevně věřím, že i budou, jasnou definicí, etalonem toho, co mám na death metalu jako stylu pořád tolik rád. Jakoby přede mnou ožívaly pradávné přízraky z hlubin lidského podvědomí. Jakoby mě naplnila prázdnota a strach ze smrti a umírání. Na nahrávce totiž nenaleznete jenom perfektně odvedené řemeslo, ale i něco navíc - velkou porci talentu, vášně a nekonečného rouhání. Zkrátka a dobře, věřím kapele všechno a činím tak bezezbytku a celým svým bytím. Vypadá to, že jsme stále stejné krve a že nám srdce tepe ve velmi podobném rytmu. Každý máme někde v sobě ukrytou temnou schránku, jakýsi pradávný zvířecí pud. Britové a Američané jakoby jej vytáhli na povrch a nastavili nám křivé zrcadlo. Nemůžu jinak, než vám novinku doporučit celým svým já, celou mojí bytostí. Technika se zde totiž potkává s progresí, to vše v mezích syrového zákona smrti. Vše je navíc elegantní, tak nějak samozřejmé, navíc opravdu velmi návykové. Deska se velmi dobře poslouchá a při každém setkání objevím něco nového. Říznutí přímo do živého. Dlouho neléčená rána, která začala znovu mokvat. Vytékající hnis má barvu zkažené, černé a smradlavé krve. Surový, naléhavý, propracovaný death metal, který vás roztrhá na kusy!  Album, které řeže přímo do živého! 

Asphyx says:

A cut straight to the quick. A long-untreated wound that has started to ooze again. The pus that flows out is the color of rotten, black, and foul-smelling blood. This is exactly how you could define the death metal presented to us this year by the British (American) dark lords ECTOVOID. If you've been following this band since their beginnings, as I have, you know very well that you always get music that has its own expression and signature.

Old, traditional, and classic techniques continue to be developed here. Every interesting idea, riff, and melody is built into rich and original compositions. The band doesn't waste time with unnecessary flourishes, focusing instead on making each song solid as a whole and deadly at the same time. For me personally, this is again something I prefer to listen to rather than write about. After all, my words cannot accurately describe the nihilistic and terrifyingly dark mood of the entire recording. Listen to it in complete cold and darkness. 


The new album "In Unreality's Coffin" comes across as very believable, genuine, pure, and authentic. I believe every stab the band makes into my head, every stab into my guts and subconscious. The individual motifs have something special, something different, something that sinks its claws into me every time, like a terrifying nightmare. If, like me, you love death metal for its rawness, pressure, and crushing energy, and at the same time you like to sway to the rhythm of cold melodies, then you've come to the right place. ECTOVOID has always been, is, and I firmly believe will continue to be, a clear definition, a benchmark of what I still love so much about death metal as a style. It's as if ancient ghosts from the depths of the human subconscious are coming to life before my eyes. It's as if I am filled with emptiness and fear of death and dying. On this recording, you will find not only perfectly executed craftsmanship, but also something extra a large dose of talent, passion, and endless blasphemy. In short, I believe everything the band does, and I do so wholeheartedly and with my entire being. It seems that we are still of the same blood and that our hearts beat in a very similar rhythm. We all have a dark box hidden somewhere inside us, a kind of ancient animal instinct. The British and Americans seem to have brought it to the surface and held up a distorted mirror to us. I can't help but recommend this new release with my whole heart, my whole being. Here, technology meets progress, all within the limits of the raw law of death. What's more, everything is elegant, somehow natural, and really very addictive. The album is very easy to listen to, and I discover something new every time I hear it. It cuts right to the quick. A long-untreated wound that has started to ooze again. The oozing pus is the color of rotten, black, and foul-smelling blood. Raw, urgent, sophisticated death metal that will tear you to pieces! An album that cuts right to the quick!


Recenze/review - ECTOVOID – Dark Abstraction (2015):


tracklist:
01. Dissonance Corporeum 
02. Collapsing Spiritual Nebula 
03. Intrusive Illusions (Echoes From A Distant Plane) 
04. Formless Seeking Form 05. Irradiated Self 
06. In Unreality's Coffin 
07. Erroneous Birth 
08. It Is Without Shape... 
09. In Anguished Levitation

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine