DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 12. července 2025

Interview - PAINSTORM - Rotten blood-soaked death metal played in a morbidly cruel manner!


Interview with death metal band from Spain - PAINSTORM.

Answered Alvaro Echarren (vocals), thank you!

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/06/recenzereview-painstorm-fun-and.html

Ave PAINSTORM! Greetings to the Spanish underground. I hope everything is going well for you. It should be, considering you've released the second great album of your career this year. I must admit that it literally blew me away. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Hi Jakub! Thank you very much for having us for this interview, it's a real honour to be here.

Our new work ‘Fun and Violence’ is quite different compared to our debut. When we released our first album a few years ago, we thought about making a dark and heavy album paying homage to 90's old school Death Metal. With ‘Fun and Violence’ we have let ourselves go, it has been composed entirely by the 4 members who have been with us almost since the beginning, the communication between us is excellent and this is the result: the fruit of the work of 4 friends combined with the desire to take Death Metal to the next level having varied influences.

With this work we want to show to the world what we really do, music to have fun based on what Death Metal should be, violence, gore chaos... We hope that with this album we can bring something different and tour outside Spain.


"Fun and Violence" has all the attributes of good death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does PAINSTORM compose new material?

We are very happy that you enjoy it and will continue to enjoy it. A lot of people are giving us feedback that it's an ‘easy’ album to listen to, what can you say about a 29 minutes album?

The songwriting was done in exactly the same way as the previous album. More ‘Death Metal’ ideas from Xabi passed through Frank's ‘Punk’ filter, with thrashing rhythms from Juanjo, to finally create a vocal line by Álvaro. It was relatively easy to compose the album, because we have a strong friendship and we understand each other perfectly. The idea of certain arrangements was Aaron's, giving songs like ‘Dr. Shiro’ or ‘Anthropophagus’ an incredible atmosphere.

Who is responsible for the recording, mixing, and mastering? I have to say that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic at the same time. How did you work together? Which studio did you record in, and how did everything go?

The recording has been done by Hector Martin from Hangar XIX Studios in Madrid, he was responsible for the sound of the band from the first works. The mixing and mastering was done by Aaron (Taake) Vazquez from M22 Prods in Malaga.

Working with them was simply impeccable.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Base Record Production and it has a macabre cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

The physical editions would not be possible to a large extent if it wasn't for the work of the labels. Few people know that during all these years, 100% of the band was DIY. With this new work we have managed to have the collaboration of Gáspar del Valle, CEO of Base Records who has placed all his trust in us, we are very grateful to him. To add something, the album will be released soon on tape and vinyl.

Regarding the album cover, it was created by the great Julian Mora Ibañez, he managed to capture perfectly the essence of the album, working with great professionalism and speed. We will count on him again in our next work.

I've been wandering the underworld for over thirty years and I go to Spain for music as a matter of course. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

We believe that extreme music has the same place in most countries, and although it may seem to you that Spain has a great scene, that's not entirely correct.

Spain has bands of the highest quality, which could be on any major stage internationally, but the support for these genres is limited. Even so, a deeply rooted community has emerged at the regional level, keeping the flame alive with numerous events in the form of record fairs, festivals, and local concerts.

As far as labels go, there are a couple of "major" labels that have worldwide distribution and not only share material but also promote their bands well, and many other smaller ones that work hard to spread the culture as far and wide as they can.

However, we're increasingly seeing "major" labels stop investing in local metal and focus on other metals, and it's a shame.


You play old-school-influenced death metal. Today, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form PAINSTORM came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, and would you be willing to tour with a more famous band?

Painstorm was formed in 2019 by Álvaro and Xabi. They had in mind to form a death metal band that would pay homage to the 90s bands they always loved, such as early Cannibal Corpse, Death, or Obituary. Despite this, we've always had an open mind, which is why we could include hardcore, punk rock, black metal, and thrash metal among our other influences.

We'd love to be part of any festival or event we could be part of, big or small, and getting out of Spain would be incredible.

Playing with bands we admire is always a great pleasure. Over the years, we've opened for Sinister, Demilich, Agressor, Fulci, and Gutalax, among others. There's nothing better than playing alongside your favorite bands.

When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren't getting enough attention. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We believe you're doing an excellent job of bringing awareness to bands that, for one reason or another, aren't well-known.

We're doing our best to promote the band. We hope that with the help of our label, we can reach a wider audience, but for now, social media is the order of the day, and it's very difficult to reach everyone.

We're willing to send CDs and do as many interviews as we're allowed.

In addition to being musicians, we're music lovers. We constantly consume the material of our sister bands and support other bands that aren't local. We believe that to be supported, we must show support.


On the one hand, today's new bands have a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology influence you as PAINSTORM? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

It's incredible how, despite having all the music you could want at the click of a button, we're still stuck with the same three bands. We have every opportunity in the world to discover music and make friends, and that's exactly what you're saying. We believe it's part of society, it's temporary, and there's little we can do about it.

If we're honest, it seems like crap to us. Few people know this, but because of our name "Pain" and "Storm," we can't promote ourselves on any social media. We still think we're doing a good job.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, death metal, and extreme metal in general, is the escape route for a generation that grew up on the classics, but needs more. Extreme metal saved metal in the '90s, no matter who might dislike it, and the legacy of the great death metal bands of that time must be respected and updated. We don't hide it; for us, death metal is fun and violence.


Finally, a classic but important question. What does PAINSTORM have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you want to say something to your fans, labels, promoters, here's your chance...

Painstorm has just released an album, and this is just the beginning. In a few months, Base Record will be released on vinyl and tape, and starting in 2026, we hope to tour all over Spain and beyond.

First stop: Leyendas del Rock, one of the biggest metal festivals in Spain.

Thanks to all the fans for their support, to Gaspar, to our friends, and to you for this excellent interview.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to blast "Fun and Violence" into my head again!

We wish you all the luck in the world and hope to meet you soon.

Hugs!

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - PAINSTORM - Shnilou krví nasákly death metal zahraný morbidně krutým způsobem!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - PAINSTORM.

Odpovídal Alvaro Echarren (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025):

Ave PAINSTORM! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube! Děkujeme za rozhovor, vážíme si toho.

Naše nové dílo „Fun and Violence“ je ve srovnání s naším debutem docela jiné. Když jsme před několika lety vydali naše první album, mysleli jsme na to, že uděláme temné a těžké album, které vzdá hold old school death metalu 90. let. S ‚Fun and Violence‘ jsme se odvázali, složili ho kompletně čtyři členové, kteří jsou s námi téměř od začátku, komunikace mezi námi je výborná a tohle je výsledek: plod práce čtyř přátel v kombinaci s touhou posunout death metal na další úroveň, která má rozmanité vlivy.

Touto prací chceme světu ukázat, co opravdu děláme, hudbu pro zábavu založenou na tom, čím by Death Metal měl být, násilí, gore chaos... Doufáme, že s tímto albem přineseme něco jiného a vyjedeme na turné i mimo Španělsko.


„Fun and Violence“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál PAINSTORM?

Jsme velmi rádi, že se vám líbí a bude líbit i nadále. Hodně lidí nám dává zpětnou vazbu, že je to „snadné“ album na poslech, co můžete říct o 29 minutovém albu?

Skládání písní probíhalo úplně stejně jako u předchozího alba. Další ‚deathmetalové‘ nápady od Xabiho prošly Frankovým ‚punkovým‘ filtrem, k tomu se přidala mlátící rytmika od Juanja, aby nakonec vznikla vokální linka od Álvara. Skládání alba bylo poměrně snadné, protože nás pojí silné přátelství a dokonale si rozumíme. Nápad na některé aranže byl Áronův, což dalo písním jako „Dr. Shiro“ nebo „Anthropophagus“ neuvěřitelnou atmosféru.

Kdo je podepsán pod nahráváním, mixem a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávku pořídil Hector Martin z Hangar XIX Studios v Madridu, který byl zodpovědný za zvuk kapely od prvních skladeb. Mix a mastering provedl Aaron (Taake) Vazquez z M22 Prods v Malaze.

Spolupráce s nimi byla prostě bezvadná.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Base Record Production a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Nebýt práce vydavatelů, nebylo by možné vydávat fyzická vydání ve velké míře. Málokdo ví, že po celá ta léta byla kapela stoprocentně DIY. S tímto novým dílem se nám podařilo navázat spolupráci s Gásparem del Valle, generálním ředitelem Base Records, který do nás vložil veškerou svou důvěru, za což jsme mu velmi vděční. Abychom ještě něco dodali, album brzy vyjde na kazetě a vinylu.

Pokud jde o obal alba, vytvořil ho skvělý Julian Mora Ibañez, podařilo se mu dokonale vystihnout podstatu alba, pracoval s velkou profesionalitou a rychlostí. Budeme s ním počítat i při další práci.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Věříme, že extrémní hudba má ve většině zemí stejné místo, a i když se vám může zdát, že Španělsko má skvělou scénu, není to úplně pravda.

Španělsko má kapely té nejvyšší kvality, které by se mohly objevit na kterékoli významné mezinárodní scéně, ale podpora těchto žánrů je omezená. Přesto se na regionální úrovni vytvořila hluboce zakořeněná komunita, která udržuje plamen při životě četnými akcemi v podobě veletrhů desek, festivalů a místních koncertů.

Co se týče vydavatelství, existuje několik „velkých“ labelů, které mají celosvětovou distribuci a nejenže sdílejí materiál, ale také dobře propagují své kapely, a mnoho dalších menších, které usilovně pracují na tom, aby tuto kulturu šířily co nejdále.

Stále častěji se však setkáváme s tím, že „velké“ labely přestávají investovat do lokálního metalu a zaměřují se na "jiné kovy", a to je škoda.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit PAINSTORM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Skupinu Painstorm založili v roce 2019 Álvaro a Xabi. Měli v úmyslu založit deathmetalovou kapelu, která by vzdávala hold kapelám z 90. let, které vždy milovali, jako jsou ranní Cannibal Corpse, Death nebo Obituary. Přesto jsme vždy měli otevřenou mysl, a proto jsme mezi naše další vlivy mohli zařadit hardcore, punk rock, black metal a thrash metal.

Rádi bychom vyrazili na jakéhokol festival nebo akci, které bychom se mohli zúčastnit, ať už velkého nebo malého. Dostat se mimo Španělsko by bylo neuvěřitelné.

Hrát s kapelami, které obdivujeme, je vždycky velká radost. V průběhu let jsme mimo jiné předskakovali Sinister, Demilich, Agressor, Fulci a Gutalax. Není nic lepšího než hrát po boku svých oblíbených kapel.

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Věříme, že odvádíte skvělou práci, když se snažíte upozornit na kapely, které z toho či onoho důvodu nejsou příliš známé.

Snažíme se kapelu propagovat, jak nejlépe umíme. Doufáme, že se nám s pomocí našeho vydavatelství podaří oslovit širší publikum, ale zatím jsou na denním pořádku sociální sítě a je velmi těžké oslovit všechny.

Jsme ochotni poslat CD a udělat tolik rozhovorů, kolik nám bude umožněno.

Kromě toho, že jsme muzikanti, jsme také milovníci hudby. Neustále konzumujeme materiál našich sesterských kapel a podporujeme další kapely, které nejsou místní. Jsme přesvědčeni, že chceme-li být podporováni, musíme podporu projevit.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako PAINSTORM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Je neuvěřitelné, že přestože máme k dispozici veškerou hudbu, kterou bychom si mohli přát na jedno kliknutí, stále zůstáváme u stejných tří kapel. Máme všechny možnosti na světě objevovat hudbu a navazovat přátelství, a to je přesně to, co říkáš. Věříme, že je to součást společnosti, že je to dočasné a že s tím můžeme jen málo dělat.

Když budeme upřímní, připadá nám to jako blbost. Málokdo to ví, ale kvůli našemu názvu „Pain“ a „Storm“ se nemůžeme propagovat na žádných sociálních sítích. Přesto si myslíme, že odvádíme dobrou práci.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás je death metal a extrémní metal obecně únikovou cestou pro generaci, která vyrostla na klasice, ale potřebuje víc. Extrémní metal zachránil metal 90. let, ať se to komukoli nelíbí, a odkaz velkých deathmetalových kapel té doby je třeba respektovat a aktualizovat. Neskrýváme to; pro nás je death metal zábava a násilí.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají PAINSTORM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

Painstorm právě vydali album, a to je teprve začátek. Za pár měsíců vyjde Base Record na vinylu a kazetě a od roku 2026 doufáme, že vyrazíme na turné po celém Španělsku i mimo něj.

První zastávka: Leyendas del Rock, jeden z největších metalových festivalů ve Španělsku.

Děkujeme všem fanouškům za podporu, Gasparovi, našim přátelům a vám za tento skvělý rozhovor.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Fun and Violence“ zase narvat do hlavy!

Přejeme vám hodně štěstí a doufáme, že se brzy setkáme.

Objímáme vás!

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. července 2025

Recenze/review - VIOGRESSION - Thaumaturgic Veil (2025)


VIOGRESSION - Thaumaturgic Veil
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Tvoje tělo leží na kamenném oltáři. S rituálním nožem, zabodnutým přímo do srdce. Duše už dávno létá mimo a zmítá se v temnotě. Jako hladový červ, který brzy napadne i tvoje vnitřnosti. Na zdech jsou namalovány děsivé symboly. Jed, po kterém si ochrnul, byl umíchán s láskou i nenávistí. Pradávný kult smrti znovu ožívá s nebývalou silou. Postavy v kápích, bez tváře, bez svědomí. Mlhavé ráno v bažinách, po probdělé noci. Nebudou tě pohřbívat, roztrhají tě na kusy. A tvoje prokletá duše bude navěky bloudit mezi naším a oním světem.

Další setkání s hudbou death metalových veteránů z Milwaukee, Wisconsinu, se pro mě stalo spíše tajemnou mantrou, děsivým rituálem, než jenom obyčejným poslechem. Pánové opět  jasně dokazují, že jsou ve skvělé formě. Nové letošní album "Thaumaturgic Veil" má v sobě pradávnou sílu devadesátých let, ale také spoustu nových, neotřelých momentů. Novinka se pro mě stala na dlouhý čas průvodcem v záhrobí. Pomohla mi objevit další temné kouty v mé  mysli. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají jasné a zřetelné nosné motivy. A také děsivě podmanivou atmosféru, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musí být vaší součástí. Znovu potvrzuji vlastní krví, že VIOGRESSION hrají opravdově, uvěřitelně, reálně, autenticky, se zřetelným staroškolským feelingem. 


Kapela nadále rozvíjí základní myšlenky death metalu, u jejichž vzniku kdysi dávno sama byla. Pokud máte zájem, přečtěte si recenzi na minulé album i skvělý rozhovor, obojí je odkazováno pod dnešním článkem. Pojďme ale k nové nahrávce. Ta má v sobě cosi neklidného, opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl součástí nějakého starodávného, krvavého rituálu. Daleko v lesích, v místech, kde podobné obřady probíhaly po staletí. Také cítíte z hudby VIOGRESSION sílu, tlak a energii? Pánové dokáží být nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladné a bolestivé nálady, které kolem poletují jako můry kolem ohně. Opravdu se mi líbí zvuk (Engineered and mixed by Chris Djuricic, Mastered by Dave Otero), který je masivní, velmi dobře čitelný a zároveň řeže tou správnou stranou nože. Zapomenout nesmím ani na jako vždy povedený motiv na obalu. Autorem je Diego Gedoz de Souza. Kapela byla silná v devadesátých letech a svoji pozici dokazuje i po svém návratu. Spojuje ve své hudbě starý feeling s novými nápady. Ne, "Thaumaturgic Veil" není jenom hudba, je to něco navíc. Návštěva opuštěného pohřebiště, obětního místa, katakomb ve kterých byli pochováni prokletí. Těch emocí, nálad, obrazů, které kolem mě létají, když sedím u reproduktorů, je velká spousta. Budiž to důkazem, že mě album opravdu zasáhlo hluboko do podvědomí. Máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CIANIDE, MORGOTH, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MORBID SAINT, POSSESSED? Potom jste zde správně. VIOGRESSION mají samozřejmě svůj vlastní originální výraz. Letos vás vezmou na výlet do jiných, děsivých dimenzí. Budete jim věřit každý tón, každou notu, každý úder bicích. Alespoň mě se to stalo. Jsem prokletý! Pánové zkoumají i vaše vědomí a podvědomí. Dostanou se vám do hlavy a vytáhnou na povrch ty nejhlubší a nejděsivější noční můry. Moje tělo leží na kamenném oltáři. S rituálním nožem, zabodnutým přímo do srdce. Duše už dávno létá mimo a zmítá se v temnotě. Jako hladový červ, který brzy napadne i moje vnitřnosti. Na zdech jsou namalovány děsivé symboly. Tajemné, magické, syrové a chladné death metalové zaříkávání! Děsivý obraz temné lidské mysli! Morbidní, pradávný rituál smrti! 


Asphyx says:

Your body lies on a stone altar. A ritual knife is stuck right in your heart. Your soul flew away long ago and is now wandering in the darkness. Like a hungry worm that will soon attack your insides. Terrifying symbols are painted on the walls. The poison that paralyzed you was mixed with love and hate. An ancient cult of death is reviving with unprecedented force. Figures in hoods, faceless, without conscience. A foggy morning in the swamps after a sleepless night. They won't bury you, they'll tear you to pieces. And your cursed soul will wander forever between our world and the other.

Another encounter with the music of death metal veterans from Milwaukee, Wisconsin, became more of a mysterious mantra, a terrifying ritual, than just ordinary listening for me. The gentlemen once again clearly prove that they are in great shape. This year's new album, "Thaumaturgic Veil", has the ancient power of the nineties, but also a lot of new, fresh moments. The new album became my guide in the afterlife for a long time. It helped me discover more dark corners of my mind. The songs are very well written, with clear and distinct themes. They also have a terrifyingly captivating atmosphere that, in my opinion, cannot be learned. You have to have it inside you, it has to be a part of you. I confirm once again with my own blood that VIOGRESSION play genuinely, believably, realistically, authentically, with a distinct old-school feeling.


The band continues to develop the basic ideas of death metal, which it helped to create long ago. If you are interested, read the review of the previous album and the excellent interview, both of which are linked below today's article. But let's move on to the new recording. There is something unsettling about it; when I listen to it, I really feel like I am part of some ancient, bloody ritual. Far away in the woods, in places where similar ceremonies have been performed for centuries. Do you also feel the power, pressure, and energy in VIOGRESSION's music? The guys can be uncompromising, but they don't forget the cold and painful moods that flit around like moths around a fire. I really like the sound (engineered and mixed by Chris Djuricic, mastered by Dave Otero), which is massive, very clear, and cuts with the right side of the knife. I mustn't forget the always successful cover art. The author is Diego Gedoz de Souza. The band was strong in the nineties and proves its position even after its return. It combines the old feeling with new ideas in its music. No, "Thaumaturgic Veil" is not just music, it's something more. A visit to an abandoned burial ground, a place of sacrifice, catacombs where the damned were buried. There are so many emotions, moods, and images flying around me as I sit by the speakers. Let this be proof that the album really touched me deeply in my subconscious. Do you like bands like MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CIANIDE, MORGOTH, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MORBID SAINT, POSSESSED? Then you've come to the right place. VIOGRESSION, of course, have their own original expression. This year, they will take you on a trip to other, terrifying dimensions. You will believe every tone, every note, every drum beat. At least that's what happened to me. I am cursed! These gentlemen explore your consciousness and subconscious. They get into your head and bring to the surface your deepest and most terrifying nightmares. My body lies on a stone altar. With a ritual knife stuck right in my heart. My soul has long since flown away and is tossing and turning in the darkness. Like a hungry worm that will soon attack my insides. Terrifying symbols are painted on the walls. Mysterious, magical, raw, and cold death metal incantations! A terrifying image of the dark human mind! A morbid, ancient ritual of death!


about VIOGRESSION on DEADLY STORM ZINE:





Track Listing:
1. Enûma Elish Ilū
2. Jinx
3. Akhara Aakasa
4. Renumeration 
5. Samsara Ananta
6. Travesty ov darkness
7. Heqet Saeculum
8. Pummeled
9. Amaranthine Kairos
10. Superposition
11. Buki’s dream*
12. Vulnus sclopetarium
13. Ouroboros Noesis
14. Eaten by flies
15. Aeternitas Aevum
16. As the light fades
17. Adrothia Akaru
18. Summon
19. Light harvester

Line-up:
Brian DeNeffe - Vocals
Lief Larson - Guitar
Johnathon Iberra - Guitar
Jason Hellman - Bass
Erik Schultek - Drums



KNIŽNÍ TIPY - Den, který nikdy nepřijde - Caimh McDonnell (2019)


Den, který nikdy nepřijde - Caimh McDonnell
2019, Jota

Byl jsem tři dny na festivalu ve Spáleném Poříčí. Když jsem se ráno dal trošku dohromady, tak jsem chtěl dělat fotky a psát report. Místo toho jsem nejdřív čuměl do zdi a potom si začal číst Den, který nikdy nepřijde. Je tedy pravdou, že mi příběh zpočátku příliš nelezl do hlavy, ale to bylo spíš tím, že jsem měl v krvi zbytkový alkohol a viděl jsem před sebou zástupy hezkých holek. Všechny ty festivalové zážitky, ta síla hudby a pokeců se známými, ve mě doznívalo. I přesto jsem se nakonec chytil. Je to napínavé, čtivé, zajímavě napsané. Není si na nic moc stěžovat. Navíc, je to moje první kniha od autora, chtěl jsem zase jednou ochutnat něco nového. A měl jsem opět dobrou ruku při výběru na stránkách Levných knih. Původně jsem si tedy myslel, že to bude jen taková oddechovka, ale nakonec musím uznat, že je to hodně spletitý a propracovaný případ.

Usnul jsem. S brýlemi na nose, mě probudila dcera, když se vrátila z brigády. Bylo to celé takové unavené. Přeci jen, věk už je trošku znát. Nicméně, šel jsem si lehnout a druhý den, již trošku odpočinutý, pokračoval. A musím říct, že mě čtení bavilo ještě víc, než minulý unavený den. Musel jsem sice dopsat report, k tomu se trápit s fotkami, ale nakonec jsem si vyšetřil spoustu času. Četlo se mi dobře a to i přesto, že venku pálilo slunce jak někde v Karibiku. Mě to bylo jedno, já byl v Dublinu a vyšetřoval jsem. Pro mě musí být knížky odpočinek, relax, zároveň mě musí chytnout, což se v tomhle případě opět stalo. Děti měly prázdniny a tak křičely pod okny na blízkém hřišti. Nějak mi to nevadilo. Prostě jsem si užíval, naladil jsem se na vlnu klidného odpočívajícího čtenáře. Je to moc fajn, šeptám si pod vousy osamocen, protože mám všechny zase pryč. 

Mám naděláno spoustu hodin a tak potají utíkám pryč, abych zase zasedl do svého křesla. Není to dlouhá kniha, přesto ji čtu tři odpoledne (a jedno celé ráno). Chodím nakupovat vedle do obchodu a každý den potkám dívku, která má tričko nějakého čtenářského klubu. Zírám jí na prsa, ne že bych byl úchyl, ale protože nemůžu rozluštit název. Je milá, pokaždé, když se na ní podívám, tak mi věnuje úsměv. Možná podvědomě vycítila, že mě na ní zajímá její příslušnost ke stejně prokletým, jako jsem já a ne jen pouhé tělo. I když je fakt, že je moc hezká. Nechci si to ale kazit, nevtírám se, jen jí pokaždé věnuji také pousmání. Chci si ji zachovat jako hezký obraz, fantazie mi pak může pracovat na plné obrátky. Taky seš vole ženatej, žejo. To je jak na tom festivalu. Ženských spousty. Člověk ale už nechce být trapnej. A stejně někdy je. Přitom kdyby mě viděly jak si hezky čtu...dost ale bylo vzpomínek a rozhárané mysli. Soustřeď se, ať to dočteš, máš tu celou hromadu knih a dostal si další tipy, co si přečíst. Vrhám se tedy znovu do čtení.

Proč nemůžu bydlet někde na severu. Všichni se tu potí, ve špinavých montérkách. To je tak, když jezdíte velmi brzy ráno do práce s popeláři. Je tu jeden, co pokaždé drží v rukou knihu. Nebaví se s ostatními. Dnes jsme tu, v trolejbusu číslo 14, dva. Sice jsem se zařekl, že už knížku dočtu, ale prostě jsem to nedal. Klížily se mi oči, doznívalo ve mě všechno festivalové nadšení. Pivo i zážitky. A tak jsem si vzal knížku s sebou a zbývá mi fakt už jen pár posledních stránek. Ty jako čteš? To ještě někdo v dnešní době dělá? Ptá se mě mladý kolega a myslí si, jak není vtipnej. On tedy nebyl nikdy, ale tentokrát je to ještě horší. Nějak nevím, co bych mu odpověděl. V těchto případech raději mlčím a myslím si něco o horoucích prdelích. Dojdeme do fabriky, on mluví jen o sobě, o nějakých kravinách a mě zbývají ještě asi tři stránky. Achjo. 

Přestupuji na náměstí v Plzni, protože změnili jízdní řád. Vůbec mi to nedošlo. Mám prostoje. Asi deset minut. Ihned vytáhnu knížku z batohu a jdu na to. Uleví se mi. Jako fakt, normálně to ze mě spadne. To napětí, že jsem odešel od rozečteného. Vypadám dobře, řeknu si, když se vidím ve výloze. S knihou pod rukou, a brýlemi, jsem fakt sladkej medvídek, jak by řekla manželka, která si ze mě pořád dělá srandu. Dojedu domů, sednu si a začnu se přehrabovat v dalších knihách. Na řadu přijdou...ale to až za týden, přijďte, bude další tip. Děkuji moc za pozornost. Mimochodem, potkat za jeden den tři lidi na festivalu, kteří se se mnou chtějí bavit o knihách, pánové a dámy, to je prostě super, fakt díky moc! Mějte se krásně. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Paul Mulchrone zakládá detektivní kancelář. Je bez peněz, bez parťáka a bez partnerky (neposlouchej, Maggie) – ale dostal svůj první případ! Na zakázku žárlivé milenky bude sledovat stavebního magnáta Hartigana. Právě toho, jenž stojí před dublinským soudem za vytunelování peněz klientů, kteří kupodivu chtěli bydlet. Právě toho, jehož společník byl nalezen kupodivu zavražděný. Právě toho, jehož druhý společník se před lety rozhodl stavět na pozemku, kde sídlil hokejový oddíl Bunnyho McGarryho. Kupodivu: když totiž nemáte problémy s Bunnym, nemáte žádné. Přidejme zhrzenou sestřičku Brigit, která přivazuje chlípné doktory k postelím; policistu Wilsona, který na mrtvoly fakt nemá žaludek; mesiášského kazatele Frankse, bandu squatterů se záluskem na data jisté banky, dav rabujících demonstrantů – a samozřejmě Dublin, protože nikde jinde tohle všechno najednou nenajdete. Kdo to dokáže smíchat a znovu rozplést tak, aby ty nejméně pravděpodobné dílky skládačky do sebe přesně zapadly? Jedině Caimh McDonnell.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. července 2025

Info - HUSMAN FEST 8 - Tachov - 19. 7. 2025



Husman Fest představuje svou finální soupisku pro rok 2025. V tradičním termínu 19. července se v západočeském Tachově opět sejde vybraná společnost kapel, které potěší především milovníky deathmetalové klasiky a moderny, chybět však nebudou ani zástupci jiných stylů. Do čela festivalu se letos postaví němečtí oldschool deathoví řezníci FLESHCRAWL a slovenští atmosferici DOOMAS.

FLESHCRAWL patří k tomu nejlepšímu, co německá oldschool deathová škola nabízí. Jejich diskografie čítá devět dlouhohrajících desek a každá z nich je skutečnou pochoutkou pro deathmetalové maniaky – ať už zmíníme vynikající debut "Descend into the Absurd" (1992), brutální "As Blood Rains from the Sky – We Walk the Path of Endless Fire" (2000) nebo dosud poslední studiovku "Into the Catacombs of Flesh" (2019), která je plná potlačovaného hněvu umocněného třiceti lety zkušeností. FLESHCRAWL se samozřejmě mají čile k světu taktéž na koncertní frontě, přičemž jsou častými návštěvníky i v České republice. Svými nekompromisními koncerty si u nás vybudovali solidní fanouškovskou základnu, která bude mít možnost vidět své oblíbence i na Husman Festu.

Také slovenští DOOMAS u nás vystoupí vůbec poprvé. Jejich aktuální hudební projev je perfektně vyváženou kombinací death a doom metalu, ve které narazíte na atmosférické blackmetalové prvky. DOOMAS na posledních studiových počinech prozkoumávají nejtemnější hlubiny mysteriózního světa H. P. Lovecrafta, takže se můžete spolehnout, že o zlověstná poselství nebude letos na Husmanu nouze.

Mezi další zvučné jméno naší soupisky patří českobudějovická grindová legenda INGROWING, která po dlouhých letech chystá novou dlouhohrající desku. Pro milovníky deathové klasiky máme připravené zombie komando SECTESY a pořádný nářez bez zbytečných příkras chystají i thrash-death-groovemetaloví HORRIBLE CREATURES.

Ani letos pak nebudou chybět domácí NEUROTIC MACHINERY, kteří celou akci pořadatelsky zaštiťují. Jejich technicky pojatý death metal již spadá spíše do moderního deathového proudu. Na moderní strunu brnknou také pražští blackened deathoví SECRET OF DARKNESS nebo oblíbení melodeathoví F.O.B. z jižních Čech. Na metalcorové vlně se pak svezeme ve společnosti pražských NOISEBLEED, které nedávno posílila fenomenální zpěvačka Dahlien, a plzeňských NOTHING LEFT TO SAY. Na rozmanitosti pak dodají takřka domácí OBJECT, kteří se věnují moderně pojatému progressive metalu.

Kromě vytříbeného line-upu se návštěvníci mohou těšit i na další tradiční atributy Husman Festu, mezi něž patří přátelská atmosféra, profi zvuk, krásné festivalové zázemí a dobré jídlo a pití.

Veškeré aktuální dění sledujte na oficiálním Facebooku.

Těšíme se na vás & Husman s vámi!


info:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - HERETIC WARFARE - Perpetual Fire (2025)


HERETIC WARFARE - Perpetual Fire
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Když nám zpětně vyprávěl o tom, jak porcoval celé tělo, chtělo se nám zvracet. Ve vaně, pilou a sekerou, ostrým nožem. Odděloval maso od kostí, vytahal všechny vnitřnosti z těla. Nemohli jsme nic říkat, stalo se to totiž v jedné z dalších válek, které právě probíhají. Byl momentálně na straně dobra. Přesto, když jste se podívali do jeho očí, tak jste viděli, jakou má radost, jak ho jeho morbidní práce těší. Nejraději měl, když po něm zůstala spálená země a stovky zničených životů.

Na jeho vyprávění jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat nové album německých death thrash metalistů HERETIC WARFARE. Atmosféra nahrávky je totiž velmi podobná. Ostrá, smradlavá, nekompromisní, divoká, zlá a ošklivá. Jako život samotný. Ihned se mi dostalo do hlavy i do žil. Tohle je nářez přesně podle mého gusta. Dejte mi někdo do rukou nůž, mám chuť naporcovat další maso!


Líbilo se mi již jejich předchozí album "Hell on Earth" z roku 2020 (recenze i rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Užíval jsem si tenkrát všechen ten nakumulovaný vztek i temnou energii, kterou se povedlo těmto maniakům do skladeb dostat. Neexistuje už žádné světlo, ani dobro, všechno kolem nás je zničené, vyrabované, rozsekané. Jako bych se opravdu procházel po zemi, která je díky naší vlastní hlouposti zničena nekonečnými válkami. HERETIC WARFARE na to jdou zkrátka ostře, nenechají vás ani na chvilku vydechnout. Album je tak velmi intenzivní, člověk má opravdu chuť vzít do rukou kladivo a jít rozbít nejbližší zeď nebo obličej nějakého zlého člověka. Němci jsou brutální, šílení ze své podstaty, narvou do vás svoji hudbu pod tlakem. Vystřelí vám mozek brokovnicí a udělají to velmi elegantně, s parádním zvukem i obalem. Někde uvnitř každého z nás spí zlo. Opravdová temnota a špína. Němcům se všechno tohle vytáhnout na povrch. A udělali to velmi zajímavým způsobem. "Perpetual Fire" je opravdu velmi agresivní, naléhavou, neklidnou záležitostí. Potěší určitě všechny opravdové fanoušky reálné smrti. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, je opravdová, uvěřitelná, autentická. Místo toho, aby vám předváděla nějaké dnes tolik časté pózy, raději zaútočí přímo na solar plexus. Opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl uprostřed šílené války a poslouchal vyprávění těch, kteří se stali nedobrovolně, ale s chutí, vrahy. Absolutně zabijácký death thrash metal, který vám přeláme všechny kosti v těle! Totální masakr! 

Asphyx says:

When he told us later how he had cut up the whole body, we felt like throwing up. In the bathtub, with a saw and an axe, a sharp knife. He separated the flesh from the bones, pulled all the entrails out of the body. We couldn't say anything, because it happened in one of the other wars that are currently going on. He was on the side of good at the moment. Nevertheless, when you looked into his eyes, you could see how happy he was, how much he enjoyed his morbid work. He liked it best when he left behind scorched earth and hundreds of destroyed lives.

I remembered his story when I started listening to the new album by German death thrash metal band HERETIC WARFARE. The atmosphere of the recording is very similar. Sharp, smelly, uncompromising, wild, evil, and ugly. Like life itself. It immediately got into my head and into my veins. This is exactly my kind of thrashing. Someone give me a knife, I feel like cutting up some more meat!


I already liked their previous album, Hell on Earth, from 2020 (review and interview linked below the article). At the time, I enjoyed all the accumulated anger and dark energy that these maniacs managed to put into their songs. There is no light or good left, everything around us is destroyed, looted, chopped up. It's as if I were really walking on a land that has been destroyed by endless wars thanks to our own stupidity. HERETIC WARFARE simply go at it hard, not letting you catch your breath for a moment. The album is so intense that you really feel like picking up a hammer and smashing the nearest wall or the face of some evil person. The Germans are brutal, crazy by nature, they force their music into you under pressure. They blow your brains out with a shotgun and they do it very elegantly, with great sound and packaging. Somewhere inside each of us, evil sleeps. True darkness and filth. The Germans bring all of this to the surface. And they did it in a very interesting way. "Perpetual Fire" is a very aggressive, urgent, restless affair. It will certainly please all true fans of real death. I like that the band doesn't pretend to be something it's not; it's real, believable, authentic. Instead of showing off some of the poses that are so common today, it prefers to attack you right in the solar plexus. When I listen to it, I really feel like I'm in the middle of a crazy war, listening to the stories of those who became involuntary but willing killers. Absolutely killer death thrash metal that will break every bone in your body! Total massacre!


about HERETIC WARFARE on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Apotheosis 
02. Of Gods And Men 
03. Perpetual Fire 
04. The Eightfold Path 
05. Extermination 
06. The New Divine 
07. Hunting Prey 
08. The End Of All Life

Recenze/review - HELHEIM - HrabnaR / Ad vesa (2025)


HELHEIM - HrabnaR / Ad vesa
CD 2025, Dark Essence Records

for english please scroll down

Chtěl jsem být sám. Úplně sám. Oproštěn od zbytečností. Šel jsem naboso. Abych cítil zemi, jejíž jsem nedílnou součástí. Nechal jsem svoje podvědomí, aby mě zavedlo do míst, kde se budu cítit dobře. Pokaždé mé kroky odnesly do lesa, na staré pohřebiště za městem. Usedl jsem na hrubě otesaný obětní kámen a nechal si vyprávět příběhy z dalekého severu. Venku bylo až příliš teplo, přesto mi byla zima. Poslouchal jsem totiž nové album norských HELHEIM.

S touhle kapelou máme takový zvláštní vztah. Některá jejich alba mají čestné místo v mé sbírce, jiná mě nějak minula. Kapela mě ale baví pokaždé naživo, to je bez debat. Je cosi chladného, magického, divokého, co se ukrývá i na novince a neskutečně mě to přitahuje. Nutí k opakovaným poslechům. Takhle uvěřitelně a s lehkou samozřejmostí kombinovat klasický black metal, vikingské prvky a progresivní nápady umí snad jenom tihle maniaci. 


Jak vnímali život, smrt i přírodu naši předci? Ptám zase a znovu a i když je severské pojetí těchto věcí přeci jen trošku jiné, než naše, slovanské, tak se ve spoustě věcech protínáme a potkáváme. První polovina alba s názvem „HrabnaR“ obsahuje čtyři samostatné skladby napsané H'grimnirem. Jedná se o těžkou, bolestivou, do krve rozdrásanou hudbu, která vás roztrhá na kusy. Druhá polovina s názvem „Ad vesa“ se ponořuje do severských metafyzických konceptů a zkoumá čtyři složky lidské duše podle předkřesťanských přesvědčení: Fylgja, Hamr, Hugr a Hamingja. Je více vzdušná, melancholická, atmosférická. Obě poloviny potom drží pevně v jednom monolitickém celku a krásně na sebe navazují. Jsou to příběhy vyprávěné pomocí hudby velmi talentovaných muzikantů. Kapela hraje od roku 1992 a stále si zachovává takové to svěží nadšení, radost z hudby samotné. Alespoň tak vnímám novinku já, starý pes. Texty jsou norsky, nerozumím ani slovo, ale tak nějak podvědomě vím, o čem kapela zpívá, co nám chce sdělit. V tomto případě je pro mě ctí a mám radost, že můžu o novince psát. Jakoby mé prsty samy létaly po klávesnici. Je totiž něco magického, chladného i temného, co se mi dostalo při poslechu do podvědomí. O formálních věcech, jako je zvuk (engineered, produced, mixed and mastered by Iver Sandøy), obal a produkce, není třeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Chtěl jsem být sám. Úplně sám. Oproštěn od zbytečností. Šel jsem naboso. Abych cítil zemi, jejíž jsem nedílnou součástí. Nechal jsem svoje podvědomí, aby mě zavedlo do míst, kde se budu cítit dobře. Pokaždé mé kroky odnesly do lesa, na staré pohřebiště za městem. Usedl jsem na hrubě otesaný obětní kámen a nechal si vyprávět příběhy z dalekého severu. Temné a chladné black metalové příběhy z dalekého severu, které se vám dostanou do podvědomí! Magické, uhrančivé, mrazivě podmanivé!

Asphyx says:

I wanted to be alone. Completely alone. Free from unnecessary distractions. I walked barefoot. To feel the earth, of which I am an integral part. I let my subconscious guide me to places where I would feel comfortable. Each time, my steps carried me to the forest, to an old burial ground outside the city. I sat down on a roughly hewn sacrificial stone and listened to stories from the far north. It was too hot outside, yet I was cold. I was listening to the new album by the Norwegian band HELHEIM.

We have a special relationship with this band. Some of their albums have a place of honor in my collection, others somehow passed me by. But I always enjoy the band live, no question about it. There is something cold, magical, and wild hidden in their new album that draws me in incredibly. It compels me to listen to it over and over again. Only these maniacs can combine classic black metal, Viking elements, and progressive ideas so believably and with such ease.


How did our ancestors perceive life, death, and nature? I ask this question again and again, and even though the Nordic view of these things is a little different from ours, the Slavic view, we intersect and meet in many ways. The first half of the album, entitled "HrabnaR", contains four separate songs written by H'grimnir. It is heavy, painful, blood-curdling music that will tear you to pieces. The second half, entitled "Ad vesa", delves into Nordic metaphysical concepts and explores the four components of the human soul according to pre-Christian beliefs: Fylgja, Hamr, Hugr, and Hamingja. It is more airy, melancholic, atmospheric. Both halves then hold firmly together in one monolithic whole and follow on beautifully from each other. These are stories told through the music of very talented musicians. The band has been playing since 1992 and still retains that fresh enthusiasm, that joy of music itself. At least that's how I, an old dog, perceive the new album. The lyrics are in Norwegian, I don't understand a word, but somehow I subconsciously know what the band is singing about, what they want to tell us. In this case, it is an honor for me and I am happy to be able to write about the new album. It's as if my fingers are flying across the keyboard on their own. There is something magical, cold, and dark that entered my subconscious while listening. There is no need to discuss formal matters such as sound (engineered, produced, mixed, and mastered by Iver Sandøy), cover art, and production; everything is in perfect order. I wanted to be alone. Completely alone. Free from unnecessary things. I walked barefoot. To feel the earth, of which I am an integral part. I let my subconscious take me to places where I would feel good. Each time, my steps carried me to the forest, to an old burial ground outside the city. I sat down on a roughly hewn sacrificial stone and let myself be told stories from the far north. Dark and cold black metal stories from the far north that will get into your subconscious! Magical, hypnotic, chillingly captivating!


tracklist:

HrabnaR:
1. Geist
2. Sorg er dødens spade
3. Livsblot
4. Mennesket er dyret i tale

Ad Resa:
1. Fylgja
2. Hamingja
3. Hugr
4. Hamr

band:
Hrymr - Drums, Grand piano, Hammond organ, Vocals (clean) (tracks 5-8)
V'gandr - Vocals (tracks 5-8), Bass
H'grimnir - Vocals (tracks 1-4), Guitars (rhythm)
Noralf - Guitars (lead)



středa 9. července 2025

Recenze/review - DÉCRYPTAL - Simulacre (2025)


DÉCRYPTAL - Simulacre
CD 2025, Me Saco Un Ojo / Rotted Life

for english please scroll down

Konečně jsem spatřil jejich tvář. Bestie z mých snů se právě skláněly nad nebohou obětí. Z úst jim vytékala zkažená krev a drápy odsekávaly maso od kostí. Nejhorší byl ale řev, ve kterém byla obsažena všechna bolest a utrpení světa. Nové album kanadských maniaků DÉCRYPTAL jsem začal poslouchat již před nějakým časem a pokaždé jsem sestoupil dolů, do podzemí. Do temných chodeb podsvětí, ve kterých žijí ty nejhorší noční můry. Průvodcem mi je můj vlastní strach.

Pokud sledujete death metalový underground pečlivě jako já, tak jste se jistě setkali s předešlou demonahrávkou "Sabazios Culte" z roku 2023 (odkaz na recenzi naleznete dole pod dnešním článkem). Nové letošní album je takovým volným pokračováním zlých morbidních představ. Nutno rovnou dodat, že velmi vydařeným. Zhasněte všechna světla!


Jak asi víte, tak v záhrobí platí trošku jiná pravidla, než v současném divném světě. Tady, několik metrů pod zemí, se na nějakou tu špínu nehledí. Mezi nemrtvými i mezi prokletými se cení spíše temnota, hniloba, hnus a zkažené zpuchřelé maso. Představte si, že strávíte několik nocí ve staré kobce. Budete rozmlouvat s vlastními démony a poslouchat tuhle nahrávku. Zjistíte, stejně jako já, že má morbidně prašivý zvuk, že má stylový motiv na obalu a že v sobě obsahuje spoustu odkazů na kapely jako SEDIMENTUM, INCANTATION, TOMB MOLD, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIAMENTUM, DISMA. Kanaďané potom přidávají velkou spoustu svých nápadů, základní myšlenky smrti nadále rozvíjejí a dělají to velmi uvěřitelným, zajímavým a mrtvolným způsobem. DÉCRYPTAL dokáží být ostří jako břitva zabodnutá do vašich vnitřností, ale nezapomínají ani na chladně temnou a velmi podmanivou atmosféru. "Simulacre" je doslova povinností pro všechny staré psy, kteří hlídají vstup do podsvětí již dlouhé roky. Novinka má v sobě něco nechutně přitažlivého, takový ten hnilobný odér, prašivou auru, chcete-li, která mě nutí se k albu vracet a rvát si ji stále pod tlakem do hlavy. Pokaždé, když přejdu na druhou stranu, za řeku Styx, tak mi je doporučena nějaká nová deska. Tentokrát je to tento rozkládající se počin. Konečně jsem spatřil jejich tvář. Bestie z mých snů se právě skláněly nad nebohou obětí. Z úst jim vytékala zkažená krev a drápy odsekávaly maso od kostí. Nejhorší byl ale ten řev, ve kterém byla obsažena všechna bolest a utrpení světa. Hnilobný, temný a chladný, hororový death metalový obřad, plný okultismu, mytologie a shnilé krve! Inferno!

Asphyx says:

Finally, I saw their faces. The beasts from my dreams were leaning over their poor victim. Rotten blood dripped from their mouths, and their claws tore flesh from bones. But worst of all was the scream, which contained all the pain and suffering in the world. I started listening to the new album by Canadian maniacs DÉCRYPTAL some time ago, and each time I descended into the underground. Into the dark corridors of the underworld, where the worst nightmares live. My own fear is my guide.

If you follow the death metal underground as closely as I do, you have surely encountered the previous demo recording "Sabazios Culte" from 2023 (you can find a link to the review below today's article). This year's new album is a loose continuation of evil, morbid ideas. It must be said right away that it is very successful. Turn off all the lights!


As you probably know, the rules in the afterlife are a little different than in the strange world we live in today. Here, several meters underground, no one cares about a little dirt. Among the undead and the damned, darkness, decay, filth, and rotten, crumbling flesh are valued. Imagine spending several nights in an old dungeon. You'll talk to your own demons and listen to this recording. You'll find, as I did, that it has a morbidly filthy sound, a stylish cover design, and lots of references to bands like SEDIMENTUM, INCANTATION, TOMB MOLD, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIAMENTUM, and DISMA. The Canadians then add a lot of their own ideas, further developing the basic concept of death in a very credible, interesting, and corpse-like way. DÉCRYPTAL can be as sharp as a razor stuck in your guts, but they don't forget to create a cold, dark, and very captivating atmosphere. "Simulacre" is literally a must for all old dogs who have been guarding the entrance to the underworld for many years. The new album has something disgustingly attractive about it, a kind of rotten smell, a mangy aura, if you will, that makes me come back to the album and keep pushing it into my head. Every time I cross over to the other side, beyond the River Styx, I am recommended a new album. This time it's this decaying opus. I finally saw their faces. The beasts of my dreams were leaning over their poor victim. Rotten blood flowed from their mouths and their claws tore flesh from bones. But the worst was the scream, which contained all the pain and suffering of the world. A rotten, dark, and cold horror death metal ritual, full of occultism, mythology, and rotten blood! Inferno!



Recenze/review - DÉCRYPTAL - Sabazios Culte (2023):

tracklist:
1. La bête lumineuse
2. Ombre hantant les ombres
3. Horde d’invertébrés
4. Dendrites
5. Flétrissement
6. D’autres corps
7. Zisurru
8. Simulacre




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine