Sedím ve starém archívu, několik metrů v podzemí. Nad hlavou mi blikají žárovky a na starých spisech se dávno usadil prach. Čtu si i o šílencích, kteří kdysi dávno vraždili, o jejich léčbě, o elektrošocích, o trepanaci lebky. Prohlížím si fotografie a snažím se pochopit, kde se v lidech bere zlo. Jak se to vlastně stane, že některé z nás pohltí temnota? Poslouchám u toho nové album maniaků DEFEATED SANITY a moje fantazie je zbarvená do odstínů černé a krvavé barvy.
Technický brutální death metal je velmi těžká disciplína. Předpokládá se v něm, že všichni muzikanti umějí perfektně hrát, hodně důležitý je i zvuk (Colin Marston - mixing, mastering, recording, producer), aby vynikly jednotlivé nuance. Mnohdy se stává, že ego převáží nad dobrou skladbou. DEFEATED SANITY jsou pro mě jasnou definicí toho, co mám na tomhle stylu rád. Rádi objevují nová zákoutí a dimenze, ale stále si zachovávají schopnost mě totálně zničit, smést z povrchu zemského. Novinka můj názor jenom potvrzuje.
Každá skladba má jasný a zřetelný motiv. Řeže se tu opravdu jenom ostrou stranou nože. Dostanete jak klasické, nadále rozvíjené brutální postupy, tak i spoustu různých progresivních i jazzových odboček. Novinka je velmi pestrým albem, které je nutné poslouchat v klidu, musíte jej nechat uzrát. DEFEATED SANITY mají navíc tu skvělou schopnost do mě zaseknout svůj dráp a už mě nepustit. Nenudím se ani chvilku a i po dlouhé době, kdy stále objevuji nové pasáže a momenty, se rád k nahrávce vracím. Skvělé muzikantské výkony (ty bicí jsou fakt úžasné) se zde potkávají s takovým tím nadhledem a schopností napsat velmi dobré skladby. I přesto, že se jedná samozřejmě o náročnou a mnohdy nepřístupnou záležitost, se nová deska velmi dobře poslouchá. Nebál bych se napsat, že je svým způsobem zajímavá i pro fanoušky, kteří zrovna tenhle styl příliš nemusí. Songy v sobě mají navíc takový ten neklid, heavy efekt, který se velmi těžko popisuje a definuje, ale je nutný k tomu, abych se rád k "Chronicles of Lunacy" vracel. Líbí se mi i obal (Jon Zig) a hlavně jakási zvířeckost, živočišnost, neurvalost, která se celým albem prolíná. Pánové jsou zkrátka ve skvělé formě a letošním počinem vás, jak je jejich dobrým zvykem, opět roztrhají na kusy. Kapela se postupně vyvíjí, nadále brousí k dokonalosti svůj výraz. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Pokud ne, tak stejně ochutnejte, protože zde jde o extrémní muziku, kterou musí ocenit každý, kdo má jenom trošku morbidní fantazii. Sedím ve starém archívu, několik metrů v podzemí. Nad hlavou mi blikají žárovky a na starých spisech se dávno usadil prach. Čtu si i o šílencích, kteří kdysi dávno vraždili, o jejich léčbě, o elektrošocích, o trepanaci lebky. Prohlížím si fotografie a snažím se pochopit, kde se v lidech bere zlo. Jak se to vlastně stane, že některé z nás pohltí temnota? Masivní, divoký, progresivní, brutálně technický útok na vaše podvědomí! Šílenství, ukryté v brutálním death metalu!
Asphyx says:
I'm sitting in an old archive, a few meters underground. Light bulbs flicker above my head and dust has long since settled on the old files. I also read about madmen who murdered long ago, about their treatment, about electric shocks, about skull trepanation. I look at photographs and try to understand where evil comes from in people. How does it happen that some of us are consumed by darkness? I'm listening to the new album by maniacs DEFEATED SANITY and my imagination is colored in shades of black and blood.
Technical brutal death metal is a very difficult discipline. It assumes that all the musicians can play perfectly, and the sound (Colin Marston - mixing, mastering, recording, producer) is very important to make the nuances stand out. Often it happens that ego overrides a good song. DEFEATED SANITY are for me a clear definition of what I like about this style. They like to explore new corners and dimensions, but still retain the ability to totally destroy me, to blow me off the face of the earth. The novelty only confirms my opinion.
Each song has a clear and distinct theme. You really only cut with the sharp side of the knife. You get both the classic, still developed brutal procedures, as well as a lot of different progressive and jazz branches. The new album is a very varied album that you have to listen to in peace, you have to let it mature. DEFEATED SANITY also have the great ability to sink their claw into me and never let go. I'm not bored for a moment and even after a long time, when I'm still discovering new passages and moments, I like to come back to the record. Great musicianship (those drums are really amazing) meets such insight and ability to write very good songs. Even though this is obviously a challenging and often inaccessible affair, the new record is very easy to listen to. I wouldn't be afraid to write that it is in a way interesting even for fans who are not too fond of this style. Moreover, the songs have that restless, heavy effect that is very hard to describe and define, but it is necessary to keep me coming back to "Chronicles of Lunacy". I also like the cover art (Jon Zig) and especially the kind of animalistic, animalistic, uncouthness that runs through the whole album. The gentlemen are simply in great shape and this year's release will, as is their good habit, tear you to pieces again. The band is gradually evolving, continuing to hone their expression to perfection. If you like this style, don't hesitate a moment. If not, give it a taste anyway, because this is extreme music that must be appreciated by anyone with even a slightly morbid imagination. I'm sitting in an old archive, a few meters underground. Light bulbs flicker above my head and dust has long since settled on the old files. I also read about madmen who murdered long ago, about their treatment, about electric shocks, about skull trepanation. I look at photographs and try to understand where evil comes from in people. How does it happen that some of us are consumed by darkness? A massive, savage, progressive, brutally technical assault on your subconscious! Madness hidden in brutal death metal!
Trvalo to mnoho let, než nám řekl, kde zakopal mrtvolu. Neměli jsme žádné důkazy. Mluvil tiše, skoro omluvně. Jeli jsme tichou přírodou, doprostřed temných lesů. Vyprávěl o tom, jak se seznámili, jak se měli rádi. Normální chlap od rodiny, spíše klidný. Jednoho dne vzal do rukou sekyru a potom lopatu. Vzpomínám na jeho příběh, na exhumaci mrtvého těla, na to, jak tam stál a plakal. A poslouchám u toho nové album australských TYRANNIC. Kapely, která mě nechala pomocí své podmanivé a prašivé hudby, na tenhle příběh znovu vzpomenout.
Vždycky to dělám tak, že si sednu, zavřu všechna okna a nechám na sebe muziku jen tak působit. Hlavou mi začnou létat vzpomínky a přenesou se na mě určité emoce. V případě téhle desky to byla temnota a chlad. Stylově se pánové pohybují v rámci black metalu a doomu. A dělají to velmi uvěřitelně a opravdově.
Jasně si vzpomínám, že tenkrát byla mlha a mezi stromy se procházely stíny. Chvílemi mi připadal jakoby v jiném světě, ovládaném démony. Byl posedlý? Těžko říct. Mohu potvrdit jenom jediné. Měl jsem z něj úplně stejný pocit jako z téhle desky. Chladný, žhavý uvnitř, rozervaný. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně a během poslechu létají kolem pochmurné, umrlčí nálady. Máte rádi kapely jako MAYHEM, SEXTHRASH, SAMAEL, BEHERIT, TORMENTOR, CELTIC FROST, HELLHAMMER, IMPURITY, VENOM? Líbí se vám, když se vám dostane hudba pod kůži, když je v ní takový ten těžko definovatelný neklid, láva vroucí pod povrchem, jako dlouho neléčená rána? Potom jste zde správně. Jasně, je to muzika stará jako metal samotný, ale je zahraná velmi uvěřitelně. Zastarale, klasicky a tradičně, ale hoří jasným černým plamenem. Připomíná mi spíše nějaký pradávný rituál pro vyvolávání temných sil, než jenom obyčejné album. Alespoň tak vnímám nahrávku já. Navíc má parádní plesnivý zvuk a stylový obal. Jakoby TYRANNIC vylezli z nějaké dávno opuštěné jeskyně, plné ohlodaných kostí a přišli nás strhnout do hlubiny. Je to výlet po časové ose zpět, k samotným prazákladům metalu a nutno rovnou dodat, že se jedná o velmi povedenou a zajímavou záležitost. Australané vytáhli na povrch hudbu, která se vám dostane do podvědomí. Je jako noční můra, která se stále vrací. Trvalo to mnoho let, než nám řekl, kde zakopal mrtvolu. Neměli jsme žádné důkazy. Mluvil tiše, skoro omluvně. Jeli jsme tichou přírodou, doprostřed temných lesů. Black doom metalový rituál! Temnota se zde potkává s chladem a smrtí! Budete pohřbeni zaživa!
Asphyx says:
It was many years before he told us where he buried the corpse. We had no evidence. He spoke quietly, almost apologetically. We drove through quiet countryside, in the middle of dark woods. He talked about how they met, how they loved each other. A normal family man, rather quiet. One day he picked up an axe and then a shovel. I remember his story, the exhumation of the dead body, how he stood there and cried. And I'm listening to the new album by Australian TYRANNIC. The band that made me remember this story again with their haunting and dusty music.
I always do it by sitting down, closing all the windows and letting the music just affect me. Memories start flying through my head and certain emotions come over me. In the case of this record, it was darkness and coldness. Stylistically, the guys are in the black metal and doom range. And they do it in a very believable and real way.
I remember clearly that it was foggy at the time and shadows were walking through the trees. At times it felt like I was in another world, ruled by demons. Was he possessed? It's hard to say. I can only confirm one thing. I had the same feeling about him as I did about this record. Cold, hot inside, torn. The songs are written in a very believable way, and the somber, deathly mood flies by as you listen. Do you like bands like MAYHEM, SEXTHRASH, SAMAEL, BEHERIT, TORMENTOR, CELTIC FROST, HELLHAMMER, IMPURITY, VENOM? Do you like it when music gets under your skin, when there's that hard-to-define restlessness, lava boiling under the surface, like a long untreated wound? Then you've come to the right place. Sure, it's music as old as metal itself, but it's played very believably. It's dated, classical and traditional, but it burns with a bright black flame. It reminds me more of some ancient ritual to summon dark forces than just a simple album. At least that's how I perceive the record. Plus, it has a cool moldy sound and stylish cover art. It's as if TYRANNIC came out of some long abandoned cave full of gnawed bones and came to pull us down into the depths. It's a trip down the timeline, back to the very roots of metal, and I have to say that it's a very good and interesting affair. The Aussies have brought to the surface music that will get into your subconscious. It's like a nightmare that keeps coming back. It took many years to tell us where he buried the corpse. We had no evidence. He spoke quietly, almost apologetically. We drove through the quiet countryside, in the middle of the dark woods. Black doom metal ritual! Darkness meets cold and death! You will be buried alive!
CD 2024, Godz ov War Productions, Ancient Dead Productions
for english please scroll down
Během života se chytáme naděje na posmrtný život, na rozhřešení, na nekonečný klid. Jenže, co když je to úplně jinak? Co když se dostaneme jenom do jiné dimenze a budeme v ní navěky trpět. Všechna bolest bude násobena tím, jak jsme ubližovali jiným, jak jsme se nechali pohltit temnotou. Jsou nahrávky, které mě dokáží donutit k podobným úvahám. Když jsem zjistil, že na debutové nahrávce polských death metalistů DEAMONOLITH je pouze jedna, přes 35 minut dlouhá skladba, byl jsem trošku skeptický.
Je velkou pravdou, že tohle album chce klid a zhasnutá světla. Také určitou porci fantazie a vstřícnost pro nové, neotřelé věci. Základem je zde surový death metal, přidávány jsou potom progresivní prvky, thrash metal, ale třeba i saxofon, piano nebo ženský zpěv. Už při prvním poslechu jsem věděl, že s touhle hudbou chci trávit dlouhý čas. Od začátku do konce se v ní totiž neustále něco děje a vzduchem se vznáší takový ten zvláštní neklid, který mám u muziky tolik rád.
Kapela je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří za sebou mají spoustu zajímavých počinů. Líbí se mi, že je v hudbě narvaná velká spousta emocí. DEAMONOLITH dokáží být suroví a nekompromisní, potom náhle změní směr a zažijete atmosférické plochy, lehké chvění, neklid. Skladba je rozdělena do šesti segmentů, které ale drží kompaktně pohromadě. Co se týká texů, tak ty pojednávají o kolapsu a konci lidské rasy, o nicotě, o prázdnotě, o spáse. Rozhodně stojí za prostudování. Nejdříve jsem si myslel, že si kapela vzala příliš velké sousto, ale opak je pravdou. Neustále se něco děje, byl jsem doslova přikovaný k reproduktoru. Zajímavé je, že se i po delší době k "The Monolithic Cult of Death" rád a často vracím. Jenom musím být odpočinutý. Poslech je pro mě náročný, protože se musím pečlivě soustředit a rád objevuji spolu s kapelou další a další nová temná zákoutí. Nejlépe bych asi novinku přirovnal k vichřici, která se probudila někde hluboko v podzemí. Smršť riffů útočí s velkým tlakem, melodie se mi dostávají až do morku kostí, jsem trhán na kusy. Nadechnu se jen občas, když je před další bouří. Jako bych doopravdy zemřel a procházel se ve světě za oponou. Zapomenout nesmím ani na masivní a dobře čitelný zvuk i zajímavý obal, který mi připomíná symboly, vytesané nad vchodem starých chrámů. Během života se chytáme naděje na posmrtný život, na rozhřešení, na nekonečný klid. Jenže, co když je to úplně jinak? Co když se dostaneme jenom do jiné dimenze a budeme v ní navěky trpět. Možná ale jenom shnijeme v chladné zemi. Netuším. Co ale moc dobře vím je, že nové album se povedlo po všech stránkách. Doporučuji všem, kteří mají otevřenou mysl. Experimentální, progresivní death metal, temné příběhy z onoho světa! Neklidná definice zla!
Asphyx says:
Throughout life we grasp at the hope of an afterlife, of absolution, of infinite peace. But what if it's completely different? What if we just get to another dimension and suffer in it forever. All the pain will be multiplied by how we hurt others, how we let the darkness consume us. There are recordings that can make me think like that. When I found out that the debut record of Polish death metallers DEAMONOLITH has only one song, over 35 minutes long, I was a bit skeptical.
It's very true that this album wants peace and lights out. Also, a certain amount of imagination and openness for new, novel things. The basis here is raw death metal, then progressive elements are added, thrash metal, but also saxophone, piano or female vocals. I knew from the first listen that I wanted to spend a long time with this music. From the beginning to the end, something is always happening and there is that special restlessness in the air that I like so much in music.
The band is composed of experienced musicians who have done many interesting things. I like that there is a lot of emotion packed into the music. DEAMONOLITH can be raw and uncompromising, then suddenly change direction and you experience atmospheric surfaces, slight tremors, restlessness. The track is divided into six segments, but they stick together compactly. As for the lyrics, they deal with the collapse and end of the human race, with nothingness, with emptiness, with salvation. Definitely worth studying. At first I thought the band took too big a bite, but the opposite is true. Something was constantly happening, I was literally riveted to the speaker. Interestingly, even after a long time, I still like to come back to "The Monolithic Cult of Death" often. I just need to be relaxed. Listening is challenging for me, because I have to concentrate carefully and I like to discover more and more new dark corners together with the band. I guess the best way to compare the novelty is to a storm that has awakened somewhere deep underground. The whirlwind of riffs attacks with great pressure, the melodies get to my bones, I am torn to pieces. I only catch my breath occasionally when it's before the next storm. It's like I've really died and I'm walking in the world behind the curtain. I mustn't forget the massive and easy-to-read sound and the interesting cover art, which reminds me of the symbols carved above the entrance of ancient temples. Throughout life we grasp at the hope of an afterlife, of absolution, of infinite peace. But what if it's completely different? What if we just get to another dimension and suffer in it forever. But maybe we'll just rot in the cold earth. I don't know. What I do know is that the new album is a success in every way. I recommend it to anyone with an open mind. Experimental, progressive death metal, dark stories from the other world! A restless definition of evil!
tracklist: 01. The Monolithic Cult of Death
DEAMONOLITH Line-up:
Major • Guitars
Desecrate • Drums & Dark Ambients
Sunrise • Guitars & Classical Guitar
Lukas • Bass
Kobuch • Vocals
• Guest musicians:
- saxophone by Łukasz Wypych
- piano appearance in the opening intro by Magdalena Sienkiel
- piano appearance in the interlude by Sebastian Świciak
- male clean vocals and choirs by Michał "Xaay" Loranc
CRUCIFIXION RITUAL - Desecration of the Archangels
CD 2024, Invictus Productions
for english please scroll down
Někdy, když je opravdu velmi temná noc, tak najdu na náhrobcích ráno ohlodané kosti. Jsou na nich ještě kusy zahnívajícího masa. Nejdříve jsem tomu nevěnoval příliš pozornosti, ale potom jsem začal mít podezření, že zde dochází k hanobení hrobů. O tom, že se v noci toulají po hřbitově přízraky, toužící po krvi, vím dávno. Koneckonců, jinak bych nedělal hrobníka. Temnotě, black a death metalu, se věnuji již dlouhé roky. Mám rád podobné nahrávky, jako je ta od CRUCIFIXION RITUAL. Je po okraj narvaná rouháním, šílenstvím, zkaženou krví, je plná démonických riffů a zvířecího vokálu.
Válka s nebem byla vyhlášena již na předchozí demonahrávce "Gouging the Eyes of Angelic Purity" z roku 2021. Doporučuji poslouchat chronologicky, potom lépe pochopíte zlo, které se rodí v záhrobí. Letošní EP "Desecration of the Archangels" je ďábelským pokračováním. Existuje jenom špína, hniloba a krutá smrt. Tahle hudba je ještě zkaženější, hnusnější a šílenější, než samotné peklo. Poslouchejte hodně nahlas.
Pro pochopení téhle nahrávky je nutné se vydat po časové ose zpět. Hluboko do podzemí, do míst, na kterých jsou pochováni padlí kněží. Obraťte všechny kříže směrem dolů a naplivejte do svěcené vody. Představte si kostel, který je navenek krásným chrámem všech věřících. Všechny ty lži, faleš i rozhřešení se odrážejí od chladných zdí. Dějí se tu ale i hnusné a ošklivé věci, které bublají pod povrchem jako zkažená krev. CRUCIFIXION RITUAL na to jdou ostře, divoce, nekompromisně. Nečekejte žádné povrchní a naleštěné melodie, ani plastovou produkci. Dostanete jenom hnilobu, utrpení a bolest. Skladby, po okraj narvané ďábelským rouháním, jsou spíše rezavými hřeby, které vám jednou zatlučou do rakve. Pokud vás tedy nespálí na popel a nenechají potom sežrat prasaty. Máte rádi kapely jako BLASPHEMY, ARCHGOAT, REVENGE, PROCLAMATION, MORBOSIDAD, MYSTIFIER, BESTIAL WARLUST? Potom by se vám mohla líbit i tahle nahrávka. Poslouchat novou desku je jako si číst ve starých archívech. Hluboko pod zemí, daleko od současného zvráceného světa. Zde, v chladu a absolutní tmě, vynikne nové album nejvíce. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi primitivní, živočišný, neurvalý a prašivý odér čerstvě se rozkládajících mrtvol prokletých, tak neváhejte ani chvilku. Budete určitě spokojeni. Pokud ne, tak se pokřižujte a utíkejte pryč. Někdy, když je opravdu velmi temná noc, tak najdu na náhrobcích ráno ohlodané kosti. Jsou na nich ještě kusy zahnívajícího masa. Bestiální, ďábelské, nihilistické black death metalové rouhání! Absolutní blasfemie, totální tma!
Asphyx says:
Sometimes, when it's a very dark night, I find gnawed bones on gravestones in the morning. There are still pieces of rotting flesh on them. At first I didn't pay much attention, but then I began to suspect that there was grave desecration. I've known for a long time that ghosts roam the cemetery at night, hungry for blood. After all, I wouldn't be a gravedigger otherwise. I've been into dark, black and death metal for many years. I like records like the one by CRUCIFIXION RITUAL. It's filled to the brim with blasphemy, madness, corrupted blood, it's full of demonic riffs and animalistic vocals.
The war with heaven was already declared on the previous demo "Gouging the Eyes of Angelic Purity" from 2021. I recommend listening chronologically, then you will better understand the evil that is born in the afterlife. This year's EP "Desecration of the Archangels" is an evil sequel. There is only filth, rot and cruel death. This music is even more corrupt, vile and insane than hell itself. Listen very loudly.
To understand this recording, it is necessary to go back in time. Deep underground, to the places where fallen priests are buried. Turn all the crosses upside down and spit into the holy water. Imagine a church that is outwardly a beautiful temple to all the faithful. All the lies, falsehoods and absolutions bouncing off the cold walls. But there are also ugly and nasty things going on, bubbling under the surface like corrupted blood. CRUCIFIXION RITUAL go at it sharply, fiercely, uncompromisingly. Don't expect any superficial and polished melodies or plastic production. All you get is rot, suffering and pain. The songs, packed to the brim with diabolical blasphemy, are more like rusty nails that will one day be hammered into your coffin. Unless they burn you to ashes and then let the pigs eat you. Do you like bands like BLASPHEMY, ARCHGOAT, REVENGE, PROCLAMATION, MORBOSIDAD, MYSTIFIER, BESTIAL WARLUST? Then you might also like this record. Listening to the new record is like reading through old archives. Deep underground, far away from today's twisted world. Here, in the cold and absolute darkness, the new album stands out the most. In short, if you like the primitive, animalistic, uncouth and dusty odour of the freshly decomposing corpses of the damned, then don't hesitate a moment. You will be satisfied. If not, cross yourselves and run away. Sometimes, on a really dark night, I find gnawed bones on gravestones in the morning. There are still pieces of rotting flesh on them. Bestial, diabolical, nihilistic black death metal desecration! Absolute blasphemy, total darkness!
Ave WITCHTRAP! Greetings to Colombia, hope you are well! I am, because I just got back from work where I spent the whole day listening to your new album "Hungry as the Beast". I'm working on the computer and my headphones were still in my ears. I'm literally fascinated by the energy I feel from the record. I don't think you can tell me the recipe for where it comes from, but I'm sure you'd be happy to describe how the new record was made? Has the way WITCHTRAP composes changed in any way compared to past albums?
W/ Hey Jakub, I’m glad you like our last album “Hungry As The Beast” and let our music gets blow your brain in pieces by the energy we spread on it. There's not actually a recipe or so, we just want to do the music we like inspired by the great music form 70's and early 80's and let play it at 78 RPM with enough fury and anger as we can. About the About the recordings session it was totally differentc in comparisson to the previous albums. I mean, in the past albums, Eps and so, we always had all material written and composed, but this time we only had some guitar riffs and guitar structures. So, we took them to make a sketch with no idea what would be the drums, bass, solos, and lyrics and we started to compose every arrangement on each song during or while we were starting to record them. We thought that it was the right time for the band to have a new album out, due to the good things we realize it was happening with the feedback from fans and live performance about the band. So, we took this idea to begin the recording sessions, besides we were thinking that it would be like great bands like Judas Priest or Iron Maiden made it in early 80's when they rented the studio without any idea what to record. And let me tell you something, this experience was absolutely enriching and full or leaning for us. Now we know we know each other as we have been for more than 20 years together making Metal from the heart and the feeling we have at the heart of the band.
Personally, there's one thing I like most about "Hungry as the Beast" and that's the melodies. Clear, distinct, relying on interesting riffs, the songs gradually graduate, they have drive and power. To me, these are the things that make good music great. I wonder how you know when a song is finished? Who has the final say? And then how do you feel about their live presentation? Does there have to be chemistry between you and then the fans? Do you also have ideas that you then scrap?
W/ Well, it’s kinda hard tough, basically all is based only on we (B. A. Ripper and me) each contribute with 50% on the album music, for example on this “Hungry As The Beast“ each put 4 songs, once we share the riffs and guitar structure, we start to make arregements and a writting lyrics after the music is fixed and done, but the song ends when Ripper & me think the structure is done including arregments, about production and mixing it takes what it derserves until it sounds great for us, we try to make that our music sound like each isntruments sound clear but enouhg rough and the take has gotten the essence we wanted in our music,you know, not over produced at all but enough clear as 80's or 90's was for the listeners and fans.
By the other hand, performance it’s other thing different, we wnat to give a lot of energy and make our fans enjoy the show, leaving on their faces a big smile and satisfaction with the good fury and desplicent evil show we do at stage, you know fans and the band must have a sinergy on live performance just like a love relationship, I absolutely agree chemistry its a fact between band and fans.
I know a lot of bands that have lyrics to songs just to sing something. What I always liked about WITCHTRAP is that they have an idea, a meaning, an opinion. How do they come about? When does the inspiration come and how do you fit them into the music? Personally, I think writing lyrics is an insanely difficult discipline and on the new album "Hungry as the Beast" in particular, they're great. I often think to myself, yeah, that's exactly right, that's how I feel too.
W/ When we write a song, we first create the main riffs, and depending on what those riffs make us feel we start to have the ideas for the lyrics.
On our early records, writing lyrics was difficult because our English was lacking, and most of those where constructed with dictionary language. However, with time we got better at it.
It can be a hard process and it will alway require a new level of dextertity and mastery, because you shouldn’t just write for the sake of having a rain of words to fill the song, it needs to be artistic.
On „Hungry as the Beast“ we tried our best to give to the lyrics that poetry touch, and the results were very satisfying. One thing that inspired us and led us to create those type of lyrics was studying those created by excelent lyricists such as Rob Halford and Ronnie J. Dio.
You're from Medellin. I found out that 90% of Colombians are Roman Catholic. Wikipedia even states that 21% of Catholics have witnessed an exorcism. Here in the Czech Republic, where we are almost all atheists, this is almost incomprehensible. How has the Church influenced you? Have you ever been banned from concerts? How is black thrash metal perceived by the mainstream society?
W/ I think all Colombians are catholic indeed hahaha. I have never knew about an exorcism or so, you know google has a lot of bullshit on the web.
Well, in someway the fact that I have stidied in the primary and high school in a catholic college, was a point of growing up in kinda way rebel against to that religious statement, I rmember I use to be against all the bible teachings and in the high school, I have to validate at the end of each scholler year about that matter year after year, so those Incoherentic theories written in that book mades me question agsint the teacher at 9th grade, that's why I was fired from that school hahahaha. So at the same time I was got hocked into Metal and realize the Metal music, it was according of the plenty ideas I had in my mind against religion since some time ago. In 80‘s and 90’s the society wasn’t the real problem although it was too, but specially in some part of our family , and the cops that persecuted metalheads all days, and later the stupid factories' manners, that it was impossible for a Metalhead to find a job due to our way of dressing and long hair.
Our scene we use to hung out in some corners and parks of the city to share and home taping and trading the few records of Metal, or talking about how society, religion and politics were against the people and us, this shit that made us feel kind of agry and feel a lot of rage and courage, I think that’s the real fact that made us stay stronger into Metal.
Today, things has changed, in one way now we aren’t like a drugs addicts from their point of view, anyway they see to us like a good people that only enjoy extreme music, although still a small part of the society keeps all tha crappy shit against us, but being honest in early years it was a real pain in the ass for each metalhead here in Colombia.
A long time ago, when I was still in primary school, a friend of mine once drew the logos of metal bands in a notebook. It was during socialism and I was in detention because of it. Still, it was a beautiful time, you were young and discovering new bands at the turn of the eighties and nineties. VENOM came to me then and then of course our TÖRR. How did you experience your beginnings? Can you tell our readers a little bit about how albums were recorded in your country back then and what it was like in Colombia? Please reminisce.
W/ oh man those years were amazing and wonderful times for sure, I remember how hard was to find a Venom, Sodom, Slayer, even Metallica or Iron Maiden record to do a home taping, you know Colombia isn’t the Rock’n’Roll culture at all, here is Vallenatos, Cumbias, Salsa, and all that crapy music that I actually hate so much, this shit sounds in everywhere, in the downtown streets, the buses, the taxis, the neighbor in their high speakers on high volume, it’s absolutely boring and frustating, So, for example: in the whole city were like 4 or 5 copies maybe less of each album that some maniac got it beacuse their families traveled to USA and brought some copy of any Metal band, and that record could run around the whole scene to each one can do a home recording. So we used to trade records for some few time or days to spread the voice of any good great album or Ep when it arrived to the scene.
About how we recorded our own albums of bands from Ultra Metal I mean bands such as Parabellum, Astaroth, Reencarnacion and Danger amog others, actually it was a pain in the ass for all of them even to us, we use to handcrafted our drumkits and even to build our own distortion pedals with some friends that has some few electronic knowledge done by our self and beleive me or not in some cases we built our onw guitar as well same as we did with the drumkits, about the studios were so expensive to pay but some of those bands tried to find economical resuerses to pay these recordings, unfortunately in Colombia at the recording studios the sound enginneers of that time had nothing of knowlege how to record Metal and that's why those bands sounded like raw and nasty, so it was as it was done, and all this stuff has his enchantment and high value not only for us as patrimonium of our music even for international undeground scene as well.
I keep telling everyone and it's clear that once upon a time there was rock and heavy metal and then thrash and black metal. Without the basics there is no evolution. Staying in the past, what musicians actually brought you to music? Is there anyone you still admire today that you'd like to meet and thank for inspiring you?
W/ Acutally I‘ve hung out with couple of Metal icons such as Schmier, Mantas, Abbadon, Katon, Dolan, Tom Angel Ripper and they are so humble and kind to me and really nice guys for sure, total respect and I really love these guys. But about the musicians I would like to hang out for at least to share a beer are passed away: Lemmy, Cliff, Wendy Orlean Williams and Dio. Maybe In Hell I will meet them, if there is a existance after life.
I always take each band as a whole. Not just their music, but their performance, how they treat their fans. Honestly, a band can play like gods, but then I come to a show and they're arrogant and a few slaps and that's it for me. What I've always loved about WITCHTRAP is that you guys are civil, laid back, heartfelt, go-getters. How do you perceive the fans? It seems to me (from what I've seen of the videos) that you enjoy every show immensely. Am I right?
W/ Fuck Off Rock Star attitude, first of all we consider to each one of us as just a Metal fan, we love to go to metal clubs or bars, we go to Metal gigs and festivals to see emerging and local bands and fo course some of the greatest bands we love, so having said this, we think we are just like you or each Metalhead overthere is, we buy physical stuff vinyls, CDs and tapes, and we know we are exactly as a Metalhead that listen and enjoy of our music. So, being among the Metal crowd that come to see us, to share some words, to drink some beers and talking about Metal and so, that 'is one of my favorites times. I mean, when I have had while I'm touring or playing, it's absolutely amazing to feel the love from them to our music but at same time we (they and me) are starting a new frienship, that's something I love to the core even all members in Witchtrap do on every gig.
A band it's something, beacuse the fans give all their support to the music that they do. So the fans deserve to be as closer to them, no matter what happens, fans are everything. I mean, thje fans are loving the music you create for satisfying your self, that's more than enough to understand that the fans are the bigest thing happens to an artist.
How do you perceive contemporary metal? Do you have any favourite bands? I don't know about you, but lately it seems like everyone is playing faster and faster, crazier, more incomprehensible. You stand under the stage, nod your head for a while, what great musicians they are, and then you don't remember anything. Then he goes home and prefers to listen to good old Saxon.
W/ Yeah, Yeah, I like some good bands from nowadays indeed and specially bands from my country they are still trying to keep the real feeling in Metal alive.
I have some similar thoughts about that, although I would like to add something more, the real problem is the trend nowadays is create music with high levels of techninsim, You know, the drummers are playing hihg metronome bits on blastbeats but the groove have been lost in some way, I think they seems being competing betweem them of whom is playng faster to uncrest other musicians, I find this boring and stupid to be honest, I think they are satisfaying their egos and it goes against the musicality, the feeling or the groove in Metal, that's why there so great bands and musicians, but there aren't great songs.
You're a memory now. Times have changed a lot since the '80s. You're kind of a legendary band, you have a lot of fans, you get invited to gigs. Still, there's a lot that's different. Nowadays you have the internet, new technologies, a lot of people listen to music in the style - download, listen and then either forget or delete. How do you look to the future? Will metal be just for old people anymore? And how do you see the changes as a musician? And where is WITCHTRAP heading at the moment?
W/ Certainly, we don't know what is gonna happen, but in our way to see the movement, probably the Metal scene will turn slowly to only local bands and all the bands while the time is running will stop of touring around the world, but maybe only if a new band with enough charisma to make to all of us and the scene around the world rejoin, just like the early days, besides with no the intervention of main stream labels trends, then the Metal scen will raise again, like a New Renaissement.
About WITCHTRAP, you know we're not pretencious at all, we just will keep doing what we do since the begining, although right now we have found our mature about how keep doing as we wanted to sound and create our music. So, new material of course, it will come and try to spread and playing in other countries as much as we can to all the die hard Witchtrapmaniacs and new Metalheads that hans't still listen to our music that we know there are thousands, this way they can take their chace to hear the Metal noise from Colombia.
I'm sure you still have some dreams, goals, milestones you want to achieve as a band. Can you reveal them to us? You're black thrash veterans, you're recording great albums, you can still hear the enthusiasm for the music. You tour, you play festivals. Is there anything else missing from the puzzle?
W/ Nah(no), there is no missing nothing, we are living our dream, we have gotten more than we ever thought in our lives about having a band, we have even played in many countries, more than many bands in South America have done, this is something that we infintely appreciate deep inside in our minds and heart. Our music is listened by some underground maniacs all around the world, we know they are not a million, but they are truely Headbangers and it means all. So, if the success of being recognized come to our band, it's welcome for sure, but is not our main target, we are gonna keep doing as it goes and it is perfect for us.
We're coming to the end, so I'd like to try a more philosophical question. How would you define the style called black thrash metal? What is this music for you and why did you choose this style?
W/ To tag a band or giving a style it’s a big mistake that many of us into Metal do, but if can define Black Thrash Metal, I think it could be like this: Speed music, Catchy riffing, Aggressive voice, Evil lyrics, and No trendy music, Keep it as classic as it was done 40 years ago.
About WITCHTRAP we play Witching Metal.
If you would merge in a boiling cauldron a band with the following characteristics: NWOBHM together some Punk and Satanic lyrism then you would have Witching Metal, we are not Black Thrash Metal, we are Witching Metal.
What is WITCHTRAP going to do in the next few months?
W/ We have been palning some locals shows and showing to the witchtrapmaniacs our recent album “Hungry As The beast“ besides we have being looking for some tours in South America, US and probably Europe ofr next year 2025, we will see what happens. And of course we are conmposing new song, you know, this madness never stops.
Thank you very much for the interview. You don't even know what it means to me. A boyhood dream come true. I wish you many more great ideas, sold out records, sold out shows and may your private lives prosper as well. See you at the concert! WITCHTRAP RULES!
W/ hey Bro, we are tottaly thankful on you to provide us this space to show something about our band and we have been doing throuhg the years. So, belive me this means a lot to us as well, having in mind our words will runs throught the Metaheads overthre in ou country and area because of you, that’s fucking awesome.
Thank you for your good Metal wishes and of course we will meet again.
Stay Evil, Stay Ugly, Stay Metal.
Hugo “Witchhammer“ Uribe & WITCHTRAP
Recenze/review - WITCHTRAP - Hungry as the Beast (2024):
Ave WITCHTRAP! Zdravím do Kolumbie, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Hungry as the Beast". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na uších. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým WITCHTRAP skládají oproti minulým albům?
W/ Ahoj Jakube, jsem rád, že se ti líbí naše poslední album „Hungry As The Beast“ a že ti naše hudba rozmetá mozek na kusy energií, kterou na něm šíříme. Vlastně na to nemáme žádný recept, jen chceme dělat muziku, kterou máme rádi, inspirovanou skvělou hudbou 70. a začátku 80. let, a nechat ji hrát na 78 otáček za minutu s dostatečnou zuřivostí a naštvaností, jak jen to jde. Co se týče nahrávání, bylo to úplně jiné než na předchozích albech. Chci říct, že na minulých albech, Eps a podobně, jsme měli vždycky všechen materiál napsaný a složený, ale tentokrát jsme měli jen nějaké kytarové riffy a kytarové struktury. Takže jsme je vzali a udělali si náčrtek, aniž bychom tušili, jaké budou bicí, basa, sóla a texty, a začali jsme skládat všechny aranže na jednotlivé písničky během nebo v průběhu toho, jak jsme je začali nahrávat. Mysleli jsme si, že nastal ten správný čas, aby kapela vydala nové album, vzhledem k tomu, že jsme si uvědomili, že se to děje díky ohlasům fanoušků a živým vystoupením o kapele. Takže jsme se chopili tohoto nápadu a začali nahrávat, kromě toho jsme si říkali, že by to mohlo být jako u velkých kapel, jako byli Judas Priest nebo Iron Maiden, když si na začátku 80. let pronajali studio, aniž by tušili, co budou nahrávat. A něco vám řeknu, tahle zkušenost pro nás byla naprosto obohacující a plná nebo nakloněná. Teď už víme, že se známe, protože spolu už více než 20 let děláme metal od srdce a pocit, který máme v srdci kapely.
Osobně se mi na "Hungry as the Beast" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?
W/ No, je to docela těžké, v podstatě vše je založeno pouze na nás (B. A. Ripper a já) se každý podílíme 50% na hudbě k albu, například na „Hungry As The Beast“ jsme každý dali 4 písně, jakmile jsme si rozdělili riffy a kytarovou strukturu, začali jsme dělat aranže a psát texty, až když je hudba hotová, ale píseň končí, když si Ripper a já myslíme, že je struktura hotová včetně aranží, co se týče produkce a mixování, tak to trvá, dokud to nezní skvěle, snažíme se, aby naše hudba zněla tak, že každý nástroj zní čistě, ale dostatečně drsně a záběr má tu podstatu, kterou jsme v naší hudbě chtěli, víte, vůbec ne přeprodukovaně, ale dostatečně čistě, jako to bylo v 80. nebo 90. letech pro posluchače a fanoušky.
Na druhou stranu, vystoupení je něco jiného, chceme dát do koncertu hodně energie a přimět naše fanoušky, aby si ho užili a zanechali na svých tvářích široký úsměv a spokojenost s dobrou zuřivostí a jednoduchou zlou show, kterou děláme na pódiu, víte, že fanoušci a kapela musí mít při živém vystoupení synergii, stejně jako milostný vztah, naprosto souhlasím s tím, že chemie je mezi kapelou a fanoušky důležitá.
Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na WITCHTRAP se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince "Hungry as the Beast" jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.
W/ Když píšeme písničku, nejdřív vytvoříme hlavní riffy a podle toho, co v nás tyto riffy vyvolávají, začínáme mít nápady na text.
Na našich prvních deskách bylo psaní textů obtížné, protože nám chyběla angličtina a většina z nich byla vytvořena slovníkovým jazykem. Postupem času jsme se v tom ale zlepšili.
Může to být těžký proces a vždycky to bude vyžadovat novou úroveň obratnosti a mistrovství, protože byste neměli psát jen kvůli tomu, abyste měli déšť slov, kterými písničku vyplníte, musí to být umělecké.
Na písni „Hungry as the Beast“ jsme se snažili dát textům ten správný nádech poezie a výsledek nás velmi uspokojil. Jednou z věcí, která nás inspirovala a vedla k vytvoření tohoto typu textů, bylo studium textů vytvořených vynikajícími textaři, jako jsou Rob Halford a Ronnie J. Dio.
Pocházíte z Medelinu. Dohledal jsem si, že 90% Kolumbijců se hlásí k římsko-katolické církvi. Wikipedie dokonce uvádí, že 21 % katolíků bylo někdy svědkem exorcismu. U nás v Čechách, kde jsme skoro všichni ateisté, je to až nepochopitelné. Jak vás církev ovlivnila? Měli jste třeba někdy zakázané koncerty? Jak vnímá black thrash metal většinová společnost?
W/ Myslím, že všichni Kolumbijci jsou katolíci, hahaha. Nikdy jsem nevěděl o exorcismu nebo tak, to víš google má na webu spoustu keců.
No, tak nějak skutečnost, že jsem byl na základní a střední škole v katolické koleji, mě ovlivnila v jistém smyslu a stal jsem se rebelem proti tomuto náboženskému studiu, vzpomínám si, že jsem byl proti všemu biblickému učení a na střední škole, musím potvrdit, že na konci každého školního roku, jsem ty pomýlené teorie napsané v této knize zpochybňoval a asistent učitele v 9. třídě si stěžoval, což byl důvod, proč jsem byl vyhozen ze školy hahahaha. Takže ve stejné době jsem se dostal rovnou do metalu a uvědomil si, že metalová hudba, to byla podle mě spousta myšlenek, které jsem měl v mé mysli proti náboženství už nějaký čas. V osmdesátých a devadesátých letech nebyla skutečným problémem společnost, i když ta byla taky, ale speciálně v některých částech naší rodiny, a policajti, kteří metalisty pronásledovali po celé dny, a později ty hloupé manýry v továrnách, že pro metalistu bylo nemožné najít práci kvůli našemu způsobu oblékání a dlouhým vlasům.
Naše scéna se scházela v některých zákoutích a parcích ve městě, kde jsme vše sdíleli a doma nahrávali a vyměňovali si těch pár metalových desek, nebo se bavili o tom, jak je společnost, náboženství a politika proti lidem a proti nám, tyhle sračky v nás vyvolávaly pocit agrese a spoustu vzteku a odvahy, myslím, že to je skutečný fakt, který nás přiměl zůstat v metalu silnější.
Dneska se to změnilo, na jednu stranu už nejsme z jejich pohledu závislí na drogách, každopádně se na nás dívají jako na dobré lidi, kteří si užívají jen extrémní hudbu, i když stále malá část společnosti proti nám udržuje všechny ty sračky, ale upřímně řečeno, v prvních letech to byla pro každého metalistu tady v Kolumbii opravdová osina v zadku.
Kdysi dávno, ještě na základní škole, mi jednou nakreslil do sešitu kamarád loga metalových kapel. Bylo to za socialismu a byl jsem kvůli tomu po škole. Přesto to byla krásná doba, člověk byl mladý a objevoval na přelomu osmdesátých a devadesátých let nové kapely. Dostali se ke mně tehdy VENOM a potom samozřejmě naši TÖRR. Jak jste své začátky prožívali vy? Můžeš našim čtenářům trošku přiblížit, jakým způsobem se tenkrát nahrávala u vás alba a jaké to bylo v Kolumbii? Zavzpomínej prosím.
W/ Ach jo, ta léta byla určitě úžasná a nádherná, vzpomínám si, jak bylo těžké sehnat desku Venom, Sodom, Slayeru, dokonce i Metallicy nebo Iron Maiden, abychom si ji doma nahráli, víte, v Kolumbii vůbec není rock'n'rollová kultura, Tady je Vallenatos, Cumbias, Salsa, a všechna ta mizerná hudba, kterou vlastně tak nesnáším, tyhle sračky zní všude, v ulicích v centru, v autobusech, v taxících, u sousedů v jejich vysokých reproduktorech ve vysoké hlasitosti, je to naprosto nudné a frustrující, takže např: v celém městě bylo tak 4 nebo 5 kopií možná méně od každého alba, které nějaký maniak dostal, protože jejich rodiny cestovaly do USA a přivezly nějakou kopii nějaké metalové kapely, a že deska mohla běžet po celé scéně, aby si každý mohl udělat domácí nahrávku. Takže jsme si vyměňovali desky na pár dní, abychom se dozvěděli o nějakém skvělém albu nebo desce, když dorazila na scénu.
O tom, jak jsme nahrávali naše vlastní alba kapel z ultra metalu, myslím tím kapely jako Parabellum, Astaroth, Reencarnacion a Danger a další, vlastně to byla pro všechny osina v zadku, dokonce i pro nás, vyráběli jsme si bicí soupravy a dokonce jsme si stavěli vlastní zkreslovací pedály s několika přáteli, kteří mají pár znalostí elektroniky, a věřte mi nebo ne, v některých případech jsme si postavili vlastní kytaru, stejně jako jsme to dělali s bicími soupravami, ale některé z těch kapel se snažily najít úsporné způsoby, jak si ty nahrávky zaplatit, bohužel v Kolumbii v nahrávacích studiích neměli tehdejší zvukaři žádné znalosti o tom, jak nahrávat metal, a proto ty kapely zněly jako syrové a hnusné, takže to bylo tak, jak to bylo uděláno, a všechny tyhle věci mají své kouzlo a vysokou hodnotu nejen pro nás jako dědictví naší hudby, dokonce i pro mezinárodní undegroundovou scénu.
Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash a black metal. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl by ses s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?
W/ Vlastně jsem se stýkal s několika metalovými ikonami, jako jsou Schmier, Mantas, Abbadon, Katon, Dolan, Tom Angel Ripper, a ti jsou ke mně tak skromní a milí a určitě jsou to fajn kluci, kteří mají můj respekt a já je mám opravdu rád. Ale muzikanti, se kterými bych si rád vyrazil alespoň na společné pivo, už jsou pryč: Lemmy, Cliff, Wendy Orlean Williams a Dio. Možná se s nimi v pekle setkám, pokud existuje nějaký život po životě.
Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na WITCHTRAP se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá (co jsem viděl videa), že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?
W/ Fuck Off Rock Star přístup, především považujeme každého z nás za fanouška metalu, rádi chodíme do metalových klubů nebo barů, chodíme na metalové koncerty a festivaly, abychom viděli začínající a místní kapely a samozřejmě některé z největších kapel, které milujeme, takže když jsme to řekli, myslíme si, že jsme jako vy nebo každý metalista, kupujeme fyzické věci, vinyly, CD a kazety a víme, že jsme přesně jako metalista, který poslouchá a užívá si naši hudbu. Takže být mezi metalisty, kteří se na nás přijdou podívat, podělit se o pár slov, vypít pár piv a popovídat si o metalu a tak, to je jedna z mých nejoblíbenějších chvil. Myslím tím, že když jsem během turné nebo hraní, cítil od nich lásku k naší hudbě, bylo to úžasné, ale zároveň my (oni a já) jsme začínali nová přátelství, to je něco, co miluji až do morku kostí, dokonce to všichni členové Witchtrap dělají na každém koncertě.
Kapela, to je něco, protože fanoušci dávají veškerou svou podporu hudbě, kterou děláme. Takže fanoušci si zaslouží být nám co nejblíž, ať se děje, co se děje, fanoušci jsou všechno. Chci říct, že fanoušci milují hudbu, kterou vytváříte, abyste uspokojili sami sebe, to je víc než dost na to, abyste pochopili, že fanoušci jsou to největší, co se umělci stane.
W/ Jo, jo, mám rád některé dobré kapely z dnešní doby a speciálně kapely z mé země, které se stále snaží udržet ten pravý metalový feeling naživu.
Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.
Mám na to podobný názor, i když bych chtěl ještě něco dodat, skutečný problém je, že dnešní trend je vytvářet hudbu s vysokou úrovní techniky, víš, bubeníci hrají high metronomické kousky na blastbeaty, ale groove se nějakým způsobem ztratil, Myslím, že mezi sebou soupeří, kdo bude hrát rychleji, aby se zbavil ostatních muzikantů, upřímně řečeno mi to přijde nudné a hloupé, myslím, že si tím uspokojují své ego a jde to proti muzikálnosti, pocitu nebo groovu v metalu, proto jsou tam tak skvělé kapely a muzikanti, ale nejsou tam skvělé písně.
Jsi už dnes pamětník. Doba se od osmdesátých let hodně změnila. Jste svým způsobem legendární kapela, máte spoustu fanoušků, zvou vás na koncerty. Přesto, jiné je toho opravdu spousta. Dnes máš internet, nové technologie, spousta lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Jak se díváš do budoucna? Bude metal už jen pro starý? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří WITCHTRAP?
W/ Jistě, nevíme, co se stane, ale podle našeho názoru se pravděpodobně metalová scéna pomalu obrátí pouze k místním kapelám a všechny kapely, dokud běží čas, přestanou koncertovat po celém světě, ale možná pouze v případě, že se znovu připojí nová kapela s dostatečným charismatem, aby nás všechny a scénu po celém světě přesvědčila, stejně jako v prvních dnech, navíc bez zásahu hlavních trendů vydavatelství, pak se metalová scéna znovu zvedne, jako nová renesance.
Co se týče WITCHTRAP, víte, že se vůbec nepřetvařujeme, prostě budeme pokračovat v tom, co děláme od začátku, i když právě teď jsme dospěli k tomu, jak pokračovat v tom, jak jsme chtěli znít a tvořit naši hudbu. Takže, nový materiál samozřejmě přijde a pokusíme se ho rozšířit a hrát v jiných zemích, jak jen to půjde, pro všechny zaryté Witchtrapmaniaky a nové Metalheads, kteří stále neposlouchají naši hudbu, o které víme, že jich jsou tisíce, a tak mohou využít své šance slyšet metalový hluk z Kolumbie.
Určitě máte jako kapela ještě nějaké sny, cíle, metu, kterých chcete dosáhnout. Prozradíš nám je? Jste black thrashoví veteráni, nahráváte skvělá alba, pořád je z vás slyšet nadšení z hudby. Jezdíte turné, vystupujete na festivalech. Chybí vám do skládanky vůbec ještě něco?
W/ Nah(no), nic nám nechybí, žijeme svůj sen, získali jsme víc, než jsme si kdy v životě mysleli, že budeme mít kapelu, dokonce jsme hráli v mnoha zemích, víc než mnoho kapel v Jižní Americe, to je něco, čeho si hluboko v našich myslích a srdcích nesmírně vážíme. Naši hudbu poslouchá několik undergroundových maniaků po celém světě, víme, že jich není milion, ale jsou to opravdoví Headbangers a to znamená všechno. Takže pokud k naší kapele přijde úspěch v podobě uznání, určitě to uvítáme, ale není to náš hlavní cíl, budeme pokračovat tak, jak to jde a je to pro nás perfektní.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný black thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
W/ Označit kapelu nebo styl je velká chyba, kterou dělá mnoho z nás, kteří se věnujeme metalu, ale pokud můžeme definovat black thrash metal, myslím, že by to mohlo být takto: Rychlá hudba, chytlavé riffy, agresivní hlas, zlé texty a žádná módní hudba, ať je to klasika jako před 40 lety.
Ve WITCHTRAP hrajeme Witching Metal.
Pokud byste ve vroucím kotli spojili kapelu s následujícími charakteristikami: pak byste dostali Witching Metal, my nejsme Black Thrash Metal, my jsme Witching Metal.
Co chystají WITCHTRAP v nejbližších měsících?
W/ V posledních dnech jsme hráli na několika místních koncertech a ukázali witchtrapmaniakům naše poslední album „Hungry As The beast“, kromě toho se chystáme na nějaké turné v Jižní Americe, USA a pravděpodobně i v Evropě v příštím roce 2025, uvidíme, co se stane. A samozřejmě skládáme nové písně, znáte to, tohle šílenství nikdy nekončí.
Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Splněný klukovský sen. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! WITCHTRAP RULES!
Díky brácho, jsme ti moc vděční, že jsi nám poskytl tento prostor, abychom mohli říct něco o naší kapele a o tom, co jsme dělali po celá léta. Takže věř mi, že to pro nás hodně znamená, protože naše slova se díky tobě budou šířit po celé zemi a všude, což je kurva úžasné.
Děkujeme vám za přání dobrého metalu a samozřejmě se ještě setkáme.
