Spálená země, hromady mrtvol v ulicích. Ne to není žádná válečná zóna, ani děsivá představa sci-fi autorů. Jedná se o krutou realitu. Moře plné jedu, lesy bez zvířat. Začalo to postupně, pomalu, plíživě. Lidé spojeni v jednu obrovskou síť začali ztrácet kontakt s realitou. Sérioví vrazi se stali celebritami. Chvilku všechno ještě fungovalo. Potom nastal konec. Všichni se začali zabíjet mezi sebou. Zůstaly jenom ruiny. A dystopický death metal, podobný tomu, co hrají maniaci z Norska - VOMITIZER.
Kapela, která se v roce 2023 rozhodla nás zničit svojí hudbou. Letos došlo k samovznícení a světlo světa spatřilo nové album, které je po okraj narvané tlakem, ostrými melodiemi, touhou ničit hudbou i takovou tou krvavou špínou, nasbíranou v hlubokém podzemí. Doporučuji poslouchat v absolutní tmě a chladu. Jinak apokalypsu nepřežijete.
Představte si špinavou stoku, která je pod každým větším městem. Je po okraj plná hnisu, odpadků, mrtvých zvířat i kostí. Smrdí zatuchlinou a nenávistí. Někde v těchto místech musela vznikat i tahle nahrávka. Má v sobě feeling z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Také cítíte takový ten mokvající zápach rozkládajících se těl? Občas nechávají pánové vzpomenout na kapely jako BOLT THROWER, OBITUARY, NECROPHAGIA, DEATH. Těmi, i spoustou dalších se Norové volně inspirovali, přidali velkou hromadu vlastních nápadů a invence. Pro mě je potom nejdůležitější, že se nové album velmi dobře poslouchá, leze mi tak nějak samo do hlavy, dostává se do podvědomí. Jenom mívám neodbytný pocit, že bych měl vzít do rukou sekyru a jít rozsekat všechny obrazovky kolem mě, abych zničil jed, který z nich neustále proudí. Je to nahrávka, která je ohlodaná na kost. Je v ní uvěřitelnost, poctivost, takový ten heavy efekt, který v sobě mívají smečky, které mám rád. Není to nic pro slabé povahy ani pro fanoušky současných umělých produkcí. Jedná se o pravý opak. Objeví se samozřejmě i thrash metalové momenty, které dodávají celé nahrávce na ještě větší dynamice a surovosti. Zkrátka a dobře, pokud vám současný svět přijde až příliš prolhaný a děsivý, klidně se zavřete do své kobky jako já s tímhle albem. Určitě se nebudete nudit ani chvilku. Jedná se totiž o opravdový morbidní zážitek se vším, co k tomu patří. "Release the Rats" se vám dostane do krve! Syrový, morbidní death metal, který vás rozemele na prach! Děsivé dystopické ozvěny!
Asphyx says:
Scorched earth, piles of corpses in the streets. No, it's not a war zone, or a science fiction writer's horrifying fantasy. This is a harsh reality. A sea of poison, forests without animals. It started gradually, slowly, creeping. The people, united in one giant network, began to lose touch with reality. Serial killers became celebrities. For a while, everything still worked. Then it was over. Everyone started killing each other. All that was left were ruins. And dystopian death metal, like that of the maniacs from Norway - VOMITIZER.
A band that in 2023 decided to destroy us with their music. This year the spontaneous combustion happened and a new album saw the light of day, which is packed to the brim with pressure, sharp melodies, the desire to destroy with music and such bloody dirt, collected in the deep underground. I recommend listening in absolute darkness and cold. Otherwise you won't survive the apocalypse.
Imagine the dirty sewer that is under every major city. It's filled to the brim with pus, garbage, dead animals and bones. It stinks of stench and hatred. Somewhere in these places, this recording must have been made. It's got a late '80s/early '90s feel to it. Do you also smell that musty smell of decomposing bodies? Sometimes the gentlemen make you think of bands like BOLT THROWER, OBITUARY, NECROPHAGIA, DEATH. These, and many others, were loosely inspired by the Norwegians, adding a great deal of their own ideas and inventiveness. For me the most important thing is that the new album is very easy to listen to, it somehow gets into my head, it gets into my subconscious. I just have this insistent feeling that I should take an axe in my hands and go chop up all the screens around me to destroy the poison that keeps flowing out of them. It's a record that's been chewed to the bone. There's a believability to it, an honesty to it, that heavy effect that the packs I like have. It's not for the faint of heart, or for fans of current artificial productions. It is the opposite. Of course, there are thrash metal moments that add even more dynamism and rawness to the whole record. In short, if you find the current world too lying and scary, feel free to lock yourself in your dungeon like I did with this album. You won't be bored for a moment. This is a real morbid experience with everything that goes with it. "Release the Rats" will get into your blood! Raw, morbid death metal that will grind you to dust! Terrifying dystopian echoes!
Pokaždé, když jdu okolo, tak si na to vzpomenu. Dům, ve kterém se narodil můj otec, patřil původně Němcům. Po válce jej dostali děda s babičkou, ale museli se vzít. Bylo u něj malé pole, louka a několik stavení. V jednom se mačkalo sklo a v druhém byly chlévy. Jako malý jsem to tam miloval. Ale také jsem se bál. Strávil jsem v té vile několik prvních let svého života. Jednou z prvních vzpomínek je pro mě zima, neskutečná vlezlá zima, kdy jsem se bál vylézt z obrovské péřové deky. Aby mě nekousla příšera, co určitě spí pod postelí, abych neumrzl na chodbě, protože v horních patrech se netopilo. Největší strach jsem měl ale z té staré paní, co jsem ji občas potkával na schodech. Jako dítě jsem nechápal, kdo to je. Tak nějak divně se usmívala a něco šeptala. Nerozuměl jsem jí. Mluvila jinou řečí. Řekl jsem to mámě, ale ta mě vždycky jen vzala do náruče a usmívala se. Ty můj malý chytrolíne, ty máš ale fantazii.
Jenže ona tam byla. Někdy stávala u mé postele. Jindy dole ve sklepě, když mě poslali pro brambory. Bylo úplně jedno, jestli byla noc nebo den. Možná mě mělo trknout, že pokaždé na sobě měla dlouhou noční košili. Zůstala navždy v mých snech i představách, ve vzpomínkách. Vzpomněl jsem si na ní zase po letech, když jsem nedávno dočetl knihu Očistec od Lee Mountforda. Moc jsem jeho knihy neznal, narazil jsem na ně víceméně náhodou a protože jsem měl chuť na nějaký klasický duchařský horor, vložil jsem jej do košíku v internetovém obchodě Knihy Dobrovský. Schválně jsem si nechal přečtení na chalupu. Ještě předtím jsem mámě znovu řekl, že jsem kdysi dávno, jako malé dítě, viděl starou dámu v baráku kousek od chalupy. Šli jsem zrovna kolem a dozvěděl jsem se, že si jako mladá holka, co měla čistě náhodou synka a ocitla se na několik let v horách, bála přízraků také. Přede mnou musela zachovávat dekórum, abych se nebál, ale sama, když chodila s kočárkem po lesích, tak se občas pěkně vyděsila.
Ani jeden na duchy nevěříme, jsme spíš realisté, pragmatici. Jenže ono, když si zalezete na půdu, když fouká vítr, když je vám zima a v kamnech je meluzína, tak představa, že budete spát v domě plném přízraků, duchů a dalších bytostí, není zase tolik neuvěřitelná. Záleží samozřejmě na vaší fantazii. Mimochodem, když jsme po letech, co babička odešla do Karviné za tetou a děda už byl dávno mrtvý, vyklízeli staré věci, našel jsem jednu fotku. Měla na sobě samé německé nápisy a byla na ní stará paní, co se usmívala úplně stejně jako můj vlastní duch z dětství. Zatrnulo mi, přeběhl mráz po zádech a zašel jsem na úřad, jestli nemají v archívu nějaké spisy a dokumenty. Měli. Nebylo to nic pěkného, po válce se zde dělo spousta hnusných věcí. Každopádně, byla to fakt ona. Tím se mi knížka i celý děj, který je mimochodem fakt dobře napsaný, spojili v jedno a stala se pro mě zcela osobní záležitostí.
Bojíte se rádi? Máte rádi takové to chvění ve vnitřnostech, když hltáte každou novou stránku? Tak přesně to se mi stalo i s Očistcem. Začal jsem sice, jak je mým dobrým zvykem, třetím dílem, ale věřte tomu, že si všechno dokoupím. Chytl mě styl psaní autora, připomíná mi malého kluka, který v nás, osobách mužského pohlaví, zůstává celý život. Nebo by aspoň měl. Je to čtivé, je zde spousta takové té temné hrůzy. Je to napínavé. Jsem spokojen. Jen tedy, bývalý dům mého otce je dávno po rekonstrukci a patří někomu zcela jinému. Já ho měl ale při čtení téhle knihy pořád v hlavě jako starou vilu se skřípajícími okenicemi. Se spoustou temných koutů, ve kterých jste nevěděli, co se v nich ukrývá. Proč byla někdy všechna zvířata neklidná? Proč vyl pes na měsíc? Byl jsem při čtení opravdu mimo. Ale to je u mě a u knih které mě baví, zcela normální. Pochopí to každý nadšený čtenář.
Mimochodem, o exorcismu jsem se kdysi dávno bavil i s knězem ze Smržovky, kterého jsem mohl považovat za svého přítele. Byla to zajímavá diskuze. I když jsem opravdu obyčejný materialista, technik a realista, tak věřím tomu, že existují věci mezi nebem a zemí, které ještě dlouho nedokážeme pochopit. Ta paní z mého dětství, co mě chodila strašit, mohla být klidně jen výplodem dětské představivosti. Vždycky jsem si v hlavě přehrával různé příběhy a třeba jsem viděl někde někdy její fotku. Nebo ne? Netuším. Mohu dodat snad jenom, že Očistec rozhodně stojí za pozornost. Pro fanoušky poctivých hororů určitě. Děkuji za pozornost a dávejte pozor na přízraky. Raději, pro jistotu, se vždycky pokřižujte.
Duše lapené v domě trpí. Po děsivém sledu událostí, které se odehrály v domě Perronových a které vyvrcholily smrtí jedné z majitelek, byl do domu povolán tým specialistů na paranormální jevy, aby nezpochybnitelně dokázal, že v domě skutečně straší. Přeživší majitelka se pokouší přesvědčit církev, aby v domě provedla exorcismus. Je to jediný způsob, jak osvobodit duše mrtvých, které jsou uvnitř jako v očistci, odsouzené k věčnému utrpení.
Církev ale nejprve vyžaduje důkazy.
Výzkumný tým brzy zjistí, že nechvalně známý dům a to, čím ve skutečnosti je, přesahuje jejich schopnosti. V ohrožení nejsou jen jejich životy, ale i osud celého světa. Dokážou přežít, nebo je čeká stejný osud jako ony nebohé duše lapené v domě? Jak dopadne příběh domu Perronových? A jaké další hrůzy číhají v jeho stínu?
Uprostřed starého hřbitova stojí dřevěný kříž zasvěcený všem prokletým. Je obrácený směrem dolů a když se setmí, tak začne hořet jasným černým plamenem. Z márnice se začnou ozývat šílené skřeky a mrtví vylézají z děr. Mají obličeje zohavené nenávistí, vztekem a šílenstvím. Přišli se pomstít za všechnu bolest, kterou jsme jim způsobili. Upálení na hranici, oběšení na stromech, mučeni ve starých prašivých kobkách. Ve jménu zvrácené víry, ve jménu dávno padlé modly.
Nové album démonů SHED THE SKIN jsem očekával s velkým napětím. Každý jejich zásek se vždy stává na dlouhou dobu mojí nejposlouchanější hudbou vůbec. Novinka není výjimkou. Pánové pokračují ve své cestě, která je lemována vybělenými kostrami hříšníků a která směřuje rovnou do nejtemnějšího pekla.
Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Není divu, letošní album "The Carnage Cast Shadows" je i jeho jasnou definicí. Nahrubo nasekaná tma se zde potkává s chladem. Jako bych navštívil ruiny kdysi prokletého kostela a znovu nasával veškerou pochmurnou a blasfemickou náladu místa, kde se odehrávaly ty nejkrvavější satanistické rituály. Kapela ve složení bubeník Kyle Severn (INCANTATION, Perdition Sect), kytarista Matt Sorg (Ringworm, Perdition Sect, Soulless, ex-Blood of Christ), zpěvák/kytarista Ash Thomas (CRUCIFIED MORTALS, SURGIKILL, THE VLADIMIRS, FaithXtractor) a baskytarista Ed Stephens (Ringworm, Shok Paris, Vindicator, Vanik), odvedla opět perfektní morbidní práci. Povedl se jak masivní a zcela zničující zvuk, který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti, tak i obal (Justin Meyers), který vnímám jako znázornění příchodu Satana na zem. Zkrátka a dobře, pokud máte v genech zakódovaný smrtící kov ve stylu CIANIDE, CARCASS, INCANTATION, ASPHYX, NECROPHAGIA, EXHUMED, DEICIDE, DIABOLIC, ACHERON, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, IMPRECATION, potom jste zde správně. Nové album "The Carnage Cast Shadows" doporučuji podávat podchlazené a nejlépe na víku od rakve. Tohle je hudba, která se bude hrát všude, až se všichni prokletí vrátí na zem, aby se pomstili. Zůstane po nich, stejně jako po této desce, jenom spálená země a hluboká krvavá rýha. Nemohu opět jinak, než vám novinku doporučit. Vynikající záhrobní záležitost! Krutí démoni se stanou i vašimi nočními můrami! Temný a syrový death metal, absolutní definice tmy a zla!
Asphyx says:
In the middle of the old cemetery stands a wooden cross dedicated to all the damned. It faces downwards and when it gets dark, it burns with a bright black flame. The morgue echoes with mad screams and the dead crawl out of the holes. Their faces disfigured by hatred, rage and madness. They've come to avenge all the pain we've caused them. Burned at the stake, hanged from trees, tortured in dank old dungeons. In the name of a perverted faith, in the name of a long-fallen idol.
The new album of demons SHED THE SKIN was awaited with great anticipation. Each of their hits always becomes my most listened to music ever for a long time. The new one is no exception. The gentlemen continue their journey, which is lined with bleached skeletons of sinners and which heads straight to the darkest hell.
Satan is once again sitting on his throne and smiling. Not surprisingly, this year's album "The Carnage Cast Shadows" is also his clear definition. Coarse chopped darkness meets coldness here. It's like visiting the ruins of a once cursed church and once again soaking up all the gloom and blasphemy of a place where the bloodiest satanic rituals took place. The band, consisting of drummer Kyle Severn (INCANTATION, Perdition Sect), guitarist Matt Sorg (Ringworm, Perdition Sect, Soulless, ex-Blood of Christ), singer/guitarist Ash Thomas (CRUCIFIED MORTALS, SURGIKILL, THE VLADIMIRS, FaithXtractor) and bassist Ed Stephens (Ringworm, Shok Paris, Vindicator, Vanik), did a perfect morbid job once again. The massive and utterly devastating sound was done, which adds even more believability to the record, as well as the cover art (Justin Meyers), which I see as a representation of Satan's arrival on earth. In short, if you've got CIANIDE, CARCASS, INCANTATION, ASPHYX, NECROPHAGIA, EXHUMED, DEICIDE, DIABOLIC, ACHERON, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, IMPRECATION-style death metal encoded in your genes, then you've come to the right place. I recommend to serve the new album "The Carnage Cast Shadows" hypothermic and preferably on a coffin lid. This is the music that will be played everywhere when all the damned come back to earth for revenge. All that will be left, like this record, is scorched earth and a deep bloody gash. Once again, I can't help but recommend the news to you. An excellent sepulchral affair! Cruel demons will become your nightmares too! Dark and raw death metal, the absolute definition of darkness and evil!
Jakmile se setmí, tak se ocitneš v podivném stavu mezi spánkem a bděním. Běžíš tmou a ze stěn se k tobě natahují kostnaté ruce. Zasekávají do tebe ostré drápy, tančíš na střepech. Mozek se ti vaří ve vlastní šťávě, aby ses nakonec doplazil do cíle. Smrt je velmi blízko, vnímáš její dech. Veškerý vztek, frustrace, strach i bolest si neseš s sebou jako těžký kříž. Děsivá říše snů tě přivítá a obejme do pevných pavučin. Bůh spánku Hypnos sedí na svém trůnu a staneš se jeho poddaným.
PANDEMIA se vrací po dlouhých deseti letech a zároveň slaví třicet let na scéně. Nutno rovnou dodat, že se jedná o návrat ve velkém stylu. Kapela má svůj vlastní a jasně rozpoznatelný styl, výraz, který je postaven na pevných old school death metalových základech. Je až neuvěřitelné, v jaké formě pánové jsou. Pro mě, starého fanouška, se jedná samozřejmě o srdcovou záležitost. Nejdříve chvilku vzpomínám u starých kazet z konce devadesátých let minulého století, abych se posunul postupně v čase a zařadil si album "Darkened Devotion" mezi nejposlouchanější nahrávky poslední doby. Je v ní totiž obsaženo vše, co mám na tomhle stylu rád. Brutalita, temnota a chlad i skvěle odvedené řemeslo.
Když se hlouběji ponoříte do historie téhle smečky, tak zjistíte, že vystupovala na stejných pódiích jako MORBID ANGEL, VADER i DEATH (na které jsem kdysi dávno pařil pod pódiem i já). Kolem jejich morbidní cesty leží vybělené kosti mršin a i když tahle skupina rozhodně netrpí nadprodukcí, tak každé album má i po letech velkou sílu. Novinka jejich silnou pozici v záhrobí jenom potvrzuje. Po řemeslné stránce je vše v nejlepším pořádku, zvuk je masivní a řeže tou správnou stranou nože (mix, mastering - Miguel Tereso, Demigod Recordings). Motiv na obalu mě zase volně inspiroval k úvodu dnešní recenze. Autorem je vynikající malíř Giovanni Ponziano. Vše, poctivé řemeslo a zkušenosti i talent, se zde spojilo s pradávnou touhou zabíjet hudbou. Výsledkem je nahrávka, která vás smete z povrchu zemského. Je po okraj narvaná skvělými nápady, zabalená do moderněji znějící produkce, která kapele sedne jako mrtvému rakev. Fanoušci třeba takových VOMITORY, VADER, SINISTER, PESTILENCE, IMMOLATION, SUFFOCATION, by určitě měli zbystřit svoji pozornost. Hraje se zde totiž opravdově, uvěřitelně, autenticky. Od srdce a toho si cením na nové desce asi nejvíce. Potom také celkové podmanivé, drásavé atmosféry. "Darkened Devotion" se vám opravdu dostane postupně do podvědomí, zadře se hluboko do vaší hlavy, stane se vaším průvodcem v nekonečné říši snů. Když se potom probudíte do ještě krutější reality, nezbyde vám nic jiného, než přidat hlasitost na samou hranu bolesti. Jakmile se setmí, tak se ocitneš v podivném stavu mezi spánkem a bděním. Běžíš tmou a ze stěn se k tobě natahují kostnaté ruce. Zasekávají do tebe ostré drápy, tančíš na střepech. Syrový, masakrující, temný a chladný death metal, který se stane vaší děsivou noční můrou! Morbidní zásah přímo do podvědomí!
Asphyx says:
As soon as it gets dark, you find yourself in a strange state between sleep and wakefulness. You run through the darkness, and bony hands reach out to you from the walls. Sharp claws digging into you, dancing on the rooftops. Your brain boils in its own juices to finally crawl to the finish line. Death is very close, you feel its breath. You carry all your anger, frustration, fear and pain with you like a heavy cross. The terrifying realm of dreams welcomes you and embraces you in its tight web. The god of sleep, Hypnos, sits on his throne and you become his subject.
PANDEMIA returns after ten long years and celebrates thirty years on the scene. It should be added that this is a return in style. The band has its own distinct and clearly recognizable style, an expression that is built on solid old school death metal foundations. It's unbelievable what kind of shape the gentlemen are in. For me, an old fan, this is obviously a matter of the heart. I first take a moment to reminisce with old tapes from the late 90's, only to gradually move back in time and place "Darkened Devotion" among the most listened to records of recent times. It contains everything I love about this style. Brutality, darkness and coldness as well as great craftsmanship.
If you dig deeper into the history of this pack, you'll find that they performed on the same stages as MORBID ANGEL, VADER and DEATH (which I used to party under the stage a long time ago). Bleached out carcass bones lie around their morbid journey, and while this band certainly doesn't suffer from overproduction, each album still packs a punch years later. The new one only confirms their strong position in the afterlife. Craft-wise, everything is in the best order, the sound is massive and cuts with the right side of the knife (mix, mastering - Miguel Tereso, Demigod Recordings). The motif on the cover again freely inspired me to start today's review. The author is the excellent painter Giovanni Ponziano. Everything here, honest craft and experience and talent, is combined with the ancient desire to kill with music. The result is a recording that will sweep you off the face of the earth. It's packed to the brim with great ideas, wrapped in a more modern sounding production that fits the band like a dead coffin. Fans of the likes of VOMITORY, VADER, SINISTER, PESTILENCE, IMMOLATION, SUFFOCATION should definitely keep their attention. The playing here is real, believable, authentic. From the heart, and that's what I appreciate most about the new album. Then also the overall captivating, poignant atmosphere. "Darkened Devotion" really gets into your subconscious gradually, burrows deep into your head, becomes your guide in the endless realm of dreams. Then, when you wake up to an even harsher reality, you have no choice but to turn up the volume to the very edge of pain. Once it gets dark, you'll find yourself in a strange state between sleep and wakefulness. You run through the darkness and bony hands reach out to you from the walls. Sharp claws digging into you, dancing on the rooftops. Raw, butchering, dark and cold death metal that will become your terrifying nightmare! A morbid hit straight to the subconscious!
Už dlouho tě něco drásalo zevnitř. Budil ses uprostřed noci, zničený a vyděšený. Přemýšlel si o smrti, ukrýval ses ve stínu. Říkali o tobě, že jsi prokletý. Zůstal si sám, tolik sám. Nakonec si našel klid v jedné staré kobce, s nápisem ANTROPOMORPHIA nad vchodem, ve které ležela těla dávno prokletých. Byla tam také brána do podsvětí, stačilo jenom znát zvrácenou modlitbu pro vstup. Šeptal si jedovatá slova, konečně tě dohnalo tvé vlastní svědomí. Bylo na čase vstoupit dovnitř a také si znovu přehrát letošní nahrávku.
Novinka je totiž plná studených stínů zabalených do pevných pavučin. Smrdí sírou i zkaženým masem. Holandská smečka byla vždy zárukou kvality, stačí se podrobně podívat na jejich diskografii, jejichž historie sahá až do roku 1990. Letos kapela působí jako politá mrtvou vodou. Jsou silnější než kdy dřív, stačí jenom přidat hlasitost na samou hranu bolesti.
Poslouchat nové album "Devoid Of Light" je opravdu zážitek srovnatelný s návštěvou starého pohřebiště. Čtete si jména na náhrobcích, přemýšlíte, jaký asi měli mrtví život, jakou zažili smrt. Nad hřbitovem se válí krvavá mlha a z márnice je slyšet nářek prokletých. Tohle je přesně poctivá, reálná a autentická odrůda death metal, ušpiněného mrazivým black metalem, která se hraje při záhrobních rituálech. Kapela má svůj jasný rukopis, originální výraz. Skladby jsou napsány velmi podmanivě, uvěřitelně. Jako bych stál po kolena ve špinavé stoce pod kostelem, který byl nedávno znesvěcený. Rituál je připraven, na oltáři leží vyděšená oběť a kněz drží v ruce ostrý nůž. Krvavé symboly žhnou do tmy a plameny hoří jasným černým plamenem. Pokud máte rádi kapely typu ACHERON, GOD DETHRONED, BOLT THROWER, NECROPHOBIC, CELTIC FROST, GOREFEST, BEHEMOTH, mohlo by vám být dobře i ve společnosti těchto maniaků. Nová nahrávka má totiž nejen skvělý masivní a chladný zvuk, ale také obal, který ledacos napovídá. Zkrátka a dobře, Holanďané jsou ve velmi dobré formě a opět nám dodali velmi kvalitní materiál, ukovaný z těch nejlepších pekelných slitin. Svět je při poslechu velmi pochmurné místo a černé mraky se dotýkají země. Album vám doporučují nemrtví i všichni prokletí. Už dlouho mě něco drásalo zevnitř. Budil jsem se uprostřed noci, zničený a vyděšený. Přemýšlel jsem o smrti, ukrýval jsem se ve stínu. Nihilistický, drásavý, misantropický temný a chladný death black metal, který vás strhne do hlubiny! Démonická odpověď na ozvěny ze záhrobí!
Asphyx says:
Something's been tugging at your insides for a long time. Waking up in the middle of the night, devastated and scared. Thinking about death, hiding in the shadows. They said you were cursed. You were alone, so alone. Finally, you found peace in an old dungeon, with the inscription ANTROPOMORPHIA above the entrance, where the bodies of the long-cursed lay. There was also a gateway to the underworld, one only needed to know the twisted prayer to enter. You whispered poisonous words, your own conscience finally catching up with you. It was time to enter and also replay this year's recording.
For the new one is full of cold shadows wrapped in tight cobwebs. It reeks of brimstone and rotten meat. The Dutch pack has always been a guarantee of quality, just take a close look at their discography, which dates back to 1990. This year, the band looks like they've been poured on dead water. They're stronger than ever, you just need to turn up the volume to the very edge of pain.
Listening to the new album "Devoid Of Light" is really an experience comparable to visiting an old burial ground. You read the names on the tombstones, you wonder what kind of life the dead had, what kind of death they experienced. A bloody mist rolls over the cemetery and from the morgue you can hear the cries of the damned. This is exactly the honest, real, and authentic variety of death metal, stained with the chilling black metal played during grave rituals. The band has a clear signature, an original expression. The songs are written in a very captivating, believable way. It's like standing knee-deep in a dirty sewer under a church that has recently been desecrated. The ritual is ready, a terrified victim is lying on the altar and the priest is holding a sharp knife. The bloody symbols glow in the dark and the flames burn bright black. If you like bands like ACHERON, GOD DETHRONED, BOLT THROWER, NECROPHOBIC, CELTIC FROST, GOREFEST, BEHEMOTH, you might be comfortable in the company of these maniacs. The new record has not only a great massive and cool sound, but also a cover that says a lot. In short, the Dutch are in very good shape and once again they have delivered us very high quality material, forged from the best hell alloys. The world is a very gloomy place when you listen to it and black clouds touch the ground. The album is recommended by the undead and all the damned. Something has been tugging at my insides for a long time. I woke up in the middle of the night, devastated and scared. I thought about death, hiding in the shadows. Nihilistic, harrowing, misanthropic dark and cold death black metal that will take you into the depths! A demonic answer to the echoes from the beyond!
HEXEKRATION RITES - Misanthropic Path of Carnal Deliverance
CD 2025, Godz ov War Productions
for english please scroll down
Brodím se po kolena ve špinavé stoce. Po stěnách stéká zkažená krev. Byl jsem prokletý, zavržený a navěky odsouzený, abych zemřel v temnotě. Smějící se krysy tančí na ostrých střepech, vzduch je těžký a smrdí sírou. Nevím, kdy zemřu, ale nebude to asi dlouho trvat. Smrt obchází kolem a usmívá se. Má také jasný důvod, byla vydána nová nahrávka francouzských tmářů HEXEKRATION RITES. Jedná se o smečku, která byla založena v roce 2018 s jediným účelem - zabít vás hudbou.
Jedná se o surový, nihilistický black death metal, který když si pustíte poprvé, tak se začnou mraky dotýkat země a u některých lidí dojde k samovznícení. Možná se vám objeví stigmata na rukou a propadnete navěky rouhání. Obraťte všechny kříže směrem dolů a slyšte zvrácené modlitby pro vyvolávání temných sil.
Je to pradávný masakr z těch nejtemnějších katakomb ve stylu třeba takových ARCHGOAT, REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY. Nahrubo nasekané zlo se zde potkává s tmou, o které nevíte, co v ní číhá za bestii. Zavřeni ve starých plesnivých kobkách stejně nikdy neodvoláme svá prokletá slova. Jednou nás možná upálí na hranici, budou nás mučit, ale my moc dobře víme, že svět je plný zla, o kterém se nemluví. Jsem rád, že stále existují kapely, které hrají uvěřitelně, syrově, opravdově, které útočí napřímo, nekompromisně, bez zbytečností a rovnou na solar plexus. "Misanthropic Path of Carnal Deliverance" je albem, které se vám dostane postupně do krve, jako nějaký prudký jed. Způsobí vám zástavu srdce a začnete hnít zevnitř. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně nápady, které nejen že jsou špinavé a ošklivé, ale zároveň v sobě mají pradávnou sílu a drive. Energie, kterou nám francouzští maniaci přinášejí je opravdu velké množství. Jakoby bylo v jednotlivých motivech nakumulováno velké množství vzteku, rouhání a čisté nenávisti. Kývám se spokojeně do rytmu, exhumuji již jen hroby prokletých, užívám si podmanivou atmosféru plnou krvavých stínů. Pokud máte tenhle druh hudby rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci pořádně zahnívajícího masa. Brodím se po kolena ve špinavé stoce. Po stěnách stéká zkažená krev. Byl jsem prokletý, zavržený a navěky odsouzený, abych zemřel v temnotě. Smějící se krysy tančí na ostrých střepech a vzduch je těžký a smrdí sírou. Krvavý rituál smrti! Špinavý black death metal, který vás navěky prokleje! Budete upáleni na hranici!
Asphyx says:
I'm wading knee-deep in a filthy sewer. Rotten blood runs down the walls. I was cursed, damned, and forever doomed to die in darkness. Laughing rats dance on the sharp rooftops, the air is heavy and smells of sulphur. I don't know when I'll die, but I don't think it'll be long. Death walks around and smiles. There's a clear reason too, a new record has been released by French darkies HEXEKRATION RITES. This is a pack that was formed in 2018 with one purpose - to kill you with music.
This is raw, nihilistic black death metal that when you play it for the first time, the clouds start touching the ground and some people get spontaneous combustion. You might get stigmata on your hands and fall into blasphemy forever. Turn all the crosses downward and hear perverted prayers to invoke dark forces.
It's an ancient massacre from the darkest catacombs in the style of ARCHGOAT, REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY. Coarsely chopped evil meets the darkness you don't know what beast lurks within. Locked away in moldy old dungeons, we'll never recant our cursed words anyway. One day we may be burned at the stake, we may be tortured, but we know full well that the world is full of evil that is not spoken of. I'm glad that there are still bands out there that play believable, raw, real, that attack directly, uncompromisingly, no-nonsense, and right on the solar plexus. "Misanthropic Path of Carnal Deliverance" is an album that gets into your blood gradually, like some violent poison. It'll cause your heart to stop and you'll rot from the inside. I like the sound, the cover, but most of all the ideas, which are not only dirty and ugly, but also have an ancient power and drive. The energy that the French maniacs bring us is truly a great deal. There seems to be a great deal of anger, blasphemy and pure hatred accumulated in each motif. I sway contentedly to the rhythm, exhuming only the graves of the damned, enjoying the captivating atmosphere full of bloody shadows. If you like this kind of music, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of properly rotting meat. I'm wading knee-deep in a dirty sewer. There's bad blood running down the walls. I've been cursed, damned, and forever doomed to die in darkness. Laughing rats dance on the sharp rooftops and the air is heavy and smells of sulphur. A bloody death ritual! Dirty black death metal that will damn you forever! You will be burned at the stake!
Ave SPHERE! Greetings to the Polish underground and beautiful Warsaw. I hope everything is okay with you. It should be, you have the fifth long-playing great album of your career this year. I have to admit that it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. You can hear a lot that you've done a great job, and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your previous work? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?
Th0rn: Hi! Yes, everything is going great—we just finished our last rehearsals before the start of the summer festivals and we’re about to head off to the Nice to Eat You Fest in the Czech Republic and Mystic Festival in Gdańsk.
As for the new material, yes, it did take quite a bit of work. Unfortunately, a series of events meant that we had to prepare the entire material in a relatively short amount of time to make the studio and recording deadlines. So the entire Inferno material was essentially created in just three months.
We’re excited to be able to present it more broadly to the audience—especially since the singles were very well received. Inferno is a development and continuation of Blood Era. I think it’s a bit faster and denser than before. The songs are more complex, but whether it’s a more advanced piece of work than the last one—that we leave up to you, listeners.
"Inferno" contains all the attributes of good death metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How did SPHERE compose the new material?
T: Actually, the concept of the album and what it was going to be about, I had already figured out at the beginning of 2024. Then we had a major problem because in May 2024, our rehearsal room got flooded, and we were basically without a place to rehearse until August. Only then could I move into a new room to start recording drums for the demo tracks. We entered the studio to record on November 4th. So, as you can see, there was relatively little time for everything.
Additionally, in June 2024, we parted ways with our then-guitarist, and it wasn’t until after the album recordings, in January 2025, that Machete joined us. He had two weeks to come up with and record the solos for the new album. He managed to pull it off, and I’m really grateful to him for that! It was a very intense time, and there was a lot of pressure to get everything done on time.
I have to confirm that I like the production of the album. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. Who made you a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you work with him and why him? What studio did you record in and how did it all work?
T: Just like last time, the album was produced by Paweł 'Janos' Grabowski at JNS Studio. We also worked with him on Blood Era. Janos has great ideas, a fantastic ear, and most importantly, once he gets to know the material, he has a clear vision of how it should all come together. That’s why working with him is always fun and enjoyable. Certainly, if we record new material, we’ll sit down with Paweł again to talk about working together.
The album has an interesting cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the album? The motif seems to me like an image from the Old Testament.
V: The cover was created by Michał “Perversor” Kaczkowski and is inspired by the nine circles of Hell from Dante’s Divine Comedy. That concept actually forms the backbone of the whole album. We wanted the artwork to reflect the dark, epic journey the listener goes on - both visually and musically. And you’re right about that Old Testament feel - there’s definitely that fire-and-brimstone, judgment-day energy running through the visuals. It adds a layer of intensity that connects really well with the atmosphere of the music.
What are the lyrics on the new album about and where did you get the inspiration for them?
V: We’d been thinking about doing a full concept album for a while. We kind of teased the idea on Blood Era, especially with the Four Horsemen of the Apocalypse theme. The title track on that record, if you look at the lyrics, actually became the spark for what would eventually turn into Inferno. This time, we decided to fully commit and build the new album as a journey through Dante’s vision of Hell - each track representing one of the nine circles. The lyrics follow that path too, exploring different types of sin and punishment. They’re rooted in Dante’s work but also influenced by modern interpretations of morality, guilt, and human nature.
I've been wandering around the underworld for over thirty years and I come to Poland to get music for sure. I think we have similar mood and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and follow your scene very closely. Maybe I'm even a bit envious, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. What do you explain that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
T: It’s true, the Polish scene is quite large and vibrant. But you also have some bands that attract attention! Definitely Altars Ablaze, Elysium, Hypnos, and Cutterred Flesh! Honestly, I’m not sure what the essence is behind what you’re asking. Poland has always had a strong metal scene, and maybe that’s where it comes from. In the '80s and '90s, there was a huge demand for this kind of music, and I think it snowballed from there. Then came better times, better equipment, and a lot of bands started popping up. I think that’s one of the factors.
You play death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start SPHERE came about, who was and is your role model and where you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to go on tour with a more famous pack?
T: The band was formed in 2002 over beer and clouds of cigarette smoke in one of the pubs in Warsaw, where pretty much the entire local metal scene used to hang out. Together with a friend, we decided to try our hand at the Polish metal scene. From the very beginning, we knew it would be death metal. We had always listened to bands like Iron Maiden, Slayer, and Death. Later came Deicide, Vital Remains, and Obituary. Material for the first album started taking shape, musicians came and went. Once the lineup stabilized, we entered the studio to record our debut album. That was in 2007.
You asked whether we’re tempted by playing at festivals abroad or touring with someone—fests, absolutely, we’re playing them, and in fact in this week we’ll be at your Nice to Eat You Fest :) As for touring across Europe with a big name? Why not. I’m open to offers!
When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I felt weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful, at least by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?
T: As the saying goes, if you want something done the way you envision it—do it yourself. Besides, we had a clear agreement with our label about who would handle what. We try to do as much of the promotion ourselves because it’s simply easier to keep control that way.
As for keeping up with the scene and everything... honestly, I personally don’t have much time for that. Of course, I try to go to shows that interest me and my wife or where close friends are playing. But to go regularly and passionately? Not really. In my older years, I’ve become more of a homebody. And on top of that, I haven’t been drinking alcohol for a few years now, so I’m not the best party companion anymore - haha.
Can you please reminisce for us what it was like when you started with death metal? Why did you choose this style? Who was your role model? Do you have any musical education or are you self-taught?
T: I think it all started when I was about 15. At first, I listened to Iron Maiden, Slayer. Then it got heavier - Deicide, Death, Vital Remains, Emperor, Dark Funeral. Later came more modern stuff like Dying Fetus, Origin, or Aborted. Honestly, I listened to a lot of different things. Sphere is a mix of death and black metal. We create the kind of music that’s currently in our heads—of course, grounded in the album’s theme, lyrics, and atmosphere.
As for me, I’m self-taught. In primary school I played keyboards, then a bit of guitar. Finally, at age 20, I started playing drums - and stuck with it. I’ve taken inspiration from many drummers, so I won’t even try to name them all! :)
I have visited Warsaw several times, I even went to a concert there a few years ago. Is death metal doing well in your country? Could you recommend a club, a pub where you meet? Where is good music in Warsaw?
T: I don’t really go to pubs, so it’s hard for me to recommend any. But there are definitely a few clubs where you can catch a metal concert: Progresja Club, Voodoo Club, Hydrozagadka, Proxima, Potok, and Chmury. These are the places where you’ll most often run into the metal crowd and hear music flying the banner of the horned one!
In your email you mentioned that SPHERE are planning a death metal offensive in the form of concerts. Where can we see you? What do concerts mean to you, how do you perceive them as a musician? Do you prefer to play in a club or at a big festival? And do you go to support bands as a fan?
T: As I mentioned, we’re kicking off this summer with an offensive at Nice to Eat You Fest in the Czech Republic, followed by Mystic Festival in Gdańsk. Then, on June 21st, we’ll be at Antitrend Metalfest in the Czech Republic, and in August, at Gothoom Fest in Slovakia. The tour promoting Inferno starts in September and will include 10 shows across Poland. The full schedule is available on our official website: www.damnedsphere.pl
On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of going to a gig they prefer to spit venomous spittle on Facebook. How does modern technology affect you as SPHERE? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?
T: Technology definitely helps and hurts at the same time. On one hand, it supports promotion and makes many things easier for bands like ours. On the other hand, platforms like YouTube - with full live concerts - make people less inclined to attend shows because they’d rather just watch them online. That really hurts, because it directly affects bands. A lack of people at gigs is a nail in the coffin for bands. Costs become too high if there’s no way to cover the venue, the van, or the fuel. It’s a domino effect - one thing leads to another...
I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
T: For me personally, it’s a way of life - a form of escape from everyday routine. But on the other hand, it’s been with me for so long that it has become a part of my everyday life. I can’t imagine cutting that umbilical cord now :) Sometimes I come home, put on my headphones, blast some death metal - and I disappear. I’m gone to the world!
Finally, a classic but important question. What are SPHERE planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic? If you have something to say to fans, labels, promoters, here is the space...
T: All our visits south of Poland were basically mentioned two questions earlier. Check out our official website and Facebook page - there you’ll find all the dates, info, and current news. I strongly encourage you, and I hope to see you at the festivals in the coming weeks!
To all promoters - if you’d like to see Sphere in your area, feel free to contact me directly or email us at: damnedsphere@gmail.com. We’ll definitely be able to work something out!
Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll look forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Inferno" in my head again!
T: Thanks a lot for the opportunity to talk! Greetings to all listeners - we encourage everyone to check out Inferno! See you at the shows - and beyond!
Ave SPHERE! Zdravím do polského undergroundu i do krásné Varšavy. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos páté dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Th0rn: Ahoj! Ano, všechno jde skvěle - právě jsme dokončili poslední zkoušky před začátkem letních festivalů a chystáme se na Nice to Eat You Fest v České republice a Mystic Festival v Gdaňsku.
Co se týče nového materiálu, ano, dalo to dost práce. Bohužel řada událostí způsobila, že jsme museli celý materiál připravit v relativně krátkém čase, abychom stihli termíny nahrávání a studia. Takže celý materiál Inferno vznikl v podstatě za pouhé tři měsíce.
Jsme nadšeni, že ho můžeme představit širšímu publiku - zejména proto, že singly byly velmi dobře přijaty. Inferno je rozvinutím a pokračováním Blood Era. Myslím, že je o něco rychlejší a hutnější než předtím. Písně jsou složitější, ale jestli je to pokročilejší dílo než to předchozí - to necháme na vás, posluchačích.
„Inferno“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál SPHERE?
T: Koncept alba a to, o čem bude, jsem vlastně vymyslel už na začátku roku 2024. Pak jsme měli velký problém, protože v květnu 2024 nám vytopili zkušebnu a my jsme byli v podstatě až do srpna bez místa, kde bychom mohli zkoušet. Teprve pak jsem se mohl přestěhovat do nové místnosti a začít nahrávat bicí pro demo skladby. Do studia jsme nastoupili k nahrávání 4. listopadu. Jak tedy vidíte, na všechno bylo relativně málo času.
V červnu 2024 jsme se navíc rozešli s naším tehdejším kytaristou a teprve po nahrávání alba, v lednu 2025, se k nám připojil Machete. Měl dva týdny na to, aby vymyslel a nahrál sóla pro nové album. Podařilo se mu to a já jsem mu za to opravdu vděčný! Bylo to velmi intenzivní období a byl velký tlak na to, abychom všechno stihli včas.
Musím potvrdit, že se mi líbí produkce alba. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Kdo vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
T: Album stejně jako minule produkoval Paweł ‚Janos‘ Grabowski ve studiu JNS. S ním jsme spolupracovali i na Blood Era. Janos má skvělé nápady, fantastické ucho a hlavně, jakmile se seznámí s materiálem, má jasnou vizi, jak by to mělo všechno dohromady vypadat. Proto je práce s ním vždycky zábavná a příjemná. Určitě, pokud budeme nahrávat nový materiál, si s Pavlem znovu sedneme a promluvíme si o společné práci.
Album je opatřeno zajímavým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince? Motiv mi přijde jako nějaký obraz ze Starého zákona.
V: Obálku vytvořil Michał „Perversor“ Kaczkowski a je inspirována devíti kruhy pekla z Dantovy Božské komedie. Tento koncept vlastně tvoří páteř celého alba. Chtěli jsme, aby obal odrážel temnou, epickou cestu, na kterou se posluchač vydává - jak po vizuální, tak po hudební stránce. A máš pravdu, pokud jde o starozákonní atmosféru - ve vizuálech je rozhodně cítit energie ohně a síry a soudného dne. Přidává to vrstvu intenzity, která se velmi dobře spojuje s atmosférou hudby.
O čem jsou texty na novém albu a kde jste pro ně brali inspiraci?
V: Už nějakou dobu jsme přemýšleli o tom, že bychom udělali koncepční album. Tuto myšlenku jsme tak trochu naznačili na albu Blood Era, zejména s tématem Čtyři jezdci apokalypsy. Titulní skladba té desky, když se podíváš na text, se vlastně stala jiskrou pro to, co se nakonec proměnilo v Inferno. Tentokrát jsme se rozhodli, že se tomu plně oddáme a postavíme nové album jako cestu Dantovou vizí pekla - každá skladba představuje jeden z devíti kruhů. Touto cestou se ubírají i texty, které zkoumají různé druhy hříchu a trestu. Mají kořeny v Dantově díle, ale jsou také ovlivněny moderními interpretacemi morálky, viny a lidské povahy.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
T: Je pravda, že polská scéna je poměrně velká a živá. Ale i vy máte kapely, které přitahují pozornost! Určitě Altars Ablaze, Elysium, Hypnos a Cutterred Flesh! Upřímně řečeno, nejsem si jistý, co je podstatou toho, na co se ptáš. Polsko mělo vždycky silnou metalovou scénu a možná právě odtud to pramení. V osmdesátých a devadesátých letech byla po tomto druhu hudby obrovská poptávka a myslím, že se to odtamtud odvíjelo jako sněhová koule. Pak přišla lepší doba, lepší vybavení a začalo se objevovat hodně kapel. Myslím, že to je jeden z faktorů.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit SPHERE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
T: Kapela vznikla v roce 2002 u piva a v oblacích cigaretového kouře v jedné z varšavských hospod, kde se scházela prakticky celá místní metalová scéna. Společně s kamarádem jsme se rozhodli, že to zkusíme na polské metalové scéně. Od začátku jsme věděli, že to bude death metal. Vždycky jsme poslouchali kapely jako Iron Maiden, Slayer a Death. Později přišli Deicide, Vital Remains a Obituary. Materiál na první album se začal formovat, muzikanti přicházeli a odcházeli. Jakmile se sestava ustálila, vstoupili jsme do studia, abychom nahráli debutové album. To bylo v roce 2007.
Ptali jste se, jestli nás láká hraní na zahraničních festivalech nebo turné s někým. Festy, rozhodně je hrajeme, a vlastně už tento týden budeme na vašem Nice to Eat You Festu :) A co se týče toho, že jsme se rozhodli hrát na festivalech v zahraničí? A co se týče turné po Evropě s nějakým velkým jménem? Proč ne. Jsem otevřený nabídkám!
Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
T: Jak se říká, pokud chcete něco udělat podle svých představ, udělejte to sami. Kromě toho jsme měli s naším vydavatelstvím jasnou dohodu o tom, kdo se o co postará. Snažíme se dělat co nejvíc propagace sami, protože tak je jednodušší udržet si kontrolu.
Co se týče sledování scény a všeho kolem... upřímně, já osobně na to nemám moc času. Samozřejmě se snažím chodit na koncerty, které zajímají mě a mou ženu, nebo kde hrají blízcí přátelé. Ale abych chodil pravidelně a vášnivě? To opravdu ne. Ve vyšším věku se ze mě stal spíš domácí typ. A navíc už několik let nepiju alkohol, takže už nejsem ten nejlepší společník na večírky - haha.
Zavzpomínáš pro nás prosím, jaké to bylo, když si s death metalem začínal? Proč sis zvolil právě tento styl? Kdo byl tvým vzorem? Máš nějaké hudební vzdělání nebo jsi samouk?
T: Myslím, že to všechno začalo, když mi bylo asi 15 let. Nejdřív jsem poslouchal Iron Maiden a Slayer. Pak to začalo být těžší - Deicide, Death, Vital Remains, Emperor, Dark Funeral. Později přišly modernější věci jako Dying Fetus, Origin nebo Aborted. Upřímně řečeno, poslouchal jsem spoustu různých věcí. Sphere je mix death a black metalu. Vytváříme takovou hudbu, která se nám právě honí hlavou - samozřejmě podloženou tématem, texty a atmosférou alba.
Co se týče mě, jsem samouk. Na základní škole jsem hrál na klávesy, pak trochu na kytaru. Nakonec jsem ve dvaceti letech začal hrát na bicí - a už jsem u toho zůstal. Inspiroval jsem se u mnoha bubeníků, takže se ani nebudu snažit všechny vyjmenovat! :)
Varšavu jsem několikrát navštívil, před lety jsem tam byl i na koncertě. Daří se u vás death metalu? Mohl bys nám doporučit nějaký klub, hospodu, kde se scházíte? Kde se hraje ve Varšavě dobrá muzika?
T: Do hospod moc nechodím, takže těžko mohu nějakou doporučit. Ale určitě je tu pár klubů, kde se dá zajít na metalový koncert: Progresja Club, Voodoo Club, Hydrozagadka, Proxima, Potok a Chmury. To jsou místa, kde nejčastěji narazíte na metalové publikum a uslyšíte hudbu vlající pod rohatým praporem!
V emailu si zmiňoval, že SPHERE chystají death metalovou ofenzívu v podobě koncertů. Kde vás můžeme vidět? Co pro vás koncerty znamenají, jak je vnímáš ty, jako muzikant? Hraješ raději v klubu nebo na velkém festivalu? A chodíš podporovat kapely i jako fanoušek?
T: Jak už jsem zmínil, letošní léto začínáme ofenzivou na Nice to Eat You Festu v České republice a následně na Mystic Festivalu v Gdaňsku. Pak 21. června vystoupíme na Antitrend Metalfestu v České republice a v srpnu na Gothoom Festu na Slovensku. Turné propagující Inferno začíná v září a bude zahrnovat 10 koncertů po celém Polsku. Kompletní program je k dispozici na našich oficiálních stránkách: www.damnedsphere.pl.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako SPHERE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
T: Technologie rozhodně pomáhají a zároveň škodí. Na jednu stranu podporuje propagaci a usnadňuje kapelám, jako je ta naše, spoustu věcí. Na druhou stranu platformy jako YouTube - s plnohodnotnými živými koncerty - snižují chuť lidí chodit na koncerty, protože je raději sledují jen online. To opravdu bolí, protože to přímo ovlivňuje kapely. Nedostatek lidí na koncertech je pro kapely hřebíčkem do rakve. Náklady se stávají příliš vysokými, pokud není možné pokrýt náklady na místo konání, dodávku nebo pohonné hmoty. Je to dominový efekt - jedna věc vede k druhé...
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
T: Pro mě osobně je to způsob života - forma úniku od každodenní rutiny. Ale na druhou stranu mě provází už tak dlouho, že se stala součástí mého každodenního života. Nedokážu si představit, že bych teď tu pupeční šňůru přestřihl:) Občas přijdu domů, nasadím si sluchátka, pustím si nějaký death metal - a zmizím. Jsem pryč ze světa!
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají SPHERE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…
T: Všechny naše návštěvy na jih od Polska byly v podstatě zmíněny o dvě otázky dříve. Podívejte se na naše oficiální webové a facebookové stránky - tam najdete všechny termíny, informace a aktuální novinky. Vřele vás povzbuzuji a doufám, že se v příštích týdnech uvidíme na festivalech!
Všem promotérům - pokud byste chtěli vidět Sphere ve svém okolí, neváhejte mě kontaktovat přímo nebo nám napište na e-mail: damnedsphere@gmail.com. Určitě se nám podaří něco vymyslet!
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Inferno“ zase narvat do hlavy!
T: Moc děkuji za příležitost k rozhovoru! Zdravíme všechny posluchače - doporučujeme všem, aby se podívali na Inferno! Uvidíme se na koncertech - a nejen na nich!
