DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 25. listopadu 2025

Report, photos, video - APOKALYPTIC RAIDS, WHIPSTRIKER - club Modrá Vopice, Praha - 24. 11. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


"Jseš beránek v rouše vlčím": řekla mi nedávno na jednom festivalu dívka s očima barvy chrpy. Vyprávěla mi o sobě, jak se dostala k metalu, jak ji její bejvalej nosil samej black metal a ono ji to začalo tak nějak přirozeně bavit. Klidně mohla být mojí dcerou. Ne, nebalil jsem jí, i když jí to moc slušelo. Spíše mě zajímalo, jakým způsobem vnímá muziku. Nakonec jsme se shodli, že nás na metalu fascinuje určité tajemno, energie, temnota, síla v něm obsažené. Připadal jsem si vedle ní jako starý archivář. Hele a na APOKALYPTIC RAIDS jedeš, zeptal jsem se opatrně. A ona že ne, že jezdí sama a i když by chtěla, tak to nakonec kvůli práci nevyšlo. Škoda, mohli jsme mít taky jednou na našich nekonečných výletech za muzikou společnost. Viva la Brasilia, zní mi hlavou, když stojím a čekám na Michala v Plzni. Zima mi zalézá až do morku kostí. Vstával jsem prosím pěkně ve 3:50, napadl sníh, dva centimetry. Nejel autobus a trolejbus se nerozjel ze zastávky. Dneska to bude náročné. Celé ráno v práci, mezi chladnými stroji. Metal tu neposlouchá skoro nikdo. Musíme makat, to víte, na Onlyfans jsme už moc staří. 

Nalezu do auta a spadne ze mě klasický stres všedního dne. Jsem sice ještě trošku ozářený z obrazovek, ale když vyjedeme z Plzně, tak je mi děsně fajn. Povídáme, vzpomínáme, smějeme se těm naším vtípkům. Vše je, jak má být. Bavíme se o metalu, jak taky jinak. Pro mě jsou právě tohle chvíle, kdy se přepínám do módu normálnosti. Škoda děvče, že tu nejsi s námi. Jsme fakt vysmátí beránci. V křiváku a s triky plnými lebek. Přesto bychom mouše neublížili. Pokud by nás tedy nenasrala. 

Pomalu se dojedeme do Modré Vopice. Už jsem v Praze dlouho nebyl. Spousta akcí je v místech, ze kterých se zkrátka nedostanu domů. Ale zde je vše při starém. Mám tuhle dřevěnou boudu, ať si každý říká co chce, prostě rád. Voní to tu nejen zatuchlinou, ale taky jsou ve stěnách nasáklé stovky koncertů i mých vzpomínek. Kupuji si pivo, pokračujeme v krasojízdě. Velevážené obecenstvo jest složeno spíše ze starších ročníků. Znovu si na tebe vzpomenu, moje milá, byla bys tu jako růže mezi trním. Obě brazilské smečky jsem již jednou viděl (report i rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Mám zkrátka pro jihoamerické uchopení a způsob prezentace extrémních stylů slabost. Vše je ohlodáno na kost, jak se o tom máme za chvilku přesvědčit. Zaujímám pozici lovce beze zbraní a šteluji foťák na tmu. 


WHIPSTRIKER - v recenzi na letošní album jsem psal o vojácích temnoty, kteří povstali, aby se přišli pomstít. A přesně tak jsem se cítil i při vystoupení této smečky. Bylo to opět něco šíleného. Chvílemi jsem si připadal, jako by mi měl každou chvíli mozek vyskočit z hlavy. Z pódia se k nám hrnula lavina z kostí, ostrých heavy speed metalových riffů, divokého vokálu a zabijáckých bicích. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem ztracen. Moje ocelové srdce bylo kdysi ukováno ze stejných surovin. Nikde nic nechybělo, ani nepřebývalo. Vše bylo ohlodáno zcela na kost. Bylo to jako se vrátit po časové ose zpět procházet se o půlnoci po chladném hřbitově. Na kterém jsou pochováni vojáci temnoty! Vynikající koncert pro všechny ztracené duše!






In my review of this year's album, I wrote about soldiers of darkness who rose up to take revenge. And that's exactly how I felt during this band's performance. It was something crazy again. At times, I felt like my brain was going to pop out of my head at any moment. An avalanche of bones, sharp heavy speed metal riffs, wild vocals and killer drums rushed towards us from the stage. The first few notes were enough and I was lost. My steel heart was once forged from the same raw materials. Nothing was missing or left over anywhere. Everything was completely gnawed to the bone. It was like going back in time and walking through a cold cemetery at midnight. Where the soldiers of darkness are buried! An excellent concert for all lost souls!


APOKALYPTIC RAIDS - přesně takhle si představuji hudbu, která se hraje v samotném pekle. Ostrá, divoká, nespoutaná, temná a šílená. Jako život samotný. Satan se usmívá a je tu s námi. Vidím ho, jak stojí ve stínu. Má žhavé oči a kývá spokojeně hlavou. Black metal, speed metal, thrash metal, všechno zahrané s nadšením, odhodláním a touhou ničit hudbou. Jako bychom se náhle ocitli ve staré hrobce a exhumovali staré metalové postupy. Kapela působila jako smečka démonů. Chvílemi jsem měl pocit, že z kytar odkapává krev, hnis a špína. Chyběli snad už jen krkavci a nemrtví. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na metalu rád. Klasika ve své křišťálově podobě, velmi dobře zahraná. Tolik tlaku jsem už hodně dlouho nezažil. Kříže byly otočeny směrem dolů a svěcená voda smrděla sírou. Old school metal až za hrob! 

 





This is exactly how I imagine music played in hell itself. Sharp, wild, unbridled, dark and crazy. Like life itself. Satan smiles and is here with us. I see him standing in the shadows. His eyes are burning and he nods his head contentedly. Black metal, speed metal, thrash metal, all played with enthusiasm, determination and a desire to destroy with music. It was as if we had suddenly found ourselves in an old tomb and were exhuming old metal techniques. The band sounded like a pack of demons. At times I felt like blood, pus and dirt were dripping from the guitars. The only thing missing were ravens and the undead. This was the perfect essence of what I like about metal. Classic in its crystal form, very well played. I haven't experienced so much pressure in a long time. The crosses were turned downwards and the holy water smelled of sulphur. Old school metal from beyond the grave!

Návštěvnost čítala odhadem nějakých 40 lidí a zvuk byl v pořádku. Pivo teklo proudem a chutnalo mi. Takže jako vždy cajk.

Mě se nikam nechce. A vůbec. Možná je lepší, že si nakonec nejela. Možná bych se prsil a dělal ramena, jak to mi pánové občas děláme a skončili bychom někde v non-stopu, kde bych měl nekonečně dlouhé řeči. Nebo bych naopak poslouchal s očima zahalenýma do alkoholové mlhy. Nicméně, představy nedošly naplnění. Místo toho jsem si dal ještě jedno a nasedl k Michalovi do auta. Pomalu vyjedeme z Prahy na dálnici. Kolikrát jsme se již takhle vraceli? Snažím se měnit melodii hlasu, aby mi kolega neusnul za volantem. Předjíždíme nekonečnou řadu kamiónů. Pořád jsem hrozně nabuzený z muziky. Doslova ze mě odkapává adrenalin. Být mladší, tak kalím ještě několik dní v kuse. Joj, kdeže ty loňské sněhy jsou. Hergot, to byl ale poctivej old school metal! Tohle jsem poslouchal, když jsem byl mladý. Jsem pořád rád někdy ortodoxní, s chutí se vracím ke svým krvavým kořenům. Bylo to vynikající. Moc fajn. Muzika, lidi, prostředí, atmosféra. Jsem moc rád, že jsem stále beránkem v rouše vlčím. Uvidíme se na SINISTER a GRACELESS. Už mám vstupenku.  

Michal mi zastaví před domem. Pokouším se trefit do zámku. Už fakt moc nevidím. Povede se a opatrně se svléknu. Abych neprobudil oddychující rodinu. Po sprše se jdu zavodnit. Dole u popelnic vidím potkana. Dnes jsem se zase utvrdil v tom, že téhle muzice už budu věrný navěky, amen! Dobrou noc. Zítra (nebo vlastně už dnes) udělám fotky, natáhnu video a všechno sepíšu. Děkuji vám za pozornost. Mějte se co nejlépe. Váš beránek:))).

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


about WHIPSTRIKER on DEADLY STORM ZINE:






about APOKALYPTIC RAIDS on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1 (2025)


SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Lekneme se a bojíme se takovým tím příjemným způsobem. Trvá to ale jenom chvilku. Maniak s nožem v ruce vyleze z obrazovky k nám do pokoje a rozseká nás na malé kousky. Zůstanou po nás jenom rudé cákance na zdi.

Pamatujete na staré dobré časy špinavých kinosálů, na kazety, džínové vesty plné nášivek? Někdy v této době, přesněji v roce 1987 spatřilo temnotu nové album SEASON OF THE DEAD mých oblíbených NECROPHAGIA. Tahle stejnojmenná zombie smečka volně navazuje na tento styl a dělá to opravdu hodně uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Bubeník Titta Tani v NECROPHAGII hrál a spojil se s dalšími prokletými. Určitě vám něco říkají jména jako John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation) a Giacomo Anselmi (Goblin Legacy). Ano, opravdoví fanoušci starých poctivých hororových filmů a ryzího death metalu jsou zde správně.  


Ulicemi vás budou pronásledovat zombie, v koupelně naleznete mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Dávejte pozor na toho maniaka s velkým nožem v ruce. Chlápek ze sousedství má doma již několik let svoji vysušenou mrtvou matku. Těch příběhů je velké množství. Když jsem kdysi podobné filmy sledoval a potom dlouho do noci poslouchal death metal, tak jsem netušil, že se z toho stane prokletí na celý život. A možná ještě dlouho potom, co už zde nebudu. Zakopán několik metrů pod zem, škrábu na víko dřevěné rakve. Znovu zapínám play a užívám si morbidní, chladný a surový zvuk. Do nečisté hry mě uvede sample od George A. Romera z roku 1985, Day of the Dead. Potom jsem již ztracen, potácím se tmou, utíkám před krvelačnými monstry, užívám si doomovou atmosféru, ohlodanou doslova až na kost. Tohle je album pro staré gurmány, kteří se v téhle hudbě pohybují dlouhé roky, kteří dokáží ocenit krvavé šmouhy na duši a podmanivě temnou a chladnou atmosféru. Na jednotlivých motivech je slyšet a vidět, že je napsali mistři ve svém oboru. Jako bych se toulal naprostou tmou. Bez cíle, po zemi, která je dávno zničena lidskou hloupostí. V ulicích loví ti nejhorší z našeho rodu. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko. Děsíte se každého stínu. Za mě osobně jsem s novým albem "Zombie Chronicles Vol.1" spokojen po všech stránkách. Nejen, že mě vrátilo po časové ose zpět, ale hlavně mi způsobilo zástavu srdce a stal jsem se také nemrtvým. SEASON OF THE DEAD odvedli skvělou práci. Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Děsivý hororový death metal, s podmanivě chladnou a temnou atmosférou! Navštíví vás nemrtví ve značném stádiu rozkladu! Mrtvolný opus!


Asphyx says:

I put a new VHS tape into the player. I bought it cheaply at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. We are startled and scared in that pleasant way. But it only lasts a moment. A maniac with a knife in his hand climbs out of the screen into our room and chops us into little pieces. All that remains of us are red splatters on the wall.

Do you remember the good old days of dirty movie theaters, cassettes, and denim vests covered in patches? Sometime around this time, more precisely in 1987, a new album by my favorite band NECROPHAGIA, SEASON OF THE DEAD, saw the light of day. This zombie pack of the same name loosely follows this style and does so in a very believable, genuine, realistic, and authentic way. Drummer Titta Tani played in NECROPHAGIA and joined forces with other cursed ones. Names like John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation), and Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) will surely ring a bell. Yes, true fans of old-school horror movies and pure death metal are in the right place here.  


Zombies will chase you through the streets, and you'll find a corpse in an advanced state of decomposition in the bathroom. Watch out for that maniac with a big knife in his hand. The guy from the neighborhood has had his dried-up dead mother at home for several years. There are many such stories. When I used to watch similar movies and then listen to death metal late into the night, I had no idea it would become a lifelong curse. And maybe long after I'm gone. Buried several meters underground, I scratch at the lid of a wooden coffin. I press play again and enjoy the morbid, cold, and raw sound. A sample from George A. Romero's 1985 film Day of the Dead introduces me to this dirty game. Then I'm lost, stumbling through the darkness, running from bloodthirsty monsters, enjoying the doom atmosphere, literally gnawed to the bone. This is an album for old gourmets who have been involved in this music for many years, who can appreciate the bloody smears on the soul and the captivatingly dark and cold atmosphere. You can hear and see in the individual motifs that they were written by masters of their craft. It's as if I were wandering in complete darkness. Aimlessly, across a land long since destroyed by human stupidity. The worst of our kind hunt in the streets. Death is truly very close when you listen to it. You fear every shadow. Personally, I am satisfied with the new album "Zombie Chronicles Vol.1" in every way. Not only did it take me back in time, but it also caused my heart to stop and I became undead. SEASON OF THE DEAD did a great job. I put a new VHS tape into the player. I bought it cheap at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. Terrifying horror death metal with a captivatingly cold and dark atmosphere! The undead in an advanced state of decay will visit you! A corpse-like opus!





Tracklist:
1. Necromancy 
2. Then We'll Rise 
3. Voodoo Ritual 
4. Events Of Flesh 
5. Open The Gates 
6. The Other Side 
7. Burning Moon Sickness 
8. Bloodfreak 

band:
John McEntee (Incantation) – Vocals
Fiore Stravino (Fulci) – Vocals
Dave Neabore (Dog Eat Dog) – Bass
Chuck Sherwood (Incantation) – Bass
Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) – Guitars
Titta Tani (ex Goblin, ex Necrophagia) – Drums



pondělí 24. listopadu 2025

Recenze/review - FEROSITY - De-Evolution (2025)


FEROSITY - De-Evolution
CD 2025, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Lovil si v ulicích již spoustu let. Trávil si svůj čas ve stínu. Cítil ses jako lovec, který čeká na svoji kořist. Vracel ses na místa, kde si spáchal ty nejhorší zločiny. Vždycky si býval zlý. Nikdy si nezažil nic hezkého. Navenek si působil mile a přívětivě, ale v tvých očích bylo možno zahlédnout čiré zlo. Přesto poslední roky přemýšlíš, jaké to bude až zemřeš? Rozplyneš se ve tmě? Existuje rozhřešení i pro tebe? Četl jsem tvůj příběh,  který si napsal do jedné dávno zapomenuté knihy a poslouchal jsem u toho nové album polských FEROSITY.

Vše se mi spojilo v jeden celek. Brutalita, chlad, divokost a nespoutanost. Přesnost a touha zabíjet hudbou. Poláci jsou ve skvělé formě. Kombinují na nové nahrávce dlouhými roky ověřené death metalové postupy a přidávají kus sebe samých, vlastní nápady a invenci. Výsledkem je album, které řeže do živého. Je ostré, nekompromisní, s temnou a krvavou aurou. Jako činy šílence, o kterém píšu v úvodu dnešní recenze. 

FEROSITY se volně inspirovali spíše v americké death metalové škole (MORBID ANGEL, DEICIDE). Zazní ale i odkazy na evropské klasiky žánru. Novinka má masivní, surový zvuk a i když v některých momentech působí lehce monotónně, tak jako celek na mě rozhodně funguje. Líbí se mi umně vložené technické prvky, takový ten krvavý drive a síla, které se dle mého nemůžou naučit, musíte je mít v sobě. Je to tak, to vám klidně podepíšu, Poláci hrají od srdce, opravdově, reálně, uvěřitelně, autenticky. Každý tón, riff, melodie, sedí na svém místě. Navíc se kolem skladeb vznáší taková ta smradlavá hnusná aura, kterou mám u tohoto stylu tolik rád. Představte si likvidaci starého hřbitova. Buldozer s nápisem a logem této kapely na boku, je připraven. Na povrch vylezou děsivé vzpomínky. Někde tady pohřbíval šílený vrah svoje oběti. Mezi ostatní mrtvé, jako kusy nepotřebného masa. Atmosféra exhumace je velmi podobná té, jakou naleznete i na tomto albu. "De-Evolution" je velmi dobře napsáno, jedná se o nahrávku, ke které se rád vracím. Jako bych se ztratil v prázdných ulicích našeho města. Mám divný pocit, že někdo stojí ve stínu. Zaslechnu kroky a krve by se ve mě nedořezal. Ne, tak v pořádku, to byl jen toulavý pes. Uklidním se a potom to přijde. Padám podříznutý k zemi. A jako soundtrack k celé této morbidní scenérii hraje tato deska. Pokud máte chuť na propracovanou hudbu, která je nahraná s krvavou jiskrou v oku, tak neváhejte ani chvilku. Za mě osobně nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Přikove vás totiž na zeď! Vyvrhne zaživa! Syrové death metalové album, na kterém se potkává brutalita s chladem, naprostou tmou a prašivinou! Budete rozemleti na prach! 


Asphyx says:

You had been hunting in the streets for many years. You spent your time in the shadows. You felt like a hunter waiting for his prey. You returned to the places where you had committed your worst crimes. You were always evil. You never experienced anything good. Outwardly, you seemed nice and friendly, but in your eyes, you could see pure evil. Yet in recent years, you've been wondering what it will be like when you die. Will you disappear into the darkness? Is there absolution for you too? I read your story, which you wrote in a long-forgotten book, and listened to the new album by the Polish band FEROSITY.

Everything came together for me. Brutality, coldness, wildness, and unrestrainedness. Precision and a desire to kill with music. The Poles are in great shape. On their new album, they combine death metal techniques proven over many years and add a piece of themselves, their own ideas and inventiveness. The result is an album that cuts to the quick. It is sharp, uncompromising, with a dark and bloody aura. Like the actions of the madman I write about in the introduction to today's review. 


FEROSITY drew inspiration mainly from the American death metal school (MORBID ANGEL, DEICIDE). However, there are also references to European classics of the genre. The new album has a massive, raw sound, and even though it seems slightly monotonous at times, it definitely works for me as a whole. I like the skillfully inserted technical elements, the bloody drive and power, which, in my opinion, cannot be learned, you have to have it in you. That's right, I'll gladly sign that, the Poles play from the heart, genuinely, realistically, believably, authentically. Every note, riff, and melody is in its place. What's more, the songs are surrounded by that stinking, nasty aura that I love so much about this style. Imagine the demolition of an old cemetery. A bulldozer with the band's name and logo on its side is ready. Terrifying memories come to the surface. Somewhere here, a mad killer buried his victims. Among the other dead, like pieces of useless meat. The atmosphere of exhumation is very similar to what you will find on this album. "De-Evolution" is very well written, it is a recording that I like to return to. It's as if I were lost in the empty streets of our city. I have a strange feeling that someone is standing in the shadows. I hear footsteps and my blood runs cold. No, it's okay, it was just a stray dog. I calm down, and then it happens. I fall to the ground, my throat slit. And this album plays as the soundtrack to this whole morbid scene. If you're in the mood for sophisticated music recorded with a bloody spark in the eye, don't hesitate for a moment. Personally, I can't help but recommend this new release. It will nail you to the wall! It will rip you apart alive! A raw death metal album where brutality meets coldness, utter darkness, and filth! You will be ground into dust!


Minirecenze/minireview - FEROSITY - Blasphemous Verses (2014):

--TRACKLISTING--
1. Last Breath
2. Demyelination
3. Inflict the Pain
4. Chimera
5. Abyss of Irrationality
6. United with the Archetype
7. Tribal Crime
8. Loudless Scream
9. De-Evolution
10. Slave of Mine

--LINE-UP--
Milczy.slav (Szymon Milc) - vocals and bass
Marek Wróbel - guitars
Piotr Pyrzanowski - guitars
Sebastian Kubajek - drums


neděle 23. listopadu 2025

Recenze/review - M.A.C. OF MAD - Keep Music Evil (2025)


M.A.C. OF MAD - Keep Music Evil (2025)
CD 2025, l'inphantile collective

for english please scroll down

Ve vzduchu byl cítit hnilobný chlad kanalizace. Je velmi brzy ráno a já jako každý den kráčím vstříc novému dni. U cesty leží mrtvý potkan. Jdu dál a procházím kolem dávno opuštěných továrních hal. Pokaždé, když poslouchám nové album "Keep Music Evil" (mimochodem s ním kapela přichází po dlouhých devatenácti letech), tak mám neodbytný pocit, že kolem mě ožívají staré stroje. Kdysi byly spojeny v jednu zabijáckou síť. Hluk, bolest, nakumulovaný vztek, tohle je totálně nihilisticky brutální hudba, kterou nejvíc pochopí hlavně ti, kteří se často pohybují mezi chladnými stroji. 

Kdysi dávno, když byla kapela v devadesátých letech založena, tak se mi vůbec nelíbila. Tuhle odrůdu extrémní muziky jsem tenkrát vůbec nemusel. Letos je to ale zcela jiné. Možná jsem se posunul i já, ale dostal jsem úder přímo do ksichtu. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě drive. A i když se s tímto stylem u nás na stránkách víceméně nesetkáte, tohle je album, o kterém je pro mě opravdu nutné napsat. Jako bychom se vrátili do dob Matrixu a Terminátora. Z riffů tu odkapává zkažená krev, roboti se usmívají, protože už nad námi dávno převzali moc. Perfektně naladěný zvuk, chlad, lidé už nejsou druhem, který by byl na vrcholu řetězce. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji volume úplně doprava. 


Přiznám se, že psát o nové desce "Keep Music Evil" pro mě byla tak trošku výzva. K vzájemnému přenosu došlo opravdu až v momentě, když byly ulice zahalené do smogu a já ráno přemýšlel, kolik mrtvých stojů kolem mě ožije. Hardcore, industriální energie, punková nespoutanost, různé ruchy, chladné a odlidštěné rytmy. Ano, takový je mnohdy náš současný svět. Schválně jsem si nastudoval i staré věci, které tahle smečka vydala a hrozně se mi líbí, jak letos pánové a dáma spojují takový ten devadesátkový odér s modernější brutalitou. M.A.C. OF MAD jsou samozřejmě kapelou, která není rozhodně pro každého. Býval jsem také spíše na straně pochybovačů. Jenže mě fascinuje energie, tlak, síla, taková ta drásavost, která se mi při poslechu doslova zadřela do podvědomí. Jako by mě někdo hodil do obrovského mlýnu na maso. Na lopatkách jsou ostré čepele nožů. U novinky si vzpomenete na budoucnost, na ty morbidně krásné chvilky, kdy jste poprvé políbili svého prvního robota. V hlavě máte dávno čipy, které byly původně vyvinuty s dobrým účelem. Jenže znáte to, jako rod máme jednu vlastnost. Dokážeme pokazit všechny dobré úmysly. Já zkrátka a dobře slyším a cítím z téhle nahrávky obrovskou spoustu energie, vzteku, ale také chladu a nihilismu. Jestliže mi potom jejich staré skladby připadaly v některých momentech lehce monotónní, tak letos se nenudím ani chvilku. Včera jsem se na něco zeptal umělé inteligence. Už zase mi lhala, přesto ji mám rád. Víc než některé lidi. Už teď se těším, až půjdu ráno do práce mezi opuštěnými továrními halami. Možná zahlédnu záblesk světla. Stroje jsou připravené. A vy? Nihilistická, brutální, odlidštěná, industriální death hard core punk metalová a robotická vize chladné budoucnosti! Budete restartováni! Nastane naprostá tma!


Asphyx says:

The air was thick with the putrid cold of the sewers. It's very early in the morning, and like every day, I'm walking towards a new day. A dead rat lies by the roadside. I walk on, passing long-abandoned factory buildings. Every time I listen to the new album "Keep Music Evil" (which, incidentally, the band is releasing after a long nineteen years), I have the persistent feeling that old machines are coming to life around me. They were once connected in one deadly network. Noise, pain, accumulated anger - this is totally nihilistic, brutal music that will be best understood by those who often find themselves surrounded by cold machines. 

A long time ago, when the band was formed in the 1990s, I didn't like them at all. I didn't care for this kind of extreme music back then. But this year, it's completely different. Maybe I've changed, but I got hit right in the face. The songs are very well written and have drive. And even though you won't find this style on our website, this is an album that I really need to write about. It's as if we've returned to the days of The Matrix and Terminator. The riffs drip with rotten blood, the robots smile because they took over long ago. Perfectly tuned sound, coldness, humans are no longer the species at the top of the food chain. Anyway, judge for yourself. I recommend turning the volume all the way up. 


I admit that writing about the new album "Keep Music Evil" was a bit of a challenge for me. The mutual transfer really happened when the streets were shrouded in smog and I was wondering in the morning how many dead trees around me would come to life. Hardcore, industrial energy, punk unrestrainedness, various noises, cold and dehumanized rhythms. Yes, this is often what our current world is like. I deliberately studied the old stuff that this band released, and I really like how this year the gentlemen and lady combine that 90s vibe with more modern brutality. M.A.C. OF MAD is, of course, a band that is definitely not for everyone. I used to be on the side of the skeptics. But I am fascinated by the energy, the pressure, the power, the rawness that literally burrowed into my subconscious as I listened. It's as if someone threw me into a giant meat grinder. There are sharp knife blades on the blades. The new album will remind you of the future, of those morbidly beautiful moments when you kissed your first robot for the first time. You've had chips in your head for a long time, chips that were originally developed with good intentions. But you know how it is, as a species we have one trait. We manage to ruin all good intentions. I can clearly hear and feel a tremendous amount of energy, anger, but also coldness and nihilism in this recording. If their old songs seemed slightly monotonous to me at times, this year I'm not bored for a moment. Yesterday, I asked artificial intelligence something. It lied to me again, but I still like it. More than some people. I'm already looking forward to going to work in the morning among the abandoned factory halls. Maybe I'll see a glimmer of light. The machines are ready. Are you? A nihilistic, brutal, dehumanized, industrial death hard core punk metal and robotic vision of a cold future! You will be restarted! There will be complete darkness!



Tracklist:
1. Autodafe (03:50)
2. Young & Beautiful (04:16)
3. Nothing To Hide (04:48)
4. Signal (04:10)
5. Needle In The Head (03:42)
6. Zero Karma (03:02)
7. Unadmin (02:35)
8. Neurodiesel (03:30)

band:
M.A.C. OF MAD is:
jana von habczak - vocals
danger - guitar
narco polo - beats / synths
daniel rodny – synths

guest:
kiNO66Y6 - vocals



order here:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý čtyřicátý šestý - Jednou se převtělím v mrože


Příběh pětistý čtyřicátý šestý - Jednou se převtělím v mrože

Vstal jsem a tvářil jsem se divně. Měl jsem taky hroznou noc. Někdo vedle kalil a zpíval. To by mi zase tolik nevadilo, ale oni byli falešný. Pisklavé hlasy ožralých děvčat. Snad nejhorší kombinace, co si můžete představit. Párkrát jsem jim šel zabouchat na dveře. Otevřely ve spodním prádle, které bylo snad po babičce a zvaly mě dál. Křičel jsem na ně, řval a klel jak neznaboh. Nepomáhalo nic. A tak jsem, z čiré a upřímné pomsty, nasměřoval reprák směrem k nim. Osolil jsem volume totálně doprava. Bylo devět hodin a celou kolejí zaburácel death metal. Surové riffy, bestiální vokál. Zamknul jsem se a nechal muziku hrát dvě hodiny. Nasraly jste mě, tak tady to máte. Ne že bych tedy něco podobného neprováděl na patrech plných šprtů tolikrát, že mě chtěli vyloučit z kolejí. Byl jsem naštvanej. Zase nás někdo nahlásil a musel jsem se vrátit do svého původního pokoje. Co to bylo za závistivou svini? Ptám se pod vousy, když kouřím z okna. Vypni to, to se nedá poslouchat, piští jedna v kalhotkách po babičce. Nemá podprsenku. Bože můj, co já ještě dneska uvidím.

Pošlu ji do prdele. Mám špatnou náladu. Jednou se stejně, až umřu, převtělím v mrože. Vzpomenu si na naši tehdejší hru v pubertě s mými kamarády. Sedávali jsme s lahváči v ruce a stačilo nám několik piv, abychom byli nejchytřejší na světě. Pak někoho napadlo, aby každý řekl o druhém, co by mohl být po převtělení za zvíře. Dodnes se nemůžu podobných myšlenek zbavit. Na mě tenkrát padl mrož. Není to špatný, to jen ležíte celý život na kameni, občas sjedete do vody se najíst a když máte chuť, tak přeplujete na jinou skálu se pářit. Kytka, můj tehdejší kámoš, mi říkal, ty vole, vždyť to už děláš teď. Určitě tím narážel na moji zálibu v plavání. Jdu se projít. Vypnu věž, odemknu a když jsem někde v polovině chodby, tak se z vedlejšího pokoje vyřítí pět divoženek, rozzuřených doběla. A jak že se to chovám, co si to dovoluji. Zmateně pronesu něco o tom, že jsem kvůli nim nemohl spát. Ale nepomáhá to. Naštvaný ženský, to je něco hroznýho. Jedna mě škrábne do obličeje. Kryju se. Budoucí právničky jsou bojovný jak nějaký kmen amazonek. Ty hajzle, zařve ta největší z nich a chce mi dát facku. Uhnu a místo toho dostanu přímý zásah obrovským prsem. Padám k zemi, omdlévám a najednou ležím na kameni a dívám se na samičky na vedlejším břehu.

Polej ho ledovou vodou hajzla, slyším z dáli budoucí elitu národa. Já bych ho vykastrovala, směje se první obličej, který se nade mnou vynoří ze tmy. Má knírka a křivé zuby. Připomíná mi piraňu. Vedle ní stojí jasná žirafa, hrošice a makak. Myš, která chce také něco říct, raději svá slova spolkne. Pokusím se zvednout a odejít, ale obrovská tlapa medvědice. Hajzle, narušoval si včera sraz naší skupiny. Pak řekne jméno, které je úderné, ženské a bojovné. Takový jako ty nesnášíme, včera jsme seděly celý večer a plánovaly. Nechápu nic a protože chci fakt pryč, tak se prosmýknu mezi jejich kýtami. Omyl panáčku, ty hade, stiskne jedna z nich nohy k sobě a já zažiju to, za co platí nadržení Němci markami u prostitutek. Dusím se, bolí to, přijde mi, že za chvilku zase omdlím. Zase padnu na zem a bojím se. Já silný a ztepilý mrož, se bojím pár podivných zvířátek. Po chvíli...já létám, jéééé. Ne, to mě jenom medvědice vzala tlapou do výšky (podotýkám, že jsem míval šedesát kilo, ale i tak) a posadila na židli. Tak, čti. Myš drží v ruce papír s hustě popsanými řádky. Zamrká. Asi to má být smyslné, ale působí to spíš vyděšeně. Ne, není to myš, je to krysa. Nebo potkan? Teď nevím. Musel bych ji déle studovat.

To je náš manifest...Začne a mě až u druhého odstavce dojde, že mám co do činění s partou bláznivých feministek. Což bych býval byl tenkrát nevěděl vůbec, o co jde, neznal jsem ani to slovo. Věděl jsem, a chápu a je to dobře, že někdo bojuje za slabé ženy, za jejich utiskování, že jim pomáhá, ale tohle byla nějaká militantní buňka. Četla mi nějaké body, ve kterých jsem byl, jako čestný muž a mrož označován za veškeré zlo světa. Podle nich mi nešlo o nic jiného, než se jim dostat pod sukně. Nechtěl jsem si to ani představovat. Nešlo mi na rozum, proč tu stojí jen v kalhotkách, v neforemných trikách, bez podprsenek. Uvědomme si taky, že už dávno skončila doba roští, že už se slečny a dámy normálně holily. Bylo to skoro deset let po revoluci a tady se, mí milí čtenáři, zastavil čas. Asi to byla nějaká póza, postoj. Děsilo mě, že přinesou jako nějací teroristi kameru a budu muset odříkat, že jsem jen obyčejné mužské prase a budou chtít po blondýně výkupné. Bylo to dlouhé, plné prázdných slov, bylo to mnoho boje proti ničemu. Býval jsem ještě mladý a nadšený a nevěděl jsem, že proti tuposti nemá cenu bojovat. Zkoušel jsem to. Oponoval jsem. Ale to byla jen voda na jejich mlýn. Moje oponentura skončila tím, že na mě žirafa s makakem řvaly, že mám penis. Dávali na to slovo velký důraz. Asi chtěly, abych se omluvil. Neudělal jsem to. Byly jak nějaký sukuby, fakt naháněly strach.

Nakonec jsem, potom, co mi řekly, že dostanu trest. Ten spočíval myslím v nějakém mém prohlášení a měl jsem dělat i nějaké jakože ženské práce. Vyprat (opět mi přeběhl mráz po zádech, při představě, jak stojím u umyvadla a v ruce držím ty jejich bombarďáky), vyžehlit a uklidit. Ha, nikdy, zařval jsem bojovně, věren odkazu svých milých předků, kteří vždy odmítali příkoří a nespravedlnost. Byl to velmi těžký zápas. Obzvláště hrošice měla těžiště hodně nízko u země a zabejčila se u dveří tak, že nešla odstrčit. Sápaly se na mě, jako saně. Sekaly drápy, myš byla snad nejzuřivější. Ale povedlo se. Proklouzl jsem. Zmožený, nevyspalý, vyčerpaný, šílený. Dobelhal jsem se na bar, poprosil o trošku toho rumu a pivo. Ty vole, viděl si to? Vyprávěl jsem příběh barmanovi. Kýval soucitně hlavou, ve vzájemné mužské solidaritě. Jsou to nějaký právničky z Prahy, mají tu soustředění. Budou se učit kastrovat, dodal jsem vtipně, ale moc do smíchu mi nebylo. Místo toho, aby tato nehezká děvčata, která plně splňovala klišovitou představu běžné veřejnosti o feministkách, hledala to, co máme společného, tak vytahovala mnohdy nesmyslné drobnosti a s plamenem v očích si našli nepřítele. Patřil jsem mezi ně. Přitom, kdo by neměl rád mrože?

Dosud nikdy jsem se s tímto fenoménem nesetkal. Já který se snažil být k ženám vždy pozorný, milý a zajímá mě jejich pohled na svět (i když mu mnoho nerozumím), jsem byl zmatený. Kdo by chtěl vyvolávat takové hloupé nenávistné poměry? Přemýšlel jsem nad tím. V strachu jsem poslal jednoho ajťáka, aby mi přinesl do baru aspoň knihu. Jak šel čas, tak se začaly stoly kolem mě plnit. Samozřejmě, jak jsem byl v šoku, jsem všem vyprávěl svoje noční i ranní extempore. Někteří si ze mě měli srandu, jiní kroutili hlavou a divili se, ale nešlo se i spousta bojovných jedinců. Kupříkladu jeden, co vypadal jako hroch, se začal bojovně prsit. Ženská patří k plotně, pak zkracoval řetězy a mlel něco o tom, že by dámy potřebovaly protáhnout, dostat pořádně do těla. Přidali se další a ano, byli mezi nimi žirafák, makak i medvěd. Řeč se mluvila, vzduchem létala spousta stejných slov jako od válečnic a já si chvílemi říkal, že bych fakt chtěl bejt v příštím životě mrož, protože si budu jen tak ležet, občas si zaplavu, najím se a budu se bavit jen s tím, s kým budu chtít. Když zatoužím po páření, tak se nejdřív slušně zeptám, budu se dvořit a když nám spolu bude fajn, tak si třeba nejdřív zaplaveme. Když ne, tak se vrátím zpátky na skálu. Když ale jo, tak se budu těšit a myslím si, že nám spolu bude dobře. Budu ji chránit, sem tam nějakou rybku přinesu a jednou, až se budeme znát, tak se přestěhujeme spolu na pěknej placatej kámen a třeba vyvedeme i mladé. 

Jsou to děvky. Probere mě ze snění výkřik mužského makaka. I u něj platí pravidlo, že malej pes bývá ten nejvzteklejší. Chvilku dokonce nevím, jestli nebude spíš mops, než makak. Ale pak udělá opičí obličej a že prej by jí ho vrazil do zadku, až by brečela. Původně jsem to tedy myslel tak, že řeknu vtipně svůj příběh z rána a pobavíme se na můj účet. Nějak se to zvrhlo. Muži proti ženám. Hledají se co největší rozdíly. Pokračuje to poměrně dlouho, dokonce vyděšeně odejdou dvě úplně normální děvčata, co si chtěla jen tak pokecat. Blíží se půlnoc a ano, dočkáte se. Rozrazí se dveře a dovnitř vejde bojový šik feministek. Objednají si pivo, každá půllitr a sesednou se kolem jednoho stolu. Chvilku je ticho. Barman nervózně žmoulá v rukou utěrku. Schoulím se do sebe a chci být chameleon neviditelný. Žena medvědice po mě šlehne pohledem. Má v očích oheň a svatou spravedlnost. Musely dorazit z nějakého školení, jak zničit všechny muže. První impuls nepřijde ale od jejich stolu. To slovo pronese malý zakomplexovaný šovinista - čubky! Říkal si něco, zvednou se jako jeden muž, tedy žena. I u druhého stolu to zaševelí. Nejdříve jen tichý posměšný smích. Potom se to začne mlít.

Řvou na sebe, je to hnusný a sprostý. Jsou v tom lesby, buzeranti, čuráci, i děvky. Závidíte nám, že nemáte ocasy, co? Tohle mi bude říkat někdo, kdo v životě nekrvácel. Uff. Napětí se stupňuje, všichni jsou čím dál tím víc bojovnější a my s barmanem máme strach, aby se fakt něco nesemlelo. Oba tábory, složené z budoucích právnic, ajťáků, ekonomů a myslím, že tam byl i nějaký ten lékař, stojí proti sobě. Ruce připravené k souboji. Tak pojď ty chcípáku, řve hrošice na hrocha. Člověk by čekal vzájemné páření, ale není tomu tak. Tolik vzteku, tolik nenávisti. Jste hnusný a proto nemáte rádi chlapi? Ale hovno, vám se nepostaví. Ehm, podobné disputace bývají vždycky k ničemu. Víte jak to skončilo? A chcete to vědět? Tak já vám to řeknu. Když už jsem si myslel, že někdo první uhodí pěstí, tak se ozval pláč. Prdel byla, že dodnes nevím, jestli se rozbrečela první myš a nebo myšák. Nechte toho, ozval se odněkud zdravý rozum. Šli k sobě, opatrně, jako by druhé pohlaví viděli poprvé v životě. Ne tohle nebyla žádná bajka, ale jen mé soukromé potvrzení, že moje teorie o tom, že lidé jsou podobní zvířecím druhům, funguje i v praxi. 

Seděli u jednoho stolu. Oškliví i hezcí. Tlusté i hubení. Ušatí i zubaté. Napárováni jako na Noemově arše najedou cvrdlikali. Tokali a chodili si pro pivo, drželi si dveře a dávali si přednost. Mužatky byly najednou dámami a zakřiknutí kluci se červenali, když se řeklo něco dvojsmyslného. Plácneme si s barmanem a oddechneme si. Feminismus i šovinismus se rozplyne v pivu, rumu i šampaňském, protože jak známo, tak právníci se měli vždycky dobře a protože se tohle řemeslo často dětí, tak měli spoustu peněz a velké kapesné. Nechal jsem se také pozvat. Od žirafy, protože zůstala plonková a bylo mi to blbý. Jen by nám to spolu nefungovalo. Já jsem mrož. Tedy, zatím ne, ale jednou, jednou se v něj převtělím. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 22. listopadu 2025

Recenze/review - BASTARD OF BETHLEHEM - Diseased, Wet and Waiting (2025)


BASTARD OF BETHLEHEM - Diseased, Wet and Waiting
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Občas potkám na svých toulkách v podzemí kapely, které jsem dosud neznal, ale zaujmou mě. Bývá to vždy podobné. Vidím někde zajímavý obal, poslechnu si pár ukázek a potom se k jejich hudbě po nějakém čase vrátím. Sedávám dlouhé hodiny v naprosté tmě a nechávám na sebe hudbu jen tak působit. Musí do mě zaseknout svůj dráp, přesvědčit mě na svoji stranu. O nahrávkách, které mě nebaví, píšu již velmi málo. Není čas ztrácet čas. Život je příliš krátký. Jsem stále obyčejný fanoušek, již skoro 35 let. Jednou takhle k večeru, když bylo moje město zahalené do smogu a mlhy, se začaly v ulicích objevovat přízraky.

Připomínalo mi to zombie apokalypsu. Na počítači jsem najel na obrázek kapely BASTARD OF BETHLEHEM. Zapnul jsem play a najednou jsem měl pocit, že moji duši zahalily temné mraky. Z reproduktorů ke mě začala ztékat zkažená krev. Ano, tohle je přesně death metal, který mám rád. Zajímavě napsaný a složený, s dobrým zvukem, se spoustou nápadů. Pánové navíc přidávají takový zvláštní neklid, který se mi krásně morbidně hodil k právě začínající děsivé scenérii.

Tahle dvojice tmářů, kteří tvoří BASTARD OF BETHLEHEM, pochází z Colorada a má na svém kontě již dvě dlouhohrající alba a dvě EP. Jedná se o muzikanty, kteří mají svůj zajímavý rukopis. Je slyšet, cítit, že dávají do skladeb kus sebe samých, vlastní srdce. Kdysi dávno, před mnoha lety jsem si dal soukromý osobní závazek, že právě podobné smečky budu podporovat. Vždy upřednostním předané emoce a celkový dojem, před technickým provedením. Tentokrát je ale v pořádku vlastně všechno. Zvuk, obal, ale hlavně nápady, kterých naleznete na albu opravdu velké množství. Dle mého skromného úsudku není novinka rozhodně albem na jeden poslech. Jednotlivé nuance vylezou na povrch až po nějaké době. Pro mě osobně je to velmi dobře, deska má pro mě delší trvanlivost a pokaždé, když se vrátím, tak objevím něco nového. Jako bych se díval na špinavou stoku, která vytéká z kanalizace rovnou do řeky. Plavou v ní nejen odpadky, ale také děsivé vzpomínky, nafouklá těla utopenců. Pokaždé, když je vidím, obejme mě chlad a mráz se mi dostane do kostí. Byli jste někdy na místech, kde se stalo něco hodně zlého? Cítili jste bolest? Tak přesně takhle zní i "Diseased, Wet and Waiting". Je mi velkou ctí, že vám mohu kapelu alespoň touto formou představit. Vše je zde velmi propracované, jednotlivé motivy sedí přesně na svých místech, skladby postupně gradují, mají v sobě vášeň i chlad. Nemohu tedy jinak, než vám album doporučit. Jakoby svět kolem mě obejmuly pevné pavučiny. Riffy se mi zadírají do mozku a já znovu a znovu zapínám play. Temný, chladný a neklidný death metal, který se vám zadře pod kůži! Budete strženi do hlubiny!


Asphyx says:

Sometimes, during my wanderings in the underground, I come across bands that I didn't know before, but which catch my attention. It's always the same. I see an interesting cover somewhere, listen to a few samples, and then return to their music after a while. I sit for hours in complete darkness and let the music wash over me. It has to sink its claws into me, win me over to its side. I write very little about recordings that I don't enjoy. There's no time to waste. Life is too short. I'm still just an ordinary fan, and have been for almost 35 years. One evening, when my city was shrouded in smog and fog, ghosts began to appear in the streets.

It reminded me of a zombie apocalypse. I clicked on a picture of the band BASTARD OF BETHLEHEM on my computer. I pressed play and suddenly felt as if dark clouds had enveloped my soul. Corrupted blood began to flow from the speakers. Yes, this is exactly the kind of death metal I like. Interestingly written and composed, with good sound and lots of ideas. The gentlemen also add a special uneasiness that fit beautifully with the terrifying scene that was just beginning.


This pair of obscurantists who make up BASTARD OF BETHLEHEM come from Colorado and already have two full-length albums and two EPs to their credit. These are musicians who have their own interesting style. You can hear and feel that they put a piece of themselves, their own hearts, into their songs. A long time ago, many years ago, I made a personal commitment to support bands like this. I always prioritize the emotions conveyed and the overall impression over the technical execution. This time, however, everything is actually fine. The sound, the cover, but mainly the ideas, of which you will find a great many on the album. In my humble opinion, this new release is definitely not an album for a single listen. The individual nuances only come to the surface after a while. For me personally, this is a very good thing, as the album has a longer shelf life for me and every time I return to it, I discover something new. It's like looking at a dirty sewer that flows straight from the drain into the river. Not only trash floats in it, but also terrifying memories, bloated bodies of drowned people. Every time I see them, a chill embraces me and frost gets into my bones. Have you ever been to places where something very bad happened? Did you feel pain? That's exactly what "Diseased, Wet and Waiting" sounds like. It is a great honor for me to be able to introduce the band to you in this way. Everything here is very well thought out, the individual motifs fit perfectly in their places, the songs gradually build up, they have both passion and coldness in them. I can't help but recommend this album to you. It's as if the world around me is enveloped in a thick web. The riffs get stuck in my head and I press play again and again. Dark, cold, and restless death metal that gets under your skin! You will be drawn into the depths!


tracklist:
1. Endless 
2. Fake Placid Face 
3. Entrance 
4. Death's Design 
5. Dead City Whore 
6. A Heart Without It's Echo 
7. Hacksaw Honeymoon (Album Version) 
8. Blood Washed Walls 


pátek 21. listopadu 2025

Recenze/review - DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement (2025)


DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement
EP 2025, Me Saco un Ojo Records

for english please scroll down

Tři ostré hřeby, zatlučené do rakve. Jsou rezavé a moje tělo hnilo v zemi již několik dlouhých let. Moc dobře jsem věděl, že nikdy nenajdu klid. To jsem ještě žil, chodil po tomhle zkaženém světě a ukrýval se ve stínu. Poslouchal jsem jenom temnou a zkaženou muziku. Říkali o mě, že jsem nemrtvý. Vždycky, již od dob svého mládí, jsem poslouchal podobné nahrávky jako je ta od chorvatských DECREPIT ALTAR. Potkal jsem tuhle smečku na svých nekonečných toulkách tmou. Poslechl jsem si ukázky a byl znovu proklet.

Pánové totiž kombinují syrový, prašivý smrtící kov s doom metalovými prvky. Jejich motivy jsou nasáklé zkaženou krví. Mají v sobě něco morbidně přitažlivého. Při každém setkání jsem si připadal jako starý hrobník, který právě exhumoval svůj vlastní hrob. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko!


Pánové mají cit pro záhrobní věci člověka. Jedná se sice jen o tři skladby, o takovou mokvající ochutnávku syrového a již notně zahnívajícího masa, ale také o příslib do budoucna. Chci dlouhohrající album! Myslím si, že na delší ploše vyniknou ještě lépe všechny ty pochmurné a zahnívající nálady. Chorvaté se volně inspirovali ve starých dobrých časech, kdy světu vládly (a dosud vládnou) kapely typu INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, WORM. Zkrátka a dobře, pokud rádi a často trávíte svůj čas na starých hřbitovech, s chutí se procházíte mezi náhrobky a těšíte se, až se konečně setmí, potom jste zde správně. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají v sobě drive a pradávnou sílu, touhu ničit. Zároveň jsou omotané chladnými pevnými pavučinami. Pokaždé, když zapnu play, tak si vzpomenu na jedno mrtvé tělo, pohozené jen tak u cesty. Opuštěné, zohavené a zmrzlé. Povedl se zvuk, obal, i všechny ostatní formální věci. A tak mi nezbývá nic jiného, než se těšit na další mokvající skladby, které snad brzy v budoucnosti dostaneme. Vše je zahalené do černé krvavé mlhy. DECREPIT ALTAR jsou pro mě velkým překvapením letošního podzimu. Sedávám hned vedle svého hrobu a přemýšlím o nicotě. Prosévám mezi prsty prach prokletých a poslouchám stále dokola EP "Egregious Defilement". Je totiž po okraj narvané špínou, hnisem a pachem rozkládajících se těl. Zhasněte všechna světla a přidejte hlasitost! Mokvající, hnilobný, mrazivý death doom metal, který vás převede do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

Three sharp nails hammered into the coffin. They are rusty, and my body has been rotting in the ground for several long years. I knew very well that I would never find peace. I was still alive, walking around this rotten world and hiding in the shadows. I only listened to dark and corrupt music. They said I was undead. Ever since my youth, I have always listened to recordings similar to those by the Croatian band DECREPIT ALTAR. I encountered this pack on my endless wanderings through the darkness. I listened to the samples and was cursed once again.

These gentlemen combine raw, mangy death metal with doom metal elements. Their motifs are soaked in corrupt blood. There is something morbidly attractive about them. Every time I encountered them, I felt like an old gravedigger who had just exhumed his own grave. Death is really very close when you listen to them!

These gentlemen have a keen sense for the macabre. Although there are only three tracks, offering a raw and already decaying taste of flesh, they also hold promise for the future. I want a full-length album! I think that all these gloomy and decaying moods would stand out even better over a longer period of time. The Croatians were loosely inspired by the good old days when bands like INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, and WORM ruled the world (and still do). In short, if you like to spend your time in old cemeteries, enjoy walking among the gravestones and look forward to nightfall, then you've come to the right place. The songs are very well written, they have drive and ancient power, a desire to destroy. At the same time, they are wrapped in cold, solid cobwebs. Every time I press play, I remember a dead body lying by the roadside. Abandoned, mutilated, and frozen. The sound, the cover, and all the other formal aspects are well done. And so I have no choice but to look forward to more dripping songs, which we will hopefully get in the near future. Everything is shrouded in a black bloody fog. DECREPIT ALTAR are a big surprise for me this fall. I sit right next to my grave and think about nothingness. I sift the dust of the damned through my fingers and listen to the EP "Egregious Defilement" over and over again. It is filled to the brim with filth, pus, and the stench of decaying bodies. Turn off all the lights and turn up the volume! Oozing, rotten, chilling death doom metal that will transport you to the land of endless shadows! 



tracklist:
1. The Festering Depths 
2. Beckoning of the Moss Ridden Tombs
3. Fields of Flayed Skin

KNIŽNÍ TIPY - Co jste to provedli? - Shari Lapena (2025)


Co jste to provedli? - Shari Lapena
2025, Kalibr

Kdysi dávno, v devadesátých letech se jednomu klukovi, co jsem si spolu hráli jako malí na indiány, ztratil malý bratr. Pamatuji si na nekonečné hodiny hledání, na ten smutek a strach. Dodnes to mám někde hluboko v hlavě uložené a pokaždé, když o nějakém podobném případu čtu nebo slyším, je mi hodně divně. Nakonec jej našli mrtvého v jámě plné vody, bahna a krve. Od té doby se změnilo všechno. Jakoby celé sídliště prostoupilo zlo. Nikdo nevěřil nikomu. Mámy držely křečovitě za ruce své děti a vyplašeně se rozhlížely kolem sebe. Chlapi podezřívali skoro každého a toužili jej dostat do rukou. Jakoby na celé město sedl velký černý mrak. Úplně stejně jsem se cítil i po přečtení téhle knížky. Bylo mi tak nějak divně, smutno, zvláštně. 

Dal jsem si tento rok takové malé předsevzetí, že si pro sebe budu objevovat nové autory a autorky. Býval jsem hloupý, skeptický ke spisovatelkám. Snažím se vše dohnat. Shari Lapena z Kanady letos přichází s pečlivě vybudovaným psycho thrillerem. Přiznám se vám k jedné věci. Asi jsem si tuhle knížku ani nechtěl kupovat, ale vyskočila na mě sleva, já si přečetl o čem je děj a říkám si, zkusím to a uvidím. Bylo stejně sychravo, jako tehdy, když jsme pomáhali kamarádovi hledat jeho bratra. Přišel jsem v pátek z práce a jsem tu doma sám. Z hromady výtisků vezmu Co jste to provedli? A chvilku jej obracím v rukou. Možná trošku fetišisticky přivoním, sednu si co nejpohodlněji a pak se tak začtu, že vůbec nevnímám, když přijdou děti ze školy a manželka z práce. Jako bych byl zase zavřený ve své bublině. Těšil jsem se na tyhle chvilky celý týden a nutno říci, že si je opět náležitě vychutnávám. Jen občas, když už jsou oči unavené, se chvilku dívám bokem a přemýšlím zase jednou nad tím, kde se v lidech bere tolik zla. 

Pomalejší rozjezd, spousta podezřelých a hromady kostlivců ve skříni. Když nad tím tak přemýšlím, tak ono to asi odpovídá realitě o hodně víc, než všichni ti geniální neomylní sérioví vrazi současnosti a stejně tak přechytralí policisté. Tady je to přeci jen jiné. Autorka naznačuje, hledá ve spoustě slepých uliček. Někdy si říkám, že by bylo zajímavé projet všem lidem jejich historii v počítači. Možná bychom byli hodně překvapeni. Koneckonců, někdy bývám rozhozený jenom z názorů, co si přečtu na prokletých sociálních sítích. Snažím se obklopovat jen dobrými lidmi, vyhýbat se negativitě, ale když ono to v dnešní době snad ani nejde. Možná i tohle je jeden z důvodů, že tolik rád chodím ven do přírody, že poslouchám muziku, a čtu knížky, co mě přivedou na jiné myšlenky. Někdy bývám přehlcený informacemi a zaručeně pravdivými zprávami. Mozek si sám říká, sedni si, čti si, uklidni svoji mysl. A tak tak činím s čím dál tím větší chutí. 

Už teď je mi jasné, že si do svého kalendáře zadám s poznámkou - sežeň si od téhle kanadské autorky více knih. Píše fakt zajímavě, ani se nedivím častým doporučením a kladným recenzím. Někde jsem sice četl, že je děj moc překombinovaný, jinde zase že moc jednoduchý. Teď si vyberte, že jo? Já určitě patřím k novým fanouškům. Jenže znáte to, mnohdy mívám jiný vkus než ostatní. Na nové Coroner jsem také slyšel spoustu negativních slov a dle mého to je vynikající album. Možná právě proto se snažím nikomu nic nenutit. Spíš dávám doporučení. Ochutnejte a uvidíte, uslyšíte sami. Každý to máme nastavené jinak. Mě se kupříkladu přijde tahle kniha mrazivá takovým zvláštním způsobem. Ale třeba to někdo budete cítit jinak.

Ten kamarád, co mu zabili bráchu, nakonec spáchal sebevraždu. Nikdy se z toho nevzpamatoval. Ten hnusnej hajzl, co byl nakonec odhalený jako vrah, tak zabil dva lidi. Jestli ještě žije nebo už dávno chodí po svobodě, tak mu přeji jen to nejhorší. Snad aspoň zamelou pověstné boží mlýny. Někde musí existovat spravedlnost. Snad. Tak to vidíte, co se mnou tahle knížka udělala. Pokaždé, když se na ní podívám, mám divný pocit. Ale je také prostým faktem, že je velmi dobře napsaná, zajímavá, napínavá. Je to zase trošinku něco jiného, než bývám normálně zvyklý. Třeba přijde k chutí i vám. Přeji vám jen vše dobré a ať se vám vyhýbá temnota. Opatrujte se. A děkuji moc za pozornost. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Další skvělá a neodložitelná kniha od mistryně psychothrillerových zápletek. V ospalém vermontském městečku Fairhill se nikdy nic neděje. Na starém hřbitově se teenageři baví vyprávěním duchařských historek. Rodiče věří, že se jejich děti vrátí ze školy v pořádku domů. Vchodové dveře se nechávají odemčené. Až do dnešního rána… Protože Dianu Brewerovou nenajdou v její posteli, ale na poli, nad kterým krouží supi. A stejně rychle, jako z dívky vyprchal život, stane se z Fairhillu místo plné podezřelých a strachu. Každý něco tají. A všichni chtějí vědět, kdo to udělal…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine