DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 30. listopadu 2025

Recenze/review - DEGRAVED - Spectral Realm of Ruin (2025)


DEGRAVED - Spectral Realm of Ruin
CD 2025, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Jsem první, kdo do téhle kobky vstupuje po velmi dlouhé době. Rakve jsou opředeny pavučinami a prach usedlý na kamenném oltáři má barvu krve. Smrt jakoby stála ve stínu a byla zvědavá na moje další kroky. Měli by tu být pohřbeni padlí kněží. Otevřu první rakev a najdu tam mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Shnilou a prašivou, jako je hudba amerických tmářů DEGRAVED. Kapely, která uchopila surový death metal po svém. Je pro mě ctí přehrávat jejich nové album při jedné z mých dalších exhumací.

Mrtvolná atmosféra se vznáší kolem jako můry kolem ohně. Zde se pohřbívalo ještě klasicky, do země. Ve starých katakombách, ve kterých trávím svůj čas již od devadesátých let minulého století, se inspirovala i tato smečka. Riffy jsou ostré jako skalpel, vokál je nasáklý chorobami a bicí doslova zabíjejí. Slyším z rakví podivný šramot. Vylézají ven. Nemrtví. A jdou mi zase jednou po krku. 


"Spectral Realm of Ruin" je albem, které má náležitě prašivý a morbidní zvuk. Novinku si opravdu užívám. Podobné nahrávky jsem poslouchal pokaždé, když jsem sestupoval k večeru dolů do sklepa, do Hádovy říše. Mezi nemrtvé. Velmi dobře napsané skladby se mi ihned zadřely pod kůži a dostaly se i do žil a do podvědomí. Jsme jedné krve, já i tahle kapela. Povedl se i obal, pod kterým je podepsán Hidris. Kapela splnila všechny body obhajoby pro to, abych se k ní rád vracel a sledoval, co se kolem ní děje. Jak už tomu u mě bývá zvykem, tak musím pochválit, že na mě působí album velmi opravdově, ryze, reálně, autenticky. Pokud máte rádi kapely typu IMMOLATION, CIANIDE, MORBID ANGEL, SLUGATHOR, DEMONCY, BLASPHERIAN a s chutí a často trávíte svůj čas ve stínu nebo v naprosté tmě, potom jste zde správně. Doporučuji nějaké klidné místo, nejlépe místní hřbitov a chladnou kobku. Zde vynikne síla této desky nejvíce. Ne, pánové rozhodně nepřinášejí nic nového, ale nejedná se dle mého skromného úsudku jenom o dobré řemeslo. Naopak, ze skladeb cítím zkaženou krev. Takovou tu těžko definovatelnou pradávnou sílu, tlak a energii, kterou máme mi, staří hrobníci tolik rádi. Možná budete také prokleti a pohřbeni zaživa. Dovedu si představit, že objevím jednou i vaše těla. Ve značném stádiu rozkladu. A jsem si zcela jistý, že budete držet v rukou recenzované album. Jsem první, kdo do téhle kobky vstupuje po velmi dlouhé době. Rakve jsou opředeny pavučinami a prach usedlý na kamenném oltáři má barvu krve. Smrt jakoby stála ve stínu a byla zvědavá na moje další kroky. Temný, prašivý a hnisavý death metal nasáklý snětí! Mrtvola ve značném stádiu rozkladu! 

Asphyx says:

I am the first person to enter this dungeon in a very long time. The coffins are covered in cobwebs, and the dust settled on the stone altar is the color of blood. Death seems to be standing in the shadows, curious about my next steps. Fallen priests should be buried here. I open the first coffin and find a corpse in an advanced state of decomposition. Rotten and mangy, like the music of American obscurantists DEGRAVED. A band that has embraced raw death metal in its own way. It is an honor for me to play their new album during one of my next exhumations.

A corpse-like atmosphere hovers around like moths around a fire. Here, burials were still done in the traditional way, in the ground. This pack was also inspired by the old catacombs, where I have been spending my time since the 1990s. The riffs are sharp as a scalpel, the vocals are steeped in disease, and the drums literally kill. I hear a strange rustling from the coffins. They're coming out. The undead. And they're after my throat again. 


"Spectral Realm of Ruin" is an album with a suitably grimy and morbid sound. I really enjoy this new release. I used to listen to similar recordings every time I descended into the cellar in the evening, into Hades' realm. Among the undead. The very well-written songs immediately got under my skin and entered my veins and subconscious. We are of the same blood, me and this band. The cover, designed by Hidris, is also a success. The band has fulfilled all the criteria for me to want to return to it and follow what is happening around it. As is my custom, I must praise the fact that the album strikes me as very genuine, pure, real, and authentic. If you like bands such as IMMOLATION, CIANIDE, MORBID ANGEL, SLUGATHOR, DEMONCY, BLASPHERIAN, and you enjoy spending your time in the shadows or in complete darkness, then you've come to the right place. I recommend a quiet place, preferably a local cemetery or a cold dungeon. That's where the power of this album will shine the most. No, these gentlemen certainly aren't bringing anything new to the table, but in my humble opinion, it's not just a matter of good craftsmanship. On the contrary, I sense corrupted blood in their songs. That hard-to-define ancient power, pressure, and energy that we old gravediggers love so much. Perhaps you too will be cursed and buried alive. I can imagine that one day I will discover your bodies. In a considerable state of decay. And I am quite sure that you will be holding the reviewed album in your hands. I am the first to enter this dungeon after a very long time. The coffins are covered in cobwebs and the dust settled on the stone altar is the color of blood. Death seems to be standing in the shadows, curious about my next steps. Dark, mangy, and festering death metal soaked in decay! A corpse in an advanced state of decomposition!


tracklist:
1. Pariah of Death & Darkness
2. Sulfuric Embalming
3. Inept Descent
4. Stalker of the Herd
5. Unseen
6. March of the Undead
7. Vacuous State

DEGRAVED is:
NE - Bass & Vocals
LP - Drums
MM - Guitars
DZ - Guitars




PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý čtyřicátý sedmý - Ztracený v temnotě


Příběh pětistý čtyřicátý sedmý - Ztracený v temnotě

Umřel jsem? Ne, ještě ne. Bolí mě celé tělo. Marně si vzpomínám, co se včera stalo. Ležím v něčem studeném, je mi zima. Možná jsem fakt umřel. Ptáci řvou. Proč tak děsně řvou. Bolí mě hlava. Pokusím si na ni sáhnout, ale nejde to. Ruce, moje ruce. Jsem ochrnutý? Ne, jen si na nich ležím. Pomalinku, opatrně si nahmatám velkou oděrku a bouli. Na dlaních mi zůstanou stopy krve. Zkontroluji si klíče, peněženku. Všechno mám. Nade mnou je ostré slunce, ale země je chladná. Možná jsem pohřbený? Ztracený v temnotě. Pokusím se zvednout. Marně pátrám v paměti, co se vlastně stalo? Vrací se mi jednotlivé útržky. Je to šíleně chaotické. Jediná myšlenka, která se kolem vznáší jako vykřičník - neměl jsem moc peněz. Nemohl jsem se opít. Návykové látky neužívám. Šetřím na koncert v Praze. Teď ale ležím uprostřed lesů někde nad Jabloncem nad Nisou. Nikde nikdo. Poděkuji Bohu, že nemám nic zlomeného. Asi mám otřes mozku.

Ne, nemůžu na chalupu. Je tam máma a asi bych ji pěkně vyděsil. Navíc bych musel do kopce. Zamířím k přehradě. Vypadám asi hrozně, jsem špinavý, pomlácený a všichni se za mnou ohlížejí. Jdu pomalu, šinu se do míst, kde bydlí Venca s Petrou. Tu potkám, když jde z krámu. Panebože, dojde ke mě a já se můžu konečně sesunout k zemi. Chvilku mě hlídá nějaký cizí chlap a potom pro mě dojde Venca. Pomůže mi do bytu, uloží mě do postele. Petra se o mě začne ihned starat. Zavolejte mámě, poprosím je a oni běží k sousedům, brnknou do hospody a pošťačka, když jede rozvážet dopisy, tak vyřídí mojí mámě, že jsem v pořádku, že to dříví nasekám příští týden, že jsem se zdržel u kamaráda. Dlouho jsme se neviděli. Chvilku jsme pili jen tak z radosti, lehounce na dolním náměstí. Potom mého kamaráda napadlo, že bychom mohli na jednu diskotéku kousek v Pasekách. Normálně v hospodě, v sále byly repráky a tančilo se tam. Vlastně jsem chtěl jít domů, měl jsem všeho plný kecky, ale když ono se nám tak dobře povídalo. Navíc, Petra byla na rozsypání a všichni potřebovali trošku odpočinku.

Hlavně se neožerte, loučila se s námi Petra, která když mluvila česky, tak to bylo hrozně sexy. Měla lehký slovenský přízvuk. Jinak vypadala jako každá těhotná žena. Jako obrovská dýně, sotva se valila. Stejně neměli auto, tak by si musela zavolat sanitku. Nemocnice byla mimochodem kousek. Právě mě tam vzali. Pan doktor mi připadal nametený. Nepříjemný starý chlap. Cos dělal? Prohmatal mi záda, prohlédl ruce a nohy a nakonec mě poslal na rentgen. Čekáme na kožených sedačkách, musím si několikrát odběhnout. Zvracím do mísy a chci umřít. Máš otřes mozku. Tyká mi, předepíše klid a prý nemám chlastat. No, já jsem ale fakt moc nepil...chci dodat, ale nemá to cenu. Lehnu si na chvilku do postele, usnu a když se po dvou hodinách proberu, tak se mi konečně vrátí paměť. Bylo to vlastně jednoduché. Měl jsem těm vesničanům normálně říct, že jsem z Boleslavi nebo Plzně a ne z Nové Vsi. Protože oni měli s klukama od nás nějaký pradávný spor. Asi o nějakou holku, co jsem pochopil. V jejich podání to ale byla spíš vendeta. Snažil jsem se jim vyhýbat, vím, že s debilama nemá cenu diskutovat, zase tak mladej už taky nejsem a ledacos jsem zažil. Jenže jsem jim pak řekl, ať jdou do prdele. To když se naváželi do Vency.

Dlouho se nic nedělo, bylo až překvapivé, jak se stáhli. Byly to ale lišky podšitý. Počkali si na mě na cestě do Nové vsi, v lese, uprostřed ničeho. Velká převaha, chvilka přetahování, dostal jsem ránu, pral se statečně, ale bylo jich prostě víc. Shodili mě dolů ze stráně, mezi kameny, padlé kmeny stromů. Měl jsem vlastně děsný štěstí, že jsem se nepraštil víc, neumrzl tam. Byl jsem jak raněný zvíře. Jako šelma zahnaná do kouta a ponížená. Nestihnu to na záchod a tak jim nabliju do umyvadla. Jak je Petra těhotná, tak se také pozvrací. Uklidím po sobě, sednu si a přemýšlím, co řeknu mámě. Budu tam muset jet. Vymyslím si, že jsem jel na kole, co mi Venca půjčil. A vyflákal se. Já vím, lhát se nemá, navíc vlastní mámě. Ale nic jiného mě nenapadlo. Potřeboval jsem se vyspat. Doprovodí mě na autobus, sednu si a zahlédnu nepsaného šéfa včerejší party. Chci na něj zařvat, ale pak mi dojde, že je za sklem. Sednu si a sekám dobrotu. To dělám i na chalupě. Omluvím se, že jsem utahaný a jdu si lehnout. Spím asi osmnáct hodin. Pak jdu sekat dříví a trávník. Máma nade mnou kroutí hlavou, ale neptá se, i když si myslím, že ví své. Je mi trapný ji lhát. Ale nejde jinak. 

Pokaždé, když zvedám sekyru a sekám, tak si představuju, že na špalku leží hlava jednoho z těch debilů, co mě mohli zabít. Stačilo málo a mohla mě hledat policie, mohl jsem být v márnici. Co je to za temnou sílu, co nutí člověka udělat něco tak hnusného. Bylo jim úplně jedno, co se se mnou stane. Je to stejné, jako když někdo ujede od bouračky. Moc dobře vím, že někteří lidé zkrátka nemají svědomí. I přesto, že se nám to snaží různí spisovatelé, filozofové i právníci vnutit, tak prostě nemají. Začalo to ve mě hlodat. Nejsem zrovna z těch, co by prahli po pomstě, ale měl jsem si to nechat líbit? Co když to udělají někomu jinému, co když zmlátí starého člověka nebo mladou holku? Spal jsem dva dny a jako hrdina akčních filmů si vytáhl boxovací pytel. Pomalu jsem se dostával do formy. Hlava přestávala bolet a asi to byla moje dobrá fyzička, že jsem také přežil. Běhal jsem až na rozhlednu. Stoupání jako prase. Ale dal jsem to. Je mi to hloupé se přiznat, ale začal jsem toužit po pomstě. Jen jsem zatím nevěděl, jak na to. 

Co jsem pochopil, když jsem se vrátil do hospody v Jablonci a trošku se poptal, tak jde o klasikou partičku kývačů, kteří mají ve svém středu jednoho debila. To je samozřejmě neomlouvá, ale já asi těžko rozbiju hubu všem najednou. Přemýšlel jsem a Venca mě varoval. Ty vole, to je jak v Boleslavi, ten kretén má za sebou už i nějakej ten kriminál. Jenže mě to nedalo, zakousnul jsem se. Dusil jsem ten vztek v sobě. A tak jsem začal každý večer běhat do Jablonce, chvilku se toulal ulicemi, že ho jako potkám, dámu mu pěstí, a pak jsem se vracel do kopce. Pálily mě nohy, ale ten udušenej vztek byl o hodně horší. Ono totiž, abyste to dobře chápali, tak pro normálního chlapa není hrozný to, že má boule a šrámy, ale to ponížení. Kurva už taky, řval jsem v lese, když jsem sprintoval. Byl jsem na vrcholu sil. Zocelený tréninkem karate i brigádami. Navíc, sice jsem chodil na pivo, to se tenkrát dělalo, ale mimo občasných divočejších akcí, jsem žil víceméně zdravě. Tedy, mimo kouření, ale to se tak nebralo. Kouřil skoro každý.

Špatný bylo, že mi končilo volno. Musel jsem odjet do školy do Plzně a trvalo to skoro půl roku, než jsem toho magora potkal. Pomohla mi vlastně nakonec náhoda. Už jsem vychladl, přišel jsem na jiné myšlenky, taky blondýnka mi promluvila do duše. Byl už zase podzim, takže hromady listí a nové mozoly na rukou. Chlad a lehce namrzlý křivák. Šel jsem mlhou po dlažebních kostkách s tím, že na autobus nebudu dvě hodiny čekat. Nahodil jsem krosnu a vydal se směr chalupa. Do kopců. Naproti přes cestu šel někdo, kdo mi někoho připomínal. Taková ta houpavá chůze, kterou tenkrát chodili frajeři. Tohle ale žádnej frajer nebyl, tohle bylo tupé debilní hovado. A přihlásil se sám. Hele, Nová ves, čuráci, dostals pěkně co, blbečku. Mrdal jsem tvojí mámu, chechtal se jak pominutej a jeho kamarád co šel s ním, se kýhavě přidal. Dvojice jak z nějaký grotesky, napadlo mě. Klidně, volně jsem přešel ulici. Nic jsem neříkal. Dokonce jsem si ani nesundal krosnu. Přiblížil jsem se k němu. Hohoho, koukněte na něj, co zmrde, prsil se přede mnou a já konečně zjistil, že je pěkně malej. Namakanej, ale malej. 

Oni to maj tihle grázlové vychytaný. Moc dobře vědí, že většinou zvítězí ten, co zaútočí první. Asi byl zvyklej, že dá prostě první ránu. Spletl se. Byl jsem připravenej. Tentokrát ano. Trefil mě do ramene, rána se mi smýkla po třmenu od krosny. Uhnul jsem. Pak jsem do toho dal všechno. Veškerý vztek, frustraci. Něco mu prasklo v hubě, asi sanice. Nečekal, že se mu bude někdo bránit. Shodil jsem batoh na zem. Tak pojď, začal jsem kolem něj tančit jako boxer. Dál jsem se prát nemusel. Normálně se vší tou bolestí rozbrečel. A ten jeho kamarád normálně utekl. Chytil jsem ho pod krkem a začal mu prskat do ksichtu všechno, co jsem měl na srdci. Pamatuju si, že jsem mu řekl i to, že teď bydlím v Plzni, ale jestli ještě na někoho z Nový vsi sáhnou, tak jim nakopu prdel. Budu na tebe myslet. Dodal jsem ještě a pak si vzal bágl a vydal se spokojeně na chalupu. Párkrát jsem se ohlédl, kdyby něco, ale nic se nestalo. 

Není to tak dlouho, co jsem byl na Jablonecké přehradě. Užívám si sluníčko, popíjím pivko a jsem spokojenej. Zrovna jsem byl něco málo nafotit v okolí a moje žena vtipkuje. Jsou to takový ty chvíle, když si říkáte, jak se máte dobře a nechcete, aby to někdy skončilo. Milého magora jsem po těch všech letech znovu potkal. Byl celý pokérovaný. Šel sklesle, vedle něj hrozně ošklivá paní, co mu neustále nadávala. A on jen tak pokyvoval smutně hlavou. Boží mlýny, vzpomněl jsem si. On mě nepoznal, sedli si kousek od nás a já zřetelně viděl jizvu na jeho tváři. Třeba je to ta ode mě. Možná jsem byl před mnoha lety na nějaký čas ztracený v temnotě, ale na rozdíl od něj, jsem v ní nezůstal. Čemu se usmíváš, zase tak vtipný to nebylo, co jsem řekla? Aáále, znáš to, pokaždé, když se sem vrátím, tak mi v hlavě naskočí spousta vzpomínek. Dáme si ještě jedno pivo a já jí musím všechno vyprávět. Snažím se být hodně barvitý. Faktem ale je, že jsem měl opravdu namále. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. listopadu 2025

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025)


TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh
CD 2025, Dark Descent Records

for english please scroll down

Ve vzduchu bylo něco zkaženého a zlého. Staří vyprávěli legendy o nemrtvých, kteří se jednou přijdou pomstít za všechno zlo, které na nich bylo způsobeno. Zahaleni v krvavé mlze budou zabíjet, pojídat lidské maso. Vytáhnou na povrch všechny ohavnosti, kterých je náš rod schopen. Mám neodbytný pocit, že se děje něco ošklivého. Velmi brzy ráno jsem jednoho viděl. Vylézal právě ze starého hrobu. Tvář bez očí, děsivý šepot, křupání kostí. Poslouchal jsem zrovna nové album maniaků TERROR CORPSE a ihned jsem věděl, že zombie apokalypsa právě začala.

Tahle smečka je postavena na troskách MALIGNANT ALTAR. Jedná se o zkušené muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Mrtvolný, prašivý a temný death metal, odkazující na ty nejlepší nahrávky devadesátých let minulého století. Je něco neklidného, co z nového alba cítím. Připomíná mi zkažený vzduch, který vás pokaždé udeří do obličeje, když exhumujete starý hrob. 


Zmínit musím velmi povedený zvuk, který je plesnivý, mrazivý a nasáklý zkaženou krví (stylově mi připomíná i nejlepší nahrávky CELTIC FROST, těm také kapela složila poctu skvělým coverem). Shoggoth Kinetics namaloval motiv, který krásně morbidně doplňuje hudbu. Ta je velmi dobře napsaná, je z ní cítit taková ta starodávná poctivost, touha zabíjet riffy. Není to ale jenom dobré hrobařské řemeslo, které fanoušci dostanou. Ve skladbách je ještě něco navíc. Podmanivě maniakální atmosféra, takový ten heavy efekt, který vždy odlišoval dobré skupiny od špatných. TERROR CORPSE jsou opravdu jako smečka zuřivých mrtvol, které před chvílí povstaly z hrobů. Také cítíte pach rozkladu? Maso jim odpadává od kostí a jejich pohyby jsou trhavé. Nenechte se ale mýlit, takhle kapela sice nevymýšlí nic převratného, ale jejich skladby se vám zadřou hluboko do mozku. Alespoň mě, starému psovi, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, se to stalo. Kývám se spokojeně do rytmu, odstřihnutý od současného podivného světa. Smrt je, ať už si ji představujete jakkoliv, při poslechu velmi blízko. Brousí si svoji rezavou kosu. Kdo bude další na řadě? Pokud uctíváte kapely jako INCANTATION, MORBID ANGEL, DISMA, CIANIDE a sázíte hodně na pochmurné, děsivé a hororové nálady, potom vám mohu "Ash Eclipses Flesh" jenom doporučit. Tohle album je chladné a temné na povrchu a zároveň hoří zevnitř. Ve vzduchu bylo něco zkaženého a zlého. Staří vyprávěli legendy o nemrtvých, kteří se jednou přijdou pomstít za všechno zlo, které na nich bylo způsobeno. Zahaleni v krvavé mlze budou zabíjet, pojídat lidské maso. Vytáhnou na povrch všechny ohavnosti, kterých je náš rod schopen. Mám neodbytný pocit, že už to začalo. Hnisavý, temný, morbidní death metalový obřad! Poctivá exhumace prokletých hrobů! Zombie už dávno ovládly svět! 

Asphyx says:

There was something rotten and evil in the air. The elders told legends of the undead who would one day come to take revenge for all the evil that had been done to them. Shrouded in a bloody mist, they would kill and eat human flesh. They would bring to the surface all the abominations our race is capable of. I have a nagging feeling that something terrible is happening. Very early in the morning, I saw one. It was climbing out of an old grave. A face without eyes, a terrifying whisper, the crunching of bones. I was listening to the new album by the maniacs TERROR CORPSE and I knew immediately that the zombie apocalypse had just begun.

This band is built on the ruins of MALIGNANT ALTAR. They are experienced musicians who know very well what and how they want to play. Deadly, mangy, and dark death metal, reminiscent of the best recordings of the 1990s. There is something unsettling that I feel from the new album. It reminds me of the foul air that hits you in the face every time you exhume an old grave. 


I must mention the very well-done sound, which is moldy, frosty, and soaked in rotten blood (stylistically, it reminds me of the best recordings by CELTIC FROST, to whom the band also paid tribute with a great cover). Shoggoth Kinetics painted a motif that beautifully and morbidly complements the music. The music is very well written, exuding an ancient honesty, a desire to kill with riffs. But it's not just good gravedigger craftsmanship that fans get. There is something more to the songs. A captivatingly maniacal atmosphere, that heavy effect that has always distinguished good bands from bad ones. TERROR CORPSE are truly like a pack of rabid corpses that have just risen from their graves. Can you smell the decay too? The flesh is falling off their bones and their movements are jerky. But make no mistake, while the band may not be coming up with anything groundbreaking, their songs will stick in your brain. At least that's what happened to me, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades. I sway contentedly to the rhythm, cut off from the strange world around me. Death, however you imagine it, is very close when you listen to this. It sharpens its rusty scythe. Who will be next? If you worship bands like INCANTATION, MORBID ANGEL, DISMA, CIANIDE, and you're into gloomy, terrifying, and horror-like moods, then I can only recommend "Ash Eclipses Flesh". This album is cold and dark on the surface, yet burning from within. There was something rotten and evil in the air. The elders told legends of the undead who would one day come to take revenge for all the evil that had been done to them. Shrouded in a bloody mist, they would kill and eat human flesh. They will bring to the surface all the abominations our race is capable of. I have a nagging feeling that it has already begun. A festering, dark, morbid death metal ritual! A proper exhumation of cursed graves! Zombies have long since taken over the world!


tracklist:
1. Pyre of Ash and Bone
2. Gate Zero
3. Womb of the Hollow Earth
4. Blissful Incineration
5. Fallout Obliteration
6. Nuclear Winter
7. Transmission Beta
8. The Hollow that Devours
9. Sons of Perdition (approved ​for streaming/airplay)
10. Into the Crypts of Rays (Celtic Frost ​cover)

Terror Corpse is:
Mat V. - Vocals/Guitar
Christian Larson - Bass/High vocals
Dobber Beverly - Drums/Guitar

Art by Shoggoth Kinetics




pátek 28. listopadu 2025

Recenze/review - DEATH YELL - Demons of Lust (2025)


DEATH YELL - Demons of Lust
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Tichý šepot ze tmy. Zlý, ošklivý, děsivý, zvrácený. Jsem tu zavřený ve studené cele již dlouhé roky. Musím se modlit k dávno mrtvému bohu. Klečím dlouhé hodiny na tvrdé zemi a marně zvedám oči k nebi. Rozhřešení nikdy nepřijde, existuje už jenom špína, hnus a zuřivost. Teď už jsem starý, ale neustále se mi vrací vzpomínky. Na padlé kněze, na jejich jedovaté úsměvy, na přetvářku, na bolest, kterou mi kdysi způsobili. Ať shoří v pekle! Řvu do tmy.

Chilští DEATH YELL jsou pro mě legendou, jednou z ikon jihoamerické scény, kterou sleduji od jejich počátků. Kdysi dávno, v devadesátých letech, se ke mě vždy dostávaly jen špatně zkopírované kazety. Přesto si jejich mrtvolnou hudbu, která měla vždy tajemnou hororovou atmosféru, pamatuji dodnes. Kapela rozhodně netrpí nadprodukcí. Když se podíváte na jejich diskografii, tak zjistíte, že letošní počin je teprve jejich druhým dlouhohrajícím albem. Opět se jedná o hnisavý smrtící kov ušpiněný chladnou tmou, u kterého budete pohřbeni zaživa. 


Chilané měli vždy svůj vlastní, originální rukopis. Lze je zařadit mezi jména jako SARCÓFAGO, BEHERIT, ANAL VOMIT. Letošní novinka je potom volným ďábelským pokračováním jejich tvorby. Pánové již dávno vybrousili svůj styl k dokonalosti. Skladby v sobě mají velkou porci tlaku, síly a energie. Jako bych se při poslechu opravdu procházel na starém hřbitově, užíval si feeling osmdesátých a devadesátých let minulého století, který je stále v hudbě těchto tmářů obsažen ve velké míře. Jednotlivé riffy jsou nasáklé zkaženou krví, zaříznou se vám hluboko do masa i do podvědomí. Kapela stále umí napsat skvělé, dobře zapamatovatelné motivy, pořád působí jako smečka rozzuřených psů, kteří hlídají vchod do podsvětí. Budete roztrháni na kusy! DEATH YELL opět dokazují, že jsou ve skvělé formě. Při každém setkání s novou nahrávkou si připadám, jako bych byl upalován na hranici. Sežehnutý na popel padám do hlubiny. Povedl se zvuk, obal, vlastně všechno. Navíc mě opravdu baví se k albu vracet. Obzvláště teď, když je venku mlha, smog a v  ulicích se toulají přízraky. Probuzen uprostřed noci, znovu a znovu zapínám play a přemýšlím, kdy se to stalo, kdy se moje noční můry změnily v realitu. Církev stále páchá spoustu zla a je moc dobře, že ještě existují smečky, které jim umí nastavit zrcadlo. Do kostí se mi pomalu dostává chlad a pohlcuje mě naprostá tma. Jsem spoutaný chladnými pavučinami. Objevila se mi stigmata! Tichý šepot ze tmy. Zlý, ošklivý, děsivý, zvrácený. Jsem tu zavřený ve studené cele již dlouhé roky. Musím se modlit k dávno mrtvému bohu. Ne, teď už ne. Trhám řetězy a utíkám pryč. Zuřivá, blasfemická black death metalová nahrávka, která vás navěky prokleje! Bezbožná cesta do děsivého pekla! 

Asphyx says:

A quiet whisper from the darkness. Evil, ugly, terrifying, perverse. I have been locked up in this cold cell for many years. I must pray to a god who died long ago. I kneel for hours on the hard ground and raise my eyes to the sky in vain. Absolution will never come, there is only filth, filth, and fury. I am old now, but the memories keep coming back to me. Of fallen priests, their poisonous smiles, their hypocrisy, the pain they once caused me. May they burn in hell! I scream into the darkness.

Chilean DEATH YELL are a legend to me, one of the icons of the South American scene, which I have been following since their beginnings. Long ago, in the nineties, I only ever got my hands on poorly copied cassettes. Nevertheless, I still remember their corpse-like music, which always had a mysterious horror atmosphere. The band definitely does not suffer from overproduction. If you look at their discography, you will find that this year's release is only their second full-length album. Once again, it is purulent, deadly metal tainted with cold darkness, in which you will be buried alive. 


Chileans have always had their own original style. They can be ranked among names such as SARCÓFAGO, BEHERIT, and ANAL VOMIT. This year's new release is a loose, devilish continuation of their work. The gentlemen have long since honed their style to perfection. The songs contain a great deal of pressure, power, and energy. Listening to them, I feel as if I am walking through an old cemetery, enjoying the feeling of the 1980s and 1990s, which is still very much present in the music of these dark masters. The individual riffs are soaked in rotten blood, cutting deep into your flesh and subconscious. The band still knows how to write great, memorable motifs, still acting like a pack of rabid dogs guarding the entrance to the underworld. You will be torn to pieces! DEATH YELL proves once again that they are in great shape. Every time I encounter a new recording, I feel like I'm being burned at the stake. Burned to ashes, I fall into the depths. The sound, the cover, everything is great. What's more, I really enjoy coming back to this album. Especially now, when it's foggy and smoggy outside and ghosts are wandering the streets. Waking up in the middle of the night, I press play again and again and wonder when it happened, when my nightmares turned into reality. The church still commits a lot of evil, and it's a good thing that there are still packs that can hold up a mirror to them. The cold is slowly getting into my bones and engulfing me in complete darkness. I am bound by cold cobwebs. I have stigmata! A quiet whisper from the darkness. Evil, ugly, terrifying, perverse. I have been locked up in a cold cell for many years. I have to pray to a long-dead god. No, not anymore. I break the chains and run away. A furious, blasphemous black death metal recording that will curse you forever! A godless journey into terrifying hell!

Recenze/review - DEATH YELL - Descent Into Hell (2017):

tracklist:
1. Overture
2. The Parish
3. Offering to the Priest
4. Predatory Preacher
5. Conjuring Asmodeus' Seed 
6. The Unholy See
7. Seal of Confession
8. Bastards of God
9. Altar Servers' Wrath / Finale

tracklist:
Guatiu - Guitars
Pollo - Guitars
Galleta - Vocals
Chato - Bass
Lúcuma - Drums



KNIŽNÍ TIPY - Hladové hry - Dan Simmons (2025)


Hladové hry - Dan Simmons
2025, Vendeta

Přišel mi kupón se slevou od Knih Dobrovský k narozeninám. Musel jsem za několik minut odjet na sever do Jizerek. Nabouchám do systému objednávku, zaplatím a uleví se mi. Dana Simmonse žeru. Ne fakt, hrozně se mi knížky od něj líbí. Styl vyprávění, způsob, jakým dokáže budovat atmosféru. Hladové hry jsem měl v hledáčku již dlouho. Těšil jsem se, až konečně vyjdou. Odjel jsem na chalupu, makal celý víkend a maníci ze Zásilkovny se zatím činili. Utahaný po víkendu a pondělní směně v práci, jsem se doslova doplazil k výdejnímu boxu. Zadám kód a nesu si domů zbrusu nový výtisk. Je to pořádně dlouhá kniha. Inu co, aspoň se budu mít každý den na co těšit, říkám si, když rozbaluji kartonovou krabici a trhám igelit. Přivoním a rozhlédnu se. Někdo by mě mohl považovat za lehce úchylného, jenže já mám zkrátka pro čerstvé knihy rovnou z tiskárny slabost. Hrozně mi voní. Usednu do svého křesla a otevřu první stránku. 

Potom se ztratím v časoprostoru. Ráno sněžilo a nejely autobusy, trolejbus se nerozjel. Dva centimetry bílé hmoty způsobili totální katastrofu. V kostech mi zůstal takový ten vlezlý chlad. Zůstal tam i po celou dobu čtení knihy. Příběh začíná v období, kdy byl na vrcholu Adolf Hitler a jeho vražedná mašinerie. Saul Laski je jedním z moha, kteří měli být totálně zlikvidováni. Pochoduje na smrt, je ve vyhlazovacím táboře. Přežije a potom se začne odehrávat příběh, který je autorovou fikcí. Dan Simmons napsal knihu, která je košatá a neskutečně temná. Základní myšlenka, kterou Simmons velmi pečlivě a uvěřitelně vystavěl a sepsal, mi vrtala hlavou již pěkně dlouho. Představa, že v zákulisí stojí uskupení lidí, upírů, kteří mohou za všechno zlo světa, není zase tak nereálná. Někdy, i když na podobné teorie moc nevěřím, mě také napadne. Zde je zhmotněna v knize, která je jedním slovem strhující. Jeden z mých nejoblíbenějších autorů opět dokázal, že patří mezi mistry v oboru. Je to dlouhé dílo, čítající 864 stránek, ale četl jsem je jedním dechem.

Docela psycho, řekl bych také. Zaznamenal jsem spoustu negativních názorů, které ale vůbec nesdílím. Mě se kniha líbila. Nemám žádných námitek. Zkrátka a dobře, byl jsem na začátku pohlcen a na konci vyplivnut. Seděl jsem potom snad hodinu a díval se do zdi. Některé mé představy se naplnily, jiné nikoliv. Každopádně, pokud mělo být účelem zamyšlení, potom se rozhodně povedlo. Ono totiž, když si to vezmete hypoteticky, tak díky tomu, že v dnešní době jsou drženy sociální sítě a umělá inteligence v rukou pouze několika nijak kontrolovaných a mnohdy narušených jedinců, klidně bych na myšlenku, že v pozadí stojí nějací novodobí emocionální upíři, vsadil. Jsou to samozřejmě spekulace, ale zase na druhou stranu, všichni čteme přeci hlavně proto, že máme bohatou fantazii. Za mě skvělý, stále aktuální příběh.

Nikdy jsem neměl rád strohé kritiky. Umění, literatura obzvláště, nelze přeci nijak bodovat. Jedná se o předání emocí a u mě osobně se Dan Simmons trefil přímo do živého. Vyloženě jsem se v knize rochnil. Přehraboval a spokojeně mručel pod vousy. Navíc, pro mě je skvělé i to, že je to zase trošku něco jiného. Takový menší úkrok stranou, od všech těch sériových vrahů a dokonale chytrých detektivů. Tak trošku (a teď mě berte s rezervou) jsem si připadal jako v dobách svého mládí, když jsem po příjezdu z koleje do Boleslavi běžel do knihovny, abych to stihl před zavírací dobou. Pokaždé jsem jen kývl na sličnou knihovnici Kláru a ona mi ukázala nejen úchvatný úsměv, ale také několik nových výtisků. Ona byla tou, která mě naučila číst třeba sci-fi. Myslím si, že Hladové hry by se jí moc líbily. Jsou totiž napsány s takovou tou starou poctivostí. 

Každý den, ať už je venku sníh, slunce a nebo marast, jsme svědky boje dobra a zla. Vždy záleží jen na nás, na jakou stranu se postavíme. Souboj mezi upíry a obyčejnými lidmi probíhá i v našem světě. Koneckonců, stačí si přečíst zprávy a podívat se na televizní noviny. Někdy to bývá až bizarně děsivé. Myslím si, tak nějak podvědomě tuším, že Simmonse současné dění hodně ovlivnilo a že svoje názory a představy promítl i do této knihy. Tentokrát vlastně ani nevím, jestli vám ji doporučit. Nebude rozhodně pro každého. Přesto si myslím, že Hladové hry stojí za doporučení. Osobně mě hodně zasáhly. Třeba sednou do vkusu i vám. Mějte se co nejlépe. A držte se! Děkuji za pozornost. Vyhýbejte se upírům. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Minulost Saul Laski, lapený v kleci Hitlerova konečného řešení, je jedním z obrovského zástupu lidí předurčených zemřít v nechvalně proslulém vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Ač se svému osudu vzepře, stane tváří v tvář zlu staršímu a drtivějšímu než jsou nacisté. Současnost

Když se na základě tohoto setkání odhodlá za každou cenu přežít, vydá se na cestu trvající několik desetiletí, při níž navštíví několik kontinentů a nahlédne do nejtemnějších zákoutí historie dvacátého století. Odhalí tajné společenství bytostí, které pravděpodobně často figurují v pozadí těch nejstrašlivějších a nejnásilnějších světových událostí; bytostí, které zabíjejí na dálku a prostřednictvím zmanipulovaných prostředníků; bytostí obdařených psychickou schopností „používat" jiné lidi.
Trojice nejmocnějších příslušníků tohoto tajného řádu se pravidelně setkává, aby posoudila a porovnala úspěchy, které zaznamenává při svém promyšleném, krvavém tažení. Ovšem při jednom setkání se stane něco, čeho by se nikdy nenadáli...
Saulovo pátrání má brzy dosáhnout cíle a lovci a oběti se setkají v boji, jenž pronikne do samé podstaty lidského násilí a určí budoucnost našeho světa.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 27. listopadu 2025

Recenze/review - PERDITION TEMPLE - Malign Apotheosis (2025)


PERDITION TEMPLE - Malign Apotheosis
CD, LP, TAPE 2025, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Hranice byla znovu zapálena. Celou noc si se díval ze své cely a sledoval, jak opracovávají hrubé dřevo. Již brzy ráno se začali scházet lidé, toužící po krvi a utrpení. Mučili tě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Trhali ti maso od kostí. Přesto si neodvolal. Nemohl si. Cítil si za svůj život až příliš bolesti. Boha si nikdy neviděl a nikdy ti nepomohl. Zato Satana si potkával na každém rohu. Plameny pomalu olizují nohy. Křičíš do temných mraků. Pomalu se rozpadáš na popel. Přecházíš na druhou stranu, do země nekonečných stínů a stále dokola posloucháš nové album amerických tmářů PERDITION TEMPLE.

Na tuhle ďábelskou smečku je vždy spolehnutí. I letos je jejich syrový a temný black death metal nasáklý krví nevěřících. Připadám si, jako bych pokaždé, když zapnu play, sestoupil po schodech dolů, do podzemí. Zde je prováděn pradávný krvavý rituál. Oheň byl znovu zapálen! A hoří jasným černým plamenem. Vše bude znesvěceno. 


K téhle smečce patří nihilismus jako k mrtvému dřevěná rakev. Hudba amerických démonů je pro mě přesnou definicí záhrobních rituálů. I letos se jedná o reálnou, opravdovou a upřímnou výpověď o temných stránkách lidské mysli. Kříže jsou obrácený směrem dolů a vy si tak můžete vychutnat morbidní melodie s jasným a originálním rukopisem, řev bestie i zabijácké bicí. Jestliže existuje odvrácená strana našeho světa, potom muselo být nové album "Malign Apotheosis" nahráváno právě tam. Na své si přijdou všichni opravdoví fanoušci absolutní tmy a zla. Jakoby byla každá skladba podepsána krví. Američané mají v genech stejnou odrůdu hudby, jakou hrají kapely typu KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER, IMPRECATION, BLASPHEMY. Navíc samozřejmě přidávají velkou porci svých zahnívajících nápadů a invence. Je něco prašivého, mokvajícího, děsivého a šíleného, co lze v jednotlivých motivech vystopovat. Opět mi přijde, že kapela vytáhla na světlo temnotu, barbarství, zvířeckost. Kývám se spokojeně do rytmu a padám do hlubiny. Riffy se mi zadírají do masa i mozku. Jsem ztracený v naprosté tmě. Pomalu přecházím na druhou stranu. PERDITION TEMPLE jsou i letos ve vynikající formě a znovu potvrzují svůj divoký a nespoutaný status. Hranice byla znovu zapálena. Celou noc jsem se díval ze své cely a sledoval, jak opracovávají hrubé dřevo. Již brzy ráno se začali scházet lidé, toužící po krvi a utrpení. Mučili mě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Trhali mi maso od kostí. Přesto jsem neodvolal. Jsem prokletý! Tohle album je dokonalou esencí toho, co mám na této hudbě rád. Ďábelský, divoký, syrový a temných black death metalový rituál! Budete spáleni na popel! Album, které smrdí sírou!


Asphyx says:

The border was set on fire again. All night long, you watched from your cell as they worked on the rough wood. Early in the morning, people began to gather, thirsting for blood and suffering. They tortured you, burned you with hot iron, stretched you until you were about to break. They tore the flesh from your bones. Yet you did not recant. You couldn't. You had felt too much pain in your life. You never saw God, and He never helped you. But you encountered Satan at every turn. The flames slowly lick your feet. You scream into the dark clouds. You slowly crumble to ashes. You cross over to the other side, to the land of endless shadows, and listen to the new album by American dark masters PERDITION TEMPLE over and over again.

You can always rely on this devilish pack. This year, their raw and dark black death metal is once again soaked in the blood of unbelievers. Every time I press play, I feel like I'm descending a staircase into the underground. Here, an ancient bloody ritual is performed. The fire has been lit again! And it burns with a bright black flame. Everything will be desecrated. 


Nihilism belongs to this pack like a wooden coffin belongs to a dead body. For me, the music of American demons is the exact definition of otherworldly rituals. This year, it is once again a real, true, and honest statement about the dark side of the human mind. The crosses are turned upside down, allowing you to enjoy morbid melodies with a clear and original style, the roar of a beast, and killer drums. If there is a dark side to our world, then the new album "Malign Apotheosis" must have been recorded there. All true fans of absolute darkness and evil will get their money's worth. It's as if each song were signed with blood. Americans have the same kind of music in their genes as bands like KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER, IMPRECATION, and BLASPHEMY. Plus, of course, they add a big dose of their own decaying ideas and inventiveness. There is something filthy, oozing, terrifying, and insane that can be traced in individual motifs. Once again, it seems to me that the band has brought darkness, barbarism, and animalism to light. I nod contentedly to the rhythm and fall into the depths. The riffs dig into my flesh and brain. I am lost in complete darkness. I slowly cross over to the other side. PERDITION TEMPLE are in excellent form again this year, reaffirming their wild and unbridled status. The border was set on fire again. All night long, I watched from my cell as they worked on the rough wood. Early in the morning, people began to gather, craving blood and suffering. They tortured me, burned me with hot iron, stretched me until I was about to break. They tore the flesh from my bones. Yet I did not recant. I am cursed! This album is the perfect essence of what I love about this music. A devilish, wild, raw, and dark black death metal ritual! You will be burned to ashes! An album that reeks of sulfur!



about PERDITION TEMPLE on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
01. Resurrect Damnation
02. Kingdoms of the Bloodstained
03. Purging Conflagration
04. Death Insurrection
05. Malign Apotheosis
06. Agony Unto Revelation
07. Bellum ab Infernum
08. Fell Sorcery



Recenze/review - INSIDIUS - Vulgus Illustrata (2025)


INSIDIUS - Vulgus Illustrata
CD 2025, Black Lion Records

for english please scroll down

Mrtvá těla nainstalovaná v různých pozicích. Preparace měla být ztvárněna umělecky, přesto jsem se neubránil tomu, aby mě mrazilo v kostech. Umělé oči s prázdným pohledem. Jakoby bylo všechno zastaveno v morbidním momentě, v mrtvolné křeči. Ve vzduchu se vznáší podivný pach a lidé se fotí s mrtvolami jako by byly živé. Mám z toho všeho zvláštní pocit a tak raději zapínám play na svém přehrávači. Vybírám nové album polských tmářů INSIDIUS. Jejich "Vulgus Illustrata" se mi k této scenérii perfektně hodí. 

Je totiž po okraj narvané podobnými náladami. Je starosvětské ve svých základech, divoké a nespoutané, s technickými prvky a zároveň modernějším přístupem. Namíchaný koktejl, který má v sobě velmi podobný neklid jako moje návštěva morbidní galerie smrti, má parádní masivní a dobře čitelný zvuk. Za velmi zajímavý považuji i obal. Ihned mě zaujal a rád se k němu vracím. Probudil v mé fantazii spoustu nihilistických odstínů zabarvených do šedé a černé barvy. Velmi zajímavé dílo.


Ano, Poláci, kteří datují vznik kapely až do roku 1990 (hráli ale jen dva roky, pak přerušili svoji činnost až do léta páně 2010), na to jdou poctivě, uvěřitelně, s krvavou jiskrou v oku. Líbí se mi tlak a energie, které ke mě z reproduktorů stékají jako špinavá láva. Skladby v sobě mají potřebný drive, takový ten těžko vysvětlitelný heavy efekt. Kývám se spokojeně do rytmu, chodím ulicemi našeho špinavého průmyslového města. Stačilo několik společných setkání s "Vulgus Illustrata" a ihned jsem si připadal jako chycený do pevných sítí. V pomalejších, skoro až doomových momentech, se mi zařezávají riffy hluboko pod kůži i do podvědomí. V těch rychlejších si zase představuji, jak mi kapela vystřelí mozek z hlavy. INSIDIUS nahráli album, které má v sobě něco navíc, něco neuchopitelného, zvláštního a pro mě osobně velmi přitažlivého. Stylově zde potkáme vlivy jak americké, tak evropské death metalové školy, to vše samozřejmě zabalené do typického polského přístupu. Nejdete zde velmi vyváženě poskládané agresivní prvky, kousající momenty, ale i melancholii, chladnou atmosféru i naprostou tmu. Je slyšet, že si kapela dala se vším hodně práce a vše dohnala a vybrousila až k dokonalosti. Vážení přátelé temné muziky, tohle je nahrávka pro opravdové gurmány. Jedná se o dílo, kterému, dle mého soukromého úsudku, nechybí vůbec nic. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Mrtvá těla nainstalovaná v různých pozicích. Preparace měla být ztvárněna umělecky, přesto jsem se neubránil tomu, aby mě mrazilo v kostech. Umělé oči s prázdným pohledem. Jakoby bylo všechno zastaveno v morbidním momentě, v mrtvolné křeči. Temný a chladný death metalový opus! Album, které vás roztrhá zevnitř! 

Asphyx says:

Dead bodies installed in various positions. The preparation was supposed to be artistic, but I couldn't help feeling a chill run down my spine. Artificial eyes with an empty gaze. It was as if everything had been frozen in a morbid moment, in a deathly spasm. A strange smell hangs in the air, and people take pictures with the corpses as if they were alive. It all gives me a strange feeling, so I decide to turn on my music player. I choose the new album by Polish dark metal band INSIDIUS. Their "Vulgus Illustrata" fits this scene perfectly. 

It is filled to the brim with similar moods. It is old-fashioned in its foundations, wild and unrestrained, with technical elements and a more modern approach. This mixed cocktail, which has a very similar uneasiness to my visit to the morbid gallery of death, has a great, massive, and easily recognizable sound. I also find the cover very interesting. It immediately caught my attention and I like to come back to it. It awakened in my imagination a lot of nihilistic shades tinged with gray and black. A very interesting work.


Yes, the Poles, who date the band's formation back to 1990 (but only played for two years before going on hiatus until the summer of 2010), approach it honestly, credibly, with a bloody sparkle in their eyes. I like the pressure and energy that flows out of the speakers like dirty lava. The songs have the necessary drive, that hard-to-explain heavy effect. I sway contentedly to the rhythm as I walk through the streets of our dirty industrial city. It only took a few encounters with "Vulgus Illustrata" and I immediately felt caught in a tight net. In the slower, almost doom-like moments, the riffs cut deep under my skin and into my subconscious. In the faster ones, I imagine the band blowing my brains out. INSIDIUS have recorded an album that has something extra, something elusive, special, and, for me personally, very appealing. Stylistically, we encounter influences from both the American and European death metal schools, all wrapped up in a typical Polish approach, of course. You will find a very balanced mix of aggressive elements, biting moments, but also melancholy, a cold atmosphere and complete darkness. It is clear that the band has put a lot of work into everything and has refined and polished it to perfection. Dear friends of dark music, this is a recording for true gourmets. It is a work which, in my personal opinion, lacks nothing. I would gladly sign that statement with my own blood. Dead bodies installed in various positions. The preparation was supposed to be artistic, yet I couldn't help but feel a chill run down my spine. Artificial eyes with an empty gaze. As if everything had been frozen in a morbid moment, in a deathly spasm. A dark and cold death metal opus! An album that will tear you apart from the inside!


Recenze/review - INSIDIUS - Shadows Of Humanity (2016):

tracklist:
01. The Perfect Slave 
02. Orgiastic 
03. A Darkness That Divides 
04. Destroy The Priests (ft. Peter from Vader and Moyses from Krisiun) 
05. Censure 
06. Doom Accelerator 
07. Abyssful Of Echoes 
08. Forge Of Our Hatred

středa 26. listopadu 2025

Recenze/review - PHOBOCOSM - Gateway (2025)


PHOBOCOSM - Gateway
CD 2025, Dark Descent Records

for english please scroll down

I dobrý úmysl se dá zneužít. Jed může léčit i zabíjet. Toužíme po věčnosti a dokázali jsme jako druh hrozně moc dobrých věcí. Zároveň se stále zabíjíme tím nejkrutějším způsobem. Na jedné straně létáme do vesmíru a objevujeme nové světy. Na té druhé stále čekáme v zákopech, až budeme moci protivníka zničit. Nikdo sice dávno neví proč, ale máme v sobě temnotu, pradávné zvířecí instinkty. Jednou nás nezabije žádná choroba, ani vetřelci, my si vystačíme sami. Vždycky jsem měl rád kapely, které mají dobré texty se zajímavými myšlenkami.

Kanadské PHOBOCOSM sleduji od jejich počátků (důkazem budiž recenze, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem). Vždycky mě na nich fascinovala apokalyptická nálada, kterou jsou i nové skladby nasáklé, jakoby z nich odkapávala zkažená krev. Je cosi neklidného, divokého, bolestivého, co je v nich obsaženo. Pánové přicházejí s novým albem a nadále číhají ve stínu. Aby vám mohli prokousnout hrdlo svojí syrovou hudbou. Death metalem, který je na povrchu chladný a mrazivý a uvnitř hoří jasným plamenem.  


Lidé dokáží být neskutečně krutí a odporní. Stačí si přečíst zprávy a nebo se setkat s démony. PHOBOCOSM měli vždy svůj jasný, rozpoznatelný rukopis. I letos pánové nadále rozvíjejí své nihilistické myšlenky a autentické postupy. Chodíval jsem hustou mlhou a sledoval co se děje v nočních ulicích. Měl jsem pocit, že jsem zahlédl ve stínu záblesk nože. Nenávist v očích, absolutní ztráta empatie. Kanaďané nastavují zrcadlo našim pokřiveným myšlenkám. Navenek se snažíme být dokonalí, úspěšní a silní, ale uvnitř nás jsou stále lovci a oběti. Nakonec se bojíme sami sebe. Nevydržíme s vlastními myšlenkami. Líbí se mi způsob, jakým jsou jednotlivé motivy napsány, jak postupně gradují, kolik v sobě mají různých odstínů černé a šedé. Riffy se valí kupředu jako špinavá stoka. Plavou v ní utopení, oběšení, zohavení. Jakoby tohle album bylo mementem, jakýmsi upozorněním, šokujícím zjištěním o nás samých. Pokaždé, když jsem zapnul play na svém přehrávači, měl jsem pocit, že z reproduktorů ke mě stéká zkažená krev. Na rukou se mi objevily vředy, které pálily, tepaly, bolely. "Gateway" je přesně tím druhem nahrávky, která je prořízne. Začne z nich vytékat hnis. Za velmi povedený považuji jak masivní a velmi dobře čitelný zvuk (X. Berthiaume - recording, mixing, mastering), tak i majestátní a tajemný motiv na obalu (Lauri Laaksonen). Pokud jste fanoušci třeba takových IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION, měli byste určitě zbystřit svoji pozornost. Hraje se zde i pro vás. Novinka je pro mě albem, které mě donutilo k zamyšlení, strhlo mě do hlubiny, nechalo mě nahlédnout do absolutní tmy. Syrová a chladná death metalová apokalypsa! Nahrávka, která vás spálí zevnitř! Definice nihilismu, naprosté tmy a lidské krutosti! 

Asphyx says:

Even good intentions can be abused. Poison can heal or kill. We long for eternity and have achieved many great things as a species. At the same time, we continue to kill each other in the most cruel ways. On the one hand, we fly into space and discover new worlds. On the other, we still wait in the trenches, waiting to destroy our enemies. No one knows why, but we have darkness within us, ancient animal instincts. One day, no disease or invaders will kill us; we will be enough on our own. I have always liked bands that have good lyrics with interesting ideas.

I've been following the Canadian band PHOBOCOSM since their beginnings (as evidenced by the reviews linked below today's article). I've always been fascinated by their apocalyptic mood, which also permeates their new songs, as if rotten blood were dripping from them. There is something restless, wild, and painful about them. The gentlemen are coming out with a new album and continue to lurk in the shadows. So they can bite through your throat with their raw music. Death metal that is cold and frosty on the surface and burns with a bright flame inside.  


People can be incredibly cruel and repulsive. Just read the news or meet the demons. PHOBOCOSM have always had their own clear, recognizable style. This year, the gentlemen continue to develop their nihilistic ideas and authentic approaches. I used to walk through thick fog and watch what was happening in the streets at night. I felt like I saw a flash of a knife in the shadows. Hatred in the eyes, a complete loss of empathy. Canadians hold up a mirror to our twisted thoughts. Outwardly, we try to be perfect, successful, and strong, but inside we are still hunters and victims. In the end, we are afraid of ourselves. We can't stand our own thoughts. I like the way the individual motifs are written, how they gradually escalate, how many different shades of black and gray they contain. The riffs roll forward like a dirty sewer. Drowned, hanged, and mutilated bodies float in it. It's as if this album were a memento, a kind of warning, a shocking discovery about ourselves. Every time I pressed play on my player, I felt like rotten blood was dripping from the speakers onto me. Sores appeared on my hands that burned, throbbed, and hurt. "Gateway" is exactly the kind of recording that cuts through. It starts to ooze pus. I consider both the massive and very clear sound (X. Berthiaume - recording, mixing, mastering) and the majestic and mysterious motif on the cover (Lauri Laaksonen) to be very successful. If you are fans of IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION, you should definitely pay attention. This is also for you. For me, this new album is one that made me think, pulled me into the depths, and let me glimpse into absolute darkness. A raw and cold death metal apocalypse! A recording that will burn you from the inside! The definition of nihilism, utter darkness, and human cruelty!


about PHOBOCOSM on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Deathless
2. Unbound
3. Corridor I - The Affliction
4. Sempiternal Penance
5. Corridor II - The Descent
6. Beyond the Threshold of Flesh
7. Corridor III - The Void

band:
J.S.G.- Drums
S.D.- Guitars
E.B. - Vocals (lead), Bass
R.M. - Guitars




Recenze/review - FESSUS - Subcutaneous Tomb (2025)


FESSUS - Subcutaneous Tomb
CD 2025, Darkness Shall Rise Productions

for english please scroll down

Musel jsem sáhnout do vnitřností. Nasadil jsme si rukavice, přesto jsem cítil na rukou mazlavý hnis. Zase jsem jednou nechápal, jak mohl tohle někdo udělat. Kde se v lidech bere tolik zla? Přemýšlím o tom pokaždé, když sestupuji v nočních hodinách dolů, do pitevny. Těla jsou připravena. Beru do rukou skalpel a vedu přesné naučené řezy. Dělám tuhle práci již od devadesátých let minulého století. A pořád bývám někdy šokovaný. Vždycky jsem u pitev poslouchal extrémní muziku a ani tentokrát jsem neudělal výjimku.

Rakouští FESSUS letos přicházejí se svým mokvajícím dlouhohrajícím death metalovým debutem. Nutno rovnou dodat, že se jedná přesně o odrůdu, která koluje i v mých žilách. Kapela se vyhnula dnes tolik častému neosobnímu, umělému a plastovému zvuku i postupům. Raději, stejně jako já, volila opravdový, reálný, smradlavý a hnisavý postup. Tohle album řeže do živého, to vám klidně podepíšu vlastní krví. 


Vítejte ve staré, dávno opuštěné nemocnici. Pitvy probíhají často na ještě živých lidech. Vše je zde zahalené do naprosté tmy, nihilismu. Kusy nahrubo nasekaných těl jsou mnohdy v již značném stádiu rozkladu. Atmosféra je velmi podobná té, kterou naleznete i na novém albu "Subcutaneous Tomb". Jakoby nám kapela umožnila nahlédnout na druhou stranu, do naprosté tmy. Zlo je ukryté ve stínu! Nenajdete zde žádné rychlé, zběsilé skladby, Rakušané sází spíše na střední a pomalé tempo. Některé momenty v sobě mají až shnilý doomový nádech. Jako celek se potom novinka velmi "příjemně" poslouchá, má masivní a řezající zvuk, obal, na kterém je motiv, který se dobře pamatuje a zároveň perfektně vyjadřuje to, co se na albu odehrává. Mokvající, krutý, surový smrtící kov, který je zahraný s elegancí starých mistrů v oboru. Samozřejmě, FESSUS se volně inspirovali u kapel typu AUTOPSY, PURTENANCE, možná bych se nebál napsat ani PUNGENT STENCH, abychom zůstali ve stejné zemi. Zkrátka a dobře, kapele věřím každý tón, notu, jsem spokojený i s nápady. Každý den ráno chodím do práce kolem nemocnice. Patologové již dávno řežou do masa. Občas je možné přes otevřené okno zahlédnout otevřené tělo. Pokaždé si na tuhle nahrávku vzpomenu. Je velmi dobře napsaná a složená. Má v sobě potřebný drive a sílu. Zahalí vás do takové té mrazivé mlhy. Navíc, mě baví hudbu těchto maniaků poslouchat. Musel jsem sáhnout do vnitřností. Nasadil jsme si rukavice, přesto jsem cítil na rukou mazlavý hnis. Zase jsem jednou nechápal, jak mohl tohle někdo udělat. Kde se v lidech bere tolik zla? Přemýšlím o tom pokaždé, když sestupuji v nočních hodinách dolů, do pitevny. Zapínám znovu play a nechávám se unést do země nekonečných stínů a bolesti. Makabrózní, syrová a chladná death metalová pitva! Temný hnisavý proces!

Asphyx says:

I had to reach inside the body. I put on gloves, but I could still feel the sticky pus on my hands. Once again, I couldn't understand how anyone could do such a thing. Where does so much evil come from in people? I think about this every time I go down to the autopsy room at night. The bodies are ready. I pick up the scalpel and make precise, practiced cuts. I've been doing this job since the 1990s. And I'm still sometimes shocked. I've always listened to extreme music during autopsies, and this time was no exception.

This year, Austrian band FESSUS is releasing their long-awaited death metal debut album. I must add that this is exactly the kind of music that runs through my veins. The band has avoided the impersonal, artificial, and plastic sound and techniques that are so common today. Instead, like me, they have opted for a genuine, real, stinking, and purulent approach. This album cuts to the quick, I can vouch for that with my own blood. 


Welcome to an old, long-abandoned hospital. Autopsies are often performed on people who are still alive. Everything here is shrouded in complete darkness and nihilism. Pieces of roughly chopped bodies are often in an advanced state of decomposition. The atmosphere is very similar to that found on the new album "Subcutaneous Tomb". It's as if the band has allowed us to peek into the other side, into complete darkness. Evil is hidden in the shadows! You won't find any fast, frantic songs here; the Austrians prefer a medium to slow tempo. Some moments even have a rotten doom vibe to them. As a whole, the new album is very "pleasant" to listen to, with a massive and cutting sound and a cover with a memorable motif that perfectly expresses what is happening on the album. Oozing, cruel, raw, deadly metal, played with the elegance of the old masters of the genre. Of course, FESSUS were loosely inspired by bands such as AUTOPSY, PURTENANCE, and perhaps even PUNGENT STENCH, to stay in the same country. In short, I believe every tone and note the band plays, and I am also satisfied with their ideas. Every morning, I walk to work past the hospital. Pathologists have been cutting into flesh for a long time. Sometimes you can see an open body through an open window. I always remember this recording. It is very well written and composed. It has the necessary drive and power. It envelops you in a kind of frosty fog. What's more, I enjoy listening to the music of these maniacs. I had to reach into the guts. I put on gloves, but I could still feel the sticky pus on my hands. Once again, I couldn't understand how anyone could do this. Where does so much evil come from in people? I think about this every time I go down to the autopsy room at night. I press play again and let myself be carried away to a land of endless shadows and pain. A macabre, raw, and cold death metal autopsy! A dark, festering process!


TRACKLIST
1. Pointless Anguish
2. Asphyxiate in Exile
3. Cries from the Ether
4. The Depths of Lividity
5. Yizkor
6. Living Funeral

LINE-UP
Brenton – Guitars, Vocals
Jana – Bass
Thomas – Drums
Gumpf – Guitars



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine