Ostré žiletky se pomalu zařezávají do masa. Kousky tkání odpadávají od kostí. Zahalen do krvavé mlhy kráčím dál. Těším se na smrt, toho utrpení bylo už moc. Jsem unavený životem. Dlouho přemýšlím nad tím, jak všechno skončím. Provaz a starý strom? Rozjetý vlak? Špinavá řeka? Pistole? Ne, dnes ještě ne, raději vyhledám ve svém přehrávači další hudbu a zapnu play. Do obličeje mě uhodí tlak, v kostech ucítím pradávné pnutí. Ano, poslouchám nové EP dánských maniaků CROWN THE BEAST.
Jedná se jenom o dvě nové skladby a jeden cover od SIX FEET UNDER, přesto jsem se k nahrávce rád a často vracel. Má v sobě totiž nakumulovanou energii, takový ten neklidný tlak a touhu ničit hudbou. Sune se kupředu jako tank, jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Přiznávám, že jsem kapelu dosud neznal a tak jsem si poslechl celou diskografii. Doporučuji to i vám.
Pokud tedy máte rádi kapely typu TORTURE KILLER, DEBAUCHERY a již zmiňované SIX FEET UNDER, jste tu správně. Těmi se Dánové volně inspirovali, přidali své vlastní nápady a invenci a vy se můžete kývat do rytmu, trhat si vlasy z hlavy a mlátit obličejem do zdi. Novinka má v sobě sílu, opravdovost, ryzost, uvěřitelnost a je naprosto autentická. Proti zvuku, motivu na obalu, ani celkovému provedení nemám žádných námitek. Naopak, desku si opravdu užívám. Říká se, že spravedlnost je slepá. Pravdou je, že když si v dnešní době člověk pustí večerní zprávy, tak bývá mnohdy šokován, co se kolem nás děje. Jakoby se svět opravdu řítil do záhuby, tak jak to předpověděli staří vizionáři. Než se tak ale stane, budu si novinku těchto maniaků rvát pod tlakem do hlavy. Jasně, není to nic převratného, ani nic, co by otočilo kolem světové hudby, ale není to ani jenom poctivé řemeslo. Naopak, ze skladeb cítím, vnímám všemi póry svého těla, něco navíc, něco neuchopitelného, jakousi morbidní přitažlivost, která mě nutí se vracet. Zkrátka a dobře, novinka mě baví poslouchat a už teď se těším, s čím přijde tahle smečka příště. CROWN THE BEAST odvedli skvělou práci a přidali i něco navíc. Nové skladby se velmi dobře poslouchají, zmiňovaný cover je také skvěle zahraný a mě nezbývá nic jiného, než vám EP "Judgement" doporučit. Valí se kupředu jako lavina smíchaná z kamení, kostí a lidské nenávisti. Řeže se tu do živého, útočí se přímo na solar plexus. Ostré žiletky se pomalu zařezávají do masa. Kousky tkání odpadávají od kostí. Zahalen do krvavé mlhy kráčím dál. Těším se na smrt, toho utrpení bylo už moc. Jsem unavený životem. Dlouho přemýšlím nad tím, jak všechno skončím. Ne, budu bojovat dál, s hlavou vztyčenou. Valivý, melodický death metal, který vás roztrhá na kusy!
Asphyx says:
Sharp razor blades slowly cut into the flesh. Pieces of tissue fall away from the bones. Shrouded in a bloody mist, I keep walking. I look forward to death there’s been too much suffering already. I’m tired of life. I’ve been thinking for a long time about how I’ll end it all. A rope and an old tree? A runaway train? A dirty river? A gun? No, not today I’d rather find some more music on my player and hit play. A surge of pressure hits my face, and I feel an ancient tension in my bones. Yes, I’m listening to the new EP by the Danish maniacs CROWN THE BEAST.
It’s just two new tracks and one cover of SIX FEET UNDER, yet I’ve happily returned to this recording time and again. That’s because it’s packed with pent-up energy that restless pressure and the desire to destroy through music. It plows forward like a tank, like a well-oiled killing machine. I admit I hadn’t heard of the band before, so I listened to their entire discography. I recommend you do the same.
So if you like bands like TORTURE KILLER, DEBAUCHERY, and the aforementioned SIX FEET UNDER, you’ve come to the right place. The Danes drew loose inspiration from these bands, added their own ideas and creativity, and now you can headbang to the beat, rip your hair out, and slam your face against the wall. This new release has power, sincerity, purity, and credibility and it’s completely authentic. I have no complaints about the sound, the cover art, or the overall production. On the contrary, I’m really enjoying this album. They say justice is blind. The truth is that when you turn on the evening news these days, you’re often shocked by what’s happening around us. It’s as if the world were truly hurtling toward destruction, just as the ancient visionaries predicted. But before that happens, I’ll be cramming this new album by these maniacs into my head. Sure, it’s nothing groundbreaking, nor is it anything that would turn the world of music on its head, but it’s not just honest craftsmanship either. On the contrary, I feel I sense with every pore of my body something extra in these tracks, something intangible, a sort of morbid allure that compels me to keep coming back. Long story short, I’m really enjoying listening to this new release, and I’m already looking forward to what this band comes up with next. CROWN THE BEAST did a great job and even went the extra mile. The new songs are a real pleasure to listen to, the cover I mentioned is also brilliantly performed, and I have no choice but to recommend the EP “Judgement” to you. It rolls forward like an avalanche of rocks, bones, and human hatred. It cuts to the quick, striking straight at the solar plexus. Sharp razor blades slowly slice into the flesh. Pieces of tissue fall away from the bones. Shrouded in a bloody fog, I keep walking. I look forward to death there’s been too much suffering already. I’m tired of life. I’ve been thinking for a long time about how to end it all. No, I’ll keep fighting, with my head held high. Rolling, melodic death metal that will tear you to pieces!
Šel jsem ze školy přes pole a máčel jsem nohavice v bahně. Přede mnou si to šinou dvě takový pěkný holky. Normálně bych aspoň něco zahlásil, ale nemám fakt náladu. Padá na mě splín ze školy. Chtěl bych od toho všeho už mít pokoj. Zase jeden učitel, co si na mě honí triko. Kdyby to aspoň řekl normálně, ale to ne, to on musí pronést něco o oblečení, o vlasech, o duté hlavě a o tom, jak vypadám. Mě bylo jasný, že se předvádí před svojí mladou kolegyní, ale dodnes nechápu, co je na tom vtipnýho někoho zesměšnovat. Nesnáším to, nesnáším tenhle předmět, učitele, celou tuhle zasranou školu, mumlám si pod vousy a opět si říkám, jestli bych se na to neměl vybodnout a nejít raději na vojnu. Nemít blondýnku, tak na to peču a už jsem dávno v zeleným. Předmět se jmenuje programování v technice a učitel Křeček.
Zasranej hlodavec. Vyndám si sešit se zadáním. Milý zmuchlaný studente, hahahaha, tohle není rozhodně na zápočet, asi na to prostě nemáte. Hahahaha, měl byste se nad sebou zamyslet. Napište do týdne program. A nemyslete si, že to někdo udělá za vás. Budu to CHTÍT VYSVĚTLIT, žejo Žanetko, by byste si asi s takovým vlasatým mladíkem asi nevyšla, co? Následuje chichot jedné tupější dívky. Kurva takhle se to dělá, už to skoro křičím, když se otevřou dveře a v nich moje milá. Co tu špačkuješ? Směje se, protože ona studuje peďák a tam je to na pohodu. Pokaždé, když za ní přijdu, tak se učitelé usmívají, jsou milý. Úplně jinej svět než strojárna, to vám povím. Ty naše starý struktury, zase studuju školu, kde jsou skoro samí chlapi a je jim kolem sedmdesáti. Nevrlí dědci, co se po každém jen vozí. No, zase na druhou stranu, asi je na mě vidět, že mě to moc nebaví.
Nevím, co s tím mám dělat. Programovat sice trošku umím, ale na tohle fakt nemám. Ani nevím, kde bych se to měl naučit. Na přednášky jsem sice chodil, ale co vím, tak zrovna o tomhle nikdo nikde nemluvil. Ptám se nějakého spolužáka a ten moje slova potvrdí. Chce se mi spát, bolí mě hlava, jsem ve stresu. Přitulí se ke mě, líbá mě, ale trvá mi to fakt dlouho, než se uvolním. Je to snad poprvé, co nemám chuť. Měl bych se nad sebou fakt zamyslet. Budeš muset za Nerdama. Do třetího patra, tam jak máš normálně bydlet. To jako fakt? Pár akcí jsem s nimi strávil, ale nebyl to zrovna můj šálek kávy. Oni třeba úplně jinak mluví, nerozumím jejich vtipům, nebaví mě sedět u počítače a co se týká her, tak je prostě nedávám. Pokaždé mě zastřelili během několika kroků a tak jsem šel radši na pivo. No, ujel mi v tomhle vlak.
Oni si staví ty svoje sítě, spojují jednotlivé počítače v různých místnostech, aby mohli hrát. Nosí kostěné brýle, svetry i ve vedru, prestige, smějí se nahlas a jsou to vtipy, který přijdou vtipný jenom jim. Když odcházím z pokoje, pokřižuji se. Asi jako každý jsem se občas těmhle týpkům smál. Nemyslel jsem to zle, ale spíš mi přišlo legrační, jak mluví, jak je nechápu. Už jsem tu párkrát byl a tak moc dobře vím, že pivem jim radost neudělám. Koupím raději kafe, protože někteří z nich dokáží sedět třeba dva dny v kuse u nějaké hry a popíjejí u toho kávu z půllitrů. Zaklepu a vůbec nic se neděje. Chvilku počkám, zkusím to znovu a pak vkročím do jámy lvové. Smrdí to tam. Na parapetech jsou figurky z nějakých her a filmů. Plakáty působí děsně dětsky, tohle je pokoj tak desetiletého kluka, chce se mi zahlásit, ale rozmyslím si to. Sedí jich tu asi pět a jsou totálně mimo. Přijdu si jako v zoo, jako bych právě prožíval nějaké sci-fi. Kdybych tenkrát tušil, že takhle budou mimo celé další generace, asi bych se na místě zastřelil. Haló, potřebuji s vámi mluvit!
A nic. Trvá to asi hodinu, než se jeden zvedne. Jde na záchod, protože ani Nerdi nemůžou ošulit přírodu. Když se vrací, tak se mu postavím od cesty. Je to takový malý kluk s velkými brýlemi. Řekne něco, čemu nerozumím. Je to klingonština nebo elfština? Netuším. Odstrčí mě, zasyčí a usedne znovu ke klávesnici. Ještě chvilku se vtírám a věren odkazu svých předků bojovníků, se jen tak nevzdám. Byl jsem kdysi na návštěvě v blázinci. Duševně nemocní tam mlátili hlavou do zdi, divně se kývali a vydávali skřeky. Nerdi dělali to samé, když jsem jim vyhodil pojistky. Musel jsem se smát. Klid, dýchej z hluboka. Mlel něco o dalším levelu a protože se psal rok 1999, nebylo ještě běžné, aby kluci pořád brečeli. On ale plakal jako stará babička, co plakal, štkal. Budu to muset přeinstalovat, hru jsem ukradl, nemám klíč a podobné hlášky se ozývaly celým pokojem. Asi jsem nezačal úplně dobře, přesto jsem se osmělil a normálně jednomu slíbil, že mu za napsání programu zaplatím. Nejdřív na mě divně koukal, no spíš čuměl a pak jen kývl. Ukaž to. Chvilku si četl zadání a pak řekl, že to bude oříšek. Vyčistil si brýle a sednul si k tomu. Měl jsem jim nechat vypnutou elektriku do doby, než by to sepsal, ale to já ne, já byl hodnej. Vše jsem zapnul, na jejich tvářích se rozhostil úsměv a někteří i mlaskali a slintali.
Chodil jsem za nimi několik dní, vždy rovnou cestou ze školy, ale bylo to vlastně jedno. Oni snad ani nespali. Nechápal jsem, kdy studují, kdy chodí na přednášky a cvičení. Seděli u počítačů jak přikovaní a nereagovali na nic. Zkoušel jsem na ně větrat, zhasínal a rozsvěcel jsem, ale oni byli jen pohlceni střílečkami. Nadávali u toho, jejich tučné podbradky a břicha nadskakovaly. Ztráceli se v jiné realitě. Pojídali snad jen pizzu, hranolky a pili hektolitry kafe. Mladí kluci, co místo toho, aby se někde pářili a balili holky, tak raději slintali nad Ukájeli se nad kostičkovanými slečnami s velkými prsy v počítačových hrách. Kdybyste aspoň koukali na porno, řekl jsem si mnohokrát, ale oni byli neteční. Měl jsem sto chutí jim přesekat kabely a vyhnat je z téhle kobky na vzduch. Jejich problém, říkal jsem si, jenže to nebyla pravda. Na papíře se zadáním bylo kolečko od sklenice a nějaký podivný omastek. Můj vyvolený Nerd nenapsal ani řádku. Do prdele, zítra to mám odevzdat a zaplatil jsem ti. Vždycky mě, asi jako každého hrozně štve, když mě někdo ignoruje. A tak jsem milého budoucího ajťáka zvedl i se židlí a odnesl do kuchyňky. Položil jsem před něj papír a tužku. Piš.
Tvářil se jako mládě hrocha, co ho v zoo vzali od matky. Pak se usmál, něco zablekotal a potom konečně program napsal. A teď mi to vysvětli. To bylo o hodně horší. Možná uměl programovat, možná uměl matiku a šly mu počítače, ale vůbec neuměl mluvit. Blekotal, marně jsem se snažil zachytit aspoň nějaké útržky, abych věděl, o co vůbec jde. Moc nám to spolu nešlo. Programování jsem sice rozuměl, dokonce jsem dva roky chodil na brigády, kdy jsem psal programy na jízdy aut v autodopravě, ale tady jsem se ztrácel. Matematika, kterou jsem měl umět, jsme na střední nikdy nebrali a asi byla už nad moje chápání. Když jsme skončili, tak jsem měl sice v rukou napsaný program, ale nerozuměl jsem zhola ničemu. Šlo o hodně. Když zápočet získám, budu pokračovat dál. Když ne, tak si zopakuji ročník. A to mě ještě čekala mechanika, kterou mě učil chlápek, kterému jsem před několika lety trošku chodil za dcerou. Nikdy mi to nezapomněl. To byl snad ještě větší hajzl, než ten přes programování.
Jdu zase polem, akorát opačným směrem. Poslouchám nějaký doom metal, abych měl ještě větší depresi a chmury. Kouřím před vchodem a když na mě konečně přijde řada, tak se mi klepou ruce i nohy. Copak, nějakej nevyspalej, co? No, mohl jste se aspoň ostříhat. Takhle se Žanetce líbit nebudete, hahahahaha. Jako bych neměl nějakou Žanetku u prdele. Podám mu papír s napsaným programem a on mě posadí k počítači. Mačká zatím slečně ramena a kouká jí jako nějaký úchyl ještě na prsa. Olízne si rty a sliny mu odstříknou do vzduchu. Holka musí mít fakt silnej žaludek, říkám si, když přepisuji všechno do kompu. Jsem hotový poměrně brzy. Přihlásím se, on přejde ke mě a program spustí. A nic. Tak se podíváme, kde nám udělal pan metalista chybu. Mám pravdu, že jste metalista, že ano. Přikývnu a je ve mě malá dušička. No, tady je to blbě. Neprošel jste. Máte smůlu mladíku. Uvidíme se za rok a do té doby se prosím ostříhejte. Jsem jak opařený. Uff. Konec, šlus, vojna.
Nějak dodnes nevím, proč se Žanetka ozvala. Možná měla jen dobré srdce. Silný žaludek a dobré srdce. Pane profesore, já bych mu dala ještě šanci, co myslíte. Usmála se na něj a kdybych se nepohyboval celý život mezi lidmi, asi bych nepoznal, že to hraje. Když se na mě nedíval, mrkla na mě. No, dobře, že jste to vy. Prospěl, dejte mi index. Poděkuju a pošlu slečně polibek. Vůbec neutuším, jak se dostanu ven, ani na kolej. Jsem jak ve snách. Cestou na pokoj vyhodím Nerdům elektriku na hlavním vypínači. Debilové, ulevím si a pak pozvu svoji milou na pivo. Dlouho do noci diskutujeme o tom, jaký vlastně ten nový druh, odrůda, čeleď lidí od počítačů vlastně je. Zní to ve srandě, ale připadají nám fakt totálně mimo. Podle mě jsou propojení jako jedna entita. Jako nějaký živoucí organismus. Přemýšlí za ně ale někdo úplně jiný.
Ještě jsme ani netušili, že za pár let budeme nosit v kapsách malé počítače všichni a spousta z nás bude mít úplně stejné nepřítomné pohledy, jako nerdi. Jak to tak sleduji kolem sebe, ovlivňuje nás to čím dál tím víc. A to si prosím pěkně vezměte, že kluci jen hráli hry a posílali si emaily, které byly právě v plenkách. Bylo to dávno před sociálními sítěmi. Dávno předtím, než jsme všichni dobrovolně ztratili svoje soukromí. Dopijeme, jdeme na pokoj a z okna naproti uprostřed noci vylézá na parapet nějaký obtloustlý kluk. Sebevrah, pronese moje holka, ale já jí uklidním. To jenom Nerd kontroluje kabel. Aby mohl dál hrát.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave DGS! I haven’t been able to find any interviews with you in Czech anywhere. So first, I’d like to ask you to introduce the band to readers who aren’t familiar with you yet. Feel free to start from the very beginning and walk us through the entire bloody history of DGS.
Alpo: Well, to start, we are a deathgrind trio from Helsinki Finland! We are mellow guys with serious passion in playing music in its many forms. DGS was founded in 2021 from the ruins of our previous band with the idea of playing some uplifting and fun deathgrind. Quite soon the idea of playing something fun and uplifting changed into playing something melancholic, crushing and devastating. During the first couple of years we were just playing for the fun of it at the rehearsal space. But once the album started to take its form we wanted to start doing gigs and grow as a band. We started recording the album in 2024 and released the first single from it in 2025. We played our first gig after the release of the single in October 2025.
Juho: We never released any demos or anything before so our recently released debut album pretty much stands as our current histroy. After the album was mixed we were looking for potential labels and reached an agreement with Great Dane Records, so here we are.
This year you released your brand-new album, “Delusional Grasp of Sanity.” It’s dark, raw, and honest death grindcore metal. Did you approach the recording differently than in your home bands, or did you stick to tried-and-true methods?
Alpo: We approached the recording with a bit of a do-it-yourself kind of attitude. We wanted it to sound as authentic as possible. A sound engineer was used for the mixing of the album as well as the drum recordings to make it sound professional while still maintaining the raw and honest feel.
Juho: For me it was a must to have the guitars recorded with an actual amp instead of using plugins. Not that there's anything terribly wrong with plugins, but because I wanted the guitars to sound raw and have all that natural feedback happening whenever needed. Occasionally the guitars ended up feedbacking perhaps a bit too much and sometimes even whenever not needed, hahaha, but as a fan of Celtic Frost’s album Monotheist and that album’s feedback drenched sound, I’d say it ended up sounding nice and definitely raw.
Iain: In the end, everything went quite smoothly with the recording of the album, as we were able to use the skills, knowledge, and experience gained from playing in other bands to really focus on the kind of vision that we had for the album. This also allowed us to work more freely without outside distractions and opinions, as we knew what we wanted to achieve, and how to get there.
Juho: Yeah, but to be precise even we didn’t have everything completely planned out in advance. At one point after the instruments and the vocals were recorded Alpo suggested that a friend of his, Hannes Kaukoranta could play the french horn on the album. I figured that if the french horn worked for Celtic Frost, it would work for us too. So we went to the rehearsal space to record the horn sections without having even a single note composed beforehand. So we started experimenting and a few hours later we headed out for a few beers feeling very satisfied about how the horn parts ended up sounding.
At first, the new album strikes me as perhaps less accessible, rawer, yet at the same time incredibly dark and evil. Was that intentional? How did the album actually come together, and how did you compose the music?
Alpo: I think the dark and evil sound of it started to take its place the more we played together. All of us participate in composing the music. Most songs are (almost) fully composed by one member at home, while some songs get their first notes composed at the practice place. All songs are finalized together to make them sound like they fit our musical style.
Iain: It all came together instinctively , and the direction sort just kind of evolved to what it is now in a very natural way. We never really tried to pigeonhole ourselves into any one style of music, nor did we try to limit ourselves with the kinds of elements that should be included.
Juho: As Alpo said, we compose songs separately but the final arrangements are quite often polished and finalized together and everyone adds his personal touch playing his own instrument slightly different than originally written. Some songs came out pretty much the way as initially intended, but some songs went through a whole lot of re-arranging.
And talking about songwriting, I usually write stuff all the time: while on the bus or train, while driving the car, while I'm at work and so on. I have riffs going on inside my head, I think about how the drums should be played, maybe how vocal lines could go and then I try to memorize it until I get to sit down with my guitar and figure out if I imagined the riffs correctly. Sometimes I tend to forget stuff, which really sucks and pisses me off, so I also try to write some ideas on paper or on my phone if I don't have my guitar at hand.
Occasionally I come up with songs while playing the guitar too like the case was with ‘Obliterate’. I was just playing random stuff at rehearsals and Alpo asked “what was that?” and I said I just started jamming some notes by myself. He then suggested we should make it into a song. Then we added blastbeats and Iain's rumbling bass guitar on top of it. So we had the intro/verse riff ready and jammed through the beginning of the song. Then when we were approaching the point when the chorus riff would logically start, I came up with the chorus riff without thinking about it. So it took maybe 5 or 10 minutes to write the whole song starting from scratch, haha. We didn't want to prolong the song too much so the structure was kept very simple to have maximum effect.
Usually I bring my own riffs, ideas or complete songs to rehearsals and show them to the guys and then we collectively work on the arrangements. For some songs I prefer doing MIDI drums at home and recording demos, but usually I use this method for songs that have more details and are more difficult or feel like too time consuming to explain.
As musicians, you’ve played in bands like GOD DISEASE, NEUROSURGERY, PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, and STRANGLE CHAIN. Each of you is experienced and has your own style. The advantage is probably that you know what and how you want to play. But don’t you have trouble agreeing on things? You know, egos and such. By the way, how do you manage to keep up with concerts, for example?
Alpo: Haha, we don’t have very large egos, so it hasn’t been an issue to agree on things at all. All of us are experienced musicians and quite busy with our other bands, so scheduling is sometimes a bit difficult. However, DGS is still quite a new band with little experience in gigging, so scheduling hasn’t been a huge issue yet.
Iain: We also are in the fortunate position in that we all work very well together. I don’t believe that we’ve ever had any disagreements about the direction of the music (although Alpo and Juho may disagree). We went with the attitude that everyone brings something to the table, and that we can try any and all ideas that may be presented. As for concerts, as Alpo previously mentioned it hasn’t really been a problem yet. Let’s see what the future brings, but as long as we are all well organised, then I feel that there shouldn't be any major scheduling issues for shows.
Juho: Trouble with agreeing? Well just as Iain hinted, I just hate it when I have an awesome idea regarding some song's arrangement and Alpo disapproves of it and has another idea. Iain has suggestions too but he is generally more laid back and adaptive and usually doesn't try to start questionizing stuff I write, hahaha. But then if Alpo and I can't decide which way to go, we decide it by voting. And yeah, I think I should mention that Alpo is usually right but I only realise it afterwards, haha. But of course for us having three dudes discussing structures and arrangements will have a better outcome than someone of us just figuring out stuff on his own. I think that's what being in a band is all about: expressing yourself and your creative side and having a good time with your friends to make the best of it. And of course having more ideas to choose from might lead you to doing something you would never have thought about otherwise. But no, there's no ego bullshit going on and in my opinion occasionally disagreeing about something only shows that we have passion for what we are doing.
I have “Delusional Grasp of Sanity” on my MP3 player, and I have to say I’m literally absorbed by it. It’s not just great ideas, but also the sound, which is, in a word, devastating. I’ll be sitting on the tram, for example, and suddenly catch myself tapping my foot. I’m dying to start dancing. If I weren’t already a bit older, I probably would have. Where did you record the album, and who handled the mastering?
Alpo: Thank you for the kind words! Everything was recorded at our practice place. Atte Karm (from Fearmonger) took care of recording the drums and mixing while all the other instruments and vocals were recorded by ourselves. And I have to say, Atte did a fantastic job with the mixing! Mastering was done by our guitarist Juho.
Iain: Thank you so very much for the awesome feedback! We were discussing not so long ago that the response has been surprising and very humbling, as DGS started just by wanting to hang out and play together without any thoughts on where we wanted to take it. We are very pleased with the end result, and Atte and Juho did a fantastic job with mixing and mastering the album respectively.
Juho: I also want to highlight the mix Atte did. Anyways, after Atte had finished mixing the album, we were talking about the mastering and were supposed to have it done by a professional even though I had done some experimenting and was trying to learn more about mastering. Suddenly we were in a bit of a rush since we had our first gig coming up and needed at least one song published online. So we ended up using my mastering for it. Iain and Alpo liked the master so we decided to have the album released that way with slight adjustments. Then when we had handed out the master to our label Great Dane Records for the album to be pressed, I was on a vacation in London and the label was asking for the master in a fancy industry standard format which I hadn't unfortunately checked in advance. Luckily we got Peter from Putrid Defecation to help us out with that so thank you very much Peter!
Who wrote the lyrics for *Delusional Grasp of Sanity*? And what are they about? Where do you get your inspiration for the themes?
Alpo: All of us take part in writing the lyrics. The lyrics revolve around themes including alcoholism, depression, existentialism, society. The lyrics are often dark and gloomy, but so is our music! The inspiration for the lyrics come from our real life experiences and how we view the world around us.
Iain: As I said previously, we all work very well together, and so coming up with lyrical ideas happened quite easily and naturally. I guess that it’s quite fortunate that we feel the same way about people, society, and the world as a whole.
Who designed the cover art for *Delusional Grasp of Sanity*? I really like their work. How did you go about choosing the cover art in the first place?
Alpo: The cover art was designed by Niilas Nissilä (from Sepulchral Curse)! A talented artist and a friend of ours. Looking at his previous work we knew he would do a great job for our cover art!
Juho: Niilas first made a sketch according to how he felt the album sounded. Then we threw in a few additional ideas and he worked on them but eventually the cover art started taking a slightly different direction and I really love how it turned out. It pretty much looks as dark, desperate and grimy as the album sounds like. Really beautiful.
If we go back to the beginning… What was actually the initial impulse that led you to form the band? And why death/grindcore metal specifically? I’d guess some good pub, one thing leading to another… or am I wrong?
Alpo: I think the initial impulse was that we were practicing with our previous band, but only the three of us showed up at the practice place week after week. We decided to start making our own music just the three of us instead of continuing with the other band. The initial idea was to play uplifting grindcore, but it quite quickly evolved to something darker and gloomier. We are all fans of fast and heavy music, so having lots of blast beats was non-negotiable! A lot of ideas for the band and its musical style came up at a good pub, though.
Iain: On a personal level I really enjoyed playing with and hanging out with Alpo and Juho, and we were all quite frustrated with what in our previous band. I suggested to them that we just get together to hang out and play some grind, as grind is always fun to play and DGS just kind of started to evolve from there.
Juho: In the beginning after playing for some while as a three-piece we were thinking of getting a vocalist and had one rehearsal with a friend of Alpo’s auditioning for vocals. He eventually declined joining because he felt he was after all too busy at the moment. For me it felt like a total bummer because I really liked his vocals. After that Alpo suggested that he himself could try doing vocals and playing the drums simultaneously because he had been doing backing vocals in other bands. My jaw then pretty much dropped to the floor upon hearing him playing and singing at the same time without even having any lyrics at the moment, you know: just improvising with vocal patterns and singing random words. Iain then started doing backing vocals so the final touches of our sound started taking its shape.
Iain: We’ve never limited ourselves to what should be in our music. If there was something that we liked then we used it. It’s been a really refreshing process, as we don’t really write to a formula. We just play what we enjoy, and if other people like it, then that’s a bonus. However, as Alpo has already said: blast beats are mandatory!
You’re from Helsinki, Finland, and you play extreme death grindcore metal. Our readers would definitely be interested in how the death grind metal scene works in Finland. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from you guys (CONCRETE ICON are excellent!, INFERIA (I still love this band!)). Does that mean the scene is really strong over there right now? What about shows, how many people show up?
Alpo: The death metal scene in Helsinki (and generally in Finland) is alive and well! A good example of this is the great Helsinki Death Fest! There are also new death metal bands popping up in Finland frequently. The amount of people showing up to death metal shows varies a lot by the band, though.
Juho: I think the scene is currently vibrant but not only just death metal but also on a wider scale with bands from different kinds of underground subgenres playing in the same events and so on. And I like it that way because listening to different kinds of bands at the same event has a bit more to offer for everyone in the audience and also for those who are on stage. Like playing this year at the same venue with three bands, a doom metal band, a sludge band and a hardcore punk band. I think it was fun because we ourselves have at least some elements from each genre.
Your music clearly shows that you’re influenced by both the Finnish death/grindcore metal scene and older European bands. What about you as fans? Do you prefer the original death metal of the ’90s, or do you also draw inspiration from newer albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on DGS.
Alpo: To me personally, the biggest influences to DGS music are Rotten Sound and Ulcerate. Rotten Sound due to the sheer brutality and the exceptionally good drumwork in the early albums, and Ulcerate due to the chaotic and gloomy atmosphere. I personally listen to anything that sounds good and am not that much limited to certain genres.
Iain: On a personal level I can say Napalm Death, Nasum, and Teethgrinder would be my biggest influences from the world of grindcore, but it was Portuguese grindcore band called Axia that really showed me that there’s no limit to the kinds of influences that can be used in this style of music. I highly recommend that you check them out! But generally speaking I tend to pick up musical ideas from all over the place, regardless of genre, and have been listening to a lot of dark industrial music lately for some reason.
Juho: Talking about death metal, I pretty much grew up with the 90's death metal stuff but I like newer stuff too and the same goes with grindcore. I’ve got many influences but instead of carbon-copying them it’s usually like some single riff might remind me of some band. For example: “this riff sounds like Rotten Sound or Nasum and the next one sounds like Anti Cimex”. Then I might be using a riff that reminds me of Bolt Thrower, Autopsy or whatever. Still I wouldn't say there's a single biggest influence for DGS because we get inspired by many bands and genres.
What about you and concerts in general? Are you a band that plays as many shows as possible, or are you pretty selective? Do you have any dreams, like a band you’d like to tour or play a festival with, or a city where you’d like to perform? The Obscene Extreme festival is a must for you!
Iain: I can’t speak on behalf of Alpo and Juho of course, but personally I absolutely love to play live, and will happily play anywhere anytime with anyone.
Alpo: We are quite a new band and haven’t had many shows yet, but we would like to do as many shows as possible. It would be amazing to tour or play festivals with bands like Rotten Sound. Any good metal festival would be a dream come true for us, though. In Czechia we would like to play for example in Obscene Extreme, Brutal Assault and Nice to Eat You deathfest!
Juho: The lineup of Obscene Extreme looks very enticing so I'd definitely be thrilled to play there. And what comes to bands, playing with bands like Napalm Death and Rotten Sound would be very awesome.
What does music mean to you? I’ve been listening to extreme metal since the ’90s, and I can’t imagine a day without playing something new or even something old. I love going to concerts, I enjoy the atmosphere, I like the people hanging around actually, you could say it’s my lifestyle, hobby, and addiction all at once. How about you? Feel free to get philosophical.
Alpo: Music is the air we breathe. Playing music, listening to music and going to concerts of various musical styles is a great passion for us. The atmosphere in metal concerts and festivals is amazing, and one of the best parts of it is hanging around with people who enjoy the same music and atmosphere. One of my favourite parts of gigging and touring in general is meeting the people who play in the other bands with us and to have a beer with them. It is a lifestyle generated by the love of music but also by the love of playing the instruments.
Iain: To me music is like the blood in my veins, in that I can’t live without it. Words cannot explain the joy that music gives to me, and I feel very fortunate in that I’ve found two very like-minded people to play with like Alpo and Juho.
What does DGS have planned for the near future? How about a tour for the new album? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…
Alpo: Our plans for the near future is to do gigs and work on our second album. We would love to tour with the debut album, but I think we still need to grow our fanbase to get more people coming up to our shows. The message we have to our fans is: thank you for listening to our album! Tell a friend and come to our shows! For promoters: if you are interested in booking DGS for an event, contact us via our email dgs.grind.official@gmail.com, instagram (dgsgrind) or facebook (DGSgrind)!
Juho: Currently we have a few shows coming up in Finland and possibly a few shows abroad. And we have some new songs already written and quite a lot of sketches to work on, so as soon as we get them finished, we’ll be heading to the studio to record our second album.
I’m going to listen to your new album, “Delusional Grasp of Sanity,” again. I have to say that, for me personally, it’s essentially a perfect death grind metal masterpiece. A total inferno. I hope the album does well and reaches as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal lives as well. Good luck, cheers!
Alpo: Thank you very much for the kind words! We really appreciate it!
Iain: Thank you for the interview! It was a pleasure to do!
Juho: Thank you very much and hopefully we’ll get to play in Czechia some time soon!
Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026):
Ave DGS! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou krvavou historií DGS.
Alpo: No, pro začátek, jsme death grindové trio z Helsinek ve Finsku! Jsme pohodoví kluci s opravdovou vášní pro hraní hudby v jejích mnoha podobách. DGS vznikli v roce 2021 z trosek naší předchozí kapely a s myšlenkou hrát povznášející a zábavný death grind. Brzy se myšlenka hrát něco zábavného a povznášejícího změnila v něco melancholického, drtivého a zničujícího. Během prvních pár let jsme hráli jen pro zábavu ve zkušebně. Ale jakmile album začalo nabývat své podoby, chtěli jsme začít koncertovat a růst jako kapela. Album jsme začali nahrávat v roce 2024 a první singl z něj vydali v roce 2025. První koncert jsme odehráli po vydání singlu v říjnu 2025.
Juho: Nikdy předtím jsme nevydali žádná dema ani nic podobného, takže naše nedávno vydané debutové album v podstatě představuje naši současnou historii. Po mixování alba jsme hledali potenciální labely a dosáhli dohody s Great Dane Records, takže tady jsme.
Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Delusional Grasp of Sanity“. Jedná o temný, drsný a poctivý death grindcore metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než ve vašich domovských kapelách nebo jste zvolili ověřené postupy?
Alpo: K nahrávání jsme přistoupili s trochu kutilským přístupem. Chtěli jsme, aby to znělo co nejautentičtěji. Pro mix alba i bicích byl použit zvukař, aby to znělo profesionálně a zároveň si zachovalo syrový a upřímný pocit.
Juho: Pro mě bylo nutností mít kytary nahrané se skutečným zesilovačem místo pluginů. Ne, že by na pluginech bylo něco hrozně špatného, ale proto, že jsem chtěl, aby kytary zněly syrově a měly přirozenou zpětnou vazbu, kdykoli je to potřeba. Občas kytary dostaly zpětnou vazbu možná až příliš a někdy i tehdy, když to nebylo potřeba, hahaha, ale jako fanoušek alba Monotheist od Celtic Frost a zvuku tohoto alba nasyceného zpětnou vazbou bych řekl, že to nakonec znělo pěkně a rozhodně syrově.
Iain: Nakonec s nahráváním alba proběhlo všechno docela hladce, protože jsme mohli využít dovednosti, znalosti a zkušenosti získané hraním v jiných kapelách, abychom se skutečně soustředili na vizi, kterou jsme pro album měli. To nám také umožnilo pracovat svobodněji bez vnějších rozptylů a názorů, protože jsme věděli, čeho chceme dosáhnout a jak toho dosáhnout.
Juho: Ano, ale abychom byli přesní, ani my jsme neměli všechno předem kompletně naplánované. V jednu chvíli po nahrání nástrojů a vokálů Alpo navrhl, aby na albu na lesní roh zahrál jeho kamarád Hannes Kaukoranta. Říkal jsem si, že když lesní roh fungoval pro Celtic Frost, bude fungovat i pro nás. Tak jsme šli do zkušebny nahrát lesní party, aniž bychom předem měli jedinou složenou notu. Začali jsme tedy experimentovat a o pár hodin později jsme se vydali na pár piv, velmi spokojeni s tím, jak lesní rohy nakonec zněly.
Nová deska mi přijde zpočátku možná méně přístupná, surovější, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Alpo: Myslím, že temný a zlý zvuk hudby se začal projevovat čím víc, jak jsme hráli společně. Na skládání hudby se podílíme všichni. Většinu písní (téměř) kompletně skládá jeden člen doma, zatímco některé písně vznikají až na zkoušce. Všechny písně jsou finalizovány dohromady, aby zněly tak, aby odpovídaly našemu hudebnímu stylu.
Iain: Všechno to vzniklo instinktivně a směr se tak nějak přirozeně vyvinul do podoby, jakou máme dnes. Nikdy jsme se nesnažili zaškatulkovat do jednoho hudebního stylu, ani jsme se nesnažili omezit se na prvky, které by měly být zahrnuty.
Juho: Jak řekl Alpo, písně skládáme odděleně, ale finální aranžmá se často společně vyleští a finalizují a každý přidá svůj osobní dotek hraním na svůj nástroj trochu jinak, než jaký byl původně napsán. Některé písně vyšly víceméně tak, jak byly původně zamýšleny, ale některé písně prošly spoustou přearanžování.
A když už mluvíme o psaní písní, obvykle píšu věci pořád: v autobuse nebo vlaku, při řízení auta, v práci a tak dále. V hlavě se mi honí riffy, přemýšlím, jak by se měly hrát bicí, možná jak by mohly fungovat vokální linky, a pak se je snažím zapamatovat, dokud si nesednu s kytarou a nezjistím, jestli jsem si je správně představil. Někdy mám tendenci zapomínat věci, což mě opravdu štve, takže se také snažím nějaké nápady napsat na papír nebo do telefonu, pokud nemám kytaru po ruce.
Občas mě napadají písně i při hraní na kytaru, jako tomu bylo v případě „Obliterate“. Na zkouškách jsem hrál jen tak náhodné věci a Alpo se zeptal: „Co to bylo?“ a já řekl, že jsem si jen začal sám jamovat noty. Pak navrhl, abychom z toho udělali písničku. Pak jsme k tomu přidali blastbeaty a Iainovu dunivou basovou kytaru. Takže jsme měli připravený úvodní/slokový riff a jamovali jsme až do začátku písně. Pak, když jsme se blížili k bodu, kdy měl logicky začít refrénový riff, jsem ho vymyslel bez přemýšlení. Takže trvalo asi 5 nebo 10 minut, než jsem napsal celou píseň od nuly, haha. Nechtěli jsme píseň moc protahovat, takže struktura byla co nejjednodušší, aby to mělo maximální efekt.
Obvykle si na zkoušky nosím vlastní riffy, nápady nebo hotové písně a ukážu je klukům a pak společně pracujeme na aranžmá. U některých písní raději hraji MIDI bicí doma a nahrávám dema, ale obvykle tuto metodu používám u písní, které mají více detailů a jsou složitější nebo se zdají být příliš časově náročné na vysvětlení.
Jako muzikanti působíte, hráli jste v kapelách jako GOD DISEASE, NEUROSURGERY, PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, STRANGLE CHAIN. Každý z vás je zkušený, má svůj rukopis. Výhodou asi je, že víte, co a jak chcete hrát. Nemáte ale problémy s tím se dohodnout? Znáš to, ego, apod. Mimochodem, jak stíháte třeba koncerty?
Alpo: Haha, nemáme moc velká ega, takže nebyl problém se na ničem shodnout. Všichni jsme zkušení hudebníci a docela zaneprázdnění s ostatními kapelami, takže plánování je někdy trochu složité. DGS je ale stále docela nová kapela s malými zkušenostmi s koncertováním, takže plánování zatím nebyl velký problém.
Iain: Jsme také v tom šťastném postavení, že všichni spolu velmi dobře spolupracujeme. Nemyslím si, že bychom se někdy neshodli ohledně směru hudby (i když Alpo a Juho se možná neshodnou). Vycházeli jsme z postoje, že každý něco přinese a že můžeme vyzkoušet všechny nápady, které budou prezentovány. Co se týče koncertů, jak již Alpo zmínil, zatím to nebyl problém. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale pokud budeme všichni dobře organizovaní, myslím, že by s plánováním koncertů neměly být žádné větší problémy.
Juho: Problém se shodou? No, přesně jak naznačil Iain, prostě nesnáším, když mám skvělý nápad ohledně aranže nějaké písně a Alpo s ním nesouhlasí a má jiný nápad. Iain má taky návrhy, ale je obecně klidnější a přizpůsobivější a obvykle se nesnaží zpochybňovat věci, které píšu, hahaha. Ale když se s Alpem nemůžeme rozhodnout, kudy jít, rozhodneme o tom hlasováním. A jo, myslím, že bych měl zmínit, že Alpo má obvykle pravdu, ale uvědomím si to až potom, haha. Ale samozřejmě pro nás bude lepší, když tři chlápci diskutují o struktuře a aranžmá, než když si někdo z nás na věci vymýšlí sám. Myslím, že o tom je být v kapele: vyjádřit sebe a svou kreativní stránku a užít si to s přáteli, abyste z toho vytěžili maximum. A samozřejmě, když máte na výběr z více nápadů, může to vést k něčemu, na co byste jinak nikdy nepomysleli. Ale ne, nemáme žádné problémy s egem a podle mého názoru občasný nesouhlas s něčím jen ukazuje, že máme vášeň pro to, co děláme.
Mám „Delusional Grasp of Sanity“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
Alpo: Děkuji za milá slova! Všechno bylo nahráno v naší zkušebně. Atte Karm (z Fearmonger) se postaral o nahrávání bicích a mix, zatímco všechny ostatní nástroje a vokály jsme nahráli sami. A musím říct, že Atte odvedl s mixem fantastickou práci! Mastering provedl náš kytarista Juho.
Iain: Moc děkuji za skvělou zpětnou vazbu! Nedávno jsme diskutovali o tom, že reakce byla překvapivá a velmi pokorná, protože DGS začali jen s tím, že si chtěli společně zahrát, aniž by přemýšleli, kam to chceme dovést. S konečným výsledkem jsme velmi spokojeni a Atte a Juho odvedli fantastickou práci s mixováním a masteringem alba.
Juho: Také bych chtěl vyzdvihnout mix, který Atte udělal. Každopádně, poté, co Atte dokončil mixování alba, jsme se bavili o masteringu a měl ho nechat udělat profesionálem, i když jsem už trochu experimentoval a snažil jsem se o masteringu dozvědět více. Najednou jsme měli trochu naspěch, protože jsme měli před sebou náš první koncert a potřebovali jsme alespoň jednu písničku zveřejnit online. Nakonec jsme tedy použili můj mastering. Iainovi a Alpovi se master líbil, a tak jsme se rozhodli album vydat tímto způsobem s drobnými úpravami. Pak, když jsme mastering předali našemu labelu Great Dane Records k vydání, byl jsem na dovolené v Londýně a label požadoval master v nějakém luxusním standardním formátu, který jsem si bohužel předem neověřil. Naštěstí nám s tím pomohl Peter z Putrid Defecation, takže Peter, moc děkujeme!
Kdo je autorem textů na „Delusional Grasp of Sanity“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Alpo: Na psaní textů se podílíme všichni. Texty se točí kolem témat, jako je alkoholismus, deprese, existencialismus a společnost. Texty jsou často temné a ponuré, ale taková je i naše hudba! Inspirace pro texty pochází z našich skutečných životních zkušeností a z toho, jak vnímáme svět kolem nás.
Iain: Jak jsem již řekl, všichni spolu velmi dobře spolupracujeme, takže nápady na texty vznikaly docela snadno a přirozeně. Myslím, že je docela štěstí, že se k lidem, společnosti a světu jako celku stavíme stejně.
Kdo je podepsán pod obalem novinky „Delusional Grasp of Sanity“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Alpo: Obal alba navrhl Niilas Nissilä (ze Sepulchral Curse)! Talentovaný umělec a náš přítel. Když jsme se podívali na jeho předchozí tvorbu, věděli jsme, že by pro náš obal odvedl skvělou práci!
Juho: Niilas nejdřív udělal náčrt podle toho, jak podle něj album zní. Pak jsme přidali pár dalších nápadů a on na nich pracoval, ale nakonec se obal začal ubírat trochu jiným směrem a moc se mi líbí, jak to dopadlo. Vypadá to v podstatě stejně temně, zoufale a špinavě, jako zní celé album. Opravdu nádherně.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death/grindcore metal? Tipoval bych si nějakou dobrou hospodu, slovo dá slovo…nebo se pletu?
Alpo: Myslím, že prvotním impulsem bylo, že jsme zkoušeli s naší předchozí kapelou, ale na zkušebně jsme se týden co týden objevovali jen my tři. Rozhodli jsme se začít dělat vlastní hudbu jen my tři, místo abychom pokračovali s tou druhou kapelou. Původní myšlenkou bylo hrát povznášející grindcore, ale docela rychle se to vyvinulo v něco temnějšího a ponuřejšího. Všichni jsme fanoušci rychlé a těžké hudby, takže spousta blast beatů byla nevyhnutelná! Spousta nápadů na kapelu a její hudební styl se ale zrodila v dobré hospodě.
Iain: Na osobní úrovni jsem si opravdu užíval hraní a trávení času s Alpem a Juhem a všichni jsme byli dost frustrovaní z toho, co bylo v naší předchozí kapele. Navrhl jsem jim, abychom se prostě sešli, zahráli si grind, protože grind je vždycky zábava a DGS se od toho prostě začalo vyvíjet.
Juho: Na začátku, poté, co jsme nějakou dobu hráli jako tříčlenná sestava, jsme přemýšleli o tom, že bychom sehnali zpěváka, a měli jsme jednu zkoušku s Alpovým kamarádem, který se hlásil na vokály. Nakonec se odmítl přidat, protože měl pocit, že je momentálně až příliš zaneprázdněný. Pro mě to bylo naprosto otřesné, protože se mi jeho zpěv moc líbil. Poté Alpo navrhl, že by sám mohl zkusit zpívat a zároveň hrát na bicí, protože doprovodné vokály dělal v jiných kapelách. Pak mi spadla čelist až k zemi, když jsem ho slyšel hrát a zpívat zároveň, aniž by v tu chvíli měl nějaké texty, víte: jen improvizoval s vokálními vzory a zpíval náhodná slova. Iain pak začal s doprovodnými vokály, takže finální úpravy našeho zvuku začaly nabývat tvaru.
Iain: Nikdy jsme se neomezovali na to, co by v naší hudbě mělo být. Pokud se nám něco líbilo, tak jsme to použili. Byl to opravdu osvěžující proces, protože nepíšeme podle nějakého receptu. Hrajeme jen to, co nás baví, a pokud se to líbí i ostatním, je to bonus. Nicméně, jak už řekl Alpo: blast beaty jsou povinné!
Pocházíte z Helsinek, z Finska a hrajete extrémní death grindcore metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Finsku death grindová metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky (CONCRETE ICON jsou vynikající!, INFERIA (já tuhle kapelu pořád miluju!)). Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Alpo: Deathmetalová scéna v Helsinkách (a obecně ve Finsku) je živá a daří se jí! Dobrým příkladem je skvělý Helsinki Death Fest! Ve Finsku se také často objevují nové deathmetalové kapely. Počet lidí, kteří se na death metalových koncertech objevují, se ale v závislosti na kapele hodně liší.
Juho: Myslím, že scéna je momentálně živá, ale nejen v death metalu, ale i v širším měřítku, s kapelami z různých druhů undergroundových subžánrů, které hrají na stejných akcích a tak dále. A líbí se mi to tak, protože poslech různých druhů kapel na stejné akci nabízí o něco více pro každého v publiku a také pro ty, kteří jsou na pódiu. Jako třeba letos hrát na stejném místě se třemi kapelami, doom metalovou kapelou, sludge kapelou a hardcore punkovou kapelou. Myslím, že to byla zábava, protože sami máme alespoň nějaké prvky z každého žánru.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak finskou death/grindcore metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na DGS největší vliv.
Alpo: Pro mě osobně jsou největšími vlivy na hudbu DGS Rotten Sound a Ulcerate. Rotten Sound kvůli naprosté brutalitě a mimořádně dobrému bicím na raných albech a Ulcerate kvůli chaotické a ponuré atmosféře. Osobně poslouchám cokoli, co zní dobře, a nejsem tolik omezen na určité žánry.
Iain: Na osobní úrovni můžu říct, že Napalm Death, Nasum a Teethgrinder by byli moji největší vlivy ze světa grindcore, ale byla to portugalská grindcoreová kapela Axia, která mi skutečně ukázala, že neexistují žádné limity pro druhy vlivů, které lze v tomto hudebním stylu použít. Vřele doporučuji, abyste si je poslechli! Ale obecně vzato mám tendenci sbírat hudební nápady odevšad, bez ohledu na žánr, a v poslední době z nějakého důvodu poslouchám hodně temné industriální hudby.
Juho: Když už mluvíme o death metalu, vyrostl jsem víceméně na death metalu z 90. let, ale mám rád i novější věci a totéž platí pro grindcore. Ovlivnilo mě hodně kapel, ale místo abych je kopíroval, je to obvykle tak, že mi nějaký riff připomíná nějakou kapelu. Například: „tento riff zní jako Rotten Sound nebo Nasum a další jako Anti Cimex.“ Pak můžu použít riff, který mi připomíná Bolt Thrower, Autopsy nebo cokoli jiného. Přesto bych neřekl, že existuje jeden největší vliv na DGS, protože se inspirujeme mnoha kapelami a žánry.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat? Obscene Extreme festival je pro vás povinnost!
Iain: Samozřejmě nemůžu mluvit za Alpa a Juha, ale osobně naprosto miluji hraní naživo a rád si zahraji kdekoli a kdykoli s kýmkoli.
Alpo: Jsme docela nová kapela a zatím jsme neměli mnoho koncertů, ale rádi bychom jich odehráli co nejvíce. Bylo by úžasné jít na turné nebo hrát na festivalech s kapelami jako Rotten Sound. Jakýkoli dobrý metalový festival by pro nás byl splněným snem. V Česku bychom rádi hráli například na Obscene Extreme, Brutal Assault a Nice to Eat You deathfestu!
Juho: Sestava Obscene Extreme vypadá velmi lákavě, takže bych tam určitě byl nadšený. A co se týče kapel, hraní s kapelami jako Napalm Death a Rotten Sound by bylo velmi úžasné.
Co pro tebe znamená muzika? Já třeba poslouchám extrémní metal od devadesátých let a nedovedu si představit, že bych si každý den nepustil něco nového nebo klidně i starého. Rád chodím na koncerty, užívám si tu atmosféru, mám rád lidi, co se motají kolem, vlastně by se dalo napsat, že je to můj životní styl, koníček i závislost zároveň. Jak to máš ty? Klidně se pusť do filozofických úvah.
Alpo: Hudba je vzduch, který dýcháme. Hraní hudby, poslech hudby a účast na koncertech různých hudebních stylů je pro nás velkou vášní. Atmosféra na metalových koncertech a festivalech je úžasná a jednou z nejlepších věcí je trávení času s lidmi, kteří si užívají stejnou hudbu a atmosféru. Jednou z mých nejoblíbenějších věcí na koncertování a turné obecně je setkání s lidmi, kteří s námi hrají v jiných kapelách, a možnost si s nimi dát pivo. Je to životní styl, který je stvořen láskou k hudbě, ale také láskou ke hře na nástroje.
Iain: Pro mě je hudba jako krev v mých žilách, v tom smyslu, že bez ní nedokážu žít. Slova nemohou popsat radost, kterou mi hudba dává, a cítím se velmi šťastný, že jsem našel dva velmi podobně smýšlející lidi, se kterými můžu hrát, jako jsou Alpo a Juho.
Co chystají DGS v nejbližší době? Co nějaké turné k nové desce? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, zde je prostor…
Alpo: Naše plány do blízké budoucnosti jsou koncertovat a pracovat na našem druhém albu. Rádi bychom s debutovým albem jeli na turné, ale myslím, že stále potřebujeme rozšířit naši fanouškovskou základnu, aby na naše koncerty chodilo více lidí. Vzkaz, který máme pro naše fanoušky, je: děkujeme, že si poslechli naše album! Řekněte to přátelům a přijďte na naše koncerty! Pro pořadatele: pokud máte zájem o rezervaci DGS na nějakou akci, kontaktujte nás prostřednictvím našeho e-mailu dgs.grind.official@gmail.com, instagramu (dgsgrind) nebo facebooku (DGSgrind)!
Juho: Momentálně nás čeká několik koncertů ve Finsku a možná i pár koncertů v zahraničí. A máme už napsané nějaké nové písně a spoustu náčrtů k práci, takže jakmile je dokončíme, zamíříme do studia nahrát naše druhé album.
Jdu si vaši novou desku „Delusional Grasp of Sanity“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death grindové metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří, na zdraví!
Alpo: Moc děkujeme za milá slova! Opravdu si jich vážíme!
Iain: Děkujeme za rozhovor! Bylo nám potěšením!
Juho: Moc děkujeme a doufáme, že si brzy zahrajeme v Česku!
Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026):
Vždycky mě fascinovala vůně rozkládajícího se masa. Sledoval jsem postupy, které udělaly z těla jenom práchnivějící kostru. Červy, kroutící se ve vnitřnostech a napadající nejdříve měkké tkáně. Vyklované oči, utrhané končetiny. Pokaždé, když mě zavolali k nějaké zohavené mrtvole, přemýšlel jsem, co po nás vlastně na světě zůstane? Po někom možná jen několik úsměvných vzpomínek, po jiném krvavá stopa. Po finské kapele WORMLORD zase již dvě death metalová alba, která rozhodně stojí za pozornost.
Psal jsem o předchozím počinu a máme s kapelou i krátký rozhovor (odkazy najdete pod dnešní recenzí). I letos se mi líbí schopnost téhle smečky napsat dobrý, syrový a mokvající song. Je tomu tak, dráp je opět zaseknut a vy si tak můžete vychutnat nahrávku, která je plná temných a surových melodií. Setkání s finskými tmáři mi nejvíce připomíná nález zohaveného těla.
Pánové působí jako vyslanci temnoty, kteří se přišli pomstít na tento svět za všechnu nespravedlnost, bolest a utrpení, které na nich byly spáchány. Skladby v sobě mají takovou tu prašivou, starodávnou jiskru, nasbíranou snad na dávno zapomenutých pohřebištích. Hrob je znovu exhumován. Ležel v něm prokletý mnich, který za svého života napáchal spoustu zla. Kapela se pohybuje někde mezi klasickým, starým švédským death metalem a finskými kořeny. Chlad se zde potkává s temnotou a výsledný koktejl je jedovatý, mrazivý a po jeho vypití zemřete v nekonečných křečích. Líbí se mi zvuk, obal, i všechny další formální věci. Dávám palec nahoru, tohle se opravdu povedlo. Mohu se tak soustředit na hudbu samotnou, užívat si jednotlivé nuance. Zase se jednou cítím jako starý hrobník, který po několika nocích v márnici s hnijícími mrtvolami začal věřit na opravdové peklo. Zombie lezou z čerstvých hrobů, z rakví se ozývá nářek a já se kývám spokojeně do rytmu. Užívám si každý riff, melodii, úder bicích. Jedná se samozřejmě o hluboký underground, o záležitost spíše pro staré prašivé psy, jako jsem já, ale i tak považuji nové album "Choices" za velmi povedené. WORMLORD se drží starých ověřených postupů, ale dělají to velmi přesvědčivě, opravdově a naprosto autenticky. Nad hřbitovem se vznáší krvavá mlha a já znovu zapínám play na svém přehrávači. Za chvilku by nám měli přivézt další várku mrtvol. Naskládám je na hromadu a budu sledovat hnijící procesy, které na nich byly započaty ihned po jejich smrti. Budu u toho samozřejmě poslouchat tohle album, protože je skvělé ve všech bodech obhajoby. Temné a chladné ozvěny ze záhrobí! Death metal, u kterého praskají víka od rakví!
Asphyx says:
I’ve always been fascinated by the smell of decaying flesh. I watched the processes that reduced a body to nothing more than a rotting skeleton. Worms writhing in the entrails, attacking the soft tissues first. Gouged-out eyes, torn-off limbs. Every time I was called to a mutilated corpse, I wondered what would actually remain of us in this world? For some, perhaps just a few fond memories; for others, a bloody trail. As for the Finnish band WORMLORD, they’ve already released two death metal albums that are definitely worth checking out.
I wrote about their previous release, and we also have a short interview with the band (you’ll find the links below today’s review). This year, too, I love this pack’s ability to write a good, raw, and gory song. That’s right, the claw is sunk in once again, and you can enjoy a record full of dark and raw melodies. Encountering these Finnish dark masters reminds me most of discovering a mutilated corpse.
These men come across as emissaries of darkness who have come to take revenge on this world for all the injustice, pain, and suffering inflicted upon them. The songs possess that gritty, ancient spark, perhaps gathered from long forgotten burial grounds. The grave has been exhumed once more. Lying within was a cursed monk who committed much evil during his lifetime. The band moves somewhere between classic, old-school Swedish death metal and Finnish roots. Cold meets darkness here, and the resulting cocktail is poisonous, freezing, and after drinking it, you’ll die in endless convulsions. I like the sound, the cover art, and all the other formal aspects. I give it a thumbs up this one really hit the mark. I can thus focus on the music itself, savoring the individual nuances. Once again, I feel like an old gravedigger who, after several nights in the morgue with rotting corpses, began to believe in a real hell. Zombies are crawling out of fresh graves, wails echo from the coffins, and I’m nodding contentedly to the beat. I’m enjoying every riff, every melody, every drum beat. This is, of course, deep underground stuff more for old has-beens like me but even so, I consider the new album "Choices" to be very well done. WORMLORD sticks to the tried and true formula, but they do it very convincingly, genuinely, and with absolute authenticity. A bloody fog hovers over the graveyard, and I press play on my player once more. In a moment, they should be bringing us another batch of corpses. I’ll pile them up and watch the rotting processes that began the moment they died. Of course, I’ll be listening to this album while I do so, because it’s brilliant in every respect. Dark and cold echoes from beyond the grave! Death metal that makes coffin lids burst open!
Začal jsem před několika týdny chodit zase do práce. Nejdřív o berlích a pak jsem si opatřil trekingové hůlky. Dýchám velmi brzo ránou cestou studený vzduch, snažím se vyhýbat lidem, kteří jsou stále stejně neomalení jako dřív. Nikdo mi nedává přednost, strkají do mě, nepouští mě sednout. Potácím se, držím se v MHD umaštěných tyčí, abych nakonec s vypětím sil usedl po dvou patrech šílených schodů k počítači a zase začal vytvářet hodnoty. Stýská se mi po home office, protože jsem ušetřil dvě hodiny denně na čtení, protože jsem nemusel nikam jezdit. To mi přestalo a nějak si na to nemůžu zvyknout. Čekají mě rehabilitace, které prý bolí. Přesto jsem si odnesl z boxu domů novou knihu. Namazal jsem se krémem, aby prý kůže neuschla a chvilku jen tak seděl.
Číst jsem si začal až k večeru, když se vše uklidnilo. Island? Ten si nechám vždycky líbit. Od autorky jsem četl již Tiché kroky na schodech a líbil se mi její styl. Tentokrát se ztratí svobodná matka, která po sobě nechá nejednoznačný vzkaz na rozloučenou. Její tělo je nalezeno velmi zohavené a začne se odehrávat opravdu temný a napínavý příběh. Podložil jsem si nohu, aby byla nahoře, je po celém dni poměrně nateklá. Nejhorší je jak se mi zpomalil celý život. Chodím šouravě, jsem jak kdyby mi bylo o dvacet víc. Chce to trpělivost, všichni mi říkají, ale to není nic pro mě. Jsem zvyklý žít aktivně, hýbat se, potřebuji to. Relaxuji pohybem. A pořád to ještě nejde. Nebýt knih a muziky, asi by mi začalo už trošku hrabat. Mám skvělou rodinu, ale nejsme spolu pořád, to samozřejmě nejde. Stáhnu si nohu kompresní punčochou, čeho všeho se ještě dožiju?
Najdou mě, jak spím v křesle, s brýlemi na nose, s knihou v klíně. Smějí se mi, ale jsem fakt vyčerpaný. Opláchnu si obličej a pak nemůžu usnout. Vybelhám se z postele, napíšu jednu recenzi a pak si zase čtu. Autorku jsem si oblíbil, opravdu se mi líbí její styl, způsob, jakým píše, jak umí do příběhu promítnout různé nálady, jak je schopná vystavět různé konstrukce. Navíc mě baví i téma a samozřejmě prostředí. Opravdu mám pocit, že se procházím po Islandu, že nastavuji tvář divoké přírodě. Mám sice rád i jižní moře, ale kdybych si měl vybrat, tak by moje kroky směřovaly spíše na sever. V neděli ráno sleduji jeden dokument z Islandu a protože je volno, tak si po obědě zalezu do ložnice, vyskládám si peřiny do komínku, hodím nohu zase nahoru a ztratím se v knize jako bych byl přímo součástí příběhu. Sleduji zpovzdálí vyšetřování. Jsem překvapen, kam směřuje.
Temnota má mnoho podob, každý si v sobě neseme spoustu starých křivd. Někdo se s nimi nikdy nevyrovná. Máme je uložené hluboko v hlavě, v podvědomí. Také v sobě máme pradávné pudy, vztek, někteří i pošramocené ego. Je toho spoustu a lidem do hlavy nevidíte. U každé dobré detektivky (a Prolhané holky jí opravdu jsou) mě zajímá i psychologie postav, způsob, důvod, kvůli kterému k vraždě došlo. Stále si myslím, že je tenhle žánr možná trošku podceňovaný. Zkoušel jsem rádoby humorné knihy a nesmál se, zkoušel jsem umělecká díla, která dostala ocenění od kritiků a nějak jsem se nemohl začíst. Nechápal jsem, co chtěl knihou autor říct. Nedočetl jsem ji a měl z toho trošku trauma. Pak jsem si vzal další thriller a měl jsem obličej přilepený ke stránkám jako uhranutý. Možná jsem zkrátka nastavený na to, abych četl o napětí, o temných a napínavých věcech. Každý to ale asi máme jinak.
Prolhané holky jsou velmi dobře napsané, navíc z mého oblíbeného Islandu. No řekněte, může si obyčejný čtenář přát něco víc? Myslím, že ne. Mě tahle kniha opravdu velmi bavila, užil jsem si ji. Byla pro mě možná trošku únikem ze všech těch vyšetření, belhání, bezmoci. Mám poprvé v životě něco pořádně zlomeného a musel jsem se naučit s tím pracovat. Knihy mi pomohly přežít, to vím jistě. Eva Björg Ægisdóttir má a bude mít odteď v mé knihovně vždy své místo. Tohle je psychologický thriller přesně podle mého gusta. Schválně, zkuste si knížku také přečíst. Děkuji vám za pozornost, za přízeň a přeji vám jen vše dobré. Jdu si dát nohu zase nahoru.
Začátkem května odejde svobodná matka Maríanna z domu a už se nevrátí. Své zanedbávané dospívající dceři Hekle nechá na stole v kuchyni nejednoznačný vzkaz, na jehož základě dojdou všichni včetně policie k závěru, že zmizela dobrovolně a spáchala sebevraždu. Když se však o sedm měsíců později najde její mrtvé, zmrzačené tělo v lávovém poli u kráteru Grábrók, musí policistka Elma Jónsdóttir a její akraneští kolegové případ znovu otevřít a opět se pustit do vyšetřování – tentokrát vraždy.
O patnáct let dříve leží na porodním oddělení novopečená rodička, která má potíže s přijetím vlastního dítěte. V průběhu let k němu postupně hledá cestu, ale jejich vztah je natolik zvláštní a pokřivený, že vyústí v nejednu šokující tragédii.
Po veleúspěšné první knize s vyšetřovatelkou Elmou Jónsdóttir Tiché kroky na schodech, která získala ocenění Svartfuglinn za nejlepší rukopis s kriminální zápletkou a byla přeložena do celé řady jazyků, přichází islandská autorka Eva Björg Ægisdóttir s neméně napínavým pokračováním. Holky, které lžou jsou mrazivým psychologickým thrillerem o tom, jak může narušené dětství a traumata později v životě vést k děsivým událostem.
