DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 5. ledna 2026

Recenze/review - CORRUPT - Bibli-Kill (2025)


CORRUPT - Bibli-Kill
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Seděl jsem zase jednou u svého přehrávače a díval se do tmy. Nevěděl jsem, co si mám pustit. Unavený z všedního dne jsem potřeboval něco ostrého, divokého, něco, co mi pomůže utřídit myšlenky v hlavě. Současný svět je chaotický, podivný a čím dál častěji mám pocit, že mu přestávám rozumět. Jakoby se neustále všechno měnilo. Stoletá pravidla už dávno neplatí. Pustím si ukázky z druhého dlouhohrajícího alba kalifornských CORRUPT. Chvíli si podupávám nohou do rytmu, abych byl následně stržen do víru syrových death thrash metalových melodií.

Novinka má v sobě velké množství síly, tlaku a energie. Jakoby mi dal někdo do rukou třaskavinu a nechal mě, abych se rozlétl na tisíc kousků. Pomalu přidávám hlasitost, do mozku se mi zadírají ostré riffy, moje srdce tepe v rytmu zabijáckých bicích a jedovatý vokál na mě řve texty, se kterými souhlasím. Kapela do mě zasekla svůj dráp a už mě nepustila.


Pánové samozřejmě čerpají z klasických a tradičních metalových postupů. Jenže, dělají to uvěřitelně, opravdově. Navíc přidávají velký kus vlastních nápadů a invence. Výsledný dojem je jedním slovem strhující. Představte si obrovský mlýn na maso, s ostrými lopatkami, nabroušenými jako skalpely. Stojím nad ním a padám při každé skladbě dovnitř. Umírám, rozemlet a rozsekán na kusy zcela nepotřebného masa. Album má poctivý, surový zvuk, zajímavý motiv na obalu. "Bibli-Kill" je zkrátka nahrávkou, která se povedla po všech stránkách. Je nespoutaná, má v sobě takový ten heavy efekt, zůstává po ní dlouhá krvavá šmouha. Svět kolem nás se nezmění, koneckonců, můžeme si za to sami, ale jsem vždycky moc rád, když pro sebe objevím kapelu, které do toho jde po hlavě, má potřebnou dávku talentu a umí jej předat nám, obyčejným smrtelníkům. Asi jako každý si potřebuji občas vyčistit hlavu, zastavit to šílenství, které se děje kolem nás. Dovedu si představit potemnělý klub někde na periferii města, stál bych rozhodně v první řadě a zúčastnil se i mosh-pitu. CORRUPT se s tím moc nepářou, útočí přímo na solar plexus a působí jako smečka rozzuřených prašivých psů. Novinka je zkrátka a dobře masakrem přesně podle mého gusta. Seděl jsem zase jednou u svého přehrávače a díval se do tmy. Nevěděl jsem, co si mám pustit. Unavený z všedního dne jsem potřeboval něco ostrého, divokého, něco, co mi pomůže utřídit myšlenky v hlavě. Současný svět je chaotický, podivný a čím dál častěji mám pocit, že mu přestávám rozumět. Tady je ještě všechno v absolutním pořádku! Perfektně seřízená death thrash metalová mašina na zabíjení přichází s albem, po kterém zůstává dlouhá krvavá stopa!

Asphyx says:

I was sitting by my stereo again, staring into the darkness. I didn't know what to play. Tired from the day, I needed something sharp, something wild, something to help me sort out the thoughts in my head. The world today is chaotic, strange, and more and more often I feel like I'm losing my grip on it. It's as if everything is constantly changing. The rules that have been around for a century no longer apply. I play samples from the second full-length album by Californian band CORRUPT. For a moment, I tap my foot to the rhythm, only to be swept away by the raw death thrash metal melodies.

The new album has a lot of power, pressure, and energy. It's as if someone had put explosives in my hands and let me blow myself to smithereens. I slowly turn up the volume, sharp riffs pierce my brain, my heart beats to the rhythm of killer drums, and venomous vocals scream lyrics that I agree with. The band has sunk its claws into me and won't let go.


The guys obviously draw on classic and traditional metal techniques. But they do it believably, authentically. What's more, they add a large dose of their own ideas and inventiveness. The resulting impression is, in a word, thrilling. Imagine a huge meat grinder with sharp blades sharpened like scalpels. I stand above it and fall inside with every song. I die, ground up and chopped into pieces of completely useless meat. The album has an honest, raw sound and an interesting cover design. "Bibli-Kill" is simply a recording that is successful in every way. It is unrestrained, has that heavy effect, and leaves a long bloody streak behind. The world around us will not change, after all, we have only ourselves to blame for that, but I am always very happy when I discover a band that goes for it head-on, has the necessary talent, and knows how to pass it on to us, mere mortals. Like everyone else, I need to clear my head sometimes, to stop the madness that is happening around us. I can imagine a dark club somewhere on the outskirts of town, where I would definitely be standing in the front row and participating in the mosh pit. CORRUPT doesn't mess around, attacking straight for the solar plexus and acting like a pack of rabid mangy dogs. The new album is, simply put, a massacre right up my alley. Once again, I sat in front of my player and stared into the darkness. I didn't know what to play. Tired from the everyday grind, I needed something sharp, something wild, something to help me sort out the thoughts in my head. The world today is chaotic, strange, and more and more often I feel like I'm losing my grip on it. Here, everything is still in perfect order! A perfectly tuned death thrash metal killing machine comes with an album that leaves a long bloody trail behind it!


Tracklist:
1. Whore of Babylon 
2. BIBLI-KILL 
3. Angels Descend 
4. Accuser
5. Legion 
6. Banished from Heaven 
7. Jesus Crisis 
8. Endless Famine 

band:
Bass/ Vocals: Efren Cardona 
Guitars: Geremi Perez 
Guitars: Cesar Torres 
Drums: Matt Morales


neděle 4. ledna 2026

Recenze/review - CADAVEROUS ODOUR - Primordial Stench (2025)


CADAVEROUS ODOUR - Primordial Stench
CD compilation, Memento Mori

for english please scroll down

Nasládlý zápach zahnívajícího těla. Musela to být kdysi krásná dívka. Jenže teď tu leží pohozená u cesty jako nepotřebná loutka. Prázdné oční důlky, potrhané vnitřnosti, maso v krvavých odstínech. Jakoby celý les utichl. Zlo číhalo zase jednou ve stínu. Žhnoucí oči, záblesk ostrého nože. Brutální death metal a grindcore vždy bývaly o hnusných a ošklivých věcech. Nová kompilace kalifornských CADAVEROUS ODOUR je přesnou definicí těchto stylů.

Pokud se vám líbí surová, na kost ohlodaná hudba a na nějakou tu špínu nehledíte, potom jste zde správně. Melodie jsou složeny z mrtvolně zapáchajících motivů. Pod vším je podepsán Sasha Gallant, kterému se povedlo strhnout mě zase jednou do hlubiny, mezi démony. Doporučuji poslouchat v naprosté tmě a chladu. V prázdném sklepě nebo starých katakombách. 


Kompilace je posbíraná z demonahrávek (Tracks 01-03 taken from demo “Corpus Inhumation” (2024), Tracks 04-08 taken from demo “Cadaver Mutilation” (2024), Track 09 taken from single "Stilled Life” (2024), Tracks 10-13 taken from demo “Corporeal Separation” (2025)), zvuk je náležitě prašivý a divoký, obal stylový (autorem je Yandema). Zkrátka a dobře, a své si přijdou hlavně fanoušci, kteří jako já začínali poslouchat extrémní metal v devadesátých letech minulého století. Pokud máte rádi smečky jako CIANIDE, REPULSION, MYTHIC, BLOOD, DEMIGOD a další, které uměly a některé stále umí kombinovat drsnou surovost s temnotou a chladem, potom jste zde správně. Jakoby byla celá kompilace nahrávána ve starých plesnivých katakombách, na opuštěných jatkách nebo patologii. Vše sedí tak nějak přirozeně na svých místech, hudba působí uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Rozhodně se nejedná o žádnou umělou záležitost, se kterou se můžete dnes setkat v podstatě na každém kroku. Naopak, "Primordial Stench" je kusem syrového, plesnivého masa, kterou vám hodí tahle kapela přímo do ksichtu. Pro mě osobně je potom asi nejdůležitější atmosféra, která se povedla Sashovi Gallantovi vytvořit. Je hodně podobná té, kterou jsem se pokusil popsat v úvodu dnešní recenze. Ještě doplním, že vychází na CD a digitálně. Nasládlý zápach zahnívajícího těla. Musela to být kdysi krásná dívka. Jenže teď tu leží pohozená u cesty jako nepotřebná loutka. Prázdné oční důlky, potrhané vnitřnosti, maso v krvavých odstínech. Jakoby celý les utichl. Zlo číhalo zase jednou ve stínu. Žhnoucí oči, záblesk ostrého nože. Mokvající, shnilý, prašivý brutální death metal a grindcore, který připomíná exhumaci starého plesnivého hrobu! 

Asphyx says:

The sweet smell of a rotting body. She must have been a beautiful girl once. But now she lies discarded by the roadside like an unwanted puppet. Empty eye sockets, torn entrails, flesh in shades of blood. It was as if the whole forest had fallen silent. Evil lurked once again in the shadows. Glowing eyes, the flash of a sharp knife. Brutal death metal and grindcore have always been about nasty and ugly things. The new compilation by California's CADAVEROUS ODOUR is the perfect definition of these styles.

If you like raw, stripped-down music and don't mind a little dirt, then you've come to the right place. The melodies are composed of corpse-smelling motifs. Sasha Gallant is responsible for all of this, and he has once again managed to drag me into the depths, among the demons. I recommend listening to this in complete darkness and cold. In an empty basement or old catacombs. 


The compilation is collected from demo recordings (Tracks 01-03 taken from demo “Corpus Inhumation” (2024), Tracks 04-08 taken from demo “Cadaver Mutilation” (2024), Track 09 taken from single "Stilled Life” (2024), Tracks 10-13 taken from the demo “Corporeal Separation” (2025)), the sound is appropriately raw and wild, and the cover art is stylish (designed by Yandema). In short, fans who, like me, started listening to extreme metal in the 1990s will especially enjoy this release. If you like bands such as CIANIDE, REPULSION, MYTHIC, BLOOD, DEMIGOD, and others, who knew how to combine rough rawness with darkness and coldness, and some still do, then you've come to the right place. It's as if the entire compilation was recorded in old moldy catacombs, abandoned slaughterhouses, or morgues. Everything fits naturally into place, and the music sounds believable, genuine, real, and authentic. This is definitely not some artificial thing that you can find everywhere these days. On the contrary, "Primordial Stench" is a piece of raw, moldy meat that this band throws right in your face. For me personally, the most important thing is the atmosphere that Sasha Gallant has managed to create. It is very similar to the one I tried to describe in the introduction to today's review. I would like to add that it is available on CD and digitally. The sweet smell of a rotting body. She must have been a beautiful girl once. But now she lies discarded by the roadside like an unwanted puppet. Empty eye sockets, torn entrails, flesh in shades of blood. It was as if the whole forest had fallen silent. Evil lurked once again in the shadows. Glowing eyes, the flash of a sharp knife. Oozing, rotten, mangy brutal death metal and grindcore reminiscent of the exhumation of an old moldy grave!



tracklist:
01. Mercurial Erethism 
02. Corporeal Blasphemy 
03. Outro 
04. Intro 
05. Cadaver Mutilation 
06. Primal Invocation 
07. Odorous Decay 
08. Outro 
09. Stilled Life 
10. Intro 
11. Hypnopsychism 
12. Emetic Expulsion 
13. Corporeal Separation 
14. Outro



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý druhý - Plechová kavalerie


Příběh pětistý padesátý druhý - Plechová kavalerie

Vtipy o tom, že se pachatel vrací na místo činu jsem už skoro nevnímal. Jakoby se rozšířily po celé vsi. Možná si to řekly báby před konzumem, když jsem včera s blondýnkou přijel a šli jsme přes náves. Všichni si ještě pamatovali moji hodnou prababičku, která vypadala jako z pohádky. Zaleji jabloň, kterou jsme vysadili, když zemřela. Máme půjčený celý domek, v Sovinkách. Vezmu svoji milou nahoru, uložím ji hned do postele a ona mi říká ne, tlačí mě péra. Dobře, tak raději na zemi, na parketách, která kdysi dávno ta stará žena neustále leštila. Pradědu si nepamatuji, ale z obrázků vím, že byl husar, že bojoval na Piavě. Přišel o nohu a tak dostal jako trafiku hlídání vodárny. Příbuzní mi tvrdí, že jsem za ním párkrát byl a nesl mu chleba s tvarohem. Nepamatuji si to. Probíráme se, potom co jsme se zase tulili, starými knihami, dopisy, knížkami. Historie jednoho rodu. Jen si tak říkám, podle fotek, všichni to byli takoví fešáci a hezký ženský, kde u mě udělala příroda chybu? Smějeme se tomu, ale už musíme. Hospoda čeká.

A mladý pan, co nám to tu celý zapálil, plácá mě po ramenou soused, co už má dost špičku. Vrátil ses? Je to tak, potřebuji peníze a makat na kombajnu jsem ještě nezapomněl. Pravdou je, že kdysi dávno (to už je fakt tolik let), mě na brigádě od školy jeden ožralý kombajnista zamkl do kabiny, šel spát do maringotky a když za mnou chytl zásobník na zrno, kvůli tomu, že začal prokluzovat řemen, tak jsem se nemohl dostat ven. Ohořely mi tenkrát vlasy, shořel velký kus pole a na dožínkách jsem byl tenkrát za hvězdu. Už jsem o tom psal. Byly to divoké doby. Pravdou je, že se toho příliš nezměnilo. Místní družstvo se pořád potácí v porevolučním chaosu. V Plzni sledují holky a slečny módu, ale tady je to pořád samá trvalá, mokasíny, sportovní bundy z tuzexu, halenky a snad nejvíc anti sexy věc, vycpávky na ramenou. Jakoby se tu zastavil čas. Je srpen, práce navíc se mi hodí. Blondýnka je rozhodnutá, že se bude učit a psát bakalářku. Hezky v ruce. Nafouknu obří kolo Slavie po prababičce. Sedíme na zápraží, koukáme do špýchárku, jestli uvnitř nezbyl kus uzeného masa. Občas sem jezdí kalit bratranec z druhého kolene. 

Ranní mazlení trošku odbydu. Jsem nervózní, protože dnes jedu zase po dlouhé době na pole. Nasednu na kole a potkávám kolem sebe kombajnisty, traktoristy, ženský, co jedou do kravína. Vezmu to zkratkou přes náš sad, který miluju od dětství. Vůně smůly, švestky, ořechy i chrupky, višně, co jsou kyselý jako prdel, jak říkával děda. Dýně, kterých se před pár lety urodilo tolik, že to nikdo nechce žrát, sklep plný kompotů. Jabloň s kožeňáky, jabloň, pod ní jsem tenkrát ohnul Kačenku tak, že mi brečela v náručí. Těch vzpomínek, radosti, dětství, odřená kolena, strach ze sousedovic rotvajlera, který jedno dítě ošklivě potrhal. Měli jsme svoje ovoce, ale když ono to zakázané je takové lepší, sladší. Jezdil jsem zde s Kristýnkou, tlačil jsem její vozík a bořili jsme se na polních cestách, pamatuji si, že mi řekla, zajeď bokem a vytáhni ho. Vo čem přemýšlíš čuráku? Ozve se za mnou a stojí tam Franta, kombajnista, co mě tenkrát zamknul a kvůli kterému jsem málem uhořel. Nikdy se neomluvil, to alkáči nedělají. Má v ruce pivo, z brašny mu čumí lahev rumu a jinak nemá nic. On nic jiného nepotřebuje. 

Přišlo mi, že ožralí jezdili všichni. Nadává se. Na politiku, na starý, na svět, na práci. Je to těžká facha, tyhle chlapi nikdo nemůže obvinit z toho, že se flákají. Nejedná se o žádné nekonečné vysedávání v kanclu, ale o drsnou makačku. Čekáme, až opadne rosa, jinak by bylo obilí mokré a hnilo by. Zdravím se s ostatními, je tu i pár ženských, takových těch silných, macatých, s vlasy staženými v culících. Vzduchem létají sprosté hlášky, tak co mladej, pomrdals tu hezkou bloncku? No, snad si to moc nepřehnal, abys měl sílu na práci. Hele, Mařenko,to je koloušek, co? Máří ke mě přijde, vlepí mi hubana a že prý mám o přestávce přijít za ní, že něco podnikneme. Jsem rudej až na zadku a všichni se mi smějí. Nenechte se ale mýlit, jsou to z gruntu milí lidé a myslí to dobře. Když děláte podobnou práci, musíte se spolehnout jeden na druhého. Nasednu do kombajnu, chvíli se motám po poli, než si vzpomenu na všechny páky a pak už mi je jenom vedro, neskutečný peklo a hic. Kombajny tenkrát samozřejmě neměly klimatizaci. 

Sedím na koženém sedadle, drásá mi zadek i předek skoro do krve. Jemně nasekané obilí je všude. Ve vlasech, na kůži, děsně to svědí. Při první přestávce dostanu velký kus chleba namazaný sádlem. Taky spoustu čaje a rum. Abych prý vydržel. Chodím jako kovboj, když sleze z koně po dlouhé jízdě. Maruška se mi směje, ale pak řekne pocem, nebudu se dívat a podá mi plenu namočenou v heřmánku. Otři se a dej si to do montérek, jinak s tebou nic nebude. Zpočátku je to nepříjemný, ale pak už mě nic nebolí. Dívám se dopředu, dávám bacha abych nenaboural do traktoru, když přijede, abych vysypal zásobník. Střídání, zařve na mě Franta, který ji má už jak z praku. Jakmile ale vleze dovnitř a bez zastavení převezme volant, tak jakoby vystřízlivěl. Léta praxe mu dávají jistotu. Jdu do stínu a padnu na hubu. Marie, které je asi kolem třiceti, ale vypadá strhaněji, kvůli práci venku na sluníčku. Má rozepnutou košili. Jsou jí vidět prsa. Usmívá se na mě. Tak co? Řekne a dívá se mi do rozkroku. Jenom zaskučím. Sedne si ke mě a celou přestávku mi drží hlavu v náručí. Nad hlavou mám její fakt krásná prsa a asi jsem už v nebi. Zemřel jsem? 

Vypadá to tak, ale čeká mě ježdění až dlouho do noci. Jsem hotovej, sotva vlezu na kolo. Místní jsou nějak podezřele v pohodě. Zvou mě do hospody, ale nejde to. Hodím kolo do kumbálu, zaťukám že jsem jako doma a tam u svíčky sedí moje milá a učí se. Píše si poznámky. Usměje se a že večeře je ve špajzu. Najím se, opláchnu vodou a lehnu si. Proč musí mít ženský chutě, když jsem nejvíc zmožený? Je to hezký, ale jako bych byl mimo svoje tělo. Zhřešil jsem. Koukám na prsa své holky a ony se mění v ta, která má Marie. Odpusť mi. V noci se probudím a mám zimnici, úpal nebo noční můry. Jsem propocený. Ráno, když vstanu, tak jsem rozhodnutý, že s tím seknu. Jenže patřím ke generaci, co je zvyklá na bolest, co něco vydrží. Hecnu se. Ještě třináct dní. To snad ani nejde vydržet. Nasednu na kolo a zaskučím. Kurva, do prdele, nadávám do té doby, než jsem zase u sadu. Tam, jako když proutkem mávne a zase sním. Při těžké práci pokaždé myslím na něco hezkého. No a co, že jsou to samé ženské. Pomáhá mi to přežít. 

Vidím před sebou širé rodné lány. Nějak to neubývá. Kombajn je zakousnutý do dalšího obilí. Vzpomenu si na debilní komoušský seriál Plechová kavalerie. Dokonce si pamatuji i nějaké hlášky. Všem je musím říct, ale příliš se nesmějí. V lidech kolem mě je teď taková zvláštní nálada. Rok 1998 a všichni si mysleli, že se už budeme mít jako v Německu. Jenže nemáme. Mají se jen někteří. Synové pohlavárů, estébáků a všech těch veksláků, kteří uměli jako vždy chytit příležitost za pačesy. Ptám se na to svých kolegů na svačině a oni mi řeknou, že je jim nějaká svoboda u prdele, že je jako super, že jsou otevřený hranice, ale my na to nemáme. My musíme jen makat a ještě nemáme jistotu, že dostaneme zaplaceno. Všechno jde do prdele. Ten kokot v televizi (Klaus) říkal, že prý máme podnikat, že máme víc makat. To jako jde? Raději přehodíme téma. Laškuje se. Jen tak sedím a představuji si, že je tu se mnou praděda i prabábi. Kus rodu z Polska, kus židovský, jinak samí obyčejní sedláci a horalé. Jsem já to ale směska. Copak, jsi utahaný, co zalézt na chvilku do maringotky, ptá se mě Marie a já jako ve snách utíkám do kombajnu. 

Už nejsem úplně mladý a naivní, abych nevěděl, že ženský jsou někdy víc nadržený než chlapi. Bylo by to tak jednoduché, měl jsem tolik příležitostí, ale jsem zamilovanej, možná trošku naivní a blbej, ale já opravdu věřím na opravdovou lásku. Touha po mrdání pomine, říkával kdysi Prcalík. Ten kluk viděl dopředu. V patnácti, si to vemte. Hergot panebože, proč si mi vzal tolik skvělých lidí. Nadávám, protože se cítím jako v pekle, slunce, osiny všude, pachuť v hubě. Ženský přivezou jídlo a hrozně si mě považují. A jestli prý nemám večer čas. Normálně mi nabízejí svoje dcery, s přesvědčením a odkazem na své předky, že jsem kluk z města, budoucí "inžinýr" a bude se mít jednou se mnou dobře. Přijde mi to vtipný, ale jsem milý a dostávám za to víc knedlíků i masa. Moc kluků tu ve vsi není, asi je to vodou, laškuje se mnou Marie a já si říkám, že kdybych tu zůstal, měl bych se jako paša. A nebo bych si taky nasral do bot, řekne mi Prcalík, jako by tu byl pořád se mnou a spolu s Kytkou na mě z pekla, nebe nebo jiné dimenze dohlížejí. 

Nejhorší jsou asi dny, když kývnu na to, že to půjdeme zapít. To se pak dlouho do noci řve pod lípou u hospody. Marie rozvášněná, viděl jsem už i kalhotky. Rumy a piva a doma naštvaná blondýnka s večeří. Ranní opice a smích vesničanů, kteří jsou snad z ocele, protože jim nic není. Všechno se opakuje pořád a dokola a když už si myslím, že je vše sklizeno, tak Franta pronese, že zítra přejíždíme jinam. Provedeme to v noci a je to šílená jízda. Mám ji jak z praku a prý jedu jak posranej, pusť mě za to. Šlápne na plyn, přehodí želvu na zajíce (řazení a chod) a ihned smete sloupek u cesty. Mrdat na to, mrdat na celej svět, řve do vřavy lomozících strojů. Vypadá jako ďábel. Rozšklebená tvář, zpocené tělo s břichem, špinavé ruce. Dojedeme na místo, zaparkujeme do kruhu, maringotka už tu je. Najednou všichni zmizí a já si chci vyzvednout kolo. Dnes v noci hlídá Marie, dojde mi až ve chvíli, když ji uvidím jak ji pánbůh stvořil. Čekám tu na tebe. Nevím, co mám dělat a tak chvilku koukám nebo spíš čumím na to krásné pevné tělo zralé ženy. Má zrzavé chloupky. Napadne mě ještě, ale je tu záchrana. Franta mi řekne, běž domů, vezmu to za tebe, to máš ta to, že si kvůli mě málem uhořel. Běž za tou svoji.

A tak jdu. Jsem ale tak unavený, že nemůžu jet na kole. Tlačím mezi poli, po cestičkách, mezi mlázím starou Slavii a zase vzpomínám. Hlavou mi létá takových vzpomínek, že si musím na chvilku sednout a odpočinout si. Z dálky ke mě doléhá hekání. Musím se tomu smát. Raději si ale nic nepředstavuji. Když dorazím, tak si stejně moje milá neodpustí několik jedovatých slov. Nedivím se ji. Lehneme si na postel a já ji vyprávím o starých časech a také o tom, co uděláme s penězi, až je dostanu. Kam pojedeme, co si koupíme. Prostě a jednoduše, v tom přes sto let starém domě, se v nás spojily moje kořeny a budoucnost. Mě nevadí, že se občas opiješ, že koukáš po holkách, ale měl bys na sebe dávat větší pozor, jinak zase zkolabuješ, řekne mi blondýnka a pláče, protože o mě nechce přijít. A tak ji začnu utěšovat, na Marii vůbec nemyslím a když jdu ráno zase na šichtu, tak si prozpěvuji. Tak co, byl taky kocour v troubě? Zeptá se mě Fanta a mě to najednou přijde takový milý, ani nevím proč. Plechová kavalerie zase vyjíždí do boje, zařvu do polí a odpovědí je mi tichý smích. Bylo to náročný, hodně těžký, ale tentokrát nebyl požár a hlavně, přežil jsem to. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. ledna 2026

Recenze/review - NECROCRANIUM - Risen to Fall (2025)


NECROCRANIUM - Risen to Fall
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Řez byl veden od krku až dolů, mezi nohy. Z čisté a přesné rány začaly vytékat malé kapičky krve. Patolog se usmívá. Má zručné ruce a mnoho pitev za sebou. Jedná se o zkušeného veterána. Otře si pot z čela a zapne play na svém přehrávači. Pokaždé u práce poslouchá nějaký dobrý brutální death metal. Tentokrát objevil novou kapelu z Polska. NECROCRANIUM. Začne se spokojeně kývat do rytmu. Vyjme první orgány z těla. Znovu se usměje. Dnes je krásný den. Pacient je stále živý.

Brutální death metal mám raději v jeho syrovější, klasičtější podobě. Nemám nic proti progresi, ani technickým finesám, ale když se mi dostane do rukou nahrávka, u které mám pocit, že mě někdo pitvá zaživa, tak nemůžu jinak, než znovu a znovu přidávat volume doprava. Polákům se povedlo EP, které se mi zadřelo hluboko pod kůži. 


Poslouchat "Risen to Fall" je jako sledovat nějaký hnusný krvavý horor. Vlastně je to hodně podobné. Záleží vždy na technickém provedení, na zvuku, v případě nahrávky i na obalu. Vše považuji za velmi povedené. Myslím si, že by se za tyto formální věci nemusela stydět kdejaká o hodně slavnější kapela. Žádných námitek nemám ani proti hudbě samotné. Naopak. Užívám si mrtvolně zahnívající atmosféru, drive, sílu. Polákům se povedlo do čtyřech skladeb narvat pod tlakem velkou spoustu zajímavých a neotřelých nápadů. Poslech si vyloženě užívám. Pokaždé je moje fantazie rozdrásána do krve a připadám si jako zavřený někde ve sklepě u nějakého šílence. Ve tmě, jen s potkany a krysami. Spoutaný a bezmocný. Nikdy netuším, kdy ten maniak sestoupí dolů a odřízne z mého těla kus masa. Stane se tak pokaždé, když se éterem rozlehne další riff, melodie, úder bicích. Kapela na svých stránkách uvádí, že tohle EP je poslední zastávkou před jejich dlouhohrajícím albem. Těším se už teď. Zkrátka a dobře, určitě to znáte. Člověk se toulá v podzemí a ochutnává další a další zahnívající kousky masa. Na podnose s nápisem NECROCRANIUM mi byla dodána velmi kvalitní nahrávka. Nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Jak říká jeden můj kamarád, kurva brácho, tahle muzika řeže tou správnou stranou nože! Řez byl veden od krku až dolů, mezi nohy. Z čisté a přesné rány začaly vytékat malé kapičky krve. Patolog se usmívá. Má zručné ruce a mnoho pitev za sebou. Jedná se o zkušeného veterána. Otře si pot z čela a zapne play na svém přehrávači. Mám při poslechu pocit, že na pitevním stole ležím já. Surová, brutální death metalová pitva živých těl! Absolutní masakr, temné a krvavé ozvěny z patologických sálů! 

Asphyx says:

The cut ran from the neck down between the legs. Small drops of blood began to ooze from the clean, precise wound. The pathologist smiles. He has skilled hands and many autopsies behind him. He is an experienced veteran. He wipes the sweat from his forehead and presses play on his music player. He always listens to some good brutal death metal while he works. This time he has discovered a new band from Poland. NECROCRANIUM. He begins to sway contentedly to the rhythm. He removes the first organs from the body. He smiles again. Today is a beautiful day. The patient is still alive.

I prefer brutal death metal in its rawer, more classic form. I have nothing against progression or technical finesse, but when I get my hands on a recording that makes me feel like someone is dissecting me alive, I can't help but turn up the volume again and again. The Poles have made an EP that has gotten under my skin. 


Listening to "Risen to Fall" is like watching a gruesome, bloody horror movie. In fact, it's very similar. It always depends on the technical execution, the sound, and in the case of a recording, the cover art. I consider everything to be very well done. I think that even much more famous bands would have nothing to be ashamed of when it comes to these formal aspects. I have no objections to the music itself either. On the contrary. I enjoy the deathly decaying atmosphere, the drive, the power. The Poles have managed to cram a lot of interesting and original ideas into four songs. I really enjoy listening to it. Every time, my imagination is torn to shreds and I feel like I'm locked up in a basement somewhere with some madman. In the dark, with only rats and mice. Bound and helpless. I never know when the maniac will come down and cut a piece of flesh from my body. It happens every time another riff, melody, or drum beat echoes through the airwaves. The band states on their website that this EP is the last stop before their full-length album. I'm already looking forward to it. In short, you know how it is. You wander around underground, tasting more and more pieces of rotting meat. I received a very high-quality recording on a tray labeled NECROCRANIUM. I can't help but recommend this new release to you. As one of my friends says, fuck yeah, bro, this music cuts with the right side of the knife! The cut was made from the neck down, between the legs. Small drops of blood began to flow from the clean and precise wound. The pathologist smiles. He has skilled hands and many autopsies behind him. He is an experienced veteran. He wipes the sweat from his forehead and presses play on his player. As I listen, I feel like I'm lying on the autopsy table myself. A raw, brutal death metal autopsy of living bodies! An absolute massacre, dark and bloody echoes from the pathology rooms!


tracklist:
01. Descend to Nothingness 
02. Perversion to Kill 
03. Witnessed the End of Life 
04. Reality of Unknown

band:
Jacob (Vocals)
Dziubol (Guitar)
Kowal (Bass)
Cover art by: @noirmatic


pátek 2. ledna 2026

Recenze/review - BURDEN OF DESPAIR - Confutatis (2025)


BURDEN OF DESPAIR - Confutatis
CD 2025, Memento Mori

for english please scroll down

Ztracený v mlze všedních dní bloudíš nekonečnými chodbami podzemí. Marně hledáš alespoň chvilku klidu. Nasloucháš nářku prokletých, objevuješ stále nové a nové kapely, které umí svojí hudbou znázornit temnotu a chlad, které se ukrývají hluboko v každém z nás. Neodbytný strach ze smrti i z vlastního svědomí. Objevil se již během prvního setkání s albem "Confutatis". A měl moji tvář. Vypadal jako démon z těch nejhorších nočních můr.

Poslouchám novinku japonských maniaků BURDEN OF DESPAIR stále dokola a stala se pro mě mrtvolnou mantrou, tajemným zaříkáváním i magickým obřadem pro vyvolávání zlých a temných sil z onoho světa. Staroškolský americký death metal, surový a zahnívající doom a nahrubo nasekané kousky hardcore. Tohle vše dohromady tvoří celek, který vás navěky prokleje. Amen!


Svět kolem nás je plný utrpení, zla a špíny. Někdy bývá těžké nalézt alespoň nějaké světlo. Japonci tohle všechno vytáhli na povrch, opatřili masivním a zabijáckým zvukem (Rec/Mixed/Mastered: Seitaro Inui (246 studio)). Za velmi zajímavý a stylově zaměřený považuji i motiv na obalu, pod kterým je podepsán mistr Namurian Visions namurianvisions.com. Hlavní je, ostatně jako vždy hudba samotná. Tentokrát mi nejvíce připomíná smradlavou zkaženou krev, která vytéká pomalu ze staré zanícené rány. Jakoby byl pro mě každý riff ostrým nožem, který mi je zabodnut do těla, jakoby byl každý úder bicích ránou přímo do hlavy. Připočtěte si chorobami nasáklý vokál a z výsledné rovnice vám nakonec vyjde výsledek, který nelze ignorovat. Pokud posloucháte hudbu hlavně srdcem, potom má slova určitě potvrdíte. Jako vždy nejvíce oceňuji opravdovost, ryzost, schopnost napsat zajímavý motiv. Kapela do mě zasekla svůj dráp a nahrávka "Confutatis" se pro mě stala na dlouhou dobu mým hlavním průvodcem nekonečnými chodbami podsvětí. Představte si špinavou stoku pod vaším městem, plnou hnisu, špíny, lidského odpadu a beznaděje. Také cítíte ten pach rozkladu? Pokud ano, tak se vám budou určitě líbit i BURDEN OF DESPAIR. Jakoby mě při poslechu obejmula samotná smrt. Cítím její kostnaté ruce, slyším její jedovatý smích. Ztracený v mlze všedních dní bloudím nekonečnými chodbami podzemí. Marně hledám alespoň chvilku klidu. Naslouchám nářku prokletých, objevuji stále nové a nové kapely, které umí svojí hudbou znázornit temnotu a chlad, které se ukrývají hluboko v každém z nás. Neodbytný strach ze smrti i z vlastního svědomí. Surový a temný doom death metal, u kterého vás začnou bolet staré rány! Hnis, špína, absolutní tma a nekonečné utrpení! 


Asphyx says:

Lost in the fog of everyday life, you wander through endless underground corridors. You search in vain for a moment of peace. You listen to the cries of the damned, discovering new bands that use their music to portray the darkness and coldness hidden deep within each of us. The persistent fear of death and of one's own conscience. It appeared during my first encounter with the album "Confutatis". And it had my face. It looked like a demon from the worst nightmares.

I listen to the new album by Japanese maniacs BURDEN OF DESPAIR over and over again, and it has become a deadly mantra for me, a mysterious incantation and a magical ritual for summoning evil and dark forces from that world. Old-school American death metal, raw and rotting doom, and roughly chopped pieces of hardcore. All this together forms a whole that will curse you forever. Amen!

 
The world around us is full of suffering, evil, and filth. Sometimes it's hard to find even a glimmer of light. The Japanese have brought all this to the surface, providing it with a massive and killer sound (Rec/Mixed/Mastered: Seitaro Inui (246 studio)). I also find the cover art, signed by master Namurian Visions namurianvisions.com, very interesting and stylistically focused. The main thing, as always, is the music itself. This time, it reminds me most of the stench of rotten blood slowly oozing from an old infected wound. It's as if each riff is a sharp knife stabbed into my body, as if each drum beat is a blow directly to the head. Add to that the disease-soaked vocals, and the resulting equation gives you a result that cannot be ignored. If you listen to music mainly with your heart, then you will certainly agree with my words. As always, I appreciate authenticity, purity, and the ability to write an interesting motif the most. The band has sunk its claws into me, and the album "Confutatis" has become my main guide through the endless corridors of the underworld for a long time to come. Imagine a dirty sewer beneath your city, full of pus, filth, human waste, and despair. Can you smell the stench of decay? If so, you'll definitely like BURDEN OF DESPAIR. It's as if death itself embraces me when I listen to it. I feel its bony hands, hear its poisonous laughter. Lost in the fog of everyday life, I wander through endless underground corridors. I search in vain for at least a moment of peace. I listen to the cries of the damned, discovering more and more bands that can use their music to portray the darkness and coldness that lurk deep within each of us. The persistent fear of death and of one's own conscience. Raw and dark doom death metal that will make your old wounds hurt! Pus, filth, absolute darkness, and endless suffering!


tracklist:
01. Slaughterfaith + 殺戮信仰 
02. Lifeblasphemer + 終生冒涜者 
03. St. Massacre + 虐殺聖 
04. -confutatis- + 原罪神授 
05. Nega-Messiah + 反救世主 
06. Godforsaken + 遺棄られしもの

A few questions - interview with doom death metal band from Japan - BURDEN OF DESPAIR.


A few questions - interview with doom death metal band from Japan -   BURDEN OF DESPAIR.

Answered Kiske (vocals), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

The band was formed by guitarist 7405926 (ex-Cryptic Revelation, Dyingrace) in 2004 .
We released 2 demos in 2004-2006, and soon took a hiatus.

After a long rest, the band changed the members and restarted activity with 1st EP 'Desecration' in 2022.

In 2025, we released the 1st album 'Confutatis'.

The sound contains slow, doomy, brutal, and hardcore-essence like Disincarnate meets Winter played by Merauder.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

'Confutatis' was recorded and engineered at Studio 246 Osaka by Japanese Top-Sludgy Engineer Seitaro Inui.

All instruments were recorded as one-take at the same time, except Vocal and additional sounds.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

In Japan we self-release 500 copies as CDs.
Memento-Mori re-issued 800 copies for overseas as CD.
Digital on Bandcamp and Streaming services.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

All lyrics by Kiske, the vocalist.
The main theme is about the Abrahamic religions.
It satirizes how Abrahamic religions have been arbitrarily interpreted and applied by various people, historically causing endless misfortune.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The Logo is created by Yuto Kotani, the composer of Parasitario, Japanese Great Death Metal band.
Almost all graphic designs by Kiske.
Amazing Artwork for 'Confutatis' is by Namurian Visions from the UK.
We use SNS for just announcements.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Once we released by self, after that, Memento-Mori from Spain contacted us to re-issue.
We are very satisfied with the label’s deal, which is so respectful and underground-ways.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Cannibal Corpse, Disincarnate, Malevolent Creation, Obituary, My Dying Bride, Mythic, Pantera, Metallica, Meshuggah.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No.
Memento-Mori founded us.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Maybe 20-30 gigs more or less.
The biggest one was with Thy Art Is Murder.
We welcome all types of gigs. Just play our music.
Every time we go forward and brush up.



What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

In the near future we will release our 2nd album.
Already we have the songs enough but we have to refine them.
And we want to play in oversea countries.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Instagram or X is the best.
Here is the contact list.
https://linktr.ee/burdenofdespair

Thanx for the interview.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

KNIŽNÍ TIPY - Temná noc - Yrsa Sigurðardóttir (2025)


Temná noc - Yrsa Sigurðardóttir
2025, Metafora

Kolem mě spěchají lidé s vyděšenými výrazy. Kapři se dusí v kádích, jehličí opadává ze stromů a všude je tolik světla, že si připadám jako v Las Vegas. Tradiční trdelník, svařák a vůně medoviny. Kráčím vstříc novým dnům a vánoční šílenství příliš nevnímám. Byl jsem na náměstí v Plzni v knihkupectví. Jen se tak podívat, jen nahlédnout. A hele, vyšel závěrečný díl série Černý led. Nesu si knihu v podpaží, zabalenou ve vánočním papíře. Pod stromeček si ji ale nedám, nevydržím to. Přečtu si ji ještě ten den, co se vrátím a ignoruji pohádky v televizi. Mám tyhle svátky opravdu hodně rád, ale tak nějak po svém. Jako naši předci se snažím uklidnit, rozjímat a samozřejmě si číst.

Novinka Temná noc je velmi důstojným zakončením série. Doporučuji opravdu číst knihy tak jak vyšly, hezky popořádku. Temná noc je strhující čtení, propracované, napínavé, zajímavé. Yrsa je pro mě a vždycky byla takovou mojí soukromou královnou severské krimi. I tentokrát svoji pozici potvrzuje s elegancí a svěžím výrazem. Brzy se setmělo a v oknech se rozblikaly šílená světla. Jejich rytmus musí v lidech probouzet epileptické záchvaty, pomyslím si, když se jdu napít do lednice. Na ulici spěchají poslední opozdilci. Ještě zadělat na těsto. Uklidit, jakoby po vánocích už nebyl nikdy čas. Sedím raději ve svém koutě a hltám další a další stránky. V některých momentech, když se hovoří o zmizelé holčičce, mě opravdu mrazí v kostech. Asi jako pro každého rodiče je pro mě tohle téma těžké a náročné.

Je dlouho po půlnoci, co knihu zaklapnu a zašeptám do ticha. Hotovo. Nějak musím na děj myslet a nemůžu vůbec spát. Přenesl se na mě takový ten zvláštní smutek, melancholie chcete-li. Musím to ráno rozchodit, slibuji si a konečně zaberu. Svět je stejně někdy hrozně divné místo k životu. Doma se finišuje s přípravami, něco málo pomůžu a pak zmizím v lesích. Nikdo tu není a já mám čas přemýšlet. Vždycky mě zajímalo, kde se bere inspirace, kde přicházejí spisovatelé na témata. Paní Yrsa je z divokého Islandu a jakoby se krása tamní přírody, její syrovost, opravdovost, otiskla i do jejích knížek. Je to vlastně zvláštní, že pořád tíhnu k severských zemím. I co se týká hudby, jsem tímto směrem silně zaměřen. Možná byl nějaký můj předek viking, těžko říct, ale mě se zkrátka a dobře styl této autorky hodně líbí. Opravdu vám její knihy doporučuji. 

Je to vlastně zajímavé, jak se člověk, tedy já, stále vyvíjí. Ještě před několika lety bych si od spisovatelky ženy knížku ani nepřečetl. Nevím proč, ale většinou mě nebavil styl, jakým dámy píšou. Za několik posledních měsíců mám ale najednou své oblíbené autorky. A vůbec netuším, jak k tomu došlo. Možná by mohl moje názory prozkoumat nějaký zkušený jazykozpytec. Pravdou ale je, že Yrsu jsem si vlastně oblíbil hned s první knížkou, kterou jsem od ní četl. Dnes už jsem jejím fanouškem a každou novou knihu očekávám s napětím. Je to hlavně schopnost poutavě a zajímavé vyprávět, vystavět děj, které mě na jejich detektivkách tolik baví. 

Zítra je Štědrý den. Městem zavládne klid. Konečně. Vše jakoby se zastavilo, zpomalilo. Díváme se do plamenů svíček a vzpomínáme na všechny, které jsme měli rádi. Na své přátele, rodinu, na kamarády. Přejeme si jen to dobré a alespoň na chvilku je všechno takové, jako má být. Pod stromeček dostanu nějaké nové knihy, které jsem si přál. Pořád, už od svého dětství, si totiž myslím, že vánoce bez knížek by nebyly opravdové. Něco by mi chybělo. Mějte se co nejlépe, snad jsem vám svým dnešním tipem udělal také radost. Myslím si, že tahle kniha by neměla chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška severské krimi. Děkuji moc za pozornost. Opatrujte se. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Před devíti lety učinila rodina očekávající druhé dítě osudové rozhodnutí – nechala svou devítiletou dceru strávit noc v zahradním domku. Holčičku už nikdo nikdy neviděl. Když je během policejní razie objeveno její oblečení, mrazivý případ dívčina zmizení se znovu ocitne v centru pozornosti. Týr, Karó a Idunn musí pátrat hodně hluboko, aby odhalili pravdu o tom, co se té osudné noci stalo.
Mezitím se čerstvě rozvedená žena, jež si pronajímá byt, ve kterém tehdy rodina zasažená tímto strašlivým osudem žila, začne o případ nebezpečně zajímat, což vede k hrozivým následkům.
Strhující závěrečný díl série Černý led je tu a přináší zároveň dlouho očekávané odpovědi na otázky týkající se vraždy Týrovy matky, záhadu, jež Týra pronásleduje celý život už od dětství.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 1. ledna 2026

Recenze/review - UBRUXUM - Vomiting Dental Gore (2025)


UBRUXUM - Vomiting Dental Gore
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Jedna rána střídá druhou. Padáš k zemi a tvoje lebka puká v šíleném rytmu. Kopou do tebe, mlátí tě. Nikdy nezapomeneš na jejich rozšklebené tváře, na jedovatý smích. Šel si jako každý den z práce domů a myslel sis na svoje věci. Těšil ses na rodinu, na své děti. Místo toho ses lekl krvavých očích ve stínu. Nůž zabodnutý doprostřed tvého břicha byl překvapením. Temná ulice a chlad pomalu umírajícího těla. Tvoje duše létá vzduchem a sleduje, jak se tvůj mozek roztéká po zdi. Děsivý hororový film? Ne, jenom krutá realita periferie tvého města.

Když jsem četl tuhle zprávu v černé kronice ve zprávách, ihned jsem si vzpomněl na kapelu UBRUXUM z Toronta. Kanaďané svojí loňskou novou nahrávkou znázornili úplně stejnou atmosféru, jako z úvodu dnešní recenze. Syrový hnisavý death metal se zde potkává s valivým grindcore. Výsledkem je hudba, která vám rozseká ksicht na krvavé cáry. Zuby vám vypadnou z huby.


Pánové na to jdou ostře, s ničím se moc nepářou a útočí napřímo, rovnou na solar plexus. Měl jsem zase jednou plné zuby současného divného světa, napomádovaných a namalovaných muzikantů, kteří sice umí perfektně hrát, ale tvoří jen umělou muziku. Potřeboval jsem něco syrového, opravdového, autentického, uvěřitelného. Něco, co mi rozseká ksicht. Kanaďané mi propláchli mozek kyselinou a já zase jednou seděl u reproduktorů a usmíval se jako starý patolog, který sice zažil již spoustu podobných pitev, ale stále dokáže ocenit vůni zahnívajícího masa. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně muzika samotná. Jasně, UBRUXUM nehrají nic nového, ani převratného, rozhodně to není nic, co bychom už na pitevně neslyšeli. Jenže přátelé, mě tohle album opravdu baví, rád se k němu vracím. Nenaleznete zde žádné zbytečnosti, pozlátko, ani kudrlinky. Naopak, usednete dobrovolně do křesla, necháte se spálit elektrickým proudem, užijete si čerstvě nabroušené skalpely, které budou zaříznuty do vašeho těla v rytmu "Vomiting Dental Gore". Tohle je zkrátka zkažené stomatologické sympózium, na kterém jsou promítány ty nejhnusnější choroby. Z některých úst vylezou nenasytní červi, v jiných budou zahnívající pahýly zubů. Vybrat si můžete sami, záleží jen na vaší morbidní fantazii. Za sebe mohu doplnit jen jediné. Ve zvráceném světě UBRUXUM se mi líbí a rád se do něj často vracím. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci krvavého masa a zasmrádajících vnitřností. To vše podávané na hliněném táce, který původně sloužil jako odkladiště na vyjmuté orgány. Jedna rána střídá druhou. Padáš k zemi a tvoje lebka puká v šíleném rytmu. Kopou do tebe, mlátí tě. Nikdy nezapomeneš na jejich rozšklebené tváře, na jedovatý smích. Surové death metal grindové album, které vám vymlátí všechny zuby z huby! Krev a hniloba!

Asphyx says:

One blow follows another. You fall to the ground and your skull cracks in a frenzied rhythm. They kick you, beat you. You will never forget their grinning faces, their venomous laughter. You were walking home from work like every other day, thinking about your own things. You were looking forward to seeing your family, your children. Instead, you were startled by bloody eyes in the shadows. The knife stuck in the middle of your stomach was a surprise. The dark street and the cold of a slowly dying body. Your soul flies through the air and watches your brain melt down the wall. A terrifying horror movie? No, just the cruel reality of the outskirts of your city.

When I read this report in the crime section of the news, I immediately thought of the band UBRUXUM from Toronto. With their new album released last year, the Canadians captured the exact same atmosphere as in the introduction to today's review. Raw, purulent death metal meets rolling grindcore. The result is music that will smash your face into bloody shreds. Your teeth will fall out of your mouth.


These guys go at it hard, they don't mess around and attack straight on, right to the solar plexus. Once again, I was fed up with the strange world we live in, with pomaded and painted musicians who can play perfectly but only create artificial music. I needed something raw, real, authentic, believable. Something that would blow my mind. The Canadians washed my brain with acid, and once again I sat by the speakers and smiled like an old pathologist who has seen many similar autopsies but still appreciates the smell of rotting flesh. I like the sound, the cover, but most of all the music itself. Sure, UBRUXUM aren't playing anything new or groundbreaking, it's definitely nothing we haven't heard in the autopsy room before. But friends, I really enjoy this album, I like coming back to it. You won't find any unnecessary frills, glitter, or curlicues here. On the contrary, you'll voluntarily sit down in a chair, let yourself be burned by electric current, and enjoy freshly sharpened scalpels that will be cut into your body to the rhythm of "Vomiting Dental Gore". This is simply a twisted dental symposium where the most disgusting diseases are projected. Insatiable worms crawl out of some mouths, while others contain rotting tooth stumps. You can choose for yourself, it just depends on your morbid imagination. For myself, I can only add one thing. I like the twisted world of UBRUXUM and I like to return to it often. If you like this style, don't hesitate for a moment. You'll get a generous serving of bloody meat and stinking entrails. All served on a clay tray that originally served as a storage place for removed organs. One blow follows another. You fall to the ground and your skull cracks in a crazy rhythm. They kick you, they beat you. You will never forget their grinning faces, their venomous laughter. A raw death metal grind album that will knock all your teeth out! Blood and rot!


tracklist:
01. The Doctor Will See You Now 
02. Clinic In The Crackhouse Basement 
03. Regurgidental Gore Porn 
04. Coprophagous Halitosis 
05. Blisterine 
06. STDDS 
07. Tooth Puller 
08. Methodical Mandibular Mutilation 
09. Unidentalfied 
10. Premature Gag Reflex 
11. Orgy Of The Medically Induced 
12. Bloody Root Canal 
13. Antidentite 
14. Parasitic Gingivitis 
15. Syphilistic Pus 
16. Fungal Infection 
17. Perverse Practitioner Of Oral Perversion 
18. Bitten Gnawed And Chewn 
19. Complicated Mouth Surgery 
20. Disposed To Decompose 
21. Regurgled Sputum 
22. Wormy Nerve Endings 
23. Hallucinogenic Anesthetic


středa 31. prosince 2025

Recenze/review - DEATH FROM ABOVE - Reckoning of the Damned (2025)


DEATH FROM ABOVE - Reckoning of the Damned
CD 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Zlo se vrátilo. Exhumováno z hlubin temnoty. Stojím na okraji jámy, kterou odkryl rezavý buldozer. Hromadný hrob. Prostřelené hlavy, usekané ruce a nohy. Čeho všeho je schopen člověk? Přemýšlím nad tím a poslouchám u toho nové album francouzských death metalistů DEATH FROM ABOVE. Hudba je zde ohlodána na kost a atmosféra nahrávky připomíná právě prováděné vyzvedávání zohavených těl ze země.

Tahle smečka do mě zasekla svůj dráp již v roce 2021, když světlo světa spatřila jejich předchozí deska "Altered Dimension". K albu jsem se rád a často vracel. Sepsal jsem o něm také několik skromných slov (odkaz na recenzi naleznete dole pod dnešním článkem). Oheň byl opět zažehnut a novinka vás srazí k zemi jako divoké tsunami, jako lavina z kostí, špíny a lidské nenávisti. Doporučuji poslech v naprosté tmě a tichu. Teprve potom vynikne naplno její síla. 


"Reckoning of the Damned" volně navazuje na věci minulé. Je krutým a ošklivým odkazem prašivého death metalu z devadesátých let minulého století (vzorem a inspirací zde byly smečky jako MORBID ANGEL, DYING FETUS, DEICIDE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION). Pravěká smrtící surovost se zde potkává s technickou precizností. Kapela si zároveň zachovává takovou tu zvířecí divokost a dravost, kterou mám u kapel samozřejmě ve velké oblibě. Nemohu tedy jinak, než novinku doporučit všem pravověrným fanouškům. Jedná se totiž o útok rovnou na solar plexus. Existuje v současné době velké množství skupin, které se snaží oživit ducha starých dobrých časů. DEATH FROM ABOVE patří mezi vyvolené a je to dle mého tím, že hrají od srdce, opravdově, reálně, autenticky. Také přidávají do skladeb spoustu svých zajímavých nápadů, invence. Určitě to znáte. Přijdete unaveni domů ze současného podivného světa a přemýšlíte, co si pustíte za muziku. Potom si sednete, zapnete play a čekáte, co s vámi kapela udělá. V případě francouzských maniaků jsem si nejdříve začal podupávat nohou do rytmu, potom bouchat pěstí do stolu a nakonec jsem skončil ve svém soukromém headbangingu. Budiž to nezvratným důkazem, že na mě album funguje ve všech bodech obhajoby. Nesmím zapomenout i na plesnivý stylový zvuk i zajímavý motiv na obalu. Zkrátka a dobře, "Reckoning of the Damned" je přesně tím druhem nahrávky, která vás srazí na kolena. Má v sobě vše, co po dobré hudbě požaduji. Drive i sílu, tlak i temnotu. Je perfektně a zajímavé složená a napsaná. Zlo se vrátilo. Exhumováno z hlubin temnoty. Stojím na okraji jámy, kterou odkryl rezavý buldozer. Hromadný hrob. Prostřelené hlavy, usekané ruce a nohy. Čeho všeho je schopen člověk? Propracovaný a surový death metal s temně chladnou aurou, který vás pohřbí zaživa! Ozvěny ze starých plesnivých katakomb!

Asphyx says:

Evil has returned. Exhumed from the depths of darkness. I stand at the edge of a pit uncovered by a rusty bulldozer. A mass grave. Shot heads, severed arms and legs. What is man capable of? I ponder this as I listen to the new album by French death metal band DEATH FROM ABOVE. The music here is stripped down to the bone, and the atmosphere of the recording is reminiscent of the ongoing recovery of mutilated bodies from the ground.

This pack sank its claws into me back in 2021, when their previous album, "Altered Dimension", saw the light of day. I enjoyed returning to the album often. I also wrote a few modest words about it (you can find a link to the review below today's article). The fire has been reignited, and the new album will knock you to the ground like a wild tsunami, like an avalanche of bones, dirt, and human hatred. I recommend listening to it in complete darkness and silence. Only then will its power be fully revealed. 


"Reckoning of the Damned" loosely follows on from previous works. It is a cruel and ugly reference to the mangy death metal of the 1990s (the models and inspiration here were bands such as MORBID ANGEL, DYING FETUS, DEICIDE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION). Primordial deadly brutality meets technical precision here. At the same time, the band retains that animalistic ferocity and aggressiveness that I naturally love in bands. I can't help but recommend this new release to all true fans. It's an attack straight to the solar plexus. There are currently a large number of bands trying to revive the spirit of the good old days. DEATH FROM ABOVE is one of the chosen ones, and in my opinion, it's because they play from the heart, genuinely, realistically, authentically. They also add a lot of their own interesting ideas and inventiveness to their songs. You know how it is. You come home tired from the strange world we live in today and wonder what music to listen to. Then you sit down, press play, and wait to see what the band will do to you. In the case of the French maniacs, I first started tapping my foot to the rhythm, then banging my fist on the table, and finally ended up headbanging in private. Let this be irrefutable proof that the album works for me in every respect. I mustn't forget to mention the moldy, stylish sound and the interesting motif on the cover. In short, "Reckoning of the Damned" is exactly the kind of record that will knock you off your feet. It has everything I demand from good music. Drive and power, pressure and darkness. It is perfectly and interestingly composed and written. Evil has returned. Exhumed from the depths of darkness. I stand on the edge of a pit uncovered by a rusty bulldozer. A mass grave. Shot heads, severed arms and legs. What is man capable of? Sophisticated and raw death metal with a dark, cold aura that will bury you alive! Echoes from the old moldy catacombs!


Recenze/review - DEATH FROM ABOVE - Altered Dimension (2021):


tracklist:
01. Apex Predators 
02. God Of Terror 
03. Prélude To Retrobution 
04. Abomination Reborn 
05. Death Factor 
06. Dread Fear Terminate 
07. Echoes Of Sacrifice 
08. Blood Of The Fallen 
09. Reckoning Of The Damned

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine