DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 12. ledna 2025

Recenze/review - NECROMANIAC - Sciomancy, Malediction & Rites Abominable (2025)


NECROMANIAC - Sciomancy, Malediction & Rites Abominable
CD 2025, Invictus Productions, The Ajna Offensive

for english please scroll down

I z tebe se jednou stane prázdné tělo bez duše. Uloží tě v dřevěné rakvi do studené země a postupně shniješ a rozpadneš se v prach. Zůstane po tobě jenom krvavý otisk, mlhavá vzpomínka. Než se tak ale stane, musíš znovu sestoupit dolů, do podzemí a uspořádat další z temných rituálů. Jsi prokletý, jsi zavržený, patříš mezi vyvolené, mezi ty, kteří vždy poslouchali pravý a reálný extrémní metal. Black, thrash, death, vše nasáklé špínou a zkaženou krví. Přesně jako na debutovém dlouhohrajícím albu britských tmářů NECROMANIAC. 

Jsou kapely, u kterých již během několika prvních poslechů vím, že jsme stejné krve. Mnohé dopředu napovídala i sestava muzikantů, kteří tuhle smečku tvoří. Sešli se tu muzikanti, kteří moc dobře vědí, o čem je absolutní tma, o čem je nahrubo nasekané zlo a blasfemie. Smrt obchází během poslechu kolem mě a čeká na vhodný okamžik, aby do mě zasekla svůj dráp. 


"Sciomancy, Malediction & Rites Abominable" je mrtvolně zahnívajícím, plesnivým albem, na kterém se uctívají pradávné okultní krvavé rituály. Jednotlivé motivy se se kolem mě nejdříve začaly plazit jako jedovatí hadi. Postupně vás uhranou, abyste byli uštknuti a do krve se vám dostal prudký jed nenávisti. Zavřeni ve studených kobkách marně hledáme alespoň malý náznak světla. Dobro už dávno neexistuje. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, mají v sobě takovou tu pradávnou sílu a energii. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE MIASMA, LVCIFYRE, ADORIOR, SCYTHIAN a další nejen death metalové čaroděje, tak neváhejte ani chvilku. Nové album je opravdu spíše pradávným obřadem, než jen obyčejnou muzikou. Děsivé nálady se zde potkávají s chladem. Kamenný oltář je připraven. Postavy v kápích stojí v kruhu a odříkávají zvrácené modlitby. Hlavní velekněz pozvedá ostrý nůž a svět kolem náhle zčernal. Mraky jsou nízko, vítr se proplétá mezi zdmi starého chrámu. Sem, hluboko do podzemí, sem do podsvětí tahle hudba patří a zde musela vznikat. NECROMANIAC vám vypálí do hlavy cejch. Jedná se o nahrávku, která má skvělý morbidní zvuk, stylový děsivý motiv na obalu a u které shoříte na popel. I z tebe se jednou stane prázdné tělo bez duše. Uloží tě v dřevěné rakvi do studené země a postupně shniješ a rozpadneš se v prach. Zůstane po tobě jenom krvavý otisk, mlhavá vzpomínka. Brána do posvětí byla otevřena. Stačí jenom vstoupit. Smrtící, krvavý death black thrash metalový rituál plný blasfemie, rouhání a zkažené krve! Budete strženi do hlubiny! 


Asphyx says:

You too will one day become an empty body without a soul. They will put you in a wooden coffin in the cold earth and you will gradually rot and crumble into dust. All that will be left of you is a bloody imprint, a vague memory. But before that happens, you must descend again, underground, and perform another of your dark rituals. You're cursed, you're damned, you're one of the chosen ones, one of those who have always listened to true and real extreme metal. Black, thrash, death, all soaked in filth and corrupted blood. Exactly like on the debut full-length album of British obscurantists NECROMANIAC. 

There are bands where I know within the first few listens that we are of the same blood. A lot was also suggested by the line-up of musicians that make up this pack. Musicians have come together who know very well what absolute darkness is all about, what coarsely chopped evil and blasphemy is all about. Death walks around me as I listen, waiting for the right moment to sink its claw into me. 

"Sciomancy, Malediction & Rites Abominable" is a dead-rotting, moldy album that worships ancient occult blood rituals. The various motifs first began to slither around me like venomous snakes. Gradually, you'd be bitten and the violent venom of hatred would enter your blood. Locked in the cold dungeons, we search in vain for some hint of light. The good is long gone. The songs are written in a very believable, real way, they have that ancient power and energy. If you like bands like GRAVE MIASMA, LVCIFYRE, ADORIOR, SCYTHIAN and other not only death metal wizards, don't hesitate a moment. The new album is really more of an ancient rite than just plain music. Eerie moods meet coldness here. The stone altar is ready. Hooded figures stand in a circle and recite twisted prayers. The High Priest raises a sharp knife and the world suddenly goes black. The clouds are low, and the wind sweeps between the walls of the old temple. This is where this music belongs, deep in the underworld, and this is where it must have originated. NECROMANIAC will burn a mark into your head. This is a record that has a great morbid sound, a stylish eerie motif on the cover and one that will burn you to ashes. You too will one day become an empty body without a soul. They'll put you in a wooden coffin in the cold earth and you'll gradually rot and crumble into dust. All that will be left of you is a bloody imprint, a vague memory. The gates of sanctity have been opened. All you have to do is enter. A deadly, bloody death black thrash metal ritual full of blasphemy, blasphemy and corrupted blood! You will be thrown into the depths! 



TRACKLIST
1. Caput Draconis
2. Daemonomantia
3. Grave Mound Oath
4. Calling Forth the Shade
5. Great is the Thirst of the Restless Dead
6. Teraphim (Skull Sorcery)
7. Conjuration of St. Cyprian
8. Swedenborg's Skull
9. Necromancess / Cauda Draconis

LINE-UP
C. Howler : Throat Possessions, Black Arts Spells & Conjurer of the Restless Wraiths of the Abyss
Sadistik Fornicator : Guitarmageddon, Keys of Death and Hades, Megalomantic Decompositions & Die-Hard Cult Leader
The One : Basstard Tremblings, Necrophonous Disarray, Winds of Mayhem & Macabre Consigliere of Deadly Omens
V. Pestilencia : Apocalyptic Drumonitions, Therianthropic Aural Assault & Morbid Coven Mediator

Guest musicians: A.A. Nemtheanga: Choir on "Caput Draconis". A Corpse Without Soul: Vocals on "Calling Forth the Shade" and "Conjuration of St. Cyprian". Nameless Void: Synths and bell samples on "Necromancess".

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý první - Starý básník sedící v rohu hospody


Příběh čtyř stý devadesátý první - Starý básník sedící v rohu hospody

Starý básník už všechno viděl a slyšel. Sedával v rohu hospody a vždycky nám připadal jako bezdomovec, se všemi těmi taškami a dlouhým vousem. Jenže on s sebou, na rozdíl od pravých lidí bez domova, nosil knihy. Čítával si s pivem v ruce, občas se díval do dálky, zasněný a ve svém pestrém světě. Někdy jsem jej potkal na záchodě, kde jsme močili do žlábku, bok po boku, jako by mezi námi bylo jakési pouto. Samozřejmě nebylo, jen jsem si představoval, že vydám také nějakou dobrou knihu básní a budu z ní žít a psát celý život. Bylo to ode mě samozřejmě naivní, ale já vždycky inklinovat spíše k humanitním vědám, než k technice, kterou jsem celý život studoval. Chyběl mi Michal, chyběli mi kamarádi. Samota byla pro mě, který byl vždy v nějaké partě, divným stavem. Měl jsem svoji holku, nejlepší na celém světě, ale jinak skoro všichni dávno odešli do svých domovů. Pokusili se studovat, zjistili, že je to nebaví a šli raději na vojnu nebo se oženili a vdaly.

Bylo pro mě velmi zvláštní sedávat odpoledne po hospodách, pít levné pivo a číst si. Mělo to jednu obrovskou výhodu. Potkal jsem spoustu muzikantů, umělců, ale i podvodníků, čerstvě zkrachovalých podnikatelů, ale i svobodných matek, které se prodávaly pod cenou. Jen jsem seděl, nehodnotil, čerpal inspiraci pro básně, které jsem nikdy nenapsal. Nebo napsal a pak roztrhal a spálil na chalupě v kamnech. Mnohdy mi připadaly dobré, ale potom příliš osobní nebo divné. Jenže jak říkal tenhle starý pán, básník musí odhalit svoji duši, musí nechat na povrch vyvřít vše, co jej trápí. Bolest se stane psaním. On tomu věřil, byl to jeho styl a také psal tak, jak se mi to líbilo. Dnes už mi připadají jeho slova dávno překonaná. Psal hodně o tom, jak mu komunisti ublížili, o své židovské rodině, která si zase užila své za války. Nikdy se nestal slavným mezi běžnou veřejností, ale líbilo se mi, že nebyl zatrpklý. Naopak. Když za ním přišla jeho krásná dcera a její kamarádky, tak zářil. V těchto chvílích mi připadal spokojený. Ale možná to byla jenom moje představa, kterou si děláme o lidech, které potkáváme, ale neznáme je. 

Když nepřišel, bylo to jiné. Nebavily mě hlasité společnosti z firem, ani oslavy narozenin, odcházel jsem, když přišli fanoušci fotbalu. Někdy si přivedl kamarády. Byly to zastydlé máničky, které se bavily o starých dobrých časech, kdy bylo proti komu bojovat. Umolousané vlasy, nečesané a namáčené do pivní pěny. Cigarety, ubalené jen z levného tabáku. Pozoroval jsem lidi, ale snažil jsem se nerušit. Největší sranda byla, když ho navštívili kamarádi z fabriky, ve které kdysi dělal. Špinavé montérky, ale na obličejích úsměv. Vtipy létaly vzduchem, měli pro něj dokonce přezdívku. Doveda. Tak se říká v Plzni lidem, co nejsou moc šikovní. Pokaždé, když si z něj dělali srandu, byl blahosklonný. Utíral si bílé vousy od bílé pěny. Nikdy jsem neviděl tak hluboké oči. Když byl mladý, musely na něj holky letět. Byly ale i chvíle, kdy býval nevrlý a nepříjemný. Na servírku, která k němu přišla a slušně a mile se zeptala, co by si dal k pití. Jen odsekl a vytáhl arch papíru. Okousal kus tužky a nenapsal nic. Vyschla v něm inspirace? Odkud vlastně přichází? Je to podvědomí nebo vesmír? Chtěl jsem se ho zeptat, ale nikdy jsem to neudělal. Třeba bych byl zklamaný.

Měl i kamarády, co byli od pohledu teplí. Vždycky přišli a měli na sobě pestrobarevné oblečení a podmalované oči. Sedávali koketně, s nohou přes nohu, způsobem, kterým to obyčejný chlap nikdy neumí. Občas mě zahlédli a udělali na mě pukrle a posílali mi pusy. Musel jsem se smát, jejich způsobům, pohybům i tomu, jak vypadali. Nebyl to z mé strany zlý smích, spíše pobavený. Básník se jim smával taky, řehotal se na plné kolo, plácal se do stehen. Byl jako starosta všech prokletých, který pořádal své pravidelné audience v hospodách čtvrté cenové skupiny. S pivem na keramickém tácku, s rumem, který voněl na několik metrů daleko. Když se hodně opil, končil poměrně brzy. Potkávali jsme ho na rohu, jak močil za kandelábrem. S pohledem upřeným na těžké nebe. Možná i za mraky viděl hvězdy. Možná ale taky ne, možná to byl jen můj sen, zbožné přání. Třeba to byl jen obyčejný opilec, co si myslel, že je básníkem. Ale pro mě ne, já mu věřil. Jeho slova, která vyryl na hajzlíku do zdi. Musel to být on, kdo jiný by psal o lesích a vznášejících se ženách v ulicích. Na záchodech se píše jen o kokotech a buznách a dámském přirození. Žádná vznešenost. Tu on ale měl. Připadal mi jako padlý šlechtic, jako někdo, kdo toho zažil tolik, že už nemusel nikomu nic dokazovat.

Muzikanti chodili vždycky ve skupině a byli hluční. On jenom někdy. Chtěl jsem mu pomoc, když spadl na schodech, vedoucích do našeho doupěte. Ale předběhla mě mladá dvojice. Tedy, pomohl mu mladý pán, slečna se ofrňovala, mluvila o špíně a hnusu, o tom, jak to někdo může takhle dopracovat? Pořád se dívala do zrcadla, co nosila stále s sebou. Pěkný maso s prázdným pohledem, ucedil básník, když šel zase na záchod. Možná chlastal první ligu. Ale se slovy to pořád uměl. Všimli jste si, jaký mají někteří lidé mrtvý pohled? Splácejí peníze, chodí každý den do práce, serou přesně ve stejnou dobu, chyceni do sítí. Matky, co je štvou vlastní děti, chlapi bez koulí, vzpomínají na to, co krásného kdysi zažili. Dvojice, co si říkají zdrobnělinami a zahýbají si na každém rohu. Život je složitej a málokdo má sílu na to zůstat rovný. Možná jenom děti a nebo blázni. Odposlechl jsem od něj spoustu vět, můj stůl byl totiž hned vedle jeho. Asi jsem čekal, že když mě vídává s knihami, že mě osloví, něco mi řekne, ale bylo to stejné jako s mým otcem, taky jsem nikdy necítil, že mě má rád. Byl jsem mladý, rozevlátý a neklidný. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem potkal blondýnku. Bez ní bych už asi dávno hrál v nějaké šílené kapele a nebo bych byl stárnoucím básníkem sedícím v rohu hospody. 

Zažil jsem i momenty, které nebyly příjemné. Občas to přehnal s chlastem, obtěžoval všechny kolem sebe a říkal lidem, víte, kdo já jsem? Básník nicoty. Lidé ho posílali do prdele, štítili se ho. Byl povalečem, vagabundem, ničemou i příživníkem. Jednou jsem jej dokonce zažil i rozžhaveného do běla. To když si sedl vedle chlápek s kostěnými brýlemi a hnědou košilí. Dal mu pár facek a vykopal ho ven, nahoru po schodech. A celou dobu na něj řval ty stará estébácká svině. Vrátil se a na kloubech svých pěstí měl krev. Objednal si celou lahev rumu a pil jen tak z flašky. Neustále mumlal něco o tom, jaká to byla kurva, kolika lidem ublížila. Takový se měly pověsit! Zrovna jsem se učil mechaniku a pevnostní výpočty. Když jsem měl druhý den zkoušku, nemohl jsem se zbavit dojmu, že je můj vyučující hrozně podobný tomu vyhozenému pánovi. Byl to samozřejmě jeho bratr, který na něj čekal po hodině před školou. Poznal jsem ho podle monoklů ve tváři. Dostal jsem obligátně za tři a vše ihned zapomněl. Raději jsem u stejného stolu jako včera napsal několik básní o nespravedlnosti. Ani tentokrát si mě nikdo nevšímal. Za týden jsem celý skvost nové poezie roztrhal. Nebyla v tom vášeň, ale jenom vztek. 

Jeho dceru jsem párkrát potkal na koncertech kapel, na které chodívali studenti. Měla v sobě něco ze svého otce. Možná držení těla nebo pohled, netuším. Vždycky byla v obložení chlapců a usmívala se. Znáš ji? Ptám se své budoucí ženy. V odpovědi jsem dostal příběh o smutné princezně, která to neměla v životě lehké. Prý byla dcerou ženy z "lepší" společnosti, která se kdysi zamilovala do básníka. Jak z červené knihovny, dodá ještě a já si říkám, jaký je ten osud někdy zvláštní. Hrozně záleží, koho kde a jak potkáte, jestli se rozhodnete ho oslovit, jestli má náladu, jestli je dobrý tlak a rosný bod, jestli zrovna padá hvězda. Znovu si uvědomím, jaké jsem měl štěstí. Na holky, co jsem s nimi chodil. Kdybych potkal třeba nějakou megeru, byl bych zahořklý a smutný. Ale nemusím. Políbím svoji milou a ona se zeptá, proč a za co. No, protože jsi. Odejdeme až k ránu a nepamatujeme si ani jednu kapelu. 

Netuším, proč jsem do té hospody přestal chodit. Důvodů mohlo být tenkrát mnoho. Asi zdražili pivo o korunu nebo odešla oblíbená servírka. Už si to nepamatuji. Básník ale stále seděl u svého stolu a byl tak nějak nad věcí. Neřešil hlouposti, ani zbytečnosti. Zažil toho už tolik, že se mohl usmívat. Stejně je to zvláštní. Při svých divokých studiích jsem v Plzni potkal velkou spoustu podobných postaviček. Na básníka ale poslední dobou často vzpomínám. Doba se změnila, lidé jsou stále stejní. Jen si tak říkám, že by to asi chtělo více básníků a méně neustálých bojovníků proti všemu. Bylo by nám lépe, nemyslíte?


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. ledna 2025

Interview - SCYTHROW - A freshly exhumed, mangy old death metal coffin!


Interview with death metal band from Finland - SCYTHROW.

Answered Arttu (guitars) and Nuutti (bass), thank you!

Recenze/review - SCYTHROW - Blameless Severed Extremities (2024):

Ave SCYTHROW! Hello to the Finnish underground. I hope everything is okay with you. It should be, you have the third long-playing great album of your career this year. I have to admit that it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your first album "Paragon of Pain"? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Arttu: Greetings, glad to hear our album has aroused interest and you've liked it. Compared to our first album, almost everything has changed. Our songs, sounds and atmosphere are very different, in a good way tho. Recordings were very different too, because we've had a drummer since our first record and recording drums takes its time. We knew what kind of sound we are looking for and I've learned a lot about producing a record since our first album so I knew how to implement the sound we wanted ''well''.


"Blameless Severed Extremities" contains all the attributes of good death metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How do you compose new SCYTHROW material?

Arttu: Usually I or Nuutti composes a demo at home, then we take the demo to rehearsals for listen. Then we arrange the song together and Make writes lyrics on it. If the song turns out well, it will probably end up on some upcoming release. Sometimes we write songs in rehearsals, for example title track of ''Blameless Severed Extremities'' has been written in rehearsals together.

Who is signed under the sound? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time, it feels analogue. What studio did you record in and how did everything go?

Arttu: I produced, mixed and mastered the album by my self. Everything went surprisingly well, although I've been behind the sound and production of every Scythrow release. We recorded the album at bombshelter and I mixed and mastered it at home. The sound isn't perfect, but is that necessary in death metal?


An integral part and a kind of extra bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Awakening Records and it comes with a deadpan cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

Nuutti: I had been put to the charge of getting us our album art. I thought that it should be based on our song ''Necrotic High'', because the song encapsulates how our album sounds like. Then I thought blue would be a good theme as our all other releases themes are red and something different would fit us. Then this artist called Apostle Ink did a great job on finishing the design of our album cover and eventually drawing it.

I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Finland's underground for music just in case. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. I might even be a bit envious, we only have a few death metal packs here that are worthwhile. How do you perceive your scene, fans, labels?

Arttu: The Finnish underground death metal scene has been growing rapidly during this decade and is doing very well. There is a lot of death metal fans and bands consisting of young people keeps popping up all the time. But unfortunately there aren't many underground labels in Finland, only few.


You play death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I'm interested to know how the idea to start SCYTHROW came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?

Arttu: We started the band with Make and Nuutti when we were about 15-years olds and our influensers mostly consisted of classic thrash metal back then. Over the years we've listened and explored a lot of more metal music and we enjoy death metal most today. So naturally we ended up doing death metal with this same band we started from thrash metal roots. When writing and planning ''Blameless Severed Extremities'' our biggest influensers and inspirations have been Sotajumala, Tuokkanuotta, Galvanizer, Morbific, Cadaveric Incubator, Undergang, 200 Stab Wounds and Frozen Soul. In the future we want to keep doing this shit, playing live shows and releasing more music. And of course we want to tour with bigger bands some day!

When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I felt weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful at that, at least judging by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

Arttu: We do both! Our label has been promoting our album and sending CDs to other labels and promoters for review, and we have sent some CDs for review too. About going to other bands live, yeah we do like to support other bands and see them live!


On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as SCYTHROW? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

Arttu: We think that it's a good thing that people can find our music easily. Of course we do respect a lot people who are supporting us by buying our physical copies, but it's always good thing that people listens to our music, whether they listen to it from streaming service or physical copy.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Arttu: Me and Nuutti are the biggest fans of death metal in our band, so we do listen to death metal very often and we all like to perform death metal as a band of course, so I say it's at least important thing for all of us!


Finally, a classic but important question. What are SCYTHROW planning in the coming months? Where can we see you in concert and what about some tour in Europe, will there be?

Arttu: We will continue playing live shows to summer 2025. Then we will take a break, because we are going to mandatory military service. After that new music, more shows and hopefully the tour in Europe in some day.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll look forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Blameless Severed Extremities" in my head again!

Arttu: Thank you for giving me an opportunity to spit out some things about our album, band and my other thoughts! Hopefully you'll get to see our show some day, cheers!


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SCYTHROW - Čerstvě exhumovaná, stará prašivá death metalová rakev!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - SCYTHROW.

Odpovídali Arttu (kytara) a Nuutti (basa), děkujeme!

Recenze/review - SCYTHROW - Blameless Severed Extremities (2024):

Ave SCYTHROW! Zdravím do finského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším prvním albem „Paragon of Pain“? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Arttu: Jsem rád, že naše album vzbudilo zájem a líbilo se vám. Oproti našemu prvnímu albu se změnilo téměř vše. Naše písně, zvuky a atmosféra jsou úplně jiné, ale v dobrém slova smyslu. Nahrávání bylo taky hodně jiné, protože od první desky máme bubeníka a nahrávání bicích zabere svůj čas. Věděli jsme, jaký zvuk hledáme, a já jsem se od našeho prvního alba naučil hodně o produkci desky, takže jsem věděl, jak požadovaný zvuk ''dobře'' realizovat.


„Blameless Severed Extremities“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál SCYTHROW?

Arttu: Obvykle já nebo Nuutti složíme demo doma, pak ho vezmeme na zkoušku a poslechneme si ho. Pak společně písničku zaranžujeme a Make k ní napíše text. Pokud píseň dopadne dobře, pravděpodobně skončí na nějakém připravovaném albu. Někdy píšeme písně na zkouškách, například titulní skladba ''Blameless Severed Extremities'' vznikla na společných zkouškách.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Arttu: Album jsem si produkoval, mixoval a masteroval sám. Všechno šlo překvapivě dobře, ačkoli jsem stál za zvukem a produkcí každého alba Scythrow. Album jsme nahrávali v Bombshelteru a já jsem ho doma smíchal a zmasteroval. Zvuk není dokonalý, ale je to v death metalu nutné?


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Awakening Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Nuutti: Dostal jsem na starost, abych nám sehnal obal alba. Napadlo mě, že by měl vycházet z naší písně ''Necrotic High'', protože ta píseň vystihuje, jak naše album zní. Pak mě napadlo, že by se hodilo modré téma, protože všechna naše ostatní vydání mají červenou barvu a hodilo by se k nám něco jiného. Pak jeden umělec jménem Apostle Ink odvedl skvělou práci na dokončení návrhu obalu našeho alba a nakonec ho i nakreslil.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Finska podzemí si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Arttu: Finská undergroundová death metalová scéna se v tomto desetiletí rychle rozvíjí a daří se jí velmi dobře. Je tu spousta deathmetalových fanoušků a kapely složené z mladých lidí neustále vznikají. Ale bohužel ve Finsku není moc undergroundových labelů, jen pár.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit SCYTHROW, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Arttu: Tehdy jsme s Make a Nuutti založili kapelu, když nám bylo asi 15 let a naši hudební inspiraci tvořil hlavně klasický thrash metal. V průběhu let jsme poslouchali a prozkoumali spoustu další metalové hudby a dnes nás nejvíc baví death metal. Takže jsme přirozeně skončili u death metalu s tou samou kapelou, se kterou jsme začínali u thrashmetalových kořenů. Při psaní a plánování ''Blameless Severed Extremities'' nás nejvíce ovlivnili a inspirovali Sotajumala, Tuokkanuotta, Galvanizer, Morbific, Cadaveric Incubator, Undergang, 200 Stab Wounds a Frozen Soul. V budoucnu chceme pokračovat v tomhle hnusu, hrát živé koncerty a vydávat další hudbu. A samozřejmě chceme někdy vyrazit na turné s většími kapelami!

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Arttu: Děláme obojí! Naše vydavatelství propaguje naše album a posílá CD jiným vydavatelstvím a promotérům k recenzi a my jsme také poslali několik CD k recenzi. Co se týče návštěvy živých koncertů jiných kapel, ano, rádi podporujeme jiné kapely a vidíme je naživo!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako SCYTHROW ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Arttu: Myslíme si, že je dobře, že lidé mohou naši hudbu snadno najít. Samozřejmě si vážíme spousty lidí, kteří nás podporují tím, že si kupují naše fyzické kopie, ale vždycky je dobré, že lidé poslouchají naši hudbu, ať už ji poslouchají ze streamovací služby nebo z fyzické kopie.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Arttu: Já a Nuutti jsme největšími fanoušky death metalu v naší kapele, takže death metal posloucháme velmi často a všichni jako kapela samozřejmě death metal rádi hrajeme, takže říkám, že je to pro nás všechny přinejmenším důležitá věc!


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají SCYTHROW v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a co nějaké turné po Evropě, bude?

Arttu: Budeme pokračovat v koncertování až do léta 2025. Pak si dáme pauzu, protože nás čeká povinná vojenská služba. Poté bude následovat nová hudba, další koncerty a snad někdy i turné po Evropě.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Blameless Severed Extremities“ zase narvat do hlavy!

Arttu: Děkuji, že jste mi dali příležitost vyklopit pár věcí o našem albu, kapele a mých dalších myšlenkách! Doufám, že se ti někdy podaří vidět náš koncert, na zdraví!


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 10. ledna 2025

Recenze/review - JARL - Trümmerfestung (2024)


JARL - Trümmerfestung
CD 2024, Trollzorn Records

for english please scroll down

Cítím v kostech, že přijde mrazivá bouře. Přesto jdu dál. Do tváře mě šlehají kousky ledu, brodím se špínou. Někde tam nahoře, na kopci, kde se vždy popravovalo, bude viset on. Prokletý. Říká se, že když si z něj kousek vezmete, budete mít stejnou sílu. Konečně jsem na místě. Mraky jsou nízko a jeho tvář je poznamenána utrpením. Vypadá to, jakoby středověk nikdy neskončil. Nejsem tu sám. Zástup toužící po krvi. Potom vzduch prořízne první ostrá melodie. Jdu za zvukem, abych se naplno ponořil do krvavé řeky. Nové, druhé dlouhohrající, album německých tmářů JARL si mě ihned získalo.

Slyším z něj totiž takovou tu klasickou, severskou poctivost. Riffy jsou ohlodány na kost, zpěv je nasáklý chorobami a všechny skladby obestírá zvláštní mrtvolný odér, který vždy odlišoval dobré kapely od špatných. V kostech se mi usadil chlad a obestřela mě krvavá mlha. Vypadá to, že jsem zde správně. 

Základem jsou zde silné, propracované melodie, které v sobě mají zvláštní neklid a naléhavost. Opravdu si při poslechu připadám, jako bych navštívil nějaké staré popravčí místo. Hned vedle katova domu. Do země i do stromů, které stojí kolem, jsou otištěny výkřiky popravených, jejich bolest a utrpení. Inkvizice nikdy neskončila. Stále existují zástupy slepých věřících, pochodujících na smrt. Povedl se čitelný, masivní a chladný zvuk a obal mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešního článku (autorem je Jan Yrlund). Na "Trümmerfestung" jsou zajímavé i texty, které si rozhodně prostudujte. Jsou v němčině, která dodává jednotlivým songům na ještě větší uvěřitelnosti. S chutí se rád procházím tichým městem. Kolem hřbitova, kolem padlých andělů. Se sluchátky na uších, když jsou ulice temné, vynikne tahle nahrávka nejvíce. Prostou pravdou je, že si v tomhle stylu hodně vybírám. Album musí mít silné motivy, podmanivou atmosféru, musí ve mě rozjitřit emoce, chytit mě za vlasy a vytřít se mnou podlahu. JARL tohle všechno umí na výbornou. Není divu, pod touhle smečkou jsou podepsáni zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát (BLACK UNICORN). Venku zrovna opět napadl sníh a zvedá se vítr. Nedá se nic dělat, zapínám znovu play a vydávám se na cestu bez konce. Cítím v kostech, že přijde mrazivá bouře. Přesto jdu dál. Do tváře mě šlehají kousky ledu, brodím se špínou. Někde tam nahoře, na kopci, kde se vždy popravovalo, bude viset on. Prokletý. Jsem to já. Nemůžu jinak, než vám tuhle desku doporučit. Má v sobě totiž vše potřebné pro poctivý záhrobní zážitek. Poslouchejte hodně nahlas, v chladu a naprosté tmě. Mrazivý, temný black metal, který probouzí duše prokletých! Tuhne mi krev v žilách!



Asphyx says:

I can feel a freezing storm coming in my bones. Still, I'm moving on. Bits of ice whip into my face, I wade through the dirt. Somewhere up there, on the hill where they always executed, he'll be hanging. Cursed. They say if you take a piece of him, you'll have the same power. I'm finally in position. The clouds are low and his face is marked with suffering. It's as if the Middle Ages never ended. I'm not alone. A crowd out for blood. Then the first sharp melody cuts through the air. I follow the sound to plunge full into the bloody river. The new, second full-length album from German darkies JARL wins me over immediately.

I can hear that classic Nordic honesty. The riffs are gnawed to the bone, the vocals are soaked in disease and all the songs are enveloped by a strange dead-ish odour that has always distinguished the good bands from the bad. A chill settled in my bones and a bloody fog enveloped me. Looks like I'm in the right place. 


The foundation here is strong, sophisticated melodies that have a special restlessness and urgency. I really feel like I'm visiting an old execution site when I listen to it. Right next to the executioner's house. The screams of the executed, their pain and suffering are imprinted into the ground and the trees that stand around. The Inquisition never ended. There are still multitudes of blind believers marching to their deaths. The sound is clear, massive and cold, and the cover of course inspired me to start today's article (by Jan Yrlund). There are also some interesting lyrics on "Trümmerfestung" that you should definitely check out. They are in German, which adds even more believability to the individual songs. I like to walk around the quiet city with gusto. Around the cemetery, around the fallen angels. With headphones on, when the streets are dark, this recording stands out the most. The simple truth is, I'm very particular about this style. The album has to have strong themes, a captivating atmosphere, it has to stir my emotions, grab me by the hair and wipe the floor with me. JARL does all this perfectly. No wonder, under this pack are signed experienced musicians who know very well what and how they want to play (BLACK UNICORN). Nothing to be done, I turn the play back on and set off on a journey with no end in sight. I feel in my bones that a freezing storm is coming. Still, I keep going. Bits of ice whip into my face, I wade through the dirt. Somewhere up there, on the hill where they always executed, he'll be hanging. Cursed. It's me. I can't help but recommend this record to you. It's got everything you need for an honest afterlife experience. Listen very loudly, in the cold and the dark. Freezing, dark black metal that awakens the souls of the damned! My blood runs cold!


TRACKLIST
1. Levitation
2. Schattenwurf
3. Trümmerfestung
4. Schein
5. Wirkmacht
6. Dreck und Rost
7. Alchemie

LINE-UP
Blutaxt - Vocals
Mightyraven - Bass
Natt Kongen - Guitar
Aestus - Guita
Hrimthur - Drums

KNIŽNÍ TIPY - Dům hlasů - Donato Carrisi (2023)


Dům hlasů - Donato Carrisi
2023, Vendeta

Bylo 30. prosince a v ulicích zavládl chaos. Po Silvestru je jeden den volna. Auta svištěla naší ulicí víc než normálně. Směrem k nákupnímu středisku. Lov slev, které nejsou slevami, opět začal. Nějaký vyžraný chlápek s vyžraným desetiletým klukem vylezli večer mezi domy a s děsivým výrazem ve tváři začali střílet rachejtle. Bum, bum, pláč psů u souseda. Je to už spousta let, kdy mě tyhle oslavy na povel nechávají chladným. Na Silvestra chlastají jen amatéři, říká jedna moje kamarádka a já si na její slova pokaždé vzpomenu, když to zase začne. Aspoň, že v lesích je prázdno. Nepotkáte živáčka. Jenom pár důchodců. Chodíme na zdravotní procházky, povídáme si a je legrace. Abychom potom, jako již spoustu let, usedli ke svým knihám. Dům hlasů od Donato Carrisiho pro mě nebyl lehkým čtením. Když totiž máte děti, tak se vám objeví někde vzadu v hlavě taková ta nejistota, kterou mají všichni rodiče.

Pradávný ochranitelský strach. Jedná se o druhou knihu, kterou jsem z této série četl a nutno rovnou dodat, že první jsem ochutnal druhý díl. Nevadí to, děj nijak nenavazuje, i když je hlavní hrdina stejný. Párkrát jsem ve svém životě potkal dětské psychology a jedná se dle mého o povolání, které je hrozně náročné. Dětská duše je přeci tak křehká, každý malý tvor hledá u svých rodičů bezpečnou náruč. Vždycky se mi vaří krev v žilách, když někde čtu o různých lidských zvířatech, o zrůdách, které tyhle pradávné zákony porušují. Podle mě zaslouží ty nejtvrdší tresty a zavržení. Jako u každé dobré knihy, jsem nad jejím tématem hodně přemýšlel. Na Silvestra přijelo pár známých a ke čtení a tipům jsme se také dostali. Zajímavé, i když ne překvapivé, máme hodně podobný vkus. To vám byla diskuze jako za starých dobrých časů. Nepotřebovali jsme rachejtle, ani supermarkety, stačilo pár piv, víno a dobrá nálada. 

Dnes je manželka na vyšetření v nemocnici a já jsem knížku právě dočetl. Bude mi v hlavě rezonovat ještě hodně dlouho. Stejně jako u Našeptávače, který byl mým prvním setkáním s autorem, se jedná o excelentní čtenářský zážitek. Děj je velmi napínavý, uvěřitelný, téma zajímavé, i když bolestivé, kapitoly jsem doslova hltal. Navíc, díky asociálním sítím mi sám autor poděkoval ze pár mých slov. No řekněte, co si víc může obyčejný fanoušek jako já přát? To, co zažijeme jako malí, se s námi táhne celý život. Určitě také máte hromadu skvělých vzpomínek. Metry sněhu, sáňkování, světla na stromečku. Pro mě je tohle ta opravdová zima dodnes. Zasněžená příroda, mráz a k tomu trošku toho sportu. A také hořící kamna, tichý kout s lampičkou nastavenou tak, aby se mé oči unavily co nejdéle. Ve městě je to trošku jiné, letos jsem nemohl nikam vyrazit, ale stejně. Mrzlo a pod nohama nám křupala jinovatka. Čím jsem starší, tím víc si podobných věcí vážím. Snad se nám povedlo udělat našim potomkům co nejhezčí dětství.

Hanna, hlavní hrdinka této knihy, takové štěstí neměla. Bývala kdysi zavřená v Domě hlasů a stala se svědkem vraždy. Podepsalo se to na celém jejím životě. Stál jsem jednou na zastávce a čekal na tramvaj. Vedle mě se dva malí kluci bavili lámanou češtinou o tom, kolik viděli mrtvých. Přemýšlel jsem nad tím celý den. Já vím, často odbíhám od tématu, ale nechci vám prozrazovat přesný děj knihy. To se přeci nedělá. Snažím se, stejně jako u hudby, znázornit celkovou atmosféru, kterou jsem z knihy/desky cítil. Co všechno musí slyšet dětští psychologové? Jak se dokážou oprostit od vší té bolesti, strachu, od děsivých vzpomínek? Když si to vezmu kolem a kolem, tak je to hodně těžké a smutné čtení, které se k závěru roku vůbec nehodilo. 

Kontrolu dnešního článku jsem nechal až na Nový rok. Nějak nebyl čas. O půlnoci byl v Plzni tichý ohňostroj. Aspoň něco. Nikdy jsem si na nějaké velké oslavy nepotrpěl. Tak se mění datum, no a co? Nerad slavím na povel. Letos jsem ale moc rád, že vše špatné, co nás potkalo, dopadlo nakonec dobře. Jsem za to neskutečně vděčný. Je mi jedno, jestli budou zase plné supermarkety, jestli ten tlustý chlápek odpálí další rakety. Budu si stejně číst. Dům hlasů je přesně tím druhem příběhu, který se mi dostal hluboko do hlavy. Schválně, zkuste tuhle knížku také. Opatrujte se a děkuji moc za přízeň. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pietro Gerber není jen tak ledajaký psycholog. Specializuje se na hypnózu a jeho pacienty spojuje jedna věc: jsou to děti. Často jsou traumatizované, poznamenané dramatickými událostmi nebo mají hluboko v paměti ukryté důležité informace, které policie a soudci využívají při vyšetřování. Pietro je nejlepší v celé Florencii, kde je známý jako uspávač dětí. Ale když mu z druhého konce světa zavolá australská kolegyně, aby mu svěřila do péče svoji pacientku, Pietro zareaguje rozpačitě a s nedůvěrou. Protože Hanna Hallová je dospělá.

Hannu trápí jedna živá vzpomínka, která by však nemusela být skutečná: vzpomínka na vraždu. A aby zjistila, jestli je ten střípek paměti pravda, nebo iluze, zoufale potřebuje Pietra Gerbera. Dnes je Hanna sice dospělá, ale ta vzpomínka sahá do jejího dětství. A tak jí Pietro bude muset pomoct probudit tu malou holčičku, která v ní dosud dřímá. Holčičku mnoha jmen, která se odjakživa vyhýbá cizincům a která se svou rodinou šťastně žila na čarovném místě, v „domě hlasů“. Ta holčička se stala svědkem vraždy. Anebo možná nebyla jen svědkem. Možná je vražedkyní právě ona.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 9. ledna 2025

Recenze/review - BARREN - The Hanged Man (2024)


BARREN - The Hanged Man
CD 2024, Skull House Records

for english please scroll down

Každý den vstáváš velmi brzy a dny ti připadají stále víc stejné. Šedivé ulice, poblikávající lampy, zápach kanálů. Všichni ještě spí, ještě mají čas bojovat se svými nočními můrami. Někdy mám pocit, že krvácím dovnitř, někdy cítím, jak moje tělo hnije zaživa. Zastavím se u hřbitovní zdi a přemýšlím, kde jednou budu ležet já. Bude mi v rakvi zima? Poslouchám zrovna debutové album amerických doom death metalistů BARREN. Novinku od kapely, která mě provedla celým pochmurným podzimem i po zamrzlých cestách u nás za domem.

Jedná se přesně o takový ten druh drásavé a bolestivé muziky, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Skladby jsou hodně naléhavé, chladné, temné. Tím mužem, který visí na velmi sugestivním obale, můžeš být jednou i ty. Záleží, jestli vyhraješ boj se svými vlastními démony. 


Uvědom si, že máš vždycky na výběr, když sedíš na vaně se žiletkou v ruce. Doporučuji raději poslouchat tohle album, které je po okraj narvané podivnými emocemi, zajímavými melodiemi, zimou i pomalu umírajícím lesem, který jsme my, lidé, postupně zničili. Zazní tu ozvěny jak starých death metalových a doomových velikánů, tak třeba i CONAN, PALLBEARER, OPETH. Klasika se zde potkává s lehkou, velmi dobře zahranou progresí. Vše je nahráno velmi citlivě, ponuře. Pánové si hrají s náladami jako šelma se svojí kořistí. Dokážete dlouhé hodiny sledovat můru, poletující kolem ohně? Přemýšlíte o tom, jestli shoří na popel nebo to nakonec vzdá? Potom je pro vás určeno i toto album. "The Hanged Man" je také nahrávkou, která má velmi dobrý zvuk, hoří a tepe uvnitř, i když navenek působí chladně a odtažitě. Někdy mívám náladu pod psa. Zavírám se do svého pokoje, toulám se po lesních pěšinách. Čítávám staré knihy, které v sobě mají stejně jako tahle deska duši. Doporučuji vám, abyste si přečetli i texty. Jsou velmi osobní a uvěřitelné. Krásně doplňují celkový dojem. Ona je vlastně tahle deska opravdu těžko popsatelná slovy. Lepší je poslouchat, nechat se unášet na krvavých vlnách řeky beznaděje. Je to obřad, starodávná mantra, je to hlavně hudba, která se musí poslouchat srdcem. Každý den vstávám velmi brzy a dny mi připadají stále víc stejné. Šedivé ulice, poblikávající lampy, zápach kanálů. Všichni ještě spí, ještě mají čas bojovat se svými nočními můrami. Někdy mám pocit, že krvácím dovnitř, někdy cítím, jak moje tělo hnije zaživa. Zastavím se u hřbitovní zdi a přemýšlím, kde jednou budu ležet já. Bude mi v rakvi zima? Teď už vím, že ano. Mrazivě chladná, bolestivá a drásavá doom death metalová deska, která vás roztrhá zevnitř! Potkáte své vlastní démony!

Asphyx says:

Every day you get up very early and the days seem more and more the same. The grey streets, the flickering lamps, the smell of the sewers. Everyone's still asleep, still has time to fight their nightmares. Sometimes I feel like I'm bleeding inside, sometimes I feel my body rotting alive. I stop at the cemetery wall and wonder where I will lie one day. Will I be cold in my coffin? I'm listening to the debut album of American doom death metallers BARREN. New from the band that took me through the whole gloomy autumn and the frozen roads in our backyard.

This is exactly the kind of harrowing and painful music I prefer to listen to rather than write about. The songs are very urgent, cold, dark. The man who hangs on the very suggestive cover may one day be you. It depends if you win the battle with your own demons. 


Remember, you always have a choice when you're sitting on the bathtub with a razor in your hand. I recommend listening to this album instead, which is packed to the brim with strange emotions, interesting melodies, cold and the slowly dying forest that we humans have gradually destroyed. There are echoes of old death metal and doom greats, as well as CONAN, PALLBEARER, OPETH. Classic meets light, very well played progression. Everything is recorded in a very sensitive, gloomy way. The gentlemen play with moods like a beast with its prey. Can you watch a moth fly around a fire for hours? Wondering if it will burn to the ground or finally give up? Then this album is for you. "The Hanged Man" is also a record that has a very good sound, it burns and beats on the inside even though it seems cold and distant on the outside. Sometimes I'm in the mood for a dog. I shut myself in my room, wander the forest paths. I read old books that, like this record, have soul in them. I encourage you to read the lyrics. They are very personal and believable. They add beautifully to the overall impression. She's really hard to describe in words. It's better to listen to it, to let yourself drift on the bloody waves of the river of despair. It's a ritual, an ancient mantra, it's mostly music that must be listened to with the heart. Every day I get up very early and the days seem more and more the same. The grey streets, the flickering lamps, the smell of the canals. Everyone is still asleep, still has time to fight their nightmares. Sometimes I feel like I'm bleeding inside, sometimes I feel my body rotting alive. I stop at the cemetery wall and wonder where I will lie one day. Will I be cold in my coffin? I know now that I will. A chillingly cold, painful and wrenching doom death metal record that will tear you up from the inside! You will meet your own demons!


Track Listing:
Unheard
Death Interrupted
Ruminations
L’appel du Vide
Among the Pines

Barren is:
Andrew Campbell - Guitars, Vocals, Bass, Production
Nick Bonsanto - Drums and Percussion Credits:

All songs written by Andrew Campbell
L’appel Du Vide features Peter Hraur of Lör on Lead Guitar.
Mixed & Mastered by Andrew Campbell


středa 8. ledna 2025

Recenze/review - DYING GROTESQUE - Celestial (2024)


DYING GROTESQUE - Celestial
CD 2024, Archivist Records

for english please scroll down

Náhrobky nahnuté na stranu, ohlodané časem. Chodím sem čím dál tím raději. Je tu prázdno, na mrtvé už dávno všichni zapomněli. Bojovali za nás, umírali, milovali. Zbyla po nich jenom tichá jména napsaná kdysi do kamene. Někdy, když poslouchám dobrý death metal, tak slyším jejich šepot, jejich nářek. Navěky bloudí mezi naším a oním světem. Nikdy nenajdou klid. Stejně jako já i kapela DYING GROTESQUE z Kyjeva. Stačilo mi několik prvních setkání a ihned jsem věděl, že jsme stejné krve. 

Tohle je přesně takový ten druh starého, prašivého kovu smrti, velmi dobře zahraného, s chladným a plesnivým zvukem, s nápady, které jsou ostré jako čerstvě nabroušené nože, který koluje i v mých žilách. Vítejte na starém pohřebišti. Mezi hroby, které právě vydávají další děsivé svědectví. 


Kapela datuje svůj vznik do roku 2018 a má na svém kontě dvě dlouhohrající alba. Obě jsou ovlivněna starou školou. Pokud jste fanoušci třeba takových DISMEMBER, ENTOMBED, FERAL, ENTRAILS, CARNAL SAVAGERY, EDGE OF SANITY, LIK, GRAVE, GOREFEST, REVEL IN FLESH, BLOODBATH a dalších, kteří přesně vědí o čem je reálná smrt, potom jste zde správně. Ukrajinští maniaci na to jdou opravdově, uvěřitelně, je slyšet i cítit, že hrají od srdce, s takovou tou krvavou jiskrou v oku, kterou mám tolik u kapel rád. Pánové jsou nekompromisní, s ničím se moc nepářou, ale nezapomínají ani na mrazivé melodie. Tohle je hudba ze starých prokletých katakomb, z pohřebišť, na kterých jsou pochováni démoni. Mám při poslechu chuť ihned vstát, vzít do rukou lopatu a jít vykopat další hrob. Vzduchem se vznáší takový ten mrtvolný odér. Hodně k tomu přispívá uvěřitelný a drásavý zvuk (Mixed and mastered by Vadym ‘Silvan’ Tsymbaliuk at Inetrmodulation Studio during 2022-2024). Zmínit musím ještě jednu, pro mě osobně velmi důležitou věc. Nové album "Celestial" se opravdu velmi dobře poslouchá a rád se k němu často vracím. Pokaždé, když se setmí a mraky jsou nízko, pokaždé, když se probudím z děsivých nočních můr, tak se vydám kousek za město. Zde jsou náhrobky nahnuté na stranu, ohlodané časem. Chodím sem čím dál tím raději. Je tu prázdno, na mrtvé už dávno všichni zapomněli. Bojovali za nás, umírali, milovali. Zbyla po nich jenom tichá jména napsaná kdysi do kamene. Někdy, když poslouchám dobrý death metal, tak slyším jejich šepot, jejich nářek. Navěky bloudí mezi naším a oním světem. Nikdy nenajdou klid. DYING GROTESQUE odvedli perfektní morbidní práci! Nekonečná marnost a temnota lidské existence! Chladný death metal, který vás totálně zničí! Masakr v katakombách!


Asphyx says:

Tombstones tilted to one side, gnawed by time. I like coming here more and more. It's empty, the dead are long forgotten. They fought for us, died for us, loved us. All that's left are the silent names once written in stone. Sometimes when I listen to good death metal, I hear their whispers, their cries. Forever wandering between our world and the next. They will never find peace. Just like me and the band DYING GROTESQUE from Kiev. It took me just a few first meetings to know that we were of the same blood. 

This is exactly the kind of old, grimy death metal, very well played, with a cold and moldy sound, with ideas that are as sharp as freshly sharpened knives, that runs through my veins too. Welcome to the old burial ground. Amongst the graves that are now bearing further horrific testimony. 


The band dates back to 2018 and has two full-length albums to its credit. Both are influenced by the old school. If you're a fan of the likes of DISMEMBER, ENTOMBED, FERAL, ENTRAILS, CARNAL SAVAGERY, EDGE OF SANITY, LIK, GRAVE, GOREFEST, REVEL IN FLESH, BLOODBATH and others who know exactly what real death is all about, then you've come to the right place. The Ukrainian maniacs go for it in a real, believable way, you can hear and feel that they play from the heart, with that bloody sparkle in their eye that I like so much in bands. The gentlemen are uncompromising, they don't fight with anything too much, but they don't forget about the chilling melodies either. This is music from the old cursed catacombs, from the burial grounds where demons are buried. Listening to it makes me want to get up immediately, pick up a shovel and go dig another grave. There's this dead smell in the air. The believable and jarring sound contributes a lot to this (Mixed and mastered by Vadym 'Silvan' Tsymbaliuk at Inetrmodulation Studio during 2022-2024). I have to mention one more thing, very important for me personally. The new album "Celestial" is really very easy to listen to and I like to come back to it often. Every time when it gets dark and the clouds are low, every time I wake up from the scary nightmares, I go a little bit out of town. Here are the tombstones tilted to one side, gnawed by time. I like coming here more and more. It's empty, the dead long forgotten. They fought for us, died for us, loved us. All that's left are the silent names once written in stone. Sometimes when I listen to good death metal, I hear their whispers, their cries. Forever wandering between our world and the next. They will never find peace. DYING GROTESQUE did a perfect morbid job! The endless futility and darkness of human existence! Cold death metal that will totally destroy you! Massacre in the catacombs!



The album tracklisting:
01. Nuclear Meadows
02. Satellites
03. Burial Fields
04. Purification
05. Point Of View
06. Pneuma
07. Lilith
08. Mortality

band:
• Vadym ‘Silvan’ Tsymbaliuk – vocals, guitars, lyrics, arrangements
• Andriy ‘Nordwind’ Butok – drums
• Volodymyr ‘Liquidator’ Degtyarenko – bass guitar, guitars, lyrics
• Guest musician: Oleksandr ‘Archon’ Kharechko

úterý 7. ledna 2025

Recenze/review - SOULCARRION - Unholy Death Rituals (2024)


SOULCARRION - Unholy Death Rituals
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

U některých hrobek mám divný pocit, ještě, než vejdu dovnitř. Cítím pach síry a rozkládajícího se masa. Nepomáhají modlitby, ani křižování. Tahle kobka má nad vchodem nápis SOULCARRION a pravidelní čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že se téhle smečce věnujeme pravidelně. Pokaždé, když rezavou bránu otevřete, naleznete uvnitř další zohavená těla prokletých. Novinka není výjimkou. Naopak, nadále potvrzuje mrtvolný status téhle polské smečky.

Mám rád skoro všechny odrůdy death metalu, ale slabost mám hlavně pro ten, který je prašivý, který mokvá a je náležitě surový. Pokud jako já trávíte dlouhé hodiny v podzemí a lekáte se světla, potom jste zde správně. Obraťte všechny kříže směrem dolů a očistěte oltář od zaschlé krve. Vše je připraveno a oheň znovu hoří jasným plamenem. Stačí zapnout play.

Polští tmáři i nadále zabíjejí hudbou ve stylu třeba takových MORBID ANGEL, INCANTATION, IMMOLATION, VITAL REMAINS, DIABOLICAL. A dělají s elegancí a nadšením starých mistrů. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, divoce, šíleně, s krvavou jiskrou v oku. Povedl se zvuk i obal a tak se můžete naplno soustředit na jednotlivé morbidní nápady. Z riffů je cítit taková ta starodávná patina, melodie mokvají a žhnou. Zkrátka a dobře, pokud se váš hudební vkus formoval v devadesátých letech minulého století a uznáváte u kapel hlavně opravdovost, ryzost, touhu ničit, potom jste zde správně. Jedná se samozřejmě o hluboký underground, o hudbu, která vznikla mezi dlouhými stíny. V nekonečných chodbách podzemí, v Hádově říši, kde je všechno, stejně jako tahle deska, ohlodáno na kost. Kývám se spokojeně do rytmu, prosévám mezi prsty prach a těším se, až se setmí a exhumujeme spolu s kapelou další hrobku. "Unholy Death Rituals" je přesně tím druhem muziky, která se vám usadí hluboko v podvědomí. Sedm ostrých a nekompromisních skladeb, které doopravdy smrdí sírou, jsou jako rezavé hřeby, které vám jednou zatlučou do rakve. Budete pohřbeni zaživa, zničeni současným divným světem. Budou mě muset vykopat a spálit na popel, jinak se budu rouhat dál. U některých hrobek mám divný pocit, ještě, než vejdu dovnitř. Cítím pach síry a rozkládajícího se masa. Nepomáhají modlitby, ani křižování. Morbidní, surový, krvavý death metal, který vás spálí na popel! Tohle album smrdí sírou!


Asphyx says:

Some tombs give me a strange feeling before I even go inside. I smell sulfur and decaying flesh. Prayers don't help, nor do crucifixions. This dungeon has a sign above the entrance that says SOULCARRION, and regular readers of our site know full well that we deal with this pack on a regular basis. Every time you open the rusty gate, you find more mutilated bodies of the damned inside. The new one is no exception. On the contrary, it continues to confirm the dead status of this Polish pack.

I like almost all varieties of death metal, but I have a soft spot for the one that is dusty, that gets wet and is properly raw. If, like me, you spend long hours underground and are afraid of the light, then you've come to the right place. Turn all the crosses downwards and cleanse the altar of dried blood. All is ready and the fire burns brightly again. Just turn on the play.


Polish darkies continue to kill with music in the style of such bands as MORBID ANGEL, INCANTATION, IMMOLATION, VITAL REMAINS, DIABOLICAL. And they do it with the elegance and enthusiasm of the old masters. The songs are written in a very believable, wild, crazy way, with a bloody sparkle in their eye. The sound and the cover artwork are perfect, so you can concentrate fully on the individual morbid ideas. You can feel that old patina from the riffs, the melodies wet and glow. In short, if your musical tastes were formed in the 1990s and you appreciate bands for their genuineness, purity, and desire to destroy, then you've come to the right place. This is, of course, deep underground, music that was made between long shadows. In the endless corridors of the underground, in the realm of Hades, where everything, like this record, is gnawed to the bone. I sway contentedly to the rhythm, sifting the dust between my fingers, looking forward to the nightfall and exhuming another tomb with the band. "Unholy Death Rituals" is exactly the kind of music that sticks deep in your subconscious. Seven sharp and uncompromising tracks that really smell of sulfur, they are like rusty nails that will one day be hammered into your coffin. You will be buried alive, destroyed by the strange world of today. They'll have to dig me up and burn me to ashes, or I'll keep on blaspheming. Some tombs give me a strange feeling before I even go in. I can smell brimstone and decaying flesh. Prayers don't help, nor do crucifixions. Morbid, raw, bloody death metal that will burn you to ashes! This album reeks of brimstone!


about SOULCARRION on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
01. Unholy Rape 
02. Forlorn Morgue 
03. Antichristian Carnage 
04. Fire Of Revenge 
05. Depth Of Pain 
06. Deathritual 
07. Rehumanize

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine