DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 9. února 2026

Interview - CONCRETE - Wild, destructive, massacring death metal that will tear you to pieces!

Recenze/review - CONCRETE - Absent Mortality (2026):

Interview with death metal band from Bulgaria - CONCRETE.

Answered Kalin Kolev (guitars, vocals), thank you!

Ave CONCRETE! Greetings to the Bulgarian underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have released the fifth great album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your previous work? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings are different?

Kalin: Hello! Thanks for having me! Everything is going well with the album release, so far it’s getting hot attention and scores high. I think “Absent Mortality” picks exactly where “Ethereal Atrocities” left off. It is the natural step forward from the previous album. We try to push ourselves and top each album with the new one. I think we managed to do that with “Absent Mortality”. It was certainly a challenge to write down and record the material, which means we really did push it. I’m really happy with how it all laid out.


"Absent Mortality" has all the attributes of good death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does CONCRETE compose new material?

Kalin: The writing process was not so different than what we usually do. I’d usually gather some riffs and put them to a song, then take it to the rehearsal room and fine polish it. Sometimes things get cut away, sometimes we add stuff, right until we are happy with how the song goes. Sometimes I’d start a song based on a title that I like, then build riffs and lyric patterns gradually. Peter would come up with cool ideas too, we string those together. Maybe add some fitting riffs and before you know it the song’s skeleton is done. I stopped trying to sit down and force myself into writing, because it never works out. I just jam whenever I can and ideas start flowing themselves.

I found out that Todor Voynski is responsible for the mastering and mixing. I have to say that the sound is literally killer. It still makes me turn up the volume on my hi-fi system. Todor Voynski created a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic. How was it working with him, and why did you choose him? In which studio did you record, and how did everything go?

Kalin: Todor is a long-time friend of the band. He really knows his way around death metal – a fact that eases the work process profoundly. He has this chill way of work that really makes the artist feel secure and in great hands. I can’t be happier with the album production – it really pumps up the band’s name and adds to the album’s energy. The drums and vocals were recorded in Varna’s Playground Studio with Atanas Matchev but under constant guidance of Todor, cause he wanted to make sure we capture the best of the kit and my voice. We did all guitars and bass tracks in my home studio, then Voynski reamped and mixed the whole thing over at his Seaborne Studios in Sofia. It was a seamless recording process in a really relaxed, friendly and professional environment.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Rebirth the Metal Productions and it has a macabre cover. Who is its author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

Kalin: I’m really picky with the album covers. In fact as picky as when I listen to how the album is turning out in the early stages. I’ve always considered the artwork as equally important part to an album as the music itself. It’s the first thing people notice prior to listening to the piece. All classic death metal albums adore killer front covers, you know. That being said – I knew we’re in good hands when commissioning Angel Ivanov to do the cover for „Absent Mortality“ because we‘ve worked with him ever since our second album „Chambers Of Afterlife“. As the band progresses, so do the artworks and this time it’s no different. My jaw dropped to the ground when I received the finished work for „Absent Mortality“. I think it fits perfectly with the album’s dark and macabre nature. It’s an oil painting on canvas – just the way it should be. All I did was share the structural idea I had in mind and Angel put it on canvas in such a great way.

I've been wandering around the underworld for over thirty years and I only know a few death metal bands from Bulgaria (I really like ENTHRALLMENT). Still, I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. How are extreme metal styles doing in your country? How do you perceive your scene, fans, labels, as a musician?

Kalin: It’s a small but really tight scene! It’s even flourishing because I see a lot of younger bands currently gaining speed. I’d recommend checking Unbaptised and Certain Demise. Those kids are vely talented with their instruments and already have the right mindset on things. Old-timers are still around and holding ground – bands like Past Redemption and Mortal Remains. We’re happy to have a strong and solid fanbase that really make each live show a hell of an experience.


You play old-school-influenced death metal. Today, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form CONCRETE came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

Kalin: We’re still handling Concrete the way we started from the beginning. I just gathered friends in 2011 and we wanted to play death metal much like the bands we enjoyed listening. The US death scene has tremendous impact on my song writing and attitude to the genre. If I had to pick a few, I’d say Cannibal Corpse, Deicide, Morbid Angel... Suffocation and Malevolent Creation, etc. As far as gigs go, we enjoy the small crowded venues better than the bigger open air festivals, simply because it’s a more tight ambience and the crowd interaction is there. Bigger festivals are cool too. They have something that smaller venues can’t offer – bigger audience and sound projection. We love playing both, but venue shows will be in our hearts forever. Through the years we’ve had the privillege to share stages with lots of favorite bands like Asphyx, Incantation or Malevolent Creation. It’s always awesome to be up there with the people that nurtured you into the scene.

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I thought weren't so visible. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

Kalin: You’re doing a great job! Keep up the good work! As far as Concrete and promotion goes – it’s a mutual effort between the RTM Productions and the band. Andreas is really great with the bands on his roster and takes good care for us. I’m also a CD collector and always try to get whatever catches my ear and support local bands – be it by going to gigs or buying merch. Concrete is a pretty party-loving band. Afterparties are always on the go when we finish a gig.


On the one hand, bands starting out today have lots of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. Lots of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology affect you as CONCRETE? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

Kalin: Internet is a wonderfull tool for bands to promote their music. It just happens so fast. A couple of clicks bring your stuff to huge audiences and you’re ready to go. If the music is cool, you’ll make it. If not, you’ll get lost in the noise. Stronger bands will endure, while incosistent ones will weed themselves out. I guess we’re doing allright, because we’ve been on the road for 15 years now. Tape trading and analog zines are cool. I really loved those times and I still get some through mail, but times are changing and digital now takes hold over the most of the promotion.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Kalin: Death metal is a huge part of my personal life too. I've really embraced it as my lifestyle and look at it that way. I’m always at shows, I love getting home and putting something appropriate on the stereo. I love digging up obscure stuff on YouTube, those hidden gems of bands. I love band trivia. So my passion for the genre doesn’t end with me being in a band. I’ve seen a lot of people that just do the rehearsals and play the gigs, but listen to little to none death metal in their spare time.


Finally, a classic but important question. What does CONCRETE have planned for the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic? If you have something on your mind and would like to say something to your fans, promoters, or labels, here's your chance...

Kalin: We’ll do our best to do as many shows as we can for „Absent Mortality“. We are already working on some gig shows. One of those will be Romania. If we can visit Czech Republic, that would be awesome. We’re always open for opportunities and try to set up things so it would work for everyone. All of us have everyday jobs which sometimes gets in the way of plans, but so far we’ve managed to work things out. If any zines or promoters want to get in touch – feel free to do so. I’d like to thank all the fans we’ve gained through the years and all the people that have been there for us in any form – zines, venue owners and even soundguys. Thanks to Deadly Storm Zine for this interview. See you on the road!

Thank you very much for the interview. I wish you a lot of success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you success both musically and personally. I'm going to stuff "Absent Mortality" into my head again!

Kalin: Glad you like the album! Blast the hell out of it loud!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CONCRETE - Divoký, zničující, masakrující death metal, který vás roztrhá na kusy!

Recenze/review - CONCRETE - Absent Mortality (2026):

Rozhovor s death metalovou skupinou z Bulharska - CONCRETE.

Odpovídal Kalin Kolev (kytara, zpěv), děkujeme!

Ave CONCRETE! Zdravím do bulharského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos páté dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Kalin: Ahoj! Díky za pozvání! S vydáním alba šlo všechno dobře, zatím se mu dostává velké pozornosti a vysokého hodnocení. Myslím, že „Absent Mortality“ navazuje přesně na to, kde „Ethereal Atrocities“ skončilo. Je to přirozený krok vpřed od předchozího alba. Snažíme se posouvat se dál a každé album dalším překonávat. Myslím, že se nám to s „Absent Mortality“ podařilo. Byla to rozhodně výzva napsat a nahrát materiál, což znamená, že jsme se opravdu posunuli dál. Jsem opravdu spokojený s tím, jak to všechno dopadlo.


„Absent Mortality“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CONCRETE?

Kalin: Proces psaní se moc nelišil od toho, co většinou děláme. Obvykle jsem shromáždil pár riffů, dal je do písně a pak ji vzal do zkušebny, kde ji doladil. Někdy se věci vystřihnou, někdy se něco přidá, dokud nejsme s výsledkem spokojení. Někdy jsem začal s písní podle názvu, který se mi líbí, a pak jsem postupně sestavoval riffy a texty. Peter také přišel se zajímavými nápady, které jsme propojili. Možná jsme přidali nějaké vhodné riffy a než se nadějete, kostra písně je hotová. Přestal jsem se snažit sednout si a nutit se do psaní, protože to nikdy nevyjde. Prostě si zajamuju, kdykoli můžu, a nápady začnou plynout samy od sebe.

Dohledal jsem si, že pod masteringem a mixem je podepsán Todor Voynski. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Todor Voynski vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Kalin: Todor je dlouholetý přítel kapely. Opravdu se vyzná v death metalu – což nesmírně usnadňuje pracovní proces. Má takový pohodový způsob práce, díky kterému se umělec cítí bezpečně a v dobrých rukou. S produkcí alba nemůžu být spokojenější – opravdu to povznáší jméno kapely a dodává albu energii. Bicí a vokály byly nahrány ve studiu Playground ve Varně s Atanasem Matchevem, ale pod neustálým vedením Todora, protože se chtěl ujistit, že zachytíme to nejlepší z bicí soupravy a mého hlasu. Všechny kytarové a basové stopy jsme nahráli v mém domácím studiu a Voynski to celé reampoval a mixoval ve svém Seaborne Studios v Sofii. Byl to bezproblémový proces nahrávání ve skutečně uvolněném, přátelském a profesionálním prostředí.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Rebirth the Metal Productions a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Kalin: S obaly alb jsem opravdu vybíravý. Vlastně stejně vybíravý, jako když poslouchám, jak album dopadlo v raných fázích. Vždycky jsem považoval obal alba za stejně důležitou součást alba jako samotnou hudbu. Je to první věc, které si lidé všimnou, než si skladbu poslechnou. Všechna klasická death metalová alba mají úžasné obaly. Nicméně – věděl jsem, že jsme v dobrých rukou, když jsem pověřil Angela Ivanova, aby vytvořil obal pro „Absent Mortality“, protože s ním spolupracujeme už od našeho druhého alba „Chambers Of Afterlife“. Jak se kapela zlepšuje, zlepšují se i ​​obaly a tentokrát tomu není jinak. Spadla mi čelist k zemi, když jsem dostal hotové dílo pro „Absent Mortality“. Myslím, že to dokonale zapadá do temné a makabrózní povahy alba. Je to olejomalba na plátně – přesně tak, jak by to mělo být. Já jsem se jen podělil o strukturální myšlenku, kterou jsem měl na mysli, a Angel ji skvěle přenesl na plátno.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a z Bulharska znám jen pár death metalových kapel (mám hrozně rád ENTHRALLMENT). Přesto si myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Jak se u vás daří extrémním metalovým stylům? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely, ty jako muzikant?

Kalin: Je to malá, ale opravdu sehraná scéna! Dokonce vzkvétá, protože vidím spoustu mladších kapel, které momentálně nabírají na obrátkách. Doporučil bych se podívat na Unbaptised a Certain Demise. Tihle kluci jsou velmi talentovaní, umí hrát a mají správný přístup k věcem. Staříci tu stále jsou a drží se – kapely jako Past Redemption a Mortal Remains. Jsme rádi, že máme silnou a solidní fanouškovskou základnu, která z každého živého vystoupení dělá opravdu skvělý zážitek.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CONCRETE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Kalin: S Concrete pořád děláme vše tak, jako když jsme začínali. V roce 2011 jsem se sešel s přáteli a chtěli jsme hrát death metal podobně jako kapely, které jsme rádi poslouchali. Americká death scéna měla obrovský vliv na mé psaní písní a postoj k tomuto žánru. Kdybych měl vybrat pár, řekl bych Cannibal Corpse, Deicide, Morbid Angel... Suffocation a Malevolent Creation atd. Co se týče koncertů, užíváme si menší zaplněné prostory víc než větší open air festivaly, jednoduše proto, že je tam lepší atmosféra a interakce s publikem. Větší festivaly jsou taky fajn. Mají něco, co menší podniky nemohou nabídnout – větší publikum a zvukovou projekci. Rádi hrajeme obojí, ale koncerty v klubech zůstanou v našich srdcích navždy. Během let jsme měli tu čest sdílet pódia s mnoha oblíbenými kapelami jako Asphyx, Incantation nebo Malevolent Creation. Vždycky je úžasné být tam s lidmi, kteří vás na scéně vychovali.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Kalin: Odvádíš skvělou práci! Jen tak dál! Co se týče Concrete a propagace – je to společný projekt RTM Productions a kapely. Andreas je s kapelami ve svém repertoáru opravdu skvělý a dobře se o nás stará. Já jsem také sběratel CD a vždycky se snažím sehnat cokoli, co mě zaujme, a podpořit místní kapely – ať už chozením na koncerty nebo nákupem merchu. Concrete je kapela, která miluje párty. Afterpárty pořádáme vždycky, když skončíme koncert.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CONCRETE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Kalin: Internet je pro kapely skvělý nástroj k propagaci jejich hudby. Děje se to prostě tak rychle. Pár kliknutí vám umožní dostat vaše věci k obrovskému publiku a jste připraveni vyrazit. Pokud je hudba skvělá, uspěli jste. Pokud ne, ztratíte se v hluku. Silnější kapely vydrží, zatímco ty nekonzistentní se samy vytratí. Myslím, že se nám daří dobře, protože už jsme na cestách 15 let. Obchodování s kazetami a analogové ziny jsou fajn. Ty časy jsem si opravdu zamiloval a pořád dostávám nějaké poštou, ale časy se mění a digitální média teď přebírají většinu propagace.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Kalin: Death metal je obrovskou součástí i mého osobního života. Opravdu jsem ho přijal jako svůj životní styl a dívám se na něj tak. Jsem pořád na koncertech, miluji, když se dostanu domů a pustím si do stereo něco vhodného. Rád hrabu na YouTube obskurní věci, ty skryté klenoty kapel. Miluji kapelní kvizy. Takže moje vášeň pro tento žánr nekončí tím, že jsem v kapele. Viděl jsem spoustu lidí, kteří jen zkoušejí a hrají koncerty, ale ve volném čase poslouchají málo nebo vůbec žádný death metal.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CONCRETE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku? Pokud máš něco na srdci a rád bys něco vzkázal fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…

Kalin: Uděláme vše pro to, abychom pro „Absent Mortality“ odehráli co nejvíce koncertů. Už teď pracujeme na několika koncertech. Jedním z nich bude Rumunsko. Pokud bychom mohli navštívit Českou republiku, bylo by to skvělé. Jsme vždy otevření příležitostem a snažíme se věci zařídit tak, aby to fungovalo pro všechny. Všichni máme každodenní práci, která nám někdy brání v plánování, ale zatím se nám daří věci vyřešit. Pokud se nám chtějí nějaké ziny nebo promotéři ozvat, neváhejte. Chtěl bych poděkovat všem fanouškům, které jsme za ta léta získali, a všem lidem, kteří pro nás byli v jakékoli formě – zinům, majitelům klubů a dokonce i zvukařům. Díky Deadly Storm Zine za tento rozhovor. Uvidíme se na cestách!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Absent Mortality“ zase narvat do hlavy!

Kalin: Jsem rád, že se ti album líbí! Ať to hraje nahlas!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 8. února 2026

TRIČKA DEADLY STORM ZINE - výročí 10 let v podzemí! / DEADLY STORM ZINE T-SHIRTS - 10 years underground anniversary!







TRIČKA DEADLY STORM ZINE - výročí 10 let v podzemí! / DEADLY STORM ZINE T-SHIRTS - 10 years underground anniversary!

for english please scroll down

Uteklo to jako voda v řece Styx. S DEADLY STORM ZINE jsme v listopadu 2025 oslavili 10 let v podzemí. K této příležitosti jsme vydali nová trička.

Autorem mrtvolného motivu je Jakub Rusekhttps://www.facebook.com/jakubnrusek/

Výrobcem triček jsou: PROMO WORKShttps://www.promoworks.cz/  


Značka trička:

Trička jsou od značky Ascolour, což je prémiová značka z Nového Zélandu. Tkanina: Gramáž 220 g/m² ,100% česaná bavlna

Konstrukce: Žebrovaný výstřih, boční švy, páska od ramene k rameni, dvojité švy, předem vysrážená tkanina pro minimalizaci srážlivosti.

UPF hodnocení: 50+

(UPF 50+ => látka propustí méně než 2 % ultrafialového záření – tedy blokuje přibližně 98 % škodlivých UVA i UVB paprsků. Je to nejvyšší standard ochrany, který se u textilií běžně používá.)

Vydáno ve velikostech: S - 3XL (případné další velikosti na objednávku)



Barvy: černá a bílá

Trička lze objednal u NEONARCIS zde

Děkujeme vám všem za přízeň a podporu. Moc si toho vážíme! Extrémní metal nesmí nikdy zemřít!

Old school death metal až za hrob!


english:

DEADLY STORM ZINE T-SHIRTS - 10 years underground anniversary!

It flew by like water in the River Styx. In November 2025, DEADLY STORM ZINE celebrated 10 years underground. To mark the occasion, we released new T-shirts.

The author of the corpse motif is Jakub Rusek: https://www.facebook.com/jakubnrusek/

The T-shirts are manufactured by: PROMO WORKS: https://www.promoworks.cz/  

T-shirt brand:

The T-shirts are from Ascolour, a premium brand from New Zealand. Fabric: Weight 220 g/m², 100% combed cotton

Construction: Ribbed neckline, side seams, shoulder-to-shoulder tape, double seams, pre-shrunk fabric to minimize shrinkage.

UPF rating: 50+

(UPF 50+ => the fabric allows less than 2% of ultraviolet radiation to pass through, blocking approximately 98% of harmful UVA and UVB rays. This is the highest standard of protection commonly used in textiles.)

Available sizes: S - 3XL (other sizes available to order)




Colors: black and white

T-shirts can be ordered from NEONARCIS here/ trička můžete objednávat zde: 

ČERNÉ TRIKO/ BLACK T-SHIRT:

BÍLÉ TRIKO/ WHITE T-SHIRT:


Thank you all for your loyalty and support. We really appreciate it! Extreme metal must never die!

Old school death metal to the grave!

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - DEAD SUN - This Life Is A Grave (2025)


DEAD SUN - This Life Is A Grave
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Připadal jsem si jako starý hrobník, který se přehrabuje v prašivých kostech. Nestál jsem u plesnivé rakve, ale u stolu na kterém stojí moje hi-fi věž. Hledám nahrávky, na které jsem minulý rok zapomněl a chtěl jsem se jim věnovat. Rogga Johansson toho vydává tolik, že se v jeho kapelách i projektech občas ztrácím. Musím to napravit. utíkám do sklepa, vypínám topení, i když je venku zima. Mrznou mi kosti a pomalu se dostávám do podivného stavu death metalového posluchače, který potřebuje další dávku ostrých melodií. DEAD SUN jsou kapelou, která datuje svůj vznik do roku 1996.

Jedná se vždy o velmi dobře zahranou a složenou poctu melodickému švédskému death metalu. Alba bývají doslova prodchnutá takovou tou zvláštní severskou melancholií. Jde o hudbu, která nejvíc vynikne ve starých katakombách, u menhirů, na lesních hřbitovech. Pokud to máte takhle rádi, chybu rozhodně neuděláte. Rogga nijak nemění směr a je to moc dobře. Stejně jako asi každý potřebuji nějaký záchytný bod, kus něčeho pevného, opravdového, na co se mohu spolehnout. DEAD SUN jsou toho jasnou definicí. 


Jen se tak vznášet, jen tak se nechat obejmout ledovou vodou. Jako mrtvola, co jsem nedávno viděl ve svých snech na hladině horského jezera. Ten klid, ta bolest, ten strach, krása smutku, osamění ve smrti. Tohle všechno najdete i na téhle nahrávce. Pokud máte rádi staré EDGE OF SANITY, kousky PARADISE LOST, v některých momentech válečníky BOLT TROWER, to vše zahalené do velmi dobře čitelného, masivního a chladného zvuku, pokud se rádi procházíte ranní mlhou, pokud se s chutí jen tak zastavíte na hřbitově, myslím si, že by se vám mohlo líbit i loňské album "This Life Is A Grave". Zrozeni v bolestech čekáme od prvního okamžiku na smrt. Času je málo a není nutné jej ztrácet. Jsem moc rád, že jsem se konečně k téhle nahrávce dostal. Venku mrzne, napadl i sníh a ulice jsou šedé a nepřívětivé. Myslím si, vím, jsem si naprosto jistý, co budu několik následujících měsíců poslouchat. DEAD SUN nejsou pro mě jen další Roggovou kapelou v řadě. Naopak, tentokrát nemohu jinak a novinku vám doporučit na 100%. Má v sobě totiž všechno - dobré melodie, zajímavé pasáže, podmanivě chladnou atmosféru. Dostala se mi postupně do hlavy, i do mých žil. Stala se kousky ledu, které mě mrazily. V krvi i kostech. Jedno staré dobré přísloví říká, že hudba je jen jedna -  dobrá a nebo špatná. Mohu vám klidně podepsat pod přísahou, že tohle album patří mezi vyvolené. Přiznávám bez mučení, poslech si pořád neskutečně rád užívám a velmi často se vracím. Do svého chladného sklepa, na stará pohřebiště, do dávno opuštěných kobek. Mrazivé a temné death metalové album, které je nasáklé melancholií a samotou opuštěných katakomb! 


Asphyx says:

I felt like an old gravedigger rummaging through rotten bones. I wasn't standing next to a moldy coffin, but at the table where my hi-fi tower stands. I'm looking for recordings I forgot about last year and wanted to listen to. Rogga Johansson releases so much that I sometimes get lost in his bands and projects. I have to fix that. I run to the basement and turn off the heating, even though it's cold outside. My bones are freezing, and I'm slowly getting into the strange state of a death metal listener who needs another dose of sharp melodies. DEAD SUN is a band that dates back to 1996.

They are always a very well-played and composed tribute to melodic Swedish death metal. Their albums are literally imbued with that special Nordic melancholy. It is music that stands out most in old catacombs, near menhirs, in forest cemeteries. If you like it that way, you definitely won't go wrong. Rogga isn't changing direction, and that's a good thing. Like everyone else, I need something to hold on to, something solid and real that I can rely on. DEAD SUN is the clear definition of that. 


Just floating, just letting yourself be embraced by the icy water. Like the corpse I recently saw in my dreams on the surface of a mountain lake. The calm, the pain, the fear, the beauty of sadness, the loneliness of death. You will find all of this on this recording. If you like the old EDGE OF SANITY, bits of PARADISE LOST, at times the warriors of BOLT TROWER, all wrapped up in a very clear, massive and cold sound, if you like walking through the morning mist, if you like to stop at the cemetery, I think you might also like last year's album "This Life Is A Grave". Born in pain, we wait for death from the very first moment. Time is short and there is no need to waste it. I am very glad that I finally got to this recording. It's freezing outside, snow has fallen, and the streets are gray and unwelcoming. I think, I know, I am absolutely sure what I will be listening to for the next few months. DEAD SUN is not just another Roggov band for me. On the contrary, this time I can't help but recommend their new album 100%. It has everything - good melodies, interesting passages, a captivatingly cold atmosphere. It gradually got into my head and into my veins. It became pieces of ice that froze me. In my blood and bones. An old saying goes that there is only one kind of music - good or bad. I can swear under oath that this album belongs among the chosen ones. I admit without hesitation that I still enjoy listening to it immensely and return to it very often. To my cold cellar, to old burial grounds, to long-abandoned dungeons. A freezing and dark death metal album, steeped in the melancholy and loneliness of abandoned catacombs!



tracklist:
1. Primordial Knowledge (Where Ubbo-Sathla Reign) 
2. Embraced by the Succubus 
3. A Midnight Serenade 
4. Sin Collector
5. Nighttime Butterfly
6. She Drank My Soul
7. Your Life Is a Grave
8. Calls from the Crypt
9. To Give the End a Voice 

Lineup:
Rogga Johansson - guitars, bass, vocals
Thomas Ohlsson - drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý šestý - Dopis od Mustaina


Příběh pětistý padesátý šestý - Dopis od Mustaina

Do Prahy je to v pohodě, jedu vlakem a sedím v kupé sám. Otevřu si knížku a ztratím se někde na jiných planetách. Miluju sci-fi. Akorát mě mrzí, že už si nemám s kým o tom pokecat. Michal je dávno u Kolína a budují tam s Blankou svůj nový domov. Já se pořád vracím do Plzně. Nebo do Boleslavi. Kdo jste někdy studoval daleko od rodiště, moc dobře víte, že časem najednou nevíte, kde jste vlastně doma. Pokaždé, když se blížím k Boleslavi, tak mám v žaludku těžko. Nemůžu si pomoc. Z dálnice je vidět kopec, na kterém zemřela Kačenka, i zemědělka, kde jsem zažil všelijaká příkoří od učitelů. Jde na mě nostalgická, ale nejvíc se mi hlavou míhají vzpomínky na otce. Na jeho rozšklebenou tvář, na blbý kecy, co jsem jako puberťák musel snášet. Máma mi volala na kolej, že prý mi asi zase přišel povolávák na vojnu. Achjo, představa, že budu znovu muset žebrat na vojenské zprávě o odklad, mě děsí. 

V autobuse vedle mě sedí děsně prdelatá paní kolem třicítky, takový ten mastný typ, co asi zabřezl a od té doby na sebe nedbá. Pořád jí, něco mi říká a mezi zuby má kousky zelí. Drobečky ji padají na hrudník a zadkem mě pokaždé, když se zasměje svému vtipu, natřásáním vystrkuje do uličky. Dívám se do polí a okna smáčejí provazce deště. Kdybych seděl vedle někoho hubenějšího, mohl bych si číst. Vzpomínám na svoje kamarády, na partu, na holky, co jsem s nimi chodil. Usmívám se jako měsíček. Bývala tu na sídlišti, v šedi a betonu sranda. Zažili jsme toho tolik, že je to na dlouhé vyprávění. Tolik příběhů, nových kapel, objevených na starých kazetách. Doba se pomalu mění a připadám si ve dvaceti hrozně starý. Navíc pořád leje a džísku mám totálně promočenou. Shodím krosnu ze zad a pozdravím. Nikdo neodpoví. Copak brácha, ten nemluví, ale co máma? Ta sedí v kuchyni a oči má zase od pláče. Co se stalo? Jen kývne hlavou k troubě. Je v ní sekaná. Nemá žádnou chuť, jakoby mě pohltila zase šeď. Jdu raději do pokoje, bratr jen zamručí a tak si nasadím sluchátka. Rozložím si před sebe kazety a zase se ztratím ve krásném divokém světě metalu.

Hudba pro mě byla vždy vším. Lékem na chmury, dobrou společnicí, když jsem se bavil. Měl jsem tenkrát skladby, u kterých jsem balil holky, dávkoval jsem si ji vlastně pořád. Jsi blázen, říkala mi moje milá a měla samozřejmě pravdu. Jenže já nemůžu jinak. Jsem jako prokletý. Dívám se z okna a ta sousedka, co jsem ji vždycky chtěl a stala se z ní taková slípka, pořád chodí hrozně sexy. Hlavou mi duní Leprosy a ona jde do rytmu. Ty vlasy, ten zadek, jakoby cítila, že se dívám. Otočí hlavu a usměje se. Kývne na pozdrav a do očí jí padají další kapky. Jo, teď, když jsem zadanej, by to šlo, achjo. Nechám fantazii dál řádit ve své hlavě a lehnu si na záda. Do pokoje vleze máma a s výrazem uštvané laně mi předá lísteček s oznámením, že mám něco na poště. Musíš na hlavní dodá ještě a já pořád netuším, proč pořád brečí. Otec je dávno pryč, mohl by tu být klid a pohoda. Jenže ona má v sobě tmu, deprese a nikdo nevíme vlastně proč. Dusím se, chci se někde vyřvat a tak jdu ven. Vezmu si jen klíče, přehodím si přes hlavu kapuci mikiny Vader, kterou jsem koupil ve slevě v Plzni v Music Records a jdu ani nevím kam.

Kroky mě stejně nakonec zavedou na Radouč. Panely tu dávno nejsou, stromy jsou nějaké vysoké a partička výrostků, co to po nás vzali, vypadá už úplně jinak. Jako bych byl někde v Bronxu. Jdu okolo nich, z CD přehrávače jim duní nějaký rap. Smějí se mým dlouhým vlasům. Nějak se mi nechce bojovat a tak jen zasunu hlavu mezi ramena a pomyslím si něco o prdeli. Blbý kecy mi nevadí, mívali jsme je také. Kde jste všichni? Rozplynuli jste se ve světě a ti nejlepší v nicotě. Bývalo mi s vámi tak krásně, tohle byly chvíle absolutní svobody, mládí, radosti. Těšívali jsme se na holky, pili pivo nahoře na panelech a trumfovali si, kdo objevil nějakou novou kapelu. Kytka býval nejlepší, jeho skupiny žeru dodnes. S Prcalíkem byla zase největší sranda. Mirko, kde je ti konec. Kačenko, bože můj to je už tak dlouho. Něco přes dva roky. Trošku se stydím, kdysi jsem si slíbil, že když si zemřela, že už s nikým chodit nebudu. A vidíš to, mám ženu, skvělou, milou, úplně jinou než si ty. Ale máme se rádi. Promiň nebo ne? Jsem zmatený. Rozdrásaný mladý muž, co se měl stát básníkem a místo toho studuje strojárnu. To jsou paradoxy, co? Prcalík by mi řekl, ať na to mrdám.

Nevěřím moc na duchy, ani na nadpřirozeno. Jsem spíše skeptik, ale když si sednu na stejný šutr nad skálou, kde jsme se poprvé líbali, tak to všechno znovu cítím. Pořád neumím být moc sám, stále se hledám. To se moc nezměnilo. Jestli mě zítra povolají na vojnu, tak vůbec netuším, co budu dělat. Minule jsem si musel vyjít s jednou vojandou, protože jsem propásl termín odkladu. Kurva, proč musí být nějaká vojna. Když na to přijde, stejně nikoho zabíjet nebudu. Jako malý jsem s dědou dokázal zastřelit zajíce, ale srnku už ne. Proč bych proboha bojoval proti někomu úplně cizímu? V hlavě mi to šrotuje, mrzí mě, že tu není nikdo, s kým bych zašel na pivo. Připadám si trošku zrazený, ale víte co, všichni, co přežili, tak už dávno řeší úplně jiné věci než já. Asi jsem zamrzl, mě pořád baví muzika a knihy a oni, oni pořád jen práce a šéf je debil a děti, až budeš mít děti, tak se ti všechno změní a manželka, víš, jako já jí mám rád, ale někdy mě sere, protože ona mi pořád nadává. Co se to s námi stalo? Jdu raději do města, k Hymrům.

Není tu nikdo, koho bych vyloženě chtěl vidět. Jenom pár alkáčů. Je mi to jedno. Objednám si pivo a dívám se z okna na dvojice, co jdou kousek vedle na diskotéku. Nechce se mi vzpomínat, dám si jeden rum, pak druhý, ale zůstane mi v puse divná pachuť. Škoda, že tu se mnou není blondýnka, ta mě umí rozveselit. Je silná a taky bychom se mohli muchlovat. Místo toho chodím ulicemi, dlouho a všude se mi zjevují jako nějaké přízraky mí kamarádi. Hrabe mi? Ne, opilý být nemůžu. Je mi nějak divně smutno a tak jdu domů, zase se natáhnu na záda, do věže dám sluchátka a poslouchám Paradise Lost. Dokud neusnu. K ránu se probudím a zase slyším vedle z pokoje pláč. Máma si nedá pokoj, fakt by mě zajímalo, co jí šrotuje hlavou. Vstanu brzy, zmuchlaný jak kus papíru. Ihned se dozvím, že vypadám blbě. Jo, to potěší. Opláchnu si obličej, pozdravím sousedku s nejkrásnějším zadkem na světě (sorry blondýnko) a vydám se do města na hlavní poštu.

Málem si vyvrknu na kostkách kotník a když vlezu dovnitř, do staré budovy, tak se zděsím, je tu šílená fronta. Dělám to nerad, ale kdysi jsem tu roznášel jako brigádník dopisy a balíky a důchody, předběhnu. Tak řeknu jedné známé, že tu mám dopis. Asi z vojny. Klepu se. Já nechci do zelenýho. Tak mladej, není to z vojenský zprávy, ale z Ameriky. Asi nějakej strýček, co zemřel a budeš dědit, směje se paní, co jsem ji měl moc rád. Ještě si řekneme, jak se máme, pozdravujeme navzájem své známé a pak už jenom jdu a přemýšlím, kdo by mi mohl psát. Potkám, čistě náhodou (nebo ne?) mého teplého kamaráda Tomáše. Nemáš chuť přijít večer na pivko? Zeptá se mě a protože stejně nemám nic na práci, tak řeknu ano. Pochlubím se dopisem a on, že prý vole, tak to otevřeme spolu. Vlastně bych to normálně nevydržel, byl jsem hodně zvědavý, ale Tomáš, víte, on byl jeden z posledních, co se mnou někam zašel. Tak jsem to slíbil. Následovaly studené řízky a spousta dobrých rad do života. Máma i brácha jsou oba děsně hubený, mají nezdravě bílou barvu. Najednou jsem hrozně rád, že jsem odsud vypadl. Dnes budu spát u kamaráda, sdělím ještě, ale všem je to stejně jedno. 

Koupím lahev koňaku, protože vím, že jej má Tomáš rád. Mezi dveřmi se obejmeme. Jak jde život. Vypráví mi, jak se rozešel z Buddhou a já kývám hlavou, i když jsem to všechno slyšel. Máš někoho jinýho? Nemůžu nikoho najít, všichni jsou jen hrozný buzny, řekne mi a protože je to vtipný, tak přeřadíme kvalt. Je veselo, vyprávím o Plzni, o blondýnce a taky se vzpomíná. Je fakt prdel a když jsme v nejlepším, tak nám konečně dojde, proč jsem vlastně přišel. Vytáhnu kudlu, co nosím pořád u sebe, ale Tomáš mi řekne, že jsem barbar. Má nůž na dopisy. Nepřipadáš si někdy trošku zženštilý, vtipkuju, ale nechám jej, aby mi pomohl. Trošku se mi klepou ruce. Pak se musím posadit. Kdysi dávno jsem v jednom zahraničním časopise, co jej přinesl Kytka, našel kontakt na fanouškovskou skupinu Megadeth. Napsal jsem tam, překládali jsme to oba se slovníkem v ruce v hospodě u Dubu a děsně se u toho tlemili. Psal jsem tam, že je mám raději než Metallicu, tenkrát se to hrozně řešilo. Oni mi asi za půl roku odpověděli, že jsem členem klubu. Měl jsem hroznou radost a napsali jsme s Kytkou další dopis, snad na tři stránky. Se spoustou otázek na kapelu. 

Už anglicky trošku umím. Chtěl bych věřit, že psal odpověď sám Dave Mustaine, ale to bych byl asi naivní. Ani nevím, jestli je pravý podpis, ale chci tomu fakt moc věřit. Položím dopis na stůl jako svátost. Ty vole, oni mi fakt po letech odpověděli! Rozbrečím se, protože to už nemůžu říct Kytkovi, ani nikomu jinýmu. Nikdo by to stejně nepochopil. Ty dlouhé hodiny diskuzí, jak to napíšeme. Pak shánění starého slovníku, o kterém jsem po letech zjistil, že už nebyl tak sto let aktuální. Přepisoval jsem ten dopis snad padesátkrát. Pořád nám nebylo něco recht. Kytka byl na tohle detailista. Už jsem měl třeba zalepenou obálku a on přišel. Hele, kamaráde, mě ještě napadlo...už jsem jej posílal do prdele, ale pak vždycky vzteky uznal, že má pravdu. Jsem namakanej silnej sportovec, zdědil jsem sílu po otcovi a teď tu sedím a slzy mi tečou jak starý plačce. Tomáš asi moc neví, co má dělat, a tak mě vždycky jen poplácá po ramenou. Omlouvám se, řeknu mnohokrát, ale stejně to jde všechno ze mě ven. Proč jsem tu zůstal sám? Komu jsem co udělal? 

Spolu s Tomášem dopis překládáme. Je plný prázdných frází, je obyčejný, normální. Žádná vzácnost, ale chápeš to? Mustaine nám odpověděl. Pláč se pomalu mění v úsměvy. Jdeme, řeknu a nikdo neprotestuje. Vezmeme si lahev s sebou. Přelezeme hřbitovní zeď, protože je už zavřeno. Jsme jak dva nalití spiklenci. Obejdeme všechny hroby. Kačenku jako první, Kytku, Prcalíka. Všem do jednoho přečtu dopis nejdřív anglicky a pak se jej snažím přeložit. Kurva, do prdele. Kamarádi. Já vím, je to naivní, možná i blbý, jsem trošku asi blázen, ale já zkrátka musel. Když jdeme zpátky k Tomášovi, stavíme se U Hymrů. Je tam plno a nějakej chlápek s pupkem začne mému kamarádovi nadávat do teploušů. Máš novej objev co, prcáte se do prdele? A tak mu dám jednu přesně mezi oči. Za všechny mý kamarády, za všechny normální lidi. Pak už jen kecáme, popíjíme a jsme jak dogy. Usnu na gauči ráno mě bolí děsně hlava. 

Přijdu na nedělní oběd a chci se pochlubit, kdo mi napsal. A to je jako kdo? Zeptá se brácha, což je divný, protože on jinak nemluví. Odpovím, že je to jedno, hlavně, že to nejsou vojáci. Do Prahy jedu vlakem, dopis hrdě složený na prsou. Zase se dívám do polí a v discmanovi mám samozřejmě Megadeth. Pro mě to bylo něco neskutečnýho. Obrovskýho. Splněný sen, nepopsatelná radost i bolest zároveň. Vyprávím o tom blondýnce, když se konečně setkáme. Ležíme v posteli, dokonáno jest a já pořád dokola čtu řádky odněkud z Ameriky. Dopis si pak schovám a jako spousta dalších věcí se mi při jednom ze stěhování někde ztratí. Chodím ještě asi měsíc po světě a každému to vykládám. Většina lidí vůbec neví, o koho jde. A ti zasvěcení mi moc nevěří a jsou děsně překvapený, když dopis vytáhnu z kapsy. Mrzí mě jediné, že jej kluci a holky nečetli také. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 7. února 2026

Recenze/review - STABBING - Eon of Obscenity (2026)


STABBING - Eon of Obscenity
CD 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Procházím se zase jednou morbidní galerií smrti a jsem stále fascinován, jakého zla jsou lidé schopni. Z historie se nikdy nepoučíme. Ve jménu víry, politiky, ve jménu absolutního zla budeme dál páchat zvěrstva, šokovat, mučit, ničit a bude po nás zůstávat spálená země. Jakoby bylo zlo a temnota v každém z nás. Záleží jen na příležitosti. Přemýšlím o tom a ochutnávám zahnívající maso, které nám letos předkládá na svém druhém dlouhohrajícím albu texaská brutal death metalová kapela STABBING.

Nejdříve jen souhlasně kývám hlavou a ověřuji si, zda jsou splněny všechny mé požadavky. Po několika skladbách říkám sám sobě, ano, ve všech bodech obhajoby je vše v pořádku. Zvuk je masivní, surový, zabijácký (Chris Kritikos - mixing, mastering). Zaujal mě i motiv na obalu, který si dovedu představit i na svém tričku. Podepsán je pod ním Rudi Yanto a jsou na něm znázorněny šílené běsy. Prohlížím si jednotlivé sochy, obrazy. Na všech je krev, násilí a šílenství. Tohle je syrový brutální death metal přesně podle mého gusta. 


Jsem moc rád, že se texaští maniaci soustředí spíše na to, aby v sobě jednotlivé skladby měly potřebný drive a sílu, aby byly dobře napsány a poslouchaly se jako nářek raněných, než aby jako spousta dnešních kapel jenom předváděli, jak umí rychle a brutálně hrát. Jednotlivé motivy jsou jako ostré hřeby, které jsou mi zatloukány postupně do hlavy. Jsem při poslechu celý od krve, kývám se do rytmu, jako zkušený řezník, který právě dokončil svoji morbidní směnu. STABBING vás vyvrhnou zaživa, jsou ostří a nekompromisní, přesto v sobě má tohle album cosi melodicky přitažlivého. Samozřejmě, v rámci brutálně death metalového zákona. Objeví se i slamové prvky, které jsou velmi umně vložené a dodávají celé nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. Současný svět je plný násilí, jeho adorace a najít v tom všem marastu alespoň nějakou dobrou zprávu je skoro nemožné. Jakoby celý svět přikryl černý, krví nasáklý mrak. Pokud vám to vadí jako mě, pusťte si nové album "Eon of Obscenity" a garantuji vám, že bude váš mozek vystřelen z hlavy a vaše mysl se konečně uklidní. Pánové s motorovými pilami místo nástrojů, sice nepřinášejí do podzemí nic nového, ani převratného, ale novinka není jen dobře odvedeným řemeslem. Má něco do sebe, něco navíc, jakousi temnou přitažlivost, kterou ocení všichni opravdový fanoušci opuštěných patologických sálů (a také kapel typu SUFFOCATION, DEVOURMENT, DISGORGE, DEEDS OF FLESH, CRYPTOPSY, INTERNAL BLEEDING). Procházím se zase jednou morbidní galerií smrti a jsem stále fascinován, jakého zla jsou lidé schopni. Z historie se nikdy nepoučíme. Ve jménu víry, politiky, ve jménu absolutního zla budeme dál páchat zvěrstva, šokovat, mučit, ničit a bude po nás zůstávat spálená země. Pokud chcete alespoň na chvilku na všechno zapomenout, doporučuji vám si pustit tohle album. A to pořádně nahlas. Brutální, surový a masivní death metal, který po sobě zanechává hlubokou krvavou stopu! Budete vyvrženi zaživa!


Asphyx says:

I am once again walking through a morbid gallery of death, and I am still fascinated by the evil that people are capable of. We never learn from history. In the name of faith, politics, in the name of absolute evil, we will continue to commit atrocities, shock, torture, destroy, and leave scorched earth behind us. It is as if there is evil and darkness in each of us. It just depends on the opportunity. I think about this as I taste the rotting flesh presented to us this year on the second full-length album by Texas brutal death metal band STABBING.

At first, I just nod my head in agreement and check to see if all my requirements are met. After a few songs, I say to myself, yes, everything is fine in all points of defense. The sound is massive, raw, killer (Chris Kritikos - mixing, mastering). I am also intrigued by the cover art, which I can imagine on my T-shirt. It is signed by Rudi Yanto and depicts insane demons. I look at the individual sculptures and paintings. They all feature blood, violence, and madness. This is raw, brutal death metal exactly to my liking. 


I am very glad that the Texan maniacs focus more on ensuring that individual songs have the necessary drive and power, that they are well written and sound like the cries of the wounded, rather than just showing off how fast and brutally they can play, like many bands today. The individual motifs are like sharp nails being hammered into my head one by one. As I listen, I am covered in blood, swaying to the rhythm like an experienced butcher who has just finished his morbid shift. STABBING will rip you apart alive; they are sharp and uncompromising, yet there is something melodically appealing about this album. Of course, within the brutal laws of death metal. There are also slam elements, which are very artfully inserted and add even more credibility to the whole recording. The current world is full of violence and its adoration, and it is almost impossible to find any good news in all this mess. It's as if the whole world is covered by a black, blood-soaked cloud. If this bothers you as much as it bothers me, listen to the new album "Eon of Obscenity" and I guarantee that your brain will be blown out of your head and your mind will finally calm down. Gentlemen with chainsaws instead of tools may not bring anything new or revolutionary to the underground, but this new release is not just a well-crafted piece of work. It has something special, something extra, a kind of dark appeal that all true fans of abandoned pathology rooms (and bands like SUFFOCATION, DEVOURMENT, DISGORGE, DEEDS OF FLESH, CRYPTOPSY, INTERNAL BLEEDING) will appreciate. Once again, I am walking through a morbid gallery of death, and I am still fascinated by the evil that people are capable of. We never learn from history. In the name of faith, politics, in the name of absolute evil, we will continue to commit atrocities, shock, torture, destroy, and leave scorched earth behind us. If you want to forget everything for a moment, I recommend you play this album. And play it loud. Brutal, raw, and massive death metal that leaves a deep bloody trail behind! You will be cast out alive!



tracklist:
01. Rotting Eternal 
02. Inhuman Torture Chamber 
03. Masticate The Subdued 
04. Eon Of Obscenity 
05. Reborn To Kill Once More 
06. Ruminations 
07. Nauseating Composition 
08. Their Melted Remains 
09. Sonoluminescent Hemoglobinopathy 
10. Symphony Of Absurdity 
11. Sinking Into Catatonic Reality

Recenze/review - KÖNIGREICHSSAAL - Loewen II (2025)


KÖNIGREICHSSAAL - Loewen II
EP 2025, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Venku mrzne a špatně jsem spal. Chodníky kloužou a z nedaleké továrny stoupá jedovatý dým. Jdu pomalu, nasávám pach smrti a poslouchám loňské EP polských maniaků KÖNIGREICHSSAAL. Hudba se mi zase jednou perfektně trefila do vkusu i nálady. Mraky jsou nízko a v práci mlčím celý den. Uzavřen ve své ulitě, pochoduji v davu. Den za dnem, s nočními můrami, které už nikdy nezmizí. V black metalu si hodně vybírám a tahle smečka si mě ihned naklonila na svoji stranu.

Je totiž opravdová, ryzí, autentická, chladná a temná jako ruka shnilé mrtvoly. Navíc jsou texty v mé oblíbené polštině, což dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. EP je obdařeno mrazivým zvukem, nástroje i vokály jsou velmi dobře čitelné, vše, včetně motivu na obalu, tu sedí perfektně na svých místech. Můžu se tedy soustředit na svůj splín a rozmlouvat s vlastními démony. 


Jako bych se ztrácel v krvavé mlze, jako bych umíral a znovu se rodil. V tichých ulicích šedivého města i nekonečných lesích, do kterých jsem si tuhle desku brával na dlouhé výlety po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Zde, nedaleko kdysi vypálené vesnice, hned vedle starodávného pohřebiště, vyniklo "Loewen II" nejvíce. Novinka je o bolesti, o strachu, o beznaději. zadře se vám hluboko pod kůži i do podvědomí. Klasický, spíše melodický černý kov z těch nejlepších slitin se zde potkává se smutným, melancholických a pochmurným doom metalem. Vše je umícháno velmi zkušeně, skladby mají drive, jasné a zřetelné motivy, nahrubo nasekané kousky ledu, které mi ihned začaly kolovat v žilách. Někdy zkrátka bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a toulám se světem. Chci všechen ten chaos kolem nás zastavit, zamyslet se a užívám si jednotlivé mrazivé nuance, hnisavé pasáže. Ano, je to moje vůbec první setkání s kapelou a přiznám se, že jsem mnoho nečekal. Dostal jsem ale poctivou, perfektně zahranou porci muziky, která přesahuje hranice stylů. Vznáší se kolem mě jako děsivé svědomí, je velmi dobře napsaná, složená. Je tajemná, nebál bych se napsat i uhrančivá. Stala se i mojí součástí. Venku mrzne a špatně jsem spal. Chodníky kloužou a z nedaleké továrny stoupá jedovatý dým. Jdu pomalu, nasávám pach smrti a poslouchám loňské EP polských maniaků KÖNIGREICHSSAAL. Kde je hranice mezi šílenstvím a normálností? Tajemný, chladný, uhrančivý black doom metal, který vytáhne na povrch vaše nejtemnější myšlenky! Rituál šílenství! 


Asphyx says:

It's freezing outside and I slept poorly. The sidewalks are slippery and poisonous smoke is rising from a nearby factory. I walk slowly, breathing in the smell of death and listening to last year's EP by Polish maniacs KÖNIGREICHSSAAL. Once again, the music perfectly suits my taste and mood. The clouds are low, and I remain silent at work all day. Closed off in my shell, I march along with the crowd. Day after day, with nightmares that will never go away. I'm very selective when it comes to black metal, and this band immediately won me over.

It is real, pure, authentic, cold, and dark as the hand of a rotten corpse. In addition, the lyrics are in my favorite Polish, which adds even more credibility to the recording. The EP has a chilling sound, the instruments and vocals are very clear, and everything, including the cover art, fits perfectly in its place. So I can focus on my melancholy and talk to my own demons. 


As if I were lost in a bloody fog, as if I were dying and being reborn. In the quiet streets of a gray city and endless forests, where I used to take this album on long trips along paths trodden only by animals. Here, not far from a once-burned village, right next to an ancient burial ground, "Loewen II" stood out the most. The new album is about pain, fear, and hopelessness. It gets deep under your skin and into your subconscious. Classic, rather melodic black metal of the finest alloy meets sad, melancholic, and gloomy doom metal. Everything is mixed very skillfully, the songs have drive, clear and distinct motifs, roughly chopped pieces of ice that immediately began to circulate in my veins. Sometimes I just like to be alone, reading old writings and wandering the world. I want to stop all the chaos around us, reflect, and enjoy the individual chilling nuances and festering passages. Yes, this is my first encounter with the band, and I admit I didn't expect much. But I got a solid, perfectly played dose of music that transcends stylistic boundaries. It floats around me like a haunting conscience, very well written and composed. It's mysterious, I wouldn't be afraid to say even mesmerizing. It has become a part of me. It's freezing outside and I slept poorly. The sidewalks are slippery and poisonous smoke rises from a nearby factory. I walk slowly, breathing in the smell of death and listening to last year's EP by Polish maniacs KÖNIGREICHSSAAL. Where is the line between madness and normality? Mysterious, cold, mesmerizing black doom metal that brings your darkest thoughts to the surface! A ritual of madness!


tracklist:
1. Czarne Xięstwo 
2. Semana Tragica 
3. Wampyr Heretyk
4. Vae Victis 

TWITTER