DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 17. února 2026

Recenze/review - FOSSILIZATION - Advent of Wounds (2026)


FOSSILIZATION - Advent of Wounds
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Zase jsem se jednou potácel mezi stíny. Ve starých, zahnívajících a smradlavých močálech. Pronásledovaly mě noční můry a znovu se objevila pradávná rána. Teplo v ní, zkažená krev hnisala, pálila, žhnula. Vzal jsem do rukou rezavý nůž a vřed jsem prořízl. Černý, zkažený hnis mi potřísnil celé tělo. Padl jsem tváří do bažiny a propadal se stále hlouběji. Byl jsem chycený, prokletý a začal jsem se pomalu rozkládat. Přesně takové pocity mám i z nového alba brazilských tmářů FOSSILIZATION.

Tahle smečka vždy uměla navodit atmosféru absolutního zmaru. U nové nahrávky to platí snad ještě více, než u těch předchozích. Jestli byli na minulých deskách Brazilci nechutní, zvrácení a dokázali nás chytit do pevných pavučin, tak letos to platí ještě více. Vítejte v nekonečných bažinách beznaděje!


Přiznám se, že jsem se na novinku opravdu velmi těšil. Když jsem pak poprvé zapnul doma play na svém přehrávači, veškerá moje očekávání se splnila na sto procent. Skladby v sobě mají potřebný drive, sílu, takový ten zahnívající efekt, na který má tahle kapela snad patent. Velmi se povedl zvuk (Gabriele Gramaglia - mixing, mastering), který je náležitě prašivý a zároveň dobře čitelný, živočišný. Jakoby byly jednotlivé motivy ušpiněné černou krví. Starodávný death metal se zde potkává se záhadným a mrtvolným doom metalem. Výsledný, velmi zkušeně a elegantně namíchaný koktejl, je potom nejen nechutný, ale také řeže tou správnou stranou nože. FOSSILIZATION na to jdou po svém, mají vlastní rukopis a spoustu morbidních nápadů. Zmínit musím i velmi povedený obal (autorem je Guang Yang), který dá všem ihned na vědomí, co se na albu odehrává. Absolutní zvrácená hniloba a bolestivé umírání. Pokud jste fanoušci kapel typu DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS, je pro vás nové album doslova povinností. "Advent of Wounds" v sobě obsahuje všechny potřebné ingredience pro zvrácené záhrobní rituály. Muselo vznikat hluboko v podzemí, ve starých kryptách a katakombách. Při poslechu můžete rozmlouvat s nemrtvými, rouhat se. Jen si dejte pozor, aby se vám neobjevila znovu stigmata a nezačaly vás pálit staré rány. Vše je zde zahalené do tajemna, do krvavé mlhy, smrdí jako rozkládající se maso. Tahle smečka je opravdová, uvěřitelná, ryzí, syrová a autentická. Zase jsem se jednou potácel mezi stíny. Ve starých, zahnívajících a smradlavých močálech. Pronásledovaly mě noční můry a znovu se objevila pradávná rána. Teplo v ní, zkažená krev hnisala, pálila, žhnula. Vzal jsem do rukou rezavý nůž a vřed jsem prořízl. Černý, zkažený hnis mi potřísnil celé tělo. Mokvající, syrový a temný doom death metal, který vás uhrane! Album, které hnije zevnitř!


Asphyx says:

Once again, I was stumbling among the shadows. In old, rotting, and stinking swamps. Nightmares haunted me, and the ancient wound reappeared. The heat inside it, the rotten blood festered, burned, and glowed. I took a rusty knife in my hands and cut open the wound. Black, rotten pus splattered all over my body. I fell face down into the swamp and sank deeper and deeper. I was trapped, cursed, and slowly began to decay. That's exactly how I feel about the new album by Brazilian dark metal band FOSSILIZATION.

This band has always been able to evoke an atmosphere of absolute doom. This is perhaps even more true of their new recording than of their previous ones. If the Brazilians were disgusting and perverse on their previous albums and managed to trap us in their tight cobwebs, this year it is even more so. Welcome to the endless swamps of despair!


I admit that I was really looking forward to this new release. When I first played it on my player at home, all my expectations were met one hundred percent. The songs have the necessary drive, power, and that decaying effect that this band seems to have patented. The sound (Gabriele Gramaglia - mixing, mastering) is very well done, appropriately dirty and at the same time clear and animalistic. It's as if the individual motifs were stained with black blood. Ancient death metal meets mysterious and corpse-like doom metal here. The resulting cocktail, mixed with great skill and elegance, is not only disgusting, but also cuts with the right side of the knife. FOSSILIZATION do things their own way, they have their own style and lots of morbid ideas. I must also mention the very well-done cover (by Guang Yang), which immediately lets everyone know what's going on on the album. Absolute twisted decay and painful death. If you are a fan of bands such as DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS, then this new album is literally a must for you. "Advent of Wounds" contains all the necessary ingredients for twisted afterlife rituals. It must have been created deep underground, in old crypts and catacombs. While listening, you can talk to the undead, blaspheme. Just be careful that your stigmata don't reappear and your old wounds don't start to burn. Everything here is shrouded in mystery, in a bloody fog, smelling like rotting flesh. This pack is real, believable, pure, raw, and authentic. Once again, I stumbled among the shadows. In old, rotting, and stinking swamps. Nightmares haunted me, and an ancient wound reappeared. The heat in it, the rotten blood festered, burned, glowed. I took a rusty knife in my hands and cut open the wound. Black, rotten pus splattered all over my body. Oozing, raw, and dark doom death metal that will mesmerize you! An album that rots from the inside!


about FOSSILIZATION on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Cremation Of A Seraph 
02. Disentombed And Reassembled By The Ages 
03. Scalded By His Sacred Halo 
04. Terrestrial Mold 
05. Servo 
06. While The Light Lasts 
07. Temple Of Flies And Moss

band:
V. – Guitars, Voices, Bass
Z. – Guitars

Recenze/review - PHASMA - Purgatory (2026)


PHASMA - Purgatory
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Ve starých ruinách, o kterých dodnes kolují děsivé legendy, lze stále nalézt stopy krve. Kamenný oltář, pradávné symboly, jakoby zde stále hořel černý oheň a oběti měly strach. Někdy, když se pohybuji na podobných místech, tak cítím všemi póry svého těla bolest a utrpení. Úplně stejným zážitkem je pro mě i nové album řeckých maniaků PHASMA. Je nasáklé zkaženou krví, napadá mě jako první, když znovu a znovu zapínám play. Ze stínů vylezou přízraky a moje duše je prokletá.

Na začátek bych se vám rád trošku omluvil. Je to teprve moje první setkání s kapelou. Přitom pánové mají na svém kontě již dvě předešlá, velmi dobrá alba. Doporučuji vám, abyste si je také poslechli. Je opravdu zajímavé sledovat vývoj kapely. Strávil jsem s jejich hudbou spoustu času a pokaždé, když jsem ji poslouchal, tak jsem se ztrácel v krvavé mlze. I letošní novinka je spíše obřadem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejnou nahrávkou. Budete navěky prokleti!


Řekové velice umně a zajímavě kombinují chladný black metal, surový starý death metal i jeho techničtější, brutální podobu. Výsledný koktejl je velmi naléhavý, ostrý, divoký, nespoutaný. Jakoby se kolem alba vznášela temná a jedovatá atmosféra. Smrt je při poslechu velmi blízko a vy si tak můžete od sytosti vychutnat masivní, velmi dobře čitelný zvuk, i motiv na obalu, který mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešní recenze. Vše tu sedí perfektně na svých místech, album hoří zevnitř, i když je na povrchu mrazivé, jako ruka rozkládající se mrtvoly. PHASMA na to jdou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na melodie, které se vám doslova zadřou do mozku i do podvědomí. "Purgatory" je přesně tím druhem nahrávky, která by mohla chutnat fanouškům třeba takových kapel  jako MGLA, DYING FETUS, PSYCROPTIC, CRYPTS OF DESPAIR, KRIEGSMACHINE a dalších tmářů, kteří se snaží úspěšně posouvat extrémní metalové žánry do dalších, děsivých dimenzí. Snažil jsem se najít i něco, co by mi vadilo, o čem bych mohl napsat něco kritického, ale nic jsem nenašel. Novinka si mě získala hlavně tím, kolik má v sobě síly, energie, tlaku i síry. Tahle smečka je neskutečně opravdová, uvěřitelná, zničující a autentická. I dnes, po dlouhé době společných seancí, moc dobře vím, že se večer seberu a půjdu zase za město, mezi staré ruiny, hned vedle pohřebiště, kde byla kdysi pohřbena zohavená těla z pradávných rituálů. A tuhle desku si vezmu samozřejmě s sebou. Má v sobě totiž něco morbidního, přitažlivého, co mě pokaždé dokáže přenést do nekonečné říše stínů. Syrová, krutá a krvavá black death metalová definice temnoty! Album, které se vám otiskne do mozku jako děsivá noční můra! 

Asphyx says:

In the old ruins, about which terrifying legends still circulate today, traces of blood can still be found. A stone altar, ancient symbols, as if a black fire still burned here and the victims were afraid. Sometimes, when I move around in places like this, I feel pain and suffering with every pore of my body. The new album by Greek maniacs PHASMA is exactly the same experience for me. It is soaked in rotten blood, which is the first thing that comes to mind when I press play again and again. Ghosts emerge from the shadows and my soul is cursed.

First, I would like to apologize a little. This is my first encounter with the band. However, these gentlemen already have two previous, very good albums to their credit. I recommend that you listen to them as well. It is really interesting to follow the band's development. I spent a lot of time with their music, and every time I listened to it, I lost myself in a bloody fog. This year's new release is more of a ritual for summoning dark forces than just an ordinary recording. You will be cursed forever!


The Greeks skillfully and interestingly combine cold black metal, raw old death metal, and its more technical, brutal form. The resulting cocktail is very urgent, sharp, wild, and unrestrained. It's as if a dark and poisonous atmosphere hovers around the album. Death is very close when listening, and you can thoroughly enjoy the massive, very clear sound, as well as the cover art, which of course inspired me to write the introduction to today's review. Everything fits perfectly in its place here, the album burns from within, even though it is frosty on the surface, like the hand of a decomposing corpse. PHASMA go at it sharply, uncompromisingly, but they don't forget the melodies that literally stick in your brain and subconscious. "Purgatory" is exactly the kind of record that could appeal to fans of bands such as MGLA, DYING FETUS, PSYCROPTIC, CRYPTS OF DESPAIR, KRIEGSMACHINE, and other obscurantists who are successfully pushing extreme metal genres into new, terrifying dimensions. I tried to find something that bothered me, something I could write critically about, but I couldn't find anything. The new album won me over mainly with its power, energy, intensity, and fire. This pack is incredibly real, believable, devastating, and authentic. Even today, after a long period of joint sessions, I know very well that in the evening I will get up and go out of town again, among the old ruins, right next to the burial ground where mutilated bodies from ancient rituals were once buried. And of course, I'll take this album with me. It has something morbid and attractive about it that always transports me to the endless realm of shadows. A raw, cruel, and bloody black death metal definition of darkness! An album that will imprint itself on your brain like a terrifying nightmare!


tracklist:
1. I
2. II
3. III
4. IV
5. V
6. VI

Lineup -
Jason Athanasiadis (Kawir) - Guitars and songwriting
Luis Ferre (Gravecarver) - Vocals and lyrics
Bill Nanos (Dead Congregation) - Drums
George Markantonis - Bass

Album cover by George Angelis
Merch design by CVSPE



pondělí 16. února 2026

Recenze/review - GRAVES FOR GODS - Last Light Fades (2026)


GRAVES FOR GODS - Last Light Fades
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Bolest a smutek někdy přicházejí a vy nevíte proč. Křičíte do tmy, rozdrásáni do krve a máte pocit, že smrt je zase o kousek blíž. Chcete být sami, v temném koutě, v chladu. Utopit se v slzách, utéct do lesů, lehnout si do trávy a dívat se na krvavé mraky. Jakoby se vám vrátily staré noční můry, o kterých jste si mysleli, že už byly dávno spáleny. Netuším, kde se tyhle podivné stavy duše i těla berou, ale možná se jimi jen mysl brání současnému podivnému světu. Psát o muzice je pro mě svým způsobem terapií, krásným zážitkem. Pokaždé se snažím nejen opsat promo materiály, ale spíše se pokusit svými slovy vyjádřit, jak na mě hudba působí.

O australských GRAVES FOR GODS jsem ještě nepsal, kapela letos přichází teprve se svým druhým dlouhohrajícím albem. Doporučuji vám, abyste si pořídili i to první, z roku 2022 ("The Oldest Gods"). Je také po okraj narvané smutkem, umírajícími dny i nekonečnou beznadějí. Pánové hrají klasický doom death metal a umí to velmi dobře. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji chladnou a temnou místnost, klid a plné soustředění. Teprve potom síla téhle nahrávky ( i té předchozí) vynikne nejvíce. 


Někdy zkrátka bývám rád sám. Většinou si otevřu nějakou dobrou knihu, pustím muziku jako hrají tito Australané a užívám si jednotlivé melodie. Kývám se do rytmu, obdivuji riffy, vokál, dunivé bicí. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Album je obdařeno velmi dobrým zvukem. Pravdou sice je, že pánové nepřinášejí do tohoto stylu nic nového, ani převratného, ale rozhodně se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. Naopak, z jednotlivých skladeb i z celku cítím odhodlání, opravdovost, reálný smutek a trápení. Doom metal je velmi těžká disciplína a platí u něj více než kde jinde, že musí být zahraný od srdce, autenticky, uvěřitelně. Musí z něj doslova odkapávat pochmurné nálady a musí vám u něj tuhnout krev v žilách. GRAVES FOR GODS tohle všechno umí a přidávají ještě spoustu věcí navíc. Zajímavé postupy, pasáže, které se mi pokaždé zadřely hluboko do mozku i do podvědomí. Jsem moc rád, že jsem tuhle smečku na svých toulkách podzemím potkal, jinak bych byl ochuzen o vskutku niterný zážitek. Neznám nic lepšího, než sníh křupající pod nohama, dlouhou cestu před sebou, tichý les, soumrak, lesní hřbitov, návrat domů, knihu o bolesti. Ano, jsme jedné krve, já i tahle kapela. "Last Light Fades" mi nejdříve připomínalo hada, plazícího se u mých nohou. Ten mě postupně uhranul a dostal se mi do hlavy. Zmínit musím i velmi povedený, chladný a dobře čitelný zvuk, stylový motiv na obalu i texty, které v sobě mají hloubku. Bolest a smutek někdy přicházejí a vy nevíte proč. Křičíte do tmy, rozdrásáni do krve a máte pocit, že smrt je zase o kousek blíž. Chcete být sami, v temném koutě, v chladu. Utopit se v slzách, utéct do lesů, lehnout si do trávy a dívat se na krvavé mraky.  Pochmurný, smutný doom death metalový obřad, u kterého vám ztuhne krev v žilách! Vaše mysl bude rozdrásána do krve!

Asphyx says:

Pain and sadness sometimes come and you don't know why. You scream into the darkness, torn to pieces, and you feel that death is a little closer again. You want to be alone, in a dark corner, in the cold. To drown in tears, run away into the woods, lie down in the grass and watch the bloody clouds. It's as if the old nightmares you thought had been burned away long ago have returned. I have no idea where these strange states of mind and body come from, but perhaps they are just the mind's way of defending itself against the strange world we live in today. Writing about music is a kind of therapy for me, a beautiful experience. I always try not just to copy promotional materials, but rather to express in my own words how the music affects me.

I haven't written about the Australian band GRAVES FOR GODS yet; this year, the band is releasing only their second full-length album. I recommend that you also get their first album from 2022 ("The Oldest Gods"). It is also filled to the brim with sadness, dying days, and endless despair. These guys play classic doom death metal and they do it very well. Anyway, judge for yourselves. I recommend a cool, dark room, peace and quiet, and full concentration. Only then will the power of this recording (and the previous one) come into its own. 


Sometimes I just like to be alone. I usually open a good book, put on some music like this Australian band plays, and enjoy the individual melodies. I sway to the rhythm, admire the riffs, vocals, and thumping drums. Everything fits perfectly in its place here. Nothing is superfluous, nothing is missing. The album has a very good sound. It's true that these gentlemen don't bring anything new or revolutionary to this style, but it's definitely not just a job well done. On the contrary, I feel determination, authenticity, real sadness, and suffering in the individual songs and in the album as a whole. Doom metal is a very difficult discipline, and more than anywhere else, it must be played from the heart, authentically, believably. It must literally drip with gloomy moods and make your blood run cold. GRAVES FOR GODS can do all this and add a lot more. Interesting techniques, passages that always stick deep in my brain and subconscious. I am very glad that I met this band on my wanderings through the underground, otherwise I would have been deprived of a truly intimate experience. I know nothing better than snow crunching underfoot, a long journey ahead, a quiet forest, twilight, a forest cemetery, returning home, a book about pain. Yes, we are of the same blood, me and this band. At first, "Last Light Fades" reminded me of a snake slithering at my feet. It gradually captivated me and got into my head. I must also mention the very well-done, cool and clear sound, the stylish cover art, and the lyrics, which have depth. Pain and sadness sometimes come and you don't know why. You scream into the darkness, torn to pieces, and you feel that death is a little closer again. You want to be alone, in a dark corner, in the cold. Drown in tears, run away into the woods, lie down in the grass and watch the bloody clouds. A gloomy, sad doom death metal ritual that will make your blood run cold! Your mind will be torn to shreds!


tracklist:
1. Perpetua Fell 
2. The Dark Age 
3. Unholy Ghost 
4. Covered in Blood 
5. Last Light Fades 

band:
Jak Shadows – Vocals
Ryan Quarrington – Drums
Matt Spencer – Resonant Strings



A few questions - interview with doom death metal band from Australia - GRAVES FOR GODS.


A few questions - interview with doom death metal band from Australia - GRAVES FOR GODS. 

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

Matt – Hi! We are Graves for Gods. Purveyors of all things Doom, from Adelaide in the South of Australia, since 2020. We consist of three members: Jak on vocals, Matt on guitars and bass, Ryan on drums. In 2022 we released our debut album‚ The Oldest Gods, on Sleeping Church Records, and now in 2026 we‘ve released its follow up, Last Light Fades, on Meuse Music. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

Matt – The vocals were recorded at Jaks home, the drums at a local recording room, while the rest was recorded, produced and mixed by myself at my home studio. Mastering was by Dav at Iridium audio. We’re thrilled with the end result. Ideally it sounds neither modern nor dated. Not processed, but not raw. We’re not trying to copy any single sound. I think we got close to these aspirations. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

Matt – Initially 300 cds (i think), plus digital via bandcamp and the streamers . If there’s demand we will work with Meuse Music on further formats. Hopefully so! We’d love this album on vinyl. It would be great to see that cover art at 12 inches. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Jak - Lyrics are by me and the song titles are chosen as a band. The lyrical approach of Graves For Gods thus far has remained close to the name of the band and centred around worship. Like most creative processes, much time was spent thinking over what to write about and how to say it. It wasn’t easy to cover such a wide history of events in the span of only 4 songs. As with “The Oldest Gods” there is a start and an end to the story of this album. Once again, the lyrics deal with the rise and fall of an empire, at times viewed through a large overarching lens and at other times through the eyes of its denizens. In its most concise sense, it’s a story about the Roman Empire. Perpetua Fell sets the scene that tackles the scale of the rise of Rome from fable to the moment the Roman Emperor realised the need to change their beliefs and begin engineering Christianity as we know it in the

West. Dark Ages in concept was to about European Medieval life and the ensuing Crusades however “Covered in Blood” covered themes of war so Dark Ages lingered a while in a land of plague, power and control. Unholy Ghost kind of sums up the ambitious nature of colonisation and belief of a dream. Last Light Fades really speaks for itself, the album cover depicts themes of shame, disgrace and the loss of faith.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Jak - The logo was created by me, which was inspired by the Sumerian beliefs, the symbol of Anu is incorporated in the sky, encompassing the trees & earth - the connection between earth and sky. We don’t have a website as such but we understand the importance of having an online presence or footprint so to say. You can currently find us either on bandcamp, our labels website or our Facebook page that we operate ourselves. All the graphics on these sites are chosen by either us or Meuse Records, depending on where you visit.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Matt - Meuse Music has been our partners for the CD release of Last Light Fades. We sought them out as they are of course experts in the Doom genres. We are absolutely very happy with how they’ve approached everything. Strong communication, plenty of options and very few demands. Very impressed.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Jak - From a death doom perspective, its all the early UK Doom but by no means limited to those shores. Inspiration will come from so many places, could be a simple as going for a walk in a gorge. I tend to write most of the lyrics while walking outdoors.

Matt – We listen to a crazy amount of different music, but for Graves for Gods, it’s absolutely a mix of the early UK Doom legends, plus everything from the great funeral and stoner doom acts, more spacious and progressive acts like Third and the mortal and of course Black Sabbath themselves.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

N/A

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Matt – Sadly we are currently a recording only band. If the opportunity arises for something special, we would definitely be open to a select few live performances. But currently no.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Matt - We are currently writing album 3, and exploring some other material for a series of bandcamp exclusive releases. Our primary focus is to just keep recording the music we love and sharing it with people who need it. Always releasing on physical media where possible. Hopefully our future is one of endless inspiration and musical prolification.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

https://gravesforgods.bandcamp.com/ is the best option please.

Thanx for the interview.

Matt - You’re very welcome. We’re grateful for your time.

neděle 15. února 2026

TRIČKA DEADLY STORM ZINE - výročí 10 let v podzemí! / DEADLY STORM ZINE T-SHIRTS - 10 years underground anniversary!







TRIČKA DEADLY STORM ZINE - výročí 10 let v podzemí! / DEADLY STORM ZINE T-SHIRTS - 10 years underground anniversary!

for english please scroll down

Uteklo to jako voda v řece Styx. S DEADLY STORM ZINE jsme v listopadu 2025 oslavili 10 let v podzemí. K této příležitosti jsme vydali nová trička.

Autorem mrtvolného motivu je Jakub Rusek: https://www.facebook.com/jakubnrusek/

Výrobcem triček jsou: PROMO WORKS: https://www.promoworks.cz/  


Značka trička:

Trička jsou od značky Ascolour, což je prémiová značka z Nového Zélandu. Tkanina: Gramáž 220 g/m² ,100% česaná bavlna

Konstrukce: Žebrovaný výstřih, boční švy, páska od ramene k rameni, dvojité švy, předem vysrážená tkanina pro minimalizaci srážlivosti.

UPF hodnocení: 50+

(UPF 50+ => látka propustí méně než 2 % ultrafialového záření – tedy blokuje přibližně 98 % škodlivých UVA i UVB paprsků. Je to nejvyšší standard ochrany, který se u textilií běžně používá.)

Vydáno ve velikostech: S - 3XL (případné další velikosti na objednávku)



Barvy: černá a bílá

Trička lze objednal u NEONARCIS zde: 

Děkujeme vám všem za přízeň a podporu. Moc si toho vážíme! Extrémní metal nesmí nikdy zemřít!

Old school death metal až za hrob!


english:

DEADLY STORM ZINE T-SHIRTS - 10 years underground anniversary!

It flew by like water in the River Styx. In November 2025, DEADLY STORM ZINE celebrated 10 years underground. To mark the occasion, we released new T-shirts.

The author of the corpse motif is Jakub Rusek: https://www.facebook.com/jakubnrusek/

The T-shirts are manufactured by: PROMO WORKS: https://www.promoworks.cz/  

T-shirt brand:

The T-shirts are from Ascolour, a premium brand from New Zealand. Fabric: Weight 220 g/m², 100% combed cotton

Construction: Ribbed neckline, side seams, shoulder-to-shoulder tape, double seams, pre-shrunk fabric to minimize shrinkage.

UPF rating: 50+

(UPF 50+ => the fabric allows less than 2% of ultraviolet radiation to pass through, blocking approximately 98% of harmful UVA and UVB rays. This is the highest standard of protection commonly used in textiles.)

Available sizes: S - 3XL (other sizes available to order)




Colors: black and white

T-shirts can be ordered from NEONARCIS here/ trička můžete objednávat zde: 

ČERNÉ TRIKO/ BLACK T-SHIRT:

BÍLÉ TRIKO/ WHITE T-SHIRT:


Thank you all for your loyalty and support. We really appreciate it! Extreme metal must never die!

Old school death metal to the grave!

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - BANISHER - Metamorphosis (2026)


BANISHER - Metamorphosis
CD 2026, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Poslední roky je spousta z nás izolovaná od ostatních. Stojíme uprostřed davu, propojeni v jedné obrovské síti, můžeme o sobě dát vědět v reálném čase, přesto jsme osamocení a prázdní. Možná měli staří autoři sci-fi pravdu, když předvídali, že lidé projdou velkou proměnou a bude stvořen nový druh. Člověk a stroj. Bez emocí, přehlcen emocemi, bez strachu, vyděšený. Přemýšlím o tom, když poslouchám nové album polských BANISHER. Tahle kapela hrála vždy velmi zajímavě, nebála se experimentovat a zároveň si zachovávala death metalový tlak i vztek.

Kapela se vrací po šesti letech a musím rovnou dodat, že je to ve velkém stylu. Když si totiž novinku "Metamorphosis" pustíte, chytne váš hned za vlasy a vymáchá vám obličej v kaluži plné krvi. Ten tlak, síla, nápady, vše je zde velmi silné a opravdu dobře napsané a složené. Přiznám se, že již při prvním poslechu jsem byl zcela fascinován a strhnut do víru a mám to takhle nastavené stejně. Nové album nelze označit jinak, než za vynikající a kulervoucí!


Na BANISHER se mi vždycky líbilo, že sice ctí klasické a tradiční postupy, ale snaží se vždy přijít i s něčím novým, neotřelým. Poláci mají velký talent na to, napsat skvělé motivy, které se zároveň velmi dobře poslouchají. Nenašel jsem na novince jediné slabé místo, něco, co by mi třeba jen trošku vadilo. Naopak, kývám se spokojeně do rytmu, bouchám pěstí do stolu, křičím do tmy. Hudba pro mě byla vždy o vášni, o předaných emocích, o srdci. Poláci všechno tohle mají. Povedl se i zvuk, motiv na obalu a další formální věci. To je zde (a vždy bylo) samozřejmostí. "Metamorphosis" je přesně tím druhem alba, které je vybroušené k dokonalosti. Po technické stránce se  jedná o skvělé výkony po všech stránkách. Kapela do vás zasekne dráp a už vás nikdy nepustí. Alespoň mě se to stalo a je pro mě až fascinující, jak se tihle polští maniaci každou další nahrávkou posouvají, zlepšují. Pokaždé si řeknu, ne, tohle je vrchol, dál už to nejde a oni pak přijdou s dalším albem, které mě doslova přikove na zeď. Pokud jsi fanoušek kapel jako DECAPITATED, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, PESTILENCE, DEATH, THE FACELESS, CRYPTOPSY, LOST SOUL a rád u hudby přemýšlíš, tak neváhej ani chvilku. Letos (a vlastně pokaždé), je mi velkou ctí o BANISHER napsat pár skromných řádek. Jako vždy ale platí, že než psát nějaká slova, která stejně nikdy nedokáží vystihnout přesně to, co se na desce odehrává, je lepší přímé setkání s hudbou. Proto vám doporučuji volume doprava, tichou a chladnou místnost a pokud to bude jen trošku možné, tak vypněte všechny obrazovky v okolí, aby vás nerušily. Netuším, co nás čeká jako lidstvo v budoucnu, jistý jsem si jen s tím, že tuhle nahrávku si budu ještě hodně dlouho rvát do hlavy pod tlakem. Klaním se až k zemi! Brutální, technický death metal, který se vám dostane do podvědomí! Hudba, která trhá řetězy!

Asphyx says:

In recent years, many of us have become isolated from others. We stand in the middle of a crowd, connected in one huge network, able to communicate in real time, yet we are lonely and empty. Perhaps the old science fiction writers were right when they predicted that humans would undergo a great transformation and a new species would be created. Human and machine. Without emotions, overwhelmed by emotions, without fear, terrified. I think about this when I listen to the new album by Polish band BANISHER. This band has always played in a very interesting way, not afraid to experiment while maintaining the pressure and anger of death metal.

The band is back after six years, and I have to say right away that it's in a big way. When you play the new album "Metamorphosis", it grabs you by the hair and splashes your face in a pool of blood. The pressure, the power, the ideas, everything here is very strong and really well written and composed. I admit that I was completely fascinated and swept away from the very first listen, and I still feel the same way. The new album can only be described as excellent and mind-blowing!


What I've always liked about BANISHER is that while they honor classic and traditional approaches, they always try to come up with something new and original. The Poles have a great talent for writing great motifs that are also very easy to listen to. I couldn't find a single weak spot on the new album, something that would bother me even a little. On the contrary, I'm nodding contentedly to the rhythm, banging my fist on the table, shouting into the darkness. For me, music has always been about passion, about conveying emotions, about the heart. The Poles have all of this. The sound, the cover art, and other formal aspects are also well done. That is (and always has been) a matter of course here. "Metamorphosis" is exactly the kind of album that has been polished to perfection. Technically, it is a great performance in every respect. The band sinks its claws into you and never lets go. At least that's what happened to me, and I find it fascinating how these Polish maniacs push themselves further and improve with each new recording. Every time I say to myself, no, this is the peak, it can't get any better, and then they come out with another album that literally nails me to the wall. If you are a fan of bands such as DECAPITATED, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, PESTILENCE, DEATH, THE FACELESS, CRYPTOPSY, LOST SOUL, and you like to think while listening to music, don't hesitate for a moment. This year (and actually every year), it is a great honor for me to write a few modest lines about BANISHER. As always, however, rather than writing words that will never be able to accurately describe what is happening on the album, it is better to experience the music directly. Therefore, I recommend turning up the volume, finding a quiet and cool room, and, if possible, turning off all screens in the vicinity so that you are not disturbed. I have no idea what the future holds for us as humanity, but I am certain that I will be listening to this recording on repeat for a long time to come. I bow down to the ground! Brutal, technical death metal that will get into your subconscious! Music that breaks chains!



about BANISHER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Manifest Of Justice 
02. Daymare 
03. Aftermath 
04. Metamorphosis 
05. Metamorphosis Pt. 2 
06. Born To Die 
07. Demons 
08. Soul Deformed

band:
Hubert Więcek - Guitars
Piotr Kołakowski - Bass
Jorgi Vanhees - Vocals



Recenze/review - MAYHEM - Liturgy of Death (2026)


MAYHEM - Liturgy of Death
CD 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Včera jsem se znovu vrátil ke skvělému dokumentu Helvete: Historien om norsk black metal (Hell: The History of Norwegian Black Metal) z roku 2020, abych si zopakoval, z jakých poměrů MAYHEM kdysi dávno vzešli. Propojení temných sklepení, syrové, mrazivé přírody, hudební jinakosti a talentu stvořilo v devadesátých letech nejen hudební, ale i vizuální a názorovou revoluci. Býval jsem tenkrát sice true death metalista a thrasher, ale samozřejmě jsem zásadní alba nejen této legendy zaznamenal. 

K mnohým počinům jsem se vrátil po letech a některé jsem ocenil až v pozdějším věku. Mám samozřejmě, asi jako každý, i nahrávky, které moc nemusím a nezanechaly ve mě žádnou stopu. Letos ale považuji novinku za velmi povedenou. Naleznete v ní totiž úplně vše, co od téhle smečky chcete. Mrazivé melodie, jedovatý vokál, surové bicí i jakýsi shnilý odér, který máme všichni na norské scéně tolik rádi. 


Skladby jsou napsány velmi zajímavě, nenudí a mají dlouhou trvanlivost. Dle mého skromného úsudku není nové album na jeden poslech a rychlé hodnocení. Chce čas, i při dalších společných setkáních objevíte spoustu nových pasáží, momentů a nuancí. MAYHEM nijak zbytečně neexperimentují, drží se toho, co umí nejlépe a sázka na jistotu jim víceméně vychází. Na nahrávce je i několik slabších momentů, ale vzhledem k tomu, jak dlouho je tahle kapela na scéně, tak to lze s klidem odpustit. Víte co, black metal byl vždycky o temných pocitech, o mrazu v kostech, o nekonečných toulkách v zimním lese i v záhrobí. Jak už jsem zmínil v úvodu, nejsem sice ortodoxní fanoušek, ale možná právě proto se mi novinka "Liturgy of Death" líbí natolik, že jsem s ní strávil spoustu času a pořád se k ní rád a často vracím. Pokaždé, když mám chuť na něco jedovatého, pokaždé, když se setmí a mraky jsou nízko, pokaždé, když jdu kolem kostela, pokaždé, když slyším ulhaná slova kněžích. Ano, Norové jsou stále v opozici proti všemu křesťanskému, uctívají sílu přírody a moc dobře vědí, že Satana můžete potkat na každém rohu. Pánové pekel čerpají ze své vlastní historie a jsou stále originální a sví. Vybrušují svůj styl k dokonalosti a i když si spousta z nás myslela, že se už nikam neposunou, tak si skromně myslím, že se tak pořád jemně stává. Abych to nějak shrnul. Pokud jste měli rádi tuhle kapelu v jejich nejsilnějších letech, mohla by se vám líbit i letošní deska. Nehledejte na ní šmouhy, ale užijte si ji jako já. Buďme rádi, že je oheň stále zapálen. Jasná a temná black metalová definice satanismu, smrti, misantropie, zla, lidského hnusu a nenávisti! Mrazivé album, které hoří zevnitř!


Asphyx says:

Yesterday, I revisited the excellent 2020 documentary Helvete: Historien om norsk black metal (Hell: The History of Norwegian Black Metal) to remind myself of the circumstances that gave rise to MAYHEM so long ago. The combination of dark cellars, raw, frosty nature, musical diversity, and talent created not only a musical revolution in the 1990s, but also a visual and ideological one. At the time, I was a true death metal and thrash metal fan, but of course I took note of the essential albums of this legend and others. 

I returned to many of them years later, and some I only appreciated at a later age. Of course, like everyone else, I have recordings that I don't really like and that left no impression on me. This year, however, I consider the new album to be very successful. It has everything you could want from this band. Chilling melodies, venomous vocals, raw drums, and a kind of rotten smell that we all love so much on the Norwegian scene. 


The songs are very interestingly written, never boring, and have a long shelf life. In my humble opinion, this new album is not something you can listen to once and quickly evaluate. It takes time, and even after multiple listens, you will discover many new passages, moments, and nuances. MAYHEM does not experiment unnecessarily, sticking to what they do best, and this safe bet more or less pays off. There are a few weaker moments on the record, but considering how long this band has been around, it's easy to forgive. You know what, black metal has always been about dark feelings, about the chill in your bones, about endless wanderings in the winter forest and in the afterlife. As I mentioned in the introduction, I'm not an orthodox fan, but maybe that's why I like the new album "Liturgy of Death" so much that I've spent a lot of time with it and still enjoy coming back to it often. Every time I feel like something poisonous, every time it gets dark and the clouds are low, every time I walk past a church, every time I hear the lying words of priests. Yes, Norwegians are still opposed to everything Christian, they worship the power of nature and know very well that you can meet Satan on every corner. The lords of hell draw on their own history and are still original and sharp. They hone their style to perfection, and even though many of us thought they couldn't get any better, I modestly believe that they are still gently evolving. To sum it up, if you liked this band in their heyday, you might like this year's album as well. Don't look for flaws, just enjoy it like I do. Let's be glad that the fire is still burning. A clear and dark black metal definition of Satanism, death, misanthropy, evil, human filth, and hatred! A frosty album that burns from within!


about MAYHEM on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Ephemeral Eternity 
2. Despair 
3. Weep for Nothing 
4. Aeon's End 
5. Funeral of Existence 
6. Realm of Endless Misery 
7. Propitious Death 
8. The Sentence of Absolution 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý sedmý - A zase ten Mácháč


Příběh pětistý padesátý sedmý - A zase ten Mácháč

Vylezu ze zmrzlé a špinavé chatky. Ráno mě probudila bolavá hlava, chlad a taky nějací broučci, co mi lezli po hlavě. Vyzvracel jsem se do kýble, co tu byl šikovně, historicky i prakticky postavený u dveří. Motá se mi hlava. Musím si sednout. Marně se pokouším poskládat střípky včerejšího dne. Vím, že jsme byli domluvení s mým teplým kamarádem Tomášem, že mě vyzvedne na nádraží v Boleslavi. Ihned mi dal do ruky pivko, cinkli jsme si, pak napili a odříhli, což znechutilo nějaké staré paní na zastávce autobusu. S lahváčema nás dovnitř nepustili, tak jsme šli přes Jizeru pěšky. Kecali jsme, jak je, jak bylo, jak bude. Tomáš byl pořád smutný, že se rozešel z Buddhou, trápilo ho to, asi se měli fakt rádi. Nějak jsem tenkrát moc netušil, jak se teploušci utěšují. Měl jsem jistotu v jediném, na mě nikdy nevyjede. Nejsem jeho typ. Jinak bychom nemohli být kámoši. Hodím si věci domů a sotva pozdravím doma, tak už si to šineme k autobusáku. Oba mastný huby od řízků, co jsme dostali s sebou. Teď vidím kousky pečlivě osmaženého a obaleného masa v kýblu. Fuj, mě je fakt blbě. Co jsme to včera zase prováděli?

Měl to být poklidný prodloužený víkend. Nějaké ty výlety, plavání v Mácháči, pokec, potřeboval jsem si odpočinout. Jenže my potkali v Doksech nějakou partu holek a protože Tomáš byl na rozdíl ode mě velký fešák a uměl se nimi bavit, tak se šlo, už jako parta do hospody. Pak někdo prohlásil, že večer je tu nějaká diskotéka. Představte si návrat do osmdesátek. Smažák a pivo, rum, zelená, hopsinky, pilo se, co teklo. Nějaká taková oplácanější dívka, který jsem se zase líbil já, nedokázala za boha pochopit, že jsem zadaný. Nosila mi houbu, zde bambus, kola a víno, jedno z nejhnusnějších pití, co jsem do sebe kdy dostal. Ale šetřil jsem na výlet s blondýnkou, tak jsem se nechal krmit. Jako děvka, to mi říkal Tomáš. Hergot, já s ní fakt seděl celý večer, tancoval jsem. Její kámošky na nás měly blbý kecy, byly vyloženě na lovu. A znáte to, když to holky rozjedou, tak se můžeme i my, kluci a hovádka boží, jít zahrabat. Vrací se mi pomalu vzpomínky. Kurva, co jsem to zase vyváděl. Měl bych mít rozum. Achjo.

Tancovalo se, ploužáky, u toho lití chlastu do chřtánu. Ona mi pořád šeptala do ucha nějaký oplzlosti. Připadalo mi to dost nechutný, ale jak jsem byl opilej, tak jsem se tomu smál. Pamatuji si, uff, že měla mastnou bradu. Vyplazovala na mě erotický jazýček a dávala si prsa k sobě. U stolu mě pořád vyzývala, že jí mám sáhnout sem a nebo sem. Vedle mě byl zakouslej Tomáš do jedný holky. Na hajzlíku u žlábku se ho ptám, jak to? Vždyť si na kluky? Prej vole, já se rád mazlím. Spát s ní ale nebudu, nejde to, to už jsem zkoušel jako cucák. Vrátíme se a tlustá Berta, jak jí říkáme, někam zmizí. Ptám se, cože? Ona šla blejt. Už se nevrátí, je zelená jak sedma, prozradí mě tiché děvče s velkými brýlemi. Je hezounká jak obrázek. Jen má nějaké smutné oči. Jsem navátej a tak si dám závazek, že ji rozveselím. Trvá mi to nekonečně dlouho, ale pak i ona začne pít a jak to tak vidím, tak nebýt oba zadaní, skončíme v zablešený posteli. Je to ale jen nevinný flirt. Je to pro mě hrozně těžký, teď ráno se fakt stydím, ale zase jsem hrdý, že jsem se ovládl. Nebo ona? Netuším.

Znovu se vyzvracím a pak mi dojde, že vlastně nemám Tomáše. Jdu do umývárky, opláchnu se, dojdu si na záchod, dám se v rámci možností do kupy. Nemusím hledat dlouho, leží u vedlejší chatky. Dole je nahý a kolem něho je omotaná, stejně mrtvá holka. Vstávej, přinesu jim ručníky, aby se zakryli. Děvče, myslím, že Jana? Ne Klára, se vyděšeně zvedne. Co jste vyváděli? Ona se mě snažila přesvědčit, že nejsem teplej, řekne můj kamarád a poblije schody. Zaslechne to nějaký tatík s pupkem, jako by spolkl globus, a začne na nás sprostě řvát. Za ním paní, v župánku, faldy ji přetékají ven. Jdi do vole prdele, křičíme na ně, ale pak v rámci možností zdrhneme. Co se stane na Mácháči, to tu také zůstane, řekne nám nějaká dámička, co nás sleduje z druhé strany. Musíme vypadat skvěle. Jsme zmuchlaní, v sobě zbytkáč jak hovado a Tomáš má kolem pasu jenom  ručník. Ona k nám přijde a normálně začne flirtovat. Vůbec ji nevadí, že můj kámoš mezitím hodí dvě šavle. Zve nás na snídani. Jsem tak hladovej, že bych normálně šel, ale mám vymeteno, protože mě Tom varuje, ty vole, musel bys ji tentonoc, žejo paní. No, bylo by to milé, směje se jakože svůdně. 

Sem asi každý jezdí jen na šukání, shrne včerejší akci Tomáš. Dáme se do kupy, koupíme si bramboráky v  bufáči, protože nic jiného momentálně nemají. Je to šíleně mastný, ale máme ještě kachní žaludky. Co budeme dělat? Potřebuješ se vyvětrat. Jdeme na Bezděz. Nenapadlo to jenom nás. Potkáme holky ze včerejška. Zpočátku je to velmi rozpačité, hlavně buclatá dívka se hrozně stydí, ale nakonec pokecáme fakt dobře. Výlet se vydaří, i když v kopci na Bezděz málem vypustíme duši. Vrátíme se, dáme pivko a pak jedna z dívek navrhne, co si něco zahrát. No a protože je tu volejbalové hřiště a můžete si i pustit míč, tak je to jasný. Namícháme družstva tak, aby byla silná a svlékneme se do plavek. Začíná velký zápas. Nakonec vyhraje moje družstvo, ale asi to bude spíš tím, že já volejbal hrával závodně a jedna holka taky. Je z nás docela sehraný team. Pak někoho napadne, že se vykoupeme. Ale bez plavek! Zajdeme bokem, na stranu, kde je borový les a po chvilce přemlouvání (mně) vlezeme do docela už studené vody. Máchám se jak lachtan a najednou mám deja vu. Tohle jsem tu už několikrát zažil. Jen s jinými lidmi, s partou, co už není. S kámarády, co zemřeli. Je mi najednou hrozně smutno. 

Vylezu a sednu si na šutr. Vůbec mi nevadí, že jsem nahý jak mě pánbůh stvořil. Normálně se rozbrečím. Ono to tenkrát nebylo moc normální, my kluci jsme se za slzy styděli. Mělo to něco do sebe, osobně nejsem zrovna dojímavá plačka, ale vzalo mě to. Viděl jsem před sebou kamarády, Kačenku, tu její prdelku, jak si máčí vlasy, jak se usmívá. Co je, zeptá se mě brýlatá ze včera, nestalo se ti něco? Omluvím se, ona mě jen tak, ani nevím proč, obejme. Kdyby jsme se setkali někde jinde, jindy a v jiné konstelaci hvězd a vesmíru, sbalila bych tě. Jo holka, chápu, vidíš mě nahého, směju se přes slzy a znovu se obejmeme. Potřebuji to. Není v tom nic erotického, možná jen trošku. No znáte to, my kluci tyhle věci moc neovládáme. Řekne mi, že jí to lichotí, ale pak jdeme k ostatním a studená voda mi moc pomůže. Házíme holky do vody, cákáme, děláme blbosti. Pak jsou samozřejmě souboje. Sednou si nám na ramena a mě je mezi těmi všemi prsy, zadky a klíny moc dobře. Nechceme, aby to skončilo. Schvácení si lehneme na šišky a přemýšlíme, co dál. Pivo? Kdo to řekl první? A rum? To vím, že byl Tomáš. On se snad chce zničit.

Je tu diskotéka. Zjistíme na plakátě hned vedle parníku, na který čekají rodinky. Zrovna vyjedou záchranáři. Vytáhnou dalšího tatíka, co machroval, jakej je Jura. Že prý doplave doprostřed na ostrůvek. To dá skoro každý. Zpátky už ne. Pivo a studená voda udělají své. Říká nám to mladý záchranář. Je to fešák a má uniformu, holky šílí. Přijdeš večer tančit? Usměje se a řekne, že ano. Jsem rád, aspoň nebude přesila holek. Ještě pár dní a budu si při čůrání sedat. Navíc, Tomáš je fakt na kluky a slečny jsou tak trošku na lovu a jsou otevřené ledasčemu. U mě mají smůlu (achjo!). U Toma taky. Jdeme chvilku na chatku, vyprášíme deky, vyneseme konečně kýbl se zvratky. Opět se před námi objeví dámička z rána. Tak co kluci, jdete večer tančit? Culí se, dělá pusou kapříka, ale na Tomáše tohle nefunguje. Figuru má moc pěknou, ale na mě je tohle moc jednoduchý, vyzývavý. Asi je na koloušky, řekne mi potom Tomáš a dělá si ze mě prdel, že ji mám dát, mluví o jejích nejlepších letech, o zkušenostech a takových věcech. Jako natlemíme se hodně, ale pak už musíme do jídelny. Máme hlad jako vlci. Sejdeme se tam všichni. My, holky, dámička i záchranář. 

Už rozjezd je hodně divokej. Ty, co se přes den stydí, jsou po alkoholu nejvíc divoké. Dámička ihned loví záchranáře, ale i Toma. Má smůlu, stejně jako ostatní dívky. Oni totiž k sobě pasují jako gayové. To je prdel, směju se tomu a dámička loví dál. Točí se kolem ní padesátníci, ale na ty ona není. Chvilku, když už má naváto a tancuje se, se motá i kolem mě, ale je to spíš ze sportu. Já mám svoji brýlatou, již k večeru jsme se dohodli, že tu budeme jako spolu, aby nás nikdo neotravoval. DJ hraje osmdesátky, řádí na pódiu, předvádí se. Je to fakt jak návrat po časové ose zpět. Zastavily se zde hodiny. Má to ale svoje kouzlo, to zase jo. Třeba takové ploužáky jsme si fakt užili. Objímání, snažil jsem se být jemný a taktní, ale ono stejně k nějakým těm dotekům docházelo. Super bylo, že nás nechali ostatní na pokoji. Každá z dívek si našla jiného. Kluků tu bylo dost. Hodně se to párovalo. Oplácaná dívka měla snad nejvíc nových kamarádů. V určité fázi opilosti s ní totiž byla největší sranda. A taky, měla ty proporce na těch správných místech. Sedíme s brýlatou a kecáme. Ptá se mě, jakou bych si vybral. Hele nevím. Líbí se mi, jak některé chodí, nemám žádný vyloženě typ, ale delší vlasy, úsměv, mrdavý oči, jak říkával kdysi dávno Prcalík.

Je to dlouhá debata a jsem za to moc rád. Je už kolem třetí, když řeknu, že bychom měli jít. Loučíme se dlouze a je to moc milé. Máš krásný ruce, řekne mi ještě a musím se hodně ovládat. Jsem rád, když zalezu do chatky. Chci si lehnout, mám toho plný kecky, jenže o něco na zemi zavadím. Ty vole, do prdele. Tomáš a záchranář jsou v nejlepším. Uff. Ve světle baterky se objeví dvě vyděšené tváře. Vykoktám omluvu a vylezu ven. Vůbec nevím, kam půjdu. Vyhnu se dámičce, co zrovna tahá k sobě nějakého totálně namol kluka. Zkusím to u brýlaté, ale ta zrovna také vychází. Oplácaná tam má nějakýho nabíječe a hrozně řvou, to se nedá spát. Nezbude nám nic jiného, než se jít projít. Kolem Mácháče je ticho, jen lehké šplouchání ruší noční klid. Sem tam se k nám donesou z chatek vzdechy nebo chrápání. Vrátíme se na druhou stranu, je nám zima, ale stejně si sedneme na stejný kámen, jako odpoledne. Kdybychom spolu chodili, bylo by to naše místo, co? Směje se. Zůstaneme tu až do svítání. Až do doby, než otevřou bufet a zajdeme na kafe, čaj a rohlíky s paštikou. Někdy jsem ticho několik minut, jindy se smějeme a kecáme.

Vlastně jsme se nikdy nerozloučili. Pro Tomáše to byla jedna noc se spoustou alkoholu v krvi. Nebyl promiskuitní, ale znáte to, když se s někým rozejdete, tak jste v takovým divným stavu, hledáte a občas uklouznete. Vyčítal si svého záchranáře už odpoledne. Dámička si vesele zpívala. Holky ještě spaly, ale my dali na rozloučenou pár piv a už jsme si to štrádovali na autobus. Co se stane na Mácháči, taky tu zůstane. Přemýšlím o tom, když sedím s obličejem přitisknutým na sklo. Sleduji cestu, kterou znám od dětství. Vzpomínky. Proti mě sedí smutný Tomáš. Ty vole, bude dobře, tak sis aspoň užil. Já vím, odpoví mi, já vím. Přál bych mu někoho normálního. Na brýlatou také myslím. Je to chytrá holka. Hele, proč není možné mnohoženství? Zeptám se ho. Dostal bys od blondýnky do držky. Teď se konečně směje. V Boleslavi se rozloučíme a mě zůstane v hlavě takový zvláštní pocit. V Plzni se mě moje milá zeptá, jak bylo? Vyprávím, ale některé detaily si nechám jako správný gentleman pro sebe.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine