DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 26. října 2025

Report, photos, video - HYPNOS, NEUROTIC MACHINERY, SLOOW - klub Divadlo pod Lampou, Plzeň - 25.10.2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Někdy, když se rozhlédnu kolem sebe, tak mám pocit, že kráčím tmou. Nejen, že pomalu přichází zima, ale lidé, které potkávám, jakoby byli náhle mrtví. Zahleděni do svých obrazovek připomínají zombie. Další dávka dopaminu, rvačky v supermarketu o máslo, zfetovaný mladík s dlouhým nožem na zastávce, reality show o největšího kreténa na světě, krásné mladé dívky zohavené plastem. Připadám si, jako bych už byl dávno mimo. Každá chvilka s knihou, s hudbou nebo alespoň s několika normálními kamarády, jsou pro mě soukromou oázou a pokaždé mě nabijí, abych přežil v tomhle divném světě. 

Metal je moje krev již skoro 35 let a o muzice píšu 15. Člověk by řekl, že se nějak budu vyvíjet, měnit. Jenže místo toho, abych "zmoudřel", zařadil se do davu a opakoval fráze, které jsou žádané a chtěné, jedu si po své linii. Pořád mám radost, když potkám hezkou holku a usměje se na mě, stále si užívám knížky, rodinu, sport. Tělo se sice občas už trošku brání, ale ještě cítím sílu, když slyším dobrou muziku. Mám to zkrátka v sobě, jsem prokletý. Být fanouškem pro mě znamená nejen poslouchat nová i stará alba, ale také podporovat koupí a návštěvou koncertů. Chodím co to jde, co čas, práce i další okolností dovolí. Mnohdy se mi už nechce, raději bych zalezl do kouta, nasadil sluchátka a otevřel knihu, ale nakonec nikdy nelituji. Možná jsme už trošku ztratili kontakt s realitou a raději napíšeme jen pár slov někam do éteru, ale nic se nevyrovná tomu, když si dám pivko s kamarády U Ševců jako v sobotu před koncertem na tradičních rozplavbách. 

Každý jsme trošku z jiného těsta, pracujeme v odlišných oborech, ale metal nás spojuje. Když vzduch prořízne první ostrý riff, býváme ztraceni. Jsme ortodoxní a otevření zároveň. Na některých kapelách se neshodneme, ale v zásadě nám jde o jedno. Vypnout, relaxovat, znovu nahodit řetěz. Sranda je, že to platilo v dobách, když jsem v devadesátých letech začínal a dodnes je to úplně stejné. Pusa od pěny, smích, pocit, že se vidíme, že jen tak jsme, že si můžeme dovolit nějaký nekorektní vtip, pro nás pořád hrozně moc znamená. Vzpomíná se na staré koncerty a festivaly, tisíce příběhů, pamatuješ? Ale díváme se i dopředu, plánujeme další návštěvy. Jsme obyčejní fanoušci z masa a kostí a chodíme hlavně na akce, kde je nám dobře. HYPNOS a NEUROTIC MACHINERY jsou vždy zárukou kvality. A to nejen hudební. Já to mám kupříkladu třeba tak, že může být kapela sebelepší, ale když mi není sympatická lidsky, tak prostě nejdu. Amen!

Rozebírají se i knihy, naše tajná láska. A když odejde někdo na záchod, tak nekoukám do mobilu, ale tak nějak obyčejně se rozhlédnu po hospodě a je mi hrozně dobře na duši. Chci si ty chvilky zakonzervovat, nechat je v trezoru v hlavě, abych je mohl vytáhnout, až budu poslouchat kecy svých kolegů v práci nebo nedej bože sledovat zprávy. Svět se mění, jasně, vnímám to, už dávno není takový jaký býval, ale my zůstáváme stejní. Věrní, poctiví a stále ty hovádka boží, jako kdysi. Jen těch vrásek a šedin přibylo. Ale to přeci nevadí. Bojujeme dál. Přejdeme do klubu a objednáme další pivo. Miluju to, zářím, objímám se. Zdravím staré známé, poznávám nové a znovu si uvědomuji, jak dovede být realita skvělá. Nechci, aby to skončilo a to ještě nezačala hrát ani jedna kapela. Vydržím chvilku, ladí se, ano, už, ne, tak ještě ne, dobře, dojdu si ještě pro jedno. Tak teď už jo, hurá. Stojím pod pódiem a těším se. Tohle mě asi nepřestane bavit nikdy. 


NOTHING LEFT TO SAY - metalcore zcela mimo mojí kompetenci. Tomuto stylu jsem nikdy nepřišel na chuť a navíc se v něm vůbec nevyznám. Pravdou ale je, že kluci umí hrát. 





SLOOW - death metal starý jako nesvaté ostatky a artefakty. Kapelu jsem si pro sebe objevil sice teprve nedávno, ale o to jsou naše společná setkání intenzivnější. Bylo to surové, opravdové, uvěřitelné, zahrané od srdce. Líbil se mi staroškolský, tradiční a klasický přístup. Koncert měl pověstný drive, sílu i tlak. Za sebe, jako za prašivého death metalového psa, který hlídá vstup do podsvětí již několik desetiletí, mohu napsat jen jediné - byl to masakr v plesnivé márnici. Divoké, nespoutané, nasáklé zkaženou krví. Old school jako řemen! 






Death metal as old as unholy relics and artifacts. I only discovered the band recently, but that makes our encounters all the more intense. It was raw, genuine, believable, played from the heart. I liked the old-school, traditional, and classic approach. The concert had the legendary drive, power, and pressure. For myself, as a mangy death metal dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades, I can only write one thing - it was a massacre in a moldy morgue. Wild, unrestrained, soaked in rotten blood. Old school as hell! 


NEUROTIC MACHINERY - krása podivností a jinakosti. Mám s muzikou téhle smečky takový zvláštní vztah. Některé skladby mě baví hodně, jiné méně, jsou ale i takové, které moc nemusím. Celkově ale pánové opět odvedli skvělou práci. Naživo, jakoby se smazaly veškeré mé připomínky a nastoupila živelnost, energie, tlak, profesionalita. Bylo mi letos již podruhé velkou ctí a celý set jsem si opravdu užil. A to jak dole pod pódiem, tak i zpovzdálí. Sypalo to pěkně!





HYPNOS - démoni se vrátili. Vylezli z toho nejtemnějšího podsvětí, aby nám zvěstovali o zlu, lidské slabosti, o strachu, o slepé víře. Tahle smečka je vždy naživo jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Je na ni spolehnutí, stejně jako na to, že jednou všichni zemřeme. V Plzni pánové opět dostáli svému jménu, hráli odhodlaně, s krvavou jiskrou v oku. Byl jsem tak spokojený hned ve dvou rovinách. Jako obyčejný, stále nadšený fanoušek, tak i jako jedinec, který se snaží o hudbě pokorně psát. Celý set jsem si neskutečně užil, skladby, které znám nazpaměť, se mi zadřely až do morku kostí. HYPNOS zabíjeli hudbou, to je bez debat. A udělali to opět s elegancí a tajemnou černou aurou zkušených mistrů. 







The demons have returned. They have emerged from the darkest underworld to tell us about evil, human weakness, fear, and blind faith. This pack is always alive, like a well-oiled killing machine. You can rely on them, just as you can rely on the fact that we will all die one day. In Pilsen, the gentlemen once again lived up to their name, playing with determination and a bloody spark in their eyes. I was satisfied on two levels. As an ordinary, still enthusiastic fan, and as an individual who humbly tries to write about music. I enjoyed the whole set immensely, the songs I know by heart got under my skin. HYPNOS killed with their music, no question about it. And they did it again with the elegance and mysterious black aura of experienced masters. 

Návštěvnost byla velmi slušná, klub byl opravdu slušně zaplněn. Pivo dobře ošetřeno a ke zvuku jsem neměl žádných připomínek. Po formální stránce se jednalo o vskutku povedený večer.

Konec, šlus. Spousta lidí zmizí na spoje, sem tam se potácí někdo jako já. Pořád se mi nechce rozloučit. Ještě chvilku se korzuje. Muzika ve mě pomalinku doznívá. Dnes se mění čas, nemýlím-li se. Stále si pletu, jestli budeme spát déle nebo kratší dobu. Je to vlastně jedno. Vracím se z mise. Spokojený, příjemně navátý, utahaný. Zítra si to asi trošku vyžeru. Ale co, to k tomu patří, jako k mrtvému zimník. Bylo hrozně příjemné být zase po nějaké době daleko od běžných starostí, vypnout, dělat obyčejné věci, užít si kapely, kecat jen tak, aniž by někde poblíž stál nějaký mudrlant, nihilista nebo debil. Jojo, vy volové, být obyčejný fanoušek, je super. Uléhám do postele a napadá mě hrozná spousta moudrých myšlenek. Zapisuji si je na kus papíru a ráno pak zjišťuji, že to jsou hlouposti. Nebo ne? Nevím, raději papír roztrhám a napíšu všechno znova. A zítra vstanu, půjdu do práce, bude ještě tma, přesto budu kráčet světlem! Děkuji vám za pozornost a opatrujte se. Uvidíme se někdy někde. Můžeme třeba jen tak tváří v tvář pokecat. 


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

about HYPNOS on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - HYPNOS - Deathbirth (2023):

Report, photos - HYPNOS, FLESHLESS, PIKODEATH - Death Metal Forever Tour 2022 - Teplice, club HVJEZDA - 19. 2. 2022:










Recenze/review - SLOOW - Sloow (2025):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - OFERMOD - Drakosophia (2025)


OFERMOD - Drakosophia
CD 2025, Shadow Records

for english please scroll down

Dlouhá cesta tmou. Tiché, krvelační stíny. Pach hniloby a strachu. V kostech se mi již dávno usadil chlad. Bojím se, i když  moc dobře vím, že celý můj život směřoval sem, do záhrobí. Ve starém chrámů je již všechno připraveno. Kamenný oltář, svíce zapálené a planoucí černým ohněm. Postavy v kápích, s ostrými noži v rukou. Vyděšené tváře obětí. Tajemné zaříkávání, zvrácené modlitby plné děsu a beznaděje. Jsi oběť nebo lovec, to se za chvilku dozvím. Poslouchám nové album švédských rouhavých mnichů OFERMOD a mám pocit, že moje tělo i duše jsou zahaleny do krvavé mlhy. 

Jak asi všichni dobře víte, tak historie téhle smečky sahá hluboko do devadesátých let. Kapela sice dvakrát přerušila svoji činnost, ale stále si zachovává takový ten klasický, tradiční strašidelný a děsivý staroškolský feeling. Pokud máte rádi prašivý a chladný black death metal, potom jste zde správně. Poklekněte a s pokorou očekávejte příchod Lucifera na tento podivný svět. Budete spáleni na popel!


OFERMOD patří mezi své kolegy jako jsou MAYHEM, IMMORTAL, EMPEROR, DARK FUNERAL, MARDUK, SETHERIAL, WATAIN. Jsou právoplatnými členy zástupu záhrobních smeček, které mají každá svůj vlastní rukopis. Švédi jsou na tom velmi podobně. A to i co se týká přístupu, tak i celkového výrazu. Zkrátka a dobře, mají svůj originální a nezaměnitelný výraz, ksicht chcete-li. Každé album, to letošní nevyjímaje, je vždy spíše rituálem, temnou ceremonií, než jen obyčejnou hudbou. Netřeba diskutovat o zvuku, ani o motivu na obalu, natožpak o celkovém provedení. Zde přicházejí ke slovu zkušenosti a vše je v absolutním pořádku. Můžete se tak v klidu soustředit na hudbu samotnou, která vás omotá a chytí do svých sítí jako ty nejpevnější pavučiny. Líbí se mi takový ten neklidný chlad, který se mi ihned dostává do kostí, pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači. Chodíval jsem se sluchátky na uších mrazivou podzimní přírodou. Moje kroky i intuice mě vždy nakonec zavedly na jedno staré pohřebiště v lesích. Kolují o něm děsivé legendy. Vzadu, pod nánosem špíny a břečťanu, jsou rozpadlé ruiny malého prokletého kostela. Je tam i rezavá brána, na kterou musím pořád myslet. Je tam vstup do podzemí? V těchto momentech a místech vynikne síla téhle nahrávky nejvíce. Dlouhá cesta tmou. Tiché, krvelační stíny. Pach hniloby a strachu. V kostech se mi již dávno usadil chlad. Bojím se, i když  moc dobře vím, že celý můj život směřoval sem, do záhrobí. Ve starém chrámů je již všechno připraveno. Kamenný oltář, svíce zapálené a planoucí černým ohněm. Postavy v kápích, s ostrými noži v rukou. Vyděšené tváře obětí. Tajemný, temný a chladný black death metalový obřad! Okultní ozvěny ze starých prokletých katakomb!

Asphyx says:

A long journey through the darkness. Silent, bloodthirsty shadows. The smell of decay and fear. Coldness has long since settled in my bones. I am afraid, even though I know very well that my whole life has led me here, to the afterlife. Everything is ready in the old temple. A stone altar, candles lit and burning with black fire. Figures in hoods, sharp knives in their hands. The terrified faces of the victims. Mysterious incantations, perverse prayers full of horror and despair. Am I a victim or a hunter? I will find out in a moment. I am listening to the new album by the Swedish blasphemous monks OFERMOD, and I feel as if my body and soul are shrouded in a bloody mist. 

As you all know, the history of this band goes back to the 1990s. Although the band has interrupted its activities twice, it still retains that classic, traditional, scary, and terrifying old-school feeling. If you like raw and cold black death metal, then you've come to the right place. Kneel and humbly await the arrival of Lucifer in this strange world. You will be burned to ashes!


OFERMOD ranks among its peers such as MAYHEM, IMMORTAL, EMPEROR, DARK FUNERAL, MARDUK, SETHERIAL, and WATAIN. They are rightful members of the ranks of otherworldly packs, each with their own unique style. The Swedes are very similar in this regard, both in terms of their approach and their overall expression. In short, they have their own original and unmistakable expression, their own face, if you will. Each album, including this year's, is always more of a ritual, a dark ceremony, than just ordinary music. There is no need to discuss the sound, the cover art, or the overall production. This is where experience comes into play, and everything is in perfect order. You can calmly focus on the music itself, which will envelop you and catch you in its web like the strongest of cobwebs. I like the restless chill that immediately gets into my bones every time I press play on my player. I used to walk through the frosty autumn countryside with headphones on. My steps and intuition always led me to an old burial ground in the woods. There are terrifying legends about it. At the back, under a layer of dirt and ivy, are the crumbling ruins of a small cursed church. There is also a rusty gate that I can't stop thinking about. Is there an entrance to the underground? It is in moments and places like these that the power of this recording stands out the most. A long journey through the darkness. Silent, bloodthirsty shadows. The smell of decay and fear. A chill has long since settled in my bones. I am afraid, even though I know very well that my whole life has led me here, to the afterlife. Everything is already prepared in the old temple. A stone altar, candles lit and burning with black fire. Figures in hoods, sharp knives in their hands. The terrified faces of the victims. A mysterious, dark, and cold black death metal ritual! Occult echoes from the old cursed catacombs!


tracklist:
01. Aicha Kandisha 
02. Vineyards Of Gomorrah 
03. Drakosophia 
04. Malat Atat 
05. Zazas Zazas Nasatanada Zazas 
06. Belialistic Gra’al Codex 
07. Nox Draconis 08. Sinister Acolyte 
09. The Painful Movers

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý čtyřicátý druhý - Dům hrůzy u Radbuzy


Příběh pětistý čtyřicátý druhý - Dům hrůzy u Radbuzy

Vypil jsem asi tři piva ve stánku a chtělo se mi na záchod. Veřejné záchodky byly ale až na náměstí. Sotva jsem doběhl. Utíkal jsem i zpátky, nechtěl jsem, aby na mě čekala. Pozval jsem jí potom na párek v rohlíku. Sedli jsme si na lavičku a dívali jsme se na řeku. Nějaký Vietnamec se pokoušel na vlasec ulovil kachnu, ale nedaly se. Pokaždé jen zamávaly křídly a odlétly kousek pryč. Atmosféra jarního odpoledne byla až magická. Kytky vylézaly pomalu ven a alergici posmrkávali do velkých kapesníků. Všimnu si, jak se dívá na mladou dvojici s dvěma malými dětmi. Taky bych jednou chtěla takové děti. Usměju se na ní, ale zároveň mi zatrne. Jak seženeme byt? Jak auto? Vždyť jsme chudí jako kostelní myši. Vždyť i ty dva lístky do divadla jsem dostal. Těším se, jen mě škrtí kravata a na opasku jsem si musel udělat šídlem další dírku. Dva chudí studenti, sedící v objetí. Šťastní, že mají jeden druhého. 

Jdeme se ještě chvilku projít. Šeříky s fialovými a bílými květy se sklánějí k zemi, obtěžkané krásou. Odhrnu ji vlasy z tváře, má udělaný účes od kamarádky, vyčesaný vzhůru a políbím ji na šíji. Zavrní, nech toho, nech si to na doma. Cupitá vedle mě na podpatcích, jako nějaká princezna. Vždycky se uměla namalovat. Jemně, jen tak opatrně zdůraznila své krásné modré oči, lehkou rtěnkou zase rty. Bože můj, chci si ji tu vzít na trávníku. Jenže to nejde, musíme do toho divadla. Už před vchodem je mi nějak divně. Připadám si zde nepatřičně, necítím se v obleku, který mě stál majlant, příliš dobře. V prostějovské prodejně mě paní měřila a sahala mi pořád na zadek. Prý mi to sluší, to slýchávám pořád, ale pro mě je o hodně lepší triko a džíny, nebo ještě lépe, kraťasy. Jsem celý svázaný, dusím se. Ale co bych pro svoji milou neudělal. Sedneme si na místo a já mám oči jenom pro ní. Okolo nás jsou skoro samé dámy a tváří se vznešeně, některé i povýšeně. Tohle je přesně biotop, do kterého nepatřím. Přitom jinak divadlo miluju. 

Zhasnou všechna světla a na pódium zazáří kužel. Opona se roztáhne, vyleze pan Horníček a najednou jsem úplně mimo. Přátelé, splnil se mi můj sen. Vůbec jsem nevěděl, na co jdu, bylo to překvapení, ale teď jsem ve svém živlu. Četl jsem od něj spoustu knížek, poslouchal na starém kotoučáku pořady, vtipné scénky. Libí se mi jeho humor. Ale aby toho nebylo málo, po několika úvodních proslovech zazní několik prvních, notoricky známých tónů. Pán v kloboučku. Ne, to fakt ne, neudržím se a do očí mi vyhrknou slzy. Na pódiu se přede mnou zhmotní část mého dětství. Umělec slova i hudby, jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Mistr Suchý. Je to takový recitál, zpěvy a různé scénky. A musím říct, že to má neskutečné grády a drive. Pořád se dívám na svoji holku, na její oči, co září. Je stržená do víru stejně jako já. 

O přestávce jdeme na pivko. Dám si jen jedno, ona také. Pořád jí děkuji a mám oči stále vlhké. Jedno z největších milých překvapení za poslední roky. Možná se mi i trošku klepou kolena. Bože můj, oni jsou tu, vzadu u baru. Mám sto chutí vyběhnout, oba pány obejmout a z celého srdce jim poděkovat. Za jejich hudbu, za veškerou tu radost, co mi dali. Místo toho jenom, když jdu okolo, opatrně a nesměle, pronesu nějakou hlášku ze Dvou písařů. Věřte mi nebo ne, pan Horníček se na mě usměje, mistr Suchý je ale zabrán do rozhovoru s jakousi paní. Jdeme dál, rozejdeme se na záchodě a já si musím opláchnout obličej vodou. Nebývám příliš zasažen adorací celebrit, nepatřím mezi ty, kteří si lepili plakáty na zeď. Nesním o různých setkáních, ale tihle dva pánové jsou pro mě velikáni. Jejich přístup k muzice, ke slovům, dle mého, patří mezi to nejlepší, co se u nás v Čechách udělalo. Svět byl pro mě prozářený světlem a cítil jsem se opravdu šťastný. 

Byl to krásný večer. Měl jsem svoji holku, smál jsem se skvělým vtipům, notoval jsem si písničky, co jsem znal odmala. Zapomněl jsem aspoň na chvilku na školu, co mě nebavila, na hrozbu vojny, na všechny ty divné zážitky, které jsem prožíval při svých návratech do Boleslavi. Otec byl sice již dávno pryč, ale jeho stín se pořád vznášel mezi námi. Nikdo se tam neusmíval a někdy, když jsem měl opici, tak se mi vracely i špatné sny, ve kterých byla Kačenka i další mrtví kamarádi. Celé představení pro mě bylo lepší než všechny léky světa, než terapie. Ta lehkost, svěžest, břitký humor. Tohle všechno dohromady ve mě probouzelo radost. A to i přesto, že Dům hrůzy u Radbuzy byl hnusnej barák v socialistickém stylu. Nechtěl jsem, aby to skončilo, nechtěl jsem do reality, vše ve mě doznívalo ještě několik hodin a vlastně i dní, dlouho potom, co večer skončil. Museli jsme na vzduch.

Byl jsem nadšený, vyprávěl jsem, přehrával scénky, tančil jsem v ulicích. Šli jsme samozřejmě na pár piv, ale jenom tak opatrně. Usmíváš se jak měsíček, říkala mi moje milá a byla moc ráda, že já jsem rád. Dostal jsem jeden z nejlepších dárků, který snad překonal i kolo k narozeninám nebo lyže k vánocům, které jsem tolik jako malý kluk chtěl. Svítili mi oči do tmy a nemohl jsem spát a to i přesto, že potom, co jsme spolu ulehli a stali se jedním tělem, většinou padnu za vlast. Tentokrát to bylo všechno jiné. Plzeň byla magickým místem, přes všechen ten smog i smrad čerstvě přivezeného sladu. Zdálo se mi o šeřících a o tom, jak mezi nimi tančíme na melodie ze Semaforu. Spal jsem hrozně dlouho, pro mě až netypicky. Bylo to snad poprvé, že byla na nohou dřív než já. Vstanu mátožně a začnu přehrabovat hromadu CD. Někde to tu musí být. Už to mám...Když měsíc rozlije, světlo své po kraji...Broukáme si u repráků a připravujeme se menší výlet.

Jedeme vlakem, kousek od Plzně, směr Brdy. Vylezeme na malém nádraží a jdeme na Kozel. Zámek nenavštívíme zevnitř, ale jenom v parku. Procházíme se mezi květinami a keři a jsme tak prodchnutí krásou, že si pořád zpíváme. Sranda je, že nás potkávají různé dvojice i rodinky. Jsou mezi nimi mrzouti, ale většina se přidá. Křičíme, nemáme školené hlasy, jsme ještě horší, než kde jaký amatér, ale myslím si, že nám to jde. Uvědomím si, jaké musí být těžké složit píseň, která se stane hitem. Ve vlaku zpět rozezpíváme kupé plné mladých holek na výletě. Vylezeme na nádraží a najednou jako když utne. Pomalu, i když se nám nechce, se vracíme do reality. Zítra musím zase do školy, poruším tu krásnou auru. Pokývá jen hlavou, protože moc dobře ví, že se mi tam nechce. A když vlezeme zpátky na kolej, tak zaslechneme, jak se dvojice vedle nás hodně hnusně hádá. Kouzlo pominulo, zašeptá mi do ucha. Ne, mi si to nenecháme vzít. My si budeme večer v Domě hrůzy u Radbuzy ještě dlouho pamatovat a vyvoláme si jej pokaždé, když budeme mít splín. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. října 2025

Interview - FROM THE CRYPT - Moldy, raw, devastating old-school death metal that will grind you to dust! You will be buried alive and cursed forever!


Interview with death metal band from Netherlands - FROM THE CRYPT.

Answered Luuk (guitars), thank you!

Recenze/review - FROM THE CRYPT - Born in the Grave (2025):

Ave FROM THE CRYPT! Greetings to the Dutch underground. Let's get straight to the point. You have a new album out, "Born in the Grave," which is literally packed with honest, dirty death metal. How did the album come about and how do you feel about it? How has FROM THE CRYPT moved on since the demo?

Comparing the new songs to the demo tracks there's definitely progress. The new songs are a bit more challenging without losing the band's vibe and sound and they still do justice to the old-school death metal we represent. The drums were recorded in the studio while the guitars and vocals were recorded by ourselves so you could say it was a partly DIY process.

I'm listening to the album right now and I have to say that this time it took me a while to get into it. I put the album in my player and listen to it in my car. I really like the sound. It's lively, organic, old school, and at the same time easy to understand. Where did you record it and who is responsible for the sound?

For us it was important that the album had a raw sound. Many records these days are overproduced and unnatural. We use tube amps, not digital equipment and we didn't use drum samples either. We recorded the way we sound live giving the listener an honest impression of the band. We recorded most of it at Overdose Audio in the Netherlands where everything was ultimately mixed. The album was mastered by Audiosiege in the US. Rawskullrecordz released the album including three early demo tracks on CD and In To It Records released it on cassette tape.


I think you'll agree with me that the cover sells. You've really done a great job with it this year. Who is the author? How did you get together with the author and what exactly is the motif supposed to express in relation to the music?

I really appreciate this question. Yes artwork sells. You can have great music but if your cover is something everyone ignores in the record store it's useless. Unfortunately we're seeing a trend where A.i. covers are slowly taking over. Just like our honest sound we also felt it was important to have an honest cover that matches the record. We searched for artists with a sinister dark vibe. We ultimately approached Adam Burke of Nightjar Illustration. Adam creates hand painted artwork that immediately resonated with us. We were particularly drawn to the color scheme and the inclusion of a big-ass skull in the design that completed the picture for us.

I keep listening to "Born in the Grave" over and over again, and I think what I like most about the album is that hard-to-describe old school death metal feeling. It seems we're cut from the same cloth. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, and there are role models who shaped their style. What were yours?

There are so many and it will be different for each band member. As for the style I've developed as a guitar player I admire Allan West (ex. Obituary) and Steve Swanson (ex. Six Feet Under). When it comes to drummers there are only two for me. Dave Lombardo and Nick Barker but perhaps other bandmembers will mention Chris Reifert (Autopsy). Chris Barnes is the ultimate frontman for me. Early days of Cannibal Corpse and Six Feet Under stand out.


What do you think about the current trend, widespread mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, often incorporating saxophones and various keyboards into death metal, and generally seeking a very complicated approach? Do you enjoy such bands? For example, when I go to a concert and someone like that is performing, I'm confused. It seems like an exercise in jazz school, but in the end, I don't remember anything. What about you and current trends in death metal?

For us it's all about vibe and groove. No we don't have unfollowable guitar solos, no we don't play 240+ bpm riffs but what makes From the Crypt stand out is its accessibility. You can see at our live shows that people seeing us for the first time easily pick it up. They klick with the band. It's accessible and catchy so the riffs stick and it's almost impossible not to move. We also have bands like Cryptopsy, Immolation and Dying Fetus in our own music collection but I can imagine a first live experience can be confusing if you don't own the album. We keep it simple.

Let's go back to the beginning... What was the initial impulse that led you to form a band? And why death metal? It's not exactly a style that would bring you great "fame." Please walk us through the history of your band.

I think this style has always been like a silent killer within us in a positive sense of the word. In the '90s metal was practically dying. You saw bigger metal bands start making more mainstream oriented music. Then you saw the rise of Nu Metal and a genre like Goregrind was a big hit. When you reach a certain age you go back to basics which is Death Metal for us. The love never went away but it was temporarily put on the back burner. In 2022 this fire has been rekindled and it's wonderful to see that this scene is still alive and that what we do is appreciated.


You come from the Netherlands and play extreme death metal. Our readers would certainly be interested to know how the death metal scene works in your country. To tell you the truth, lately I've been hearing only great bands from you. Does that mean that the scene is currently very strong in your country? What about concerts, how many people go?

I can honestly say that we're spoiled in the Netherlands when it comes to venues. If you want you can go to a show several times a week. There's a distinction between bar shows for up to 100 people, club shows for up to 1.000 people, one day indoor festivals for up to 800 people and multi day outdoor festivals for up to 5.000 people per day. And right there is the problem. There's so much to do that you have to make choices especially considering the prices of these venues have risen considerably in recent years. We already have a great Dutch legacy with Asphyx, Gorefest, Sinister, and Pestilence but it's great to see new bands like Deadspeak and Bloodcrypt taking over the torch. I do see that Slam, Metalcore and anything Post-black/metal related is very popular with the younger crowd.

Your music shows that you are influenced by both the American death metal school and old European bands. How about you as fans? Do you prefer the original death metal of the nineties, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I would be interested to know which bands had/have the greatest influence on FROM THE CRYPT.

If you listen to our music you'll undeniably hear influences from pioneers like Obituary, Six Feet Under, and Bolt Thrower. It's all about the groove and catchy riffs with these bands. What's different I think are the slow blunt parts we use which are comparable of bands like Mortician and even Crowbar. It's great to see a kind of new wave of Death Metal emerging in recent years with bands like Gatecreeper, Creeping Death, and Frozen Soul which definitely inspire us as well.


We are approaching the end, and I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean the technique of playing, but rather what it brings you, what it takes away, how you perceive it in relation to fans. Did you grow up with it?

Okay, then you'll get a philosophical answer back ;). The heart is pure and clean and from there comes the love and passion for this music. We believe it's important that our music triggers and ignites something in ourselves and in others. In the past when we where young other bands have triggered that in us when we went to a live performance. This is what we want to share with others.

What does FROM THE CRYPT have planned for the coming months? If you want to say something to fans, labels, promoters, or just have something on your mind, here's your chance...

On November 29th we'll be playing a “BORN IN THE GRAVE” release show at our hown town. It's not about us as individuals but about having a great time with the people around us and other bands. In early 2026 we'll hit the studio so we can release new music for you in late 2026 / early 2027. You can listen to our music on all the major streaming services and buy it through Bandcamp or the music labels.

Thank you for reaching out and all the people that had a listen to “BORN IN THE GRAVE”.

Stay brutal en keep supporting the scene.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let's let the music do the talking. I'm going to play "Born in the Grave" really loud! I wish you all the best with the new album and hope everything is going well in your personal lives. Thank you!

Recenze/review - FROM THE CRYPT - Born in the Grave (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - FROM THE CRYPT - Plesnivý, surový, zničující death metal ze staré školy, který vás rozemele na prach! Budete pohřbeni zaživa a navěky prokleti!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Nizozemí - FROM THE CRYPT.

Odpovídal Luuk (kytara), děkujeme!

Recenze/review - FROM THE CRYPT - Born in the Grave (2025):

Ave FROM THE CRYPT! Zdravím do nizozemského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Born in the Grave“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se FROM THE CRYPT posunuli od demonahrávky?

Když porovnám nové skladby s demo nahrávkami, je jasně vidět pokrok. Nové skladby jsou trochu náročnější, ale neztrácejí atmosféru a zvuk kapely a stále dělají čest oldschoolovému death metalu, který reprezentujeme. Bicí jsme nahrávali ve studiu, zatímco kytary a vokály jsme nahrávali sami, takže se dá říct, že to byl částečně DIY proces.

Právě desku poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Pro nás bylo důležité, aby album mělo syrový zvuk. Mnoho nahrávek je dnes přehnaně produkovaných a nepřirozených. Používáme lampové zesilovače, ne digitální vybavení, a nepoužili jsme ani bicí samply. Nahrávali jsme tak, jak zníme naživo, aby posluchači získali upřímný dojem o kapele. Většinu jsme nahráli v Overdose Audio v Nizozemsku, kde bylo také vše finálně smícháno. Album bylo masterováno v Audiosiege v USA. Rawskullrecordz vydalo album včetně tří raných demo skladeb na CD a In To It Records ho vydalo na kazetě.


Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos opravdu povedený. Kdo je jeho autorem? Jak jste se dali s autorem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Tuto otázku opravdu oceňuji. Ano, obal prodává. Můžete mít skvělou hudbu, ale pokud je váš obal něco, co všichni v obchodě s deskami ignorují, je to k ničemu. Bohužel vidíme trend, kdy obaly vytvořené umělou inteligencí pomalu převládají. Stejně jako náš upřímný zvuk jsme také cítili, že je důležité mít upřímný obal, který odpovídá desce. Hledali jsme umělce s temnou atmosférou. Nakonec jsme oslovili Adama Burkeho z Nightjar Illustration. Adam vytváří ručně malovaná umělecká díla, která nás okamžitě oslovila. Zejména nás zaujal barevný styl a zařazení velké lebky do designu, která pro nás obrázek dotvořila.

Dávám si „Born in the Grave“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Je jich tolik a pro každého člena kapely to bude jiné. Pokud jde o styl, který jsem si jako kytarista vyvinul, obdivuji Allana Westa (ex. Obituary) a Steva Swansona (ex. Six Feet Under). Co se týče bubeníků, pro mě jsou jen dva. Dave Lombardo a Nick Barker, ale ostatní členové kapely možná zmíní Chrise Reiferta (Autopsy). Chris Barnes je pro mě ultimátní frontman. Vynikají raná období Cannibal Corpse a Six Feet Under.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Pro nás je nejdůležitější atmosféra a groove. Ne, nemáme nesledovatelné kytarová sóla, ne, nehrajeme riffy s více než 240 bpm, ale to, co From the Crypt odlišuje, je jeho přístupnost. Na našich živých koncertech můžete vidět, že lidé, kteří nás vidí poprvé, to snadno pochopí. S kapelou si rozumějí. Je to přístupné a chytlavé, takže riffy ulpívají a je téměř nemožné se nehýbat. V naší hudební sbírce máme také kapely jako Cryptopsy, Immolation a Dying Fetus, ale dokážu si představit, že první živý zážitek může být matoucí, pokud nemáte album. Držíme se jednoduchosti.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“. Proveď nás prosím historií vaší kapely.

Myslím, že tento styl byl vždycky v pozitivním smyslu slova tichým zabijákem v nás. V 90. letech metal prakticky umíral. Viděli jste, jak větší metalové kapely začaly dělat hudbu více orientovanou na mainstream. Pak jste viděli vzestup nu metalu a žánr jako goregrind byl velkým hitem. Když dosáhnete určitého věku, vrátíte se k základům, což je pro nás death metal. Láska nikdy nezmizela, ale byla dočasně odsunuta na druhou kolej. V roce 2022 se tento oheň znovu rozhořel a je úžasné vidět, že tato scéna je stále živá a že to, co děláme, je oceňováno.


Pocházíte z Holandska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Mohu upřímně říci, že v Nizozemsku jsme, co se týče koncertních sálů, rozmazlení. Pokud chcete, můžete jít na koncert několikrát týdně. Rozlišujeme mezi koncerty v barech pro maximálně 100 lidí, koncerty v klubech pro maximálně 1 000 lidí, jednodenními indoorovými festivaly pro maximálně 800 lidí a vícedenními outdoorovými festivaly pro maximálně 5 000 lidí denně. A právě v tom je problém. Je toho tolik, že si musíte vybírat, zejména s ohledem na to, že ceny těchto koncertních sálů v posledních letech značně vzrostly. Máme již skvělé nizozemské dědictví v podobě kapel Asphyx, Gorefest, Sinister a Pestilence, ale je skvělé vidět, jak štafetu přebírají nové kapely jako Deadspeak a Bloodcrypt. Vidím, že slam, metalcore a vše, co souvisí s post-black/metalem, je u mladšího publika velmi populární.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na FROM THE CRYPT největší vliv.

Když posloucháte naši hudbu, nepochybně uslyšíte vlivy průkopníků jako Obituary, Six Feet Under a Bolt Thrower. U těchto kapel jde především o groove a chytlavé riffy. Rozdíl je podle mě v pomalých, tupých pasážích, které používáme a které jsou srovnatelné s kapelami jako Mortician nebo dokonce Crowbar. Je skvělé vidět, jak se v posledních letech objevuje nová vlna death metalu s kapelami jako Gatecreeper, Creeping Death a Frozen Soul, které nás rozhodně také inspirují.


Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

Dobře, tak dostaneš filozofickou odpověď ;). Srdce je čisté a ryzí a odtud pramení láska a vášeň pro tuto hudbu. Věříme, že je důležité, aby naše hudba vyvolávala a rozněcovala něco v nás i v ostatních. V minulosti, když jsme byli mladí, to v nás vyvolávaly jiné kapely, když jsme chodili na jejich koncerty. To je to, co chceme sdílet s ostatními.

Co chystají FROM THE CRYPT v nejbližších měsících? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům nebo máš jenom něco na srdci, tak zde je prostor…

29. listopadu budeme hrát koncert k vydání alba „BORN IN THE GRAVE“ v našem rodném městě. Nejde o nás jako jednotlivce, ale o to, abychom si užili skvělý čas s lidmi kolem nás a dalšími kapelami. Na začátku roku 2026 se vydáme do studia, abychom vám mohli na konci roku 2026 / začátku roku 2027 představit novou hudbu. Naši hudbu si můžete poslechnout na všech hlavních streamovacích službách a zakoupit ji přes Bandcamp nebo hudební vydavatelství.

Děkujeme za váš zájem a všem, kteří si poslechli „BORN IN THE GRAVE“.

Zůstaňte brutální a podporujte scénu.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Born in the Grave“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Recenze/review - FROM THE CRYPT - Born in the Grave (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 24. října 2025

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025)


PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension
CD 2025, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Až jednou exhumují tvoje zohavené tělo, tak budou přemýšlet, jak si zemřel. Budou pátrat a postupně zjistí, že si byl před svojí smrtí mučen, že si nedostával najíst a že si byl nakonec pohřben zaživa. Tvoje ostatky jim budou vyprávět jeden z děsivých příběhů prokletých. Rouhal ses padlému bohu, aby tě nakonec zabili pro tvoje svobodné myšlenky. Když poslouchám druhé dlouhohrající album polských maniaků PANDEMIC OUTBREAK, tak si na tvůj nebohý život a smrt také vzpomenu.

Pokud máte rádi staroškolský death a thrash metal, který je perfektně zahraný, složený a přesně zacílený, potom vítejte v záhrobí. Poláci hrají uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Umí napsat velmi dobře poslouchatelné skladby, které se mi ihned doslova zadřely pod kůži. Chladné melodie se zde potkávají s ostrostí a surovostí. To vše zabalené v pevných pavučinách smrti. 


Je to agresivita, chlad, temnota, i takový zvláštní neklid, který se vznáší celou nahrávkou jako děsivá noční můra, které mě pokaždé k albu přikovou. Stačí se podívat na excelentní motiv na obalu (Dan Goldsworthy), potom si vychutnat masivní, hutný a dobře čitelný zvuk (Haldor Grunberg - mixing, mastering), abyste začali souhlasně kývat hlavou. Pokud jste jako já, staří metaloví psi, tak zde možná vystopujete lehkou inspiraci třeba takovými VADER, MORBID ANGEL, MASSACRE, MERCILESS a samozřejmě plesnivými thrash metalovými klasiky. Kapela potom přidala pořádnou porci vlastních, velmi zajímavých nápadů. Mě tak opět nezbývá zase jednou nic jiného, než se dívat do tmy, spokojeně se kývat do rytmu a užívat si mrtvolně prašivé melodie. Pánové na to jdou ostře, nekompromisně, nikde nic nepřebývá, ani nechybí a útočí rovnou na solar plexus, ale nezapomínají ani na podmanivě morbidní atmosféru. Tohle je album pro všechny pravověrně, pro fanoušky, kteří ještě neztratili jedinou pravou, ortodoxní víru v čerstvě exhumované hroby. Někdy, když jdu velmi brzo do práce a poslouchám "Torment Beyond Comprehension", tak mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Jsou to nemrví, kteří vylezli z prokletých hrobů, aby následovali hudbu, která mi hraje do uší. Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby napsány, užívám si mlhavě těkavé, do krvavých odstínů zabarvené nálady. Na téhle desce naleznete všechno, co mám na extrémní hudbě rád. Budete prosévat mezi prsty prach svých předků. Až jednou exhumují moje zohavené tělo, tak budou přemýšlet, jak jsem zemřel. Budou pátrat a postupně zjistí, že jsem byl před svojí smrtí mučen, že jsem nedostával najíst a že jsem byl nakonec pohřben zaživa. Tvoje ostatky jim budou vyprávět jeden z děsivých příběhů prokletých. Morbidní, surový a temný death thrash metal, u kterého praskají víka od rakví! Démoni tančí na vlastních hrobech! 

Asphyx says:

When they exhume your mutilated body, they will wonder how you died. They will investigate and gradually discover that you were tortured before your death, that you were starved, and that you were ultimately buried alive. Your remains will tell them one of the terrifying stories of the damned. You blasphemed against a fallen god, only to be killed for your free thoughts. When I listen to the second full-length album by Polish maniacs PANDEMIC OUTBREAK, I also remember your poor life and death.

If you like old-school death and thrash metal that is perfectly played, composed, and precisely targeted, then welcome to the afterlife. The Poles play believably, genuinely, realistically, authentically. They know how to write very listenable songs that immediately got under my skin. Cold melodies meet sharpness and rawness here. All wrapped up in solid cobwebs of death. 


It is the aggression, coldness, darkness, and even a strange restlessness that hovers over the entire recording like a terrifying nightmare that keeps me coming back to this album. Just look at the excellent cover art (Dan Goldsworthy), then enjoy the massive, dense, and clear sound (Haldor Grunberg - mixing, mastering), and you'll start nodding your head in agreement. If you're like me, an old metalhead, you might detect a slight inspiration from bands such as VADER, MORBID ANGEL, MASSACRE, MERCILESS, and, of course, moldy thrash metal classics. The band then added a good dose of their own very interesting ideas. Once again, I have no choice but to stare into the darkness, nod contentedly to the rhythm, and enjoy the deathly rancid melodies. The gentlemen go at it hard, uncompromisingly, nothing is superfluous or missing, and they attack straight at the solar plexus, but they don't forget the captivatingly morbid atmosphere. This is an album for all true believers, for fans who have not yet lost their true, orthodox faith in freshly exhumed graves. Sometimes, when I go to work very early and listen to "Torment Beyond Comprehension", I have the nagging feeling that someone is watching me. It's the undead who have crawled out of their cursed graves to follow the music playing in my ears. I like the way the songs are written, I enjoy the hazy, volatile moods tinged with bloody hues. This album has everything I love about extreme music. You will sift through the dust of your ancestors between your fingers. When they exhume my mutilated body one day, they will wonder how I died. They will investigate and gradually discover that I was tortured before my death, that I was not fed, and that I was eventually buried alive. Your remains will tell them one of the terrifying stories of the damned. Morbid, raw, and dark death thrash metal that will make coffin lids crack open! Demons dance on their own graves!


tracklist:
01. Beyond My Comprehension 
02. Primitive Instincts 
03. Tales Of The Slaughter 
04. Confess Your Sins 
05. Consumed By Flames 
06. Skinned While Breathing 
07. Left For Vultures 
08. Impaled 
09. Ripped Into Pieces

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine