Vím, že se jednou rozplynu v temnotě. Jsem jedním z mnoha. Obyčejným číslem v davu. Přesto si myslím, že bych měl nalézt klid. Snažil jsem se nikomu neubližovat. Ale třeba se bojím zbytečně. Možná se jenom rozložím v zemi. Shniju a sežerou mě červi, úplně stejně jako ty, kteří byli celí život zlí a plní nenávisti. Přemýšlím o tom, když vstupuji do studeného jezera v horách, přemýšlím o tom, když poslouchám novou desku francouzských smutkařů ATARAXIE. Vznáším se na vlnách a zadržuji dech.
Kolem mě plují nafouklá těla utopenců. Stromy se sklánějí skoro až k zemi a jsou tichým mementem. Zastavení, spočinutí. Uvědomění. Tichý šepot nemrtvých. Přesně taková slova mě napadají, když pomalu přidávám hlasitost. Surový death metal se zde potkává s doomovou pomalostí, s pochmurnými náladami. Mnohdy býváme až příliš zahleděni do sebe a nevidíme bolest ostatních. Zavírám oči a padám do hlubiny. Do kostí se mi dostává postupně chlad nicoty.
"Le Déclin" je pro mě jednou z nahrávek, které mají ještě jeden rozměr. Nejedná se jenom o skvěle provedenou hudbu se spoustou pochmurných nápadů, ale také o názor, myšlenky. Jako když padá listí ze spálených stromů, jako když jdete tichou lesní pěšinou, jako když potkáte první mráz a čtete si dobrou knihu u ohně olizujícího včerejší den. Francouzi vás vezmou na výlet do vašeho vlastního nitra. Někdy bývá těžké vydržet sám se sebou, se svými démony. ATARAXIE je přesně tím druhem kapely, která vás donutí se zastavit. Zažíval jsem podobné pocity jako při meditacích. Pomalé, táhlé melodie jsou jako pradávná mantra. Opakující se motivy se mi zadřely hluboko do hlavy. Rád jsem se k desce vracel, obzvláště ve chvílích, když venku pršelo a déšť bubnoval na okno. Jakoby mi kapela nastavila zrcadlo, ve kterém se odráží můj vlastní pokřivený obraz. Pokud máte rádi kapely jako diSEMBOWELMENT, EVOKEN, ESOTERIC, CATHEDRAL, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE a INCANTATION, tak by se vám mohlo líbit i tohle nové album. Je totiž po okraj narvané bolestí, smutkem, utrpením. Uvědomujete si, že už dávno nežijeme své vlastní životy? Sdílíme svoje svědomí a cítíme se nadopováni vlastní hloupostí. Netuším, jak z toho ven a ani ATARAXIE nedávají rozhřešení. A tak zase jednou vypínám všechny sítě světa a vydávám se do lesů. Až k jezeru. Vím, že se jednou rozplynu v temnotě. Jsem jedním z mnoha. Obyčejným číslem v davu. Přesto si myslím, že bych měl nalézt klid. I stane se. Funeral doom death metalový obřad, na kterém bude vaše duše roztrhána na kusy! Zrcadlo nastavené našemu vlastnímu smutku!
Asphyx says:
I know that one day I'll disappear into the darkness. I am one of many. A mere number in the crowd. Yet I think I should find peace. I tried not to hurt anyone. But maybe I'm afraid for nothing. Maybe I'm just gonna decompose in the ground. I'll rot and be eaten by worms, just like those who have been evil and full of hate all their lives. I think about it when I step into a cold lake in the mountains, I think about it when I listen to the new record by French mourners ATARAXIE. I float on the waves and hold my breath.
The bloated bodies of drowning men float around me. The trees lean almost to the ground, a silent memento. A pause, a rest. Awareness. The quiet whisper of the undead. Those are the words that come to mind as I slowly turn up the volume. Raw death metal meets doomy slowness, with sombre moods. Often we are too inward looking to see the pain of others. I close my eyes and fall into the depths. The coldness of nothingness gradually gets into my bones.
"Le Déclin" is for me one of the recordings that have another dimension. It's not just about well performed music with lots of gloomy ideas, but also about opinion, thoughts. Like when the leaves fall from the burnt trees, like when you walk through a silent forest path, like when you meet the first frost and read a good book by the fire licking yesterday's day. The French take you on a journey into your own heart. Sometimes it's hard to stand alone with yourself, with your demons. ATARAXIE is exactly the kind of band that makes you stop. I experienced similar feelings to meditations. The slow, drawn-out melodies are like an ancient mantra. The repetitive motifs drilled deep into my head. I loved coming back to the record, especially when it was raining outside and the rain was drumming on the window. It was as if the band had set up a mirror to reflect my own distorted image. If you like bands like diSEMBOWELMENT, EVOKEN, ESOTERIC, CATHEDRAL, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE and INCANTATION, you might also like this new album. It's filled to the brim with pain, sadness, suffering. Do you realise that we're not living our own lives anymore? We share our consciences and feel fed up with our own stupidity. I have no idea how to get out of it, and even ATARAXIE doesn't give absolution. And so once again I turn off all the networks of the world and head into the woods. To the lake. I know that one day I'll disappear into the darkness. I am one of many. A mere number in the crowd. Yet I think I should find peace. And I will. A funeral doom death metal ceremony where your soul will be torn apart! A mirror held up to our own sadness!
Ave BLASPHEMOUS! I'm listening to your new release "To Lay Siege and Conquer" right now and I have the insistent feeling that I'm at an evil black mass. You play black death metal and this is your fourth full-length album. Can you tell us how the new record came about and what direction you wanted to take from the excellent previous releases? Did you want to be even faster, darker, more evil?
RK: At this point, we are doing what feels right to us. Some of these songs have been in the works since 2019. We took a lot of time and put a lot of rehearsing into it and wanted to get to the point where it was second nature and didn’t want to waste time in the studio.
HM: Thanks for checking it out and the kind words! Alot of these songs are many years old by the time the record comes out. We’ve been slowly writing little by little and refining things over the years until we were happy with the songs. There’s no real direction or vibe we are going for as we enter the writing process - whatever comes to us naturally.
You know what literally punched me in the face right away? The sound on the new record. It's organic, it's dusty, the album has a black spark to it. It's literally a refresher in this day and age of overdriven and compressed formats. I think it sounds like hell! Please tell me, where and how did you record? How did you achieve this sound?
HM: We worked with AJ Viana (Cognitive, Hath) to record the album. We worked with him on our “Eternal Misanthropy” single and he nailed what we were going for as far as production so we decided to work with him again. We captured guitar DI and re-amped everything through microphone amps. Mostly the guitars, pedals and amps we use for live shows anyway, so it sounds very much “like us”.
RK: Like Hal said, we did the album with AJ Viana. When we did the “Eternal Misanthropy” single with him it felt right. All our previous albums were done in-house, the first two were recorded by our former drummer, and “Emerging Through Fire” was done by our current drummer Mark Vizza. It was a good thing to have an outside set of ears to put their two cents on things, whether it was attacking a line differently, or adding a little something
I'm exactly the kind of old-school fan who approaches music in such a way that if he likes the album, he buys the CD and the T-shirt. I have to say that the motif on the cover of this year's album is really good. That's how I imagine medieval hell. Can you tell us how you chose the motif, who is signed to it and how it relates to the music?
HM: Misanthropic Art handled the album cover for this release. We have worked with them previously on our “Eternal Misanthropy” release as well as another t shirt design. Considering the general themes of the album we thought he’d be another great fit for this release too.
Looking at your line-up, you are a band that is made up of all experienced musicians. How do you actually create new music? What is the actual process of creating new material? Do you have no problem with the process of making a deal? After all, experience can be a hindrance sometimes. You know, ego and all that.
RK: We’re experienced, but definitely have no egos here. We hang out and get along well, which helps with the chemistry when it comes to writing. With this album, Hal took a bigger role with some of the lyrical approach, Some vocalists tend to be possessive when it comes to lyrics and I used to feel that way too. But I definitely felt a bit of relief that it’s not all on me.
HM: We struck gold with this lineup - there’s no egos and we are all good friends at the end of the day so writing is not hard at all. Steve and I normally trade riffs and ideas through email and then I take everything and compose the songs. RK and/or I will then lay down lyrics on top once we have an idea of what we want to write about and then refine things before flowing out to the other guys. I have a small home studio which allows me to record guitar, bass and vocals. I also program the drums so we have a full demo that I can send to everyone else to learn. I don’t think it’s an uncommon way for bands to write songs nowadays.
For me, the American school of death metal has always been associated with a certain darkness. Even when I was young I used to be fascinated by the references to Satanism, the kind of filth, the rottenness that you could feel in your bands' work. How did you get into that style?
HM: This release has a varied array of lyrical themes. I actually don’t think there are any direct satanic references. For instance, the three songs I wrote lyrics for are about being buried alive and feeling the pain of decay as the body rots (Dead and Still), a witch that casts a spell on a village causing everyone to murder each other (Curse of the Witchchrist) and the Chaos Daemons from the Warhammer 40k lore. So very different within themselves.
RK: Definitely a variety of themes lyrically on this album. While no overt Satanic references, the song “Spiritual Enslavement” is a anti-religious theme. The title track “To Lay Siege And Conquer” has more of a subliminal interpretation, in my opinion can be seen as anti-religion or an anti-political theme.
I wonder what it's like in Philadelphia, music-wise? How did you get into music and who were your role models? What about your scene, clubs, fans?
RK: The scene in Philly is pretty killer. I started going to shows back in 1990. When I first got into Metal, it was the traditional & glam metal, then evolved into thrash with Metallica & Slayer, then to Death Metal with bands like Deicide,Obituary, Morbid Angel, and then Black Metal and Hardcore too. It helps things to thrive a bit when you have Decibel Magazine based in Philly, Relapse Records is based right outside of Philly. There’s a lot of talented bands the area(Philly, Southern New Jersey, Delaware)
HM: The philadelphia music scene is great. Sometimes there are multiple metal or hardcore shows going on in one night (which has its downfalls). There’s a wide array of extreme metal represented by the city and many VERY talented musicians. Several of them we are honored to call our good friends. I did not move to the area until 2016 and I grew up in Virginia. My mom would play classic rock radio in the car when I was small, so I heard alot of Ozzy, Metallica, Alice in Chains, etc. Some of the first CDs I got as gifts were Blue Oyster Cult Essentials, …And Justice for all by Metallica and Dirt by Alice in Chains. Eventually my curiosity peaked for the heavier stuff and went down the rabbit hole of discovering bands like Sepultura, Cannibal Corpse, things like that. Again, not an uncommon story for many others.
You're also very dark in your lyrics. Of course it belongs to death black metal and I like it, but I would be interested in the origin and the origin of the lyrics. How did the lyrics for the new album come about? What are they about?
RK: There’s a lot of things happening in this world that are dark & evil. And some of it does strike inspiration into me, for better or for worse
HM: When I write, it’s mostly about fantasy. Things I’ve seen in art, movies, shows, etc.
There have been many times in the history of metal that some bands have been banned because they shocked, had different views from the mainstream society. Have you ever had problems? In this day and age of the internet, it's awfully easy to immediately condemn someone, spread a rumor, destroy them. How are black death metal bands perceived by mainstream society in Philadelphia?
RK: The only negative things we really encountered was a bomb threat at a show back in 2012, not sure who it was directed towards. And we had to deal with protesters when we opened for Horna back in 2019, but that unfortunately was directed at them.
HM: I think the general perception of extreme metal in the city is positive. There’s alot of “metal-friendly” things going on in the city, including Decibel Metal and Beer fest and a few of the breweries are very supportive, like Attic Brewing, so we don’t see anything like shows being protested regularly or anything like that.
Have you had to make any changes in your approach to music because of new technologies? The internet has made the world a completely different place, bands have to approach everything differently. How do you feel about these changes?
HM: It’s good and bad. The internet is full of tools for bands to advertise themselves in a manner for success but there’s also SO many bands out there that you can become irrelevant VERY quickly. You really can’t rely on a gimmick in your music nowadays. There has to be a spine of good quality music to support your band, otherwise the next gimmick comes along and you are forgotten. We feel our music is true, and we have never compromised in what we want to write or play just because something else is more popular. Our friends and fans see this and it’s why the band has been around since 2003 and has had a stable lineup since 2016. Not many bands can say that.
How are BLASPHEMOUS doing with concerts? I've seen that you don't perform anywhere that often. Aren't you tempted to tour Europe? I could imagine you alongside POSSESSED, DEICIDE, they come here quite often.
RK: I’d love to be on a show with Deicide or Possessed. But we all work full time. And life does get in the way. If we can make it work, we’d love to go play Europe. Hopefully with the new album, we can get to some places we haven’t got to yet, even here in the USA
HM: The pandemic of 2020 set back the head of steam we had with live performances. Prior, we were finishing up a successful summer tour in 2018 and a string of shows in between that and the pandemic, including shows with Monstrosity, Ruin, Ringworm, among others. We played some shows in ‘22 but sank all of our time in ‘23 to write the new record. We only have two shows under our belt for 2024, but they are both ones we are proud to have been a part of. One with Exhumed, Skeletal Remains and Morbikon and the other is with Antichrist Siege Machine and our friends in Entrail Asphyxiation. Everyone in the band works full time so it’s tough to make time for more shows but we do what we can. We plan to get back to playing more up and down the east coast in 2025 and maybe other parts of the country!
What does death metal, black metal mean to you? How would you define it and how do you perceive these styles as an experienced musician? I'm not asking you to describe your playing technique, I'm more interested in your view, feelings, energy transmitted and so on. Try to be a philosopher for a moment.
HM: I think I touched on it earlier but death and black metal, and the styles that blend the two, allow such a wide range for creativity, both musically and lyrically. There’s almost no bounds to it. I personally did not expect to get into this band as much as I did when I first joined, but when I started writing and had that revelation, it made me really fall in love with it. If I write something dark and moody, or melodic and triumphant, or even thrashy, it’s all fair game.
RK: Hal kinda said it best. There’s really no boundaries There’s a natural energy with the music, and there’s no way you can fake it.
Thank you very much for the interview. I really appreciate you taking the time to write for this site. I wish your whole band a hell of a lot of inspiration, sold records and enthusiastic fans. May your personal life be good as well. I hope to see you live sometime.
RK: Thanks for asking us. I hope all is well with you too!
HM: Thank you so much for the opportunity and I wish the same good success to you!
Recenze/review - BLASPHEMOUS - To Lay Siege and Conquer (2024):
Ave BLASPHEMOUS! Právě poslouchám vaši novinku „To Lay Siege and Conquer“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black death metal a jedná se o vaše čtvrté dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajících předchozích nahrávek? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?
RK: V tuto chvíli děláme to, co nám připadá správné. Na některých písních se pracuje už od roku 2019. Věnovali jsme tomu spoustu času a hodně jsme zkoušeli a chtěli jsme se dostat do bodu, kdy to bude naše druhá přirozenost, a nechtěli jsme ztrácet čas ve studiu.
HM: Díky za zkouknutí a milá slova! Spousta těch písniček je v době, kdy deska vyjde, už mnoho let stará. Psali jsme pomalu kousek po kousku a v průběhu let jsme věci vylepšovali, dokud jsme nebyli s písněmi spokojení. Neexistuje žádný skutečný směr nebo atmosféra, o kterou bychom usilovali, když vstupujeme do procesu psaní - cokoli k nám přirozeně přichází.
Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?
HM: Na nahrávání alba jsme spolupracovali s AJ Vianou (Cognitive, Hath). Pracovali jsme s ním na našem singlu „Eternal Misanthropy“ a on se trefil do toho, co jsme chtěli produkovat, takže jsme se rozhodli s ním spolupracovat znovu. Zachytili jsme kytarové DI a všechno jsme znovu zesílili přes mikrofonní zesilovače. Většinou jde o kytary, pedály a zesilovače, které stejně používáme při živých vystoupeních, takže to zní hodně „jako my“.
RK: Jak už Hal řekl, album jsme dělali s AJ Vianou. Když jsme s ním natočili singl „Eternal Misanthropy“, připadalo nám to správné. Všechna naše předchozí alba jsme si dělali sami, první dvě nahrál náš bývalý bubeník a „Emerging Through Fire“ dělal náš současný bubeník Mark Vizza. Bylo dobré mít uši zvenčí, které by se k věcem vyjádřily, ať už šlo o jiný útok na linku, nebo o přidání něčeho nového.
Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji středověké peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali, kdo je pod ním podepsán a jakým způsobem souvisí s muzikou?
HM: O obal alba se postarali Misanthropic Art. Už dříve jsme s nimi spolupracovali na našem vydání „Eternal Misanthropy“ a také na návrhu jiného trička. Vzhledem k obecné tématice alba jsme si mysleli, že se skvěle hodí i pro toto vydání.
Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.
RK: Jsme zkušení, ale rozhodně nemáme žádné ego. Dobře spolu vycházíme, což nám pomáhá při psaní. Na tomto albu se Hal ujal větší role v některých textech, Někteří zpěváci mají tendenci být majetničtí, pokud jde o texty, a já jsem to taky tak cítil. Ale rozhodně jsem cítil trochu úlevu, že to není jen na mně.
HM: V téhle sestavě jsme narazili na zlatou žílu - není tu žádné ego a nakonec jsme všichni dobří přátelé, takže psaní není vůbec těžké. Se Stevem si normálně vyměňujeme riffy a nápady přes e-mail a já pak všechno vezmu a skládám písničky. RK a/nebo já pak navrch položíme texty, jakmile máme představu o tom, o čem chceme psát, a pak věci doladíme, než poputují k ostatním klukům. Mám malé domácí studio, které mi umožňuje nahrávat kytaru, basu a zpěv. Také programuju bicí, takže máme kompletní demo, které můžu poslat všem ostatním, aby se to naučili. Nemyslím si, že je to v dnešní době neobvyklý způsob, jak kapely píší písničky.
Pro mě byla americká death metalová škola vždycky spojená s určitou temnotou. Už jako mladého mě kdysi fascinovaly odkazy na satanismus, taková ta špína, hniloba, která byla z tvorby vašich kapel cítit. Jak jste se dostali zrovna k tomuto stylu?
HM: Toto vydání obsahuje pestrou škálu textových témat. Vlastně si nemyslím, že by tam byly nějaké přímé odkazy na satanismus. Například tři písně, ke kterým jsem napsal text, jsou o pohřbení zaživa a pocitu bolesti z rozkladu, když tělo hnije (Dead and Still), o čarodějnici, která zaklela vesnici a způsobila, že se všichni navzájem vyvraždili (Curse of the Witchchrist), a o démonech Chaosu z Warhammeru 40k. Tolik se v sobě liší.
RK: Z textového hlediska je na tomto albu rozhodně řada témat. Ačkoli se nejedná o žádné zjevné odkazy na satanismus, píseň Spiritual Enslavement (Duchovní zotročení) je protináboženským tématem. Titulní skladba „To Lay Siege And Conquer“ má spíše podprahovou interpretaci, podle mého názoru ji lze vnímat jako protináboženskou nebo antipolitickou tematiku.
Zajímalo by mě, jaké to je na Philadelphiai, co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?
RK: Scéna ve Filadelfii je docela vražedná. Na koncerty jsem začal chodit v roce 1990. Když jsem se poprvé dostal k metalu, byl to tradiční a glam metal, pak se to vyvinulo v thrash s Metallicou a Slayer, pak v death metal s kapelami jako Deicide, Obituary, Morbid Angel a pak také v black metal a hardcore. Trochu tomu napomáhá, že časopis Decibel sídlí ve Filadelfii a Relapse Records sídlí kousek od Filadelfie. V oblasti je spousta talentovaných kapel (Filadelfie, jižní New Jersey, Delaware).
HM: Filadelfská hudební scéna je skvělá. Někdy se tam koná několik metalových nebo hardcorových koncertů během jednoho večera (což má i své stinné stránky). Ve městě je zastoupena široká škála extrémního metalu a mnoho VELMI talentovaných hudebníků. Několik z nich máme tu čest nazývat našimi dobrými přáteli. Do oblasti jsem se přestěhoval až v roce 2016 a vyrůstal jsem ve Virginii. Když jsem byl malý, máma mi v autě pouštěla klasické rockové rádio, takže jsem slyšel hodně Ozzyho, Metalliky, Alice in Chains atd. Jedny z prvních CD, které jsem dostal jako dárek, byly Blue Oyster Cult Essentials, ...And Justice for all od Metallicy a Dirt od Alice in Chains. Nakonec moje zvědavost vyvrcholila těžšími věcmi a šel jsem dolů králičí norou objevováním kapel jako Sepultura, Cannibal Corpse a podobně. Opět to není neobvyklý příběh pro mnoho dalších.
Ve vašich textech jste také velmi temní. K death black metalu to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?
RK: V tomto světě se děje spousta věcí, které jsou temné a zlé. A některé z nich ve mně vyvolávají inspiraci, ať už v dobrém, nebo ve zlém.
HM: Když píšu, jde většinou o fantasy. Věci, které jsem viděl v umění, filmech, seriálech atd.
V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho. Jak vnímá black death metalové kapely většinová společnost ve Philadelphii?
RK: Jediná negativní věc, se kterou jsme se setkali, byla hrozba bombou na koncertě v roce 2012, nevím, na koho byla namířena. A když jsme v roce 2019 předskakovali Horně, museli jsme se vypořádat s protestujícími, ale to bylo bohužel namířeno proti nim.
HM: Myslím, že obecné vnímání extrémního metalu ve městě je pozitivní. Ve městě se děje spousta „metal-friendly“ věcí, včetně Decibel Metal and Beer festu, a několik pivovarů nás velmi podporuje, jako třeba Attic Brewing, takže se nesetkáváme s tím, že by se proti koncertům pravidelně protestovalo nebo něco podobného.
Museli jste se nějak změnit ve svém přístupu k hudbě díky novým technologiím? Díky internetu je svět zcela jiný, skupiny musí ke všemu přistupovat úplně jinak. Jak vnímáš tyto změny ty?
HM: Je to dobré i špatné. Internet je plný nástrojů, které kapelám umožňují propagovat se tak, aby byly úspěšné, ale zároveň je tam tolik kapel, že se můžeš stát VELMI rychle bezvýznamným. V dnešní době se opravdu nemůžete spoléhat na nějaký trik ve své hudbě. Musí existovat páteř kvalitní hudby, která vaši kapelu podpoří, jinak přijde další trik a na vás se zapomene. Cítíme, že naše hudba je pravdivá, a nikdy jsme nedělali kompromisy v tom, co chceme psát nebo hrát, jen proto, že něco jiného je populárnější. Naši přátelé a fanoušci to vidí, a proto kapela funguje už od roku 2003 a od roku 2016 má stabilní sestavu. To nemůže říct mnoho kapel.
Jak jsou na tom BLASPHEMOUS s koncerty? Koukal jsem, že zase tolik často nikde nevystupujete. Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.
RK: Rád bych hrál na koncertě s Deicide nebo Possessed. Ale všichni pracujeme na plný úvazek. A život se nám staví do cesty. Pokud se nám to podaří, rádi bychom jeli hrát do Evropy. Doufejme, že se s novým albem dostaneme na místa, kam jsme se ještě nedostali, a to i tady v USA.
HM: Pandemie v roce 2020 nás vrátila zpět se živými vystoupeními. Předtím jsme dokončovali úspěšné letní turné v roce 2018 a šňůru koncertů mezi ním a pandemií, včetně vystoupení s Monstrosity, Ruin, Ringworm a dalšími. V roce 22 jsme odehráli pár koncertů, ale v roce 23 jsme veškerý čas utápěli v psaní nové desky. V roce 2024 máme za sebou jen dva koncerty, ale na oba jsme hrdí, že jsme se na nich podíleli. Jeden s Exhumed, Skeletal Remains a Morbikon a druhý s Antichrist Siege Machine a našimi přáteli z Entrail Asphyxiation. Všichni v kapele pracují na plný úvazek, takže je těžké udělat si čas na další koncerty, ale děláme, co můžeme. Plánujeme se vrátit k většímu hraní na východním pobřeží v roce 2025 a možná i v dalších částech země!
Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.
HM: Myslím, že jsem se o tom zmínil už dříve, ale death a black metal a styly, které se v nich prolínají, umožňují tak širokou škálu kreativity, a to jak hudební, tak textové. Téměř se tomu meze nekladou. Já osobně jsem nečekal, že se do téhle kapely dostanu tak moc, jako když jsem se k ní poprvé přidal, ale když jsem začal psát a došlo k tomu objevu, tak jsem si ji opravdu zamiloval. Když napíšu něco temného a náladového, nebo melodického a triumfálního, nebo dokonce thrashového, je to všechno fér.
RK: Hal to řekl nejlépe. Opravdu neexistují žádné hranice V hudbě je přirozená energie a není možné ji předstírat.
Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.
RK: Děkujeme za rozhovor. Doufám, že i u vás je vše v pořádku!
HM: Moc děkuji za příležitost a přeji vám stejně dobré úspěchy!
Recenze/review - BLASPHEMOUS - To Lay Siege and Conquer (2024):
Krev, pomalu stékající z kamenného oltáře. Ušel jsem dlouhou cestu, abych se mohl zúčastnit tohoto okultního rituálu. Daleko na sever, do temných lesů. Teď tu stojím, šeptám zvrácené modlitby. V pevném kruhu, spolu s démony, přízraky i bestiemi, které přišly z těch nejtemnějších koutů. Poslouchám novou desku black death metalových maniaků BLACK CURSE a přemýšlím, kolik podob má zlo. Kapele se povedlo jednu jeho odrůdu znázornit. Z riffů odkapává hnis a vokál je nasáklý chorobami.
To jsou první slova, která mě napadají, když slyším nové album "Burning In Celestial Poison" poprvé. Umírám a znovu se rodím, sleduji plameny, které olizují nohy nevěřících. Oheň byl znovu zapálen a vy si tak můžete vychutnat hudbu, která k nám přišla ze samotného pekla.
Vše je zde ohlodáno na kost, na samou podstatu extrémních metalových stylů. Pánové působí jako samotní vyslanci pekla, jako jezdci apokalypsy, kteří přijeli zničit náš svět svojí novou nahrávkou. Ta je po okraj narvaná jedovatými melodiemi, "nepříjemně" bolestivým, masivním a surovým zvukem, ale hlavně spoustou divokých a nekompromisních nápadů. BLACK CURSE jdou opět za hranu snesitelnosti, útočí ve stylu třeba takových SARCÓFAGO, BLASPHEMY, IMPETIOUS RITUAL, TEITANBLOOD, NECROVORE, DIOCLETIAN. Válka samotnému nebi byla znovu vyhlášena a nutno rovnou dodat, že padlí andělé mají mocného a velmi schopného protivníka. Celková atmosféra připomíná spálenou zemi, která zůstane po setkání s bestiálními vojáky temnoty. Nářek nevinných, znásilnění hudbou, mozek vystřelený z hlavy. Tohle všechno zde zažijete. Pokud tedy máte alespoň nějakou fantazii a předpoklady pro poslech podobných nechutností. Je to samozřejmě extrém, který nebude vyhovovat každému, ale také je to hudba, kterou si pamatuji a rád se k ní vracím. Pokaždé, když jdu kolem kostela a vidím bojácné tváře věřících pochodujících do studeného nebe. "Burning In Celestial Poison" je negací dobra, je amuletem, který jednou bude vyřezán i z vašich kostí. Dívám se do tmy a sleduji krev, která pomalu stéká z kamenného oltáře. Celá seance graduje a ohně hoří jasným plamenem. Tahle deska se mi zadřela hluboko pod kůži. Nezbývá mi, než ji doporučit všem tmářům i prokletým. Prudká otrava špinavým, temným a nechutným black death metalovým jedem! Blasfemie, nihilismus, smrt, okultismus!
Asphyx says:
Blood, slowly dripping from the stone altar. I have come a long way to participate in this occult ritual. Far to the north, into the dark woods. Now I stand here, whispering twisted prayers. In a tight circle, along with demons, ghosts and beasts that have come from the darkest corners. I listen to the new album from black death metal maniacs BLACK CURSE and wonder how many forms evil takes. The band managed to represent one variety of it. The riffs drip with pus and the vocals are soaked with disease.
These are the first words that come to mind when I hear the new album "Burning In Celestial Poison" for the first time. I'm dying and being born again, watching the flames lick the feet of the unbelievers. The fire has been rekindled and you can enjoy the music that has come to us from hell itself.
Everything here is stripped down to the bone, to the very essence of extreme metal styles. The gentlemen seem to be the ambassadors of hell itself, the horsemen of the apocalypse who have come to destroy our world with their new record. It is packed to the brim with poisonous melodies, "unpleasantly" painful, massive and raw sound, but most of all with a lot of wild and uncompromising ideas. BLACK CURSE again go beyond the edge of bearability, attacking in the style of such as SARCÓFAGO, BLASPHEMY, IMPETIOUS RITUAL, TEITANBLOOD, NECROVORE, DIOCLETIAN. War on heaven itself has once again been declared, and it must be added that the fallen angels have a powerful and very capable opponent. The overall atmosphere is reminiscent of the scorched earth that remains after an encounter with the bestial soldiers of darkness. The wailing of innocents, the rape of music, brains blown out of their heads. You'll experience it all here. That is, if you have any imagination and the prerequisites for listening to such disgusting things. It's an extreme that won't suit everyone, of course, but it's also music I remember and love to revisit. Every time I walk past a church and see the fearful faces of the faithful marching into the cold. "Burning In Celestial Poison" is the negation of good, it is an amulet that will one day be carved from your bones. I look into the darkness and watch the blood slowly drip from the stone altar. The whole seance is escalating and the fires are burning brightly. This slab has dug deep into my skin. I have no choice but to recommend it to all dark and damned alike. A sharp poisoning of dirty, dark and disgusting black death metal poison! Blasphemy, nihilism, death, occultism!
Recenze/review - BLACK CURSE - Endless Wound (2020):
Čtyři hřeby, zatlučené do rakve. Čtyři skladby, znějící jako ozvěny ze záhrobí. Na smrt čekáme od narození, stále máme v podvědomí strach z toho, až přejdeme na druhou stranu. Je dobré být připraven. Pokud budete poslouchat nahrávky, jako je ta od amerických MERCENARIO, tak jednou budete vědět, jak se zachovat, až se začnete pomalu rozpadat v prach. Jejich black death metal je totiž starodávný a natolik přesvědčivý, že vás doslova uhrane.
Není divu, pod kapelou jsou podepsáni dva veteráni undergroundové scény - mrtvolný vokalista a legenda Tomas Stench (MORBOSIDAD) a Erik Stroude (TERROR BY NIGHT, THE BLACK TEMPLE), který si vzal za starost všechny nástroje. Výsledkem jejich spolupráce je EP, které hoří jasným černým plamenem. Rozhodně se jedná o nahrávku, která by neměla uniknout žádnému tmáři ani prokletému.
Debutové album je ostrou a nekompromisní směsí old schoolového death metalu, grindcorové surovosti a black metalových stínů. Výsledný koktejl nepostrádá spoustu zajímavých momentů. Samozřejmostí je opravdovost, ryzost a uvěřitelnost - věci, které bývaly kdysi ve starých katakombách samozřejmostí a dnes je umí vyjádřit jen kapely, které hrají od srdce. Songy jsou ohlodané na kost, smrdí jako zkažené maso. Pokud jste někdy navštívili dávno opuštěnou kobku a exhumovali zapomenutý hrob, tak určitě víte, o čem píšu. Stylově lze tuhle bezbožnou smečku přirovnat ke kapelám jako NECROHOLOCAUST, BELIAL, MISTIFIER, BEHERIT, SARCÓFAGO, BLASPHEMY, GOATLORD, a samozřejmě MORBOSIDAD. Použité výrazivo je surové, nekompromisní, jakoby zahalené do nepropustné mlhy, kterou lze potkat za soumraku na vybraných hřbitovech. Oba muzikanti odvedli skvělou práci. Dali si pozor i na zvuk, celkovou produkci, proti které nemám žádných námitek. Stylový je i obal, pod kterým je podepsán umělec, který si říká Morkh. Mám při poslechu pocit, že mě někdo neustále sleduje, že ve stínu stojí můj vlastní démon. Dostává se pomalu do mých snů, do nočních můr, které mě pronásledují po celou dobu, co se téhle desce věnuji. Je v ní něco magického, přitažlivého, rituálního. Jsem starý pes, který hlídá vchod do podsvětí již hodně dlouhou dobu. Pokaždé, když potkám podobné smečky, vycením své zuby. Hraje se zde totiž přesně pro mě i pro všechny přízraky. Čtyři hřeby, zatlučené do rakve. Čtyři skladby, znějící jako ozvěny ze záhrobí. Na smrt čekáme od narození, stále máme v podvědomí strach z toho, až přejdeme na druhou stranu. Je dobré být připraven. Mrtvolný, temný black death metalový obřad, u kterého potkáte všechny své démony! Děsivé poselství ze záhrobí!
Asphyx says:
Four nails hammered into a coffin. Four songs, sounding like echoes from beyond the grave. We've been waiting for death since birth, always afraid of crossing over to the other side. It's good to be prepared. If you listen to recordings like the one by the American MERCENARIO, you will know how to behave once you start to slowly crumble into dust. Because their black death metal is ancient and so convincing that it literally warms your heart.
It's no wonder, the band is signed by two veterans of the underground scene - deadpan vocalist and legend Tomas Stench (MORBOSIDAD) and Erik Stroude (TERROR BY NIGHT, THE BLACK TEMPLE), who took charge of all the instruments. The result of their collaboration is an EP that burns with a bright black flame. This is definitely a record that should not be missed by any darkie or the damned.
The debut album is a sharp and uncompromising blend of old school death metal, grindcore rawness and black metal shadows. The resulting cocktail does not lack many interesting moments. Of course, there is genuineness, purity and believability - things that used to be commonplace in the old catacombs and today can only be expressed by bands that play from the heart. The songs are gnawed to the bone, they smell like rotten meat. If you've ever visited a long-abandoned dungeon and exhumed a forgotten grave, you'll know what I'm writing about. Stylistically, this unholy pack can be compared to bands like NECROHOLOCAUST, BELIAL, MISTIFIER, BEHERIT, SARCÓFAGO, BLASPHEMY, GOATLORD, and of course MORBOSIDAD. The expression used is raw, uncompromising, as if shrouded in an impenetrable fog that can be found at dusk in selected cemeteries. Both musicians did a great job. They have also paid attention to the sound, the overall production, which I have no objections to. The cover art is stylish as well, signed by an artist who calls himself Morkh. Listening to it, I have the feeling that someone is always watching me, that my own demon is standing in the shadows. It's slowly getting into my dreams, into the nightmares that have been haunting me the whole time I've been working on this record. There's something magical, alluring, ritualistic about it. I'm an old dog who's been guarding the entrance to the underworld for a very long time. Every time I meet a pack like this, I sink my teeth in. For it's playing out just for me and all the ghosts. Four nails hammered into a coffin. Four songs, sounding like echoes from beyond the grave. We've been waiting for death since birth, always afraid of crossing over to the other side. It's good to be prepared. A deadly, dark black death metal ritual where you will meet all your demons! A terrifying message from beyond the grave!
Asi jsme si byli souzeni. Zkrátka se to stalo. Šel jsem zrovna ze školy a bylo mi hrozně smutno. Vlastně ani nevím proč. Měl jsem pocit, že na mě padá nebe, že je kolem mě jenom temnota. Neměl jsem k tomu žádný pádný důvod. Možná deprese, napadalo mě, když jsem si zapínal bundu, protože mrzlo. Vzduchem se vznášelo lehké pápěří sněhu. Projdu kolem kostela i synagogy. Zahnu doprava a cinknu zvonkem, který je zavěšený u vchodu. Nasaju pach zatuchliny. Vypadáš nějaký smutný. Ozve se za hromadou knih. Vyleze a má nekonečný úsměv na tváři. Velké brýle, jemné náušnice a oči, ve kterých se musí chlapci a pánové ztrácet. Uhladí si vlasy, namotá si je na prst a protože mě už zná, tak mi nedoporučuje plytké povrchní komedie, ani milostné romány. Vždy má pro mě něco dobrého, ona je vlastně jednou z několika málo lidí, kteří směřovali můj čtenářský vkus. Důležitá osoba v pozadí, dalo by se také napsat.
Michal mi hrozně chyběl. Ty naše nekonečné diskuze o knihách. Doporučení, která zcela změnila můj vkus. Četl jsem hrozně rád sci-fi, ale i historické romány, moc jsem tenkrát nedal beletrii a thrillerům, které čtu s oblibou dnes, ale jinak jsem byl otevřený všemu. Jen mě musel příběh chytnout, zaujmout. Jsou knihy, které jsou pro mě zásadní. A tak jsem tenkrát, na přelomu roku 1998/1999 seděl najednou na koleji, čekal na svoji holku a u okna přelouskal celý Kruh v kuse. Potom jsem seděl a přemýšlel. Pamatuji si, že se mi potom několikrát zdály děsivé sny, což se mi většinou moc nestává. Jenže Kodžu Suziki mě opravdu zasáhl do živého. Dávno předtím, než jsem viděl film, jsem Kruh četl a stal se ihned jedním ze zásadních hororových kousků, které jsem kdy četl. Je to napínavé, mystické, tajemné, děsivé. Moje představivost zase jednou pracovala na plné obrátky.
Byl jsem trošku zklamaný, když jsem knížku doporučil blondýnce. Řekla mi, že je to zajímavý, ale nic, z čeho by si sedla na zadek. Přiznám se, že mě to mrzelo. Míval jsem tenkrát takový podivný zvyk, že jsem doporučoval knihy své milé a "nutil" ji i svoji muziku. Spoustu věcí dokázala ocenit, na něco mi řekla svůj zcela opačný názor, ale Kruh, ten jsem si myslel, že se jí bude líbit. Zajímavé, zamumlal jsem si pod vousy. Ty děláš, jako bys to napsal sám, smála se mi a já na knihu na nějaký čas zapomněl. Po letech, když mě na civilní službě v nemocnici často potkávala smrt, jsem si knihu jednou na noční směně znovu přečetl. Vyzněla úplně jinak. Odlišně jsem ji vnímal i teď, když jsem se k ní znovu vrátil. Pokaždé jsem z ní měl podivný pocit, ale vždy v trošku jiných odstínech. Letos bych dodal, že se mi hrozně líbí způsob, jazyk, jakým je napsána, takový ten neklid. Stále je napínavá a oproti filmu samozřejmě víc propracovaná. I když v tomto případě musím říct, že se přenos na stříbrné plátno opravdu povedl.
Jak člověk stárne, tak má občas takové zvláštní období. Připadám si, jako bych se na to hemžení kolem díval odněkud z jiné dimenze. Bývám potom rád sám a uzavřu se trošku do sebe. Sahám po ověřených knihách, s lampičkou přesně zamířenou na text. Nejlépe s nějakou dobrou hudbou, kterou mám rád a dobře ji znám. Vnímám teď staré knihy úplně jiným způsobem. Jestli mě kdysi příběh doslova strhl, pohltil, tak teď si jej víc užívám jak je napsaný, často se třeba k některým pasážím vracím. Líbí se mi rytmus, atmosféra. Navíc, ty videokazety, že ano. Televize a studna, ze které vylézá monstrum. Jasně, to je doba mého mládí, nezaměnitelná atmosféra, nálady, které moc dobře znám. Hororová klasika, vlastně svým způsobem velmi jednoduchý příběh, který ale funguje bezezbytku. Tedy na mě určitě. Jasně, je v tom i velký kus nostalgie. A je to tak jenom dobře.
Ještě jsme tenkrát nebyli ztraceni v nadprodukci, ještě jsme dokázali třídit informace. Kruh je pro mě zcela zásadním hororem, etalonem toho, co mám na tomto stylu rád. Je děsivý, s dobrým nápadem, skvěle napsaný a tajemný. Zadřel se mi do hlavy kdysi a obstál i v čase. Navíc, blondýnka, dnes již dávno moje manželka, konečně ocenila sílu této knihy. Třeba se bude líbit i vám. Doporučuji klid a ticho. Dávejte na sebe pozor a mějte se co nejlépe. Propracovaný, napínavý, dech beroucí. Takový je Kruh. Děkuji.
V japonském hororovém příběhu reportér Asakawa narazí na případ čtyř lidí, kteří zemřeli zdánlivě bez příčiny v tutéž vteřinu na různých místech. Dopátrá se toho, že se znali a že týden před smrtí se dívali na videokazetu, která diváka varuje, že do sedmi dnů zemře... Tento mysteriózní horor byl v roce 1998 zfilmován.
Pradávná touha ničit. Temné myšlenky, které vyplavou jednou za čas na povrch. Jako utopenec s bledou tváří. Říkali o mě, že jsem prokletý. A měli pravdu. Odmítám se poklonit dávno padlým modlám, nikdy neskloním hlavu. Zbytečné modlitby, kněží s falešným úsměvem. Věřím v sílu přírody a hudby. Pokaždé, když potkám nějakou dobrou nahrávku, cítím se nesmrtelný. V případě BURIAL REMAINS to platí vždy a jejich nové album to jenom potvrzuje.
Ve skladbách je totiž také pradávná síla, takový ten heavy efekt. Novinka je jako srážka s náklaďákem plným kostí, který směřuje rovnou do pekla. Do hry vás uvede ďábelský obal i masivní, surový zvuk (Xander Bridge - mixing, mastering). Nezbývá, než zhasnout všechna světla a přidat hlasitost.
Potkávají se zde zničující, destruktivní pasáže, u kterých praskají kosti, s chladnějšími melodiemi. Výsledný koktejl ocení určitě všichni fanoušci třeba takových GRAVE, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION, GOD MACABRE, ENTOMBED, AUTOPSY, kterými se pánové volně inspirovali. Přidávají své vlastní ingredience a dělají to s elegancí starých mistrů. BURIAL REMAINS jsou jako vyslanci ze záhrobí, jako hrobníci, kteří nejen, že perfektně rozumí svému morbidnímu řemeslu, ale hlavně hrají a skládají se srdcem na dlani. Sleduji cestu téhle smečky od jejich počátků (recenze, rozhovor i report jsou odkazovány dole pod dnešním článkem) a líbí se mi určitá neurvalost, takový ten těžko popsatelná magie, kterou v sobě nejen nové songy mají. Zkrátka a dobře, pokud jste stejně jako já, starými metalovými psy a máte za sebou hudební historii od devadesátých let minulého století, zklamáni rozhodně nabudete. Naopak, tahle kapela vás rozdrtí velkou silou, pohřbí zaživa, roztrhá na kusy a spálí na popel. Ostré riffy, zničující bicí a mocný vokál, vše zabalené v pavučinách. Jako stará rakev, jako hrob, který vydal další děsivé svědectví. Pohřbený v něm byl prokletý mnich, který se právě znovu probudil. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, jak na mě útočí, jak se mi dostávají postupně do hlavy. Užívám si mrtvolně chladnou atmosféru, cítím reálnou blízkost smrti. Třetí dlouhohrající album "Adversarial" se povedlo po všech stránkách. To vám klidně podepíšu krví. Je v něm obsaženo vše, co mám na tomhle stylu tolik rád. Plus spousta zajímavých pasáží a motivů navíc. Pradávná touha ničit. Temné myšlenky, které vyplavou jednou za čas na povrch. Jako utopenec s bledou tváří. Říkali o mě, že jsem prokletý. A měli pravdu. Syrový, zničující death metal ze starých katakomb, který se vám dostane do krve! Pradávná síla z podsvětí!
Asphyx says:
The ancient desire to destroy. Dark thoughts that surface once in a while. Like a drowning man with a pale face. They called me cursed. And they were right. I refuse to bow down to long-fallen idols, never bow my head. Useless prayers, priests with false smiles. I believe in the power of nature and music. Every time I come across a good record, I feel immortal. In the case of BURIAL REMAINS this is always true and their new album only confirms it.
There is also an ancient power in the songs, a kind of heavy effect. The new album is like a collision with a truck full of bones heading straight to hell. The devilish cover art and the massive, raw sound (Xander Bridge - mixing, mastering) will put you in the game. Nothing to do but turn off all the lights and turn up the volume.
Bone-cracking, destructive passages meet cooler melodies. The resulting cocktail will surely be appreciated by all fans of such bands as GRAVE, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION, GOD MACABRE, ENTOMBED, AUTOPSY, which the gentlemen were loosely inspired by. They add their own ingredients and do it with the elegance of the old masters. BURIAL REMAINS are like emissaries from beyond the grave, like gravediggers who not only understand their morbid craft perfectly, but more importantly play and compose with their hearts on their sleeves. I've been following the journey of this pack since their early days (review, interview and report linked below today's article) and I like a certain rawness, a kind of hard to describe magic that not only the new songs have in them. In short, if you are, like me, an old metal dog and have a musical history going back to the 1990s, you will definitely not be disappointed. On the contrary, this band will crush you with great force, bury you alive, tear you apart and burn you to ashes. Sharp riffs, devastating drums and powerful vocals, all wrapped in cobwebs. Like an old coffin, like a grave that's given another horrifying testimony. Buried in it was a cursed monk who had just reawakened. I like the way the songs are written, the way they assault me, the way they gradually get into my head. I enjoy the dead-cold atmosphere, I feel the real proximity of death. The third full-length album "Adversarial" succeeded in every way. I'll sign it with my blood. It contains everything I love about this style. Plus a lot of interesting passages and extra themes. The ancient desire to destroy. Dark thoughts that surface once in a while. Like a drowning man with a pale face. I've been called cursed. And they were right. Raw, devastating death metal from the old catacombs that gets in your blood! An ancient force from the underworld!
