DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 12. října 2024

Interview - GRAVE SERMON - Dark, raw death metal, the blasphemy of fallen demons!


Interview with death metal band from Ireland - GRAVE SERMON.

Answered David Hynes (vocals), thank you!

Recenze/review - GRAVE SERMON - Liturgical Perversions (2024):

Ave GRAVE SERMON! Greetings to Ireland. I hope everything is all right with you. I was really looking forward to your new release "Liturgical Perversions", I enjoyed the previous EP "Whitewashed Tomb" and I love coming back to it. How did the new album come about and why did it take you so long to release it?

Greetings Jakub, and cheers for giving us this interview!

It’s a boring old story but we’ve all just had a lot of different circumstances to deal with, and on top of that there are typical work and family commitments, and I think the delay just reflects that. But the next release will come around much quicker.

I have to say that I was literally blown away by the sound of the new release. It's dense, massive, dark and at the same time cold as a dead man's hand. That's exactly how I like it! The mix is signed by HK at Vamacara Studio. Did you record there directly or just mix the album? With what feelings did you go into the studio and how did you manage to achieve such killer material?

We are really happy with the sound of the release, its how we want to present our music. Not too polished, not too raw, everything audible, while trying to capture our urgency and passion, its not easy to do that, but we think we came as close to it as possible.

The recording was process was staggered, we recorded the drums first over several days in Leader Sound Productions in Cavan, then a few weeks later the rest of us went to Trackmix Studios in Dublin and laid down guitars, bass and vocals over 3 days. We had a sound in mind, so we set about finding the place that would get that for us, eventually our drummer Jason found Vamacara Studios and it was perfect for us, the producer HK came back to us with a monstrous mix that we just loved. So the sound was a combination of time, effort and a bit of good luck!


I always take the recordings as a whole and you didn't just underestimate the sound but also the cover. The artwork and layout by Gav Doyle at Symmetry Industry Studiosis great. How did you guys get together and how did the cover art come about? Who is the author of the theme? Did you have any requirements or did you choose from already prepared images? And how did the collaboration work.

We’ve worked with Gavin on every release and piece of artwork we have, he gets what we’re about, he’s easy to work with, and most importantly he always produces great work! Generally, I’ll have an image that I send to him, a loose idea about layout, and he then elevates it beyond that. He really helped with the layout of the EP too, from disc design, to lyric/photo placement, font etc.

We’ve had a sort of consistency when it comes to our artwork so far, we try to use archival pictures and old paintings, they most accurately represent the subjects we are dealing with, as they are of the time, rather than looking back with our way of thinking. For example in our first EP we dealt with the barbarity of Magdaline Laundries in Ireland, so we used an archival picture of one, as it was more harrowing and impactful than anything we could have dreamed up. Similarly for this ep I wanted the art to represent the themes of our songs, eventually I came across a painting from about 1620 by Jacob van Swanenberg. Within the painting there is so much of what the EP deals with lyrically. It's one of those things, when you find what’s right you just know, you don’t need to think too much about it, its just there.

The lyrics are also an integral part of the album. You are quoted as dealing with death and anti-Christianity. So classic death metal themes. What are the lyrics on "Liturgical Perversions" about, who is their author? Where did you get the inspiration for them?

On this EP, as with our other releases, I tried to focus on old Christian oddities, old rituals, dogma, hubris and stories of horror or interest that are rooted in a kind of deluded devotion to faith. They range from ideas on predestination, the church’s neglect and disdain of the poor, warped fanaticism, a rogue saint etc.. These songs often come about from a scrap of an idea or some piece of information that piques my interest and then I usually go down a rabbit hole and try to learn as much as possible about the topic.


What about concerts? How are they in Ireland at the moment? Are the clubs working? Do fans go to gigs or do they just sit in front of the internet anymore? I need a club, beer, girls!

There are no shortage of concerts particularly in Dublin, Limerick and Belfast. There are always a lot of touring acts coming to Ireland, bands like Nile, Dying Fetus, Vader, Left to Die, Obituary, Abbath etc. have all played Dublin in the last year or so, and there are countless gigs coming up. Promoters like the Distortion Project in Belfast, Dublin Metal Events and Bad Reputation in Limerick are constantly bringing touring bands to Ireland, and often work together so bands can play multiple dates here.

Bad Reputation run a festival called the Siege of Limerick twice a year, its the highlight of the calendar for most, and great platform for bands to show what they’re about. We also have a few other cool festivals every year, including Templemore Metal Fest in Tipperary and Whiplash in Sligo. There are plenty of gigs in other towns and cities around the country in places like Cavan, Waterford, Kilkenny, Wexford etc. that’s just off the top of my head, I’m sure I’m forgetting some places and promoters as well. So, I think for the size of Ireland, and the size of the scene we’re really lucky to have what we have.

 

What about the underground scene in general? Is it alive in Ireland (I really like VIRCOLAC from Dublin)? Are you from Kildare, it's a small town, do you meet somewhere for death metal? If I visited the town, where should I go to a gig? What about the fans? Do they support the bands?

I would say that the underground scene is definitely alive, its not massive or anything but Ireland is a small place! In my experience, fans are really good about picking up merch or physical copies of music, especiallly at gigs. There are a handful of people that really go the extra mile to ensure the metal scene stays alive, you mentioned Vircolac, their vocalist Darragh is the man behind Invictus Productions which is the biggest underground label in Ireland, then you have other labels like Sentinel which has been really important for so many bands over the years, and newer labels like Cursed Monk thart are doing great work, and the promoters I’ve already mentioned. There‘s also the media end of things, podcasts, radio shows, reviewers and archivists who keep our bands names in peoples minds,and document the whole thing, like John & The Irish Metal Archive, Richie & The Metal Cell Podcast, Phil & Burning Metal, Adrian & Conjurings from the Hellfire club etc. These guys give up a lot of time and effort for the scene, and it wouldn’t function nearly as well without them.


Do you have any dreams for the band? Do you have a good name in the underground but want to move up? I mean, are you tempted to maybe tour with a big name, play a big festival, release another record on a well-known label? What dreams and vision does GRAVE SERMON have?

Of course, we want to do as much as we can with this. Everything you mentioned in the question would be great!! I can only speak for myself here, but I want to continue to put out music, play shows and festivals wherever we can and eventually find a spot on some tours. I don’t have extravagant ambitions, but being able to play to new audiences and travel and share those moments as a band has always been a driving force in playing for me. Beer, busses and blastbeats, what could be better!

What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get into it and what musicians were your role models when you started? Do you see death metal "just" as music or is it also a lifestyle for you? Feel free to look at this page philosophically.

I think when it comes to playing Death Metal, at least in my case, it was a very natural and gradual thing, and at this stage I can’t imagine playing anyother kind of music. When I was starting out playing, I looked to the other bands in the Irish scene at the time; Abaddon Incarnate, Coldwar, Mourning Beloveth, Morphosis, Primordial, Slave Zero etc. All of them for different reasons, Abaddon Incarnate were the most insane, chaotic band I had ever heard, dripping with hatred and malice, no one could (still no one can!) touch them for speed and aggression. Coldwar had the heaviest live sound, their drummer just seemed to hit harder than everyone else and their bass tone was unmatched, they were like a tank. Mourning Beloveth had a mix of Death and Doom with beautiful guitar work and two of the best vocalists I’ve ever heard, and along with Primordial, they showed how far an Irish could actually go on the international stage. Primordial were so big in my mind, that they might as well have been Iron Maiden. Morphosis were long established as ‘the’ Irish death metal band I by the time I started playing in bands, straight up brutality, caustic vocals, and riffs for days, they were incredible! Slave Zero were a band I always loved from the fist time I saw them, and they were mixing death metal with other extreme genres and were an amazing reference point for me, dynamic, with killer riffs and they sounded so vital. I can still revisit all those bands and the records from those days and get the same feeling.

Of course there were the big bands too, the usual suspects, from growing up on Pantera, Sepultura and Machine Head, to discovering Immolation, Morbid Angel, Napalm Death etc. but really as a teenager becoming involved with a real underground scene, nothing was a bigger influence than watching other bands there already doing things on their own terms!


Do you have a band in your area that you would recommend. What do you go to see in clubs in Ireland?

We recently had our EP launch gig and shared the stage with 3 unbelievable bands; Strangle Wire (Belfast) who are a machine, brutal death metal, sick vocals, groovy riffs, precise, years of experience and it shows! Fraught (Dublin) who play a mix of Death, Sludge, Doom and Black metal, just insanely heavy and varied, Blood Soaked (Kildare) are stalwarts of the Irish scene, they originally broke up in 1993, but they’re back now and just laying down thrashy, groovy death metal that’s as powerful as ever!

As i mentioned earlier, Ireland is a pretty small place, and the beauty of the scene its variety, so I can recommend you a few Irish bands that come to mind, apart from the ones who I've already mentioned; The Crawling, The Blessing Way, Zealot Cult, Bodydrinkers, The Grief, Ten Ton Slug, Old Season, Insidious Void etc. all really high calibre bands that are doing something different and well worth checking out!

What can we look forward to from GRAVE SERMON in the coming months? Aren't you going to release "Liturgical Perversions" on vinyl as well?

We’ve just launched the ep with our gig in Dublin on September 14th, so we are working on getting the physical release out there. I think we want to build on this and keep going if we can, play some killer gigs and do our little bit to spread Irish Death Metal as far and wide as we can! Its always an ambition to have a record out, especially for older heads like us, we would love the chance to put this record out on vinyl. I think the artwork would look great too!

Thank you very much for the interview. I'm going to listen to the new "Liturgical Perversions" again. It's great! Good luck and I hope to meet you at a concert somewhere soon and have a beer together!

Thanks a million, Jakub, I’ll hold you to that! See you down the road!

Recenze/review - GRAVE SERMON - Liturgical Perversions (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GRAVE SERMON - Temný, syrový death metal, rouhání padlých démonů!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Irska - GRAVE SERMON.

Odpovídal David Hynes (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - GRAVE SERMON - Liturgical Perversions (2024):

Ave GRAVE SERMON! Zdravím do Irska. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Liturgical Perversions“ jsem se neskutečně těšil, předchozí EP „Whitewashed Tomb“ mě bavilo a rád jsem se k němu vracel. Jak novinka vznikala a proč vám vydání vlastně trvalo tak dlouho?

Zdravím Jakuba a děkuji za rozhovor!

Je to starý nudný příběh, ale všichni jsme prostě měli spoustu různých okolností, se kterými jsme se museli vypořádat, a k tomu se přidaly typické pracovní a rodinné povinnosti, a myslím, že zpoždění to jen odráží. Ale příští vydání bude mnohem rychlejší.

Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsáno HK at Vamacara Studio. Vy jste u tam přímo nahrávali nebo desku jen mixovali? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?

Jsme opravdu spokojeni se zvukem tohoto alba, je to způsob, jakým chceme prezentovat naši hudbu. Ne příliš uhlazené, ne příliš syrové, všechno slyšitelné, a zároveň se snažíme zachytit naši naléhavost a vášeň, což není snadné, ale myslíme, že jsme se tomu přiblížili, jak jen to bylo možné.

Nahrávací proces probíhal postupně, nejprve jsme během několika dní nahráli bicí v Leader Sound Productions v Cavanu, o několik týdnů později jsme se my ostatní vydali do Trackmix Studios v Dublinu a během tří dnů jsme nahráli kytary, basu a vokály. Měli jsme v hlavě zvuk, tak jsme se pustili do hledání místa, které by nám ho zajistilo, nakonec náš bubeník Jason našel Vamacara Studios a to pro nás bylo ideální, producent HK se nám vrátil s monstrózním mixem, který jsme si prostě zamilovali. Takže zvuk byl kombinací času, úsilí a trochy štěstí!


Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Artwork and Layout by Gav Doyle at Symmetry Industry Studiosje jsou skvělí. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Kdo je přímo autorem motivu? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.

S Gavinem jsme pracovali na všech našich vydáních a uměleckých dílech, chápe, o co nám jde, snadno se s ním pracuje a hlavně vždy odvede skvělou práci! Obvykle mu pošlu obrázek, volnou představu o rozvržení, a on ji pak povýší na něco víc. Velmi mi pomohl i s rozvržením EP, od designu disku, přes umístění textů/fotek, písma atd.

Co se týče výtvarné stránky, máme zatím jakousi konzistenci, snažíme se používat archivní fotky a staré obrazy, ty nejpřesněji vystihují témata, kterými se zabýváme, tak jak jsou v té době, spíš než abychom se ohlíželi zpět svým způsobem myšlení. Například v našem prvním EP jsme se zabývali barbarstvím magdalénských prádelen v Irsku, takže jsme použili archivní obrázek jedné z nich, protože byl otřesnější a působivější než cokoli, co jsme si mohli vymyslet. Stejně tak jsem chtěl, aby výtvarná stránka tohoto alba reprezentovala témata našich písní, a nakonec jsem narazil na obraz Jacoba van Swanenberga z roku 1620. V tom obraze je obsaženo mnoho z toho, o čem EP pojednává textově. Je to jedna z těch věcí, kdy když najdeš to pravé, prostě to víš, nemusíš o tom moc přemýšlet, prostě to tam je.

Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte smrtí, antikřesťanstvím. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „Liturgical Perversions“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?

Na tomto EP jsem se stejně jako na jiných našich nahrávkách snažil zaměřit na staré křesťanské podivnosti, staré rituály, dogmata, pýchu a hrůzostrašné či zajímavé příběhy, které mají kořeny v jakési klamné oddanosti víře. Sahají od představ o predestinaci, zanedbávání a pohrdání chudými ze strany církve, pokřiveného fanatismu, zlotřilého světce atd. Tyto písně často vznikají na základě útržku myšlenky nebo nějaké informace, která vzbudí můj zájem, a já se pak obvykle vydám do králičí nory a snažím se o daném tématu zjistit co nejvíce.


A co koncerty? Jak je to s nimi momentálně v Irsku? Fungují kluby? Chodí fanoušci na koncerty nebo už jenom sedí u internetu? Já potřebuji klub, pivo, holky!

O koncerty není nouze zejména v Dublinu, Limericku a Belfastu. Do Irska vždy přijíždí spousta kapel na turné, v Dublinu v posledním roce hrály kapely jako Nile, Dying Fetus, Vader, Left to Die, Obituary, Abbath atd. a chystá se nespočet koncertů. Promotéři jako Distortion Project v Belfastu, Dublin Metal Events a Bad Reputation v Limericku neustále přivážejí do Irska kapely na turné a často spolupracují, aby zde kapely mohly odehrát více koncertů.

Bad Reputation pořádají dvakrát ročně festival s názvem Siege of Limerick, který je pro většinu z nás vrcholem kalendáře a skvělou platformou pro kapely, aby ukázaly, co v nich je. Každý rok tu máme také několik dalších skvělých festivalů, například Templemore Metal Fest v Tipperary a Whiplash ve Sligu. Spousta koncertů se koná i v dalších městech po celé zemi, například v Cavanu, Waterfordu, Kilkenny, Wexfordu atd. to je jen tak z hlavy, určitě jsem na některá místa a promotéry také zapomněl. Takže si myslím, že na velikost Irska a velikost scény máme opravdu štěstí, že máme to, co máme.

 

A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Žije to v Irsku (mám hodně rád VIRCOLAC z Dublinu)? Jste z Kildare, to je malé město, scházíte se třeba někde na death metal? Kdybych město navštívil, kam bych měl zajít na koncert? A co fanoušci? Podporují kapely?

Řekl bych, že undergroundová scéna rozhodně žije, není masová, ale Irsko je malé! Podle mých zkušeností jsou fanoušci opravdu dobří v tom, že si berou merch nebo fyzické kopie hudby, zejména na koncertech. Je tu hrstka lidí, kteří dělají něco navíc, aby metalová scéna zůstala naživu, zmínil jsi Vircolac, jejich zpěvák Darragh stojí za Invictus Productions, což je největší undergroundový label v Irsku, pak tu máš další labely jako Sentinel, který byl v průběhu let opravdu důležitý pro mnoho kapel, a novější labely jako Cursed Monk, které odvádějí skvělou práci, a promotéry, které jsem už zmínil. Jsou tu také média, podcasty, rozhlasové pořady, recenzenti a archiváři, kteří udržují jména našich kapel v povědomí lidí a celou věc dokumentují, jako John & The Irish Metal Archive, Richie & The Metal Cell Podcast, Phil & Burning Metal, Adrian & Conjurings from the Hellfire club atd. Tihle lidé obětují scéně spoustu času a úsilí a bez nich by zdaleka nefungovala tak dobře.


Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají GRAVE SERMON?

Samozřejmě s tím chceme udělat co nejvíce. Vše, co jsi zmínil v otázce, by bylo skvělé!! Můžu mluvit jen za sebe, ale chci pokračovat ve vydávání hudby, hrát na koncertech a festivalech, kde to půjde, a nakonec si najít místo na nějakém turné. Nemám extravagantní ambice, ale možnost hrát pro nové publikum, cestovat a sdílet tyto momenty jako kapela pro mě vždy byla hnacím motorem hraní. Pivo, autobusy a blastbeaty, co může být lepšího!

Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.

Myslím, že pokud jde o hraní death metalu, alespoň v mém případě to bylo velmi přirozené a postupné a v této fázi si nedokážu představit, že bych hrál jiný druh hudby. Když jsem s hraním začínal, vzhlížel jsem k ostatním kapelám tehdejší irské scény: Abaddon Incarnate, Coldwar, Mourning Beloveth, Morphosis, Primordial, Slave Zero atd. Všechny z různých důvodů, Abaddon Incarnate byli nejšílenější, nejchaotičtější kapela, jakou jsem kdy slyšel, kapala z nich nenávist a zloba, nikdo se jich nemohl (a stále nemůže!) dotknout rychlostí a agresivitou. Coldwar měli naživo nejtěžší zvuk, jejich bubeník prostě vypadal, že mlátí silněji než všichni ostatní, a jejich basový tón byl nepřekonatelný, byli jako tank. Mourning Beloveth měli mix death a doomu s nádhernou kytarovou prací a dvěma nejlepšími vokalisty, jaké jsem kdy slyšel, a spolu s Primordial ukázali, kam až to Irové na mezinárodní scéně vlastně mohou dotáhnout. Primordial byli v mých očích tak velcí, že to klidně mohli být Iron Maiden. Morphosis byli v době, kdy jsem začal hrát v kapelách, už dávno etablovaní jako „irská“ deathmetalová kapela. Přímočará brutalita, jízlivý vokál a riffy na několik dní, byli neuvěřitelní! Slave Zero byla kapela, kterou jsem vždycky miloval od první chvíle, kdy jsem ji viděl, a která míchala death metal s jinými extrémními žánry a byla pro mě úžasným referenčním bodem, dynamická, s vražednými riffy a zněla tak vitálně. Pořád se můžu vracet ke všem těm kapelám a deskám z té doby a mám z nich stejný pocit.

Samozřejmě tu byly i velké kapely, obvyklí podezřelí, od vyrůstání na Panterě, Sepultuře a Machine Head až po objevení Immolation, Morbid Angel, Napalm Death atd., ale opravdu jako teenagera, který se zapojil do skutečné undergroundové scény, mě nic neovlivnilo víc než sledování ostatních kapel, které už dělaly věci po svém!


Máte ve svém okolí nějakou kapelu, kterou bys nám doporučil. Na co se chodí v klubech v Irsku?

Nedávno jsme měli koncert k vydání našeho EP a sdíleli jsme pódium se třemi neuvěřitelnými kapelami: Strangle Wire (Belfast), kteří jsou mašina, brutální death metal, zvrácené vokály, groovy riffy, precizní, roky zkušeností a je to vidět! Fraught (Dublin), kteří hrají směs death, sludge, doom a black metalu, prostě šíleně heavy a pestrý, Blood Soaked (Kildare) jsou stálice irské scény, původně se rozpadli v roce 1993, ale teď jsou zpátky a prostě hrají thrashy, groovy death metal, který je silný jako vždy!

Jak už jsem se zmínil, Irsko je docela malé místo a krása scény je v její rozmanitosti, takže vám můžu doporučit několik irských kapel, které mě napadají, kromě těch, které jsem už zmínil: The Crawling, The Blessing Way, Zealot Cult, Bodydrinkers, The Grief, Ten Ton Slug, Old Season, Insidious Void atd. všechno opravdu kvalitní kapely, které dělají něco jiného a stojí za to je vyzkoušet!

Na co se můžeme od GRAVE SERMON těšit v nejbližších měsících? Nechystáte „Liturgical Perversions“ i na vinylu?

Právě jsme ho představili na koncertě v Dublinu 14. září, takže pracujeme na jeho fyzickém vydání. Myslím, že na tom chceme stavět a pokračovat, pokud to půjde, hrát nějaké zabijácké koncerty a udělat něco pro to, abychom irský death metal rozšířili co nejdál! Vždycky je naší ambicí mít venku desku, obzvlášť pro starší maniaky, jako jsme my, rádi bychom měli možnost vydat tuhle desku na vinylu. Myslím, že i obal by vypadal skvěle!

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Liturgical Perversions“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!

Děkuji ti, Jakube, budu se tě sledovat! Uvidíme se na cestě!

Recenze/review - GRAVE SERMON - Liturgical Perversions (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. října 2024

Recenze/review - VITUR - Transcending the Self (2024)


VITUR - Transcending the Self
CD 2024, Deformeathing Production

for english please scroll down

Padáš po zádech do hlubiny, topíš se v bahně a jsi stahován dolů svým svědomím, černými myšlenkami. Přemýšlel si o provaze, o střelné zbrani, ale nakonec si zvolil močály zapomnění. Pomalu přecházíš na druhou stranu a posloucháš u toho debutové album polských technických death metalistů VITUR. Kapely, která dokáže již během několika poslechů vytvořit morbidně pochmurnou atmosféru.

Opravdu si připadám, jako bych se topil v hlubinách, jako bych se dusil vlastní krví. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří nejen, že umí perfektně hrát, ale také dokáží napsat skvělé skladby, po okraj narvané neklidnými motivy. Až budeš jednou sedět v chladu a temnotě a přemýšlet, jestli si přeřízneš žíly, tak to nedělej, raději si poslechni "Transcending the Self".


Je to propracovaný, brutální death metal se spoustou zajímavých momentů. Skladby jsou napsány tak, že se vám ihned dostanou do hlavy, do vnitřností. Shnijete u nich zaživa a stane se tak v podobném stylu, jako to umí kapely typu HATE ETERNAL, ULCERATE, CRYPTOPSY, GORGUTS, NECROPHAGIST, MONSTROSITY, BRUTALITY, SINISTER. Poláci navíc přidávají své nápady a invenci a nadále technický death metal rozvíjejí. A dělají to po svém, s vlastním ksichtem. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mi vlastně sedí úplně vše. Masivní, surový a zároveň velmi dobře čitelný a chladný zvuk, opravdu povedený obal, který mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešního článku. Jedná se o hudbu, která vás nenechá v klidu. Je v ní určitý neklid, zvláštní nálady, samozřejmě zabarvené do šedých odstínů, které se prolínají celým albem jako jedovatý had. Pro mě osobně je potom asi nejdůležitější, že mě baví album poslouchat, že se k němu rád a opakovaně vracím. Ve skladbách je vztek, bolest i utrpení, nekonečná temnota i spousta progresivních prvků. Ty jsou dávkovány ale tak, aby se dobře poslouchaly. "Transcending the Self" je pestrým albem, s velkým množstvím energie a tlaku. Pro mě osobně se jedná o velké překvapení a také o hudbu, kterou si budu rvát do hlavy ještě hodně dlouho. Padáš po zádech do hlubiny, topíš se v bahně a jsi stahován dolů svým svědomím, černými myšlenkami. Přemýšlel si o provaze, o střelné zbrani, ale nakonec si zvolil močály zapomnění. Temný, surový technický death metal, vybroušený až k dokonalosti! Děsivé ozvěny vlastních myšlenek! 


Asphyx says:

You fall on your back into the depths, drowning in the mud and being pulled down by your conscience, by black thoughts. You thought about a rope, a firearm, but in the end you chose the swamps of oblivion. Slowly you cross over to the other side and listen to the debut album of Polish technical death metallers VITUR, a band that can create a morbidly gloomy atmosphere in just a few listens.

I really feel like I'm drowning in the depths, like I'm choking on my own blood. The gentlemen are experienced musicians who not only know how to play perfectly, but also can write great songs, packed to the brim with restless motives. Once you're sitting in the cold and dark wondering if you're going to cut your veins, don't, instead listen to "Transcending the Self".


It's sophisticated, brutal death metal with a lot of interesting moments. The songs are written in such a way that they immediately get into your head, into your guts. You rot alive to them and it happens in a similar style as bands like HATE ETERNAL, ULCERATE, CRYPTOPSY, GORGUTS, NECROPHAGIST, MONSTROSITY, BRUTALITY, SINISTER. Moreover, the Poles add their ideas and inventiveness and continue to develop technical death metal. And they do it in their own way, with their own face. When I take it around and around, everything fits me actually. Massive, raw and at the same time very clear and cool sound, really hilarious cover art, which of course inspired me to start today's article. This is music that won't let you down. There's a certain restlessness to it, a strange mood, of course tinged with shades of grey that run through the whole album like a poisonous snake. For me personally, then, I guess the most important thing is that I enjoy listening to the album, that I like coming back to it repeatedly. There is anger, pain and suffering in the songs, endless darkness and plenty of progressive elements. But these are dosed in such a way that they are good to listen to. "Transcending the Self" is a varied album, with a lot of energy and pressure. For me personally, this is a big surprise and also music that I will be banging my head to for a long time. You fall on your back into the depths, drowning in the mud and being pulled down by your conscience, black thoughts. You thought about a rope, a firearm, but in the end you chose the swamps of oblivion. Dark, raw, technical death metal, polished to perfection! Terrifying echoes of his own thoughts!


Tracklist:
01. Overwhelming The Soul 
02. The Entity 
03. The Empty Mind 
04. Hunger 
05. Absorbing Liquid 
06. Dual Consciousness 
07. Into Nothingness 
08. Only Vacuum Remains 
09. For Ages

band:
Kamil Stefański - vocals, guitars
Mateusz Prusak - guitars
Michał Kotwas - bass
Ignacy Zieliński- drums



KNIŽNÍ TIPY - Sněžná slepota - Ragnar Jónasson (2019)


Sněžná slepota - Ragnar Jónasson
2021, XYZ (ČR)

Už se začíná brzy stmívat. Přesto, když přijedu na chalupu, tak je moje máma v jednom kole. Ihned přiložím ruku k dílu. Tahám těžká kolečka, vyvážím septik. Házím lopatou a musím si svítit lampou. Pomalu přichází podzim a naproti u sousedů už všichni sedí u stolu. Jejich brazilská fila mě sleduje a dívá se na mě, jako bych byl vetřelec. Znám ji od štěněte, ale přesto z ní mám respekt. Najednou zaštěká. Volají mě dovnitř, už toho nech, zítra je taky den. Pokecáme, najíme se a pak si zalezu nahoru na půdu. Jsem tu jenom já a kniha Sněžná slepota. Pod malou lampičkou, s pomatenou můrou, si čtu další příběh z Islandu. V noci má mrznout, ale mě se nechce topit. Zalezu si pod dva spacáky a louskám další a další stránku. Jsem v jednom malém městečku, ve kterém se prý nikdy nic neděje. Přijede tam mladý policista a potkáte spoustu zajímavých postav.

Popis přírody, místních poměrů, vše mi je tak trošku povědomé. Malá ves v Jizerkách sice není tak drsná, ale přesto, na chalupách se občas děly věci. Dovedu pochopit mentalitu lidí v knize, jejich osudy jsou v mnohém podobné mým sousedům. Příběh se odvíjí dál, jenže pak se proberu a zjistím, že jsem usnul s knihou v ruce. Dojdu si na záchod, mrznou mi nohy i ruce. Znovu se zachumlám, hodím na sebe ještě jednu deku a když jdu ráno znovu na záchod, tak ukazuje uvnitř teploměr nějaký pět mínus. U snídaně máma vypráví o svých výletech a abych pravdu řekl, tak ji poslouchám na půl ucha. Většinu lidí, o kterých mluví, neznám. Potom vezmu do ruky pilu a sekyru. Jdu na to. Končím kolem poledne a klepou se mi ruce. Na oběd jsem pozván do restaurace a po dvou pivech bych šel znovu spát. Čerstvý vzduch dělá své. Chvilku si zase čtu, ale jen pár kapitol. Čeká mě pochod po hřebenech. Setmí se, prší se sněhem a najednou nejsem v Jizerkách, ale někde daleko na severu Islandu. 

Vždycky, když čtu nějakou knihu, tak si představuji jednotlivé postavy. Přiřazuji jejich obličeje reálným lidem. Tentokrát je to jednoduché. Mají stejné tváře, jako místní, jako dřevorubci, jako pošťačka, co tu jezdí stále na horském kole. Jako turisté, kteří se stavili na pár piv. Večer, když se vrátíme, tak si zase zalezu a knížku dorazím. Je perfektně napsána a i když jsou kapitoly dějově zpřeházené, tak jsem se nijak neztrácel. Je to už moje druhá knížka od autora a musím říct, že se mi jeho styl líbí. Jasně, že se stane vražda, že se vyšetřují i další násilné činy. I minule jsem byl překvapen, kdo byl vrah a bylo tomu tak i tentokrát. Příběh se mi četl tak nějak sám, automaticky. Záměrně jsem si vzal Sněžnou slepotu na chalupu do hor a musím říct, že jsem udělal dobře. Když mi totiž byla zima a byl jsem líný si zatopit, tak všechno působilo ještě víc autenticky. Zase začínalo mrznout a já šel pomalu domů. Pár piv v hospodě mi udělalo dobře, ale teď se do mě dává zima. Snad nepřijde sněžná bouře. Usmívám se a rozebírám si v hlavě znovu a znovu celou knihu. 

Island znám jenom z různých dokumentů a právě knížek a celá země mě přitahuje a svým způsobem i fascinuje. Příroda, která je drsná a syrová. Vše je ohlodané na kost a autorovi se povedlo atmosféru promítnout i do knih. Jsou napsány velmi přesvědčivě. Jedná se o kriminální činy, které se mohly opravdu stát. Jsou o lidské temnotě, o dlouho nastřádaném zlu. Věřím jim, v některých momentech mi trošinku připomínají dalšího mého oblíbeného autora Nessera. Budím se v noci a cítím svaly, o kterým ani nevím, že je mám na těle. Jsem rozlámaný, stará kancelářská krysa, co tahala celý víkend těžké věci. Sekala dříví, vyvážela nekonečnou řadu koleček plných hoven. Už je sychravo a na kaštanech se začalo objevoval žloutnutí. Tady na horách to jde rychle. Ještě v nedělí ráno uklidit kytky, ucpat otvory, zazimovat. Ještě to bude trvat, ale když už zase sedím v autobuse, tak se dívám do krajiny a vím, že zima se opravdu pomalu blíží.

Když se vrátím domů do Plzně, tak si nejdřív vyklidím batoh. Vezmu knížku do ruky a skoro nábožně ji zandám zpět do knihovny. Chvíli se na ní dívám, jako bych se loučil se všemi postavami a pak si jdu na internet vyhledat, jestli nemají od Ragnara Jónassona ještě nějaké další. Mají, ale o tom až v některém dalším tipu. Já jsem z téhle knížky opravdu cítil mráz a sníh, chlad a temnotu lidské duše. To vše na pozadí krásného Islandu. Děkuji vám za pozornost, kladné ohlasy a příští týden mám již připravený další tip. Myslím si, že se máte na co těšit. Mějte se hezky, já nevím jak vy, ale já si jdu zase číst. 


KNIŽNÍ TIPY - Mlha - Ragnar Jónasson (2022):

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Pravdu neskryje ani sníh, ani polární noc. První islandský thriller, který dobyl světové žebříčky. V městečku Siglufjördur na severu Islandu se podle místního policisty nikdy nic neděje. S příjezdem policejního nováčka Ariho Arasona však dostávají události spád. Během generální zkoušky představení místních ochotníků zemře vysloužilý spisovatel, krátce nato je ve sněhu nalezena zkrvavená polonahá žena. Jak spolu oba případy souvisejí? Podaří se Arimu ve vánici zorientovat a rozplést zamotané nitky sahající daleko do minulosti?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. října 2024

Recenze/review - 1349 - The Wolf and The King (2024)


1349 - The Wolf and The King
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Někdy je dobré se vrátit na začátek, k vlastním krvavým kořenům. Zavřít se do temné kobky a znovu poslouchat kapely, které měl člověk kdysi v devadesátých letech rád. 1349 jsou smečka z Norska, která hraje od roku 1997 hudbu ohlodanou na kost, na samou podstatu black metalového směru, který vznikl v jejich zemi. A dělají to opravdu velmi dobře. Nové letošní album to jenom potvrzuje. Mě se vždycky na severské hudbě nejvíc líbila taková ta chladně mrtvolná atmosféra.

A tu dostanete! A nejen ji. Norové se sice drží zavedených tradičních postupů, hrají klasicky, ale zároveň mají svůj vlastní originální výraz. Jsou jako jezdci apokalypsy, kteří se vrátili, aby nadále šířili oheň a slávu black metalu. Nové album je ponuré, děsivé, majestátní. Zároveň zemité a prašivé. Přesně tak, jak to mám nejraději. 


Dostanete metafory plné starodávných příběhů. Budete lovit s vlky, toulat se podzemím, nahlížet do dávno opuštěných hrobek. Při poslechu si připadám jako zahalený do krvavé mlhy. Kapela se inspirovala v pradávných legendách a texty jsou tak velmi zajímavé a uvěřitelné. Stejně jako hudba, která je děsivou mantrou a dostane se vám pod kůži. Pokud máte tenhle styl rádi, tak neváhejte ani chvilku. Novinka je totiž nejen po okraj narvaná dobrými nápady, ale zajímavý je i celkový koncept. Doporučuji poslouchat v chladu a absolutní tmě. Uvidíte přízraky, své vlastní démony, rozpadnete se v prach, abyste znovu povstali, silnější než kdy dřív. Nahrávalo se v Amper Tone v Oslu v Norsku a New Constellation R.M.P. v Orlandu na Floridě "The Wolf and the King" produkovali a mixovali Ravn a Jarrett Pritchardovi (Eulogy, Pulchra Morte). O obal se postaral Jordan Barlow a motiv je plný odkazů na číslo osm (nekonečno). Novinka je totiž osmým řadovým albem. Zkrátka a dobře, vše je propracované, po formální stránce dohnané k dokonalosti a vy se tak můžete soustředit na jednotlivé nápady. Těch je opravdu velké množství. Zároveň si kapela zachovává živočišnost, touhu roztrhat vás na kusy. Jsem si jistý s tím, že se album 1349 povedlo opět na výbornou. Nálady, které se vznášejí všude kolem, jsou pochmurné, chladné a dostanou se vám až do morku kostí. Norové se vydali na obrácenou křížovou výpravu a zůstává po nich jenom spálená země. Mise ze záhrobí se povedla a já nemohu jinak, než vám nahrávku doporučit. Black metaloví jezdci apokalypsy nadále drží prapor hrdě vztyčený! A zůstává po nich jenom spálená země! Ponuré, děsivé, temné a chladné album, ohlodané na kost!


Asphyx says:

Sometimes it's good to go back to the beginning, to our own bloody roots. 1349 are a bunch from Norway, who since 1997 have been playing music stripped down to the bone, to the very essence of the black metal movement that originated in their country. And they do it very well indeed. This year's new album only confirms it. What I've always liked most about Nordic music is the cold, dead atmosphere.

And that's what you get! And not only that. The Norwegians stick to the established traditional methods, they play classically, but at the same time they have their own original expression. They are like the horsemen of the apocalypse who have returned to continue spreading the fire and glory of black metal. The new album is grim, terrifying, majestic. At the same time earthy and dusty. Just the way I like it best. 


You get metaphors full of ancient stories. You'll hunt with wolves, wander underground, peer into long-abandoned tombs. Listening to it, I feel like I'm enveloped in a bloody fog. The band took inspiration from ancient legends and the lyrics are so interesting and believable. As is the music, which is an eerie mantra and gets under your skin. If you like this style, don't hesitate a moment. Not only is the new album packed to the brim with good ideas, but the overall concept is interesting as well. I recommend listening in the cold and absolute dark. You'll see ghosts, your own demons, crumble into dust to rise again, stronger than ever. Recorded at Amper Tone in Oslo, Norway and New Constellation R.M.P. in Orlando, Florida "The Wolf and the King" was produced and mixed by Ravn and Jarrett Pritchard (Eulogy, Pulchra Morte). The cover art was done by Jordan Barlow and the theme is full of references to the number eight (infinity). The new album is the eighth in the series. All in all, everything is elaborate, formally perfected and you can concentrate on the individual ideas. There are a lot of them. At the same time, the band retains an animalistic quality, a desire to tear you apart. I am confident with the fact that the album 1349 has succeeded once again. The moods that float around are sombre, cold and get you to the core. The Norwegians have embarked on a reverse crusade and all that remains is scorched earth. The mission from beyond the grave was a success and I can't help but recommend the recording. The black metal raiders of the apocalypse continue to hold the banner proudly aloft! And all that remains is scorched earth! A grim, terrifying, dark and cold album, gnawed to the bone!



Recenze/review - 1349 - The Infernal Pathway (2019):


Tracklist:
1. The God Devourer (5:10)
2. Ash of Ages (5:27)
3. Shadow Point (3:40)
4. Inferior Pathways (4:28)
5. Inner Portal (5:08)
6. The Vessel and The Storm (5:15)
7. Obscura (3:44)
8. Fatalist (5:51)
Total runtime: 39:01

Line-up:
Seidemann - Bass
Ravn - Vocals
Archaon - Guitars
Frost - Drums



Recenze/review - FÖRGJORD - Perkeleen Weri (2024)


FÖRGJORD - Perkeleen Weri
CD 2024, Werewolf Records

for english please scroll down

Chodil jsem každý den brzy ráno přes les do práce. Kolem žulového kamene, na kterém byly vytesány podivné symboly. Vždycky jsem přemýšlel, co ten nápis znamená. Nikdy jsem na to nepřišel, přesto tak nějak podvědomě tuším, že pojednávají o temnotě, o zlu, o tajemnu a děsivých zprávách ze záhrobí. Jednou, když jsem se vracel domů, tak zářily to tmy. Poslouchal jsem zrovna nové album finských FÖRGJORD. Zde, v temném a tajemném lese, vynikne totiž jejich nová hudba nejvíce. 

Pokud jste, stejně jako já vyrůstali hudebně na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tak by se vám mohla tahle deska hodně líbit. Jako mě, který rád a často objevuji temné stíny. Black metal se zde potkává se starodávným thrashem i základy punku. To vše je potom zabalené v melancholické a chladné atmosféře. Budou k vám promlouvat duše prokletých. 


Hudba je v mém životě hodně důležitá. Poslouchám ji v podstatě celý den. A pokaždé volím trošku jiný styl, odrůdu. Rád a často chodím do lesů, na stará pohřebiště, mezi ruiny opuštěných domů. Nechávám na sebe působit jak místa a prostředí, tak jednotlivé desky. Myslím si totiž, že nejen black metal je hlavně o přenesených náladách, o emocích. O způsobu, jak nahrávky vnímáme. Přiznám se, že při poslechu "Perkeleen Weri" se mi dostal do kostí mráz. Venku zrovna pršelo a mraky se zase jednou dotýkaly země. Byla mlha a v nich se toulaly přízraky. Bez cíle, bez naděje. Nikdy nenajdou klid. Zvuk, obal, celkové provedení, vše odpovídá předkládaným stylům a je v absolutním pořádku. Existují příběhy, které se přenášejí z generace na generaci. Finsky vůbec nerozumím, přesto vnímám sílu legend z oblasti Savo, o kterých deska tematicky pojednává. Pokud vnímáte sílu mystických míst, pokud se rádi jen tak touláte a díváte se do dálky, pokud si rádi čtete příběhy na místech, na kterých se nejen za války umíralo, potom jste zde správně. Skladby jsou zahalené tajemstvím, lyrika se zde potkává s ostrými riffy tak nějak samozřejmě, rustikálně, neklidně i divoce. Vše působí tajemně, magicky přitažlivě, záhadně. Starodávné symboly, vytesané kdysi prokletými, zase září do tmy. Pokud máte rádi extrémní hudbu v tomto provedení, tak neváhejte ani chvilku. Určitě budete spokojeni jako já. Mrazivé, temné a děsivé black metalové příběhy! Mlhavá atmosféra starých tragédií!  


Asphyx says:

I used to walk through the woods early every morning to work. Around a granite stone with strange symbols carved on it. I always wondered what the inscription meant. I've never figured it out, yet somehow, subconsciously, I suspect they're about darkness, about evil, about mystery and terrifying messages from beyond the grave. One day, when I was coming home, they were glowing in the dark. I was listening to the new Finnish FÖRGJORD album. For it is here, in the dark and mysterious forest, that their new music stands out the most. 

If, like me, you grew up musically in the late eighties and early nineties, you might like this album a lot. Like me, who likes and often discovers dark shadows. Black metal meets old-time thrash and the basics of punk here. All this is then wrapped in a melancholic and cold atmosphere. The souls of the damned will speak to you. 


Music is very important in my life. I listen to it pretty much all day. And every time I choose a slightly different style, variety. I like and often go to the woods, to old burial grounds, among the ruins of abandoned houses. I let the places and the environment as well as the individual records affect me. I think that not only black metal is mainly about transferred moods, about emotions. It's about the way we perceive records. I admit that listening to "Perkeleen Weri" gave me a chill in my bones. It was raining outside and the clouds were touching the ground once again. It was foggy and there were ghosts wandering around. No goal, no hope. They'll never find peace. The sound, the cover, the overall performance, everything fits the presented styles and is absolutely fine. There are stories that have been passed down from generation to generation. I don't understand Finnish at all, yet I can feel the power of the legends from the Savo region that the album is thematically about. If you perceive the power of mystical places, if you like to wander and look into the distance, if you like to read stories in places where people died, not only during the war, then you have come to the right place. The songs are shrouded in mystery, the lyricism meets the sharp riffs in a sort of natural, rustic, restless and wild way. It all feels mysterious, magically appealing, enigmatic. Ancient symbols, carved by the once cursed, shine again into the darkness. If you like extreme music in this performance, don't hesitate a moment. I'm sure you'll be as pleased as I am. Freezing, dark and scary black metal stories! The misty atmosphere of old tragedies!


Tracklisting
1. Silmäinkääntäjä
2. Käärmeenkieli
3. Neljäs Lapsi Saatanalle
4. Loukatun Kunnia
5. Kalm
6. Raskas Veden Taakka
7. Pettävä Suo


středa 9. října 2024

Recenze/review - DECEITOME - Deceitome (2024)


DECEITOME - Deceitome
CD 2024, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

V každém rohu je jedna mrtvola. Každá byla zabita jiným způsobem. Zastřelení, ubití kladivem, spálení, oběšení, utopení, otrávení jedem. Procházím se touhle morbidní galerií a přemýšlím, co vymyslela Smrt pro mě. Postupně hniju zaživa, pomalu se rozpadám v prach. Hledám v temnotě další a další kapely, které pochopily, jaké to je, přejít na druhou stranu. Estonským DECEITOME jsem se u nás na stránkách již jednou věnoval. Máme i společný rozhovor, tak pokud máte chuť, tak odkazy jsou dole pod článkem.

Novinka mě ihned obejmula jako krvavá mlha. Stál jsem zrovna na hřbitově a bylo už dávno zavřeno. Schoval jsem se v jedné staré kobce, ze které vyšla velká spousta skvělých kapel. Estonci odkazují na to nejlepší, co bylo v tomto stylu v devadesátých letech nahráno. Jsou uvěřitelní, opravdoví, umí si hrát s pochmurnými náladami. 


Je to asi mrtvolný odér, který se vznáší celou deskou, jako nějaké děsivé svědectví, který mě doslova přikoval při poslechu ke zdi. Jsou to melodie, nápady, celková atmosféra, která je někdy zničující, jindy temná a chladná. V hudbě je obsažena typická a těžko popsatelná melancholie severských kapel. Pánové nejen, že jsou velmi dobrými muzikanty, ale zároveň umí napsat dobré songy. Pokud máte rádi smečky jako BOLT THROWER, ENTOMBED, UNLEASHED, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, INCANTATION, CARNAGE, EDGE OF SANITY, jste tu správně. Zkrátka a dobře, pokud jste jako já vyrůstali na konci osmdesátých let a zachytili jste první i druhou vlnu death metalu, tak budete určitě spokojeni. Dostanete nejen dobře zvukově ošetřený materiál (Magnus Andre - recording, mixing, mastering) a tajemný obal (Priit Salusoo odvedl opravdu dobrou práci), ale hlavně pořádnou porci kruté a reálné smrti. Jako bych byl zavřený ve staré hrobce. Víka od rakví nadskakují do rytmu, kosti praskají a lebky pukají tlakem. Mráz se mi pomalu dostal až do podvědomí a mám pocit, že mě drží za ruku samotná smrt. Myslím, že jsem zde správně. Tady se hraje opravdově, reálně, klasicky, přesto pestře a neotřele. V každém rohu je jedna mrtvola. Každá byla zabita jiným způsobem. Zastřelení, ubití kladivem, spálení, oběšení, utopení, otrávení jedem. Procházím se touhle morbidní galerií a přemýšlím, co vymyslela Smrt pro mě. Padám pomalu do hlubiny, s čerstvě podříznutým hrdlem a album "Deceitome" je mým převozníkem na druhou stranu. Tajemný, démonický death metal, s pochmurně temnou atmosférou! Pohřební průvod přízraků! Ozvěny ze záhrobí! 


Asphyx says:

There's a dead body in every corner. Each one was killed in a different way. Shot, hammered, burned, hanged, drowned, poisoned. I walk through this morbid gallery, wondering what Death has come up with for me. Gradually I rot alive, slowly disintegrating into dust. I search the darkness for more and more bands who understand what it's like to cross over to the other side. I have already covered Estonian DECEITOME once on our website. We even have a joint interview, so if you feel like it, the links are at the bottom of the article.

The news immediately embraced me like a bloody fog. I was just standing in the cemetery and it was long since closed. I hid in an old dungeon from which a lot of great bands had come out. The Estonians refer to the best of what was recorded in this style in the nineties. They're believable, real, they know how to play with gloomy moods. 


It's probably a deadly odor that floats through the entire record, like some eerie testimony that literally had me pinned to the wall while listening. It's the melodies, the ideas, the overall atmosphere that is sometimes devastating, other times dark and cold. The music contains the typical and hard to describe melancholy of Nordic bands. The gentlemen are not only very good musicians, but they also know how to write good songs. If you like bands like BOLT THROWER, ENTOMBED, UNLEASHED, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, INCANTATION, CARNAGE, EDGE OF SANITY, you are in the right place. In short, if like me you grew up in the late eighties and caught the first and second wave of death metal, you'll be pleased. You'll not only get well sound treated material (Magnus Andre - recording, mixing, mastering) and mysterious cover art (Priit Salusoo did a really good job), but most importantly a good portion of cruel and real death. It's like being locked in an old tomb. The coffin lids are bouncing to the beat, bones are cracking and skulls are bursting with pressure. A chill slowly worked its way into my subconscious and I feel like I'm being held by the hand of death itself. I think I'm right here. The acting here is genuine, real, classic, yet colourful and fresh. There's a corpse in every corner. Each has been killed in a different way. Shot, hammered, burned, hanged, drowned, poisoned. I walk through this morbid gallery, wondering what Death has come up with for me. I fall slowly into the depths, my throat freshly slit, and the album "Deceitome" is my ferry to the other side. Mysterious, demonic death metal, with a gloomy dark atmosphere! A funeral procession of ghosts! Echoes from beyond the grave!


about DECEITOME on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Pit Of Despair 
02. Absolute Zero Subsistence 
03. Wall Of Delusive Horizon 
04. Soul Guard Skeleton 
05. The Doorlit 
06. SnoVVolveS 
07. Feed Me All The Blood In The World 
08. Out From Incantation 
09. Into Canalisation 
10. CO2 THC

band:
Ats Aim - Guitars
Tarvi Neemelaik - Guitars
Anders Melts - Vocals
Raiko Rajalaane - Drums
Alex Svart - Bass



Recenze/review - SADISTIK WARFARE - Seeds of Hate (2024)


SADISTIK WARFARE - Seeds of Hate
demo 2024, Selvajaria Records

for english please scroll down

Snažíš se jenom přežít a je to čím dál tím těžší. Ráno vstaneš a chce se ti zvracet. Není to včerejším alkoholem, ale zprávami, které si přečteš. Je to stále dokola, dokud budeš dýchat. Lži a přetvářka, slibují ti krásný život se spoustou úsměvů. Místo toho pochoduješ do práce jako obyčejný otrok. Lepší zítřky, krásné reklamy, před špatným přivíráme oči. Konečně pátek, první pivo si dáš, když vylezeš z továrny. Hospoda, kde hledáš svobodu, abys ji nakonec našel v malém zaplivaném klubu, kde  zrovna hrají thrash metal.

Takové to bylo na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Příliš se toho za tu dobu nezměnilo, lidé nejsou ani horší, ani lepší, možná trošku hloupější, ale pořád potřebují záchytný bod ve vesmíru, něco, na co se můžou spolehnout. A proto píšu o kapelách, jako jsou Portugalsko - Švýcarští maniaci SADISTIK WARFARE. Mám tu čest poslouchat jejich nové letošní demo a rovnou na začátek říkám (nebo spíše řvu do tmy) - ano, to je přesně ono, takhle to má vypadat!!! 


Prašivinou a vztekem nasáklý thrash metal, volně inspirovaný tím, co kdysi hrávaly kapely typu PROTECTOR, DESTRUCTION, SODOM, KREATOR. Samozřejmě, se současnějším zvukem a spoustou dobrých nápadů. Tenhle styl, když ho chcete dělat dobře, tak mu musíte věřit. Pánové mi nakopali zadek, pustili mi žilou, vymáchali mi ksicht v kaluži plné špíny a krve. Tohle je hudba z periférie, pro lidi, co si potřebují po těžké práci vyčistit hlavu od zbytečností. Je v ní kus rebelie, odporu proti dávno padlým modlám, proti politikům s jedovatými úsměvy. Je vlastně jedno, koho dnes volíš, stejně tě nakonec okradou. Máš sto chutí vyjít do ulic, když posloucháš "Seeds of Hate". Frustrace a vztek, nasbírané se shrbenými zády. Generace prokletých, kurva brácho, na podobné muzice jsem vyrůstal, mě se líbí a jsem rád, že jsou ještě kapely, které umí tenhle styl zahrát pořádně. Bez pozérství, bez přetvářky. Je to tak, z nového dema cítím opravdovost, krutou realitu. A tak zase jednou vstávám brzy a tančím na asfaltu. Lidé na mě koukají úkosem a říkají si, že jsem divnej, ale mýlí se. Já mám aspoň hudbu, já ještě umím na všechny hlupáky ukázat fuck off. Vychází prosím pěkně na kazetě u portugalských maniaků Selvajaria Records. A teď mě prosím omluvte, mám nějakou práci. Musím do hospody a napít se piva. Potom mě čeká malý klub na periferii. Doufám, že v něm budou hrát SADISTIK WARFARE a že to bude pořádně nahlas. Snažím se jenom přežít a je to čím dál tím těžší. Ráno vstanu a chce se mi zvracet. Není to včerejším alkoholem, ale zprávami, které jsem si přečetl. Je to stále dokola, dokud budu dýchat. Starý prašivý thrash metal s velkým množstvím nakumulované temné energie! Tohle demo vám urve hlavu u s páteří!


Asphyx says:

You're just trying to survive, and it's getting harder and harder. You get up in the morning and you want to throw up. It's not last night's alcohol, it's the news you read. It goes on and on as long as you can breathe. Lies and pretence, promising you a beautiful life with lots of smiles. Instead, you march to work like a common slave. Better tomorrows, beautiful ads, we turn a blind eye to the bad. Finally, Friday, the first beer you have when you come out of the factory. A pub where you look for freedom, only to find it in a small, seedy club where they're playing thrash metal.

That's what it was like in the late '80s and early '90s. Not too much has changed in that time, people are neither worse nor better, maybe a bit dumber, but they still need a clue in the universe, something they can rely on. And that's why I write about bands like Portugal's Swiss maniacs SADISTIK WARFARE. I have the privilege of listening to their new demo this year and right off the bat I say (or rather scream into the darkness) - yes, this is it, this is how it should be!!! 


Thrash metal soaked in filth and rage, loosely inspired by what bands like PROTECTOR, DESTRUCTION, SODOM, KREATOR used to play. Of course, with a more contemporary sound and lots of good ideas. This style, if you want to do it well, you have to believe in it. Gentlemen kicked my ass, dropped my vein, washed my face in a pool of dirt and blood. This is music from the periphery, for people who need to clear their heads of uselessness after hard work. There's a piece of rebellion in it, a resistance against long fallen idols, against politicians with poisonous smiles. It doesn't really matter who you vote for these days, they'll still steal from you in the end. You feel like taking to the streets listening to "Seeds of Hate". Frustration and anger, collected with a hunched back. Generation of the damned, fuck bro, I grew up on music like that, I like it and I'm glad there are still bands that can play that style properly. No posturing, no pretense. It's true, the new demo makes me feel real, harsh reality. And so once again I get up early and dance on the asphalt. People look at me sideways and think I'm weird, but they're wrong. At least I have music, I can still point the fuck off at all the fools. It's coming out on cassette from Portuguese maniacs Selvajaria Records. Now if you'll excuse me, I'm busy. I have to go to the pub and have a beer. Then I've got a little club on the outskirts. I hope it's SADISTIK WARFARE and it's really loud. I'm just trying to survive and it's getting harder and harder. I get up in the morning and I want to throw up. It's not the alcohol from last night, it's the news I read. It goes on and on for as long as I can breathe. Old dusty thrash metal with a lot of accumulated dark energy! This demo will rip your head off!



Sadistik Warfare - Seeds of Hate:
Intro / Rest In Pain
Bringer of Death
Seeds of Hate
Wild In the Streets ( Tribute to Circle Jerks )
Total Playing Time: 12:15

The band line up is composed by:
Nuno Santos on guitars,
Phillip Stengele on drums,
Hugo Conim on bass
Roberto Raposo on vocals.






TWITTER