DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 30. července 2024

Rozhovor - MOURNERS LAMENT - Mrazivé, temné, mlhavé ozvěny ze starodávných doom death metalových pohřebišť!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Chile - MOURNERS LAMENT.

Odpovídal Alfredo Pérez (zpěv), děkujeme!

Ave MOURNERS LAMENT! Zdravím do chilského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Hey Deadly Storm! Především moc děkuji za tento rozhovor! Mezi naším prvním přístupem k plnohodnotnému albu a tím, co jsme udělali teď, došlo k mnoha změnám. Za poslední roky jsme měli několik změn v sestavě, nový vzduch, nové nápady, nový styl práce jako kapela, mezi dalšími věcmi, které nás přiměly být plně nadšeni změnami a opravdu aktivně pracovat na tom, co je teď Mourners Lament. Jelikož jsme měli velmi dobré zkušenosti s naším kamarádem Carlosem Fuentesem (naším aktuálním zvukařem), řekli jsme si, že by bylo dobré s ním na novém albu spolupracovat, a poté, co jsme slyšeli konečný výsledek, můžeme říct, že výsledný produkt je po všech stránkách naprosto krásné album, a můžeme říct, že jsme naprosto hrdí na to, čeho jsme dosáhli po všech stránkách, ať už jde o skladby, groovy, kvalitní zvuk atd.

„A Grey Farewell“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál MOURNERS LAMENT?

Některé z nápadů byly zpracovány po vydání prvního řadového alba, ale tyto nápady zůstaly v kapse, zatímco kapela měla malou pauzu mezi koncerty a živým hraním. Přišla pandemie a tím se celý proces zpomalil, ale úplně nezastavil. Mezi těmi lety vzniklo vlastnoručně doma nahrané EP, které bylo naprostou předzvěstí toho, co přišlo potom. Nové koncerty přinesly do kapely novou krev a pak jsme se rozhodli nahrát něco, co mělo být druhým plnohodnotným albem ML. Nápady na hudbu přinesli někteří z hlavních kamenných členů kapely, takže hlavní jazyk nad hudbou zůstal nedotčen a, jak můžete slyšet, hudba si zachovává své vlastní kořeny a zvuk.


Kdo je podepsán pod nahráváním a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Jak jsme odpověděli na předchozí otázku, poté, co jsme spolupracovali s Carlosem Fuentesem jako naším zvukařem na koncertech, a poté, co jsme si ověřili jeho předchozí práci s jinými kapelami ve studiu Sonido Origen (jeho osobní studio), jsme se rozhodli, že on bude zodpovědný za práci na všem, co se bude týkat procesu nového alba, takže všechny přípravy, od procesu nahrávání až po mix a mastering, probíhaly ve studiu Sonido Origen velmi hladce a přátelsky (ale naprosto profesionálně). Carlos se vyzná ve svém oboru, takže nám hodně pomohl a působil jako guru v oblasti mikrofonů, zkreslení/ambientů a jako jakýsi řemeslník v postprodukční fázi... musíme říct, že ML je a bude vždy vděčný za jeho práci na tomto novém materiálu.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Personal records a je opatřeno démonickým obalem. Autorem je Enzo Toledo G. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Rozhodnutí najít umělce, který by vytvořil obal alba, bylo snadné. Není pro nás těžké si uvědomit, že naše domovská země Chile má spoustu skvělých ilustrátorů a výtvarníků, takže poté, co jsme začali přemýšlet o tom, kdo bude mít na starosti reflexi toho, jak by měl být koncept/hudba viděna na papíře, naše myšlenky směřovaly rovnou k Enzovi Toledovi, chilskému výtvarníkovi, který má bohaté zkušenosti se spoluprací s doomovými kapelami, dokonce měl vlastní undergroundový label „Proyecto Sepulcro“, takže co jiného byste potřebovali v jeho životopise, aby byl tím vyvoleným? Byl tím, koho jsme potřebovali, a poté, co jsme mu řekli o tomto projektu, Enzo souhlasil a požádal o hudbu, texty a všechny nápady spojené s albem. Nechali jsme si zcela otevřené dveře, abychom slyšeli a viděli, co o všech těchto informacích promítne do své tvorby, a člověče, on to zvládl na jedničku! Zbytek je historie, přesvědčte se o tom sami, zatímco držíte v ruce svůj výtisk „A Grey Farewell“.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Chile si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Jednoduchá otázka... JIŽNÍ AMERIKA! Metalová hudba v Chile se za posledních 20 let rozrůstá jako zlé semeno, a to díky extrémnímu vlivu zásadní undegroundové scény black/death/thrash metalových kapel z Kolumbie a Brazílie, a proč ne, pod vlastním vlivem pod chilskými kapelami jako Pentagram (CL), Totten Korps, Death Yell a spoustou pekelně extrémních kapel odtud. Právě teď asi některé děti do 20 let slyšely tyhle hudební monstra už v dětství a co od nich čekáte, až se chopí nástroje a stanou se muzikanty? Melodické švédské metalové sračky nebo extrémní whatosever metal sutff? NE! Odpovědí je kopanec do ksichtu přicházející od novějších kapel pocházejících z CL, to je pravda, pane! Hudební scéna v Chile je zamořená extrémními kapelami, člověče!

Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit MOURNERS LAMENT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

„Zkáza je pro ty, jejichž srdce bije pomaleji“. Mournful Congregation mají v tomto ohledu pravdu. Náš zvuk, naše beaty a naše hudba nejsou stylem pro každého. DOOM a to, co jako kapela děláme, vzniká pravděpodobně jako odraz toho, co se nám líbí a co chceme reflektovat jako hudební kompozici pro osobní vkus. Víme, že Doom obecně nemá tak velký ohlas, ale přesto ho chceme dělat, i když nemáme tisíce příznivců. S ohledem na to se nebojíme přiznat, že jsme kapela hodně ovlivněná svatou trojicí UK Doomu, speciálně na prvních EP/Albech Anathemy, ale s VELMI zpracovanou, emotivní a filtrovanou prací, abychom se nestali kopírkou toho, co bylo pro nás vlivnou hudbou, kapelou a umělci. V posledních letech jsme dosáhli některých našich cílů, protože jsme hráli například na „Dutch Doom Days“, ale pokud by to bylo možné, opravdu bychom si rádi zahráli s některou z vlivných kapel nebo na speciálních Doom festivalech mimo Jižní Ameriku, jako je Madrid is The Dark, Doom Over Vienna nebo jiné skvělé Doom festivaly v Evropě.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Na to musíme říct, že většinou pracujeme sami, zejména pokud jde o koncerty a turné, ALE tentokrát nám velmi pomohlo, že jsme měli podporu našeho blízkého přítele a šéfa labelu Jacoba Cordovy, člověka, který má spoustu zkušeností nejen jako skvělý hudebník, ale i jako tvrdý metalový fanoušek a zkušený člověk ve všem, co underground znamená a jak funguje. On a Personal Records nám hodně pomohli ukázat masám, co teď děláme. A když už mluvíme o našem způsobu, jak podpořit to, co se nám líbí, ve skutečnosti je pět kluků z Mourners Lament součástí malého společenství doomových muzikantů v Santiagu a blízkých městech v okolí, protože všichni pracujeme v různých doomových kapelách, chodíme na koncerty, kupujeme si CD, vinyly, trička, nášivky a cokoliv, co by mohlo být tím malým zrnkem písku, které pomůže vašim kolegům v této malé skupině příznivců tohoto stylu. A ANO, paříme a pijeme pivo jako zvířata!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako MOURNERS LAMENT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Všichni v ML jsme starší než 40 let, takže jsme byli právě uprostřed toho, co bylo obchodování s kazetami, zatímco vinyly mizely a CD dobývala trhy a pak zase s povstáním vinylů, zatímco digitální hudba získávala ztrátové území. Víme, že se musíme učit a zvykat si pracovat pod tímto pláštěm digitální éry, ale máme milovníky hudby, snažíme se stále zpřístupňovat naši hudbu těm, kteří hudbou stále žijí jako za starých časů. Streamování hudby, stahování a cokoli, čeho se digitální éra týká, vypadá spíš jako malá trampolína, aby nás slyšeli i za oceánem a abychom těm mladším generacím ukázali, že pomalejší hraní je taky zajímavý, hluboký a katarzní způsob tvorby hudebního umění.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

To je skvělá otázka. Asi každý hudebník, který tento styl praktikuje, by vám na něj řekl jiný názor. Přinejmenším v případě Mourners Lament děláme hudbu, která vychází z našeho srdce, a protože našimi vlivy byly právě zmíněné kapely, přirozeně jsme dospěli k takto definovanému zvuku. Nejsme extrémní death/doomová kapela, a abych byl přesný, ano, děláme tento druh stylu, ale je zcela ponořený/spojený s jinými styly, jako je post rock, funeral doom a death metal, dokonce s mírnými, ale depresivními melodiemi. Hraní tohoto druhu hudby je naprosto katarzní, protože tempo a feeling každé skladby nás přivádí do stavu, ve kterém se všichni cítíme velmi dobře, a zdá se, že dokonce můžeme využít naše koncerty jako způsob osvobození energie, ať už dobré nebo špatné, jak vidíte, všichni si užíváme hrát nahlas a těžce.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají MOURNERS LAMENT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy opět navštívíte Evropu? Jestli se nepletu, tak u nás v České republice jste již hráli?

Máme naplánováno několik koncertů v Chile a právě teď plánujeme nové turné po Evropě na rok 2025, takže si držíme palce, abychom navštívili nová místa, nové festivaly a nové zážitky. A ano! V listopadu 2022 jsme hráli v Modré Vopici s Majestic Downfall a The Corona Lantern, byl to fakt super koncert! Doufám, že se do Prahy zase vrátíme!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „A Grey Farewell“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za tento zajímavý rozhovor a prosím, přijďte se na nás podívat, pokud budeme poblíž! Na zdraví!

pondělí 29. července 2024

Recenze/review - DISLOYAL - Divine Miasmata (2024)


DISLOYAL - Divine Miasmata
CD 2024, Black Lion Records

for english please scroll down

Pokaždé, když se stalo něco zlého nebo ošklivého, tak stál ve stínu. Díval se a nasával pach smrti. Čím víc utrpení, tím lépe. Sledoval tiché vraždy v opuštěných ulicích, oběšence houpající se ve větru, utopence, vznášející se na hladině. Byl našeptávačem, démonem temnoty, který se objevil pokaždé, když někdo zemřel. Byl průvodcem samotné Smrti. Osamělý, navěky prokletý, bloudil mezi naším i oním světem. Vždy, když jsem jej potkal, doporučil mi nějakou dobrou hudbu.

Polské DISLOYAL lze svým způsobem považovat za legendu. Historie kapely totiž sahá až do roku 1997. Kapela rozhodně netrpí nadprodukcí. Ale pokaždé, když vydá nové album, je to pro nás, staré fanoušky velká událost. Na novinku jsem se těšil a byl jsem odměněn perfektním, propracovaným a syrovým death metalem s podmanivou atmosférou. 


Kapela má a vždycky měla svůj nezaměnitelný rukopis. Jako bych byl pokaždé zavřený do studené kobky hluboko pod zemí. Jenom já a moje vlastní svědomí. K tomu poctivá porce ostrých, krvavých riffů, melodií, které se mi zadírají hluboko do mozku i do podvědomí. Polákům se opět povedlo vytvořit velmi neotřelé a zajímavé nálady. Některé pasáže jsou velmi mrazivé, bolestivé, zákeřné, jiné divoké a bestiální, naleznete zde ale i zvláštní melancholickou náladu. Zazní i spousta technických prvků, které ale vůbec neruší. Naopak, jsou do skladeb vloženy velmi zkušeně a elegantně. Není divu, tahle smečka je společným dílem zkušených muzikantů. A to i přesto, že byla překopána celá kapela a z původní sestavy zůstal pouze bubeník Jarosław Paprota. Novinka je potom progresivnější, techničtější, pestřejší a pánové se nebojí více experimentovat a objevovat nová zákoutí. Zazní tu lehké odkazy na kapely jako IMMOLATION, HATE ETERNAL, DEATH, ale třeba i takové BRUTALITY, MONSTROSITY, případně GORTAL, TRAUMA. Líbí se mi zvuk, pod kterým je podepsán Arkadiusz "Aro" Jabłoński (MASACHIST). Fanoušek dostane velmi komplexní, naléhavé a perfektně složené i nahrané dílo. Zároveň si DISLOYAL zachovávají takovou tu surovost, hnilobu a absolutní tmu, kterou máme všichni u tohoto stylu tolik rádi. Vše je vypilované k dokonalosti, zároveň neurvalé a drsné. Pro mě osobně je skvělé i to, že každým novým poslechem album zraje, stále objevuji něco nového, další zajímavý moment. Jakoby mě obestřela absolutní tma a podala mi svoji kostnatou ruku samotná smrt. Pokaždé, když se stane něco zlého nebo ošklivého, tak stojím ve stínu. Dívám se a nasávám pach smrti. Jsem našeptávačem, démonem temnoty, který se objeví pokaždé, když někdo zemře. Nebo když potkám poctivou a dobře zahranou muziku jako v tomto případě. Surové, temné death metalové album, které je vybroušené k dokonalosti! Na povrch budou vytaženy vaše nejděsivější myšlenky!


Asphyx says:

Every time something bad or ugly happened, he stood in the shadows. He'd watch, and he'd suck in the smell of death. The more suffering, the better. He watched silent murders in deserted streets, hangmen swinging in the wind, drowned men floating on the water. He was a whisperer, a demon of darkness that appeared every time someone died. He was a guide to Death itself. Lonely, forever cursed, he wandered among our world and the next. Every time I met him, he recommended some good music.

In a way, Polish DISLOYAL can be considered a legend. The history of the band goes back to 1997. The band certainly doesn't suffer from overproduction. But every time they release a new album, it's a big event for us old fans. I was looking forward to the new release and was rewarded with perfect, sophisticated and raw death metal with a captivating atmosphere. 


The band has and always had its own unmistakable signature. It's like I'm always locked in a cold dungeon deep underground. Just me and my own conscience. A fair portion of sharp, bloody riffs, melodies that dig deep into my brain and subconscious. Once again the Poles have managed to create very novel and interesting moods. Some passages are very chilling, painful, insidious, others are wild and bestial, but you can also find here a strange melancholic mood. There are also a lot of technical elements, but they are not distracting at all. On the contrary, they are inserted into the songs very skilfully and elegantly. No wonder, this pack is the joint work of experienced musicians. This is despite the fact that the whole band was rebuilt and only drummer Jarosław Paprota remained from the original line-up. The new album is more progressive, more technical, more varied and the gentlemen are not afraid to experiment and explore new corners. There are light references to bands like IMMOLATION, HATE ETERNAL, DEATH, but also BRUTALITY, MONSTROSITY, GORTAL, TRAUMA. I like the sound, which is signed by Arkadiusz "Aro" Jabłoński (MASACHIST). The fan gets a very complex, urgent and perfectly composed and recorded work. At the same time DISLOYAL retain that rawness, rottenness and absolute darkness that we all love so much about this style. Everything is polished to perfection, at the same time unrelenting and harsh. What's also great for me personally is that with each new listen the album matures, I keep discovering something new, another interesting moment. It's as if absolute darkness enveloped me and death itself gave me its bony hand. Every time something bad or ugly happens, I stand in the shadows. I look and I breathe in the smell of death. I'm a whisperer, a demon of darkness that appears every time someone dies. Or when I meet honest, well-played music, as in this case. A raw, dark death metal album that is polished to perfection! Your scariest thoughts will be brought to the surface!


Recenze/review - DISLOYAL – Godless (2015):


tracklist:
1. Divine Mismata
2. Silent Revolution
3. The Black Pope
4. 1347-1352
5. Stella Peccatorum
6. Betrayed Faith
7. Religion Of Warfare
8. Ravens Of Starvation
9. The Ascension Of Abaddon

Lineup:
Konstantin Kolesnikov - Vocals
Artyom Serdyuk - Guitars
Jaroslaw Paprota - Drums
Kolya Kislyi - Bass
Yahor Liatkouski - Guitars






Recenze/review - CARNOPHAGE - Matter of a Darker Nature (2024)


CARNOPHAGE - Matter of a Darker Nature
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vlastně ani nevěděl, co po něm chtějí. Netušil, proč jej chytili uprostřed noci, svázali, odvezli do starého opuštěného domu a prováděli na něm všechny ty zlé a ošklivé věci. Přivázaný ke zdi, bičovaný do bezvědomí, s vytrhanými nehty a bez zubů. Netuší, co bude následovat. Bez jídla a bez spánku rozmlouvá s krysami, které čekají na jeho maso. Ty nejhnusnější a nejkrutější noční můry se staly krutou realitou. Proč? Možná proto, že neustále dokola poslouchal nové album tureckých maniaků CARNOPHAGE.

Když se potom z toho hrozného snu probudil, byla temná noc a nad městem se vznášely jako špatné svědomí černé mraky. Bylo na čase si vykopat vlastní hrob. Nové album je totiž nejen surové a hnisavé, ale také pěkně návykové. Pokud máte rádi brutální death metal, technické pasáže a pach zkažené krve, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci zkaženého masa. 


Tenhle styl se dá hrát mnoha způsoby a Turci zvolili jeho temnější, zlejší a démoničtější variantu. Jedná se o třetí dlouhohrající album kapely a také o další perfektně zpracovaný materiál. Zvuk, obal (Mitchell Nolte), vše sedí perfektně na svých místech. Je to zlý, bestiální, surový atak na vše podvědomí, o velmi dobře napsané riffy, o motivy, které se vám zadřou pod kůži. Na rozdíl od jiných kolegů v tomto stylu, se ani na chvilku nenudím. Všechny skladby v sobě mají drive, sílu, i pověstně chvění. Základem jsou odkazy na to, co hrály a hrají kapely jako SUFFOCATION, DISENTOMB, ULCERATE, DEEDS OF FLESH, DEFEATED SANITY, DYING FETUS, HOUR OF PENANCE. Přidávány jsou potom velké kusy vlastních nápadů a invence. Jako celek hoří album jasným černým plamenem. Přijde mi, že i po dlouhé době společného setkávání na nahrávce nic nechybí, ani nepřebývá. Zároveň stále objevuji něco nového, zajímavého. A také, což je pro mě asi nejdůležitější, mě baví "Matter of a Darker Nature" poslouchat. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. CARNOPHAGE vám vystřelí mozek z hlavy a udělají to velmi elegantně a inteligentně. Vše je promyšlené k dokonalosti. Přivázaný ke zdi, bičovaný do bezvědomí, s vytrhanými nehty a bez zubů. Netuším, co bude následovat. Bez jídla a bez spánku rozmlouvám s krysami, které čekají na moje maso. Ty nejhnusnější a nejkrutější noční můry se staly krutou realitou. Je na čase si vykopat vlastní hrob. Špinavý, temný technický brutální death metal, ušpiněný od krve a nenávisti! Perfektně seřízený stroj na zabíjení! 


Asphyx says:

He didn't really know what they wanted him to do. He didn't know why they had caught him in the middle of the night, tied him up, taken him to an old abandoned house and done all these evil and ugly things to him. Tied to the wall, whipped unconscious, with his fingernails pulled out and his teeth missing. He has no idea what's coming next. Without food and without sleep, he talks to the rats waiting for his meat. The most hideous and cruel nightmares have become a cruel reality. Why? Maybe because he listened to the new album by Turkish maniacs CARNOPHAGE over and over again.

When he woke up from that horrible dream, it was a dark night and black clouds hovered over the city like a bad conscience. It was time to dig his own grave. Because the new album is not only raw and festering, but also pretty addictive. If you like brutal death metal, technical passages and the smell of rotten blood, don't hesitate a moment. You will get a good portion of rotten meat.


This style can be played in many ways and the Turks have chosen a darker, more evil and demonic version of it. This is the band's third full-length album and also another perfectly crafted material. The sound, the cover art (Mitchell Nolte), everything fits perfectly in place. It's a vicious, bestial, raw assault on everything subconscious, about very well written riffs, about themes that get under your skin. Unlike other colleagues in this style, I don't get bored for a moment. All the tracks have drive, power, and the proverbial shiver in them. At the core are references to what bands like SUFFOCATION, DISENTOMB, ULCERATE, DEEDS OF FLESH, DEFEATED SANITY, DYING FETUS, HOUR OF PENANCE have played and are playing. Then large chunks of their own ideas and inventiveness are added. As a whole, the album burns with a bright black flame. It seems to me that even after a long time together, nothing is missing or lacking on the record. At the same time I am still discovering something new and interesting. And also, which is probably the most important for me, I enjoy listening to "Matter of a Darker Nature". If you like this style, don't hesitate a moment. CARNOPHAGE will blow your brains out and do it very elegantly and intelligently. Everything is thought out to perfection. Tied to the wall, whipped unconscious, with his fingernails pulled out and his teeth missing. I have no idea what's going to happen next. With no food and no sleep, I talk to the rats waiting for my meat. The most hideous and cruel nightmares have become a cruel reality. It's time to dig my own grave. Dirty, dark, technical, brutal death metal, stained with blood and hate! A perfectly tuned killing machine!



Track listing -
1. In My Bones
2. Until The Darkness Kills The Light
3. Matter Of A Darker Nature
4. Underneath The Horrendous One
5. Death Works Overtime
6. Eventually They Will Die
7. The Day We Avenge On
8. From Possibility To Actuality

Line up -
Oral - Vocals
Mert Kaya - Guitars
Serhat Kaya - Guitars
Bengi Özgün Öztürk - Bass
Onur Özçelik - Drums

Artwork by Mitchell Nolte (Resin Tomb)


neděle 28. července 2024

Recenze/review - CHAPEL OF SAMHAIN - Black Onyx Cave (2024)


CHAPEL OF SAMHAIN - Black Onyx Cave
CD, cassette 2024, Nuclear Winter Records, Helldprod Records

for english please scroll down

Napětí by se dalo krájet rezavým nožem. Včera jsem otevřel další z prokletých hrobů. Dnes mě čeká exhumace staré, prašivé rakve. Netuším, kdo by mohl být uložený uvnitř. Víko je pevně přibité a cítím nejen pach rozkládajícího se masa, ale i síru. Jakoby uvnitř ani neležel člověk, ale nějaký pradávný, zlý a krvelačný tvor. Moje domněnky se potvrdí, když se konečně dostanu k tělu. Vyděšená tvář, zkroucené ruce. V nich kazeta portugalských tmářů CHAPEL OF SAMHAIN. Musel být pohřebný zaživa, napadne mě jako první. Zapnu play na přehrávači, který mi dělá společnost již dlouhé roky v márnici a obklopí mě nepropustná tma.

Mám rád starodávné death metalové rituály, s chutí vždy ochutnám zkažené maso. Toulám se temnotou již dlouhé roky a nahlížím do kobek a hrobů, o kterých si myslím, že v nich naleznu pravý, nefalšovaný a ryzí black a death metal. Jeden jsem si pro sebe opět objevil. Má na náhrobku nápis CHAPEL OF SAMHAIN.


Je to velmi hnilobná hudba, je to ozvěna ze starých chrámů, ve kterých pořádali prokleté rituály padlí kněží. Pokaždé, když najdu podobné pohřebiště, pokaždé, když slyším takovou hudbu, tak se ocitnu v jiném světě, za oponou. Na druhé straně, za řekou Styx.  V močálech, ze kterých není návratu. Dívám se zase jednou do tmy a užívám si prašivý zvuk, přemýšlím o motivu na obalu, ale hlavně, vnímám celým svým tělem jednotlivé melodie, nápady, riffy. Vše je staré, plesnivé, nihilistické. Pokud máte rádi kapely jako PROFANATICA, ACHERON, VITAL REMANINS, TEITANBLOOD, MORGOTH, ACHERON, IMPRECATION, tak se vám určitě bude líbit i tento obřad. Je totiž nasáklý špínou, zkaženou krví a negací všeho dobrého. Rád a často jsem za sebou zavíral dveře od márnice, s chutí jsem se k "Black Onyx Cave" vracel. Je velmi dobře napsaná, má v sobě i něco navíc. Takovou tu černou energii, těžkost a syrovost. Vše plyne kupředu jako stoka pod vaším městem. Na pochod se vydal další pohřeb. Postavy v kápích, obličeje bez tváří. O nebožtíkovi se říkalo, že je uhranutý, že je posedlý ďáblem. Jeho tělo ani rakev nejdou spálit. Najde je až po letech, jeden starý archeolog, který se zaobírá starým kovem smrti a líbí se mu, když jsou skladby ušpiněné strachem a nenávistí. Nelze jinak, než vám letošní desku doporučit. Je v ní totiž vše potřebné pro opravdovou exhumaci starých hrobů. Smrt si nakonec vždy najde cestu k vašemu srdci. V případě téhle smečky to platí na sto procent. Také slyšíte šepot nemrtvých? Já ano. Napětí by se dalo krájet rezavým nožem. Včera jsem otevřel další z prokletých hrobů. Dnes mě čeká exhumace staré, prašivé rakve. Hnilobný zápach prokletého, čerstvě exhumovaného hrobu! Black death metal, který smrdí sírou! 


Asphyx says:

The tension could be cut with a rusty knife. Yesterday I opened another of the cursed graves. Today I'm going to exhume an old, dingy coffin. I have no idea who might be buried inside. The lid is nailed tight and I can smell not only the stench of decomposing flesh, but also sulphur. It's as if there's not even a man inside, but some ancient, evil, bloodthirsty creature. My suspicions are confirmed when I finally get to the body. A frightened face, twisted hands. In them, a cassette tape of the Portuguese darkies CHAPEL OF SAMHAIN. He must have been buried alive, my first thought. I turn on the player that has kept me company for years in the morgue and an impenetrable darkness surrounds me.

I love the ancient rituals of death metal, always tasting the rotten flesh with relish. I have been wandering the darkness for many years, peering into dungeons and graves where I think I will find true, unadulterated and pure black and death metal. I've found one for myself again. It has the inscription CHAPEL OF SAMHAIN on the tombstone.


It's very rotten music, an echo of the old temples where the fallen priests held their cursed rituals. Every time I find a burial ground like this, every time I hear this music, I find myself in another world, behind the curtain. On the other side, beyond the River Styx. In a swamp from which there is no return. I look once again into the darkness and enjoy the dusty sound, thinking about the motif on the cover, but most importantly, I feel the individual melodies, ideas, riffs with my whole body. Everything is old, moldy, nihilistic. If you like bands like PROFANATICA, ACHERON, VITAL REMANINS, TEITANBLOOD, MORGOTH, IMPRECATION, then you will definitely like this ritual. It is soaked in filth, corrupted blood and negation of all that is good. I have gladly and often closed the morgue door behind me, returning to "Black Onyx Cave" with gusto. It's very well written, and has a little something extra to it. That kind of black energy, heaviness and rawness. Everything flows forward like a sewer under your town. Another funeral on the march. Characters in hoods, faces without faces. The dead man was said to be bewitched, possessed by the devil. His body and coffin cannot be burned. He finds them only years later, an old archaeologist who deals in the old metal of death and likes it when the tracks are stained with fear and hatred. I can't help but recommend this year's album. For it has everything you need for a true exhumation of old graves. Death will always find its way to your heart in the end. In the case of this pack, that's 100% true. Do you hear the whispers of the undead? I do. You could cut the tension with a rusty knife. I opened another of the cursed graves yesterday. Today I'm going to exhume an old, dingy coffin. The putrid stench of a cursed, freshly exhumed grave! Black death metal that reeks of brimstone!



Chapel Of Samhain's Black Onyx Cave Tracklist:

Side A:
1. Charnel [04:59]
2. Flesh [05:18]
3. Pale [04:14]

Side B:
4. Delirium [05:21]
5. Portal [07:03]
6. Ether [05:31]

Line-up:
BLACK ONYX - artistic concept, veil composer, throat channeler, mineral conductor, and ignominious producer from the plainness infinity.
PHOROS - mass ritual ensemble holistic architect and black hole summoner for all fiery production baptized in volcanic ashes.



A few questions - interview with black death metal band from Portugal - CHAPEL OF SAMHAIN.


A few questions - interview with black death metal band from Portugal - CHAPEL OF SAMHAIN.

Answered Black Onyx, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Greetings, here’s Black Onyx creator of Chapel of Samhain, the band’s birth was in 2023 and obscure death metal is my aim. The line-up is me and Phoros being myself responsable for everything from concept, to composition and also production and Phoros for all instrumentation and also production/mastering.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Black Onyx Cave was recorded in Monolithic Studios being Phoros the main responsable for all sound engineering, production and mastering although always under my guidance. It was a very organic session for all of us which forward the spirit of the album way up high.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Black Onyx Cave was released in all formats, CD (300 units) and Vinyl (250 units) by Nuclear Winter Records and in Tape (50 units) by Helldprod Records.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I write all lyrics and they deal with life and death as an universal and eternal common path. As a portal, you travel from one to another exploring different dimensions of flesh and spirit. In this flux all is endless, all is nothing and nothing is all. From matter to dust and from dust to matter we all reach our higher self as beings. Transmutation is the key!

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo concept is mine and Zuki from Belial NecroArts did the design in an awesome manner. The band only has a bandcamp page: chapelofsamhain.bandcamp.com/ and an email address: chapelofsamhain@gmail.com. Important for a band is the quality of the label’s promotion, 80% of the release outcome comes from that factor. Also being exposed in social media corrupts the spirit within music is felt when it‘s done as an form of art. As I see it, my music is to be kept in the underground and to be consumed with a monolithic burning passion and for that to happen the only way is to sacrifice the mainstream means.


Which label did you choose for releasing your album and why these labels? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Both Nuclear Winter Records and Helldprod Records are very serious and professional labels, they’ve been incredible in their releases proofing to be loyal to their principles and supportive to the band needs. All our gratitude to them!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I like te usual early deah metal bands such as Hellhammer, Possessed also black metal from Bathory to Beherit.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Several labels were contacted but the ones who matter for this matter are Nuclear Winter Records and Helldprod Records.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Chapel of Samhain isn’t playing gigs, maybe in the future, I will see about that.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

I will make a new album in the near future.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact the band through the bandcamp page: chapelofsamhain.bandcamp.com/ and the email address: chapelofsamhain@gmail.com.

Thanx for the interview.






---------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý sedmý - Rocková hvězda


Příběh čtyř stý šedesátý sedmý - Rocková hvězda

Měl to být takový obyčejný den. Ráno do školy, místo odpoledních přednášek potom k Darebákovi na opečený buřty a pivo. Pak sraz s blondýnkou, dlouhá procházka a nějaká dobrá večeře. Jenže osud tomu chtěl zase jednou úplně jinak. Už ráno, když jdu kouřit mezi dvěma ranními cvičeními, potkám na kouřový jednu slečnu z kruhu, co sedí vždycky v levici vedle mě. Většinou bývám ve škole docela zamlklý a moje myšlenky létají někde úplně jinde, ale ona plakala. A to víte, my chlapi máme v sobě zakódované, že holkám se neubližuje, že to jsou křehký stvoření a potřebují chránit. Ono tedy, jak která a jak kdy, ale uvědomme si, že mi bylo dvacet. A slečna byla sice trošku oplácaná, ale jinak vždycky moc milá. Na rozdíl od jiných, které mnou trošku opovrhovaly, protože jsem neplnil jejich jasnou představu o krásně oblečeném princi. Zeptal jsem se tedy, proč brečí. Nejdřív jen mávla rukou, ale pak se znovu rozvzlykala a nakonec skončila u mě v náručí. Asi jsem budil dojem dobré duše. 

Podal jsem jí kapesník, nabídl ještě jedno cigáro a za chvilku už jsme šli spolu na pivo. Mluvila. O nějakém chlápkovi, co ho potkala na zábavě. Prý skvělý muzikant, který ji sliboval hory a doly, rybníky i nekonečnou lásku. Podivoval jsem se nad dívčinou naivitou, ale postupně mi docházelo, že je vlastně taková neposkvrněná. Teď tedy myslím její mysl a názory, tělo už měla poskvrněné dost. On ji totiž pan muzikant ošukal po koncertě v kumbále za výčepem a naše milá hrdinka z toho jednoho chvilkového radostnění otěhotněla. Aha, klasická situace. Ona to bere vážně (nebo naopak) a on ne. Nechám jí mluvit. Je mi sice trošku divné, že pije pivo, ale ono se to tenkrát tolik neprožívalo. Taky kouřila a když vyfukovala kouř, tak dělala kroužky. Měla takový ten naivní obličej holky z vesnice odněkud z jižních Čech, ale jak mluvila, tak mi pomalu docházelo, že je to celé jedna velká hra. Zeptám se tedy, proč oslovila zrovna mě. Nejsem zrovna utěšovatel a kluk, který by chtěl s holkama jenom kamarádit. 

Chvíli se na mě kouká, pak zamrká jako panenka. No víš, chtěla jsem tě nějak oslovit. Odpovím, že to byl tedy herecký výkon. Tolik pláče. A taky si mě pěkně naštvala. Už jsem přemýšlel, jak ti pomůžu. Mluvila ještě chvilku a já pomalu zjišťoval, že to nebude mít v hlavě asi úplně v pořádku. Zdrhnu zadem a moje díky patří Darebákovi, který jen souhlasně zamručí. Ženský, co? Řekne vševědoucně, jakoby někdy nějakou měl. I když, kdo ví. Cesty páně jsou... a štěstí někdy sedne i na vola. Nasadím si sluchátka a vezmu to přes pole. Na koleji si čtu a čekám na svoji dívku. Vyprávím jí svůj zážitek a ona se mi směje, že jsem jak nějakej kněz. A tak si na chvilku hrajeme na jeptišku a znáte to, jsme mladí, dál se rozepisovat ani nemusím. Venku je krásně, tak se jdeme večer projít. Jsem plný energie, tak v borském parku tančím a křičím a mám radost jenom tak, že jsme spolu a tím svým smíchem jí nakazím a ona mi pak říká, že je se mnou sranda, že je super, že mě má. Což mě povzbudí, předvádím se, jak to my kluci děláme, když se nám dívka líbí. Musíme někam zapadnout a dát si něco dobrého, navrhne. Slavie, to je to místo, kam zalezeme. Hezky do rohu. 

Napájím se pivem a padá to do mě hrozně rychle, je fakt nějakej dobrej den. Vůbec nic to se mnou nedělá, tak si objednám rum a svojí milé betona, kterého má tak ráda. Kouříme a vedeme děsně vtipný řeči. Je tu jen pár štamgastů s raketami položenými na sedačkách. Na venkovním hřišti ještě pár dívek hraje. Kolem prdýlek jim vlajou sukýnky a já si říkám, že to je sport na který by se snad i dalo dívat. Na plážový volejbal ženy to tedy nemá, ale ujde to. Pak jdou asi holky do sprch, protože je kurt najednou prázdný a poletují na něm jenom zelené listy. Do hospody potom vlezou ještě celé červené. Blondýnka si všimne, že se na ně dívám a přitáhne si mě k sobě. Tady jsem, haló. Usměju se a omluvím, pivo a panáky mě nějak rozstřelí. Jdu na hajzlík a mám co dělat, abych se trefil do žlábku. Náladu mám ale super, protože si pohvizduju. Když se vracím ke stolu, něco je divně. Moje milá nesedí sama. U ní je asi čtyřicetiletý chlápek, s trvalou na hlavě. Má na sobě kožené kalhoty, což mě tedy rovnou rozesměje. Jeho košile je rozhalena a na lezou z ní chlupy. Uff. Na svý holce vidím, že je naštvaná. 

Otravuje a je děsně nudnej. Myslí si o sobě, že je velká hvězda. Problém je, že je fakt velkej. Ozvu se tedy, já si svoji holku chráním, ale on mi zkroutí ruku a pak mě plácne po hlavě. Jako bych byl nějakej pes. Povede se mi vtěsnat ke své blondýnce. Rozhodí rukama, jako že sorry, a ihned mi nutí panáky. Zelenou nemusím, čerta taky ne. Ale je neodbytnej. Normálně přede mnou balí moji dívku. Naseru se znova a stoupnu si. Jenže jak jsem opilej, tak se potácím. On se zvedne taky a pak mi dá facku. Ještě se párkrát o něco pokusím, ale není mi to nic platné. Rozhodnu se tedy neútočit, protože u toho vypadám trapně. Blondýnka se mě drží jako klíště. Docela bych utekl, ale sotva chodím. Hraju v kapele, vole, máme spoustu fanynek. Líbí se mi tvoje holka, ale ty krávo, respekt. Jen nechápu, proč má taková kočka, takovýho ksichta jako si ty. Od tebe to sedí a pak mu řeknu, že vypadá jako DJ Bobo, což bylo v našich kruzích velká urážka. Blondýnka na mě obdivně pohlédne, jsi bojovník, šeptne mi. Jenže naše rocková hvězda se cítí polichocena. Zřejmě fakt jinej oddíl. 

Objedná taxíka a odveze nás do nějakýho bytu. Tam je velká párty. Připadám si jak někde na konci osmdesátek. Všichni jsou oblečení jako ABBA z výprodeje. Ženský mají vrásky z cigár a nám teprve po nějaký době dojde, že se jedná o zvláštní odrůdu rockerů. Zábavovky. Co k tomu dodat. Navštívil jsem mnoho vesnic a viděl spoustu kapel jako BRUTUS, ODYSSEA, KEKS, ANAKONDA a příliš dalších. Zajímavé vždy bylo, že se většinou jednalo o celkem dobré muzikanty. Ale podle mě hráli sračky, hroznej patos a texty, kterejm jsem se musel vždycky smát. Sedíme na gauči a zase jednou přesně víme, že sem vůbec nepatříme. Je to úplně jinej biotop. Moje milá mě drží za ruku a tak trošku dost se pro mě obětuje. Pije panáky za mě. Vodím ji pro jistotu na záchod, kde občas zvrací. Asi po dvou hodinách přijde náš "únosce" a začne znovu dělat do mý holky. Jenže tentokrát se pleteš kámo. Dám mu jednu přesně mířenou a natrhnu mu obočí. Teče mu krve jak z vola a řve. Ihned se všichni seběhnou a začnou mi nadávat. Co s tím jako nadělám, měl bych bejt rád, že se mu moje holka líbí. Pak se rozhrnou závěsy (ne nejsou z céček, ale z rybiček) a vejde plačtivá spolužačka z rána. Ihned přiskočí k rockové hvězdě a začne ho utěšovat. Pak se na mě podívá a zařve jako saň.

Prý jsem jí ráno obtěžoval a dělal jí návrhy. Královi vesnických kulturáků to vadí. Nechápu, ještě před chvilkou mi tu balí tu moji a najednou je oheň na střeše. Nepomáhá vysvětlování, nepomáhá nic. Některý lidi jsou svině svinutý. Stoupnu si před blondýnu a za námi je okno. Hlavou mi bleskne, ty vole, tohle fakt nejsou žádný starý zlatý máničky, ale normální zasraný lopaty. Blondýnka otevře okno, já dostanu asi 58 ran, z toho jich tak třetinu vykreju. Zbytek není tak silných, jak by se to zdálo, protože pán s trvalou už notně vrávorá. Je tu ochoz, křikne na mě a vylézáme ven. Uff, dvě patra pod námi, ale je tu okap a vedle hromosvod. Lezu první a jistím svoji milou. Když slezeme, začneme se děsně smát. Lížu si rány, něco mě bolí víc, něco méně, ale zuby mám všechny a těch pár modřin se zahojí. Nad námi se znovu otevře okno a někdo na nás zakřičí, že víme hovno, co je dobrá hudba a že jsme si mohli skvěle zašukat. Chytnu svoji budoucí ženu za ruku a běžíme městem. Zapadneme do prvního klubu. Všichni jsou tu oblečeni v kůži a někdo má i řetezy. Punk? Ale ne, spíš sado maso. Dáme si pivo a říkáme si, že je to o hodně menší bizár, než ty trvalý a rozhalený košile. 

Na koleji je už dávno ticho. Dorazíme až k ránu. Sprcha a pak už jen neklidný spánek. Druhý den ve škole jdu kolem poledne zase na cigáro. Plačka je tu znovu. Ale není sama. Má u sebe jednoho krásně našlechtěnýho kluka z dobré rodiny, co má značkové úplně všechno. Krásný sestřih na hlavě, vousy upravené a pěstěné ruce. Svaly, co poznaly jenom posilovnu a nikdy neviděly práci. Drží jí v náručí, utěšuje ji. Začnu se hrozně tlemit. Okřikne mě, to jako nevidíš, že dáma je v nesnázích? Chováš se jako primitiv. Pak ji obejme a přitiskne k sobě. Ona se usměje a v tom výrazu je úplně všechno. Lidi jsou někdy fakt divný a rockový hvězdy nejsou žádnou výjimkou. Jdu se radši učit. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. července 2024

Recenze/review - MAGES TERROR - Damnations Sight (2024)


MAGES TERROR - Damnations Sight
CD 2024, Invictus Productions

for english please scroll down

Kosti poházené všude kolem. Ohlodané a rozdrcené. Vzduchem se vznáší zápach rozkládajících se tkání. Někde tady by měla být, alespoň tak se o ní píše ve starých legendách. Bájná bestie, která spala dlouhé roky v jedné starodávné jeskyni. Staří ještě pamatují, že slýchávali její řev. Znovu se začala ztrácet těla. Opět bylo možné potkat roztrhané mrtvoly. Teď už to vím, je zpět, vrátila se. Sestoupím dolů a poprvé pohlédnu do její tváře.

Pokud máte rádi starý, prašivý thrash metal, líbí se vám surovost death metalu a chlad black metalových rituálů, neváhejte ani chvilku. Kapela MAGES TERROR, složená ze členů PORTAL, VOMITOR, PUSTILENCE je zde se svým debutem, který vás zničí. Jestli bezmezně uctíváte temnotu, pach smrti a prokletá pohřebiště, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde i pro vás. 


Povedl se prašivý zvuk i stylový obal a tak si můžete naplno vychutnat děsivé ozvěny ze záhrobí. V dnešní době se každý někomu podobá a v tvorbě těchto australských rouhačů lze vystopovat prvky, které známe třeba od takových SODOM, SADUS, POSSESSED, KREATOR, VENOM, SABBAT, SLAYER, INFERNAL MAJESTY. Možná ale najdete i něco dalšího. Není to vlastně v závěru vůbec důležité, hlavní je celkový dojem a ten je dle mého skromného názoru výborný. Možná jste čekali dnes tolik častou kopii bez duše a vlastních nápadů, ale v tomto případě tomu tak není. Naopak, pánové jsou natolik zdatnými muzikanty, kteří dokáží svůj talent prodat a promítnout jej do neotřelých a zajímavých skladeb. Ano, zpočátku je možná nahrávka trošku nepřehledná a rozhodně dokáže někoho i odradit, ale nenechte se mýlit. Najdete zde nahrubo nasekanou tmu, velký tlak, spoustu zla, špíny i nenávisti. Jakoby se opravdu znovu probudila stará krvelačná bestie, která spala v opuštěné jeskyni od osmdesátých let minulého století. MAGES TERROR odvedli zkrátka velmi dobrou práci. A nejen to, přidali navíc zcela pohlcující atmosféru plnou chladu a absolutní tmy. Kosti poházené všude kolem. Ohlodané a rozdrcené. Vzduchem se vznáší zápach rozkládajících se tkání. Někde tady by měla být, alespoň tak se o ní píše ve starých legendách. Bájná bestie, která spala dlouhé roky v jedné starodávné jeskyni. Teď už to vím, je zpět, vrátila se. Sestoupím dolů a poprvé pohlédnu do její tváře. Temný, divoký, zničující starodávný black, thrash death metalový atak! Nenávistný řev pradávné bestie! 


Asphyx says:

Bones strewn all over the place. Stabbed and crushed. The smell of decomposing tissue wafts through the air. She should be here somewhere, or so the old legends say. A mythical beast that slept for years in an ancient cave. The ancients still remember hearing it roar. Bodies began to disappear again. Once again, it was possible to find dismembered corpses. Now I know, she's back, she's returned. I come down and get my first look at her face.

If you like old, dusty thrash metal, you like the rawness of death metal and the coldness of black metal rituals, don't hesitate a moment. The band MAGES TERROR, consisting of members of PORTAL, VOMITOR, PUSTILENCE is here with their debut that will destroy you. If you worship darkness, the smell of death and cursed burial grounds without bounds, don't hesitate a moment. It's playing here for you too. 


The dusty sound and the stylish packaging are both successful, so you can fully enjoy the eerie echoes from beyond the grave. Nowadays, everyone looks like someone, and in the work of these Australian blasphemers you can trace elements that we know from the likes of SODOM, SADUS, POSSESSED, KREATOR, VENOM, SABBAT, SLAYER, INFERNAL MAJESTY. But maybe you will find something else too. It's not really important in the end, the main thing is the overall impression and it's excellent in my humble opinion. Maybe you were expecting a copy so often today without soul and own ideas, but in this case it is not the case. On the contrary, the gentlemen are such skilled musicians who can sell their talent and translate it into fresh and interesting compositions. Yes, the record may be a bit cluttered at first and it can definitely put some people off, but make no mistake. You'll find coarsely chopped darkness, a lot of pressure, a lot of evil, dirt and hatred. It's as if an old bloodthirsty beast that's been sleeping in an abandoned cave since the 1980s has truly reawakened. MAGES TERROR did a very good job. And not only that, they added a completely immersive atmosphere full of cold and absolute darkness. Bones strewn all over the place. Stabbed and crushed. The smell of decomposing flesh wafting through the air. She should be here somewhere, or so the old legends say. A mythical beast that slept for years in an ancient cave. Now I know, she's back, she's returned. I come down and look into her face for the first time. A dark, savage, devastating ancient black, thrash death metal attack! The hateful roar of an ancient beast!


tracklist:
1. Serpent Bat
2. Paramount Specter Dust
3. Fane Of The Slug Gods
4. Ruthless Guild
5. Presage
6. The Vomited Harvest
7. Master In The Black Cavern
8. Demon Bell
9. Vulgar Overlord
10. Damnations Sight



Interview - COMMANDER - Raw, slaughtering death metal, forged from the finest steel!


Interview with death metal band from Germany - COMMANDER!

Answered Nick Kolar (vocal, guitars), thank you!

Recenze/review - COMMANDER - Angstridden (2024):

Ave COMMANDER! Greetings to the German underground. Let's get straight to the important stuff. You have a new album out, "Angstridden", which is literally packed with honest, dirty death metal. How was the album made and how do you feel about it? What direction did COMMANDER move in?

The songs for our new album „Angstridden“ were written between 2016-2022, lyrics were finalized in 2023. The goal was to write more extreme metal riffs and to explore new arrangements we never used before. We feel that this album is our most mature record, musically & lyrically.

I'm listening to the album right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I listen to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time very clear. I find it different from your previous records. Where did you record and who is responsible for the sound?

The album was recorded at Sick fo Sound Studio with producer Michael Kraxenberger. We started recording drums in Feburary 2023, then guitars and bass during April-May 2023. The vocal recordings took place between September-December 2023. Mix & Master were finished in January 2024. Our new album „Angstridden“ is the best sounding Commander album to date and the closest to our live sound. Michael and our drummer Flo tried out a couple of different cymbals and snares. All in all it was worth to spend a lot of time to find the right sound for each instrument and as a vocalist, I cannot be happier with a producer like Michael.


I think you'll agree with me that the cover sells. I have to write that I like it a lot. I prefer the classic black and white covers, but the green one has its own vibe too. I'm sure you know, I'm an old dog who puts an album on and lets it affect me. He looks at the cover and thinks about what exactly it's supposed to say. Can you please tell us who the author is and how the theme relates to the music?

I follow a couple of cover artists on Facebook, Instagram and one day, Tata Kumislizer posted this cover artwork for sale which immediately caught my attentinon - that’s it! The artwork fits the album title „Angstridden“ very well, especially in all the small details. The whole green theme is also a eyecatcher. It sets it apart from all the other death metal albums coming out at the same time.

I put "Angstridden" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. We seem to be of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

I was always into British death metal (Bolt Thrower, Benediction, Carcass, Napalm Death) which was always more groove oriented, but I also like bands like Death, Obituary, Morbid Angel, Morgoth, Illdisposed, etc.

My favorite death metal vocalists are Karl Willets, David Vincent, Chuck Schuldiner (Spiritual Healing era), Marc Grewe (Ex-Morgoth, Asinhell)

I tried to keep up the old school death metal spirit without copying the originals. I.e., I wrote a song which sounded exactly like Bolt Thrower, especially the melody and the groove, but this is nothing I want to release on a regular COMMANDER record. Maybe we will do a digital single release in honor of Bolt Thrower instead of covering one of their songs.


Let's stay in history for a moment. Yours goes back to 1999. You played until 2012 and then you stopped playing. Why? Please take us through the history of COMMANDER.

I wanted to form a death metal band around 1999 but it took 2 years to finally start to write music. Commander was born on 6. February 2001, when I recorded a 3-track demo tape on my own, followed by our first show on 15. June 2001. At the beginng it was more a project but it became a full-time band in 2004, followed by our first album in 2006 (World’s Destructive Domination) and the second album in 2008 (The Enemies We Create). We played a lot of shows during the first years and also played our first european tour in 2008 opening for Unleashed, Krisiun, One Man Army & the Undead Quartet. In 2009 we started writing our 3rd album „Fatalis (The Unbroken Circle)“ and we were really done with the songwriting process before I stopped the band in 2012 due to various reasons. I was still in contact with my guitarist Steffen Augstein and we had a feeling that we left some unfinished business, since we wrote our best songs at the time. So we started again by the end of 2014 but it took us 3,5 years to finalize the recordings for a 2018 release, followed by a short european tour with Belphegor, Melechesh + a couple festival appearances during 2018/19. And then 2020 Corona hit us all with full force. We played a couple shows between 2020-2023 but due circumstances beyond our control, it took us until January 2024 to finish our latest album. And here we are now.

How did you get started in music to begin with? And what was it like in Germany in the 90s? What about your first concert? And the first live performance when you stood on stage?

I started playing drums in 1985, Bass in 1988, Guitar in 1989. I started my first band (Deception, speed/thrash metal) in 1991 and played my first show ever on November 9th 1991 with Haggard, Obscurity in a small village near Munich. The 90s were not that cool for a small band, because you didn’t get any attention outside your city and the most bands played only local shows. Especially in Munich we were little cut off from the rest of the German scene. Beginning 2000, MySpace changed everything and you were able to present your music to everyone and to make friends worldwide.


Did you ever perform here in the Czech Republic? How do you enjoy concerts? Do you prefer playing festivals or small clubs? And what about in Germany, how do you enjoy performing there? What about the fans? Do they support, do they buy merchandise?

We played 3 shows to date in Czech Republic (AFOD Festival 2015/2023, Nice to eat you Festival 2024). We always enjoy playing shows there no matter if in clubs or festival. The crowd is more enthusiastic than ever before, especially after Corona. We’ve been doing this for a while and have seen a lot of generations of fans coming and going. I mean, they are only a few of them left, which saw us back in 2000s, most of them are with us since the restart in 2014. We sell more merch at live shows than at bandcamp and we are always happy to see new people at shows or at bandcamp.


How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, different keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

The trends will always come and go and only a few of the bands will last forever.

When you are young you always try to play faster, heavier, more complex than your heroes. That’s something most of the bands were going through.

We follow our heart, that’s what all our records have in common and we never followed any trend to get more attention or success. That was never our intention or goal. We are like the turtle in a race with a rabbit...hahaha...

Our music taste is more into old school metal, thrash, death, black, progressive but we always explore also new bands as well. In my case I like the more groovy bands like Frozen Soul, Gatecreeper, Baest, GROZA etc. Unfortunately no newer thrash band caught my ear, maybe Suicidal Angels which are close to the old school thrash vibe, I like.

If I want to see something truly extraordinary, then I listen to bands like Laibach, Johnny Cash, Journey, Beastie Boys and a lot of female singers, I enjoy very much.

I was at my first Laibach concert 2 weeks ago, which was heavier and more intense than most of the brutal death metal shows.

 

We're coming to a close and that always makes me ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

I started listening to death metal in 1989. I prefer the song-oriented death metal style with signature melodies, a good groove and catchy choruses. In death metal you can play everything without too many limiting factors. To me death metal means creative freedom.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "Angstridden" really loud! I wish you all the best with the news and that all is well in your personal lives. Thank you!

Thanks for your support, stay heavy... And for all your readers, check out our new album on Spotify or www.commandermetalmunich.bandcamp.com

Recenze/review - COMMANDER - Angstridden (2024):

Recenze/review - COMMANDER - Fatalis (The Unbroken Circle) (2018):

TWITTER