DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 14. září 2024

Interview - OFFICIUM TRISTE - Crystal clear doom death metal that will rip your heart to shreds!


Interview with doom death metal band from Netherlands - OFFICIUM TRISTE.

Answered Pim Blankenstein (vocals), thank you!

Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):

Ave OFFICIUM TRISTE! To start our conversation with a short story...I got up early and went into the woods. It was quiet and the sun was slowly rising over the horizon. I came to the ruins of an old church. In the ruins, I sat down for a while and listened to your new album "Hortus Venenum". It was at the end of July, the album had come to me for review earlier. I wasn't able to write anything until last week, I preferred to keep listening. Welcome to Hooland and thank you very much for your new album. How did the album come about, when did the first ideas and thoughts come about? What is the basic theme of the whole record?

Thanks for the story.

Just after the release of The Death of Gaia late 2019 we were confronted with the pandemic, which meant we couldn’t actually promote the album doing live shows and so on. So, we started working on new material since we couldn’t do anything else. We actually wrote a lot of new material and carefully decided which songs would end up on a new album. We did record and release a single in between. Late 2022 we started recording the new album. We always take our time doing so and in January 2024 we were finished. In general we always work on ideas that we all like and those become actual finished songs. There’s no special thought behind it. Along the way I usually come up with song titles and lyrics, although this time Martin presented the title Behind Closed Doors.

I first came up with the title Poison Garden and later on decided to translate it into Latin as we have done before. This title is a metaphor for the world we live in. And even when the subjects of the particular songs differ a lot, there’s always a link to the behaviour of mankind on this planet.


I listen mostly to fast music, raw death metal, black and thrash, but doom metal is kind of in my blood since the first albums PARADISE LOST and MY DYING BRIDE. A long time ago, when I was still in college, I discovered this style with my future wife. How did you get into this style? And what is it like to play doom metal in Holland? To be honest, I don't know many bands like that from you.

Before we started with Officium Triste we were called Reïncremated and played death metal. But at that time we already listened to bands such as Paradise Lost, My Dying Bride, Anathema, Katatonia, Type O Negative or Winter to name a few. For our keyboard player Martin, who started out as our drummer, the show of My Dying Bride in early 1994 here in Tilburg in the Netherlands was the trigger to quit Reïncremated and reform as Officium Triste.

Being a doom metal band in the Netherlands is tough. It’s not the most popular genre. There are quite a few bands active though. One of our inspirations Celestial Season is active again and releasing cool albums with classic doom/death. Other than that there are a couple bands that are more underground, like Façade or Sad Whisperings.

I personally discovered you at a gig with OCTOBER TIDE in Pilsen in 2015. I must admit that I was literally fascinated by the atmosphere you were able to create. I immediately ran to buy a CD with a friend and didn't listen to anything else for two months. Every time I'm in a "sad" mood or need to stop, I choose doom metal. Do you remember the tour with OCTOBER TIDE? What do you think about the Czech fans?

I remember that gig well. Also the day after when Nifelheim had to perform for instance. This was our first time in the Czech Republic and we enjoyed it a lot. Especially the reception we got from the Czech audience. And last but not least; to taste pilsner beer in the city where it was invented was cool too. We even did a brewery tour.


If you saw my library, you might be surprised. You'll find old historical books and novels as well as modern detective stories, science fiction. I'm the same with books as I am with music. I like to sample. I'll go to a grindcore concert, listen to black metal. But doom metal is a very specific kind of music. It's got every note, drum beat, vocal. How do you actually compose such music? I'm interested in the process of creating a new song? Is that a motif you can hear somewhere? In the ether, in your head? For me, for example, the words for reviews come to mind most early in the morning when I'm walking to work. I write them down on my phone and then use them when I start writing. How do you do it?

It’s a bit hard fort me to tell as the others usually come up with the ideas en melodies. But I know from them inspiration often comes unexpected. And it comes from different aspects in life. Once an idea is presented we work on the arrangements as a band. And when the composition is almost finished I start working on lyrics. Ideas on lyrics also can come from anywhere. First and foremost they must fit the feeling I get from the music.

I also write down words or sentences in my phone. It’s my little note book i use when I actually start writing lyrics.

I'll confess to one thing. You know what literally fascinates me about Hortus Venenum? The vocals! You have a very urgent voice, it complements and enhances the music perfectly. It's like you guys have a special connection in the band? Do you have a musical background? Do you take singing lessons, for example?

I am completely self-taught. You know, back in 1992 or so, we were a big group of friends who were all active in bands. Ceremony lost their singer and asked the singer of Profane. I tried out for Profane, but I didn’t really know what I was doing. So, Profane asked the then singer of Reïncremated. I was good friends with the bass player of Reïncremated so I started out there. And I just learned going along. Practice makes perfect, right? As you know Reïncremated turned into Officium Triste and we’re still here.

Within the band we get along really fine and it just all comes naturally. No big secrets here.

You're from Rotterdam. I don't know if it's true, but it seems to me that the sea and the surrounding nature must have inspired you a lot? Or am I wrong? I imagine you're walking along the beach or visiting an old church and suddenly you think of a new motif for a song. Because I feel this strange melancholy from the new record, which is something that not only British doom bands have, but also bands from Finland. Does the environment influence you a lot in your work? Where do you actually like to go? What about you and nature, sights?

Well, Rotterdam is a city and at times a rather bleak one. This does inspire me. Together with our bass player Theo I am the only one in the band still living in or very near Rotterdam. The rest of the band lives in other parts of the Netherlands. Martin, our keyboard player moved to Germany many years ago and he actually lives in a part with great nature.

As the lyricist my inspiration largely comes from other sources like books, movies and real life. You know, stuff you see on the news. The state the world is in for instance.

Me personally I like cities, museums, history, literature and nature from time to time too. If you open your eyes there’s a lot of intriguing and beautiful stuff in this rotten world.


How are you on the gigging side of things? Do you play a lot and often? We have a few good doom bands in Pilsen and the gigs tend to be really poorly attended. This is a pity, although I understand that this music is not for everyone. How many people come to the club to see you? And what are the Dutch fans like? Do they support the bands?

It is not that different here I suppose. We do play regularly but not a lot. Putting on doom shows is hard. The attendance isn’t that good. The only way to attract more people to a show is to mix it up with other styles. Or to do a festival type thing, which I have been doing with Dutch Doom Days since 2002. Then you’ll attract a bit more people.

I have been wondering about this for a long time. And it all boils down to people. Why do bands like My Dying Bride or Candlemass sell out bigger venues? And why aren‘t 90% of the people attending those shows interested in gigs by similar bands? Something I don’t understand myself as I love to check out new bands or go see bands I haven’t seen live before. I guess I’m part of that small die-hard group of fans.

In the Netherlands you always see the same people at doom gigs. These are also the die-hards.

I also feel bands from abroad get more support opposed to Dutch bands. And I really don’t know why. We have so many great bands here.


Most bands have rather fluctuating quality in their discographies. But it's different for you. I don't think you've recorded a bad album yet. How do you explain that? Are you perfectionists? Or does everything happen only under the "guidance" of one person? They say a band is like a family. Well, yeah, but there's always got to be someone in the band who has the final say. How is it with OFFICIUM TRISTE?

Okay, instead of family I prefer to see the band as being in a relationship. And when things don’t work anymore you’ve got to make changes. That’s why we have had some line-up changes in the past. As a band we do function as a unit, where we decide on everything together. We don’t really have a leader. Creating music is a group process. One person delivers the basic idea, but we work on the song together till everyone is happy. Recording your music is like a snapshot. You deliver the best you can at that moment. You might strife for perfection but there’s always things you can improve or that you might not be totally happy about afterwards. This is only good, because this will make you work harder on your next release and try to do better. Also, if you deliver a perfect album it is time to quit, because perfection can’t be surpassed.

As I'm getting older, I'm becoming more and more aware of what things are important. There's a lot of chaos all around us these days. Social media, the news, wars, depression, it all affects us and every moment we stop and maybe just sit and look at the ruins of old churches and listen to music is terribly precious. Actually, for me, music is not only relaxation, but also a kind of therapy, it helps me to survive in the strange world of today. What does music mean to you as a creator and musician? And why doom metal?

You hit the nail on its head here. Our albums are fuelled by this man made hell on earth.

To me personally music or art in general is one of the things that make life still worthwhile. It indeed is therapeutic. Reading a book or watching a movie (both art forms) for instance make you drift away from all the misery around you. For a moment you don’t have to think about politics, war or stupidity. Creating art yourself is part of the same process. Enjoying art or creating art are both sides of the same coin. And doing this is a relief from every day life and you even learn from it as well.

The fact we decided to play doom metal is basically because of the beauty of this art form. It’s our vessel.


Could you please tell us how your lyrics are created and who is the author? Do you draw from literature, philosophy? But how does it come about that you think - this particular lyric, passage, book appealed to me and would be worth translating into music?

I write all lyrics and I basically try to come up with something that suits the actual music. Inspiration can come from anything. Let me give a few examples. The album’s title, which translates to Poison Garden, I wrote down when I saw the James Bond Movie No Time To Die. To me a Poison Garden is a great metaphor for the world we live in. The song My Poison Garden however has to do with mental problems a person can have. Something that more and more people seem to suffer from.

Angels with Broken Wings was something I came up with when I saw on TV what the impact of war on children is. This was an item about Ukraine but it can be situated anywhere.

Anna’s Woe is based on the story of the last witch sentenced to death in 1608 in the part of the Netherlands that was then called Holland. This happened in the city I was born and grew up in.

So, three different subjects inspired by different sources. It can be anything really as long as it fits the music. Like I said before, I write down things in my phone. Works like a charm for me.

One more trip into history, please. How did you get started in music? Who was your first role model? What about your first concert? And the first performance on stage?

Okay, when I grew up there was always music in our house and from an early stage I really liked music a lot. Still do. I listen to a wide variety of styles. And I love to collect. When I was 9 I got my first album from my oldest sister, which was One Step Beyond by Madness. I still have this record and it was a great start for my collection. In 1982 I went to my first concert. This was a gig by Doe Maar, a Dutch band that was huge around that time. They played reggae/ska inspired music with Dutch lyrics. Around that time I daydreamed about being in a band and I remember I wanted to be Ali Campbell of UB40.

I actually started out being in a band as I told before. But I had no real role model as far as the death metal vocal style is concerned. I just listened to plenty of bands and tried my best.

First live performance was with Reïncremated early 1994 a couple of months before we reformed as Officium Triste.

 

What are OFFICIUM TRISTE planning in the near future? Do you have anything to say to your fans? Here is the space.

We have a few gigs planned and hopefully we can do a few more. Since we still have quite a few ideas in storage I hope we can write some new songs soon. I know we take a lot of time between albums, but maybe we can return a bit sooner.

I also hope that our new album will be received well and that people will enjoy our music. We are very pleased with it and hopefully you are too!

I was up early preparing these questions, it's also the weekend and it's about to dawn. You can probably guess where I'm going. I've got my headphones ready, "Hortus Venenum" in them, and I'm looking forward to the woods. I'd like to finish by thanking you very much for your music. Thank you of course also for the interview and I wish you lots of inspiration and good ideas. May you do well in your private life too! Playing again...


Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):

about OFFICIUM TRISTE on DEADLY STORM:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - OFFICIUM TRISTE - Křišťálově čistý doom death metal, který roztrhá vaše srdce na kusy!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Holandska - OFFICIUM TRISTE.

Odpovídal Pim Blankenstein (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):

Ave OFFICIUM TRISTE! Na začátek našeho rozhovoru jeden krátký příběh…Vstal jsem brzy a šel do lesa. Bylo ticho a slunce pomalu vylézalo nad obzor. Došel jsem k rozvalinám starého kostela. V ruinách jsem si na chvilku sedl a poslouchal vaší novou desku „Hortus Venenum“. Bylo to na konci července, album mi přišlo na recenzi dříve. Nebyl jsem až do minulého týdne schopen nic napsat, raději jsem stále poslouchal. Zdravím vás do Hoolandska a děkuji moc za vaši novou desku. Jak album vznikalo, kdy přišly první nápady a myšlenky? Jaký je základní motiv celé nahrávky?

Děkujeme za příběh.

Hned po vydání The Death of Gaia koncem roku 2019 jsme se potýkali s pandemií, což znamenalo, že jsme vlastně nemohli propagovat album na koncertech a tak dále. Takže jsme začali pracovat na novém materiálu, protože jsme nemohli dělat nic jiného. Vlastně jsme napsali spoustu nového materiálu a pečlivě jsme se rozhodovali, které písně skončí na novém albu. Mezitím jsme ale nahráli a vydali jeden singl. Koncem roku 2022 jsme začali nahrávat nové album. Vždycky si s tím dáváme na čas a v lednu 2024 jsme byli hotovi. Obecně vždy pracujeme na nápadech, které se nám všem líbí, a z těch se pak stávají skutečné hotové písně. Není za tím žádná zvláštní myšlenka. V průběhu práce obvykle vymýšlím názvy písní a texty, i když tentokrát Martin představil název Behind Closed Doors.

Já jsem nejprve přišel s názvem Poison Garden a později jsem se rozhodl přeložit ho do latiny, jak jsme to dělali už dříve. Tento název je metaforou světa, ve kterém žijeme. A i když se témata jednotlivých písní hodně liší, vždy je v nich spojitost s chováním lidstva na této planetě.


Poslouchám převážně rychlou muziku, surový death metal, black i thrash, ale doom metal mám od prvních alb PARADISE LOST i MY DYING BRIDE tak nějak v krvi. Kdysi dávno, ještě na vysokoškolských kolejích, jsme tenhle styl objevovali s mojí budoucí ženou. Jak si se dostal k tomuto stylu ty? A jaké to vlastně je hrát doom metal v Holandsku? Abych pravdu řekl, tak moc takových kapel od vás neznám.

Než jsme začali s Officium Triste, jmenovali jsme se Reïncremated a hráli death metal. Ale už v té době jsme poslouchali kapely jako Paradise Lost, My Dying Bride, Anathema, Katatonia, Type O Negative nebo Winter, abych jmenoval alespoň některé. Pro našeho klávesistu Martina, který začínal jako náš bubeník, bylo vystoupení My Dying Bride na začátku roku 1994 tady v Tilburgu v Nizozemsku impulsem k tomu, aby opustil Reïncremated a reformoval se jako Officium Triste.

Být doom metalovou kapelou v Nizozemsku je těžké. Není to zrovna nejpopulárnější žánr. Aktivních kapel je ale poměrně dost. Jedna z našich inspirací Celestial Season je opět aktivní a vydává skvělá alba s klasickým doom/death. Jinak je tu pár kapel, které jsou spíš undergroundové, jako Façade nebo Sad Whisperings.

Osobně jsem si vás objevil na koncertě s OCTOBER TIDE u nás v Plzni v roce 2015. Přiznám se, že jsem byl doslova fascinován atmosférou, jakou jste dokázali vytvořit. Ihned jsem si běžel s kamarádem koupit CD a snad dva měsíce jsem neposlouchal nic jiného. Pokaždé, když mám „smutnou“ náladu nebo se potřebuji zastavit, volím doom metal. Pamatuješ si na turné s OCTOBER TIDE? Co říkáš na české fanoušky?

Na ten koncert si dobře vzpomínám. Také den poté, kdy měl vystoupit například Nifelheim. Bylo to naše první vystoupení v České republice a moc jsme si ho užili. Hlavně to, jak nás české publikum přijalo. A v neposlední řadě; ochutnat plzeňské pivo ve městě, kde bylo vynalezeno, bylo taky super. Dokonce jsme absolvovali i prohlídku pivovaru.


Kdybys viděl moji knihovnu, možná by ses divil. Najdeš tam jak staré historické knihy a romány, tak i moderní detektivky, sci-fi. S knihami to mám stejné jako s hudbou. Rád ochutnávám. Zajdu klidně na grindcore concert, poslechnu si black metal. Doom metal je ale velmi specifický druh muziky. Vynikne v ní každý tón, úder bicích, vokál. Jak se vlastně taková muzika skládá? Zajímá mě samotný proces vzniku nové skladby? To motiv někde uslyšíš? V éteru, ve své hlavě? Mě třeba slova pro recenze nejvíc napadají velmi brzy ráno, když jdu pěšky do práce. Zapisuji si je do telefonu a pak použiji, když začnu psát. Jak to máš ty?

Je to pro mě trochu těžké říct, protože s nápady a melodiemi většinou přicházejí ostatní. Ale vím, že od nich inspirace často přichází nečekaně. A přichází z různých aspektů života. Jakmile je nápad předložen, pracujeme na aranžích jako kapela. A když je skladba téměř hotová, začnu pracovat na textech. Nápady na texty také mohou přijít odkudkoli. V první řadě musí odpovídat pocitu, který mám z hudby.

Slova nebo věty si také zapisuji do telefonu. Je to můj malý poznámkový blok, který používám, když skutečně začínám psát texty.

Přiznám se k jedné věci. Víte, co mě na Hortus Venenum doslova fascinuje? Ty vokály! Máš velmi naléhavý hlas, skvěle doplňuje a umocňuje hudbu. Jako byste měli v kapele nějaké zvláštní spojení? Máš nějaké hudební zázemí? Chodíte například na hodiny zpěvu?

Jsem úplný samouk. Víš, v roce 1992 nebo tak nějak jsme byli velká parta kamarádů, kteří všichni působili v kapelách. Ceremony přišli o zpěváka a požádali zpěváka Profane. Zkoušel jsem to u Profane, ale moc jsem nevěděl, co dělám. Tak Profane požádali tehdejšího zpěváka Reïncremated. S baskytaristou Reïncremated jsem byl dobrý kamarád, tak jsem začal tam. A prostě jsem se učil za pochodu. Cvičení dělá mistra, ne? Jak víte, z Reïncremated se stalo Officium Triste a jsme tu pořád.

V kapele spolu vycházíme opravdu dobře a všechno jde samo. Žádná velká tajemství tu nejsou.

Jste z Rotterdamu. Netuším, jestli je to pravda, ale přijde mi, že vás muselo moře i okolní příroda hodně inspirovat? Nebo se pletu? Přestavuji si, jak jdeš po pláži nebo navštívíš nějaký starý kostel a najednou tě napadne nový motiv pro skladbu. Já totiž z nové nahrávky cítím takovou zvláštní melancholii, kterou mají mimo britských doomových kapel, třeba i smečky z Finska. Ovlivňuje tě prostředí v tvorbě hodně? Kam chodíš vlastně rád? Co ty a příroda, památky?

Rotterdam je město a někdy je to město ponuré. To mě inspiruje. Spolu s naším baskytaristou Theem jsem jediný z kapely, kdo stále žije v Rotterdamu nebo v jeho těsné blízkosti. Zbytek kapely žije v jiných částech Nizozemska. Martin, náš klávesista, se před mnoha lety přestěhoval do Německa a žije vlastně v části s krásnou přírodou.

Jako autor textů čerpám inspiraci z velké části z jiných zdrojů, jako jsou knihy, filmy a skutečný život. Znáte to, věci, které vidíte ve zprávách. Například stav, ve kterém se svět nachází.

Já osobně mám rád města, muzea, historii, literaturu a čas od času i přírodu. Když otevřete oči, je na tomhle prohnilém světě spousta zajímavých a krásných věcí.


Jak jste na tom s koncerty? Hrajete hodně a často? U nás v Plzni máme několik dobrých doomových kapel a koncerty bývají opravdu málo navštěvované. Což je škoda, i když chápu, že tahle muzika není pro každého. Kolik přijde do klubu na vás? A jací jsou holandští fanoušci? Podporují kapely?

Předpokládám, že u nás to není tak odlišné. Hrajeme pravidelně, ale ne moc. Pořádat doomové koncerty je těžké. Návštěvnost není tak dobrá. Jediný způsob, jak přilákat na show víc lidí, je míchat to s jinými styly. Nebo udělat něco jako festival, což dělám s Dutch Doom Days od roku 2002. Pak přilákáš o něco víc lidí.

V Nizozemsku se na koncertech doomových kapel objevují stále stejní lidé. To jsou také ti, kteří jsou zarytí fanoušci.

Mám také pocit, že kapely ze zahraničí mají větší podporu než holandské kapely. A opravdu nevím proč. Máme tu tolik skvělých kapel.

Většina kapel má ve svých diskografiích spíše kolísavou kvalitu. U vás tomu je ale jinak. Podle mě jste ještě nenahráli špatné album. Čím si to vysvětluješ? Jste perfekcionisté? Nebo se vše odehrává jen pod „vedením“ jednoho člověka? Říká se, že kapela je jako rodina. No jo, jenže v kapele musí být vždy někdo, kdo řekne poslední slovo. Jak je tomu u OFFICIUM TRISTE?

Dobře, místo rodiny bych raději viděl kapelu jako vztah. A když to přestane fungovat, musíš udělat změny. Proto jsme v minulosti měli několik změn v sestavě. Jako kapela ale fungujeme jako celek, kde o všem rozhodujeme společně. Nemáme vlastně žádného lídra. Tvorba hudby je skupinový proces. Základní myšlenku dodá jeden člověk, ale na písničce pracujeme společně, dokud nejsou všichni spokojení. Nahrávání hudby je jako snímek. Dodáváte to nejlepší, co v danou chvíli umíte. Můžete usilovat o dokonalost, ale vždycky se najdou věci, které můžete vylepšit nebo se kterými nemusíte být potom úplně spokojení. To je jedině dobře, protože vás to přiměje k tomu, abyste na dalším vydání pracovali ještě usilovněji a snažili se o lepší výsledky. Také pokud dodáte dokonalé album, je čas skončit, protože dokonalost nelze překonat.


Jak stárnu, tak si postupně čím dál tím víc uvědomuji, jaké věci jsou důležité. V dnešní době je všude kolem nás hrozný chaos. Sociální sítě, zprávy, války, deprese, tohle všechno na nás působí a každá chvilka, kdy se zastavíme a třeba jen tak sedíme, díváme do ruin starých kostelů a posloucháme muziku, je hrozně vzácná. Pro mě je vlastně muzika nejen relaxem, ale i jakousi terapií, pomáhá mi přežít v současném divném světě. Co znamená hudba pro tebe, jako pro tvůrce a muzikanta? A proč zrovna doom metal?

Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Naše alba jsou poháněna tímto peklem na zemi, které vytvořil člověk.

Pro mě osobně je hudba nebo umění obecně jednou z věcí, kvůli kterým má život ještě smysl. Je to skutečně terapeutické. Například při čtení knihy nebo sledování filmu (obojí jsou formy umění) se člověk odpoutá od vší té mizérie kolem sebe. Na chvíli nemusíte myslet na politiku, válku nebo hloupost. Součástí stejného procesu je i vlastní tvorba umění. Užívání si umění nebo jeho vytváření jsou obě strany téže mince. A když to děláte, ulevíte si od každodenního života a dokonce se z toho i něco naučíte.

To, že jsme se rozhodli hrát doom metal, je v podstatě kvůli kráse této formy umění. Je to naše nádoba.

Mohl bys nám prosím prozradit, jak vznikají vaše texty a kdo je jejich autorem? Čerpáte z literatury, filozofie? Jak ale dojde k tomu, že si říkáš – zrovna tenhle text, pasáž, kniha mě oslovily a stály by za to, aby se promítly i do hudby?

Píšu všechny texty a v podstatě se snažím přijít s něčím, co se hodí k aktuální hudbě. Inspirace může pocházet z čehokoli. Dovolte mi uvést několik příkladů. Název alba, což v překladu znamená Poison Garden, jsem si zapsal, když jsem viděl film Jamese Bonda No Time To Die. Pro mě je Poison Garden skvělá metafora pro svět, ve kterém žijeme. Píseň My Poison Garden však souvisí s psychickými problémy, které člověk může mít. Něco, čím trpí stále více lidí.

Angels with Broken Wings bylo něco, s čím jsem přišel, když jsem viděl v televizi, jaký je dopad války na děti. Byl to článek o Ukrajině, ale může být umístěn kdekoli.

Anna’s Woe je založen na příběhu poslední čarodějnice odsouzené k smrti v roce 1608 v části Nizozemska, které se tehdy říkalo Holandsko. Stalo se to ve městě, ve kterém jsem se narodil a vyrostl.

Tedy tři různé předměty inspirované různými zdroji. Může to být opravdu cokoliv, pokud se to hodí k hudbě. Jak jsem řekl dříve, zapisuji si věci do telefonu. Funguje na mě jako kouzlo.


Ještě jeden výlet do historie prosím. Jak si vlastně s muzikou začínal? Kdo byl tvým prvním vzorem? Co první koncert? A první vystoupení na pódiu?

Dobře, když jsem vyrůstal, u nás doma byla vždycky hudba a od raného stádia jsem měl hudbu opravdu hodně rád. Stále mám. Poslouchám širokou škálu stylů. A rád sbírám. Když mi bylo 9, dostal jsem své první album od své nejstarší sestry, což bylo One Step Beyond od Madness. Stále mám tuto desku a byl to skvělý začátek mé sbírky. V roce 1982 jsem šel na svůj první koncert. Byl to koncert Doe Maar, holandské kapely, která byla v té době obrovská. Hráli hudbu inspirovanou reggae/ska s holandskými texty. V té době jsem snil o tom, že budu v kapele a pamatuji si, že jsem chtěl být Ali Campbell z UB40.

Vlastně jsem začal být v kapele, jak jsem řekl předtím. Ale neměl jsem žádný skutečný vzor, ​​pokud jde o death metalový vokální styl. Proto jsem poslouchal spoustu kapel a snažil se ze všech sil.

První živé vystoupení bylo s Reïcremated začátkem roku 1994, pár měsíců předtím, než jsme se přeměnili na Officium Triste.


Co chystají OFFICIUM TRISTE v nejbližší době? Máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům? Zde je prostor.

Máme naplánovaných několik koncertů a doufáme, že jich ještě pár stihneme. Vzhledem k tomu, že máme stále dost nápadů na skladě, doufám, že brzy napíšeme nějaké nové písně. Vím, že mezi alby trávíme spoustu času, ale možná se můžeme vrátit o něco dříve.

Také doufám, že naše nové album bude dobře přijato a že se lidem bude naše hudba líbit. Máme z toho velkou radost a doufáme, že vy také!

Vstával jsem brzy, když jsem připravoval tyto otázky, taky je víkend a za chvilku bude svítat. Asi tušíš, kam vyrazím. Mám připravená sluchátka, v nich „Hortus Venenum“ a těším se do lesa. Chtěl bych ti na závěr moc poděkovat za vaši hudbu. Děkuji samozřejmě i za rozhovor a přeji vám spoustu inspirace a dobrých nápadů. Ať se vám daří i v soukromí! Zapínám znovu play…


Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):

about OFFICIUM TRISTE on DEADLY STORM:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 13. září 2024

Recenze/review - TYPHONIAN - The Gate of the Veiled Beyond (2024)


TYPHONIAN - The Gate of the Veiled Beyond
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Dívám se směrem do temnoty a přemýšlím, jestli jsem tu správně. Bloudil jsem několik dní v mrazivé mlze, toulal se nekonečnými močály, abych nakonec sestoupil pod zem. Legendy praví, že se zde nachází brána do podsvětí. Majestátní i rezavá, ohlodaná časem i svědomím prokletých. Nemám klíč, ani tajemné heslo, abych mohl vstoupit dovnitř. Stačí mi nové album německých tmářů TYPHONIAN. Kapely, jejíž cestu sleduji od jejich počátků.

Vždy jsem měl rád hudbu, která je postavená na jasných, zřetelných a silných melodiích. Němci mají talent na to, napsat velmi podmanivé skladby se zvláštními náladami. Jednou jsou starosvětsky suroví, jindy chladní jako ruka mrtvoly, někdy záhadní a melancholičtí. I novinka je velmi pestrým, zajímavým a neotřelým albem. Stačilo několik prvních tónů a brána se otevřela. 


Pokud jste starší jako já, tak určitě pamatujete doby, když jste si přinesli nějakou dobrou nahrávku domů, sedli jste si k reproduktorům a poslouchali ji neustále dokola. Přesně tohle se mi stalo s "The Gate of the Veiled Beyond". Byl jsem jako uhranutý, zážitek bych přirovnal k návštěvě starodávného podzemního chrámu, který je sice již dlouhé roky opuštěný, ale do zdí je otištěno tolik bolestivých příběhů, že je vnímám celým svým tělem. Jsme na stejně vlně, já i kapela. Mám rád způsob, jakým pánové přistupují ke své hrobnické práci. Základem je sice stále klasický, tradiční death metal devadesátých let, ale přidávány jsou jak finské, tak švédské melodie. A tohle všechno je činěno s velkou elegancí a samozřejmostí. Němci napsali album, které se vám zadře pod kůži. Pokud máte rádi kapely jako EDGE OF SANITY, UNANIMATED, DESULTORY, NECROPHOBIC, UNLEASHED, EVOCATION a další chladné melodiky, tak neváhejte ani chvilku. TYPHONIAN jsou majestátní, vznešení, z jejich hudby je cítit takové to poctivé chvění, temná energie. Tohle jsou všechno věci, které se nedají naučit, musíte je mít v sobě, musíte hrát srdcem. Představte si, že se před vámi brána do záhrobí otevře a vy vstoupíte dovnitř. Jako první vás smete ledová vichřice. Potom budete několikrát zaživa pohřbeni, a samozřejmě, tohle album vám bude hrát stále dokola do uší. Přiznám se bez mučení. Jsem z novinky nadšený, stále si ji rvu pod tlakem do hlavy a myslím si, že tomu tak bude ještě dlouhý čas. Zapomenout nesmím ani na parádní obal od Juanjo Castellano Rosada i chladný a dobře čitelný zvuk. Dívám se směrem do temnoty a přemýšlím, jestli jsem tu správně. Bloudil jsem několik dní v mrazivé mlze, toulal se nekonečnými močály, abych nakonec sestoupil pod zem. Legendy praví, že se zde nachází brána do podsvětí. Teď už to vím, tahle deska koluje i v mých žilách. Nahrubo nasekaná, mrazivá death metalová tma! Mocná síla záhrobních melodií!


Asphyx says:

I look out into the darkness, wondering if I'm in the right place. I wandered for days in the freezing fog, wandering through endless swamps before finally descending to the ground. Legends say this is the gateway to the underworld. Majestic and rusty, gnawed by time and the conscience of the damned. I have no key or secret password to enter. I just need the new album by German darkies TYPHONIAN. A band whose journey I've been following since their beginnings.

I've always liked music that is built on clear, distinct and strong melodies. The Germans have a talent for writing very captivating songs with special moods. Sometimes they are old-worldly raw, sometimes cold as a dead man's hand, sometimes mysterious and melancholic. The new album is also very varied, interesting and novel. The first few notes were enough to open the gates. 


If you're older like me, you'll remember the days when you brought a good record home, sat down at the speakers and listened to it over and over again. That's exactly what happened to me with "The Gate of the Veiled Beyond". I was spellbound, an experience I would compare to visiting an ancient underground temple that may have been abandoned for many years, but there are so many painful stories imprinted on the walls that I can feel them with my whole body. We're on the same wavelength, the band and I. I love the way the gentlemen approach their grave digging work. While the foundation is still classic, traditional 90's death metal, both Finnish and Swedish melodies are added. And all this is done with great elegance and self-evidence. The Germans have written an album that gets under your skin. If you like bands like EDGE OF SANITY, UNANIMATED, DESULTORY, NECROPHOBIC, UNLEASHED, EVOCATION and other cool tunes, don't hesitate a moment. TYPHONIAN are majestic, sublime, you can feel that honest shiver, that dark energy from their music. These are all things that can't be taught, you have to have it in you, you have to play with your heart. Imagine that the gate to the afterlife opens in front of you and you step inside. The first thing that hits you is an ice storm. Then you will be buried alive several times, and of course, this album will play over and over in your ears. I'll admit it without torture. I'm excited about the new album, I'm still banging it around in my head under pressure, and I think I will be for a long time to come. Not to forget the awesome cover artwork by Juanjo Castellano Rosado and the cool and easy to hear sound. I look towards the darkness and wonder if I'm in the right place. I wandered for days in the freezing fog, wandering through endless swamps, to finally descend underground. Legends say this is the gateway to the underworld. Now I know, this record runs through my veins. Coarsely chopped, freezing death metal darkness! The mighty power of the afterlife melodies!




about TYPHONIAN on DEADLY STORM ZINE:




Track listing -
1. Celestial Salvation
2. Cosmic Throne
3. Primal Deceptive Light
4. Crimson Rivers
5. The Gatekeeper
6. Towards the Chamber of the Omnipresent Mind
7. A Glimpse at the Starless Ocean
8. Cath'un - The Gate of the Veiled Beyond

Line up -
M. W. Styrum - Vocals
Prometheus - Guitars
Typhon -Guitars, Orchestration
Charybdis - Bass
Thanatos - Drums

Artwork by Juanjo Castellano Rosado


KNIŽNÍ TIPY - Americké psycho - Bret Easton Ellis (1991)


Americké psycho - Bret Easton Ellis
1991 (2007), XYZ (ČR)

Jdeme si jen tak městem. Ulice jsou plné smogu, ale nám to nevadí. Jsme do sebe zamilovaní. Seděli jsme dlouho do noci v klubu, tančili a nakonec, jako vždy, si dali gyros u Řeka. To se muselo zazvonit, klidně ve tři ráno a vylezl usměvavý kulatý pán, který nás ihned pozval dovnitř, nechal nás sedět v rohu, ať jsme si něco dali nebo ne. Muchlali jsme se do rána a teď je nám chladněji. Přeházíme přechod, když tu se ozvou brzdy. Uskočíme. Z auta vyleze takový typický podnikatel tehdejších devadesátých let. Fialové sako, zlatý řetěz kolem krku, mokasíny s bílými ponožkami. Začal na nás řvát. Arogantní debil, co si myslel, že může všechno. Tenkrát i mohl. Korupce prorůstala vším. Mafie vládla celému městu. My, jako studenti, jsme to tolik necítili, ale v podobných situacích se k nám tahle temná síla také dostala. Sevřel jsem ruce v pěst, protože měl hnusné připomínky na moji holku. Ale ona měla víc rozumu než já. Hladila mě a uklidňovala. Přesto jsme šli na koleji spát celí rozklepaní.

To je von, ty vole to je von, zakřičel jsem u okna, když jsem si ráno četl Americké psycho. Opět se jednalo o úlovek z mých návštěv v antikvariátu. O téhle knížce se mluvilo jako o zakázané, tak jsem ji musel ihned mít. V Čechách se tenkrát dalo sehnat všechno a to naprosto legálně. Tohle ale bylo, jako vždy, doporučení od mladé knihovnice. Michal už dávno nebyl na škole a já neměl moc se koho zeptat na nějaké nové tipy. Stejně jako u muziky jsem se zakonzervoval a dělal si na všechno jenom své názory. Neměl jsem nikoho, kdo by mě ovlivňoval. Ten debil ze včera, co nás málem přejel, přesně odpovídá popisu hlavní postavy. Arogantní, úspěšný magor. Predátor, který září na poradách, je rozhodný, vtipný, ženy mu leží u nohou. Psychopat, který si dělá, co chce. Pokaždé si na Patricka Batemana vzpomenu, když potkám malinké chlapíky v obrovských autech, kteří nás na poradách neustále nadřazeně ponižují. Kolik já takových Patriků potkal. Za svůj profesní život nepočítaně. Na některé vedoucí pozice musíte mít žaludek, musíte přežít mezi vlky. 

Kniha ve své době opravdu způsobila rozruch. Když máte prachy, tak si můžete dovolit všechno. Pořád překračujete hranice. Nudíte se a protože v lidech je temnota, tak začnete dělat věci, které byste si jinak nikdy nedovolili. Morálka je pro vás jen prázdné slovo. Čest? Co to kurva je? Jedná se příběh, který mě v roce 1998 hodně ovlivnil a nejhorší je, že je stále tak platný a aktuální. Může za to samozřejmě i film, který se také povedl. Bret Easton Ellis vykreslil hlavního "hrdinu" opravdu tak uvěřitelně, že se vám bude chtít chvílemi zvracet. Koneckonců, všude kolem nás je stále spousta konzumu. Lidé už dávno tráví svůj čas převážně v supermarketech. Města i vesnice se o víkendech vyprázdní, obchody zaplní. Někdy je to až děsivé. S plnými košíky nadáváme u pokladen, jak se máme špatně. Děti narvané cukrem s telefony v rukách lajkují stejné zlo, jaké prováděl Patrick. Někdy to opravdu vypadá, že věk lidí skončil. Nebuďme ale jenom negativní. Určitě je i spousta lidí, co ještě přemýšlejí a zachovali si zdravý rozum. 

Bylo to brzy ráno a je to jen několik dní. Chodím touhle ulicí každý den velmi brzy ráno do práce. Nikdy tam nic nejezdí. Dnes to bylo jiné. Obrovské SUV zastaví kousek ode mě. Zhasnutá světla, tichý motor. Lekl jsem se. Musel jet tak stovkou. Vyleze chlápek, tak v mém věku. Je mi někam po prsa a začne na mě řvát. Kam čumíš čuráku, víš kdo já sem? Z očí mu kouká asi kokain a tak jen mávnu rukou a jdu pryč. Chvilku mě doprovází se staženým okýnkem a říká mi, co by mi všechno udělal. Nejsi ty náhodou Patrick? Pomyslím si a raději zmizím v parku. Historie se nemění. Dobré knihy zůstávají. Americké psycho nelze jinak, než doporučit. Nebo si dejte aspoň film. Obojí je brutální, nechutné, hnusné. Je to takové memento, u kterého budete dlouho sedět a přemýšlet nad ním. 

Nedávno na mě vyskočila zpráva na internetu, že v Americe je hnutí, ve kterém se sdružují mladí chlapci, kteří mají Patricka jako svůj vzor. Normální holky je nechtějí, tak je nenávidí a chtějí jim ubližovat. Udržují svá těla v perfektní fyzické kondici, snaží se být úspěšní. Konzum je pro ně mantra. Tak to vidíte, pořád jsou mezi námi, stále s nimi budeme mít co do činění. Je to hodně šokující příběh, pro někoho možná trošku přitažený za vlasy, ale zase na druhou stranu, sem tam vyplavou na povrch o hodně děsivější věci. A tak si říkám, jak je vlastně super, že jsem obklopen takovými skvělými lidmi. Za úsměv nic nedáte. Proti hajzlům se musí bojovat! Buďte silní v dnešním pokřiveném světě. Děkuji za pozornost. Tahle kniha je opravdu hodně silná. Jen ji musíte pochopit správným způsobem. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kultovní román, jež autora proslavil po celém světě. Americké psycho je fiktivní zpovědí Patricka Batemana, bohatého newyorského mladíka z řad takzvaných „yuppies“, který se v honbě za novými prožitky stává brutálním masovým vrahem. Ellis v knize nejmenšího detailu popisuje nejen Batemanovy konzumní obsese (návštěvy drahých restaurací a barů, fitcenter, závislost na drogách, hudebních hitech či slaboduchých televizních talk show atd.), ale i násilné, neobyčejně brutální scény mučení a vražd. Nepochopení, že nejde o realistickou výpověď, ale o ostrou satiru na konzumní atmosféru 80. let, vedlo k ostrým útokům na knihu, kterou ve Spojených státech řada velkých knihkupectví odmítlo prodávat.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 12. září 2024

Info - INFESTUS (DE) + MALLEPHYR (CZ) v Plzni - klub Parlament - 21. 9. 2024



Info - INFESTUS (DE) + MALLEPHYR (CZ) v Plzni - klub Parlament - 21. září 2024


INFESTUS (DE) - black metal - v Česku poprvé po více než 8 letech 


MALLEPHYR (CZ) - black/death metal - speciální show k 10 letům existence


Sobota, 21. září 2024 / Saturday, 21st September 2024!

V září to bude 10 let od prvního koncertu MALLEPHYR, který se uskutečnil v plzeňské Lampě. Na oslavu tohoto výročí připravujeme speciální set za účasti bývalého baskytaristy Sinnerala, s nímž oprášíme některé dlouho nehrané starší skladby. A také s překvapením na závěr s přispěním váženého hosta z plzeňské scény.

Je nám obrovskou ctí, že pozvání do Parlamentu při této příležitosti přijala německá black metalová kapela INFESTUS, jež se letos vytasila s famózním albem "Entzweiung". Andrasova družina funguje už více než 20 let, lídr dal letos dohromady novou live-sestavu, která se nám představí v Plzni! Sofistikovaný, náladami prošpikovaný black metal té nejvyšší kvality!

Předprodej stále běží! Vstupenky je možné objednávat na e-mailu mallephyr@gmail.com, při nákupu obdržíte číslo účtu, po přijetí platby vám pošleme lístek/lístky s pořadovým číslem. Na místě nám jen ukážete lístek vytištěný / v mobilu, spárujeme a je to.

POZOR! Kapacita a tím pádem počet lístků je omezen na 100 kusů!

Cena:
350 CZK / 14 EUR v předprodeji
400 CZK / 16 EUR na místě

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - APEP - Before Whom Evil Trembles (2024)


APEP - Before Whom Evil Trembles
CD 2024, War Anthem Records

for english please scroll down

Hledal jsem tuhle hrobku dlouhé roky. Pátral jsem v zaprášených archívech, četl jsem starodávné spisy. Měl by v ní být pohřbený kdysi dávno prokletý mnich, o kterém se říkalo, že vládl temnou magií. Odkrývám poslední vrstvu, prohlížím si tajemné a varující symboly. Konečně otevírám rezavou bránu a vstupuji dovnitř. Cítím pach smrti, hnilobu a strach. Mrtvola leží na kamenném oltáři a vypadá, jako by zemřela včera. Ozve se šílený nářek, řev a začne se pomalu rozpadat v prach. Odhalené prašivé kosti, smějící se lebka. V rukou drží nové album německých death metalistů APEP.

I nová, druhá dlouhohrající deska těchto tmářů, je nasáklá temnou historií. Jako bych se při poslechu opravdu ocitl ve staré hrobce, která právě vydala svoje svědectví. Jedná se o chladný, surový death metal ve klasickém stylu, ke kterému jsou velmi umně a elegantně přidávány technické prvky. Výsledkem je jedovatý koktejl, který když ochutnáte, tak zahájíte mrtvolné procesy balzamování.  


Posluchače jako první uhodí do obličeje jako vždy nádherný obal od mistra Paolo Girardiho. Potom, když si album pustíte na svém přehrávači, tak budete smeteni zuřivou vichřicí. Zvuk se opravdu povedl. Je masivní, plesnivý a velmi dobře čitelný zároveň. Hlavní jsou ale jako vždy nápady a těch je na albu velké množství. Opravdu se při poslechu procházím nekonečnými chodbami podzemí. V kobkách jsou pochováni prokletí a nemrtví kývají souhlasně hlavou, stejně jako já. Novinka "Before Whom Evil Trembles" je určena přesně pro nás, pro staré death metalové maniaky, stejně jako pro démony, kteří spali dlouhé roky v záhrobí. Kapele se povedlo exhumovat přesně to, co mám na tomhle stylu rád. Základem je temná a chladná atmosféra, ostré riffy. Líbí se mi, že technické a progresivní prvky jsou dávkovány tak akorát. Skladby spíše doplňují, rozvíjejí, než aby se jednalo o nějaká, dnes tolik častá, preludia. Naopak, vše má svůj cíl, místo a smysl. Navíc, a o to mi jde vždy nejvíce, se nová nahrávka "Before Whom Evil Trembles" velmi dobře poslouchá. Je v ní něco neklidného, nebál bych se napsat i melancholického, něco, co mě nutí se neustále vracet, zvyšovat hlasitost a rvát si novinku pod tlakem do hlavy. Pokud byste po mě chtěly nějaká jména kapel, kterými se nechali APEP volně inspirovat, napadají mě MORBID ANGEL, VADER, PESTILENCE a samozřejmě NILE. Nenechte se ale mýlit, Němci nejsou jenom nějakou obyčejnou kopií. Naopak, starodávné motivy nadále rozvíjejí, přidávají k nim svoje vlastní nápady a invenci. Zkrátka a dobře. I mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již dlouhé roky, chytli a vymáchali mi ksicht v kaluži plné krve. Vše je ohlodáno na kost, pánové hrají uvěřitelně, upřímně a opravdově. Navíc vám budou vyndány všechny vnitřnosti z těla a budete pohřbeni zaživa. Hledal jsem tuhle hrobku dlouhé roky. Pátral jsem ve starých archívech, četl jsem starodávné spisy. Konečně jsem ji našel. Má nad vchodem nápis APEP a je v ní uloženo děsivé svědectví. Starodávné, mrtvolné ozvěny z hnilobných death metalových hrobek! Démoni se probudili a touží po krvi!


Asphyx says:

I've been looking for this tomb for years. I've searched dusty archives, read ancient writings. It's supposed to be the burial place of a cursed monk long ago who was said to have wielded dark magic. I peel back the last layer, examining the mysterious and foreboding symbols. Finally, I open the rusty gate and enter. I smell death, rot and fear. A corpse lies on a stone altar, looking as if it died yesterday. There is a mad wail, a scream, and it begins to slowly crumble into dust. Scabby bones exposed, a laughing skull. In her hands, she holds the new album by German death metallers APEP.

Even the new, second full-length album of these obscurantists is soaked in dark history. Listening to it, I really feel like I'm in an old tomb that has just given its testimony. This is cold, raw death metal in the classic style, to which technical elements are very artfully and elegantly added. The result is a poisonous cocktail that, when you taste it, will start the deadly embalming process.  


The first thing that hits the listener in the face, as always, is the beautiful cover by the master Paolo Girardi. Then, when you play the album on your player, you will be swept away by a furious whirlwind. The sound is really good. It's massive, musty and very listenable at the same time. But the main thing, as always, are the ideas and there are plenty of them on the album. I really feel like I'm walking through the endless corridors of the underground while listening to it. Curses are buried in the dungeons and the undead nod their heads in agreement, as do I. The new album "Before Whom Evil Trembles" is exactly for us, for old death metal maniacs as well as for demons who slept for many years in the beyond. The band has managed to exhume exactly what I love about this style. The base is dark and cold atmosphere, sharp riffs. I like that the technical and progressive elements are dosed just right. The tracks complement and develop rather than being some kind of prelude, so common nowadays. On the contrary, everything has its purpose, place and meaning. Moreover, and this is always my main concern, the new recording "Before Whom Evil Trembles" is very easy to listen to. There's something restless, I wouldn't be afraid to write melancholic, something that makes me keep coming back, turning up the volume and banging the novelty into my head under pressure. If you ask me for some names of bands that APEP were loosely inspired by, I can think of MORBID ANGEL, VADER, PESTILENCE and of course NILE. But make no mistake, the Germans are not just some ordinary copy. On the contrary, they continue to develop the ancient motifs, adding their own ideas and inventiveness to them. In short. Even I, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for years, was caught and had my face washed out in a pool of blood. It's all gnawed to the bone, and the men are believable, honest and real. Plus, you'll have your guts ripped out and buried alive. I've been looking for this tomb for years. I've searched old archives, read ancient writings. I finally found it. It's got an APEP sign over the entrance, and it holds a terrible testimony. Ancient, dead echoes from rotting death metal tombs! The demons have awakened and are out for blood!



TRACKLIST
1. Enslaving the Putrefied Remnants of the Deceased
2. The Pillars of Betrayal
3. Tombs of Eternity
4. Wanderers in the Waste
5. Before Whom Evil Trembles (Goddess of Carnage)
6. The Breath of Kheti
7. Swallowed by Silent Sands

LINE-UP
C. Fleckeisen - Vocals
O. Pikowski - Guitars
P. Kühn - Guitars
M. Friedrich - Drums


Recenze/review - BLOODCROWN - Sound of Flesh and Bone (2024)


BLOODCROWN - Sound of Flesh and Bone
CD 2024, Gruesome Records

for english please scroll down

Další hromada shnilých kostí. Pokaždé v jiném tvaru, jakoby se nám snažil autor něco sdělit. Tajemné symboly, vyryté s velkou silou. Lebky smějící se do tmy. Udělal si svoji vlastní kostnici. Bez rakví, bez náhrobků. Pohřebiště ztracených duší. Někdy mám pocit, že se mnou rozmlouvají. Obzvláště ve chvílích, kdy si pouštím debutové album švédských maniaků BLOODCROWN. To potom přede mnou ožívají staré přízraky a chtějí se pomstít. 

Poslouchám nové album už nějaký čas a už teď vím, že na tenhle hřbitov se budu rád a často vracet. Kapela na to jde postaru, přesto svěže a zajímavě. Jedná se o surovou jízdu na horské dráze rovnou do pekla. Divoké riffy, naštvaný vokál, drtivé bicí. Výsledkem je jedovatý koktejl, který když pozřete, tak se stanete také hromadou kostí. 


Jsou to silné melodie, které mě doslova přikovaly k reproduktorům, jsou to zničující motivy, které mě donutily k soukromému mosh-pitu. Představte si starou, zdánlivě dávno opuštěnou márnici. Když se setmí, tak vylezou z hrobů zombie a uspořádají si večírek. Pivo teče proudem, víka od rakví praskají a hraje k tomu "Sound of Flesh and Bone". Doporučuji volume pořádně doprava. Teprve potom vynikne síla téhle nahrávky nejvíce. Oceňuji úderný a prašivý zvuk (Rickard Gustafsson - mixing, mastering) i obal (Marcio Blasphemator), který mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešní recenze. Líbí se mi, že na to jdou pánové opravdově, upřímně, uvěřitelně. Rozsekají vás na malé kousky, rozemelou na prach. Každá skladba má v sobě zajímavý motiv, nosnou konstrukci, kterou si pamatuji. Zároveň, a na to si hodně potrpím, je to pořád nářez jak má být. Zkrátka a dobře, pro mě, starého psa, nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Máte rádi kapely jako THE CROWN, THE HAUNTED, TERROR 2000, AT THE GATES, ENTOMBED? Potom určitě ochutnejte i tohle zkažené maso. Myslím si, že budete nakonec prokleti stejně jako já. Novinka je velmi heavy, má v sobě takový ten neklid, touhu se vám dostat do hlavy. Není divu, hudbu zde skládali zkušení muzikanti, kteří moc dobře věděli, co a jak chtějí hrát. Nové album je neurvalé, drsné, nekompromisní a přesto náležitě melodické. Doporučuji všem, kteří si potřebují jednou za čas vymlátit mozek z hlavy. Další hromada shnilých kostí. Pokaždé v jiném tvaru, jakoby se nám snažil autor něco sdělit. Tajemné symboly, vyryté s velkou silou. Lebky smějící se do tmy. Udělal si svoji vlastní kostnici. Bez rakví, bez náhrobků. Pohřebiště ztracených duší. Surový, zničující death metal, který vám rozdrtí všechny kosti v těle! Masakr v márnici!


Asphyx says:

Another pile of rotten bones. Each time in a different shape, as if the author was trying to tell us something. Mysterious symbols, engraved with great power. Skulls laughing in the dark. He made his own ossuary. No coffins, no tombstones. A burial ground for lost souls. Sometimes I feel like they're talking to me. Especially when I listen to the debut album of Swedish maniacs BLOODCROWN. That's when the old ghosts come to life in front of me and want revenge. 

I've been listening to the new album for a while now and I already know I'll be returning to this graveyard happily and often. The band goes about it the old fashioned way, yet fresh and interesting. This is a raw roller coaster ride straight to hell. Wild riffs, angry vocals, crushing drums. The result is a poisonous cocktail that when you devour it, you become a pile of bones too. 


It's the powerful melodies that literally had me glued to the speakers, it's the devastating themes that made me want to have a private mosh-pit. Imagine an old, seemingly long-abandoned morgue. When night falls, zombies crawl out of their graves and throw a party. The beer is flowing, the coffin lids are popping, and "Sound of Flesh and Bone" is playing. I recommend volume right. It's only then that the power of this record shines through the most. I appreciate the punchy and dusty sound (Rickard Gustafsson - mixing, mastering) and the cover (Marcio Blasphemator), which of course inspired me to start today's review. I like that the gentlemen go about it in a real, honest, believable way. They chop you up into little pieces, grind you into dust. Each track has an interesting motif, a supporting structure that I remember. At the same time, and I'm a sucker for this, it's still a blast as it should be. In short, for me, an old dog, there's nothing missing, nothing lacking anywhere. Do you like bands like THE CROWN, THE HAUNTED, TERROR 2000, AT THE GATES, ENTOMBED? Then be sure to try this rotten meat too. I think you'll end up cursed just like me. The new stuff is very heavy, it has that restlessness, that desire to get inside your head. No wonder, the music here was composed by experienced musicians who knew very well what and how they wanted to play. The new album is unrelenting, harsh, uncompromising and yet appropriately melodic. I recommend it to everyone who needs to beat their brains out once in a while. Another pile of rotten bones. Each time in a different form, as if the author was trying to tell us something. Mysterious symbols, engraved with great power. Skulls laughing in the dark. He made his own ossuary. No coffins, no tombstones. A burial ground for lost souls. Raw, devastating death metal that will crush every bone in your body! Massacre in the morgue!



Tracklist:
01. When Wolves 
02. Sword Cut 
03. Other I 
04. Sound Of Flesh And Bone 
05. Hypnotized In Chains 
06. Momentary 
07. Paralysis 
08. Purge 
09. Obscenity 
10. Evil Pandemic 
11. Fire Of Resistance

LINE-UP:
Barry Halldan (vocals)
Johan Wold Ylenstrand (guitar, bass)
Rickard Gustafsson (guitar, bass, vocals)
John Doe (drums)



TWITTER