A few questions - interview with death metal band from Indonesia - VULTURES.
Answered Amar Amrullah (vocals), thank you!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Hey Jakub. Amar is here answering. Our band is called Vultures. We are from Central Java, Indonesia. This band was formed in early 2023. It was our guitar player’s idea to start an old-school death metal band. His name is Adam. He asked Rama (our bass player), and Rizal (our former drummer) to join this band. They already made some unfinished materials, but they didn’t have a singer. That was the time when Adam asked me to sing in this band. We finished all the materials together in the studio, recorded it, then finally released a 3-track demo called ‚Wreckage‘ in 2023 via the label that I run with my friend, Mortal Blood Records. In our first demo, we were highly influenced by band such as Bolt Thrower, Acephalix, Nihilist, and Cruz. But, in our new EP ‚Divine Retribution Unleashed‘, we try to explore more in the music that we play.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Sadly, before the production of ‚Divine Retribution Unleashed‘, Rizal (our former drummer) had to leave the band due to several reasons. But, we’re glad to have our friend named Romadon to fill the drums. We were really helped by his presence. Almost all the music and its rifffs came out from Adam. Except the intro entitled ‚An Ode to Death and Destruction‘. I asked my friend, Laras, to fill some piano parts on that song.
In 2022/2023, I remember that Adam was really into Bolt Thrower and Autopsy. That was also the time when Autophagy released ‚Bacteriophage‘ which almost at the sime time with Bastard Grave released ,Vortex of Disgust‘. He was so obsessed with these two releases, and these became the blueprint of ‚Divine Retribution Unleashed‘. Bolt Thrower with Autopsy’s rotten and disgusting sounds was the one we tried to build in this EP. We were also so thankful that in the mixing and mastering progress, it was done by our friend, Irvan Naba from Inside the Whale Lab who knew the types of sound that we wanted.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Divine Retribution Unleashed is available on both CDs and Cassettes. 300 copies for the CD and it was relased by Death in Pieces Records exclusive for North American market only. For Indonesian market, we released it both on cassettes and digital platforms via Onyx Stone Blood Records. Not many, since this was done in limited run.
In the near future, there will be 2 re-issues for cassette forms by Iron Fortress Records (USA), and Oldskull Productions (EU). About 50 copies for each.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
All lyrics were done by me. It mostly discusses about events in the past, social phenomenon, and human’s perception as weak creatures of God. Besides that, I also try to figure out about death and destruction that happened long time ago, and the one that may occur in the future. It actually has multiple interpretations, so feel free to anybody to conclude it by themselves.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Our friend, Blood Thrower was the one who was responsible with the artwork and logo. We really love his works. All websites, email, and streaming platforms are always handled by ourselves.
Social Networks? We thought that it’s one of the most important things when you want to start a band. Besides it is important, it also becomes the most fun part. Meeting new and old friends, supporting and being supported, going somewhere you haven’t visited with your band. Perfect.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We are under 2 labels so far. The first one is Death in Pieces Records from Mexico. Firstly, We chose this label because we are interested to release our EP in CDs and want to expand our music to more listeners. Secondly, of course because it could represent our music really well.
The Second one is Onyx Stone Blood Records, from Indonesia. This label introduces our music to wider listeners in Indonesia, and is basically a hardcore/punk/metal record label. We thought that this label is suitable with our background and our interests.
Both of them take care of us really well. Shout out to Death in Pieces and Onyx Stone Blood Records!
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Bolt Thrower, Autopsy, Kommand, Frozen Soul, Bastard Grave, and Autophagy!
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Yes, we did. They are Iron Fortress Records (USA), and Oldskull Production (EU). Their responses are nice. Probably by the end of this year, they will release the reissues for our EP Divine Retribution Unleashed.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Not many. Probably about 10 shows, I’m not really sure.
We love both small shows and big shows, but we’d love to say that we prefer to play in a small show simply because it’s more intense.
Best performance? It was at a show called Maxximum Noise Vol. 4. It was our very first show as a band, and that one will always be special.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We are on tour now for our EP‘s promo starting from September until November.
Our biggest plan as a band probably releasing an LP, and sharing the same stage with the band we love someday.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
You may conctact us through our email and Instagram page below:
Možná to kdysi dávno myslel dobře, ale nakonec se stejně stal zlým stínem, našeptávačem. Navenek působil jako příkladný a ctnostný kněz, ale asi jako každý měl svoje tajemství. A znal i 13 komnaty ostatních. V chladných kobkách se děly šílené věci. Když se setmělo, tak se jeho milá a přívětivá tvář změnila v bestii. Dělal přesný opak toho, co kázal. Negoval veškeré dobro, smál se Bohu i svým obětem. Teď už je starý a u soudu se stále usmívá. A jeho smích připomíná skřehot samotného ďábla.
Na nové album od této holandské legendy jsme museli čekat čtyři roky. Již dopředu uveřejněné klipy dávaly vědět, že se bude jednat o další posun k větší melodičnosti. Přibylo také black metalu, se kterým sice kapela vždy koketovala, ale tentokrát je o hodně více patrný. Osobně se mi tenhle vývoj líbí. Vše je stále postavené na silných melodiích. Každá skladba má jasnou, nosnou konstrukci, je ostrá, chladná a temná zároveň. Jako celek je potom novinka "The Judas Paradox" velmi návykovou záležitostí. Potvrzuji to já, démoni i všichni padlí kněží.
Jsem velkým fanouškem kapely, který si musel samozřejmě ihned objednat tričko s novým motivem. Důkazem jsou také recenze, které jsou spolu s rozhovorem a reportem odkazovány dole pod dnešním článkem. Letos se povedl i zvuk, který je náležitě mrazivý a nasáklý černotou (Henri Sattler - recording, mixing, Tony Lindgren - mastering). Hudba je potom majestátní, mocná, záhadná, bolestivá takovým tím starým poctivým způsobem. Třeba hned v titulní písni skládá kapela v sóle poctu Jeffovi Hannemanovi ze SLAYER. Líbí se mi, že GOD DETHRONED poznáte hned během několika tónů. Stále mají svůj jasný rukopis, výraz, pořád mi chladne krev v žilách, když je poslouchám. Jako bych se procházel starými kobkami, ve kterých jsou hluboko v podzemí uložena těla starých mnichů. Vyprávějí mi děsivé příběhy o neskutečných zvěrstvech, které se tu odehrávají. Bohužel, jak nám často potvrzují ve zprávách, děje se to dodnes. Falešná víra, dávno padlé modly. Spoutáni v řetězech hledíme k nebi a modlíme se k někomu, kdo nás nikdy nevyslyší. Některým starým fanouškům (ke kterým také patřím), možná bude chybět větší surovost, ale mě osobně se směr a cesta, kterou se Holanďané vydali, líbí. Mám z nové desky "The Judas Paradox" až doomové pocity. Těch temných a chladných nálad je opravdu hodně a musel jsem si je zpočátku trošku utřídit. Je moc dobře, že je stále co objevovat, další motiv, pasáž, text (které jsou mimochodem velmi propracované a temně poetické). Všichni žijeme ve stínu svého vlastního svědomí. GOD DETHRONED mě donutili k zamyšlení, k tomu, abych odkryl pravdu. A to není rozhodně málo. Hoď kamenem, kdož si bez viny. Majestátní, mocný black death metalový opus, zahalený do krvavé mlhy! Ve stínech se ukrývají démoni!
Asphyx says:
He may have meant well once upon a time, but in the end he became an evil shadow, a whisperer. Outwardly, he seemed an exemplary and virtuous priest, but like everyone, he had his secrets. And he knew the 13 chambers of others. In the cold dungeons, crazy things happened. When night fell, his kind and friendly face turned into a beast. He did the exact opposite of what he preached. He denied all good, laughed at God and his victims. Now he's old, and he still smiles in court. And his laughter resembles the screech of the devil himself.
We've had to wait four years for a new album from this Dutch legend. The clips released in advance already made it clear that this would be another move towards more melody. There was also the addition of black metal, which the band has always flirted with, but this time it is much more evident. Personally, I like this development. Everything is still built on strong melodies. Each song has a clear, supporting structure, it is sharp, cold and dark at the same time. As a whole, then, the new release "The Judas Paradox" is a very addictive affair. I, the demons and all the fallen priests can attest to that.
I'm a big fan of the band, who of course had to immediately order a t-shirt with the new motif. The proof is in the reviews, which are linked below today's article along with the interview and report. The sound this year was also a success, properly chilling and soaked in blackness (Henri Sattler - recording, mixing, Tony Lindgren - mastering). The music is then majestic, powerful, mysterious, painful in that old honest way. For example, right in the title song the band sings a solo tribute to Jeff Hanneman from SLAYER. I like that you can recognize GOD DETHRONED within a few notes. They still have their clear signature, their expression, my blood still runs cold when I listen to them. It's like I'm walking through old dungeons where the bodies of old monks are buried deep underground. They tell me horrifying stories of the unreal atrocities that take place here. Sadly, as we are often confirmed in the news, it is still happening today. False beliefs, idols long since fallen. Shackled in chains, we look to heaven and pray to someone who will never hear us. Some old fans (of which I am one) may miss the rawness of it more, but I personally like the direction and path the Dutch have taken. I have almost doomy feelings about the new album "The Judas Paradox". There are a lot of those dark and cold moods and I had to sort them out a bit at first. It is very good that there is always something new to discover, another motif, passage, lyrics (which are very elaborate and darkly poetic by the way). We all live in the shadow of our own conscience. GOD DETHRONED made me think, made me uncover the truth. And that's certainly no small thing. Throw a stone, you who are blameless. A majestic, powerful black death metal opus, shrouded in a bloody mist! Demons hide in the shadows!
Vylezl jsem z lesa kousek od Rokycan a začala kolem mě kroužit partička mladíků na fichtlech. Najížděli na mě, sem tam jsem dostal facku. Hrozně se chechtali a snažili se mě srazit k zemi. Nedal jsem se. Byl jsem ještě plný síly. Zvedl jsem hůl, kterou jsem si vyřezal z malého stromku a zasekl ji jednomu do kola. Přepadl do příkopu a pořádně si narazil záda. Hekal a řval na mě. Postavil jsem se do postoje, který jsem znal z karate. Někdo další? Pronesl jsem klidně. Byl jsem na cestě a moje mysl byla naladěná na to, dorazit za každou cenu do konce. Už jsem o tom uvažoval hrozně dlouho. Jeden kluk z páťáku, co jsem ho potkal v hospodě, mi ukazoval krásný fotky, když šel na pouť po severním Španělsku. Na to jsem neměl peníze a tak mi začalo vrtat hlavou, kam bych mohl jít já. Bylo už poměrně teplo a já jsem si slíbil, že když to se mnou blondýnka vydrží, vydám se na pouť. Jako takové poděkování za to, že mám takové štěstí. Těžko se to vysvětluje, ale být sám na cestě je osvobozující.
Člověku se již po několika kilometrech začnou toulat myšlenky, začne se soustředit na dech i na kroky. Oprostí se od těla a vznáší se. Původně jsem se chtěl kochat krajinou. Místo toho jsem bojoval o svoji čest a i když jsem se nedal zadarmo, tak jsem nakonec skončil v poli. Pomlácený a zubožený. Jeden z výrostků vytáhl odněkud řetěz a švihl mě přes záda. To je ta moje fantazie, která mě chytla zrovna v momentě, kdy jsem se měl bránit. Ještě jsem schytal několik sviní a kreténů a že mám chcípnout. Nikdy v životě jsem je neviděl, byl jsem spíš překvapený, kde se bere v lidech tolik špíny a zla. Pomalu jsem se zvedal a ohmatával si celé tělo. Hlava dobrý, záda ale bolavý. Rozchodím to? Bojoval jsem s myšlenkou, že se vrátím. Jsem teprve na začátku a smáli by se mi. Na mapě mám po stranách poznámky a v notýsku kilometry. Celkem 270 kilometrů. A vzdát do po dvaceti? Ne, to prostě nejde. Ten blbec se mi trefil přesně nad popruh batohu, takže mě každý pohyb bolí. Sejdu dolů k potoku. Opláchnu se a dám si chleba. Mám jenom spacák, nějaké pití, jídlo si budu kupovat. Přespím kdekoliv venku, snad to zvládnu. Myslím na blondýnku, na její tělo, na její úsměv. Vylezu zpátky na cestu. Nejbližší vesnici se vyhnu obloukem, předpokládám, že parta dementů je místní.
Trošku si zajdu, ale na první den dobrý. Zítra to bude lepší, bude neděle, větší klid. Snad. Zafunguje adrenalin a asi už trošku únava. Končím pozdě večer nebo spíš v noci kus za Berounem v lese. Je tu ohniště. Vyndám poslední lunch meat a otevřu ho starým nožem, co jsem dostal kdysi od dědy. Vzpomínám a v nohách mi pulsuje. Jsem zvyklý se hýbat, běhám, plavu, jezdím na kole, ale cestu jsem plánoval jen zběžně. Byla to chyba, vybral bych víc stezek mimo asfalt. Vzal jsem si pro jistotu ještě jedny kecky. Náhradní čínské. Zalezu si do spacáku a ihned usnu. K ránu je hrozná zima, vstávám brzy a než rozhýbu nohy. Nasnídám se v nějakém konzumu. První je v Malé Kyšici. Koupím si rohlíky, něco k tomu a čokoládu. Paní se mě ptá, kam jdu a když řeknu, že do Jizerek, tak si klepe na čelo. Ale nabídne mi dceru, že prý u nich chlapi nějak nejsou, že je hodná a pracovitá. Usměju se, poděkuju a ukážu jí obrázek své milé. Tohle je moje panenka Maria, víte, rozloučím se a mám takový zvláštně hřejivý pocit, který mám pokaždé, když potkám někoho hodného. Paní ještě vyběhne a mává mi.
Pak už se neotáčím a jdu jako stroj. Je hezky, ještě sice chladněji, ale to se mi chodí nejlépe. Unhošť jenom projdu, chtěl bych se zastavit v Kladně, ale jenom ho projdu, snažím se jít co nejvíc, moc dobře vím, že k večeru to půjde už pomaleji. Když potkám někdy kohoutek a na něm nápis pitná voda, napiju se. Potkávám i nějaký partičky. Sem tam mi někdo nabídne, abych šel s nimi. Hned bych někde popil a pokecal, ale nejde to. V Buštěhradu potkám dvě holky, co mají taky bágly. Kam jdeš? Jdu světa kraj, mám hlavu odkrytou a půjdu klidně i bosý a v ledu, parafrázuju Vrchlického a ty dvě studentky, které mají obličeje jako panenky a plochá prsa, se usmívají a doprovodí mě až do Kralup. Tady už to trošku znám z mládí, vím kam zalézt a přespat. Je to kousek na městem, v takovým malým lesoparku. Holky mi nabízejí nejdřív víno, ale musím odmítnout. Zítra bych to nedal, jdu fakt daleko. Mám puchýře a černovláska mi je zalepí. Jsou opilé a ptají se mě na blondýnku. Vyprávím a když už mluvím dlouho, vidím na nich, jak se jim lesknou oči. Usneme každý v jednom rohu malé boudy. Loučí se a dávají mi pusy na tvář. Taky kus salámu, abych prý vydržel. Ihned se zakousnu a žvýkám samotnou šišku až někam k Mělníku. To už je můj kraj, rovinky, nekonečný štrádování, plácání nohama po asfaltu nebo dunění chodidel po prašných cestách mezi polem a polem.
Sem tam nějaký zemědělec, slovo prohodil úplně každý. Někdy jsem dostal něco k jídlu, jindy dobrou radu, kudy jít. Připadal jsem si jako nějaký starý mnich, který se toulá krajem. Od kláštera ke klášteru. Myslím si na svoje věci a když mám krizi, tak ležím na posteli a moje milá má hlavu na mě. Podívá se na mě těma svýma chrpovýma očima a chce po mě věci, co chtějí zamilované ženy po mužích. Měl jsem v životě obrovské štěstí. Obracím dlaně k nebi, dívám se na mraky. Neodpočívám, jím za chůze. Bělá pod Bezdězem a končím za Mnichovým Hradištěm. Tady to mám už všechno prochozený, v tomhle městě jsem zažil spoustu metalových koncertů v kulturáku. Stýská se mi, stýská po mých partách, po skvělých holkách, po klukách, se kterými jsme si všechno říkali. Všechno to tak hrozně rychle uteklo. Není to tak dávno, co jsem byl rozhicovaný z první pusy, co jsem jí dostal od jedný kámošky. A teď tu jen procházím, osamocen ve své cestě. Jsem jak Kerouac. Chápu přesně jeho slova. Spím ve skalách. Měli jsme tu jedno místo, kde se dobře pilo. Teď tu nikdo není. Jen dole u koše je lahev od piva. Zůstala tu po nás? Mám divný, hodně divný sny, ve kterých vzpomínám a probouzím se s pláčem. U snídaně, která se sestává ze dvou tvrdých rohlíků, potkám srnku. Připadá mi, že mi rozumí. Umí zvířata mluvit?
Změnila se krajina, ale i lidé. Nejsem nijaký znalec, mluvit mohu jen za sebe, ale na západě byli všichni víc naštvaní, nedůvěřiví. Zde se dávají všichni do řeči, podporují mě. Sem tam se přidá nějaký cyklista, občas mě doprovodí máma s kočárkem, co si vyšla na špacír. Mladým dvojicím připadám romantický, ale to já nejsem, je to spíš taková ta věc, kterou prostě chlap chce udělat. Nepotřebuji si nic dokazovat, ani s tím machrovat. Prostě a jednoduše jsem se jednoho dne vzbudil a zjistil, že musím. A tak jsem šel a jdu dál a usmívám se. Nohy potrhané od roští, kolena omlácená, když jsem se drápal po svahu, protože jsem špatně odbočil. Berou mě záda, ta rána, co jsem dostal řetězem je modrá a tepe v ní krev. Připadá vám to jako trýznění? Ale kdepak, když vzpomínali mí předci na pochody smrti, museli jít, nebyli svobodní. Mnozí zemřeli nebo byli mučeni. Já jdu úplně jinak. Užívám si přírodu, ranní mlhy, ten zvláštní opar, který chladí na lýtkách. Když je slunce, držím se ve stínu a jakmile se setmí, jsem opatrný, protože večer vždycky vyjíždějí ožralí.
U Hodkovic na Mohelkou nemůžu. Prostě to nejde. Začínají kopce a mám krizi. Najednou mi vypnou nohy i celý tělo a zastavím se. Opřu se o strom a pak se sesunu na zem. Je konec? Sundám si kecky a natáhnu se do trávy. Teď asi umřu, řeknu nahlas. Ale místo smrti přijde déšť. Nejdřív lehký, který mě trošku probere. Potom slejvák, takže jsem durch. Dá se do mě zimnice. Jsem jak raněný zvíře a asi se do mě zakousla i horečka. Instinkt mi velí se někam ukrýt. Hele, nějaký opuštěný dům. Vlezu do zahrady, pak zezadu dovnitř a ulehnu na podlahu. Na tvrdý parkety a vůbec mi nevadí, že je všude špína a bordel. Aspoň na mě neprší. Dám si pod hlavu spacák a pod nohy bágl, abych je měl výš. Následuje spravedlivá temnota. "Maruško, sundej si tričko, ty si tak krásná, ukaž mi tu tvoji prdelku": probudím mě. Nejdřív nevím, co se děje. Pomalu se zorientuji a dojde mi, že vedle v pokoji si asi někdo dělá dobře. Zvednu se a nahlédnu dovnitř. Pupkatý padesátník a asi dvacetiletá holka. Zajímavá sestava, začnu se při té myšlence smát a protože jsem pořád mimo, je to nahlas. Je tam někdo? Pak je chvilku ticho a najednou někdo vyskočí z okna. Na ten pupek dobrej výkon, doplním a začnu se balit.
Holka za mnou přijde, ptá se, jestli jsem bezdomovec a když zjistí, že ne, tak se jí uleví. Pán je prý starosta a nechtějí se dostat do řečí. Je tedy do větru, protože mi nabídne sama sebe, abych nic nikomu neřekl. Místo jejích hezkých tvarů poprosím o paralen, vodu a něco k jídlu. Vezme mě do konzumu, představí jako bratrance z Plzně a vše mi zaplatí. Paralen má u sebe doma. Počkám před domem, zamávám a přijde mi, že jsem jako politý živou vodou. Původně jsem to chtěl dojít včera, ale jeden den navíc se to nezblázní. Nebyly mobily a stejně bych neměl komu zavolat. Blondýnka je na chalupě a tam telefon není. Jeřmanice, Dolánky projdu a připadám si nabitý energií. Dostal jsem i nějakou čokoládu, ta bodla. Chvilku si představuji, co bych se slečnou dělal, to zase jo, ale jsou to jen fantazie. Trošku se za ně stydím, protože najednou v dálce vidím postavu, jak si to šine ke mě a křičí. Co tady děláš? Mám tolik radosti, ano, pláču. Přišla mi naproti. Sice jen kousek za Jablonec nad Nisou, ale měla o mě strach. Jsi blázen. Jak bylo, co se ti stalo? Koukne mi na nohy a rameno. Jsem potlučený, špinavý, rozlámaný, ale dokonale šťastný.
Zbytek cesty na chalupu dojdeme spolu. Jen my dva a cesta. Jdeme přes les, který je krásně provzdušněný. Po tom dešti to chodí samo. Myslela na všechno. Na vodu, na jídlo, na ponožky. Už asi víte, proč jí miluju. Protože je na ní spolehnutí, protože je milá a i když se zlobí, tak jí to sluší. Chvílemi jdeme a držíme se za ruce, jenže to moc nejde, vypadávám z tempa. Nabídne se, že mi vezme batoh a že nikomu neřekne, když pojedeme z Jablonce na chalupu autobusem. Zastavím se a řeknu jí, že to nejde. Nejsem zvyklý podvádět. Kroutí hlavou, protože je na mě dost žalostný pohled. Posledních pět kilometrů neskutečně trpím. Nadávám a několikrát si musím vylít na hlavu vodu. Horečka se vrátila. Přesto se chci tulit a těším se na chalupu, až zalezeme do postele. Když zahlédnu kaštany, co jsou vidět zdaleka, je mi zase do breku. Dokázal jsem to. Plácá mě po ramenou a běží dopředu otevřít. Zapírám se v kopci o hůl a šourám se, jako kdyby mi bylo sto let. Před chalupou je malý stolek, na něm něco dobrého a jedno pivo. Opláchnu se hadicí a jdu se převléct. Je mi šíleně dobře. Byl jsem opravdovým poutníkem. Mělo to fakt něco do sebe. Je to zvláštní, těžko popsatelný stav. Jakási meditace v pohybu. Pořád chodím rád a možná ještě něco podobného spáchám. Ale teď si dám pivo, něco málo si zobnu a pak mě najde, jak spím s lahváčem v ruce. Do postele se dostanu ani nevím jak a spím dva dny víceméně v kuse.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave LUCIFERICON! Your new album "Sabatraxas" is playing right now and I have to write right away that it is great in every way! Dark, cold, moldy, just like death metal should be. These are songs that didn't fit on your previous album "The Warlock of Da'ath". I've searched the internet, but I haven't found an interview with you in English anywhere. Could you please introduce the band and take us through its history?
Thanks alot. Glad you like it. Pity to hear that interviews we did are hard to find. We did do a bunch of them for online zines. But we also did interviews for printed magazines.
I‘ll do a quick summery here; Our guitarist Anton and myself started the band in 2009. Soon we found a drummer so we could start jamming our ideas. After 1 year we asked Alex from Pentacle to join on 2nd guitar.
Early 2012 we had enough material for a demo. We decided to release this as a pro-printed mini-cd ourselves right after the summer that year. We got some labelinterest and this release got a vinyl treatment in 2013. In 2014 our first drummer decided to leave and our 2nd drummer joined later that year. In 2015 we played some shows and gathered material for another mini-album release. We wanted to do a full-length but without a drummer for a while it was difficult creating enough material for a full album at the time. Already some time had passed and we wanted to show we were still alive and kicking. Therefor it was decided to release what we had with the new drummer. Unfortunately...again...this drummer also left for health reasons. Lucky for us we found our current drummer Tim, and he was able to fit in pretty fast. This has been the steady lineup since summer 2015. We released our debut full-length in late 2018, a 7“ ep in 2020, and our 2nd full-length album late 2022 (digitally), and cd and vinyl and tapes in 2023. So with entering into 2024 we exist for 15 years and we found it fit to do a special release for this occasion. This became the Sabatraxas lp.
There is an extra insert inside the Sabatraxas lp that has all our releases on it, and a more extensive biography on the other side. We thought this would be very fitting for a 15 year anniversay release.
Three tracks on the new EP "Sabatraxas" are concert recordings. I couldn't find anywhere where they were recorded? It's more of an occult ceremony than just plain death metal. I especially like the sound, which is beautifully clear. How did you enjoy the concert?
We played a show at Dordrecht Metal Fest on february 4 in 2023. Dordrecht is a small city located in the Rotterdam city area. The venue had a good PA system with the possibility to record the gig in good quality. So we asked if it was cool to record our show and they said yes. So we recorded the entire gig and used the three tracks that we thought were the best ones of the set. It was a great gig with good sound and lots of people showed up. So it was a good one.
Let's move on to the new release "Sabatraxas". I was blown away by your sound on the first listen. It's powerful, dense, raw and harsh at the same time. Who's signed to us? I have to compliment him. I'm very fond of Dutch bands, but sometimes I think they sound very similar. You guys are different, original, I guess. How and where did you record the album (I mean now the first three songs)?
The studio tracks were recorded in the same sessions as for the Warlock...album. We recorded the album ourselves at our guitarist Anton’s house, but the mixing was done Jan -Janosch- Gensheimer from Germany, who is the live soundguy for Asphyx and several other bands. He did our live sound at Party-San Festival in 2017 and we started talking afterwards and ending up working together on the mixing process. The mastering was done elsewhere. If you check the credits of the Warlock...album then you’ll see. And its also mentioned on the Sabatraxas release credits.
I agree with you that we do not sound very typically Dutch as a deathmetal band.
This happened naturally.
I'm also a fan of honest covers like the one on the new album. Who is the author? How did you guys get together, why him and what exactly does the cover for "Sabatraxas" express in relation to the music? The EP is being released primarily on vinyl and I think it stands out beautifully on the large format. Great job!
The coverart was again created by Abyssic Craft, who also did the artwork on the Warlock..album.
We were very pleased with his previous work, and the cooperation with him went very well and smooth, so we decided to ask him again for the job. We got in touch with him coz our friends in the Finnish band Lantern had a piece from him on their 7“ cover, and we liked it alot.
We asked Lantern how it worked out for them and they were very positive about it.
So we decided to make contact with him, and the ball started rolling.
In the center of the coverart it marks our 15th annivery in roman style letters. And the artwork around it is a reference to the artwork in the centerpiece of the Warlock...album.
Because the studio tracks are from the same sessions, we thought it was a cool idea that this anniversary release is connected to the previous release this way. The colours on the frontcover are matching with the live photo on the backside. We had this cool live shot from our tour in 2019, and it had a special vibe. But it was in colour and therefor a little tricky to use. We asked Abyssic Craft if he could make the colours on the frontcover matching with the photo. We think he did a great job on that.
It gives a great effect and it looks different and stands out because of that.
You are a band that is made up of all experienced musicians. Your work in PENTACLE, DESTROYER 666 and many others is probably known to everyone. But I'd be interested to know how you create new material. Don't you have a "problem with the ego" of each member? You know what I mean, everybody has their own idea, you are experienced, you have your own head, your own opinion. Do you compromise? Or is someone the "boss"?
No, not really. First of all, we are a band that is made up of friends from the same area. We happened to be active in several bands before, and still, by coincidence. In Lucifericon we do our best to be open with one another and nobody is trying to be the boss as you say. Everybody puts in their efforts to make this band work.
Your band has been dealing with the occult in its lyrics for a long time. That's all right, and it fits your music perfectly. But can you tell us where you get your inspiration for the lyrics? Do you read any books, watch movies? What are the lyrics on "Sabatraxas" about?
Mostly i read books to get inspired. And occasionally i see a movie or documentary that puts my thoughts in motion. But sometimes it might be something else. But i think 95% of the time i use reading material to get into the craft.
When I was fifteen years old, socialism collapsed and the market opened up. The Dutch scene has influenced me a lot in my life. I'm still a big fan of ASPHYX, PESTILENCE, HAIL OF BULLETS, THANATOS, SOULBURN and a lot of other bands. I would say that she was, and actually is, a kind of role model for us. But how is it really? Is The Netherlands really that strong in death metal even today? It's just that your situation reminds me a bit of ours. Every now and then a good new pack emerges, but mostly it's the old dogs. The young ones are already going in a different direction. What is the current death metal scene in The Netherlands and how do you perceive it?
Well, i suppose thats up to everyone individually to decide what they think of that. Personally, i think our older scene (80“s and early 90“s) was much more diverse in styles. And i think there were a bit more bands. But i am not sure of that. There surely are alot more bands on the blackmetal front nowadays, thats for sure. Right now it seems we don’t have too many bands that have a large international status like we used to have. Then again...i don’t really keep track of it that much anymore.
But there is no shortage of bands in The Netherlands.
I've seen a few LUCIFERICON concert footage on YouTube and every time it was true, unadulterated hell. I'd like to see you live sometime, but I guess you only perform at big festivals or am I wrong? Do you tour, for example? My question is actually directed to Czech promoters as well, I could imagine you at an honest festival of ours. Would you come?
We do not only play at big festivals at all. Mostly its fairly small ones actually. We played at Killtown Deathfest in denmark, Unconquered Darkness fest in Ireland, Anthems of Steel fest in France, for example. I think the biggest fest we played as Lucifericon was Party-San fest (in 2017) so far.
We did a 2-week tour with Deathcult from Switzerland in 2019, so yes...we do tour, but not that often since we all have fulltime jobs and most of us have families too.
There are plans for a tour in March 2025 with Power from Hell from Brazil. So if promotors are interested in booking a date on that tour, then they should contact our booking agency called Abyssal Booking, from Germany. I will add the contact and social media links at the end of this interview.
I, as a fan, would characterize LUCIFERICON's work as dark, devastating death metal stained with black metal moods. As I already mentioned, in many points you meet old dark bands. But tell me, what are your role models? What bands do you worship and admire? And who were your role models when you first started playing?
Our music is mostly deathmetal with black mixed up in it yes. But we also use doom elements and the occosional thrashy parts. We try to write in service of a song and not focus too much on what kind of style a riff is. If the riff is good and it fits then we will use it. Our inspirations vary from old Morbid Angel and Possessed to Bathory and Dissection. The list would be really long i suppose.
As a bassist/vocalist i admired Cronos from Venom, and Jeff from Possessed and David Vincent from Morbid Angel i suppose. Just to name a few.
I'm coming up on my 50th birthday, I've experienced death metal in its prime. It was a beautiful time back then. The '90s were great. The world opened up, I was young. I'm greying now, but I still support and collect death metal. I'm part of the old generation. But I don't want to get bogged down in nostalgia, so tell me, what has the present brought you as a band, as musicians? I mean the use of new technologies, sound, possibilities in recording, the internet, etc.
Same here. I’m turning 48 this year so we’re in the same boat my friend. What helped us as a band mostly financially with modern technology, is that we are able to record ourselves which saves us alot of money. So we don’t have to use expensive studio’s that much to get things done. Another thing is that we recently started playing live wireless. I know this technology has been around for a while, but now you don’t have to use a battery anymore and you can just charge your adapter, and the plug-in for your guitar is just a tiny little thing. I was allways fighting with my cable on stage or in the rehearsalroom, but now i don’t have to. Another modern thing we use is Dropbox and Trello to upload new rehearsals and lyrics etc, so we have workboard and an overview of what we are working on.
As I wrote before, I follow the Dutch scene closely and carefully, but maybe I missed something. Is there a record, a band from the last few years that you really enjoy, have you bought their CD and supported them? Please tell us some names and support your colleagues in arms.
I really liked Entrapment. They released 4 albums, so me demos and ep stuff. Unfortunately they quit several years ago. Anthropomorphia is an old band that was on hiatus years ago but since has released like 4 albums. They did some good ones and they are still going. Another deathmetal band worth checking out is Anarchos. Old school stuff by old school guys, but the band is not so old. As for blackmetal stuff, i think Ibex Angel Order is pretty cool.
Where do you want LUCIFERICON to go in the future? Do you have a dream, a vision? What are the plans for LUCIFERICON in the coming months?
We never planned or envisioned to become a big band and play across the globe. Our first vision was to get our own music on vinyl, and hopefully we could play live. Well, that happened, and from there we just continued pretty much in the same way still. In the meantime we have all our recordings on vinyl, cd and cassettes, and played a wide range of stages across europe. So that is already alot more then we first envisioned. So we can’t really complain.
I suppose our next journey will be to record a new album, and play some more live shows as well.
In the coming months we have nothing in the agenda for live shows, so we will continue writing new material in this time. Hopefully we can enter the studio some time next year.
Thank you very much for the interview. I wish the new album the best sales, that your clubs are full and that you are doing well in your personal lives. Have a nice day everyone!
Thanks alot Jakub, and thanks for your interest in Lucifericon and your questions.
All the beast to you and your kin!
Here is Lucifericon information for contacting, booking, merchandise, etc etc;
Ave LUCIFERICON! Právě mi tu hraje vaše nová deska „Sabatraxis“ a musím rovnou napsat, že je po všech stránkách skvělá! Temná, chladná, plesnivá, přesně jak má death metal být. Jedná se o songy, které se nevešly na vaše předchozí album „The Warlock of Da'ath“. Pátral jsem různě po internetu, ale nikde jsem s vámi nenašel rozhovor v češtině. Mohl bys nám prosím kapelu představit a provést nás její historií?
Děkuji mnohokrát. Jsem rád, že se ti líbí. Škoda, že se rozhovory, které jsme dělali, špatně shánějí. Udělali jsme jich několik pro online ziny. Ale dělali jsme i rozhovory pro tištěné časopisy.
Udělám tu krátké shrnutí: Náš kytarista Anton a já jsme založili kapelu v roce 2009. Brzy jsme si našli bubeníka, takže jsme mohli začít jamovat naše nápady. Po roce jsme oslovili Alexe z Pentacle, aby se přidal na druhou kytaru.
Začátkem roku 2012 jsme měli dostatek materiálu na demo. To jsme se rozhodli vydat sami jako profi tištěné mini-cd hned po létě téhož roku. Získali jsme zájem nějakého labelu a v roce 2013 se toto vydání dočkalo vinylové úpravy. V roce 2014 se náš první bubeník rozhodl odejít a koncem téhož roku se k nám přidal druhý bubeník. V roce 2015 jsme odehráli pár koncertů a dali dohromady materiál na vydání dalšího minialba. Chtěli jsme udělat plnohodnotné album, ale bez bubeníka bylo v té době těžké vytvořit dostatek materiálu na plnohodnotné album. Uplynul už nějaký čas a my jsme chtěli ukázat, že jsme stále naživu. Proto bylo rozhodnuto vydat to, co jsme měli s novým bubeníkem. Bohužel... opět... i tento bubeník odešel ze zdravotních důvodů. Naštěstí pro nás jsme našli našeho současného bubeníka Tima, a ten dokázal docela rychle zapadnout. Takto vypadá stabilní sestava od léta 2015. Koncem roku 2018 jsme vydali debutové plnohodnotné album, v roce 2020 7“ ep a koncem roku 2022 druhé plnohodnotné album (digitálně) a v roce 2023 cd a vinyl a kazety. Se vstupem do roku 2024 tedy existujeme 15 let a přišlo nám vhodné udělat k této příležitosti speciální release. Tím se stalo lp Sabatraxas.
Uvnitř lp Sabatraxas je extra insert, na kterém jsou všechny naše desky, a na druhé straně je rozsáhlejší biografie. Mysleli jsme si, že to bude velmi vhodné pro vydání k 15. výročí.
Tři skladby na novém EP „Sabatraxis“ jsou záznamy z koncertu. Nikde se mi nepovedlo dohledat, kde se nahrávalo? Je to spíše okultní obřad, než jen obyčejný death metal. Hlavně se mi moc líbí zvuk, který je krásně čitelný. Jak jste si koncert užili?
4. února 2023 jsme hráli na Dordrecht Metal Festu. Dordrecht je malé město v oblasti Rotterdamu. Místo konání mělo dobrý PA systém s možností záznamu koncertu v dobré kvalitě. Tak jsme se zeptali, jestli by bylo v pohodě nahrát náš koncert, a oni souhlasili. Nahráli jsme tedy celý koncert a použili tři skladby, které jsme považovali za nejlepší z celého setu. Byl to skvělý koncert s dobrým zvukem a přišlo hodně lidí. Takže to bylo dobré.
Pojďme dále k novince „Sabatraxis“. Už na první poslech mě smetl váš zvuk. Je mohutný, hutný, zároveň syrový a drsný. Kdo je pod nám podepsán? Musím mu vyseknout poklonu. Mám holandské kapely ve velké oblibě, ale občas mi připadá, že znějí hodně podobně. Vy jste jiní, originální, řekl bych. Jak a kde jste album nahrávali (myslím tím teď tři první songy)?
Studiové skladby byly nahrány na stejných místech jako na albu Warlock.... Album jsme nahrávali sami u našeho kytaristy Antona doma, ale mixáž provedl Jan -Janosch- Gensheimer z Německa, který je živým zvukařem Asphyx a několika dalších kapel. Dělal náš živý zvuk na festivalu Party-San v roce 2017 a poté jsme se začali bavit a nakonec jsme spolupracovali na procesu mixování. Mastering jsme dělali jinde. Když se podíváte na titulky alba Warlock..., tak to uvidíte. A je to zmíněno i v titulcích k vydání Sabatraxas.
Souhlasím s tebou, že jako deathmetalová kapela nezníme příliš typicky holandsky.
To se stalo přirozeně.
Jsem i fanouškem poctivých obalů, jako je ten na novince. Kdo je autorem? Jak jste se dali dohromady, proč právě on a co přesně vyjadřuje obal k „Sabatraxis“ v souvislosti s hudbou? EP vychází primárně na vinylu a myslím si, že na velkém formátu krásně vynikne. Skvělá práce!
Autorem obalu je opět Abyssic Craft, který se podílel i na výtvarné stránce alba Warlock..
S jeho předchozí prací jsme byli velmi spokojeni a spolupráce s ním probíhala velmi dobře a hladce, takže jsme se rozhodli požádat ho o práci znovu. Spojili jsme se s ním, protože naši přátelé z finské kapely Lantern měli od něj kousek na obalu svého 7“ a nám se moc líbil.
Zeptali jsme se Lantern, jak se jim to povedlo, a hodnotili to velmi pozitivně.
Tak jsme se rozhodli ho kontaktovat a vše se rozjelo.
Uprostřed coverartu je římskými písmeny vyznačeno naše patnácté výročí. A kresba kolem něj odkazuje na kresbu v centru alba Warlock....
Protože studiové skladby pocházejí ze stejných sessions, přišlo nám jako skvělý nápad, že toto výroční vydání je takto propojeno s předchozím. Barvy na přední straně obalu ladí s živou fotografií na zadní straně. Měli jsme tuhle skvělou živou fotku z našeho turné v roce 2019 a měla zvláštní atmosféru. Byl ale barevný, a proto bylo trochu složité ho použít. Požádali jsme Abyssic Craft, jestli by mohl barvy na přední straně obalu sladit s fotkou. Myslíme si, že to zvládl skvěle.
Působí to skvěle a díky tomu vypadá jinak a vyniká.
Jste kapelou, která je složená ze samých zkušených muzikantů. Vaše působení v PENTACLE, DESTROYER 666 a spoustě dalších je všem asi známé. Mě by ale zajímalo, jak tvoříte nový materiál. Nemáte „problém s egem“ jednotlivých členů? Víš co myslím, každý má svoji představu, jste zkušení, máte svoji hlavu, vlastní názor. Děláte kompromisy? Nebo je někdo „šéf“?
Ne, ne tak docela. Především jsme kapela složená z kamarádů ze stejné oblasti. Shodou okolností jsme předtím působili v několika kapelách, a to ještě náhodou. V Lucifericonu se snažíme být k sobě navzájem otevření a nikdo se nesnaží být šéfem, jak říkáš. Každý vkládá své úsilí do toho, aby kapela fungovala.
Vaše kapela se dlouhodobě zaobírá v textech okultismem. To je všechno v pořádku a k vaší muzice to perfektně sedne. Prozradíš nám ale, kde pro texty bereš inspiraci? Čteš třeba nějaké knihy, sleduješ filmy? O čem jsou texty na „Sabatraxis“?
Většinou čtu knihy, abych se inspiroval. A občas zhlédnu film nebo dokument, který mě přiměje k zamyšlení. Ale někdy to může být i něco jiného. Ale myslím, že v 95 % případů využívám četbu k tomu, abych se dostal do řemesla.
Když mi bylo patnáct let, tak u nás padl socialismus a otevřel se trh. Holandská scéna mě v životě hodně ovlivnila. Dodnes jsem velkým fanouškem ASPHYX, PESTILENCE, HAIL OF BULLETS, THANATOS, SOULBURN a spousty dalších kapel. Řekl bych, že pro nás byla a vlastně i je, určitým vzorem. Jak je to ale doopravdy? Opravdu je i dnes Holandsko v death metalu tolik silné? Já jen, že mi vaše situace trošku připomíná tu naši. Sem tam se vynoří dobrá nová smečka, ale většinou jsou v ní staří psi. Mladí už se vydávají trošku jiným směrem. Jaká je současná death metalová scéna v Holnadsku a jak ji vnímáš ty?
Předpokládám, že je na každém, aby se rozhodl, co si o tom myslí. Osobně si myslím, že naše starší scéna (80. a počátek 90. let) byla stylově mnohem rozmanitější. A myslím, že tu bylo o něco víc kapel. Ale nejsem si tím jistý. V dnešní době je na blackmetalové frontě určitě mnohem víc kapel, to je jisté. Momentálně se zdá, že nemáme moc kapel, které by měly velký mezinárodní status, jako tomu bylo dřív. Na druhou stranu... už to tolik nesleduju.
Ale v Nizozemsku není o kapely nouze.
Viděl jsem na youtube několik záznamů LUCIFERICON z koncertu a pokaždé se jednalo o pravé, nefalšované peklo. Chtěl bych vás někdy vidět naživo, jenže vy asi vystupujete jen na velkých festivalech nebo se mýlím? Jezdíte třeba turné? Moje otázka vlastně směřuje i k českým promotérům, dovedl bych si vás představit na nějakém poctivém našem festivalu. Přijeli byste?
Vůbec nehrajeme jen na velkých festivalech. Většinou jsou to docela malé festivaly. Hráli jsme například na Killtown Deathfest v Dánsku, Unconquered Darkness fest v Irsku, Anthems of Steel fest ve Francii. Myslím, že největší festival, na kterém jsme jako Lucifericon hráli, byl zatím Party-San fest (v roce 2017).
V roce 2019 jsme absolvovali dvoutýdenní turné s Deathcult ze Švýcarska, takže ano... koncertujeme, ale ne tak často, protože všichni máme práci na plný úvazek a většina z nás má i rodiny.
Na březen 2025 plánujeme turné s Power from Hell z Brazílie. Takže pokud mají promotéři zájem o rezervaci termínu na tomto turné, měli by kontaktovat naši bookingovou agenturu Abyssal Booking z Německa. Kontakt a odkazy na sociální sítě přidám na konci tohoto rozhovoru.
Já, jako fanoušek, bych tvorbu LUCIFERICON charakterizoval jako temný, devastující death metal ušpiněný black metalovými náladami. Jak už jsem zmiňoval, v mnoha bodech se potkáváte se starými temnými kapelami. Řekni mi ale, jaké jsou tvoje vzory? Jaké kapely uctíváš a obdivuješ? A kdo byl tvým vzorem, když si začínal hrát?
Naše hudba je převážně deathmetal, do kterého je přimíchaný black, to ano. Ale používáme i doomové prvky a občas i thrashové pasáže. Snažíme se psát skladby a nesoustředit se příliš na to, jakého stylu je daný riff. Pokud je riff dobrý a hodí se, tak ho použijeme. Naše inspirace se pohybuje od starých Morbid Angel a Possessed až po Bathory a Dissection. Seznam by byl asi opravdu dlouhý.
Jako baskytarista/zpěvák jsem obdivoval Cronose z Venom a Jeffa z Possessed a Davida Vincenta z Morbid Angel, předpokládám. Jen abych jmenoval pár z nich.
Už se mi blíží padesáté narozeniny, zažil jsem death metal v jeho nejlepších letech. Bývala to tenkrát krásná doba. Devadesátá léta byla super. Svět se nám otevřel, já byl mladý. Teď už šedivím, ale death metal pořád podporuji a sbírám. Patřím ke staré generaci. Nerad bych se ale utápěl v nostalgii, spíš mi prozraď, co vám jako kapele, jako muzikantům, přinesla současnost? Myslím tím využití nových technologií, zvuku, možností při nahrávání, internet apod.
Stejně jako u nás. Letos mi bude 48, takže jsme na stejné lodi, příteli. Nám jako kapele finančně pomohlo hlavně to, že si díky moderním technologiím můžeme nahrávat sami, což nám ušetří spoustu peněz. Takže nemusíme tolik využívat drahá studia, abychom něco nahráli. Další věc je, že jsme nedávno začali hrát naživo bezdrátově. Vím, že tahle technologie je tu už nějakou dobu, ale teď už nemusíš používat baterie a stačí ti jen nabít adaptér a zástrčka pro kytaru je jen malá věcička. Vždycky jsem se na pódiu nebo ve zkušebně pral s kabelem, ale teď už nemusím. Další moderní věc, kterou používáme, je Dropbox a Trello, kam nahráváme nové zkoušky a texty atd. a máme tak pracovní nástěnku a přehled o tom, na čem pracujeme.
Jak jsem již psal, holandskou scénu sleduji pozorně a pečlivě, ale třeba mi něco uniklo. Je nějaká deska, kapela z posledních let, která tě opravdu baví, koupil sis jejich CD a podpořil je? Prozraď nám prosím nějaká jména a podpoř kolegy ve zbrani.
Moc se mi líbili ENTRAPMENT. Vydali 4 alba, takže jsem měl dema a EP. Bohužel před několika lety skončili. Anthropomorphia je stará kapela, která měla před lety pauzu, ale od té doby vydala asi 4 alba. Udělali několik dobrých a stále fungují. Další deathmetalová kapela, která stojí za zkouknutí, jsou Anarchos. Oldschoolové věci od oldschoolových týpků, ale kapela není tak stará. Co se týče blackmetalových věcí, myslím, že Ibex Angel Order jsou docela fajn.
Kam chcete v budoucnu LUCIFERICON směřovat? Máte nějaký sen, vizi? Co připravují LUCIFERICON v nejbližších měsících?
Nikdy jsme neplánovali ani si nepředstavovali, že se staneme velkou kapelou a budeme hrát po celém světě. Naší první vizí bylo vydat vlastní hudbu na vinylu a doufat, že budeme moci hrát živě. No, to se stalo a od té doby jsme pokračovali v podstatě pořád stejně. Mezitím jsme všechny naše nahrávky vydali na vinylech, cédéčkách i kazetách a hráli jsme na nejrůznějších pódiích po celé Evropě. Takže to už je mnohem víc, než jsme si původně představovali. Takže si opravdu nemůžeme stěžovat.
Předpokládám, že naší další cestou bude nahrání nového alba a také odehrání dalších koncertů.
V nejbližších měsících nemáme na programu nic živého, takže v tomto období budeme pokračovat v psaní nového materiálu. Doufejme, že někdy v příštím roce budeme moci vstoupit do studia.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji novému albu co nejlepší prodeje, ať máte plné kluby a ať se vám daří i v osobních životech. Hezký den všem!
Díky, Jakube, a díky za tvůj zájem o Lucifericon a tvé otázky.
All the beast to you and your kin!
Zde jsou informace o Lucifericon pro kontaktování, rezervace, merchandise atd. atd;
