Děsivé skřeky ze záhrobí, nářek prokletých. Démoni, kteří tančí na hrobech. Pradávné rituály, které znovu ožívají s velkou silou. HAR jsou black death metalová kapela z Izraele, která svým prvním dlouhohrajícím albem vytáhla na povrch choroby, které měly být už dávno pohřbené. Jejich hudba je zničující, divoká, šílená a přitažlivá zároveň. Představte si opuštěný chrám, ve kterém se kdysi odehrávaly krvavé oběti.
Také cítíte z jejich hudby sílu načerpanou v záhrobí? Já ano. Toulám se podsvětím již dlouhé roky a HAR mě ihned uhranuli. A to hlavně svými nápady, přístupem, touhou ničit hudbou. Pokud rádi navštěvujete hrobky plné plesnivých kostí, tak neváhejte ani chvilku. Budete spáleni na popel.
Je to síla a tlak, jsou to ostré a nekompromisní riffy, je to děsivý a mocný vokál, které dohromady dělají z téhle desky povinnost pro všechny, kteří uctívají temnotu. Jakoby někdo zhasl všechna světla a strhl mě do hlubiny. Dusím se vlastní krví, nasávám pach smrt. Zvuk, obal, celková produkce, vše je určeno k jedinému. Aby vám popraskaly všechny kosti v těle. Skladby působí velmi uvěřitelně, reálně. Smrdí sírou a zkaženým masem. Nic pro slabé povahy, řekl bych. Spíše se jedná o morbidní materiál pro zkušené death a black metalové maniaky, kteří rádi překračují hranice, kteří potřebují dostat do žil potřebnou dávku hudebního zla a nenávisti. Při poslechu "Cursed Creation" ožívají stará monstra, která spala dlouhé roky v absolutní tmě. Intenzita, se kterou pánové hrají, je strhující. Baví mě odkrývat jednotlivé vrstvy. Připadám si jako archeolog, který právě objevil další hrobku. Album do mě zaseklo svůj dráp hned na poprvé, ale jednotlivé nuance vylézají na povrch vlastně neustále. Každý další poslech je něčím zajímavý, neotřelý, zvláštní. Nahrávka postupně uzrála, dostala se mi do krve jako nějaký prudký jed. Najednou jsem začal vidět na zdech podivné symboly, ve stínech stály přízraky a začal jsem mluvit řečí, kterou již dávno nikdo nezná. Ano, novinka mě proklela, uhranula, stala se mojí součástí. Padal jsem svázaný do hlubiny a postupně se rozpadal v prach. Děsivé skřeky ze záhrobí, nářek prokletých. Démoni, kteří tančí na hrobech. Pradávné rituály, které znovu ožívají s velkou silou. Temná, magická, děsivá black death metalová nekromancie! Pradávný rituál smrti!
Asphyx says:
Terrible screams from beyond the grave, the cries of the damned. Demons dancing on graves. Ancient rituals that come alive again with great power. HAR are a black death metal band from Israel who, with their first full-length album, brought to the surface diseases that should have been buried long ago. Their music is devastating, wild, insane and appealing all at the same time. Imagine an abandoned temple where blood sacrifices once took place.
Do you also feel the power of their music from the afterlife? I do. I've been wandering the underworld for many years and HAR immediately captivated me. Especially with their ideas, their attitude, their desire to destroy with music. If you like to visit tombs full of moldy bones, don't hesitate a moment. You will be burnt to ashes.
It's the power and pressure, it's the sharp and uncompromising riffs, it's the eerie and powerful vocals that combine to make this record a must for anyone who worships darkness. It's like someone turned off all the lights and pulled me into the depths. I choke on my own blood, I suck in the smell of death. The sound, the cover, the overall production, everything is designed for one thing. To crack every bone in your body. The songs are very believable, very real. It reeks of brimstone and rotten meat. Not for the faint of heart, I'd say. Rather, this is morbid stuff for experienced death and black metal maniacs who like to cross the boundaries, who need to get the necessary dose of musical evil and hatred in their veins. Listening to "Cursed Creation" brings to life old monsters that have been sleeping for years in absolute darkness. The intensity with which the gentlemen play is riveting. I enjoy peeling back the layers. I feel like an archaeologist who has just discovered another tomb. The album stuck its claw in me the first time, but the nuances keep coming out. Each new listen is something interesting, new, strange. The record gradually matured, got into my blood like some kind of violent poison. Suddenly I began to see strange symbols on the walls, ghosts stood in the shadows and I began to speak a language that no one has known for a long time. Yes, the newness cursed me, bewitched me, became part of me. I fell, bound to the depths, and gradually crumbled into dust. The terrible screams from the beyond, the cries of the damned. Demons dancing on graves. Ancient rituals that come alive again with great power. Dark, magical, terrifying black death metal necromancy! Ancient death ritual!
Když jezdívám do práce a dohraje mi muzika, tak většinou nastoupí dva kluci kolem čtyřiceti. Pokaždé diskutují o nějaké počítačové hře. Mě tohle nikdy nebavilo. Nebo vlastně, nejde mi to. A teď si představte, když se vám spojí virtuální realita s tou skutečnou. Děsivá představa, co říkáte? O Našeptávačovi jsme na našich stránkách již psali. Jednalo se knihu, kterou jsem koupil někde ve slevě. Moc se mi líbila. Odkaz na povídání je dole pod dnešním článkem. I Našeptávačovu hru jsem zakoupil v momentě, kdy mi přišla z Knih Dobrovský nabídka za pár krejcarů. A udělal jsem dobře. Děj možná bude někomu připadat nepravděpodobný, ale znáte mě. Já si rád hraji s fantazií. Baví mě si představovat, co by se stalo, kdyby. Záleží mi vždy na tom, aby byl děj čtivý a nejlépe napínavý. Stejně jako u hudby chci a požaduji nějaké emoce. Potřebuji svoji dávku, asi jako každý, kdo čte a nebo poslouchá.
Přijel jsem z festivalu Symbolic a šel spát. Měl jsem psát report, přetáhnout fotky z foťáku, jenže se mi nechtělo. Raději jsem si sedl a četl si. Já se vždycky na psaní potřebuji naladit, není to tak, že bych se mohl donutit. A tak jsem raději seděl, léčil si vyřvané hlasivky, doplňoval tekutiny i hořčík, protože víte co, už mi bude na podzim padesát a nedostatek spánku nedokážu ničím nahradit. Jdi si lehnout, pospáváš u toho, říkali mi. Poslechl jsem. Měl jsem za sebou několik kapitol a nějak se mi všechno pomotalo. V noci jsem se několikrát probudil, politý potem. Tělo bojovalo se zbytkem alkoholu a virtuální realita z knížky se mi plynule dostala do snů. Spal jsem prosím pěkně dvanáct hodin v kuse. Stejně to bylo málo. Zkrátka a dobře, ke psaní jsem se dostal až druhý den odpoledne. I ráno jsem si raději četl. Byl jsem daleko na statku a zrovna jsme na místě s Milou Vasquezovou a ohledáváme místo činu.
Report jsem vydal, myslím, že se docela povedl. Alespoň podle ohlasů od lidí, kterých si vážím. Teď už je to tak, že se po festivalech přeci jen "léčím" delší dobu. Bylo to i tentokrát. Pokaždé jsem přišel zmožen z práce a trvalo to vlastně skoro celý týden, než jsem se trošku srovnal. Já totiž u toho všeho pořád sportuju a už je to znát. Četl jsem tedy jen po částech, pomalu a ke konci týdne mě to už trošku štvalo. Tak jsem si nakonec v pátek ke knize sedl a dorazil ji. Bylo mi z ní tak nějak divně, virtuální realita, co jsem měl možnost se s ní setkat, mě spíše děsí. Raději koukám do zeleného, než abych seděl neustále u počítače. Posledních několik měsíců si dokonce říkám, že jsem u obrazovek v práci a pak ještě doma, když píšu tyhle stránky. Čím jsem starší, tak to vnímám víc a víc. Každopádně, říkal jsem si, že to nás čekají pěkné věci. Já vím, knížka je fikce, ale i kdyby se z toho splnilo jen něco, na budoucnost se moc netěším.
Vnímám to tím dál tím častěji. Čtu už trošku jiné knihy, než se dnes čtou. O muzice ani nemluvím. Možná jsme již přežitý druh a zbydou nám jen vzpomínky. Staneme se starými, jak už tomu v koloběhu zvaném život bývá a možná budeme i na obtíž. Moc dobře vím, že jednou budu muset s psaním skončit, že už to nebudu dávat. Proto mě dokáží fascinovat spisovatelé, kteří umí psát. Donato Carrisi patří rozhodně k nim. Našeptávačova hra mě chytla za pačesy a nepustila. Naše setkání bylo kvůli mému stavu trošku kostrbaté, ale i tak jsem nad příběhem hodně přemýšlel. Ona je tu temnota trošku v něčem jiném, než obvykle. Navíc, Mila je mi sympatická a rád jsem s ní "vyšetřoval". Tak ti říkám, že si asi seženu i zbytek knih od autora, abych měl sbírku kompletní.
Asi už fakt potřebuji víc odpočinku, asi už fakt musím víc odpočívat. Nechci si to připouštět, asi jako každý normální chlap, ale budu muset. Nedá se nic dělat. Sport je super, ale ten trénuje tělo (i když očišťuje i mysl). Já už si musím několikrát týdně sednout a číst si. Našeptávačova hra mi byla zajímavým a neotřelým společníkem. Byl jsem s ní rád a těšil jsem se na každou společnou chvilku. Třeba se bude hodit můj knižní tip i vám. Byl bych rád, protože je to fakt dobrý příběh. Rád jsem autora svými slovy podpořil. Mějte se hezky, čtěte a poslouchejte co vás baví a jak praví klasik: "Slunce v duši". Děkuji vám za přízeň.
Jednoho dne obdrží policie telefonát od vyděšené ženy. Z odlehlého statku za městem matka dvou dětí hlásí, že někdo vnikl na jejich pozemek, a dovolává se pomoci. Kvůli silné bouři a průtrži mračen se hlídka na místo dostaví až po mnoha hodinách – když už je příliš pozdě. Na statku mohou strážníci konstatovat jediné: odehrálo se tu odporné krveprolití, ale těla nejsou k nalezení. Žena, která by tento (zdánlivě?) neřešitelný případ mohla rozlousknout, už ovšem od policie odešla a uchýlila se se svojí dcerou Alicí do ústraní, do domu u jezera. Jenže když policie po anonymním telefonátu podezřelého zadrží, Mila Vasquezová zjistí, že se jí případ osobně týká. Jelikož už nemůže myslet jen sama na sebe a musí brát v potaz i bezpečí své dcery, rozhodne se v sobě – tentokrát už ale opravdu naposledy! – znovu probudit instinkt lovkyně stínů a opět sestoupit do jí tak známé temnoty.
Někdy stojí jen tak ve stínu a čeká. Jindy se dostane do vašeho těla a postupně jej promění v prach. Občas udeří plnou silou, vztekem a nenávistí. Někdo si ji představuje jako dámu s kosou, jiný jako postavu bez tváře, další jako entitu z jiného světa. Záleží jen na vaší fantazii. Smrt má mnoho podob a na světě stále existují kapely, které se jí snaží znázornit svojí hudbou. Dovolte mi, abych vám představil kapelu VILE RITES z Kalifornie.
Jedná se o smečku, která je složena ze samých zkušených muzikantů (MORTUOUS, LACERATION, VEKTOR, SCYTHE). To by samo o sobě nebylo zase tolik zajímavé. Jenže tentokrát se zde sešla parta muzikantů, kteří nejen, že jsou na tom velmi dobře technicky, ale ještě navíc umí napsat opravdu dobré skladby. Jedná se o progresivní death metal, zahraný elegantně, nebál bych se napsat vznešeně, který má v sobě nejen takovou tu starodávnou patinu, ale zároveň je svěží a pestrý. A také se dobře poslouchá.
"Senescence" je albem, které je po okraj narvané skvělými nápady. Jednou je ostré, nekompromisní, divoké, jindy přemýšlivé, chladné. Novinka je jako se neustále se měnící organismus, žhnoucí láva, která vyvěrá ze samého středu země. Líbí se mi tak akorát čistý, přesto masivní zvuk (Greg Wilkinson - mixing, mastering, recording). Oceňuji i zajímavý obal (autorem je skvělá polská umělkyně Justyna Koziczak). Zkrátka a dobře, fanoušek dostane komplexní, po formální stránce velmi dobře odvedenou práci. Nám jde ale hlavně o hudbu a ta je dle mého skromného úsudku velmi podmanivá, návyková. Pokud máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, GORGUTS, DEATH, FACELESS BURIAL, ATHEIST, CYNIC, potom určitě ochutnejte. Myslím, že budete opravdu spokojeni. Vše je zde postaveno na starých, klasických smrtících základech, přidávány a rozvíjeny jsou potom nové, neotřelé motivy. To vše sedí v perfektním celku. Víc takto namíchaných koktejlů, prosím. Takhle to máme v undergroundu rádi. Většina dnešních progresivních kapel umí sice perfektně hrát, ale v podstatě se jedná o nepřehledná preludia. VILE RITES na to jdou jinak. Neztratili takovou tu morbidní surovost, tlak, energii, touhu ničit i temnotu, kterou by v sobě měly death metalové kapely mít. Jakoby mě kapela vzala na výlet do jiného světa, ve kterém je vše možné. Hrají si se mnou jako šelma se svojí kořistí. Někdy stojí jen tak ve stínu a čeká. Jindy se dostane do vašeho těla a postupně jej promění v prach. Občas udeří plnou silou, vztekem a nenávistí. Někdo si ji představuje jako dámu s kosou, jiný jako postavu bez tváře, další jako entitu z jiného světa. Temný a chladný, progresivní death metalový výlet do jiných dimenzí, pestrá paleta syrových emocí! Smrt má mnoho podob!
Asphyx says:
Sometimes he just stands in the shadows and waits. Other times it gets into your body and gradually turns it to dust. Sometimes it strikes with full force, rage and hatred. Some imagine her as a lady with a scythe, others as a faceless figure, still others as an entity from another world. It's up to your imagination. Death has many forms and there are still bands in the world that try to represent it with their music. Let me introduce you to VILE RITES from California.
It is a pack that is composed of all experienced musicians (MORTUOUS, LACERATION, VEKTOR, SCYTHE). That in itself would not be that interesting. But this time there is a bunch of musicians who not only are very good technically, but also can write really good songs. This is progressive death metal, played elegantly, I wouldn't be afraid to write sublimely, which not only has that old patina, but at the same time is fresh and colourful. And it's also good to listen to.
"Senescence" is an album that is packed to the brim with great ideas. Sometimes it's sharp, uncompromising, fierce, other times it's thoughtful, cool. The novelty is like an ever-changing organism, a glowing lava that springs from the very center of the earth. I like the clean yet massive sound (Greg Wilkinson - mixing, mastering, recording) just right. I also appreciate the interesting cover art (by the great Polish artist Justyna Koziczak). In short, the fan gets a comprehensive, formally very well done work. However, we are mainly interested in the music and it is, in my humble judgement, very captivating and addictive. If you like bands like MORBID ANGEL, GORGUTS, DEATH, FACELESS BURIAL, ATHEIST, CYNIC, then definitely give it a try. I think you will be really satisfied. Everything here is built on old, classic death foundations, then new, novel themes are added and developed. It all fits together in a perfect whole. More cocktails mixed like this, please. This is how we like it in the underground. Most of today's progressive bands can play perfectly well, but they are basically cluttered preludes. VILE RITES take a different approach. They haven't lost that morbid rawness, pressure, energy, desire to destroy and darkness that death metal bands should have in them. It's like the band took me on a trip to another world where everything is possible. They play with me like a beast with its prey. Sometimes they just stand in the shadows and wait. Other times it gets into your body and gradually turns it to dust. Sometimes it strikes with full force, rage and hatred. Some imagine her as a lady with a scythe, others as a faceless figure, still others as an entity from another world. Dark and cold, a progressive death metal trip to other dimensions, a colorful palette of raw emotions! Death has many forms!
tracklist:
01. Only Silence Follows
02. Senescent
03. Shiftless Wanderings
04. Ephemeral Reverie Of Eroded Dreams
05. Transcendent Putrefaction
06. Banished To Solitude (Adrift On The Infinite Waves)
band:
Guitars/Vocals- Alex Miletich Drums- Aerin Johnson Bass/Synth-Stephen Coon
Konečně si došel svého cíle. Trvalo to několik let, než si našel její hrob. Uprostřed lesa, s náhrobkem beze jména. Ptal si se pořád dokola proč, ale nikdo ti nedokázal odpovědět. Teď tu sedíš, pod stoletými stromy a vyprávíš jí svůj příběh. Mluvíš o strachu, o naději, o smrti, o bolesti, o hudbě, kterou si celou dobu poslouchal. Vždycky jste mívali rádi doom a death metal, vždycky jste se rádi toulali mlhavými rány.
Z nebe padá krvavý déšť a já poslouchám novou desku holandských tmářů OFFICIUM TRISTE. Kapely, kterou jsem si pro sebe kdysi objevil v jednom malém klubu. Hluboko v podzemí, jsem najednou ucítil, že vnímáme emoce stejným způsobem. O tomhle u mě hudba vždycky bude a už na tom asi nikdy nic nezměním. Novinka je dokonale vybroušeným, nejen stylovým, černým drahokamem. Poslouchejte v tichu, klidu, chladu a temnotě.
Vám, kteří máte tento žánr rádi, nemusím kapelu představovat. No a vy ostatní, doplňte si prosím hudební vzdělání. Klidně vám totiž podepíšu vlastní krví, že tahle smečka patří dlouhodobě k nejlepším tmářům. Dokáže totiž (a nové album je toho opět důkazem) navodit mrtvolně smutnou, přesto krásnou atmosféru. Jako když se díváte na list, padající pomalu k zemi, na usínající přírodu, na hladinu horského jezera, jako když kráčíte po starodávném hřbitově a představujete si osudy pohřbených. Těch přirovnání mě napadá spousta, moje mysl je během poslechu opravdu rozdrásána. Paolo Girardi vytvořil krásný obal, Erwin Hermsen (mixing, mastering) se postaral o mrazivě syrový zvuk. Hlavní jsou pro mě ale nápady, melodie, kterých je na albu "Hortus Venenum" opravdu velké množství. Pamatuji si je, rád se k nim vracím. Nejlépe brzy ráno, když pomalu svítá. Město ještě spí, ale les už dávno ožívá. Nasávám pach tlející trávy, jsem smutný a přesto mám naději. Fanoušci třeba takových SATURNUS, MY DYING BRIDE, NOVEMBER´S DOOM, SWALLOW THE SUN, DRACONIAN, OCTOBER TIDE, ke kterým bývají Holanďané přirovnáváni, mi dají určitě za pravdu, že oheň opět hoří jasným ledovým plamenem. Připadám si jako převozník přes řeku smrti. Plujeme po zpěněných vlnách, kýváme se do rytmu, moc dobře víme, že konec je blízko. Někdy bývám rád sám, jen si tak čtu nebo chodím prázdným lesem. V těchto chvílích vynikne nové album nejvíce. Je až po okraj narvané vším, co mám na hudbě rád. Je v něm chvění, tlak i energie. Křišťálově čistý doom death metal, který roztrhá vaše srdce na kusy! Dokonalá esence smutku, melancholie a chladné tmy!
Asphyx says:
He had finally reached his destination. It took several years to find her grave. In the middle of the woods, with a tombstone with no name. You asked over and over why, but no one could answer you. Now you sit here, under the hundred-year-old trees, telling her your story. You talk about fear, about hope, about death, about pain, about the music you've been listening to all this time. You've always liked doom and death metal, you've always liked to wander through the misty wounds.
Blood rain falls from the sky and I'm listening to the new album from Dutch darkies OFFICIUM TRISTE. A band I once discovered for myself in a small club. Deep underground, I suddenly felt that we feel emotions in the same way. That's what music will always be about for me, and I don't think I'll ever change that. The new album is a perfectly polished, not just stylistic, black gem. Listen in silence, calm, cool and dark.
I don't need to introduce the band to you who like this genre. Well, for the rest of you, please supplement your musical education. Because I will sign with my own blood that this pack is one of the best darkies for a long time. Because they can (and the new album is proof of it again) create a deadly sad, yet beautiful atmosphere. Like looking at a leaf falling slowly to the ground, at nature falling asleep, at the surface of a mountain lake, like walking through an ancient cemetery and imagining the fate of the buried. I can think of a lot of comparisons, my mind is really torn while listening. Paolo Girardi created a beautiful cover, Erwin Hermsen (mixing, mastering) took care of the chillingly raw sound. But the main thing for me are the ideas, the melodies, of which there are really a lot on the album "Hortus Venenum". I remember them, I like to go back to them. Especially early in the morning, when the dawn is slowly breaking. The city is still asleep, but the forest has long since come to life. I smell the smell of the melting grass, I feel sad and yet hopeful. Fans of such bands as SATURNUS, MY DYING BRIDE, NOVEMBER'S DOOM, SWALLOW THE SUN, DRACONIAN, OCTOBER TIDE, to which the Dutch are often compared, will surely tell me that the fire is burning again with a bright icy flame. I feel like a ferryman across the river of death. We float on the foamy waves, swaying to the rhythm, knowing full well that the end is near. Sometimes I like to be alone, just reading or walking through the empty woods. It's in these moments that the new album stands out the most. It's packed to the brim with everything I love about music. There's a tingle, a pressure, an energy. Crystal clear doom death metal that will rip your heart to shreds! The perfect essence of sadness, melancholy and cold darkness!
Ave DEFILED! Greetings to the catacombs of Tokyo! When I was preparing for this interview, I found all the albums I have from you guys over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first demo that came to us was the 1994 recording "Defeat of Sanity". You know what's interesting? I haven't found a single weak record in your entire discography. How is that possible? Do you have a recipe for that? You've kept the bar of quality so high for so many years.
Hey there! This is Yusuke, the guitarist of DEFILED. Let's start this interview. First of all, I would like to thank you for your words. Our early albums were written when we were young, so we were not as experienced as we are now. But there was also a purity and power because of our youth. We may have changed and grown in a positive way, but our basic direction has not changed at all since the band was formed. We have had a solid musical concept and have been consistent with it for over 3 decades. Whenever there’s a line-up change, a slight change was inevitable because of replacing to the different players, but as long as the music is released under the DEFILED banner, the basic direction will remain consistent. If we want to move to a different style of music, we will use a different band name. We have no plans to do so at this time.
We've only been waiting a year for this year's full-length album "Horror Beyond Horror". You released it on Season of Mist, and I must admit I was very impatient. Even though I'm still listening to your previous album "The Highest Level". Did you have so much material composed or did you "suffer" from overproduction that you released two albums right after each other? Personally I'm glad, it just took me a bit to digest everything.
Thank you for waiting for our release. Having such loyal fans motivates us a lot.
Yes, we have tons of rough demos composed in stock. It is easy for us to make an album with 10 songs. But each album will be about 30 minutes long. Then people will complain that the album is too short. One thing is for sure, we don't write songs longer than 5 minutes. If the songs are 3 to 4 minutes long, you can keep your concentration and enjoy the content of the songs. Some people often point out that a 3-minute song is too short, and we find their complaints annoying. We want you to judge our songs by the content, not by the length. Even if the song is short, we don't play grind-core where we just scream for 20 seconds and that's it. Again, we want them to be judged on content, not the number and length of songs.
Anyway, the album "Horror Beyond Horror" is out and immediately ranked among my most played albums. Listening to it, you feel like you've stepped back on a timeline to the 90s. It is excellent! How was it made? And how does DEFILED actually create new material?
I am glad that you like our new songs. As the founder and composer of the band, ideas come from inspiration in my head. The golden time to get inspiration is when I just woke up in my bedroom. Nowadays everyone can easily record and edit their music with DTM, but I don't dare to do that. The instant composition by "copy and paste" in DTM is not pure creation. I repeat the ideas in my head over and over again and make a diagram of the composition with paper and pencil. Based on that, I jam a rough idea with the members in the studio to make the song solid. Sometimes the structure of the song is arranged drastically depending on the final vocal line. Regarding our songs, there are always surprises that are out of the norm. We are a twisted band, so we put in avant-garde elements. Of course there are also traditional elements. The fusion of these traditional and avant-garde elements is the key to our songs.
I always liked the sound of your albums. "Horror Beyond Horror" is no exception. Where did you record the album, it was again at Kenji Kikuchi's Nest Studio. How did you achieve such a dusty and dense sound? Does it look to me as if it was still recorded in analogue or am I wrong? Interestingly, I find the sound of the recording very similar to the previous record "The Highest Level". Do you have a lot of say in how the record should sound or do you leave it up to the sound masters?
Thank you for your words. We are sorry to disappoint you, but this was a digital recording, not an analog tape recording. But we are glad that you got an analog feel. We recorded the live performance without any clicks. We captured the real raw tone of the tube guitar amp and the resonance of the speaker cabinet with air, and the drums were recorded in a natural acoustic tone without any editing or triggering, and each part was recorded in almost one take without any editing. We wanted to record our natural and real playing as it is. Kenji Kikuchi at Studio Nest clearly understood our intentions before he started working, so he mixed exactly what we wanted. We liked the sound production on "The Highest Level" so much that we wanted to keep it that way. Also, everyone in the band is involved in the arrangement of the album. We work as a team.
I'm an old school fan and I'm very big on record covers. "Horror Beyond Horror" is signed by the always excellent artist Wes Benscoter. The theme is so cool to me that I put it on my desktop on my computer. Can you tell us how the motif relates to the music on the album? How did you guys get together and how did the cover for the album come about?
His artwork is pure art. In our opinion, the album artwork has to be related to the theme of the album. In that sense, it is perfect artwork. There are a lot of weird characters in the artwork. If you read our lyrics and look at the artwork, you will enjoy both the artwork and our music more deeply. We could tell you about them in detail, but we won't because it hurts your imagination.
The last original member of the band is guitarist Yusuke Sumita. Is it hard to find musicians in Japan who want to play death metal? You guys also play quite technically, which puts a lot of demands on the individual members. Does that mean that Yusuke has the final say in everything? How are the other members involved in the running of the band? Do they compose new material? Have you ever had submarine sickness? Have you never changed your mind about how your music should sound? You know, some people like blondes, some people like brunettes. Then all it takes is a few more pointed words. Someone once wrote that a band is like a family. How is DEFILED?
Nowadays, it is not so hard to find musicians who can play death metal in Japan. There used to be few, but now there are many. However, most of them are unable to tour because of work, study or family issues. There are very few musicians who can tour for a month or two. There are a bunch of musicians who play in several local bands that only play on weekends. Especially drummers. We're not saying it's wrong, but we don't follow such a way. We don't have a single member who plays in other bands. We can tour for a month or two and all members are only committed to DEFILED. That’s very important for our activity. Some people have likened the band to a family. We fully agreed with that. The relationship between our members is exactly like a family. We play together, we travel together, we eat together, we sleep together. If we’re not like a family, touring wouldn't be possible.
The good thing about today is that we have the internet. I mean, I don't know about that, but at least I can watch your shows remotely. It's not the same, the sound on youtube is always so weird, but according to all the information available - you mainly perform only at big festivals? I'll be honest, I'd really like to see you live, but there's no place. You're not going on tour? I would imagine you, ASPHYX and maybe you can take AUTOPSY. It would be a dream come true. No, seriously - DEFILED and concerts? What would you say about a European tour with a stop in the Czech Republic?
We are happy to play anywhere, big venues, small clubs, etc. The sound on youtube is so weird, they have shitty filters that make the sound bad, especially their compressor kills the sound. We hate the culture of listening to music and judging it on youtube. We prefer to listen to music on CDs or vinyl with a decent audio system. Of course we want to tour Europe, but we have to be very careful because the "profit and loss" depends on the tour conditions and ticket sales. The last time we played in the Czech Republic was April 20th 2004 in Prague as part of a 5 week European tour with MAYHEM. We also played there in 2000 with DEMENTOR and had a great time with INGROWING, INTERVALLE BIZZARE and FLESHLESS. We will try our best to get back there, so stay tuned.
Just yesterday I was talking to a friend in the pub about how crazy everything has changed in the last few years. Everyone has the internet in their pocket, young people are more influenced by pictures and videos than music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it's different in Japan, but here in the Czech Republic I encounter it every day. It's no different in music. How do you perceive the changes in society as a musician? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the internet.
The advancement of technology has its pros and cons. The internet is a game changer and it's been a revolution to be able to easily send musical ideas and files to members who are far away. However, we believe that subscriptions like Spotify and Youtube are the worst platform that will eventually ruin the music industry and bands. We know there's a lot of controversy about this and we're not going to argue about it here. Sorry for the negative talk. We think a lot of people have less time to read books and think deeply for themselves and everyone has become so miserable slaves to SNS and their smartphones. As you said, a lot of things have become superficial. But that doesn't mean we should only care about the superficial things when we write songs. Even if most people don't need to read the lyrics and see our music as a disposable, one-off, free consumer product, we don't care about that. Besides, most death metal bands don't sing lyrics clearly, and fans don't expect them to either. They just snarl like dogs and pigs. That's cool for them. They can do whatever they want. On the other hand, there are loyal diehard fans who read the lyrics deeply and understand why we are committed to such a non-standard composition, unique sound production and style that cannot be imitated. As long as there are loyal fans who appreciate and enjoy our music, we believe our creative work is worthwhile.
It's a different world, also in terms of labels, publishing houses. DEFILED are a band that for me is synonymous with underground death metal. We have bandcamp, youtube, labels can spread your music faster and it reaches more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette and CD has its charm too. Have you had to change your approach to releasing your music in any way? Or are you still going old school and the new stuff leaves you cold?
Sorry, I answered most of this question in the previous answer. 2024 is in a transition period where the music industry is in chaos. Things have changed with free music. We don't have to buy CDs or vinyls to listen to new music. CDs and vinyls are now for people who want to own their favorite music as a physical collection. So the situation has completely changed. People try to listen to the music they might like on youtube, and if they like it, including the artwork, they buy CDs and vinyls. Marketing has changed a lot. As for us, we still like to buy and listen to CDs and vinyls, yeah, we stick to the old school.
Japan is a country with a very old culture, with traditions. But what about death metal? Are the concerts also underground events for a few visitors like in Europe? What about your fans, when you compare them with the ones you’ve met at concerts around the world? Do they support you?
You are right. Japan is a country with old cultures and traditions. Thank you for mentioning that. As far as gigs are concerned, Japan is no different from Europe. There's a lot of underground gigs in small clubs, low attendance, but it's still fun because we're close to the audience and we can exchange energy directly with each other. The underground is probably almost the same all over the world. And everywhere there is a local metal community. They are enthusiastic and supportive. There is passion, there is friendship, there is energy. It's great. Their support has kept us going for 3 decades.
You founded the band in 1992. You were all at one time at the beginning of something new. I love the old school of death. I like that it’s so dirty, raw. What was the 90s and your beginnings like? Please reminisce for us. What bands did you like to go to, for example? Who were your role models? Feel free to add a funny story, I’m sure you have plenty of them.
I have been a diehard metalhead and hardcore punk big fan since my early teens. I was really into thrash metal. I wanted to start my own band and before starting DEFILED. I was a roadie for a band called LAWSHED. I used to go to the gigs of OUTRAGE, the hero of my youth. I was obsessed when the movement from thrash metal to death metal in the late 80s and early 90s went from SLAYER, POSSESSED, VOIVOD, DARK ANGEL, DEATHROW and KREATOR to SEPULTURA, NASTY SAVAGE and DEVASTATION and with them CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY and SOLSTICE's debut album. My favorite European bands were MASSACRA, SINISTER, VADER and PESTILENCE. My biggest hero at that time was DEICIDE who had just released "Legion". I still don't know any masterpiece that surpasses "Legion". We have a lot of funny stories. But I am not sure if I can tell them here. Well, I'll tell you one story. It is about the US tour with INCANTATION in 1998. We tried to follow their van to Springfield. We got lost on the road and ended up in Springfield, Missouri by ourselves. But the show was in Springfield, Illinois. After we got to Springfield, Missouri, we realized it was a different city with the same name. So we hurried to Springfield, Illinois and made it just in time. At the gig we met Dave Kibler from LIVIDITY, Von Young from DEADEN and other local heroes for the first time. I could go on and on, but I'll stop here.
I ask this question to every band and I’m really interested in your opinion. What does death metal mean to you? How would you define it? On DEFILED records you can hear a lot that you put everything into your music, that it is played with heart. As a fan I feel that way. So death metal means to you...?
What does death metal mean to me? This is a difficult question for me. I don't deny that DEFILED is categorized as a death metal band. But what death metal means to me is not necessarily what other people think death metal is. I would define my death metal as an evolution of thrash metal. I don't hide the fact that my musical background is based on thrash metal. I think the death metal we play is a kind of thrash metal with a "progressive rock-like" composition and odd time signature, rhythm changes and lots of blast beats. In other words, it is like a toy box filled with all the things I love. Since my youth, my passion has never diminished.
Finally, a classic but important question. What are DEFILED planning in the near future? Possibly, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe?
We have two things in mind. We want to play as much as we can to support the album "Horror Beyond Horror". We are also preparing for our next album which will be finished soon. Touring and writing the album are two wheels for the band. Both are important. We hope to tour Europe in the near future. We will try our best to do what we can. Let's meet somewhere in person and have a beer or two together. We look forward to it.
Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I’m an old DEFILED fan and you actually made one of my dreams come true. I wish you a lot of sold out shows, let your fans rip your hands off with merchandise and I will be looking forward to more of your music. I hope to see you live as well. May your personal lives prosper as well. DEFILED RULES!
I feel very honored to have this great opportunity. This is the most passionate interview I have ever had. Thank you for your words. I am touched by all the encouragement. And thank you to everyone who reads this. Please check out “Horror Beyond Horror”. It will be released on September 20th via Season of Mist. Thank you so much.
Ave DEFILED! Zdravím do katakomb v Tokiu! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první demo, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Defeat of Sanity“ z roku 1994. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.
Ahoj! Tady je Yusuke, kytarista skupiny DEFILED. Začněme tento rozhovor. Nejprve bych ti chtěl poděkovat za tvá slova. Naše raná alba vznikala, když jsme byli mladí, takže jsme nebyli tak zkušení jako teď. Ale díky našemu mládí v nich byla i čistota a síla. Možná jsme se změnili a vyrostli v pozitivním smyslu, ale naše základní směřování se od vzniku kapely vůbec nezměnilo. Měli jsme pevnou hudební koncepci a té jsme se důsledně drželi více než tři desetiletí. Kdykoli došlo ke změně sestavy, byla mírná změna nevyhnutelná kvůli výměně různých hráčů, ale dokud bude hudba vydávána pod hlavičkou DEFILED, základní směr zůstane konzistentní. Pokud se budeme chtít posunout k jinému hudebnímu stylu, použijeme jiný název kapely. V tuto chvíli to však nemáme v plánu.
Na letošní dlouhohrající album „Horror Beyond Horror“ jsme čekali pouze rok. Vydali jste jej u Season of Mist a musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. A to i přesto, že vaši předešlou desku „The Highest Level“ stále poslouchám. To jste měli tolik složeného materiálu nebo jste „trpěli“ nadprodukcí, že jste vydali dvě alba ihned po sobě? Osobně jsem rád, jen mi trošku trvalo, než jsem vše strávil.
Děkujeme, že čekáte na naše nová vydání. To, že máme tak věrné fanoušky, nás velmi motivuje. Ano, máme na skladě spoustu hrubých demoverzí. Je pro nás snadné udělat album s deseti písněmi. Ale každé album bude mít zhruba 30 minut. Lidé si pak budou stěžovat, že je album příliš krátké. Jedno je jisté, nepíšeme písničky delší než 5 minut. Pokud mají písně 3 až 4 minuty, můžete se soustředit a užít si obsah písní. Někteří lidé často poukazují na to, že tříminutová píseň je příliš krátká, a my jejich stížnosti považujeme za otravné. Chceme, abyste naše písně posuzovali podle obsahu, ne podle délky. I když je skladba krátká, nehrajeme grind-core, kde jen 20 vteřin řveme a to je vše. Opět chceme, aby se hodnotily podle obsahu, ne podle počtu a délky skladeb.
Každopádně, album „Horror Beyond Horror“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří DEFILED nový materiál?
Jsem rád, že se vám naše nové písně líbí. Jako zakladateli a skladateli kapely mi nápady přicházejí z inspirace v hlavě. Zlatý čas na inspiraci je, když se právě probudím ve své ložnici. V dnešní době může každý snadno nahrávat a upravovat svou hudbu pomocí DTM, ale já si na to netroufám. Okamžité složení pomocí „kopíruj a vlož“ v DTM není čistá tvorba. Nápady si v hlavě opakuju pořád dokola a schéma kompozice si dělám pomocí papíru a tužky. Na jeho základě pak se členy ve studiu jamujeme hrubou představu, aby skladba byla pevná. Někdy se struktura písně drasticky uspořádá v závislosti na finální vokální lince. Co se týče našich písní, vždy se objeví překvapení, která se vymykají normálu. Jsme zvrácená kapela, takže do nich vkládáme avantgardní prvky. Samozřejmě jsou tam i tradiční prvky. Spojení těchto tradičních a avantgardních prvků je klíčem k našim písním.
Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Horror Beyond Horror“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali, bylo to opět u Kenji Kikuchiho ve Studiu Nest. Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „The Highest Level“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?
Děkuji vám za vaše slova. Je nám líto, že vás musíme zklamat, ale jednalo se o digitální nahrávku, nikoli o analogový záznam. Jsme však rádi, že jste si odnesli analogový pocit. Nahráli jsme živé vystoupení bez jakéhokoli cvakání. Zachytili jsme skutečný syrový tón lampového kytarového zesilovače a rezonanci kabinetu reproduktorů se vzduchem a bicí byly nahrány v přirozeném akustickém tónu bez jakýchkoli úprav nebo spouštění a každý part byl nahrán téměř na jeden záběr bez jakýchkoli úprav. Chtěli jsme nahrát naši přirozenou a skutečnou hru takovou, jaká je. Kenji Kikuchi ve Studiu Nest jasně pochopil naše záměry ještě předtím, než začal pracovat, takže namíchal přesně to, co jsme chtěli. Zvuková produkce na „The Highest Level“ se nám natolik líbila, že jsme ji tak chtěli zachovat. Na aranžmá alba se také podíleli všichni z kapely. Pracujeme jako tým.
Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Horror Beyond Horror“ je podepsán vždy vynikající malíř Wes Benscoter. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?
Jeho umělecká díla jsou čistým uměním. Podle našeho názoru musí obal alba souviset s tématem alba. V tomto smyslu je to dokonalé umělecké dílo. Na obalu je spousta podivných postav. Když si přečtete naše texty a podíváte se na obal, vychutnáte si výtvarné dílo i naši hudbu hlouběji. Mohli bychom vám o nich vyprávět podrobně, ale nebudeme, protože to škodí vaší představivosti.
Posledním původním členem kapely je kytarista Yusuke Sumita. Je těžké sehnat v Japonsku muzikanty, kteří chtějí hrát death metal? Vy navíc hrajete dost technicky, což klade na jednotlivé členy vysoké nároky. Znamená to, že má Yusuke ve všem poslední slovo? Jak se podílejí ostatní členové na chodu kapely? Skládají třeba i nový materiál? Měli jste třeba někdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom DEFILED?
Dnes už není tak těžké najít v Japonsku muzikanty, kteří umí hrát death metal. Dřív jich bylo málo, ale teď jich je hodně. Většina z nich však nemůže koncertovat kvůli práci, studiu nebo rodinným problémům. Je jen velmi málo muzikantů, kteří mohou koncertovat měsíc nebo dva. Je tu pár muzikantů, kteří hrají v několika místních kapelách, které hrají jen o víkendech. Zejména bubeníci. Neříkáme, že je to špatně, ale my se takovou cestou neřídíme. Nemáme jediného člena, který by hrál v jiných kapelách. Můžeme jet na měsíc nebo dva na turné a všichni členové jsou oddaní jen DEFILED. To je pro naši činnost velmi důležité. Někteří lidé kapelu přirovnávají k rodině. S tím plně souhlasíme. Vztahy mezi našimi členy jsou přesně jako v rodině. Hrajeme spolu, cestujeme spolu, jíme spolu, spíme spolu. Kdybychom nebyli jako rodina, turné by nebylo možné.
Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, ASPHYX a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – DEFILED a koncerty? Co bys řekl na výlet po Evropě se zastávkou u nás v Čechách?
Rádi si zahrajeme kdekoli, ve velkých sálech, malých klubech atd. Zvuk na youtube je strašně divný, mají zasrané filtry, které dělají zvuk špatný, hlavně jejich kompresor zabíjí zvuk. Nesnášíme kulturu poslouchání hudby a její hodnocení na youtube. Raději posloucháme hudbu na CD nebo vinylu s pořádným audio systémem. Samozřejmě chceme jet na turné po Evropě, ale musíme být velmi opatrní, protože „zisk a ztráta“ závisí na podmínkách turné a prodeji vstupenek. Naposledy jsme v České republice hráli 20. dubna 2004 v Praze v rámci pětitýdenního evropského turné s MAYHEM. Hráli jsme tam také v roce 2000 s DEMENTOR a skvěle jsme se bavili i s INGROWING, INTERVALLE BIZZARE a FLESHLESS. Budeme se snažit, abychom se tam vrátili, takže zůstaňte naladěni.
Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Japonsku jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.
Technologický pokrok má své klady i zápory. Internet mění pravidla hry a možnost snadno posílat hudební nápady a soubory členům, kteří jsou daleko, je revoluční. Domníváme se však, že předplatné jako Spotify a Youtube jsou nejhorší platformou, která nakonec zničí hudební průmysl a kapely. Víme, že se o tom vede spousta sporů, a nehodláme se tu o tom přít. Omlouváme se za negativní řeči. Myslíme si, že spousta lidí má méně času na čtení knih a hluboké vlastní přemýšlení a všichni se stali tak ubohými otroky SNS a svých smartphonů. Jak jsi řekl, spousta věcí se stala povrchní. Ale to neznamená, že bychom se při psaní písní měli starat jen o povrchní věci. I když většina lidí nemá potřebu číst texty a vnímá naši hudbu jako jednorázový, jednorázový, bezplatný spotřební produkt, nám na tom nezáleží. Kromě toho většina deathmetalových kapel nezpívá texty srozumitelně a fanoušci to od nich ani neočekávají. Jen chrčí jako psi a prasata. To jim vyhovuje. Můžou si dělat, co chtějí. Na druhou stranu jsou tu věrní zarytí fanoušci, kteří čtou texty do hloubky a chápou, proč se věnujeme tak nestandardnímu složení, jedinečné zvukové produkci a stylu, který nelze napodobit. Dokud existují věrní fanoušci, kteří naši hudbu oceňují a užívají si ji, věříme, že naše tvůrčí práce má smysl.
Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. DEFILED jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD má také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?
Omlouvám se, většinu této otázky jsem zodpověděl v předchozí odpovědi. Rok 2024 se nachází v přechodném období, kdy je hudební průmysl v chaosu. Situace se změnila v oblasti svobodné hudby. Nemusíme si kupovat CD nebo vinyly, abychom mohli poslouchat novou hudbu. CD a vinyly jsou nyní určeny lidem, kteří chtějí vlastnit svou oblíbenou hudbu jako fyzickou sbírku. Situace se tedy zcela změnila. Lidé se snaží poslouchat hudbu, která by se jim mohla líbit na youtube, a pokud se jim líbí, včetně obalu, kupují si CD a vinyly. Marketing se hodně změnil. Co se týče nás, my si pořád rádi kupujeme a posloucháme CD a vinyly, ano, držíme se staré školy.
Japonsko je země s velmi starou kulturou, s tradicemi. Jak je na tom ale s death metalem? Jsou koncerty také undergroundovými akcemi pro pár návštěvníků jako u nás v Evropě? Co vaši fanoušci, když je srovnáš třeba s těmi, co si potkal na koncertech po světě? Podporují vás?
Máte pravdu. Japonsko je země se starou kulturou a tradicemi. Děkuji vám, že jste se o tom zmínil. Co se týče koncertů, Japonsko se od Evropy neliší. Je tam hodně undergroundových koncertů v malých klubech, malá návštěvnost, ale pořád je to zábava, protože jsme blízko publiku a můžeme si přímo vyměňovat energii. Underground je asi skoro stejný na celém světě. A všude existuje lokální metalová komunita. Jsou nadšení a podporují nás. Je tam vášeň, je tam přátelství, je tam energie. Je to skvělé. Jejich podpora nás drží při životě už tři desetiletí.
Kapelu jste založili v roce 1992. Všichni jste kdysi stáli u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.
Od raného mládí jsem byl zarytým metalistou a velkým fanouškem hardcore punku. Hodně mě bavil thrash metal. Chtěl jsem si založit vlastní kapelu a než jsem založil DEFILED. Dělal jsem bedňáka kapele LAWSHED. Chodil jsem na koncerty OUTRAGE, hrdiny mého mládí. Byl jsem posedlý, když se na přelomu 80. a 90. let přešlo od thrash metalu k death metalu, od SLAYER, POSSESSED, VOIVOD, DARK ANGEL, DEATHROW a KREATOR k SEPULTURĚ, NASTY SAVAGE a DEVASTATION a s nimi k debutovému albu CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY a SOLSTICE. Moje nejoblíbenější evropské kapely byly MASSACRA, SINISTER, VADER a PESTILENCE. Mým největším hrdinou v té době byli DEICIDE, kteří právě vydali „Legion“. Dodnes neznám žádné mistrovské dílo, které by „Legion“ překonalo. Máme spoustu zábavných historek. Ale nejsem si jistý, jestli je tady můžu vyprávět. No, jednu historku vám povím. Je o americkém turné s INCANTATION v roce 1998. Snažili jsme se sledovat jejich dodávku do Springfieldu. Na cestě jsme se ztratili a skončili jsme sami ve Springfieldu ve státě Missouri. Ale koncert se konal ve Springfieldu ve státě Illinois. Když jsme dorazili do Springfieldu v Missouri, zjistili jsme, že je to jiné město se stejným názvem. Tak jsme spěchali do Springfieldu ve státě Illinois a stihli jsme to právě včas. Na koncertě jsme se poprvé setkali s Davem Kiblerem z LIVIDITY, Von Youngem z DEADEN a dalšími místními hrdiny. Mohl bych pokračovat dál a dál, ale tady toho nechám.
Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách DEFILED je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?
Co pro mě znamená death metal? To je pro mě těžká otázka. Nepopírám, že DEFILED jsou řazeni do kategorie death metalové kapely. Ale to, co pro mě death metal znamená, nemusí být nutně to, co si ostatní lidé myslí, že death metal je. Já bych svůj death metal definoval jako evoluci thrash metalu. Netajím se tím, že moje hudební zázemí vychází z thrash metalu. Myslím, že death metal, který hrajeme, je druh thrash metalu s „progresivně rockovou“ kompozicí a lichou časovou signaturou, změnami rytmu a spoustou blast beatů. Jinými slovy, je to jako krabice s hračkami plná všech věcí, které mám rád. Od mládí se moje vášeň nikdy nezmenšila.
Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají DEFILED v nejbližší době? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě?
Máme na mysli dvě věci. Chceme hrát co nejvíc, abychom podpořili album „Horror Beyond Horror“. Zároveň se připravujeme na další album, které bude brzy hotové. Turné a psaní alba jsou pro kapelu dvě kolečka. Obě jsou důležitá. Doufáme, že v blízké budoucnosti vyrazíme na turné po Evropě. Budeme se snažit udělat, co bude v našich silách. Pojďme se někde osobně potkat a dát si spolu jedno nebo dvě piva. Těšíme se na to.
Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek DEFILED a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. DEFILED RULES!
Cítím se velmi poctěn, že jsem dostal tuto skvělou příležitost. Je to nejvášnivější rozhovor, jaký jsem kdy vedl. Děkuji vám za vaše slova. Jsem dojat veškerým povzbuzením. A děkuji všem, kteří si to přečtou. Prosím, podívejte se na „Horror beyond Horror“. Vyjde 20. září prostřednictvím Season of Mist. Moc vám děkuji.
