Konečně si došel svého cíle. Trvalo to několik let, než si našel její hrob. Uprostřed lesa, s náhrobkem beze jména. Ptal si se pořád dokola proč, ale nikdo ti nedokázal odpovědět. Teď tu sedíš, pod stoletými stromy a vyprávíš jí svůj příběh. Mluvíš o strachu, o naději, o smrti, o bolesti, o hudbě, kterou si celou dobu poslouchal. Vždycky jste mívali rádi doom a death metal, vždycky jste se rádi toulali mlhavými rány.
Z nebe padá krvavý déšť a já poslouchám novou desku holandských tmářů OFFICIUM TRISTE. Kapely, kterou jsem si pro sebe kdysi objevil v jednom malém klubu. Hluboko v podzemí, jsem najednou ucítil, že vnímáme emoce stejným způsobem. O tomhle u mě hudba vždycky bude a už na tom asi nikdy nic nezměním. Novinka je dokonale vybroušeným, nejen stylovým, černým drahokamem. Poslouchejte v tichu, klidu, chladu a temnotě.
Vám, kteří máte tento žánr rádi, nemusím kapelu představovat. No a vy ostatní, doplňte si prosím hudební vzdělání. Klidně vám totiž podepíšu vlastní krví, že tahle smečka patří dlouhodobě k nejlepším tmářům. Dokáže totiž (a nové album je toho opět důkazem) navodit mrtvolně smutnou, přesto krásnou atmosféru. Jako když se díváte na list, padající pomalu k zemi, na usínající přírodu, na hladinu horského jezera, jako když kráčíte po starodávném hřbitově a představujete si osudy pohřbených. Těch přirovnání mě napadá spousta, moje mysl je během poslechu opravdu rozdrásána. Paolo Girardi vytvořil krásný obal, Erwin Hermsen (mixing, mastering) se postaral o mrazivě syrový zvuk. Hlavní jsou pro mě ale nápady, melodie, kterých je na albu "Hortus Venenum" opravdu velké množství. Pamatuji si je, rád se k nim vracím. Nejlépe brzy ráno, když pomalu svítá. Město ještě spí, ale les už dávno ožívá. Nasávám pach tlející trávy, jsem smutný a přesto mám naději. Fanoušci třeba takových SATURNUS, MY DYING BRIDE, NOVEMBER´S DOOM, SWALLOW THE SUN, DRACONIAN, OCTOBER TIDE, ke kterým bývají Holanďané přirovnáváni, mi dají určitě za pravdu, že oheň opět hoří jasným ledovým plamenem. Připadám si jako převozník přes řeku smrti. Plujeme po zpěněných vlnách, kýváme se do rytmu, moc dobře víme, že konec je blízko. Někdy bývám rád sám, jen si tak čtu nebo chodím prázdným lesem. V těchto chvílích vynikne nové album nejvíce. Je až po okraj narvané vším, co mám na hudbě rád. Je v něm chvění, tlak i energie. Křišťálově čistý doom death metal, který roztrhá vaše srdce na kusy! Dokonalá esence smutku, melancholie a chladné tmy!
Asphyx says:
He had finally reached his destination. It took several years to find her grave. In the middle of the woods, with a tombstone with no name. You asked over and over why, but no one could answer you. Now you sit here, under the hundred-year-old trees, telling her your story. You talk about fear, about hope, about death, about pain, about the music you've been listening to all this time. You've always liked doom and death metal, you've always liked to wander through the misty wounds.
Blood rain falls from the sky and I'm listening to the new album from Dutch darkies OFFICIUM TRISTE. A band I once discovered for myself in a small club. Deep underground, I suddenly felt that we feel emotions in the same way. That's what music will always be about for me, and I don't think I'll ever change that. The new album is a perfectly polished, not just stylistic, black gem. Listen in silence, calm, cool and dark.
I don't need to introduce the band to you who like this genre. Well, for the rest of you, please supplement your musical education. Because I will sign with my own blood that this pack is one of the best darkies for a long time. Because they can (and the new album is proof of it again) create a deadly sad, yet beautiful atmosphere. Like looking at a leaf falling slowly to the ground, at nature falling asleep, at the surface of a mountain lake, like walking through an ancient cemetery and imagining the fate of the buried. I can think of a lot of comparisons, my mind is really torn while listening. Paolo Girardi created a beautiful cover, Erwin Hermsen (mixing, mastering) took care of the chillingly raw sound. But the main thing for me are the ideas, the melodies, of which there are really a lot on the album "Hortus Venenum". I remember them, I like to go back to them. Especially early in the morning, when the dawn is slowly breaking. The city is still asleep, but the forest has long since come to life. I smell the smell of the melting grass, I feel sad and yet hopeful. Fans of such bands as SATURNUS, MY DYING BRIDE, NOVEMBER'S DOOM, SWALLOW THE SUN, DRACONIAN, OCTOBER TIDE, to which the Dutch are often compared, will surely tell me that the fire is burning again with a bright icy flame. I feel like a ferryman across the river of death. We float on the foamy waves, swaying to the rhythm, knowing full well that the end is near. Sometimes I like to be alone, just reading or walking through the empty woods. It's in these moments that the new album stands out the most. It's packed to the brim with everything I love about music. There's a tingle, a pressure, an energy. Crystal clear doom death metal that will rip your heart to shreds! The perfect essence of sadness, melancholy and cold darkness!
Ave DEFILED! Greetings to the catacombs of Tokyo! When I was preparing for this interview, I found all the albums I have from you guys over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first demo that came to us was the 1994 recording "Defeat of Sanity". You know what's interesting? I haven't found a single weak record in your entire discography. How is that possible? Do you have a recipe for that? You've kept the bar of quality so high for so many years.
Hey there! This is Yusuke, the guitarist of DEFILED. Let's start this interview. First of all, I would like to thank you for your words. Our early albums were written when we were young, so we were not as experienced as we are now. But there was also a purity and power because of our youth. We may have changed and grown in a positive way, but our basic direction has not changed at all since the band was formed. We have had a solid musical concept and have been consistent with it for over 3 decades. Whenever there’s a line-up change, a slight change was inevitable because of replacing to the different players, but as long as the music is released under the DEFILED banner, the basic direction will remain consistent. If we want to move to a different style of music, we will use a different band name. We have no plans to do so at this time.
We've only been waiting a year for this year's full-length album "Horror Beyond Horror". You released it on Season of Mist, and I must admit I was very impatient. Even though I'm still listening to your previous album "The Highest Level". Did you have so much material composed or did you "suffer" from overproduction that you released two albums right after each other? Personally I'm glad, it just took me a bit to digest everything.
Thank you for waiting for our release. Having such loyal fans motivates us a lot.
Yes, we have tons of rough demos composed in stock. It is easy for us to make an album with 10 songs. But each album will be about 30 minutes long. Then people will complain that the album is too short. One thing is for sure, we don't write songs longer than 5 minutes. If the songs are 3 to 4 minutes long, you can keep your concentration and enjoy the content of the songs. Some people often point out that a 3-minute song is too short, and we find their complaints annoying. We want you to judge our songs by the content, not by the length. Even if the song is short, we don't play grind-core where we just scream for 20 seconds and that's it. Again, we want them to be judged on content, not the number and length of songs.
Anyway, the album "Horror Beyond Horror" is out and immediately ranked among my most played albums. Listening to it, you feel like you've stepped back on a timeline to the 90s. It is excellent! How was it made? And how does DEFILED actually create new material?
I am glad that you like our new songs. As the founder and composer of the band, ideas come from inspiration in my head. The golden time to get inspiration is when I just woke up in my bedroom. Nowadays everyone can easily record and edit their music with DTM, but I don't dare to do that. The instant composition by "copy and paste" in DTM is not pure creation. I repeat the ideas in my head over and over again and make a diagram of the composition with paper and pencil. Based on that, I jam a rough idea with the members in the studio to make the song solid. Sometimes the structure of the song is arranged drastically depending on the final vocal line. Regarding our songs, there are always surprises that are out of the norm. We are a twisted band, so we put in avant-garde elements. Of course there are also traditional elements. The fusion of these traditional and avant-garde elements is the key to our songs.
I always liked the sound of your albums. "Horror Beyond Horror" is no exception. Where did you record the album, it was again at Kenji Kikuchi's Nest Studio. How did you achieve such a dusty and dense sound? Does it look to me as if it was still recorded in analogue or am I wrong? Interestingly, I find the sound of the recording very similar to the previous record "The Highest Level". Do you have a lot of say in how the record should sound or do you leave it up to the sound masters?
Thank you for your words. We are sorry to disappoint you, but this was a digital recording, not an analog tape recording. But we are glad that you got an analog feel. We recorded the live performance without any clicks. We captured the real raw tone of the tube guitar amp and the resonance of the speaker cabinet with air, and the drums were recorded in a natural acoustic tone without any editing or triggering, and each part was recorded in almost one take without any editing. We wanted to record our natural and real playing as it is. Kenji Kikuchi at Studio Nest clearly understood our intentions before he started working, so he mixed exactly what we wanted. We liked the sound production on "The Highest Level" so much that we wanted to keep it that way. Also, everyone in the band is involved in the arrangement of the album. We work as a team.
I'm an old school fan and I'm very big on record covers. "Horror Beyond Horror" is signed by the always excellent artist Wes Benscoter. The theme is so cool to me that I put it on my desktop on my computer. Can you tell us how the motif relates to the music on the album? How did you guys get together and how did the cover for the album come about?
His artwork is pure art. In our opinion, the album artwork has to be related to the theme of the album. In that sense, it is perfect artwork. There are a lot of weird characters in the artwork. If you read our lyrics and look at the artwork, you will enjoy both the artwork and our music more deeply. We could tell you about them in detail, but we won't because it hurts your imagination.
The last original member of the band is guitarist Yusuke Sumita. Is it hard to find musicians in Japan who want to play death metal? You guys also play quite technically, which puts a lot of demands on the individual members. Does that mean that Yusuke has the final say in everything? How are the other members involved in the running of the band? Do they compose new material? Have you ever had submarine sickness? Have you never changed your mind about how your music should sound? You know, some people like blondes, some people like brunettes. Then all it takes is a few more pointed words. Someone once wrote that a band is like a family. How is DEFILED?
Nowadays, it is not so hard to find musicians who can play death metal in Japan. There used to be few, but now there are many. However, most of them are unable to tour because of work, study or family issues. There are very few musicians who can tour for a month or two. There are a bunch of musicians who play in several local bands that only play on weekends. Especially drummers. We're not saying it's wrong, but we don't follow such a way. We don't have a single member who plays in other bands. We can tour for a month or two and all members are only committed to DEFILED. That’s very important for our activity. Some people have likened the band to a family. We fully agreed with that. The relationship between our members is exactly like a family. We play together, we travel together, we eat together, we sleep together. If we’re not like a family, touring wouldn't be possible.
The good thing about today is that we have the internet. I mean, I don't know about that, but at least I can watch your shows remotely. It's not the same, the sound on youtube is always so weird, but according to all the information available - you mainly perform only at big festivals? I'll be honest, I'd really like to see you live, but there's no place. You're not going on tour? I would imagine you, ASPHYX and maybe you can take AUTOPSY. It would be a dream come true. No, seriously - DEFILED and concerts? What would you say about a European tour with a stop in the Czech Republic?
We are happy to play anywhere, big venues, small clubs, etc. The sound on youtube is so weird, they have shitty filters that make the sound bad, especially their compressor kills the sound. We hate the culture of listening to music and judging it on youtube. We prefer to listen to music on CDs or vinyl with a decent audio system. Of course we want to tour Europe, but we have to be very careful because the "profit and loss" depends on the tour conditions and ticket sales. The last time we played in the Czech Republic was April 20th 2004 in Prague as part of a 5 week European tour with MAYHEM. We also played there in 2000 with DEMENTOR and had a great time with INGROWING, INTERVALLE BIZZARE and FLESHLESS. We will try our best to get back there, so stay tuned.
Just yesterday I was talking to a friend in the pub about how crazy everything has changed in the last few years. Everyone has the internet in their pocket, young people are more influenced by pictures and videos than music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it's different in Japan, but here in the Czech Republic I encounter it every day. It's no different in music. How do you perceive the changes in society as a musician? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the internet.
The advancement of technology has its pros and cons. The internet is a game changer and it's been a revolution to be able to easily send musical ideas and files to members who are far away. However, we believe that subscriptions like Spotify and Youtube are the worst platform that will eventually ruin the music industry and bands. We know there's a lot of controversy about this and we're not going to argue about it here. Sorry for the negative talk. We think a lot of people have less time to read books and think deeply for themselves and everyone has become so miserable slaves to SNS and their smartphones. As you said, a lot of things have become superficial. But that doesn't mean we should only care about the superficial things when we write songs. Even if most people don't need to read the lyrics and see our music as a disposable, one-off, free consumer product, we don't care about that. Besides, most death metal bands don't sing lyrics clearly, and fans don't expect them to either. They just snarl like dogs and pigs. That's cool for them. They can do whatever they want. On the other hand, there are loyal diehard fans who read the lyrics deeply and understand why we are committed to such a non-standard composition, unique sound production and style that cannot be imitated. As long as there are loyal fans who appreciate and enjoy our music, we believe our creative work is worthwhile.
It's a different world, also in terms of labels, publishing houses. DEFILED are a band that for me is synonymous with underground death metal. We have bandcamp, youtube, labels can spread your music faster and it reaches more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette and CD has its charm too. Have you had to change your approach to releasing your music in any way? Or are you still going old school and the new stuff leaves you cold?
Sorry, I answered most of this question in the previous answer. 2024 is in a transition period where the music industry is in chaos. Things have changed with free music. We don't have to buy CDs or vinyls to listen to new music. CDs and vinyls are now for people who want to own their favorite music as a physical collection. So the situation has completely changed. People try to listen to the music they might like on youtube, and if they like it, including the artwork, they buy CDs and vinyls. Marketing has changed a lot. As for us, we still like to buy and listen to CDs and vinyls, yeah, we stick to the old school.
Japan is a country with a very old culture, with traditions. But what about death metal? Are the concerts also underground events for a few visitors like in Europe? What about your fans, when you compare them with the ones you’ve met at concerts around the world? Do they support you?
You are right. Japan is a country with old cultures and traditions. Thank you for mentioning that. As far as gigs are concerned, Japan is no different from Europe. There's a lot of underground gigs in small clubs, low attendance, but it's still fun because we're close to the audience and we can exchange energy directly with each other. The underground is probably almost the same all over the world. And everywhere there is a local metal community. They are enthusiastic and supportive. There is passion, there is friendship, there is energy. It's great. Their support has kept us going for 3 decades.
You founded the band in 1992. You were all at one time at the beginning of something new. I love the old school of death. I like that it’s so dirty, raw. What was the 90s and your beginnings like? Please reminisce for us. What bands did you like to go to, for example? Who were your role models? Feel free to add a funny story, I’m sure you have plenty of them.
I have been a diehard metalhead and hardcore punk big fan since my early teens. I was really into thrash metal. I wanted to start my own band and before starting DEFILED. I was a roadie for a band called LAWSHED. I used to go to the gigs of OUTRAGE, the hero of my youth. I was obsessed when the movement from thrash metal to death metal in the late 80s and early 90s went from SLAYER, POSSESSED, VOIVOD, DARK ANGEL, DEATHROW and KREATOR to SEPULTURA, NASTY SAVAGE and DEVASTATION and with them CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY and SOLSTICE's debut album. My favorite European bands were MASSACRA, SINISTER, VADER and PESTILENCE. My biggest hero at that time was DEICIDE who had just released "Legion". I still don't know any masterpiece that surpasses "Legion". We have a lot of funny stories. But I am not sure if I can tell them here. Well, I'll tell you one story. It is about the US tour with INCANTATION in 1998. We tried to follow their van to Springfield. We got lost on the road and ended up in Springfield, Missouri by ourselves. But the show was in Springfield, Illinois. After we got to Springfield, Missouri, we realized it was a different city with the same name. So we hurried to Springfield, Illinois and made it just in time. At the gig we met Dave Kibler from LIVIDITY, Von Young from DEADEN and other local heroes for the first time. I could go on and on, but I'll stop here.
I ask this question to every band and I’m really interested in your opinion. What does death metal mean to you? How would you define it? On DEFILED records you can hear a lot that you put everything into your music, that it is played with heart. As a fan I feel that way. So death metal means to you...?
What does death metal mean to me? This is a difficult question for me. I don't deny that DEFILED is categorized as a death metal band. But what death metal means to me is not necessarily what other people think death metal is. I would define my death metal as an evolution of thrash metal. I don't hide the fact that my musical background is based on thrash metal. I think the death metal we play is a kind of thrash metal with a "progressive rock-like" composition and odd time signature, rhythm changes and lots of blast beats. In other words, it is like a toy box filled with all the things I love. Since my youth, my passion has never diminished.
Finally, a classic but important question. What are DEFILED planning in the near future? Possibly, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe?
We have two things in mind. We want to play as much as we can to support the album "Horror Beyond Horror". We are also preparing for our next album which will be finished soon. Touring and writing the album are two wheels for the band. Both are important. We hope to tour Europe in the near future. We will try our best to do what we can. Let's meet somewhere in person and have a beer or two together. We look forward to it.
Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I’m an old DEFILED fan and you actually made one of my dreams come true. I wish you a lot of sold out shows, let your fans rip your hands off with merchandise and I will be looking forward to more of your music. I hope to see you live as well. May your personal lives prosper as well. DEFILED RULES!
I feel very honored to have this great opportunity. This is the most passionate interview I have ever had. Thank you for your words. I am touched by all the encouragement. And thank you to everyone who reads this. Please check out “Horror Beyond Horror”. It will be released on September 20th via Season of Mist. Thank you so much.
Ave DEFILED! Zdravím do katakomb v Tokiu! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první demo, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Defeat of Sanity“ z roku 1994. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.
Ahoj! Tady je Yusuke, kytarista skupiny DEFILED. Začněme tento rozhovor. Nejprve bych ti chtěl poděkovat za tvá slova. Naše raná alba vznikala, když jsme byli mladí, takže jsme nebyli tak zkušení jako teď. Ale díky našemu mládí v nich byla i čistota a síla. Možná jsme se změnili a vyrostli v pozitivním smyslu, ale naše základní směřování se od vzniku kapely vůbec nezměnilo. Měli jsme pevnou hudební koncepci a té jsme se důsledně drželi více než tři desetiletí. Kdykoli došlo ke změně sestavy, byla mírná změna nevyhnutelná kvůli výměně různých hráčů, ale dokud bude hudba vydávána pod hlavičkou DEFILED, základní směr zůstane konzistentní. Pokud se budeme chtít posunout k jinému hudebnímu stylu, použijeme jiný název kapely. V tuto chvíli to však nemáme v plánu.
Na letošní dlouhohrající album „Horror Beyond Horror“ jsme čekali pouze rok. Vydali jste jej u Season of Mist a musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. A to i přesto, že vaši předešlou desku „The Highest Level“ stále poslouchám. To jste měli tolik složeného materiálu nebo jste „trpěli“ nadprodukcí, že jste vydali dvě alba ihned po sobě? Osobně jsem rád, jen mi trošku trvalo, než jsem vše strávil.
Děkujeme, že čekáte na naše nová vydání. To, že máme tak věrné fanoušky, nás velmi motivuje. Ano, máme na skladě spoustu hrubých demoverzí. Je pro nás snadné udělat album s deseti písněmi. Ale každé album bude mít zhruba 30 minut. Lidé si pak budou stěžovat, že je album příliš krátké. Jedno je jisté, nepíšeme písničky delší než 5 minut. Pokud mají písně 3 až 4 minuty, můžete se soustředit a užít si obsah písní. Někteří lidé často poukazují na to, že tříminutová píseň je příliš krátká, a my jejich stížnosti považujeme za otravné. Chceme, abyste naše písně posuzovali podle obsahu, ne podle délky. I když je skladba krátká, nehrajeme grind-core, kde jen 20 vteřin řveme a to je vše. Opět chceme, aby se hodnotily podle obsahu, ne podle počtu a délky skladeb.
Každopádně, album „Horror Beyond Horror“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří DEFILED nový materiál?
Jsem rád, že se vám naše nové písně líbí. Jako zakladateli a skladateli kapely mi nápady přicházejí z inspirace v hlavě. Zlatý čas na inspiraci je, když se právě probudím ve své ložnici. V dnešní době může každý snadno nahrávat a upravovat svou hudbu pomocí DTM, ale já si na to netroufám. Okamžité složení pomocí „kopíruj a vlož“ v DTM není čistá tvorba. Nápady si v hlavě opakuju pořád dokola a schéma kompozice si dělám pomocí papíru a tužky. Na jeho základě pak se členy ve studiu jamujeme hrubou představu, aby skladba byla pevná. Někdy se struktura písně drasticky uspořádá v závislosti na finální vokální lince. Co se týče našich písní, vždy se objeví překvapení, která se vymykají normálu. Jsme zvrácená kapela, takže do nich vkládáme avantgardní prvky. Samozřejmě jsou tam i tradiční prvky. Spojení těchto tradičních a avantgardních prvků je klíčem k našim písním.
Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Horror Beyond Horror“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali, bylo to opět u Kenji Kikuchiho ve Studiu Nest. Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „The Highest Level“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?
Děkuji vám za vaše slova. Je nám líto, že vás musíme zklamat, ale jednalo se o digitální nahrávku, nikoli o analogový záznam. Jsme však rádi, že jste si odnesli analogový pocit. Nahráli jsme živé vystoupení bez jakéhokoli cvakání. Zachytili jsme skutečný syrový tón lampového kytarového zesilovače a rezonanci kabinetu reproduktorů se vzduchem a bicí byly nahrány v přirozeném akustickém tónu bez jakýchkoli úprav nebo spouštění a každý part byl nahrán téměř na jeden záběr bez jakýchkoli úprav. Chtěli jsme nahrát naši přirozenou a skutečnou hru takovou, jaká je. Kenji Kikuchi ve Studiu Nest jasně pochopil naše záměry ještě předtím, než začal pracovat, takže namíchal přesně to, co jsme chtěli. Zvuková produkce na „The Highest Level“ se nám natolik líbila, že jsme ji tak chtěli zachovat. Na aranžmá alba se také podíleli všichni z kapely. Pracujeme jako tým.
Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Horror Beyond Horror“ je podepsán vždy vynikající malíř Wes Benscoter. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?
Jeho umělecká díla jsou čistým uměním. Podle našeho názoru musí obal alba souviset s tématem alba. V tomto smyslu je to dokonalé umělecké dílo. Na obalu je spousta podivných postav. Když si přečtete naše texty a podíváte se na obal, vychutnáte si výtvarné dílo i naši hudbu hlouběji. Mohli bychom vám o nich vyprávět podrobně, ale nebudeme, protože to škodí vaší představivosti.
Posledním původním členem kapely je kytarista Yusuke Sumita. Je těžké sehnat v Japonsku muzikanty, kteří chtějí hrát death metal? Vy navíc hrajete dost technicky, což klade na jednotlivé členy vysoké nároky. Znamená to, že má Yusuke ve všem poslední slovo? Jak se podílejí ostatní členové na chodu kapely? Skládají třeba i nový materiál? Měli jste třeba někdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom DEFILED?
Dnes už není tak těžké najít v Japonsku muzikanty, kteří umí hrát death metal. Dřív jich bylo málo, ale teď jich je hodně. Většina z nich však nemůže koncertovat kvůli práci, studiu nebo rodinným problémům. Je jen velmi málo muzikantů, kteří mohou koncertovat měsíc nebo dva. Je tu pár muzikantů, kteří hrají v několika místních kapelách, které hrají jen o víkendech. Zejména bubeníci. Neříkáme, že je to špatně, ale my se takovou cestou neřídíme. Nemáme jediného člena, který by hrál v jiných kapelách. Můžeme jet na měsíc nebo dva na turné a všichni členové jsou oddaní jen DEFILED. To je pro naši činnost velmi důležité. Někteří lidé kapelu přirovnávají k rodině. S tím plně souhlasíme. Vztahy mezi našimi členy jsou přesně jako v rodině. Hrajeme spolu, cestujeme spolu, jíme spolu, spíme spolu. Kdybychom nebyli jako rodina, turné by nebylo možné.
Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, ASPHYX a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – DEFILED a koncerty? Co bys řekl na výlet po Evropě se zastávkou u nás v Čechách?
Rádi si zahrajeme kdekoli, ve velkých sálech, malých klubech atd. Zvuk na youtube je strašně divný, mají zasrané filtry, které dělají zvuk špatný, hlavně jejich kompresor zabíjí zvuk. Nesnášíme kulturu poslouchání hudby a její hodnocení na youtube. Raději posloucháme hudbu na CD nebo vinylu s pořádným audio systémem. Samozřejmě chceme jet na turné po Evropě, ale musíme být velmi opatrní, protože „zisk a ztráta“ závisí na podmínkách turné a prodeji vstupenek. Naposledy jsme v České republice hráli 20. dubna 2004 v Praze v rámci pětitýdenního evropského turné s MAYHEM. Hráli jsme tam také v roce 2000 s DEMENTOR a skvěle jsme se bavili i s INGROWING, INTERVALLE BIZZARE a FLESHLESS. Budeme se snažit, abychom se tam vrátili, takže zůstaňte naladěni.
Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Japonsku jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.
Technologický pokrok má své klady i zápory. Internet mění pravidla hry a možnost snadno posílat hudební nápady a soubory členům, kteří jsou daleko, je revoluční. Domníváme se však, že předplatné jako Spotify a Youtube jsou nejhorší platformou, která nakonec zničí hudební průmysl a kapely. Víme, že se o tom vede spousta sporů, a nehodláme se tu o tom přít. Omlouváme se za negativní řeči. Myslíme si, že spousta lidí má méně času na čtení knih a hluboké vlastní přemýšlení a všichni se stali tak ubohými otroky SNS a svých smartphonů. Jak jsi řekl, spousta věcí se stala povrchní. Ale to neznamená, že bychom se při psaní písní měli starat jen o povrchní věci. I když většina lidí nemá potřebu číst texty a vnímá naši hudbu jako jednorázový, jednorázový, bezplatný spotřební produkt, nám na tom nezáleží. Kromě toho většina deathmetalových kapel nezpívá texty srozumitelně a fanoušci to od nich ani neočekávají. Jen chrčí jako psi a prasata. To jim vyhovuje. Můžou si dělat, co chtějí. Na druhou stranu jsou tu věrní zarytí fanoušci, kteří čtou texty do hloubky a chápou, proč se věnujeme tak nestandardnímu složení, jedinečné zvukové produkci a stylu, který nelze napodobit. Dokud existují věrní fanoušci, kteří naši hudbu oceňují a užívají si ji, věříme, že naše tvůrčí práce má smysl.
Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. DEFILED jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD má také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?
Omlouvám se, většinu této otázky jsem zodpověděl v předchozí odpovědi. Rok 2024 se nachází v přechodném období, kdy je hudební průmysl v chaosu. Situace se změnila v oblasti svobodné hudby. Nemusíme si kupovat CD nebo vinyly, abychom mohli poslouchat novou hudbu. CD a vinyly jsou nyní určeny lidem, kteří chtějí vlastnit svou oblíbenou hudbu jako fyzickou sbírku. Situace se tedy zcela změnila. Lidé se snaží poslouchat hudbu, která by se jim mohla líbit na youtube, a pokud se jim líbí, včetně obalu, kupují si CD a vinyly. Marketing se hodně změnil. Co se týče nás, my si pořád rádi kupujeme a posloucháme CD a vinyly, ano, držíme se staré školy.
Japonsko je země s velmi starou kulturou, s tradicemi. Jak je na tom ale s death metalem? Jsou koncerty také undergroundovými akcemi pro pár návštěvníků jako u nás v Evropě? Co vaši fanoušci, když je srovnáš třeba s těmi, co si potkal na koncertech po světě? Podporují vás?
Máte pravdu. Japonsko je země se starou kulturou a tradicemi. Děkuji vám, že jste se o tom zmínil. Co se týče koncertů, Japonsko se od Evropy neliší. Je tam hodně undergroundových koncertů v malých klubech, malá návštěvnost, ale pořád je to zábava, protože jsme blízko publiku a můžeme si přímo vyměňovat energii. Underground je asi skoro stejný na celém světě. A všude existuje lokální metalová komunita. Jsou nadšení a podporují nás. Je tam vášeň, je tam přátelství, je tam energie. Je to skvělé. Jejich podpora nás drží při životě už tři desetiletí.
Kapelu jste založili v roce 1992. Všichni jste kdysi stáli u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.
Od raného mládí jsem byl zarytým metalistou a velkým fanouškem hardcore punku. Hodně mě bavil thrash metal. Chtěl jsem si založit vlastní kapelu a než jsem založil DEFILED. Dělal jsem bedňáka kapele LAWSHED. Chodil jsem na koncerty OUTRAGE, hrdiny mého mládí. Byl jsem posedlý, když se na přelomu 80. a 90. let přešlo od thrash metalu k death metalu, od SLAYER, POSSESSED, VOIVOD, DARK ANGEL, DEATHROW a KREATOR k SEPULTURĚ, NASTY SAVAGE a DEVASTATION a s nimi k debutovému albu CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY a SOLSTICE. Moje nejoblíbenější evropské kapely byly MASSACRA, SINISTER, VADER a PESTILENCE. Mým největším hrdinou v té době byli DEICIDE, kteří právě vydali „Legion“. Dodnes neznám žádné mistrovské dílo, které by „Legion“ překonalo. Máme spoustu zábavných historek. Ale nejsem si jistý, jestli je tady můžu vyprávět. No, jednu historku vám povím. Je o americkém turné s INCANTATION v roce 1998. Snažili jsme se sledovat jejich dodávku do Springfieldu. Na cestě jsme se ztratili a skončili jsme sami ve Springfieldu ve státě Missouri. Ale koncert se konal ve Springfieldu ve státě Illinois. Když jsme dorazili do Springfieldu v Missouri, zjistili jsme, že je to jiné město se stejným názvem. Tak jsme spěchali do Springfieldu ve státě Illinois a stihli jsme to právě včas. Na koncertě jsme se poprvé setkali s Davem Kiblerem z LIVIDITY, Von Youngem z DEADEN a dalšími místními hrdiny. Mohl bych pokračovat dál a dál, ale tady toho nechám.
Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách DEFILED je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?
Co pro mě znamená death metal? To je pro mě těžká otázka. Nepopírám, že DEFILED jsou řazeni do kategorie death metalové kapely. Ale to, co pro mě death metal znamená, nemusí být nutně to, co si ostatní lidé myslí, že death metal je. Já bych svůj death metal definoval jako evoluci thrash metalu. Netajím se tím, že moje hudební zázemí vychází z thrash metalu. Myslím, že death metal, který hrajeme, je druh thrash metalu s „progresivně rockovou“ kompozicí a lichou časovou signaturou, změnami rytmu a spoustou blast beatů. Jinými slovy, je to jako krabice s hračkami plná všech věcí, které mám rád. Od mládí se moje vášeň nikdy nezmenšila.
Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají DEFILED v nejbližší době? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě?
Máme na mysli dvě věci. Chceme hrát co nejvíc, abychom podpořili album „Horror Beyond Horror“. Zároveň se připravujeme na další album, které bude brzy hotové. Turné a psaní alba jsou pro kapelu dvě kolečka. Obě jsou důležitá. Doufáme, že v blízké budoucnosti vyrazíme na turné po Evropě. Budeme se snažit udělat, co bude v našich silách. Pojďme se někde osobně potkat a dát si spolu jedno nebo dvě piva. Těšíme se na to.
Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek DEFILED a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. DEFILED RULES!
Cítím se velmi poctěn, že jsem dostal tuto skvělou příležitost. Je to nejvášnivější rozhovor, jaký jsem kdy vedl. Děkuji vám za vaše slova. Jsem dojat veškerým povzbuzením. A děkuji všem, kteří si to přečtou. Prosím, podívejte se na „Horror beyond Horror“. Vyjde 20. září prostřednictvím Season of Mist. Moc vám děkuji.
První postavy vystoupily ze stínů někdy kolem půlnoci. Některé držely v rukou zbraně, jiné seděly na koních z kostí. Nejdřív jsem nevěřil svým vlastním očím, ale potom jsem padnul probodnutý k zemi. Jezdci apokalypsy se už nemohli dívat na lidský marast současného světa. Nemrtví povstali v nesvaté válce proti všem, kteří jim ublížili. Vojáci nicoty, vzteklí a nespoutaní. Neznají slitování. Jsou jako nové album death thrash metalových maniaků ATOMICIDE z Chile.
Jedná se o naprostý underground, o záhrobní hudbu kapely, která datuje svůj vznik do roku 2003. Od té doby nahrála spoustu EP i demonahrávek. Letošní album je potom čtvrtým, dlouhohrajícím počinem. A je nutné rovnou dodat, že hodně povedeným. Myslím si to já, i všichni démoni.
Je to hudba, nasáklá sírou i takovou tou patinou, kterou můžete potkat ve starých kobkách. Divoké bicí, surové riffy a chorobami nasáklý vokál, tohle všechno dohromady nemůže nechat v klidu žádného opravdového fanouška pohřbů do země. Budete spáleni na popel. V pozadí se potom během celého poslechu vznáší taková ta jihoamerická nespoutanost, která je pro kapely z tohoto regionu tolik typická. Máte rádi smečky jako SARCÓFAGO, HOLOCAUSTO, SLAUGHTBATH, ABHORER, HADES ARCHER, BLASPHEMY, BEHERIT? Potom jste zde správně. Zkrátka a dobře, pokud s chutí a často objevujete temné a chladné kouty nekonečných chodeb Hádovy říše, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde i pro vás. O zvuk se postaral mistr Joseph Curwen a odvedl opravdu dobrou práci. Stejně jako Rodrigo Pereira, který namaloval povedený obal. Album drží velmi kompaktně pohromadě, různě graduje, sálá z něj žár i nekonečný chlad. Kapela by klidně mohla nahradit staré prašivé psy, kteří již dlouhé roky hlídají vstup do podsvětí. Vše je černé, zahalené do takové té krvavé mlhy, která se objeví pokaždé, když vystoupí ze tmy podivné postavy. Některé drží v rukou zbraně, jiné sedí na koních z kostí. Nejdřív jsem nevěřil svým vlastním očím, ale potom jsem padnul probodnutý k zemi. Jezdci apokalypsy se už nemohou dívat na lidský marast současného světa. Nemrtví povstali v nesvaté válce proti všem, kteří jim ublížili. Vojáci nicoty, vzteklí a nespoutaní. Podepisuji vám vlastní krví, že se k téhle nahrávce budu rád a často vracet. Pokud jste pravověrní, udělejte to jako já! Temný, syrový death thrash metal, který hoří jasným černým plamenem! Válka s nebem!
Asphyx says:
The first figures emerged from the shadows around midnight. Some of them held weapons, others sat on horses made of bones. I couldn't believe my eyes at first, but then I fell to the ground, stabbed. The riders of the apocalypse could no longer look upon the human misery of the present world. The undead rose up in an unholy war against all who wronged them. Soldiers of nothingness, furious and unbridled. They know no mercy. They are like the new album by death thrash metal maniacs ATOMICIDE from Chile.
It is a complete underground, the backwoods music of a band that dates back to 2003. Since then they have recorded a lot of EPs and demos. This year's album is then the fourth, long-playing release. And it must be added that it is a very good one. I think so, and so do all the demons.
It's music, soaked in sulphur and the kind of patina you find in old dungeons. Ferocious drums, raw riffs and disease-soaked vocals, all of this together can't leave any true fan of burial in the ground. You will be burnt to ashes. Then there's that South American wildness that hovers in the background throughout the entire listen, so typical of bands from this region. Do you like bands like SARCÓFAGO, HOLOCAUSTO, SLAUGHTBATH, ABHORER, HADES ARCHER, BLASPHEMY, BEHERIT? Then you are right here. In short, if you enjoy and often explore the dark and cold corners of the endless corridors of Hades, don't hesitate a moment. There's a game for you too. Master Joseph Curwen took care of the sound and did a really good job. As well as Rodrigo Pereira, who painted a hilarious cover. The album holds together very compactly, gradates in different ways, radiates heat and infinite coolness. The band could easily replace the old mangy dogs that have been guarding the entrance to the underworld for years. Everything is black, shrouded in that bloody mist that appears every time strange figures step out of the darkness. Some holding weapons, others mounted on horses made of bones. I couldn't believe my eyes at first, but then I fell to the ground, stabbed. The Horsemen of the Apocalypse can no longer look upon the human misery of the modern world. The undead have risen in an unholy war against all who have wronged them. Soldiers of nothingness, furious and unbridled. I sign you with my own blood that I will return to this recording often. If you are true believers, do as I do! Dark, raw death thrash metal that burns with a bright black flame! War with heaven!
Občas to musí všechno ven. Nenávist, nakumulovaný strach, frustrace. Všechny ty krásný reklamy, umělý holky, patos a lži. Víra, domácí násilí, války, znásilnění. Toho zla je kolem nás možná až příliš. Veřejné popravy už dávno nepomáhají. Funguje jenom hudba, u které se vyřveš, která má v sobě energii a tlak, u které si můžeš zařádit, abys nakonec padnul očištěný k zemi. FEIND mi nabídl algoritmus na twitteru. Tuhle německou smečku doporučoval jeden můj kamarád z Jižní Ameriky.
Mívá dobrý vkus a podobný pohled na svět. Tak jsem na něj dal, sednul si pohodlně do křesla. V televizi zrovna nějaký dav raboval krásné město. Vypnul jsem zvuk a pustil si k tomu "Ambulante Hirnamputation". Tohle je vynikající death grind metalová jízda. Syrový útok na naše vaše předsudky. Kurva, to je dobrý!
Je to smršť, je to tsunami, je to divoký útěk, je to souboj s vlastním svědomím. Pánové se s tím nepářou. Není to ale jenom hlasitý atak, kapela umí velmi dobře hrát, takže se dočkáte spousty zajímavých pasáží. Smečky v tomto stylu mívají občas sklon k monotónnosti, ale to u FEIND nehrozí. Naopak. Vše je perfektně propracované, songy postupně gradují, jsou ostré jako čepele skalpelů z té nejlepší oceli. Líbí se mi úderný, akorát tak špinavý i čitelný zvuk. O obalu netřeba diskutovat, ten se také povedl. Po formální stránce je vůbec vše v nejlepším pořádku. Vy si tak můžete vychutnat velmi jedovatý koktejl ve stylu třeba takových NAPALM DEATH, ANAAL NATHRAKH, CRIPPLE BASTARD, případně ABORTED. Zkrátka a dobře, pokud už máte někdy všeho dost, tak si vezměte do rukou sekyru, pusťte si tuhle desku a rozsekejte nějaké dřevo. Můžete si u toho představovat lidi i situace, které vás štvou. Někdy si říkám, jak je dnešní svět skvělý v tom, že se ke mě podobné kapely vůbec dostanou. Představte si středověkou mučírnu, ve které jste byli dlouhou dobu zavřeni. Zbyla ve vás jenom pomsta. A teď máte jedinou možnost. Promítnout své pocity na hudební nosič. Takhle nějak na mě totiž první dlouhohrající album těchto maniaků působí. Jak říkám... Občas to musí všechno ven. Nenávist, nakumulovaný strach, frustrace. Všechny ty krásný reklamy, umělý holky, patos a lži. Víra, domácí násilí, války, znásilnění. Toho zla je kolem nás možná až příliš. Veřejné popravy už dávno nepomáhají. Funguje jenom hudba, u které se vyřveš, která má v sobě energii a tlak, u které si můžeš zařádit, abys nakonec padnul očištěný k zemi. Totálně devastující death grindcore útok na vaše podvědomí! Váš mozek bude vystřelen z hlavy velkým tlakem!
Asphyx says:
Sometimes it all has to come out. Hate, accumulated fear, frustration. All the pretty ads, the fake girls, the pathos and the lies. Faith, domestic violence, wars, rape. Maybe there's too much evil around us. Public executions don't help anymore. The only music that works is the music you scream to, the music that has energy and pressure, the music that you can party to, so you can fall down clean. FEIND offered me an algorithm on Twitter. A friend of mine from South America recommended this German pack.
He has good taste and a similar world view. So I gave it a go, sat comfortably in my chair. There was a mob looting a beautiful city on TV. I turned off the sound and put on "Ambulante Hirnamputation". This is an excellent death grind metal ride. A raw assault on your prejudices. Fuck, that's good!
It is a whirlwind, it is a tsunami, it is a wild escape, it is a battle with one's own conscience. The men are not fighting it. But it's not just a loud attack, the band can play very well, so you'll get a lot of interesting passages. Packs in this style tend to be monotonous at times, but that's not the case with FEIND. On the contrary. Everything is perfectly elaborated, the songs gradually graduate, they are sharp as the blades of scalpels made of the best steel. I like the punchy sound, just as dirty as it is clear. No need to discuss the cover art, it's also very good. Formally, everything is in the best order. You can enjoy a very poisonous cocktail in the style of NAPALM DEATH, ANAAL NATHRAKH, CRIPPLE BASTARD or ABORTED. In short, if you ever get sick of everything, pick up an axe, put on this record and chop some wood. You can imagine people and situations that annoy you. Sometimes I think how great the world is today in that bands like this get to me at all. Imagine a medieval torture chamber where you've been locked up for a long time. All you're left with is revenge. And now you have only one option. To project your feelings onto a musical medium. Because that's how the first full-length album from these maniacs feels to me. Like I said... Sometimes it all has to come out. Hate, accumulated fear, frustration. All those pretty ads, fake girls, pathos and lies. Faith, domestic violence, wars, rape. Maybe there's too much evil around us. Public executions don't help anymore. The only music that works is the music you scream to, the music that has energy and pressure, the music that you can party to, so you can fall down clean. A totally devastating death grindcore assault on your subconscious! Your brain will be blown out of your head by the sheer pressure!
Příběh čtyř stý sedmdesátý druhý - Základy black metalu v Berouně
Mohl jsem být první. Jenže jsem se nalokal. Když jsem nakláněl hlavu při kraulu doprava, zahlédl jsem koutkem oka jednu zajímavou slečnu. Měla černé plavky a vlasy jako havran. Bílá kůže a krásný oči. Vyvedla mě z míry a z tempa. A tak jsem byl druhej a když jsem vylézal na stupně vítězů, byl jsem trošku naštvanej. V rozplavbách sem byl jasně nejlepší. Ne že bych byl postižen touhou po vítězství, ale jako každý sportovec jsem dřel. Třikrát týdně v bazénu. Někdy po dnech, kdy jsem se moc nevyspal. Tenkrát moje tělo vydrželo zázraky. Závody vysokých škol, v Berouně, jsem měl moc rád. Jsem tu už podruhé. Dobrá organizace, skvělý ubytování i jídlo. Sbalím si věci a mám pocit, že bych měl skončit. Zítra sice zase plavu, ale čekají mě prsa a tam to na bednu nebude. Není to můj styl. Jsem kraulař. Hodím věci do pokoje a nevím, co budu dělat. Spolubydlící odněkud z Moravy plavání děsně žerou. Vzájemně se povzbuzují a vůbec vše prožívají. Máš ionťáky, mám absťák? Jen mávnu rukou a jdu si po svým.
Nic proti, ale Beroun se mi moc nelíbí. Nic tady není a tak zalezu do první hospody na náměstí. Pivo mi připadá trošku nakyslý. Zalezu si do rohu. Otevřu knížku a pořád si otírám oči. I když jsem se pořádně omyl, pálí mě od chlóru. Plavecký brýle jsem si sice měl pořídit, dokonce jsem na ně dostal peníze k vánocům, ale utratil jsem je v hospodě za pivo a protože mi ale bylo líto je úplně prochlastat, koupil jsem si jednu knížku v antíku. Tu teď čtu a protože je to jedna klasika od Asimova, jsem daleko mimo tenhle svět. "Dobrej výkon": ozve se nade mnou a mě chvilku trvá, než mi dojde, že mluví na mě. Vůbec se mě neptá a přisedne si. Černovlasá dívka s bledou kůží. Docela úkaz. Bez plavek vypadá ještě temněji. Oblečená v triku MAYHEM, působí jako upírka. Taky se tak trošku chová. Vědoma si své krásy, omotává si kolem prstu vlasy, usmívá se a ihned si ze mě začne dělat srandu. Koukám, taky jedeš metal, co? Pokračuje a já zažiji večer, který si potom pamatuji celý život.
Zavřu tedy knihu a protože mě zaujala, povídáme si. Je z Prahy a rock a metal poslouchal její táta. Takže měla dobré zázemí a nikdo jí nikdy nebránil v tom, aby jí v pokoji řval na plný koule kazeťák. K black metalu přešla tak nějak automaticky. Zase tolik často se mi nestává, abych měl s někým ihned pocit, že ho znám, že si s ním mám co říct. Většinou nasadím sice milý úsměv, ale nikoho si nepouštím moc k tělu. Tentokrát jí ale zobu z ruky. Není to ale jenom její krásou. Je tajemná. A jako bonus chytrá. Sedneme si. Dáme si panáka? Dali jsme si a zábrany pomalu padaly. Plavala za Slavii a plavala moc dobře. Probrali jsme sci-fi (to u mě šíleně vyrostla), death metal (ona fakt znala moje kapely, chápeš to, holka!) a pak jsme se dostali k blacku. Znal jsem už hlavní kapely jako MARDUK, BATHORY, MAYHEM, ale celou norskou a švédskou black scénu jsem nijak nesledoval. Spíš, co se ke mě dostalo přes časopisy. Sandra, jak se jmenovala, ale měla doma i undergroundové časáky, často v originále. Měla velký přehled.
Vždycky jsem si o sobě myslel, že moc lidí, co by mě dostali na kapelách, albech, jménech muzikantů, není. S ní jsem si ale připadal jako žáček a paní učitelka. Nejen, že byla studnice, ale znala historii. Měla nastudováno a ještě uměla vše podat tak, že mě bavilo jí poslouchat. Kdybych býval byl svobodný, chtěl bych ji. Přesně odpovídala mojí kdysi jasné představě, jak by měla vypadat jednou moje žena. Rozumná, hezká a ještě s ní byla sranda. To třeba splňovala moje milá, ale Sandra byla navíc metalista tělem i duší. A nebylo v ní nic zkaženého a divného. Nevyžívala se v hororech, dokonce mi prozradila, že chce jednou děti. Prostě normální holka, co ji jen tak nepotkáte. Ptám se, jestli je sama. A ona, že ano a pak se zeptá mě. Blondýnku nezapřu, ale zdá se, že jí to nevadí. Školí mě dál, mluví o RAGNAROK, TAAKE, SATYRICON a já si musím vzít svůj notýsek a dělat si poznámky. Je mi s ní hrozně dobře. Dokonce jí řeknu, že jsem prohrál kvůli tomu, že jsem se na ní podíval. Směje se tomu a dělá, že se stydí. Poskakují jí u toho prsa a já musím na záchod. Opláchnu si obličej studenou vodou. Co to do prdele, dělám?
Asi mám v sobě pořád toho puberťáka, kterýmu se holky na druhém stupni na základce, občas smály. Vypadáš jako intouš, říkaly a nechtěly mě líbat. Bylo mi dvacet a už jsem vypadal dobře. Život s mojí milou mi prospíval. Hodně jsem sportoval i kalil, ale taky jsem odpočíval. Občas se našly dívky, co si se mnou chtěly vyjít. Vlastně splněný sen. Ale zařekl jsem se, že svojí blondýnku nikdy nepodvedu. Měl jsem nějaký blok nebo co. Nebo jsem byl blbej, jak mi říkali svobodní kamarádi. Vrátím se ke stolu a pokračujeme. Dostávám základní black metalové vzdělání. Pomalu se smráká, my sníme něco málo k snědku a když už máme náladu, tak projeví zájem, že by chtěla tančit. Jako fakt? Holka, co poslouchá black metal. Prý se mi s něčím svěří. Mimo plavání kdysi tančila. Měl bych jít spát, zítra mám závody. To já přeci také. Hele, do dvanácti a pak půjdeme spát. Nemusí mě moc přemlouvat. V hlavě mě sice hryže, jestli už to není nevěra, ale mám v sobě pivo a nějaký panáky. Není to sice omluva, ale jdu. Prostě jdu.
Chvíli nám trvá, než něco najdeme. Taková malá diskotéka té doby. Koule nad stropem, barman jak z těch debilních filmů, co tam zpívá Michal David. Žvejká a ihned nás sjede pohledem. Jsme oba v metalovém, tak pro něj nejsme dost dobrý. Ale nakonec stůl mají. Vzadu a v rohu, ale nikdo tam není. Pokračujeme tedy v diskuzi na vážná metalová témata. Konečně mi trošku objasní, jak to bylo s Vargem, s pálením kostelů, s vraždami. Nevím, odkud má informace, ale mluví trošku jinak, než senzace chtivé časopisy. Rozebírá to rozumně, až si říkám, že na to, že jí je devatenáct, je mazaná jako liška. Spíš poslouchám, jen se občas zeptám, na to, co mě zajímá, co mi není jasný. Kde jsi byla, když jsem byl sám? Oslnila mě, svojí černou krásou. Jen si to představte, death metalista a blackerka, kteří se krásně doplňují. Úplně to vidím před sebou. Začnou hrát a kupodivu hrají dobře. Zlatý osmdesátky, to mě aspoň neštve. Vidím na ní, jak jí cukají nohy. A tak ji vyzvu k tanci.
Kdyby nás někdo viděl, říkal by si, že takhle nějak musí vypadat choreografie krásky a zvířete. Mám sice rytmus v těle, ale tančím hodně punkově. Ona se uměla hýbat a vypadalo to děsně sexy. Kluci v košilkách, co seděli kolem, čuměli s otveřenýma pusama. Jak byla přiopilá, tak bylo vidět, že jí to dělá dobře. Když už jsme nemohli a šli se něčeho napít, tak se kolem nás rojili jak vosy pánové o dost starší než my, mávali bankovkama a machrovali, co jim stojí venku za auta. Asi na to byla zvyklá, hrála si s nima, ale když byli moc dotěrní, tak na ně vyjela jako saň. Měla v sobě vášeň, cítil jsem její chtíč. Začal jsem se bát. Do čeho jsem se to zase namočil. Chtěl jsem si číst a uklidnit se po závodech. Odpočinout si. Místo toho se tu ploužím a držím kolem pasu holku, co by ji chtěl každý. Ptám se jí proč já a ona mi šeptá do ucha, že se na mě dívala už v bazénu. A když viděla, že chodím v metalovým, tak si mě prostě vybrala. Říkám jí stále dokola, že nemůžu, že to nejde, prostě ne. Ale ona se pokaždé vždycky jenom zasměje.
Nenapadá mě nic jiného, než nasadit taktiku totálního ústupu. Platím panáky a panáky, s úmyslem se ožrat jako hovado. Pak budu k ničemu, maximálně se někde pobleju. Pamatuji si, že mě odvádí ven, líbá mě, pak bliju, zase někam jdeme, prší, ne to není déšť. Jsem oblečený ve sprše. Usínám, spím, vidím před sebou blondýnku, jak se dívá přísně. Jako bych fakt něco provedl. Dělej, za chvíli závodíš. Probouzím se s hlavou jako střep. Znovu zvracím, ale už to jsou jen šťávy. Dívám se dolů. Uff, mám na sobě trenýrky. Ona přede mnou cupitá v kalhotkách a usmívá se. Doufám, že...Neboj se, k ničemu nedošlo. Já když piju, tak potom děsně flirtuju. Jsem už delší dobu sama a jsem prostě nadržená. Pustí mi MARDUK a křičí do toho texty. Jsem jako stroj. Musím nastoupit. Ještě hodinka. Snad to dám. Nesmím nechat kluky ve štychu. Obléknu se a ona naopak svlékne triko MAYHEM. Stojí přede mnou jen v podprsence a já mám zase jednou v životě na výběr. Dá mi francouzáka, vůbec jí nevadí, že jsem si jen vypláchl hubu vodou. Přivine se a já udělám zase jednou to, co se neočekává. Řeknu promiň a ten den je úplně jedno, že stojí na břehu a fandí. Doplavu asi šestý, což není zase tak hrozný, ale měl bych na víc. Odpoledne se rozloučíme u autobusu. Dá mi telefonní číslo a řekne mi, že až přijedu do Prahy, můžu u ní klidně někdy přespat. Nikdy toho nevyužiju, ale ze základů black metalu, které mi dala, čerpám dodnes.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
