DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 28. srpna 2024

Recenze/review - DECEASED - Children of the Morgue (2024)


DECEASED - Children of the Morgue
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Měli jsme kdysi dávno, na konci osmdesátých let, staršího kamaráda, který nám pouštěl hororové filmy. My jsme doma VHS přehrávač nikdy neměli a tak jsem se musel pokaždé v noci vracet temným městem. Byl jsem na začátku puberty a děsil jsem se každého stínu. Představoval jsem si šílená monstra, která mi půjdou každou chvíli po krku. Tenhle kamarád, dej mu pánbůh i satan věčný klid, nám také pouštěl metal. Může za to, že jsem se kdysi dávno, v dobách muchlajících kazet, potkal i kapelu DECEASED. Seděli jsme tenkrát před reproduktory a hltali každý tón, každou notu.

Jsou věci, které se nemění, je na ně spolehnutí, jsou pevným záchytným bodem ve vesmíru, které potřebuji, abych v dnešním světě přežil. Na tuhle smečku je spolehnutí. Letos, skoro čtyřicet let po svém vzniku, spoustou skvělých alb i nezapomenutelném koncertě v roce 2014 v Praze, tihle gentlemani přicházejí s novinkou, která je metalovým hororovým opusem. Vyhrabejte tedy ve sklepě staré kazety, oprašte džínovou bundu a nechte se unášet do světa, kde krev teče proudem a všichni jsou ještě víc narušení, než v realitě. 


Na téhle smečce se mi vždy líbilo (a trvá to dosud) jak si umí hrát s melodiemi, jak umně kombinují prašivý death metal, ostrý thrash a heavy melodie dohromady. Výsledkem bývá vždy velmi jedovatý koktejl, s takovým tím záhadným, neklidným efektem, na který má tahle kapela patent. Když jsem "Children of the Morgue" jednomu svému starému kamarádovi, řekl jediné - ty vole, chtěl bych být v takové formě jako oni! Vlastně bych nemusel psát nic dalšího, protože jeho slova plně vystihují to, co si o novince myslím i já. Nicméně, skladby jsou velmi působivé, a to i přesto, že jsou dlouhé. Vůbec to nevadí, pořád se v nich něco děje, různě gradují, děsí, DECEASED si hrají s pochmurnými nápady jako šílený patolog se svým skalpelem. Určitě jste někdy viděli fotky z přelomu minulého tisíciletí, kdy se rodiče fotili se svými zemřelými dětmi. Pokaždé, když tohle album poslouchám, tak si na ně vzpomenu. Jakoby přede mnou ožívaly, naříkaly a křičely do ticha. Možná jsme už všichni staří psi, někdy už přemýšlíme nad tím, co bude, až tady nebudeme, ale dokud budou vznikat podobné nahrávky, má smysl tuhle hudbu poslouchat. To vám klidně podepíšu vlastní krví. A není v tím jenom velký kus nostalgie. Američané opět dokazují, že nepatří do starého železa a znovu nakopávají zadek všem, včetně mojí maličkosti. Deska má navíc takový ten starý, plesnivý zvuk, spoustu hororových vsuvek a celkově působí přesně tak, jak si představuji muziku, kterou budu zase poslouchat několik let stále dokola. Jsme zkrátka jedné krve, já i kapela a jinak tomu už nebude. Možná ze mě bude jednou stařec, co křičí na mraky, ale i tak budu "Children of the Morgue" všem doporučovat. Navíc, mě děti v hororech děsily vždy nejvíc. Nevinnosti spojená s krvelačností, uff. Děsivé, mrazivé death, thrash,heavy metalové ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! Nářek nemrtvých!


Asphyx says:

We used to have an older friend back in the late 80s who used to show us horror movies. We never had a VHS player at home, so I had to walk back through the dark city every night. I was in my early teens and I was terrified of every shadow. I imagined crazy monsters coming for me at any moment. This friend of mine, God and Satan grant him eternal peace, also played metal for us. It may be that I also met the band DECEASED a long time ago, back in the days of making out tapes. We sat in front of the speakers back then and devoured every note, every note.

There are some things that don't change, they are relied upon, they are a solid clue in the universe that I need to survive in today's world. This pack is reliable. This year, almost forty years after their formation, a slew of great albums and an unforgettable 2014 concert in Prague, these gentlemen come up with a new metal horror opus. So dig out the old cassettes in the basement, dust off your denim jacket and let yourself drift into a world where blood flows and everyone is even more disturbed than in reality. 


What I've always liked about this pack (and still do) is how they can play with melodies, how skillfully they combine dusty death metal, sharp thrash and heavy melodies together. The result is always a very poisonous cocktail, with that mysterious, restless effect that this band has a patent for. When I played "Children of the Morgue" to an old friend of mine, he said one thing - dude, I wish I was in the same shape as them! Actually, I don't need to write anything else, because his words fully describe what I think about the new album. However, the songs are very impressive, even though they are long. It doesn't matter at all, there's always something going on, they graduate in different ways, they scare, DECEASED play with gloomy ideas like a mad pathologist with his scalpel. I'm sure you've seen the photos from the turn of the last millennium of parents taking pictures with their deceased children. Every time I listen to this album, I think of them. They seem to come alive in front of me, wailing and screaming into the silence. Maybe we're all old dogs now, sometimes wondering what will happen when we're not here, but as long as records like this are being made, it makes sense to listen to this music. I'll sign that in my own blood. And it's not just a big piece of nostalgia. The Americans are proving once again that they don't belong to the old iron and are kicking everybody's ass again, including my little one. The record also has that old, musty sound, lots of horror interludes and overall it feels exactly like the kind of music I imagine I'll be listening to over and over again for years to come. We are simply of the same blood, me and the band, and it won't be any other way. I may be an old man screaming at clouds one day, but I'll still recommend "Children of the Morgue" to everyone. Plus, kids have always scared me the most in horror movies. Innocence combined with gore, ugh. Eerie, freezing death, thrash, heavy metal echoes from the deepest underground! The wail of the undead!


about DECEASED  on DEADLY STORM ZINE:


Rozhovor - DECEASED - Underground si zaslouží poctivost a dobré lidi!




Children Of The Morgue tracklisting:
"Destination: Morgue"
"Children Of The Morgue"
"Turn To Wither"
"Terrornaut"
"The Reaper Is Nesting"
"Uninvited Dirge"
"The Grave Digger"
"Eerie Wavelengths"
"Fed To Mother Earth"
"Skull With The Vacant Stare"
"Brooding Lament"
"Farewell (Taken To Forever)"



Recenze/review - GUTVOID - Breathing Obelisk (2024)


GUTVOID - Breathing Obelisk
CD/12"MLP/TAPE 2024, Blood Harvest

for english please scroll down

Vždycky jsem věděl, že se tam ukrývá něco zlého a ošklivého. Míval jsem divný pocit, když jsem chodil kolem černých močálů kousek za naším městem. Slyšel jsem spoustu děsivých příběhů, legend i vzpomínek, které byly zahalené do studené krvavé mlhy. Staří vyprávěli o utopených, o ztracených, o prokletých. Někdy jsem zahlédl tichý stín, postavu bez tváře, jak se vznáší nad smradlavou stokou. Zrovna jsem poslouchal kanadské GUTVOID a všechno se mi spojilo v jeden morbidní zážitek. Jakoby na mě čekala tajemná příšera, jako bych byl součástí noční můry, která není z našeho světa. 

Někdy na mě působí nahrávky bolestivě, naléhavě, syrově. U kanadských tmářů GUTVOID to platí na sto procent. Pánové hrají death metal se zvláštní, podmanivou atmosférou. Ve svých textech se potom zaobírají světem H. P. Lovercrafta, fantasy i science fiction. Novinku vnímám jako zprávy z míst, do kterých nechcete vstoupit. Z temného vesmíru, z hlubokého podzemí. 


Při poslechu opravdu vidím mokvající bažiny. Na hladině pluje ohlodaná mrtvola. Stalo se něco děsivého, šíleného. Všechno se to otisklo i do nové desky "Breathing Obelisk". Skladby jsou velmi propracované, líbí se mi, jak si kapela hraje s náladami. Jednou působí divoce a surově, jindy zase melancholicky a chladně. Každý motiv je jiný, zajímavý, neotřelý. Jedná se spíše o obřad, který musíte vnímat nejen sluchem, ale i celým svým srdcem. Alespoň takhle to funguje u mě, starého metalového psa. Líbí se mi atmosféra celého alba, v pořádku jsou i formální věci, jako zvuk a obal. Mohu se tak plně soustředit na jednotlivá zákoutí, na nuance, které samozřejmě vždy vyniknou až po delší době poslechu. Hodně často jsem si brával album do lesa. Vlastně ani nevím proč, dělal jsem to vždy tak nějak samozřejmě. Ve stínu starých stromů, v opuštěných rozvalinách nebo kousek od již zmiňovaného močálu, kde vynikla síla téhle desky nejvíce. Pánové jsou sice ovlivněni starým, klasickým death metalem, ale na jeho základech staví pestré a zajímavé konstrukce. Nebojí se popustit uzdu své fantazii, někdy působí jako neuchopitelný vítr, jako řeka, která se převaluje neklidně kupředu. GUTVOID na to jdou zkrátka trošku jinak, než ostatní, mají svůj výraz a ksicht. Fanoušci třeba takových DEMILICH, BLOOD INCANTATION, TOMB MOLD, CHTHE’ILIST, budou určitě spokojeni. A nejen oni. Tahle nahrávka je určena pro všechny, kterým se líbí, když je hudba dokáže roztrhat na kusy. Chladný, divoký, syrový death metal z močálů nicoty! Děsivé ozvěny z hlubin vesmíru!


Asphyx says:

I always knew there was something bad and ugly hiding in there. I used to get a strange feeling walking around the black swamps just outside our town. I'd heard many terrifying stories, legends and memories that were shrouded in a cold, bloody mist. The old ones told of the drowned, the lost, the damned. Sometimes I would see a silent shadow, a faceless figure hovering over a stinking sewer. I was listening to Canadian GUTVOID and it all came together in one morbid experience. It was like a mysterious monster was waiting for me, like I was part of a nightmare that was not of our world. 

Sometimes the recordings have a painful, urgent, raw effect on me. With Canadian darkies GUTVOID this is 100% true. The gentlemen play death metal with a strange, captivating atmosphere. In their lyrics they deal with the world of H. P. Lovercraft, fantasy and science fiction. I see the new release as news from places you don't want to enter. From the dark universe, from the deep underground. 

I can really see the swamps getting wet when I listen. There's a gnawed corpse floating on the surface. Something terrible, crazy has happened. It's all in the new "Breathing Obelisk" record. The songs are very sophisticated, I like the way the band plays with moods. Sometimes they are wild and raw, other times melancholic and cold. Each motif is different, interesting, novel. It is more of a ritual that you have to feel not only with your ears, but also with your whole heart. At least that's how it works for me, an old metal dog. I like the atmosphere of the whole album, even the formal things like the sound and the cover are fine. So I can fully concentrate on the individual corners, on the nuances, which of course always stand out after a longer listening time. I used to take the album into the woods a lot. I don't really know why, I always did it kind of naturally. In the shade of old trees, in abandoned ruins or a little bit away from the aforementioned swamp, where the strength of this album stood out the most. The gentlemen are influenced by old, classic death metal, but they build colorful and interesting constructions on its foundations. They are not afraid to let their imagination run wild, sometimes acting like an elusive wind, like a river that rolls restlessly forward. GUTVOID simply go about it a little differently than others, they have their own expression and face. Fans of DEMILICH, BLOOD INCANTATION, TOMB MOLD, CHTHE'ILIST, for example, will definitely be satisfied. And not only them. This record is for everyone who likes it when music can tear them apart. Cold, wild, raw death metal from the swamps of nothingness! Terrifying echoes from the depths of space!




tracklist:
1. Swamp Consumed
2. For We Are Many
3. When The Living Dome Opens
4. Shodar

Recenze/review - PHENOCRYST - Cremation Pyre (2024)


PHENOCRYST - Cremation Pyre
CD/LP/TAPE 2024, Blood Harvest

for english please scroll down

U nás nemáme žádnou činnou sopku. Byl jsem proto velmi překvapený, když jsem seděl jen tak u stolu, popíjel pivo a přišlo první varování. Lidi zachvátila panika, jak už tomu v podobných situacích bývá. Kdysi dávno tu prý láva zničila celou vesnici. Zůstal jsem velmi dlouho. Fascinoval mě dým, vyvěrající odněkud z hlubin země. Cítil jsem chvění, vibrace, neklid, které zavládly kolem. Uvědomil jsem si, jak nás má příroda stále ve své moci, jak jsme jen malou součástí něčeho velikého.

PHENOCRYST je kapela z Portugalska, která se podobnými věcmi zaobírá. Schválně si prostudujte texty jejich letošního dlouhohrajícího debutu. Na death metal se jedná poměrně o netypické téma a zde je opravdu zajímavě zpracované. Síla, nespoutanost, i určitá doomová nálada a majestátnost právě činné sopky se promítla i do jejich hudby. 


Portugalci stavějí na pevných, tradičních a klasických death metalových základech, jak je známe třeba u BOLT THROWER. Přidávají ale kus sebe samých, vlastní nápady a invence. Kdysi zahrané motivy nadále rozvíjejí a stavějí na nich kompozice, které musí ocenit nejen každý fanoušek žánru. Na "Cremation Pyre" se mi asi nejvíc líbí, že je to album, na kterém se stále něco děje. Skladby jsou někdy surové, bolestivé, jindy chladné a podmanivé. V některých momentech až psychedelické, jestli mi rozumíte. Nová deska je velmi dobře zvukově ošetřena a zaujme i stylový obal. Líbí se mi náboj, drive, odhodlání i opravdovost, které z nahrávky cítím. Je to vlastně hrozně jednoduché. PHENOCRYST stvořili dílo, které se velmi dobře poslouchá, je doslova návykové a zároveň neklidné, svým způsobem progresivní. Já mám opravdu pocit, že stojím na kraji lesa, jen kousek od vesnice, kterou se valí jako děsivá apokalypsa žhavá láva. Mám vždy rád, když je hudba uvěřitelná, reálná, když se mi dostane postupně do mozku a pamatuji si ji. A to se mi právě stalo s tímto albem. Bývám v případě debutujících kapel občas trošku skeptický, ale tentokrát jsem velmi překvapen. A to jenom v pozitivním slova smyslu. Kývám se spokojeně do rytmu, došlo u mě ke vzájemnému přenosu mezi mojí maličkostí a kapelou. Podepisuji vlastní krví, že cestu téhle smečky budu i nadále sledovat. Pokud jste pravověrní fanoušci death metalu, tak vám doporučuji to samé. Jejich hudba má v sobě totiž něco přitažlivého, magického. Temný a chladný death metal, který v sobě obsahuje velké množství surové energie! Láva, která vás spálí na popel!


Asphyx says:

We don't have an active volcano here. So I was very surprised when I was sitting at the table, drinking a beer, and the first warning came. People panicked, as they do in situations like this. A long time ago, they say lava destroyed a whole village here. I stayed for a very long time. I was fascinated by the smoke rising from somewhere deep in the earth. I could feel the trembling, the vibrations, the restlessness around me. I realized how nature still has us in her power, how we are just a small part of something big.

PHENOCRYST is a band from Portugal that deals with similar things. Check out the lyrics of their debut full-length this year. For death metal it is a rather untypical topic and here it is really interestingly treated. The power, unbridledness, and a certain doom mood and majesty of the currently active volcano is reflected in their music. 


The Portuguese build on solid, traditional and classic death metal foundations, as we know them for example from BOLT THROWER. But they add a piece of themselves, their own ideas and inventiveness. They continue to develop the once played motifs and build on them compositions that must be appreciated not only by every fan of the genre. Probably what I like most about "Cremation Pyre" is that it's an album where there's always something going on. The songs are sometimes raw and painful, other times cold and captivating. At some points, psychedelic, if you know what I mean. The new album is very well treated sonically and the stylish cover artwork is also impressive. I like the drive, determination and sincerity I feel from the record. It's actually terribly simple. PHENOCRYST have created a work that is very easy to listen to, literally addictive and restless at the same time, progressive in a way. I really feel like I'm standing on the edge of a forest, just a short distance from a village, with hot lava rolling through it like a terrifying apocalypse. I always like when music is believable, real, when it gets into my brain gradually and I remember it. And that's what happened to me with this album. I tend to be a little skeptical sometimes with debut bands, but this time I'm very surprised. And only in a positive way. I'm swaying contentedly to the beat, there's been a mutual transfer between my little self and the band. I sign with my own blood that I will continue to follow the path of this pack. If you are a true death metal fan, I recommend you do the same. There is something appealing, magical about their music. Dark and cold death metal that contains a lot of raw energy! Lava that will burn you to ashes!



tracklist:
01. Pinnacle Of Death
02. Astonishing Devastation
03. Pyres Of The Altar
04. Incandescent Debris
05. Embers Of An Ancient Fire
06. Volcanic Winter
07. Fogo Nas Entranhas
08. Burial Swamps

úterý 27. srpna 2024

Recenze/review - LAID TO WASTE - Trauma (2024)


LAID TO WASTE - Trauma
CD, cassette 2024, Coffeegrinder

for english please scroll down

Padá na mě tíseň ze současného podivného světa a tak zase jednou volám Satanovi, jestli pro mě nemá nějakou dobrou hudbu. Jenže on stále sedí na svém trůnu a věřící maj absolutní smůlu. Poradím si tedy jako vždycky sám. Nepotřebuji žádné rady a za ty roky, co extrémní muziku poslouchám, tak si pečlivě vybírám, co si narvu do hlavy a o čem budu psát. LAID TO WASTE sleduji od jejich počátků a i když tahle smečka netrpí nadprodukcí, tak každé jejich vydané album rozhodně stojí za to. 

Seděl jsem takhle doma a četl si. Píše mi Michal Kafe, který je nejen vydavatelem a šéfem mini labelu Coffegrinder, ale také mým kamarádem. Trošku mě naštval, že mě vyrušil, ale nedalo mi to. Novinku "Trauma" jsem si poslechl ještě ten večer a byla pro mě bleskem z čistého nebe. Většinou prvotní nadšení trošku vyprchá, ale to se zde nestalo. Už jenom ten masivní, řezající a dobře čitelný zvuk (Honza Kapák - recording, mastering), už jenom ten jedovatý vokál, který všemu vévodí jako postava, sedící na obalu. Vše sedí perfektně na svých místech. 


To by ale bylo málo. V dnešní době nadprodukce se nakonec stejně vždy oddělí zrno od plev a nic na tom nezmění ani masivní promo na sociálních sítích. LAID TO WASTE vždy měli svůj vlastní rukopis. Stále velice umně a elegantně koketují i s heavy metalem. Nově přibylo více progresivnějších, technických pasáží, které mě osobně dělají tak dobře, že jsem se od nahrávky nemohl odtrhnout. Chodil jsem ulicemi, jezdil autem, četl si, pracoval jsem a ve všech situacích na mě novinka působila a drtila mě. Jasně, hudební kritik nebo nedej bože někdo, kdo tuhle hudbu neposlouchá, může namítnout, že tu už všechno bylo. Jenže přátelé, hlavní je vždycky celkový dojem, nálady, atmosféra. A tihle maniaci dodávají pestrý a velmi propracovaný materiál, který nejen, že se dobře poslouchá, ale navíc má v sobě něco neklidného, přitažlivého. Za zmínku stojí i texty, které působí velmi poeticky. Zkrátka a dobře, každá skladba má jasný, zřetelný motiv, který si zapamatujete, zaryje se vám do mozku i do podvědomí. Píšu a doporučuji už dávno opravdu jenom desky, které mě baví poslouchat a podporovat a u "Trauma" není moc co řešit. Pokud máš rád ostrý, pestrobarevný thrash metal, nebojíš se lehkých experimentů a pořád si rebel bez příčiny, tak neváhej ani chvilku. Nahrávka by se mohla líbit jak starým psům, jako jsem já, tak i mladým, kteří si rádi rozšiřují svoje obzory a mají alespoň určitou dávku fantazie. Říkám to pořád, více než 35 let. Pokud sedíš u reproduktorů a začneš si podupávat nohou a mlátit hlavou o zeď, potom je album dobré. Padá na mě tíseň ze současného podivného světa a tak zase jednou volám Satanovi, jestli pro mě nemá nějakou dobrou hudbu. Konečně to zvedne, zasměje se svým nezaměnitelným smíchem a řekne jedno slovo: "Trauma". Ostré, divoké, podmanivé a neklidné album, po okraj narvané surovými, propracovanými melodiemi! Thrash metal par excellence!


Asphyx says:

The weight of the present strange world falls on me, and so I call Satan once again to see if he has any good music for me. But he's still on his throne and the faithful are out of luck. So I'll do as I always do. I don't need any advice, and in all the years I've been listening to extreme music, I choose carefully what I put in my head and what I write about. I've been following LAID TO WASTE since their early days and while this pack doesn't suffer from overproduction, every album they release is definitely worth it. 

I've been sitting at home reading like this. Michal Kafe writes me, who is not only the publisher and head of the mini label Coffegrinder, but also my friend. I was a bit annoyed that he disturbed me, but I didn't let it get to me. I listened to the new album "Trauma" that evening and it was a bolt from the blue. Usually the initial enthusiasm wears off a bit, but that didn't happen here. Just the massive, cutting and clear sound (Honza Kapák - recording, mastering), just the venomous vocal that dominates everything like a figure sitting on the cover. Everything fits perfectly in its place. 

 

That wouldn't be enough. In these times of overproduction, the wheat is always separated from the chaff in the end, and even a massive social media promotion won't change that. LAID TO WASTE have always had their own signature. They still flirt with heavy metal in an elegant way. Newly added are more progressive, technical passages that make me personally so good that I couldn't tear myself away from the record. I walked the streets, drove the car, read, worked, and in all situations the novelty affected and crushed me. Sure, a music critic or God forbid someone who doesn't listen to this music might argue that it's all been here before. But friends, the main thing is always the overall impression, the mood, the atmosphere. And these maniacs deliver varied and very sophisticated material that is not only good to listen to, but also has something restless, appealing about it. Also worth mentioning are the lyrics, which have a very poetic feel. In short, each song has a clear, distinct motif that you will remember, it will stick in your brain and subconscious. I've really only been writing and recommending records that I enjoy listening to and supporting for a long time now, and with "Trauma" there's not much to go on. If you like edgy, colorful thrash metal, aren't afraid of light experimentation, and still rebel without a cause, then don't hesitate a moment. The record might appeal to old dogs like me, as well as young ones who like to expand their horizons and have at least a certain amount of imagination. I've been saying this all along, for over 35 years. If you sit at the speakers and start stomping your foot and banging your head against the wall, then the album is good. The weight of today's strange world falls on me, and so once again I call out to Satan to see if he has any good music for me. He finally picks up, laughs his unmistakable laugh and says one word: "Trauma". A sharp, fierce, captivating and restless album, packed to the brim with raw, sophisticated melodies! Thrash metal par excellence!




about LAID TO WASTE on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
1. Trauma
2. The Maiden's Oath
3. The Tower of Babylon
4. Ancient Evil
5. Avarice
6. King of the Glass Desert
7. Omega

band:
REAPER - bass, vox
BLACKWILD - lead guitar
SKULLCRUSHER - rhythm guitar
ADAM CF - drums



Recenze/review - WORMTHRONE - Enlightened Through Darkness (2024)


WORMTHRONE - Enlightened Through Darkness
CD 2024, Larvae Records

for english please scroll down

Někdy bývám překvapený, odkud se zlo objeví. Jakoby vyvěrala z lidského podvědomí. Někteří z nás působí navenek jako dokonalost sama. Krásní a chladní. Jenže uvnitř se ukrývá zkažený hnis. Někdy to lze poznat na očích, jindy ani to ne. Kolik sklepů je ukryto ve tmě, kolik se v nich ukrývá bolesti? Ze stěn stéká zkažená a smradlavá voda. Black metal se dá hrát různými způsoby, ale debutové album portugalských WORMTHRONE jakoby ani nebylo z našeho světa. Muselo být nahráváno na druhé straně, za oponou, v záhrobí. Je v něm otištěno totální zlo, špína a nenávist.

To vše samozřejmě zabalené v masivním, chladném a surovém zvuku. S obalem, který připomíná starodávného démona stojícího ve stínu. Čeká na svoji oběť. Dodejme ještě, že kapela je složena se samých zkušených muzikantů, kteří působí ve smečkách jako ENTHRONED, LUCIFYRE, FLAGELLUM DEI, THY BLACK BLOOD a dalších. Znáte práci mistra bubeníka Menthor? Tak asi víte, s kým máte tu čest. O kvalitu je zde postaráno po všech stránkách. Nejen on opět odvedl skvělou morbidní práci. 


Nejsou to ale jenom formální věci, které jsou v absolutním pořádku. Pro mě osobně je vždy nejdůležitější atmosféra, nálady, které během poslechu létají kolem. Zde máme co do činění s absolutním zlem, s nihilismem, s antihumánním útokem na lidskou podstatu. Dívám se zase jednou do tmy a moc dobře vím, že mě sledují rudé, žhnoucí oči. Ano, při poslechu téhle desky lze potkat samotného Satana. Sedí na svém trůnu a usmívá se. Hraje se tu hlavně pro něj, pro všechny démony i prokleté. Jako bych byl najednou v hlubokém středověku, několik pater v podzemí a vyslýchali mě ve studené kobce. Jsem odsouzený za černou magii, kterou stejně jako kapela, provozuji pouze za jediným účelem. Chci zničit vše dobré, chci, aby vaše mysl byla nasáklá zkaženou krví. Také slyšíte nářek nevinných? WORMTHRONE mají svůj jasný, rozpoznatelný a svým způsobem originální rukopis. Do kostí se mi pomalu dostal chlad a začal jsem se lekat světla. Mumlal jsem slova v jazycích, kterými již dávno nikdo nemluví. Kreslil jsem šílené symboly, rozdrásal jsem si obličej. Troufám si tvrdit, vím to, jsem si s tím absolutně jistý, že "Enlightened Through Darkness" je vynikající nahrávkou po všech stránkách. Má v sobě zvláštní neklid, je perfektně zahraná i složená. Pokud, stejně jako já, trávíte rádi svůj čas ve stínu, tak neváhejte ani chvilku. Jedná se doslova o povinnost nejen pro fanoušky žánru. Někdy bývám překvapený, odkud se zlo objeví. Jakoby vyvěrala z lidského podvědomí. Ze stěn stéká zkažená a smradlavá voda. Surový, temný a chladný black metal, který vás roztrhá zevnitř a navěky prokleje! Divoká krutost z hlubin podzemí!


Asphyx says:

Sometimes I'm surprised where evil comes from. It's like it springs from the human subconscious. Some of us appear outwardly as perfection itself. Beautiful and cold. But inside, there's rotten pus. Sometimes you can see it in our eyes, sometimes not even that. How many basements are hidden in the dark, how much pain is there? There's rotten, stinking water running down the walls. Black metal can be played in many different ways, but the debut album of Portugal's WORMTHRONE seems to be not even from our world. It must have been recorded on the other side, behind the curtain, in the afterlife. It is full of total evil, filth and hatred.

All wrapped in a massive, cold and raw sound, of course. With a cover that resembles an ancient demon standing in the shadows. Waiting for its victim. Let's add that the band is made up of all experienced musicians who have worked in packs like ENTHRONED, LUCIFYRE, FLAGELLUM DEI, THY BLACK BLOOD and others. Are you familiar with the work of master drummer Menthor? Then you probably know who you're dealing with. Quality is taken care of here in every aspect. Not only he did a great morbid job again. 


But it's not just the formal things that are in absolute order. For me personally, the most important thing is always the atmosphere, the moods that fly around while listening. Here we are dealing with absolute evil, with nihilism, with an anti-human attack on human nature. I look once again into the darkness and I know very well that red, glowing eyes are watching me. Yes, listening to this record one can meet Satan himself. He sits on his throne and smiles. It's played for him, for all demons and the damned. It's like I'm suddenly in the deep Middle Ages, several floors underground, being interrogated in a cold dungeon. I'm condemned for black magic, which, like the band, I practice for one purpose only. I want to destroy all that is good, I want your minds to be soaked in corrupted blood. Do you also hear the cries of the innocent? WORMTHRONE have their own clear, recognizable and original signature. A chill slowly crept into my bones and I became frightened of the light. I mumbled words in languages no one speaks anymore. I drew crazy symbols, I scratched my face. I dare say, I know it, I am absolutely sure of it, that "Enlightened Through Darkness" is an excellent record in every way. It has a strange restlessness about it, it is perfectly played and composed. If, like me, you like to spend your time in the shadows, don't hesitate a moment. This is literally a must for fans of the genre and beyond. Sometimes I'm surprised where evil comes from. It seems to spring from the human subconscious. Corrupt and stinking water drips from the walls. Raw, dark and cold black metal that will tear you up from the inside and curse you forever! Savage cruelty from the depths of the underground!



Tracklist
1. Onwards to Hell
2. Bringers of Destruction and Death
3. Unholy Goat Vomit
4. Enlightened Through Darkness
5. Continuous Descent
6. Through Pestilence and Holocaust Winds


pondělí 26. srpna 2024

Recenze/review - EVILYN - Mondestrunken (2024)


EVILYN - Mondestrunken
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

U některých hostin jsem zpočátku ostýchavý. Nevím, co mám ochutnat nejdříve. Některé pochoutky, které všem chutnají, tak mi příliš nevoní. Mám raději jednoduchá jídla, jasná a zřetelná. S hudbou to mívám velmi podobně. Jenže občas dostanu chuť na něco nového, neotřelého, zajímavého. Většinou si sednu, prohledám databázi novinek, které přišly na recenzi a vyberu si něco, co mě zaujme. S EVILYN to bylo zpočátku těžké. Nemohl jsem se do skladeb dostat, nebavily mě a několikrát jsem jejich debutové album odložil.

Raději jsem si chvíli četl, díval se na filmy. Přesto ve mě cosi hlodalo a musel jsem se k nahrávce vrátit. Jako bych chytil nějaký vir. Vůbec jsem zpočátku nevěděl, že v kapele působí zkušení muzikanti jako Alex Weber (Malignancy, Exist, Obscura - live, Anthony Lipari (Thoren) a Robin Stone (Norse). Vlastně ani nevím, kdy poprvé došlo ke vzájemnému přenosu a začala se mi deska líbit. Možná to bylo jedné deštivé noci, když byly mraky nízko a vypadalo to, že každou chvíli spadnou na zem. 


Nové album je volně inspirované tím, co hrají kapely typu MORBID ANGEL, DISCHORDIA, MAERE, COMA CLUSTER VOID, GORGUTS, SAEVUS FINIS. Rozhodně se jedná o nahrávku, která osloví spíše hudební gurmány, všechny ty maniaky, kteří ještě stále rádi objevují, mají bohatou fantazii a dokážou překousnout počáteční složitost skladeb. Po formální stránce se vše povedlo na výbornou. Zvuk (Mixed and mastered by Jeanne Comateuse) i obal (Artwork by Jeanne Comateuse (Coma Cluster Void)) jsou na velmi vysoké úrovni a vy se tak můžete plně soustředit na jednotlivé skladby. V některých momentech mi přijde album možná až příliš rozvláčné, ale moji připomínku berte s nadhledem. Desku je nutné poslouchat v kuse, v klidu a s plným soustředěním. Teprve potom vyniknou jednotlivé pasáže i odstíny. Zkrátka a dobře, hraje se tu technicky, disonantně, divoce, těžce a překvapivě. Každý song je samostatným opusem, temnou a chladnou symfonií. Nahrávka ale drží pohromadě i jako celek, je kompaktní a návyková. Je sice pravdou, že na podobné desky musím mít chuť a náladu, ale když už nastanou, tak rád volím "Mondestrunken". Jakoby tahle hudba ani nebyla z našeho světa, ale odněkud z vesmíru, ovlivněná civilizacemi, které jsou na tom technicky i mentálně lépe, než náš druh. EVILYN se představili ve velmi dobré formě a nahráli album, které rozhodně stojí za pozornost. A teď už mě prosím nechte, musím jít zase ochutnávat. Avantgardní, technický, disonantní death metal z jiných sfér! 


Asphyx says:

I'm shy at first at some of the feasts. I don't know what to taste first. Some delicacies that everyone likes don't smell too good to me. I prefer simple dishes, clear and distinct. I'm very similar with music. But sometimes I get a craving for something new, novel, interesting. Usually I sit down, search the database of new releases that have come up for review and pick something that catches my eye. With EVILYN, it was hard at first. I couldn't get into the songs, I wasn't enjoying them, and I put their debut album on hold a few times.

I preferred to read for a while, watch movies. Still, something was gnawing at me and I had to go back to the record. It was like I'd caught a virus. I didn't know at first that the band had experienced musicians like Alex Weber (Malignancy, Exist, Obscura - live, Anthony Lipari (Thoren) and Robin Stone (Norse). Actually, I don't even know when the mutual transfer first happened and I started to like the record. Maybe it was one rainy night when the clouds were low and it looked like they were going to fall to the ground at any moment. 


The new album is loosely inspired by bands like MORBID ANGEL, DISCHORDIA, MAERE, COMA CLUSTER VOID, GORGUTS, SAEVUS FINIS. It is definitely a record that will appeal more to music gourmets, all those maniacs who still like to explore, have a rich imagination and can get over the initial complexity of the songs. Formally, everything has been done to perfection. Both the sound (Mixed and mastered by Jeanne Comateuse) and the artwork (Artwork by Jeanne Comateuse (Coma Cluster Void)) are of a very high standard, so you can fully concentrate on the individual tracks. In some moments I find the album perhaps too wordy, but take my comment with a grain of salt. The album should be listened to in one piece, quietly and with full concentration. Only then will the individual passages and shades stand out. In short, the playing here is technical, dissonant, fierce, heavy and surprising. Each song is an opus in its own right, a dark and cool symphony. But the record holds together as a whole as well, compact and addictive. It's true that I have to be in the mood for a record like this, but when the mood strikes, I like to choose "Mondestrunken". It's as if this music isn't even from our world, but from somewhere in the universe, influenced by civilizations that are technically and mentally better off than our species. EVILYN presented themselves in a very good form and recorded an album that is definitely worth your attention. Now please leave me alone, I have to go back to tasting. Avant-garde, technical, dissonant death metal from other realms!


Track listing -
1. Dread
2. Omission
3. Limits
4. Bloviate
5. Penance
6. Vacuous
7. Interwoven
8. Forgotten
9. Slithering
10. Eat the Elite

Line up -
Anthony Lipari (Thoren) - Guitar and Vocals
Alex Weber (Malignancy, Exist, Obscura - live) - Bass
Robin Stone (Norse) - Drums

Mixed and mastered by Jeanne Comateuse

Artwork by Jeanne Comateuse (Coma Cluster Void)

neděle 25. srpna 2024

Recenze/review - OXYGEN DESTROYER - Guardian of the Universe (2024)


OXYGEN DESTROYER - Guardian of the Universe
CD 2024, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

O existenci tohoto monstra jsem netušil vůbec nic. Byl jsem překvapen, když jsem poprvé viděl ve tmě jeho žhnoucí oči, jeho krvelačný pohled. Hluboko v podzemí, pod kdysi činnou sopkou, mezi ohlodanými kostmi. Kdysi silná bestie se uložila k dlouhému spánku, aby se  letos znovu probudila. Máte rádi thrash metal? Smrtící kov? Líbí se vám Kaijū filmy? Pokud odpovídáte ano, potom jste zde správně.

Americká kapela OXYGEN DESTROYER se totiž těmito záležitostmi zaobírá. A dělá to velmi elegantně a zkušeně. Můžete si užívat masivní a zničující zvuk (Noah Buchanan - mixing mastering, Charlie Koryn - recording), můžete se podívat na černobílý stylový obal (Shoggoth Kinetics), který se také velmi povedl. Ale hlavně! Můžete si užít hudbu, která vás roztrhá na kusy. 


Když nové album "Guardian of the Universe" poslouchám, tak se opravdu cítím jako starý archeolog, který právě objevil děsivé monstrum v hlubinách. Američané se volně inspirovali kapelami jako VADER, MORBID SAINT, DEMOLITION HAMMER, SODOM, KREATOR, SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION. Skladby v sobě mají tolik důležitý drive a sílu, třaskavou směs, kterou máme všichni u tohoto stylu tolik rádi. Je to jízda od začátku do konce, divoká a směřuje rovnou do pekla. Nebo do dávno opuštěných chodeb podzemí, ve kterých se právě probouzí děsivé monstrum. Jedná se o třetí dlouhohrající nahrávku v řadě a troufám si tvrdit, že také nejlepší. Kapele se povedlo umíchat koktejl, který je chladný, temný a je v něm spousta i tolik potřebného vzteku. Je to vlastně jednoduché. Novinku jsem si několikrát poslechl a potom se k ní často a rád vracel. Pokaždé, když jsem si potřeboval vyčistit hlavu od zbytečností dnešního světa, vždy, když mě něco naštvalo. Nejdřív jsem podupával jen tak nohou, kýval se do rytmu, abych nakonec řádil, jako po úrazu elektrickým proudem. OXYGEN DESTROYER mě rozemleli na prach, strhli do víru, pohřbili zaživa. Podobné smečky budou hrát z reproduktorů, až nás zničí jaderné bomby, až nastane apokalypsa. Přežijí jenom silní a odolní jedinci a tahle hudba. Nelze jinak, než vám novou desku doporučit. O existenci tohoto monstra jsem netušil vůbec nic. Byl jsem překvapen, když jsem poprvé viděl ve tmě jeho žhnoucí oči, jeho krvelačný pohled. Hluboko v podzemí, pod kdysi činnou sopkou, mezi ohlodanými kostmi. Kdysi silná bestie se uložila k dlouhému spánku, aby se  letos znovu probudila. Divoký, zničující thrash death metal, u kterého se probouzejí děsivá monstra z hlubin! Masakr!


Asphyx says:

I knew nothing of the existence of this monster. I was surprised when I first saw its glowing eyes in the dark, its bloodthirsty gaze. Deep underground, beneath a once-active volcano, among the gnawed bones. The once powerful beast had gone into a long slumber, only to awaken again this year. Do you like thrash metal? Death metal? Do you like Kaijū movies? If you answer yes, then you've come to the right place.

The American band OXYGEN DESTROYER is all about these things. And they do it very elegantly and expertly. You can enjoy the massive and devastating sound (Noah Buchanan - mixing mastering, Charlie Koryn - recording), you can check out the black and white stylish cover (Shoggoth Kinetics), which is also very good. But most importantly! You can enjoy music that will tear you to pieces.


When I listen to the new album "Guardian of the Universe" I really feel like an old archaeologist who has just discovered a terrifying monster in the deep. The Americans were loosely inspired by bands like VADER, MORBID SAINT, DEMOLITION HAMMER, SODOM, KREATOR, SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION. The songs have that all-important drive and power, the crackling blend we all love so much about this style. It's a ride from start to finish, wild and heading straight to hell. Or into the long-abandoned corridors of the underground, where a terrifying monster is just waking up. This is the third long-playing record in a row and, I dare say, the best. The band has managed to mix a cocktail that is cold, dark and there is plenty of much needed anger in it as well. It's actually quite simple. I listened to the new album a few times and then returned to it often and happily. Every time I needed to clear my head of the uselessness of today's world, every time something made me angry. At first I would just stomp my foot, swaying to the beat, only to finally go on a rampage, like an electrocution. OXYGEN DESTROYER ground me to dust, pulled me into a whirlpool, buried me alive. Similar packs will play from the speakers when the nuclear bombs destroy us, when the apocalypse comes. Only the strong and the resilient will survive, and this music. I can't help but recommend this new album to you. I had no idea this monster existed. I was surprised when I first saw its glowing eyes in the dark, its bloodthirsty gaze. Deep underground, beneath a once-active volcano, among the gnawed bones. The once powerful beast had gone into a long slumber, only to awaken again this year. Ferocious, devastating thrash death metal that awakens terrifying monsters from the depths! Massacre!




Tracklist:
01. Guardian Of The Universe 
02. Drawing Power From The Empathetic Priestess 
03. Shadow Of Evil 
04. Thy Name Is Legion 
05. Eradicating The Symbiotic Hive Mind Entity From Beyond The Void 
06. Nightmarish Visions Of The Devil’s Envoy 
07. Awaking The Malevolent Destroyer Of The Heavens And Earth 
08. Banishing The Iris Of Sempiternal Tenebrosity 
09. Exterminating The Ravenous Horde Of Perpetual Darkness And Annihilation

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmdesátý první - Rozbitý a znovu složený


Příběh čtyř stý sedmdesátý první - Rozbitý a znovu složený

Nikdy jsem nepatřil mezi lidi, kteří dávají svoje city ihned najevo. Většinou je tutlám v sobě, nosím si svůj kříž, abych jej potom za nějaký čas sundal. Někdy také ne. Záleží na situaci. Tentokrát to ale bylo jiné. Nikdy bych nevěřil, že když nás otec opustí, bude mě to tak tížit. Už několik let mi přišlo, že si to všichni přejeme, že už ty jeho alkáčský eskapády nemůžeme vydržet, že se nám všem uleví. Jenže jako každá rána potřebuje čas na zahojení, tak i my, co jsme zůstali, jsme se s tím každý vyrovnával jinak. Brácha nemluvil ještě víc než kdy předtím. Nemohl jsem z něj dostat slova. Asi potřeboval psychologa, ale tenkrát to byla děsná ostuda. Tak se s tím pral nějak sám. Máma se snažila, tak hrozně moc, že to bylo až divný. A taky pěkně křečovitý. Tenkrát mě to štvalo. O některých věcech se zkrátka nemluvilo. Jelo se dál. Ono také nebylo moc času. Jezdil jsem ze školy na brigády a když už bylo volno, tak jsem makal na chalupě nebo na baráku. Velký sad a k tomu pole, co vám budu vyprávět. Trávil jsem víc času v montérkách, než v džínách. On sice byl otec poslední roky k ničemu, ale práci nějakým záhadným způsobem zastal. Ale teď tu nebyl a hádejte, kdo makal za něj. Jasně, že moje maličkost. 

Taky jsem se z toho za několik týdnů zhroutil. Hrozně jsem se snažil. Fakt, že jo. Ale moje tělo řeklo jeden den stop. Připadal jsem si hrozně starý a opotřebovaný. Pomáhala mi akorát moje holka, metal a knížky. Leželi jsme zrovna v posteli a bavili se o tom, že máme příští víkend konečně volno. Jen sami pro sebe. Těšil jsem se jako malej a místo toho jsem se šel do ledničky napít a padnul jsem na záda. Zatmělo se mi před očima a poslední, co si pamatuji, byl výstřih blondýnky. Potom druhý, ale ten byl nějaký menší. To už se ale nade mnou skláněla sestřička v nemocnici na Lochotíně. Vy jste nám dal zabrat, usmála se na mě a otírala stolek. Když to dělala, vyhrnula se jí zástěra. Viděl jsem všechno, ale byl jsem ve stavu, že jsem se jen pokusil jemně usmát. Prý jsem bledý jako stěna a když pak přišel doktor, pronesl řeč. Totální vyčerpání organismu. Když s tím nepřestanu, tak se brzy zničím. Mladý muži, jste rozbitý. Ale máte tuhý kořínek a velmi zdravý základ. Mluvil dál něco o tom, že mám skvělou kondici, ale že se moc přepínám. Poděkoval jsem a zeptal se, co s tím mám dělat. Musíte taky něco nechat na někoho jinýho. Přebral jsem si zprávu a nevěděl, jak to mám provést. Nějak mit o nesedělo. Kdo tedy tu práci udělá? Můj rachitický bratr? Nebo moje 45 kilová máma? 

Když jsem se vrátil na kolej, musela mi slíbit, že mojí mámě nic neřekne. Jsem dítě, co sice vyrostlo v poměrně idylické rodině, ale potom, když se to na spoustu let posralo, tak jsem prostě přestal mámě některý věci říkat. Aby se netrápila ještě víc. Nechtěl jsem, aby si dělala starosti. Sedíme, pijeme tentokrát vodu, protože jsem vyděšenej a nechci sebou zase seknout a nevíme, jak dál. Potom si vzpomenu na svéhod dědu, jak mi říkal, že chalupu kupoval hlavně kvůli tomu, abychom si tam všichni odpočinuli. Ono je to nakonec samozřejmě jinak, protože jak žije člověk daleko, tak je to jenom práce a práce, ale tentokrát jsem si řekl, že by mi opravdu týden na horách prospěl. Musím se dát do kupy, políbím ji a omluvím se, že pojedu sám. Na školu házím bobek, ta neuteče, semestr končí až za několik měsíců. Navíc, na horách nebudou turisti a lufťáci. Zavolám mámě, že mám studijní volno (nic blbějšího mě nenapadlo) a že vezmu psa a dám si týden na horách. Ihned, ještě jsem ani nedomluvil, mi naložila práce jak pro partu dělníků. Ale co, aspoň se nebudu nudit a vyspím se. Přemýšlím v duchu a stejně vím, že bude všechno úplně jinak. 

Sbalím se, rozloučím se v ložnici a zamávám blondýnce, když se jde rozloučit na vlak. Trpělivě mi opakuje, abych chodil na procházky, četl si a poslouchal hudbu. Vystoupím v Jablonci, čeká na mě máma a pes. Přivítáme se a raději řídím já. Tohle vždycky dělal otec, achjo. Vyvětráme a dostanu asi 150 pokynů, co a jak. Už mi fakt není deset, ale moje slova nepomáhají. Znáte to, teple se oblékej, v noci je ještě zima. Kdybys topil, tak nejdřív papír, pak slabé suché větve a teprve až potom polínka. A nezapomeň v noci zamykat. Přiznám se, že si oddychnu, když odjede. Nějak fakt potřebuju klid. Na stole leží truhlářskou tužkou napsaný seznam, co mám udělat. Dříví, hlavně dříví, ať je na další rok. Nadechnu se čerstvého vzduchu a jdu se psem nakoupit. Vezmu si i nějaký pivka na večer. Když se vracíme, je mi tak nějak dobře. Mám pocit, že ze mě tady v přírodě spadl kámen. Přemýšlím, že bych chtěl být rentiér. Určitě bych se nenudil, ani bych nepotřeboval nějaký velký luxus. Stačil by mi klid, vlastní koutek s hudbou a knihami. Nějak ale nevím, jak z toho uživit rodinu. Jednou přijdou děti, to víte, bylo mi dvacet a už jsem nad tím začal docela vážně přemýšlet. Jen jsem nevěděl, co s tou blbou vojnou. 

Chvíli si čtu, ale stejně mi to nedá. Vylezu na sluníčko, otevřu si pivo a vezmu si sekyru. Potěžkám ji v ruce a za mnou se ozve. Ty si ale vyrostl. Ohlédnu se a přišla se podívat sousedka, paní v nejlepších letech. Na sobě jenom bikiny a rozepnutou košili. V ruce drží koláč a sama se pozve. Nabídnu jí čaj a vůbec mi nedochází, že se mnou flirtuje. Mám hlavu plnou úplně jiných myšlenek. Asi se trošku urazí, protože ji málo obdivuju, protože odejde rázným krokem a já si pak vyprávím se psem o tom, jaký jsou ženský divný plemeno. Když jsem byl sám, tak tu takhle jako na sabbathu nepobíhala. Ještě se ohlédne, pročísne si vlasy, jako to dělávají slečny, když jsou rozrušené. Křikne na mě, že soused je někde v Německu za prací. Přijede až za měsíc. Jdu raději sekat dříví. A makám až do zemdlení, až do prvních mraků, které přijdou jako každý večer v tento čas od Ještědu. Jsem příjemně unaven a po večeři vezmu psa, abych ho pořádně vyvenčil. Jdeme nahoru na hřebeny, kolem křížků a pomníčků. Ujdeme děsných kilometrů, během kterých mu všechno řeknu. Malý knírač je tak mým terapeutem. Můj milý příteli, říkám mu a on naklání hlavu, protože psi to tak umí. Vypadá, že rozumí. Nechci přilkádat zvířatům lidské vlastnosti, ale pokaždé, když mi bylo ouvej, když jsem byl zamilovaný, když jsem byl smutný, tak to nějak vycítil a pokaždé přišel. Často byl jediný. 

Čtu si skoro do půlnoci a zdá se mi o sousedce i blondýnce. Ráno jsem z toho celý špatný, musím si vlézt do potoka a opláchnout se v ledové vodě. Kolem nohou se proplete pstruh a pes, když jej vidí, tak se rozštěká. Ty už si vzhůru? Namažeš mi záda? Omluvím se, že musím ořezat větve na stromě. Vylezu na kaštan a z hora vidím na sousedku, jak se opaluje. Podle mě je ještě zima, ale ona chytá každý paprsek. Sluší jí to, raději bych, aby tu byla její ošklivá tchýně, která vypadá jako čarodějnice. Byl bych klidnější. Ona na mě nevidí, ale mě to prostě nedá. Řežu suché větve, házím je na zem a musím opatrně, protože pes to bere jako hru. Sousedka očividně taky. Začne se mazat sama. Odloží horní díl plavek a připadám si najednou jako kluk, když jsme s bratránkama tajně šmírovaly holky, co tu byly nedaleko na volejbalovým soustředění. Měly sprchy s malým zamlženým okénkem, takže jsme viděli vždy jen kousek nohy, zadku a kdo měl to štěstí tak i jedno prso. Teď je to ale jiné. Musím slézt dolů, protože se začne hladit. Asi je tu pořád sama. Jako teď já. Když vše dodělám a nařežu, tak se radši seberu a zmizím do lesů. Vezmu si knížku, najdeme si tichou mýtinu a čtu si. Pes si čuchá okolo a na mě jde takový ten blažený klid, který nikde jinde, než v přírodě nenajdete.

Nějak mi dochází, že já bez lesů, luk a strání prostě nemůžu existovat. Když už jsem dlouho zavřený v učebnách a přednáškových sálech, když už je moc brigády a továren, když už mě štve lopata a hrábě a krumpáč na poli a v sadu, tak musím vypadnout. Potřebuju to k životu. Dodnes chodíme s manželkou na procházky, mnohdy spíše výlety. Natáhnu se do trávy a je mi fajn. Asi na chvilku usnu, protože slunce se na obloze přesune a začne mě pálit do tváře. Cestou zpět si zase povídám se psem, dávám mu dobroty a cvičím ho v povelech. Má služební výcvik, chodili jsme s ním dlouhé roky na cvičák. Vidím na něm, jakou mu dělá radost, když je se mnou. Vezmu ho do náruče a jako malé dítě jej zvedám do výšky. Nadhazuji jej a on se směje, fakt tak vypadá. Štěká radostí a pak si sedneme před chalupu a jen tak koukáme, dokud nezačnou létat netopýři. Mám repráky směrem ven a užívám si. Muzika mi proniká do žil, dávám si jen samý dobroty. Potom dostanu řízky, zase přijde sousedka. Poděkuju a protože jsem slušný, tak jí nabídnu pivo. Pije z lahve a dělá takový ty věci jako herečky v pornofilmech. Olizuje hrdlo, až mi skáče ohryzek nahoru a dolů. Má zase jen košili přes plavky a když se jí rozhalí, tak má tvrdý bradavky. 

Když se se mnou loučí, je už pozdě. Obejme mě a já se musím jít zase omýt do potoka. Uff. Proč tu není blondýnka? Vylezu na půdu, kde budu spát. Otevřu okno a nedá mi to. Jasně, že ještě svítí. Možná o tom ví, že na ní koukám. Předvádí se. Ještě před lety by to byl splněný sen, zážitek, o kterém jsem snil. Zkušená ženská, co ví jak na to. Přemýšlím o tom, jestli nejsem zase hloupý a jak se to vlastně stalo, že má na mě moje milá takový vliv. Usnu při tom a probudí mě až pes, který mě tahá za rukáv. Je pozdě, musím ho vyvenčit. Vylezu jen tak, v trenýrkách a brouzdám se v ranní rose. Pes nikdy nečůrá na našem pozemku a tak jde na sousední. Sleduji ho a říkám si, že bych tady dokázal žít. Nikde žádný starý baráky, ani panel, nikde kouřící komíny. Škoda, že tu není práce. Už neusnu, raději si najdu staré kalendáře jablonecké bižuterie. Kdysi jsem si dívky, které mají na nahé kůži šperky i pojmenoval. Jsou krásné. Jeden kalendář je elegantní, druhý sportovní. Jedna ze slečen vypadá jako sousedka před pár lety. Já se jí snad nezbavím. Raději se nasnídám a připadám si jako štvanec. Sice odpočívám, dobře spím i jím, je tu krásně, ale chybí mi ženská. Nějak jsem si zvykl ji mít po svém boku. 

Sousedka je zase o něco dotěrnější. Dnes nechala vyniknout zadek v tangách. Ještě jsem snad takové kalhotky ani neviděl. Sekám dříví a chodím po lesích. Když se vrátíme z kopců, myslím na to, co budeme jíst. Mám v plánu topinky, ale nakonec je nedělám. Na lavičce sedí blondýnka a doslova září. Chyběl si mi. Řeknu asi tři slova a odnesu ji nahoru. Pes, jakoby vše pochopil, zůstane taktně dole a hlídá. Zbytek týdne už nejsem rozbitý, ani neúplný, jsem složený znovu dohromady a kompletní. Jsem tu s bytostmi, se kterými je mi nejlépe. Jedeme na pár výletů a prolezeme kde jaký kout. Odchod otce mě pořád mrzí. Je to zvláštní, ale je to tak. Ale čas jako vždycky, všechno postupně zahojí. Pomalu se stane jen jakousi mlhavou vzpomínkou. Sousedka už přijde jen jednou. Je to k večeru, když si máčíme nohy v lavóru, protože dnes jsme měli výstup na Smrk. Když nás vidí, tak se otočí na podpatku a odkráčí pryč. Kdo to je, zeptá se mě moje milá a já jen mávnu rukou. Je hezká, viď? Řekne ještě a já dělám, že ne, že se mi nelíbí a pak ji zase odnesu nahoru a rozplyneme se v závějích peřin. Nějak podvědomě cítím, že musím načerpat sílu do dalších let. Určitě ji budu potřebovat. Staví se i máma a trošku mě vyčítá, že jsem ze seznamu stihl jen několik věcí. Sousedka mezitím spí s pošťákem, což omylem zahlédnu, když dořezávám větve z kaštanu. A tak vlastně celý příběh končí ke spokojenosti všech zúčastněných. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. srpna 2024

Recenze/review - DEATHLESS VOID - The Voluptuous Fire of Sin (2024)


DEATHLESS VOID - The Voluptuous Fire of Sin
LP/CD 2024, Iron Bonehead

for english please scroll down

Už dlouhé roky nevím, proč mě moje kroky pokaždé zavedou na tohle staré pohřebiště. Jakoby v sobě měly dávno opuštěné hroby nějakou magickou sílu. Ve starých rozvalinách se ukrývají temné a krvavé příběhy, které měly být dávno zapomenuty. Občas, když mám štěstí a mraky jsou nízko, tak objevím děsivou kobku, ve které se ukrývá hudba, která koluje i v mých žilách. Kdysi dávno jsem přísahal, že budu podobné smečky, jako jsou black death metalisté DEATHLESS VOID z Holandska podporovat. 

Jsem moc rád, že se mi dostala tahle nahrávka do ruku, že jsem ji objevil při svých nekonečných toulkách temnotou. Kombinace chladného a podmanivého black metalu smíchaného se špínou, strachem, surovou smrtí a nenávistí, mi dělalo vždy dobře na mé zkažené duši. 


Novinka je spíše zaříkáváním, tajemným a dávno zapomenutým obřadem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejnou hudbou. Cítím ze skladeb opravdovost a ryzost devadesátých let, vnímám i psychedelické nálady, které se vznášejí celým albem jako nějaké děsivé memento. Pokud máte rádi kapely jako KATHARSIS, ANTAEUS, THORNS, budete určitě spokojeni. Atmosféra je opravdu velmi podmanivá a návyková. Jen si dejte pozor, rozhodně se nejedná o hudbu, která by vás oslovila pouze na jeden poslech. Je nutné ticho, nejlépe tma a plné soustředění. Teprve po nějakém čase jsem objevil všechna zákoutí, nuance, momenty. Nové album je velmi zajímavým počinem, jednotlivé nálady jsou jako můry, které se vznáší kolem ohně, aby nakonec spadly spálené na zem a zemřely v nekonečných křečích. Těm, co už v záhrobí byli a povedlo se jim nahlédnout na druhou stranu, nemusím nic vysvětlovat. Ale i vám ostatním, kteří jste ještě neseděli u společného stolu s démony, mohu novou desku doporučit. Má nejen dobrý zvuk i obal, ale hlavně v ní najdete pestrou, do černých odstínů zabarvenou paletu, smrtící koktejl, umíchaný z těch nejšílenějších ingrediencí. Líbí se mi určitý neklid, který se celou nahrávkou vine jako jedovatý had. "The Voluptuous Fire of Sin" je přesně tím druhem alba, které mě přikovalo ke zdi, pohřbilo zaživa a spálilo na popel. Jsem znovu a znovu v rozvalinách. A cítím se zde ve společnosti DEATHLESS VOID velmi dobře. Zhasněte všechna světla a zapalte ohně! Temný, špinavý, děsivý black death metal z onoho světa! Tajemný rituál s pochmurnou atmosférou! 


Asphyx says:

For many years now, I don't know why my steps always lead me to this old burial ground. It's as if the long-abandoned graves have some magical power. The old ruins hold dark and bloody stories that should have been forgotten long ago. Occasionally, when I'm lucky and the clouds are low, I discover a creepy dungeon that hides music that runs through my veins. Once upon a time I swore to support similar packs like black death metallers DEATHLESS VOID from Holland.

I'm so glad that I got my hands on this record, that I discovered it during my endless wanderings through the darkness. The combination of cold and captivating black metal mixed with filth, fear, raw death and hatred has always done good to my corrupted soul.


The novelty is more of an incantation, a mysterious and long-forgotten ritual for summoning dark forces, than just ordinary music. I can feel the genuineness and purity of the nineties from the tracks, I can also sense the psychedelic moods that float through the whole album like some eerie memento. If you like bands like KATHARSIS, ANTAEUS, THORNS, you will be satisfied. The atmosphere is really very captivating and addictive. Just beware, this is definitely not music that will appeal to you for just one listen. Silence is required, preferably darkness and full concentration. It was only after some time that I discovered all the nooks and crannies, the nuances, the moments. The new album is a very interesting piece of work, the individual moods are like moths that hover around a fire, only to eventually fall scorched to the ground and die in endless spasms. I don't need to explain anything to those who have been to the beyond and managed to see the other side. But for the rest of you who have not yet sat at the table with demons, I can recommend the new album. Not only does it have a good sound and cover, but most importantly, you'll find a colourful palette tinged with black, a lethal cocktail mixed with the craziest ingredients. I like a certain restlessness that winds through the whole record like a poisonous snake. "The Voluptuous Fire of Sin" is exactly the kind of album that pins me to the wall, buries me alive and burns me to ashes. I'm in ruins all over again. And I feel very comfortable here in the company of DEATHLESS VOID. Turn off all the lights and light the fires! Dark, dirty, scary black death metal from the other world! A mysterious ritual with a gloomy atmosphere!


tracklist:
1. Psychedelic Warfare
2. Vortex Climax
3. The Shattered Realms Of Man Become The Abyss
4. The Ecstasy Of Sin
5. Iside
6. Burning Shapes Without Form
7. Crossing The Threshold
8. Purple Triad
9. Curse Upon You

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine