DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 21. srpna 2024

Rozhovor - DISLOYAL - Surový, temný death metal, který je vybroušený k dokonalosti!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - DISLOYAL.

Odpovídali Jaro (bicí) a Artyom (kytara), děkujeme!  

Recenze/review - DISLOYAL - Divine Miasmata (2024):

Ave DISLOYAL! Zdravím do polského podsvětí. Poprvé jsem vaši novou desku „Divine Miasmata“ poslouchal cestou do práce. Chodím kolem starého hřbitova a potom opuštěné továrny. Měl jsem chvílemi pocit, že vidím přízraky! Album se vám opravdu velmi povedlo. Vrátili jste se po devíti letech a připadáte mi ještě silnější, než dřív. Jak nová deska vznikala a proč vlastně tak dlouhá mezera mezi alby?

Jaro: Hell-oooo!!!! Děkujeme za krásná slova o našem novém albu. Je skvělé, že ve vás naše hudba vyvolává tak slastné pocity a dokonce halucinace, hahaha. Přesně tak, vrátili jsme se s mega silou, která je na "Divine Miasmata" v plné parádě. Materiál na album vznikal bez jakéhokoli tlaku. Prostě když byl čas a nápady na napsání nových písní, tak se to stalo. Ta dlouhá pauza je způsobená tím, že každý v kapele má svůj vlastní život a věci s ním spojené, které je potřeba vyřešit, a to nějaký čas zabere. Kromě toho jsou tu další hudební projekty, které také vyžadují čas a nasazení, proto to všechno trvalo tak dlouho.


Jsem váš starý fanoušek, mám doma třeba i vaše první album „Pessimistic“ z roku 1999 a líbí se mi, že máte svůj styl a zároveň si zachováváte vlastní rukopis. Jak vlastně vznikl tenkrát nápad založit kapelu a proč jste se rozhodli hrát zrovna death metal? Z vaší hudby cítím silný vliv amerických skupin. Byly pro vás ony inspirací?

Jaro: To opravdu rád slyším. Kapela vlastně vznikla na přelomu let 1996/97 po rozpadu rockové skupiny ALL FICTION, ve které jsem hrál. Vždycky jsem byl metalový maniak, hlavně death metal, a takovou muziku jsem chtěl hrát. Takže po rozpadu ALL FICTION jsem zavolal několika lidem, kteří začínali hrát metal, a navrhl jsem jim, abychom založili death metalovou kapelu. Všichni jsme byli ohromeni a ovlivněni kapelami jako MORBID ANGEL, DEATH, OBITUARY, SLAYER, BOLT THROWER. A tak to všechno začalo.

Z původní sestavy zbyl v DISLOYAL pouze bubeník Jarosław Paprota. Kapelou si prošla celá řada skvělých muzikantů. Proč vlastně došlo k tolika změnám? Zároveň, a to je pro mě velmi zajímavé, si zachováváte stále svoji tvář. Jak jste se dali dohromady se současnou sestavou a bylo těžké sehnat muzikanty, kteří by chtěli hrát death metal na takové úrovni? Třeba u nás v Čechách zase tolik lidí extrémní metal nehraje.

Jaro: Přesně tak. Jsem jediný, kdo zůstal z původní sestavy. Tolik změn v sestavě v průběhu let bylo způsobeno životními situacemi, které bývalým členům nedovolily pokračovat v hudbě, lidem se prostě už nechtělo hrát a s jinými a prostě nebylo možné delší dobu spolupracovat. Současnou sestavu, kterou osobně považuji za nejsilnější v historii kapely, má na svědomí Artyom, náš kytarista. S Artyomem jsem se seznámil na MySpace, přes který jsme si povídali o hudbě a různých životních záležitostech. Prostě se stalo, že jsme měli odehrát několik koncertů a neměli jsme v tu chvíli baskytaristu, a tak jsem Artyomovi navrhl, aby hrál na basu, a od té chvíle je v kapele dodnes a byl to právě on, kdo do kapely přivedl zbytek současných členů. Úspěšný přestup, že? HeHe


Pojďme k nové desce. Víš, co se mi na ní líbí asi nejvíc? Atmosféra. Ano, album je velmi temné, ale propracované a nálady se v průběhu mění. Jednou vyleze na povrch surovost, jindy chlad, někdy zase melancholie. Prozradíš nám způsob, jakým DISLOYAL skládají nový materiál? Kdo je autorem skladeb?

Artyom: Veškerou hudbu jsem složil já a všechny texty napsal náš dlouholetý přítel Wojciech Mytnik. Pro Disloyal psal už dříve, některé jeho texty najdete na albech "The Kingdom Of Plague" a pár písní na albu "Godless". Tentokrát jsme ho nechali napsat texty na celé album, i když jsme s ním předem probrali hlavní témata a koncept. Co se týče mého přístupu ke skládání materiálu, nebylo to nic neobvyklého. Nedělal jsem nic naschvál ani pod žádným tlakem, jen jsem čekal, až přijde inspirace. Musím uznat, že naprosto správně popisujete emoce "Divine Miasmata". Je to technický, rychlý a poměrně brutální death metal, ale moje hlavní emoce spojené s tímto materiálem jsou velmi temné, chladné a určitě někdy melancholické. V těch riffech je hodně nenávisti a agrese, alespoň podle toho, co cítím. Ale je v tom i hodně destruktivní deprese, což u tohoto hudebního žánru obvykle není tak zřejmé. Snažil jsem se do těch riffů a hudby obecně vložit tolik osobní energie a prožitků, že jsem si říkal, že bude lepší, když texty napíše někdo jiný, protože v podstatě všechny moje emoce už v té hudbě byly, jako bych do ní už vložil všechna svá slova. Takže jsem rád, že Wojciech opět souhlasil se spoluprací a odvedl skvělou práci, když temnou a olověnou atmosféru hudby doplnil vhodnými texty.

Zvuk je nejen u death metalu velmi důležitý. Mně se líbí, jak je na novince masivní, majestátní. Podepsán je pod ním Arkadiusz "Aro" Jabłoński z MASACHIST. Jak se vám spolupracovalo? Jestli se nepletu, tak nějací členové MASACHIST hráli i v DISLOYAL? Měli jste třeba někdy jiný názor na zvuk, mluvili jste do výsledku? Nebo jste nechali vše na Arkadiuszovi?

Jaro: Velmi dobře jsi vystihl atmosféru a zvuk "Divine Miasmata". Ano, při nahrávání nového alba jsme opět spolupracovali s Arem. Pracuje se s ním neuvěřitelně příjemně a bez stresu. Nahrávali jsme s ním i předchozí desku "Godless", takže volba studia a zvukaře byla jasná. Jednoduše si rozumíme a hlavně jsme schopni naslouchat a přijímat jakékoli připomínky na úrovni kapela/zvukař. Co se týče MASACHIST, spojuje nás pouze to, že Thrufel, který je kytaristou a zakladatelem MASACHIST, natočil hostující sólo pro dvě písně na albu "Godless". Naše kapely nikdy neměly společné hudebníky.

Artyom: S Arem jsem spolupracoval mnohokrát. Nahráli jsme s ním album "Godless" od Disloyal, pak jsem nahrál dvě alba se svou doom/death metalovou kapelou WOE UNTO ME a ve stejném studiu jsem nahrál i album "IT" s DEATHBRINGER. Několikrát jsem tam byl i jako session muzikant. Aro mi a mým tvůrčím vizím rozumí beze slov, dokonale cítí atmosféru hudby. Pracuje se mi s ním velmi dobře a pokaždé jsem s výsledkem spokojený. Na zvuku pracujeme vždy společně, on mi naslouchá a já poslouchám všechny jeho návrhy, vše mnohokrát probíráme a pracujeme společně na všech úrovních, dokud není vše hotové.


„Divine Miasmata“ lze volně přeložit jako znečištění bohem. Slovo miasma pochází z řečtiny a definuje chronické projevy po potlačení svrabu, kapavky a syflu. Autorem téhle definice je Hahnemann. Byl pro vás inspirací pro texty? Kdo je vlastně autorem textů? O čem přesně jsou texty na novém albu?

Artyom: Vlastně si myslím, že název alba se objevil ještě před textem. Šlo spíš o celkové pojetí naší hudby. Chtěl jsem reflektovat protináboženskou náladu, která byla v hudbě zřejmá, a vymyslel jsem ten objemný název. Obrázek na obalu odráží přesně stejnou náladu. Pocit, že bůh a náboženství je větší zlo než jeho hlavní antagonista. Bůh s tváří démona, který lije svěcenou vodu na lidi, kteří se jí nechali sežrat, se roztéká, jako by to byla kyselina. To dokonale symbolizuje náboženství, které pod rouškou svatosti rozežírá mysl lidí.

Co se týče textů, mohu každou píseň popsat několika slovy:

"Silent Revolution" - Tato píseň je varováním před přílišnou důvěrou v kybernetickou technologii. Jak je možné, že jsme dovolili, abychom se stali označeným produktem a byli zranitelní vůči krádeži a zneužití všech našich identit?

"The Black Pope" - Říká se, že po vládě "černého papeže" nastane konec světa. Ale co když je proroctví špatně vyloženo a duše současného papeže již přebývá v temnotách, a když nad Vatikánem zapadá slunce a zatahují se závěsy, zapojuje se do satanistických rituálů?

"1347-1352" - Text této skladby vznikl na samém počátku pandemie coronaviru, kdy byla po celém světě stále patrná tajemná aura nejistoty. Bylo snadné přirovnat novou hrozbu k morové epidemii černé smrti z dob středověku, která si vyžádala třetinu evropské populace.

"Stella Peccatorum" - Inspirace Boschovými pekelnými vizemi nebo středověkými apokalyptickými spisy je dalším pohledem na téma křesťanského konce světa, který nakonec znovu a znovu zůstává jen nenaplněnou fantazií.

"Betrayed Faith" - Tento je věnován všem dětským a dospívajícím obětem sexuálního zneužívání z rukou všech křesťanských církví či jiných náboženských organizací a jejich kněží a aktivistů.

"Religion of Warfare" - Píseň o moderní válce a o tom, jak moc se liší od té tradiční, kterou známe z televizních obrazovek. Dnes stačí ke zničení světa stisknout legendární červené tlačítko. Píseň také zdůrazňuje skutečnost, že jako společnost jsme pouhým nástrojem v rukou chamtivých politiků, kteří jsou možná jen šílenci v elegantních šatech.

"Ravens of Starvation" - píseň na motivy básně Diany Suhové vypráví příběh obléhání Leningradu za 2. světové války z pohledu lidí, kteří se nacházeli uvnitř. Dlouhotrvající hladomor vedl až k tomu, že byly zaznamenány i projevy kanibalismu. Žádný komunismus zde není podporován, je to jen popis lidské tragédie.

"The Ascension Of Abaddon" - Další apokalyptická vize, v níž pekelný král Abaddon vystupuje z podzemí, aby se přihlásil o své vítězství nad lidstvem.


Jak jsou na tom DISLOYAL s koncerty? Hrajete hodně a často? A co nějaké turné k novému albu? Nechystáte? Máte raději menší kluby nebo velké festivaly?

Jaro: Právě jsme dokončili miniturné k propagaci nového alba. Koncerty se konaly 19., 20. a 21. července ve Varšavě, Białystoku a Olsztynu. V současné době plánujeme hrát co nejvíce na propagaci "Divine Miasmata" a v nejbližší době se pokusíme uskutečnit větší turné. Víte, nemáme podepsané žádné papíry s žádnou koncertní agenturou a o všechno se musíme postarat sami a po logistické stránce to není tak jednoduchá věc. Zatím jsme hráli jen v menších či větších sálech, ale nikdy se nám nepodařilo vystoupit na velkém festivalu, takže se mi to těžko porovnává.

Artyom: Podle mě jsou festivaly a klubová vystoupení úplně jiné věci a nedají se ani srovnávat. V komorních klubových vystoupeních je něco, co na pódiu velkého festivalu nikdy nepocítíš, a stejně tak naopak, v klubu nikdy nepocítíš festivalovou atmosféru. Takže si myslím, že pro skutečného muzikanta musí existovat oba druhy vystoupení, aby se mohl živit úplně jinými emocemi a energií.

Poslouchám death metal od devadesátých let a Polsko pro mě bylo vždy zemí, odkud přicházela spousta dobrých kapel. Jak je tomu ale v současnosti? Vaši scénu sleduji, píšu o nových kapelách, snažím se i o rozhovory a všichni se shodují, že v Polsku to stále velmi žije. Jaký je tvůj názor na vaší scénu? Co labely, fanoušci, promotéři?

Jaro: Podle mého názoru je tato scéna ještě silnější a působivější než ta z 90. let. Samozřejmě se spousta věcí změnila, ale na to, abychom to všechno analyzovali, teď není čas ani prostor. V současnosti existuje spousta labelů, koncertních agentur, oficiálních časopisů a fanzinů (no, těch je oproti 90. letům méně, ale pořád existují), je tu spousta skvělých nových kapel, ale také čím dál víc comebacků starých kapel. Co víc říct. Musíme být hrdí a nadále si udržovat status jedné z nejlepších metalových scén na světě!!! V Polsku má metal opravdu velký význam!!!


Ke skladbě „The black Pope“ máte skvělý klip. Proč právě tahle skladba a kdo video režíroval? Prozradíš nám, jak tenhle song vznikl? Jaký byl prvotní nápad? Mě totiž přijde opravdu hodně zajímavá.

Artyom: Režie klipu se ujal Marcin Halerz (halerz.eu), náš dobrý kamarád z Krakova, který spolupracoval s kapelami jako DECAPITATED, KAMPFAR, HATE, NORDJEVEL, THY DISEASE, DEATHBRINGER, VIRGIN SNATCH, HOSTIA atd.. Společně s ním jsme vybrali tuhle skladbu, protože jsme usoudili, že se hodí na videoklip, je dost chytlavá a groovy a koncept skladby je docela fajn na to, aby se k ní natočil klip. Původní myšlenka byla natočit něco, co nebude tak okaté, aby to odpovídalo textu, a natočit něco atmosféricky temného a blízkého starým videoklipům Morbid Angel v režii Tonyho Kunewaldera, jako jsou "Rapture" a "God Of Emptiness". Možná vám náš klip tato mistrovská díla tolik nepřipomíná, ale rozhodně jsme se v těchto videích inspirovali. Rozhodli jsme se vrátit do dob inkvizice a pronásledování čarodějnic. Ukázali jsme epizodu, kdy byl jeden z takových čarodějů pronásledován místními vesničany a zahnán do kouta ukazuje svou pravou tvář a stává se Antikristem - Satanem v těle, což končí tím, že se stává celosvětovou mocností a vede lidstvo do záhuby. Je to jen jiná vize celkové atmosféry skladby.

Jste z malého města Kętrzyn, které je daleko na severu. Předpokládám, že za koncerty musíte daleko dojíždět. Znám to, sám jezdím spoustu kilometrů, abych viděl svoji oblíbenou kapelu. Máte u vás nějakou místní scénu? Klub, místo, kde se setkáváte? A co nějaké kapely z okolí, doporučil bys nám někoho?

Jaro: Jsem skutečně z Ketrzyna. Musím jet do Olsztyna, abych viděl nějaké metalové show. Ale pokud chci jít na koncert větších kapel, které poslouchám nebo chci vidět, většinou mám na výběr z Varšavy nebo Krakova, a to je pro mě docela velká vzdálenost, takže na koncerty moc nejezdím. Z mého města mohu doporučit velmi mladou kapelu, která teprve dělá své první krůčky a jmenuje se STORMBLAST, kromě nich metal Kętrzyn nikdo nehraje. Z Olsztyna mohu doporučit INSIDIUS, DEFYING, NON OPUS DEI, YFEL 1710, ATROCIOUS FILTH. Ale přes to všechno je Kętrzyn docela kultovní metalové město, Doc, legendární bubeník VADER na jejich prvních albech, se narodil v Kętrzynu a China, bývalý kytarista VADER je také z Kętrzynu.

Jak si s extrémní muzikou začínal? Jakou kapelu si slyšel jako první a přivedla tě k muzice? A co tvé muzikantské začátky? Na jakém nástroji si začínal? Kdo byl tvým vzorem? A co první koncert, první vystoupení na pódiu? Zavzpomínej pro nás prosím.

Jaro: Nepamatuji si, která byla první kapela, která mě ovlivnila, abych se stal metalovým maniakem. Rozhodně jsem byl a stále jsem úplným fanouškem „Altars Of Madness“ a „Blessed Are The Sick“ od MORBID ANGEL. Druhé album MORBID ANGEL jsem poslouchal nepřetržitě a to rozhodně mělo vliv. Dál jsem šíleně poslouchal DEATH, CARCASS, OBITUARY, VADER, GRAVE, UNLEASHED, AT THE GATES, PARADISE LOST, CHRIST AGONY, VIOLENT DIRGE a mnoho dalších kapel. Co se týče bubeníků, Docent, Gene Hoglan, Pete Sandoval na mě měli obrovský vliv. Zpočátku, když jsem poslouchal metal, chtěl jsem být kytaristou a bicí mě moc netáhly, ale můj kámoš hrál na bicí v metalové kapele a když jsem to slyšel a viděl naživo, chtěl jsem si sednout za bicí . Můj první vlastní nástroj byla nějaká smíšená bicí souprava koupená od nějakého staršího kamaráda, který hrál něco jen pro sebe. První koncert, který jsem hrál, byl s rockovou kapelou ALL FICTION v kulturním centru Kętrzyn a koncert se opravdu vydařil. Odtud to tak nějak šlo až do dneška, hehe.

Jsem už starý pes, který si ještě pamatuje kopírování kazet, jejich vyměňování. Psaní dopisů kapelám. Byly to krásné časy, člověk byl mladý. Vzpomeneš si ještě, jak DISLOYAL začínali? Třeba u nás vznikla většina kapel v hospodě? Provedeš nás prosím historií vaší kapely?

Jaro: Pamatuji si i kopírování kazet, psaní dopisů atd. Přesně to samé jsem dělal s DISLOYAL na začátku naší činnosti. Nejprve jsme nahráli nějakou živou kazetu z koncertu, kterou jsme distribuovali mezi přátele a později po natočení dema "DESIRE" jsme si ji sami zkopírovali a poslali dalším metalovým maniakům, labelům, fanzinům. Pamatuji si ty časy dokonale. Po rozpadu již dříve zmíněné kapely ALL FICTION jsem našel lidi, kteří chtěli také hrát death metal a tak vznikli DISLOYAL. První koncert se 3 nebo 4 vlastními skladbami jsme odehráli v Kętrzynském kulturním centru. Nehráli jsme to do konce, protože si pamatuji, že kytaristovi praskla struna a show skončila a to nebyly časy, kdy jste měli náhradní struny nebo záložní kytaru, hehe. Všechno ostatní je historie, mnohonásobná změny v sestavě, koncerty, turné a diskografie, kterou už znáte.


Jak bys definoval death metal? Co pro tebe muzika znamená? Je to životní styl, koníček, relax? Mě třeba dodnes fascinuje temnota, přitahuje mě energie. Jak to máš ty?

Jaro: Hudba je pro mě obecně jako kyslík, jídlo, bez kterého bych nemohl fungovat. Nedokážu si představit, že se zítra probudím a hudba nebude existovat. Metal, death metal je pro mě něco neuvěřitelného, ​​je to to, co mě uvolňuje, dělá mi velkou radost a vyvolává celou řadu emocí a především naprostou energii. Metal je můj život, vášeň, koníček a životní styl. S metalem, obecně hudbou, kterou poslouchám, můj život plyne.

Klasická otázka na závěr. Co chystají DISLOYAL v nejbližších měsících? Jestli máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor.

Jaro: Určitě se zaměřit na propagaci nové desky. Chceme, aby oslovila co nejvíce lidí. Budeme také přemýšlet o větším turné k propagaci tohoto alba. Pokud někdo z vás maniaků ještě neslyšel "Divine Miasmata", tak to prostě musí udělat. Garantuji vám, že vám to utrhne hlavu. Pokud by nám někdo chtěl pomoci propagovat novou desku tím, že zorganizuje show, udělá rozhovor nebo napíše recenzi, kontaktujte nás prosím prostřednictvím sociálních sítí nebo e-mailu: disloyalgodless@gmail.com nebo se prostě spojte s naším labelem Black Lion Records.

Už teď se těším, až zítra ráno zase nasadím sluchátka a narvu si „Divine Miasmata“ pod tlakem do hlavy. Album se opravdu moc povedlo. Děkuji vám za rozhovor, opravdu si toho moc vážím. Přeji vám, aby se kapela dařilo, abyste měli plné koncerty a aby se deska dobře prodávala. Ať se vám daří i v soukromém životě! DISLOYAL RULES!

Jaro: Obrovské díky za touhu podpořit a propagovat DISLOYAL prostřednictvím tohoto rozhovoru. Je úžasné slyšet od vás taková milá slova týkající se naší kapely obecně a nového alba. Doufám, že se někdy potkáme na koncertě. I my přejeme vše nejlepší!!! Ještě jednou děkuji za rozhovor a opatrujte se!!!

Artyom: Děkuji mnohokrát! Bylo to opravdové potěšení!


Recenze/review - DISLOYAL - Divine Miasmata (2024):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 20. srpna 2024

Info - BACK TO THE SYMBOLIC 2024


FINÁLNÍ LINE-UP! / FINAL LINE-UP!
CZ: Poslední jména byla doplněna, můžeme tedy představit FINÁLNÍ SESTAVU letošního ročníku BACK TO THE SYMBOLIC 2024, který proběhne tradične koncem srpna ve Třech Dvorech u Kolína! Samozřejmě line-upem to nekončí a jako každý rok pro Vás chystáme několik novinek (o těch si ale povíme někdy jindy). Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji a my se na Vás už teď moc těšíme!




-------------------------
EN: The last names have been added, so we can present the FINAL line-up of this year's BACK TO THE SYMBOLIC fest, which will traditionally take place at the end of August in Tři Dvory near Kolín! As every year we are preparing a few innovations for you (but we will talk about them some other day). Tickets can be purchased in pre-sale and we are looking forward to seeing you!

info:



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - INVOCATION - The Archaic Sanctuary (Ritual Body Postures) (2024)


INVOCATION - The Archaic Sanctuary (Ritual Body Postures)
LP/CD 2024, Iron Bonehead

for english please scroll down

Proséváš mezi prsty prach smíchaný s krví. Přemýšlíš, co se zde mohlo stát. Nedaleko tebe leží zohavené tělo, s vyděšeným výrazem a polámanými kostmi. Jakoby sem dolů, do katakomb, sestoupila divoká bestie a roztrhala nás na kusy. Oltář je připraven a nekonečnými chodbami podzemí se ozývají podivné skřeky. Myslím si, že nastal čas, pronese do chladu a tmy padlý kněz. Potom ti podřízne hrdlo a začne se usmívat. Obřad může začít.

Kapela INVOCATION je řádným členem chilského podsvětí od roku 2015. Jedná se o pravověrnou nesvatou trojici muzikantů, kteří věří v absolutní tmu a zlo. Dokazují to i na svém letošním prvním dlouhohrajícím albu. Jedná se přesně o takový ten ošklivý a mokvající black death metal, který se hraje hluboko v podzemí. V místech, kde můžete potkat démony, Smrt i samotného Satana.


Jakoby kapela nastavila pokřivené zrcadlo všem prokletým. Zvukově velmi dobře ošetřené (E. Brisso - recording, mixing, Dan Lowndes - mastering), prašivé album se vám dostane brzy do podvědomí. Alespoň takovým způsobem fungovalo na mě, na starého psa, který již dlouhé roky hlídá vstup do podsvětí. Hraje se tu opravdově, uvěřitelně, s takovou tou krvavou jiskrou v oku, která se nedá naučit, musíte ji mít v sobě. INVOCATION na to jdou po staru, přesto divoce a surově. V některých momentech mi připomínají kolegy GRAVE MIASMA, UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN, INCANTATION, IMMOLATION, VITAL REMAINS, MORBID ANGEL, MORTEM, DRAWN AND QUARTERED, FUNEBRARUM, FORCE O DARKNESS, SLAUGHTBBATH, HADES ACHER. Zároveň, a to se mi opravdu hodně líbí, mají svůj vlastní výraz i přístup. Některé až doomově melancholické pasáže vám budou připomínat začátky pradávných rituálů. Potom zazní ostrý black metalový riff, případně zemitý, surový death metal a vaše kosti se rozpadnou v prach. Povedl se i obal, pod kterým je podepsán Abomination Hammer (skvělá hororová práce!). Zkrátka a dobře, Chilané vás zavřou do starých kobek, zamknou rezavou bránu a nechají vás ve tmě, dokud nezemřete. Garantuji vám, že to bude v dlouhých, nekonečných křečích. Nová deska je totiž jako nějaká stará choroba, která ležela dlouhé roky uložena v hrobce. Letos ji tihle démoni temnoty vytáhli na povrch a pustili mezi nás, smrtelné nebožáky. Prosévám mezi prsty prach smíchaný s krví. Přemýšlím, co se zde mohlo stát. Nedaleko mne leží zohavené tělo, s vyděšeným výrazem a polámanými kostmi. Jakoby sem dolů, do katakomb, sestoupila divoká bestie a roztrhala nás na kusy. Ďáblem posedlý, divoký a prokletý black death metal z těch nejhlubších katakomb! Pradávný rituál děsivé smrti!


Asphyx says:

You sift dust mixed with blood between your fingers. You wonder what could have happened here. A mutilated body lies near you, with a terrified expression and broken bones. It's as if a wild beast has come down here, into the catacombs, and torn us apart. The altar is ready and strange screams echo through the endless corridors of the underground. I think the time has come, the fallen priest utters into the cold and darkness. Then he slits your throat and smiles. The ceremony can begin.

The band INVOCATION has been a full member of the Chilean underworld since 2015. They are an orthodox unholy trio of musicians who believe in absolute darkness and evil. They prove it on their first full-length album this year. This is exactly the kind of ugly and swamping black death metal that is played deep underground. In places where you can meet demons, Death and Satan himself.


It's like the band held up a distorted mirror to all the damned. Soundwise very well treated (E. Brisso - recording, mixing, Dan Lowndes - mastering), the dusty album will soon get into your subconscious. At least that's the way it worked on me, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for years. The playing here is real, believable, with that bloody sparkle in the eye that can't be taught, you have to have it in you. INVOCATION do it the old fashioned way, yet wild and raw. In some moments they remind me of fellow GRAVE MIASMA, UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN, INCANTATION, IMMOLATION, VITAL REMAINS, MORBID ANGEL, MORTEM, DRAWN AND QUARTERED, FUNEBRARUM, FORCE O DARKNESS, SLAUGHTBBATH, HADES ACHER. At the same time, and I really like this a lot, they have their own expression and approach. Some almost doomy melancholic passages will remind you of the beginnings of ancient rituals. Then a sharp black metal riff, or earthy, raw death metal, and your bones will crumble into dust. The cover artwork, signed by Abomination Hammer (great horror work!), is also a great touch. In short, the Chileans lock you in an old dungeon, lock the rusty gate and leave you in the dark until you die. I guarantee it will be in long, endless spasms. For a new record is like some old disease that has lain in a tomb for years. This year, these demons of darkness have brought it to the surface and released it among us mortal wretches. I sift the dust mixed with blood between my fingers. I wonder what could have happened here. Near me lies a mutilated body, with a terrified expression and broken bones. It's as if a wild beast has come down here, into the catacombs, and torn us apart. Devil-possessed, savage and cursed black death metal from the deepest catacombs! An ancient ritual of horrific death!



tracklist:
1. Ecstatic Trance
2. The Serpent Of Faardal
3. Opium Thebiacum (Somniferum)
4. Metamorphosis
5. Horn Of Colima
6. The Psicopompos
7. Venus Of Laussel
8. Hypnosis



pondělí 19. srpna 2024

Recenze/review - THORIUM - The Bastard (2024)


THORIUM - The Bastard
CD 2024, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Díval jsem se na mraky, které obestíraly horu. Jakoby ji chtěly pohltit. Sedával jsem před domem a sledoval, jak se kolem mě mění příroda. Četl jsem si staré knihy, obracel na gramofonu desky, které už dnes nikdo nezná. Potom se setmělo a já věděl, že nastal čas. Bylo léto, přesto zima. Hledám ve svém přehrávači, co bych si pustil. Nové album THORIUM bylo jasnou volbou. Mám tuhle dánskou smečku, personálně i stylově svázanou se švédskou scénou, ve velké oblibě. Znám celou jejich diskografii, přesto jsem byl napnutý, jak bude novinka "The Bastard" znít.

Soused mi včera říkal, že se vrátili vlci. Nevím, co je na tom pravdy, ale jistý jsem si s tím, že novinka je totálně zničujícím albem. Se spoustou starých postupů (na kterých se podíleli Rogga Johansson (Paganizer), Thomas Olsson (Blackscape)), přesto se soundem současnosti. Výsledek? Pro mě další probdělá noc a hudba, která se mi dostala do krve. Mraky jsou zase jednou velmi nízko. 


Směr je tentokrát opět zcela jasný. Na sever! Do starodávných lesů. Mezi přízraky, démony a na dávno opuštěná pohřebiště. Ano, setkání s novou deskou mi připomíná výlet do časů, kdy se pohřbívalo jenom do země a mohli jste potkat samotnou Smrt. Líbí se mi, že THORIUM mají  svůj vlastní rukopis, výraz, že je poznáte během několika tónů. Letos to opět potvrzují a vracejí se ke svým kořenům. Novinka je syrová, temná i chladná zároveň. Zadřela se mi ihned pod kůži a zůstala tam až doteď. Album se mi líbí i zvukově (o mix a mastering alba se postaral Marco Angioni v Angioni Studios). O skvělém obalu (Roberto Toderico) také netřeba diskutovat. Pánové jsou natolik zkušení, že si na tyto věci dali velký pozor. Vy se tak můžete soustředit na samotné nápady, na jednotlivé pasáže, na podmanivou atmosféru. Ostré riffy se zde potkávají se surovými bicími, důrazným vokálem. Pokud jste staří metaloví psi, asi víte o čem píšu. Sedím před domem a dívám se do tmy a prostě vím, že je to tam. Ta síla, energie, talent, ledový vítr ze severu. "The Bastard" je ale nahrávkou, která by mohla oslovit i mladší posluchače. Je stará i svěží zároveň. Po okraj narvaná nápady, které se mi dostaly do krve i do podvědomí. Dánové jsou znovu ve skvělé formě. Potvrdit to mohu já, i vlci, kteří se vrátili. A teď už mě prosím nechte, chci si číst, dívat se na mraky, které obestírají horu. Jakoby ji chtěly pohltit. Sedím před domem a sleduji, jak se kolem mě mění příroda. Už dávno se setmělo. Skvělé album, po všech stránkách. Chladné, temné, krvavé severské death metalové kořeny! Ryzí, syrová odpověď na vichřici ze záhrobí!


Asphyx says:

I looked at the clouds that enveloped the mountain. It was as if they wanted to swallow it. I sat outside my house and watched nature change around me. I read old books, turned records on the gramophone that nobody knows anymore. Then it got dark and I knew it was time. It was summer, yet cold. I searched my record player for something to play. The new THORIUM album was the obvious choice. I'm very fond of this Danish pack, tied to the Swedish scene in terms of personnel and style. I know their entire discography, yet I was on tenterhooks as to what the new release "The Bastard" would sound like.

My neighbor told me yesterday that the wolves were back. I don't know what's true about that, but I'm sure the new album is a total smash. With a lot of old techniques (co-written by Rogga Johansson (Paganizer), Thomas Olsson (Blackscape)), yet with a contemporary sound. The result? For me, another sleepless night and music that got into my blood. The clouds are once again very low. 


The direction is again quite clear this time. North! Into the ancient forests. Among ghosts, demons and long-abandoned burial grounds. Yes, encountering the new record reminds me of a trip back to the days when you could only bury yourself in the ground and meet Death himself. I like that THORIUM have their own signature, an expression that you can recognize them within a few notes. This year they confirm it again and go back to their roots. The new album is raw, dark and cold at the same time. It got under my skin right away and stayed there until now. I also like the album sonically (Marco Angioni at Angioni Studios took care of the mixing and mastering). The great cover art (Roberto Toderico) also needs no discussion. The gentlemen are so experienced that they took great care of these things. So you can concentrate on the ideas themselves, on the individual passages, on the captivating atmosphere. Sharp riffs meet raw drums, emphatic vocals. If you're an old metal dog, you probably know what I'm writing about. I'm sitting outside my house looking into the darkness and I just know it's there. The power, the energy, the talent, the icy wind from the north. But "The Bastard" is a record that might appeal to younger listeners. It's old and fresh at the same time. Packed to the brim with ideas that have gotten into my blood and subconscious. The Danes are in great form again. I can attest to that, and so can the wolves who have returned. Now please leave me alone, I want to read, to look at the clouds that envelop the mountain. It's as if they want to engulf it. I sit outside my house and watch nature change around me. It's long past dark. Great album, all round. Cold, dark, bloody Nordic death metal roots! A pure, raw answer to the storm from beyond!



about THORIUM on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Eclipsed 
02. Over The Mountains 
03. Nightside Serenade 
04. Pest 
05. Not Equals 
06. It All Comes Back To Me Now 
07. Underground 
08. Infamy 
09. Legacy Of The Forgotten Path 
10. Mesmerize

Thorium lineup:
MHA (Michael Hvolgaard Andersen) – Vokills
Jens Peter Storm – Guitars
Jose Cruz – Guitars
Jesper Nielsen – Bass
Daniel Preisler-Larsen - Drums

Recording lineup:

MHA (Michael Hvolgaard Andersen) – Vokills
Jesper Nielsen – Bass
Rogga Johansson - Guitars
Thomas Ohlsson – Drums
Except "Mesmerize" – all strings and drums by Henrik "Heinz" Bastrup Jacobsen

Guitar solos on tracks 2, 5, 9 & 10 by Jens Peter Storm
Guitar Solos on tracks 4, 7 & 8 by Jose Cruz
Guitar Solos on tracks 1 & 3 by Jonas Lindblood
Keys by Marco AngioniAll songs written by Rogga Johansson & Thomas Ohlsson & Michael Hvolgaard Andersen except "Mesmerize" by Henrik "Heinz" Bastrup Jacobsen

All lyrics by Michael Hvolgaard Andersen

Mixed and mastered by Marco Angioni at Angioni Studios

Artwork by Roberto Toderico




A few questions - interview with black thrash metal band from Chile - MAYHEMIC.

A few questions - interview with black thrash metal band from Chile - MAYHEMIC.

Answered Noctumbra (Guitars) and Doom (Guitars / Vocals), thank you!

Recenze/review - MAYHEMIC - Toba (2024):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Noctumbra: Mayhemic has been playing fucking fast and beastly blackened thrash metal since 2018 and it will continue to be that way until all the fucking heads of all the fucking and hateful bangers around the world roll in violence !!!!!!!

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Doom: Sebastian from the bands Nuclear, Bitterdusk and Hellman do the full job in Audiocustom studio. He did a terrific work.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Doom: 1000 copies on cd and vinyl, but there will be no limitation, if it is sold out, the label will press more, actually i think that they are going to repress soon.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Noctumbra: I write the lyrics for the band. I write about topics related to death, extinction and catastrophic historical events. Cursed lyrics for cursed music !!!!!

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Doom: LDG made the first logo and Bastián Velasquez modified it recently. I take care of the flyers and stuffs from the band, and yes, we think that it is really important.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Doom: Sepulchral Voice Records from Germany it’s our label, and they do their job perfectly, we are more than satisfied with our deal with them.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Noctumbra: Early Kreator, Sodom, Necronomicon, Sepultura, Chakal, Vulcano and others...

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Doom: We had played 37 shows, both formats are cool i think. Some of my favourites performances where in the Bolivian tour, both of our release shows where cool too.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Noctumbra: For now we will continue promoting our album “Toba”. We are also planning a European tour that could become a reality in mid-2025. After that, we will continue creating aggressive and dizzying riffs of death !!!!!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Doom: You can contact us via email : mayhemic.thrash@gmail.com

On instagram as mayhemic.thrash and Facebook as Mayhemic

Thanx for the interview.

Recenze/review - MAYHEMIC - Toba (2024):

neděle 18. srpna 2024

Recenze/review - DEFILED - Horror Beyond Horror (2024)


DEFILED - Horror Beyond Horror
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Nejraději měl, když se mohl obětem dívat do očí. Nasával pach smrti, jejich strach, užíval si, když pomalu umíraly. Když jste jej potkali, tak jste se museli usmívat. Byl okouzlující, milý, obětavý a vstřícný. Přes den. V noci se měnil v šílenou bestii, která se toulala ulicemi a hledala další kořist. Jakmile padly na město mraky, jakmile se setmělo, stával se lovcem, predátorem. 

Nové album japonských brutalistů DEFILED je opravdu jako děsivý horor (jak již sám název napovídá). Tahle smečka je na scéně od roku 1992 a stále si drží laťku kvality velmi vysoko. Osobně se mi asi nejvíc líbí, že se pánové stále vyvíjejí. Jsou suroví, děsiví, technicky velmi zdatní. Jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Letos to novou deskou opět potvrzují. 


Tokio, odkud kapela pochází, jsem nikdy nenavštívil. Znám jej jenom z krásných dokumentů. Dovedu si ale představit, že má asi jako každé město, i velkou spoustu špinavých ulic, smradlavé podzemí, hnus a zlo. DEFILED jakoby tohle všechno vzali a vytáhli na povrch. Japonci jdou jako vždy k samé podstatě death metalu. A dělají to velmi elegantně, zkušeně a inteligentně. Fanoušek dostane pořádnou poctivou porci syrového masa, které sice už značně zahnívá, ale to se nám právě líbí. Pokud bych měl tvorbu těchto maniaků k někomu přirovnat, volil bych jména jako MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, DEATH. S těmi má kapela spoustu styčných a společných bodů a zároveň si drží svůj punc originality. Pokaždé, když tuhle smečku slyším, opravdu si přijdu, jako bych stál uprostřed noci v nějaké špinavé ulici. Stíny jsou dlouhé a netuším, odkud útok přijde. Jsem si jistý pouze s tím, že bude drsný a nekompromisní, krvavý a zničující. Stejně jako hudba na novém albu "Horror Beyond Horror". Tahle kapela se postupně posouvá, objevuje nová, dosud neprobádaná temná zákoutí, piluje svůj styl k dokonalosti. Má opět parádní zvuk (Sound Engineers - Shinichiro Hamada & Keisuke Hamada, Produced by Yusuke Sumita, Mixed & Mastered by Kenji Kikuchi at Studio Nest, Chiba, Japan) i zajímavý obal (Wes Benscoter). Zkrátka a dobře, na tyhle maniaky je spolehnutí. Nejraději měl, když se mohl obětem dívat do očí. Nasával pach smrti, jejich strach, užíval si, když pomalu umíraly. Jakmile padly na město mraky, jakmile se setmělo, stával se lovcem, predátorem. Totální, devastující death metalová destrukce! Surový, nekompromisní atak z chladné temnoty! 


Asphyx says:

His favorite part was being able to look his victims in the eye. He could smell the death, their fear, enjoy watching them die slowly. When you met him, you had to smile. He was charming, kind, selfless and helpful. During the day. At night, he turned into a mad beast that roamed the streets looking for his next prey. As soon as the clouds fell on the city, as soon as it got dark, he became a hunter, a predator. 

The new album from Japanese brutalists DEFILED is truly like a terrifying horror movie (as the title suggests). This pack has been on the scene since 1992 and still keeps the quality bar very high. Personally, I think what I like most is that the gentlemen are still evolving. They're raw, scary, very technically proficient. Like a perfectly tuned killing machine. This year, with the new record, they're proving it again. 


I have never visited Tokyo, where the band comes from. I only know it from beautiful documentaries. But I imagine that like any city, it has a lot of dirty streets, smelly underground, filth and evil. DEFILED sort of took all that and brought it to the surface. As always, the Japanese go to the very essence of death metal. And they do it very elegantly, skilfully and intelligently. The fan gets a good, honest portion of raw meat, which is already rotting considerably, but that's what we like. If I had to compare the work of these maniacs to someone, I would choose names like MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, DEATH. The band has a lot of points of contact and commonality with these bands, while keeping their hallmark of originality. Every time I hear this pack, I really feel like I'm standing in the middle of the night in some dirty street. The shadows are long and I have no idea where the attack will come from. The only thing I'm sure of is that it will be harsh and uncompromising, bloody and devastating. Just like the music on the new album "Horror Beyond Horror". This band is gradually moving on, discovering new, unexplored dark corners, honing their style to perfection. It has again a great sound (Sound Engineers - Shinichiro Hamada & Keisuke Hamada, Produced by Yusuke Sumita, Mixed & Mastered by Kenji Kikuchi at Studio Nest, Chiba, Japan) and an interesting cover (Wes Benscoter). In short, these maniacs can be counted on. He liked it best when he could look his victims in the eye. He could smell the death, their fear, enjoy watching them die slowly. As soon as the clouds fell on the city, as soon as it got dark, he became the hunter, the predator. Total, devastating death metal destruction! A raw, uncompromising attack from the cold darkness!




about DEFILED on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Smoke and Mirrors (2:35)
2. Horror Beyond Horror (4:01)
3. Syndicate (3:59)
4. The Alchemy (2:47)
5. Demagogue (2:13)
6. The Terminal Phase (2:18)
7. Trojan Horse (2:35)
8. Spectrum of Fear (2:30)
9. The Crook and Flail (3:08)
10. Replicator Dynamics (2:42)
11. Equinox (3:04)
12. The Chains (3:16)
13. Psychopomp (3:14)
14. To See Behind The Wall (2:45)


Line-up:
Shinichiro Hamada - Vocals, Guitar
Yusuke Sumita - Guitar
Takachika Nakajima - Bass
Keisuke Hamada - Drums

Recording Studio
Studio Zot, Tokyo, Japan

Production Credits
Sound Engineers - Shinichiro Hamada & Keisuke Hamada
Produced by Yusuke Sumita
Mixed & Mastered by Kenji Kikuchi at Studio Nest, Chiba, Japan

Cover Art
Wes Benscoter



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmdesátý - Posledni otcova slova


Příběh čtyř stý sedmdesátý - Posledni otcova slova

Měl to být původně další z klasických smutných návštěv v Boleslavi. Smutných proto, protože většina mých kamarádů ze dvou kdysi skvělých part měla už úplně jiné starosti a nechtělo se jim poslouchat přechytralé kecy mladého studenta a jeho dívky. Možná se pletu, ale tentokrát opravdu platilo, sejde z očí, sejde z mysli. A tak jsme se vždycky prošli, já zavzpomínal, dali jsme nějaké to pivko a hlavně vyvenčili psa a mámu. Vždy hodně záleželo, jak na tom bude otec. Někdy pil tak, že jen ležel a chrápal, jindy byl ale nebývale aktivní. I když pod vlivem, jezdil velmi brzy ráno nakupovat maso k řezníkům z okolních vesnic. Moc nemluvil, ale když už, tak blábolil. Kdysi silný chlap, kluk ze vsi, se stával postupně svým vlastním stínem. Styděl jsem se za něj, opravdu mi bylo vždy hrozně trapně i špatně a pořád jsem se na blondýnku díval, co ona na to. Chápala mě, byla na mě hrozně milá a ve vypjatých situacích mě víc držela za ruku a objímala mě. 

Byli jsme U Hymrů a sedli si ke stejnému stolu jako kdysi. Hodně jsem vyprávěl. Hospoda se moc nezměnila, ale lidé ano. Máničky už skoro nebylo vidět, dělňasové ale nadávali úplně stejně. Marně jsem hledal u žlábku Sabatha, marně jsem prsty přejížděl po nápisech, které zde kdysi napsal Prcalík. Kam všechno zmizelo? Přišlo mi, že uběhlo hrozných let. O svých předchozích dívkách jsem toho své milé moc neříkal. Ale o Kačence i Kristýnce na vozíku slyšela od Vency. Během několika společných pitek na chalupě si vzal blondýnku stranou a vyprávěl ji. Ona se mě pak po několika dnech na všechno ptala, ale já nemohl. Vše jsem jí řekl až po letech, kdy jsme byli dlouho spolu. Na civilní službě, když jsem už opravdu nemohl a kolem mě bylo zase jednou příliš smrti. Zatím jsem ale mlčel, jen sem tam ze mě něco vylezlo. Nechtěl jsem vzpomínat, chtěl jsem koukat dopředu. Potřeboval jsem něco veselého, milého a nechtěl jsem kazit náš vztah něčím temným. 

Neptala se, měla mě jen tak obyčejně ráda a já jsem byl spokojený. Měl jsem ve vnitřnostech stále takové zvláštní pnutí, ale to pomalu odeznívalo. Vrátilo se ale pokaždé, když jsem přijel do Boleslavi a tam začal otec řvát. Děti alkoholiků by mi určitě potvrdily, že nejhorší je vždycky to zklamání. Když vám vlastní táta brečí, že už bude dobře, že se polepší a vy tomu věříte a usmíváte se, protože to tolik chcete. A pak ho najdete dole před vchodem, poblitýho a posranýho, jak se válí a vy ho zvednete, protože se zase hrozně stydíte a nesete ho a on vám nadává a je hnusný. Musíte si potom pustit nějakou muziku, ve který je vztek. Brečíte do peřiny a choulíte se do klubíčka. Budíte se s každým krokem, poznáte všechny členy rodiny, jak chodí, jak zavírají dveře. Protože když jde on, může se stát, že vykřikne, zařve, bude nadávat nebo demolovat byt. Není nic horšího, než jekot vlastní mámy. Možná právě proto poslouchám od malička metal. Je v něm síla, kterou jsem prostě potřeboval. Potřebuji i dnes, protože když jsme přišli z hospody, veselí a rozjaření, rodiče byli v nejlepším.

Vůbec mu nevadilo, že mám návštěvu. Máma s uplakaným obličejem. Říkám si stokrát, že si z toho nic dělat nebudu. Nesnáším ho, nesnáším sebe, protože jsem jak ochrnutý. Je ze mě chlap jak hora, ale mám to v sobě, všechnu tu bolest, strach. Jsem jak paralizovaný a nejvíc se bojím, že když bude pokračovat a blondýnka všechno uvidí na vlastní oči, nebude mě chtít. Protože jaký otec, takový syn. Mnohdy to tak bývá, protože není lehké překročit vlastní stín. Jsem hrozně unavený. Lehne si ke mě na zem. Brácha pořád nemluví. On už možná ani nikdy nebude. Hnije to v něm a bude celý život. Klepu se jako pes, který mi leží u nohou a je kupodivu úplně v klidu. Nakonec usnu, ale zdají se mi děsivé sny. Vyjdu v nich ven před panelák a tak stojí všechny dívky, co jsem je měl rád. Nic neříkají, jenom tam stojí a usmívají se. Kristýnka na vozíku mě nakonec srazí k zemi a všechny mě roztrhají. Několikrát se probudím do tmy. Na stěně září logo nové herny, kterou nám tu postavili. Achjo. Další sen,  jsem někde v močálech a pomalu se topím.

"Vstávej, dělej, pojď se mnou": probudí mě otec. Kouknu na budíka a je půll čtvrté. Nevím ani proč, ale poslechnu ho. Třeba mě zabije a budu mít pokoj. Už mi to několikrát řekl. Dal mi život, tak mi ho může sebrat. Náš malý knírač se také probere a jde s námi. Hodím něco na sebe a našlapuji hodně tiše, nechci probudit svoji holku, ani mámu. Vyjdeme ven a mlčíme. Najednou jsme v parku. Pustím psa z vodítka a on začne čichat kolem mě. Svítí měsíc a ze mě vypadne, co po mě chceš? Podívá se na mě a má obličej starého muže. Jakoby se mu všechen ten chlast otiskl do tváře. Začne se hrozně omlouvat a pamatuji si, že měl průhledně modré oči. Jako nějaký herec. Najednou jsem v něm viděl toho tátu, se kterým jsem hrával hokej, který mě naučil na běžkách. Který u mě stál, když jsem byl malý. Býval hrozně hodnej, pro nás by se rozkrájel. Opatrně se zeptám, co se stalo, proč začal chlastat a proč je takový? Neměl by ses léčit? Nikdy mi na to neodpoví. Jen pokračuje a je bolestínský a plačtivý. Prý se rozhodl, že to takhle dál nejde, že už na to nemá žít. Hlavou mi bleskne, že by nám bylo všem lépe, ale nahlas to neřeknu. Je to totiž hrozný na to jenom pomyslet. 

Sedne si na lavičku a je najednou hrozně malý. Kdysi to býval typ dřevorubce, chlapa z hor, který mohl skály lámat. Pro mě byl velkej vzor, kvůli němu jsme začal sportovat, milovat přírodu. Teď se klepe a zmateně mi vypráví omluvná slova, kterým nelze věřit. Chtěli jsme ti všichni pomoc, pomáhali jsme ti, ale už před lety se v nás všech něco zlomilo. Lži, křik, smutek. Nic jiného od tebe neznáme. Podívej se na mě. Raději jsem utekl do Plzně, abych měl klid. Jenže stejně to mám všechno v sobě. A to nemluvím o mámě a o bráchovi, ty s tebou musí být každý den. Takže ano, odstěhuj se. Určitě na to máš. Můj otec totiž přesto, že chlastal první ligu, tak měl skvělou práci, ve které stále postupoval nahoru. Nevím, jak to dělal, ale procházelo mu to. Ale muselo ho to stát děsný přemáhání. Mimo práci byl pořád v lihu a podle mě musel být už i přes den. Řekl jsem mu všechno, co jsem měl na srdci. Nedokázal jsem mu odpustit. Teď už ne. Mluvil jsem a on poslouchal. Poprvé po letech. A jak to šlo ze mě, byl stále víc zkroušenější. Ale já musel. Říkal jsem jen pravdu. Potom jsem si musel zase sednout. Byl jsem udýchaný a děsně utahaný. 

Bylo to naposledy, co jsem v jeho tváři viděl toho starýho tátu. Aspoň na chvilku, na pár momentů. Vyprávěl o starých časech, kdy byl pro mě ještě oporou. Kurva táto, víš co to je pro kluka, mít fotra alkáče? Já taky potřebuju někdy probrat chlapský věci, potřebuju, abys tady byl, když mi je blbě. Byl jsem sám na svý holky, nikdo mi nikdy nic nevysvětlil. Bojoval jsem sám, chápeš to do prdele. Kolikrát jsem nevěděl kudy kam. Nabil si stokrát hudbu, protože mi nikdo nic neporadil, nikdo mi nepodal pomocnou ruku. Každej kámoš toho pro mě udělal víc, než si měl ty. Oba jsme tam stáli a kolem nás chodili pejskaři a dívali se na nás, co to děláme. Střídavě jsme se objímali, řvali na sebe. Řekli jsme si tenkrát všechno a já přesto, že jsem ho posledních několik let doslova nasnášel, jsem ho měl stejně rád, protože to byl táta, protože jsem s ním jako malej kluk chytal pstruhy do ruky, protože mi udělal minikáru, která byla nejrychlejší ve vsi. Co se to kurva stalo, hergot! Ještě netuším, že je to naposledy, co spolu takhle mluvíme. 

Zavolám psa a jdeme domů. Nemluví. Celý den je ticho, až je to divné. Máma se uklidní a začne si zase myslet, že jsme normální rodina. Chce to tak moc a taky máme hosta. Utečeme s blondýnkou do lesa a na Radouč a jsme tam celý den. Chodíme po lesních pěšinách a líbáme se na místech, které mám rád. Všechno jí vyprávím, ona mě objímá a na mě je toho zase hrozně moc. Dáme si jen dvě piva dole v hospodě u Jizery a pak jdeme domů. Co nějaký film? Jenže když vlezeme do bytu, tak je zrcadlo na zemi a já si ihned vrazím střep do nohy. Jdeme do obýváku a tam je rozsekaný nábytek. Jinak tu nikdo není. Jenom vyděšený pes. Začnu panikařit. Běžím po schodech, volám mámu a hlavou mi létají šílené myšlenky. Za mnou se táhne krvavá stopa, protože mám ponožky doslova nacucaný. Uff, brácha i máma jsou u sousedů dole. Co se stalo? Máma má rozmazaný obličej a klepe se. Zase ho chytl amok. Pak si sbalil nějaký věci a odjel autem. Blondýnka stojí vyděšeně v kuchyni a hladí psa. Nikdy nic takového nezažila, my automaticky začneme poklízet. Nemusíme nic říkat. Nemá to cenu a zažili jsme to snad stokrát. Teď je to ale naposledy. Zatím to nevíme, ale je to tak.

Otec se totiž opravdu odstěhoval. Konečně si nechal doručit žádost o rozvod. Bydlel několik kilometrů od Boleslavi v bytovém domě a už jsem ho nikdy neviděl. Aspoň myslím. Jednou jsem, to už jsme byli s manželkou svoji a měli děti, projížděl přes město a měl jsem dojem, že jsem zahlédl povědomou postavu na Míráku v Boleslavi. Jenže jsem musel řídit a nejsem si tím jistý. Neviděl jej nikdo z naší rodiny. Jen občas jsme zaslechli něco o tom, že pořád pracuje, že hrozně zhubl a že má něco se střevama. Jeden jeho kolega, když jsem jej potkal, tak mi říkal, že je na tom špatně, protože má zhoubný nádor. Nakonec ale umřel na infarkt. Vyklízeli jsme po něm byt a bylo to hrozně smutný. Ale nepředbíhejme. Zatím jedeme zpátky na kolej do Plzně a já se pořád dokola omlouvám. Blondýnka mi ale vezme na hlaváku v Praze hlavu do dlaní, políbí mě a řekne mi, že toho mám nechat. Hrozně se mi uleví, protože se za všechno hrozně stydím, asi jako každý, kdo má za otce alkoholika. Trvá mi to snad dvacet let, než mu všechno odpustím. Nakonec to udělám hlavně proto, protože nechci, aby mě užírala zlost a bolest. Ale je to hrozně těžký. Nejhorší bylo vždycky to zklamání. Ten hroznej smutek, který jsem míval. Poslední otcova slova ve mě rezonují ještě hodně dlouho. Myslím si, že už je asi nikdy z hlavy nevymažu. A je to tak asi dobře. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. srpna 2024

Recenze/review - CATACOMB - Acanthocyte II: Scorned Life (2024)


CATACOMB - Acanthocyte II: Scorned Life
CD 2024, Obelisk Polaris Productions

for english please scroll down

Občas na povrch vypluje mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Chodím sem k řece každý den brzy ráno. Nejhorší to bývá před bouřkou. Zápach rozkládajícího se těla. Temná a chladná atmosféra. Přemýšlím, jak si zemřela a když na mě otočíš svoji tvář, jsem vyděšený jako ty. Stalo se tu něco zlého, tvé polámané kosti to potvrzují. Vypadáš jako příšera z jiného světa. Prokletá a shnilá. Bažiny vydaly další ze svých svědectví.

Rogga Johansson má svůj jasný rukopis, který aplikuje do nepřeberného množství kapel. Přiznám se, že i já, který prolezu kde jaký temný kout, jsem o téhle smečce neměl vůbec ponětí. Přitom letos pánové vydávají již třetí řadové album a mají na svém kontě i jednu demonahrávku. Pokud máte rádi chladné melodie, převalující se smradlavou řeku a neklidnou, morbidní atmosféru, neváhejte ani chvilku. Budete určitě spokojeni. 


Mohli byste namítnout, že už jste od Roggy spoustu motivů někde slyšeli. A měli byste pravdu. Vždy velmi záleží, s kým se tenhle maniak spojí dohromady, kteří muzikanti mu asistují. Tentokrát to jsou basák Peter Svensson, který se také angažuje ve velkém množství kapel a bubeník Lars Demoké (FURNACE). Výsledkem jejich spolupráce je samozřejmě severský death metal, který v sobě obsahuje potřebné množství melodií, surovosti i chladu. Přiznám se, že takhle k večeru, když bývám už unavený, jsem si "Acanthocyte II: Scorned Life" vždy vychutnal. Nečekal jsem nic a nakonec jsem překvapený. Jednotlivé skladby mě chytly do svých pařátů a už nepustily. Není to nic nového, ani převratného, ale deska je to poctivá a upřímná. Nějak se mi dostala do podvědomí, ani nevím jak. Možná je to tím, že se rád chodím dívat na smradlavou řeku smrti. Jako kulisa k mým toulkám podsvětím, do močálů, ze kterých není návratu, se nahrávka osvědčila. Co se týká obalu, zvuku a celkového provedení, tak pánové odvedli dobrou práci. Můžu se tak soustředit na jednotlivé motivy. Je mi jasné, že spoustě fanouškům bude album připadat velmi podobné jiným, na kterých se Rogga podílel, ale zrovna CATACOMB patří rozhodně k tomu lepšímu, co za poslední roky vydal. Občas na povrch vypluje mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Chodím sem k řece každý den brzy ráno. Nejhorší to bývá před bouřkou. Zápach rozkládajícího se těla. Temná a chladná atmosféra. Přemýšlím, jak si zemřela a když na mě otočíš svoji tvář, jsem vyděšený jako ty. Stalo se tu něco zlého, tvé polámané kosti to potvrzují. Vypadáš jako příšera z jiného světa. Prokletá a shnilá. Bažiny vydaly další ze svých svědectví. Staroškolský death metal, po okraj narvaný severským chladem a temnotou! 


Asphyx says:

Occasionally, a corpse in a significant stage of decomposition will surface. I come here to the river every day early in the morning. It's worst before a storm. The smell of decomposing flesh. Dark and cold atmosphere. I think about how you died, and when you turn your face to me, I'm as scared as you are. Something bad happened here, your broken bones confirm it. You look like a monster from another world. Cursed and rotten. The swamps have given another of their testimonies.

Rogga Johansson has a clear signature that he applies to a plethora of bands. I confess that even I, who crawl in every dark corner, had no idea about this pack. Yet this year the gentlemen are releasing their third full-length album and have one demo to their credit. If you like cold melodies, rolling stinking river and restless, morbid atmosphere, don't hesitate a moment. You will be satisfied.


You might argue that you've heard a lot of themes from Rogga before. And you'd be right. It always depends a lot on who this maniac puts together, which musicians assist him. This time it's bassist Peter Svensson, who is also involved in a large number of bands, and drummer Lars Demoké (FURNACE). The result of their collaboration is of course Nordic death metal that contains the necessary amount of melody, rawness and coldness. I admit that I always enjoy "Acanthocyte II: Scorned Life" this way towards the evening when I tend to be tired. I wasn't expecting anything and I'm surprised in the end. The individual tracks grabbed me in their claws and never let go. It's nothing new or groundbreaking, but the record is honest and sincere. Somehow it got into my subconscious, I don't even know how. Maybe it's because I like going to see the stinking river of death. As a backdrop to my wanderings through the underworld, into the swamps of no return, the record works well. As far as the cover art, sound and overall performance are concerned, the gentlemen have done a good job. I can concentrate on the individual themes. I realize that many fans will find the album very similar to others Rogga has been involved with, but CATACOMB in particular is definitely one of the better albums he has released in recent years. Occasionally a corpse in a considerable state of decay surfaces. I come here to the river every day early in the morning. It's worst before a storm. The smell of decomposing flesh. Dark and cold atmosphere. I think about how you died, and when you turn your face to me, I'm as scared as you are. Something bad happened here, your broken bones confirm it. You look like a monster from another world. Cursed and rotten. The swamps have given another of their testimonies. Old school death metal, filled to the brim with Nordic cold and darkness!


Tracklist:
01. Teratoma 
02. The Voiddeath 
03. Scorned Life 
04. Hammer of Evolution 
05. Thalassemia 
06. At Night It Hunts 
07. Lymphoblastic Leukemia 
08. Cryptomnesia 
09. Shadow & Bone

band:
Rogga Johansson - guitars & vocals
Peter Svensson - bass
Lars Demoké - drums



pátek 16. srpna 2024

Recenze/review - SPIRAL GRAVE - Ill Repute (2024)


SPIRAL GRAVE - Ill Repute
CD 2024, Argonauta Records

for english please scroll down

Všichni zůstali stát jako tichý stín. Nikdo nedýchal, neusmíval se. Uzavřeni ve svých ulitách jsme přemýšleli, kdy přijde smrt. Na povrch vylezly ty nejzvrhlejší lidské pudy. Temnota zase jednou zvítězila. Sedával jsem osamocený venku, na zakouřené terase a sledoval, jak svět pomalu umírá.

Doomová kapela SPIRAL GRAVE, mimo jiné složená z muzikantů IRON MAN a LORD, na svém letošním albu vzpomíná na ponurou atmosféru nekonečných dní covidu. Je to doom metal, ohlodaný až na kost. Naléhavý, zahalený do černého dýmu, smutný i bolestivý. Jako současná podivná doba. 


Jasně, muzika, kterou tihle staří bardi hrají, je pro dnešního posluchače již značně opředena pavučinami. Jenže přátelé, já z ní stále cítím obrovskou sílu a energii. Heavy riffy, ostrý vokál, utíkající bicí, ale hlavně pochmurné nálady, které se vznášejí celým albem jako memento. Pod povrchem pobublávající drive a syrovost. Mám tenhle starý, pravěký doom metal hrozně rád. Kdysi dávno (ano taky už nějakou tu zimu pamatuji), jsem hltal desky od CANDLEMASS, SAINT VITUS, BLACK SABBATH, PENTAGRAM a pokaždé, když slyším podobné nahrávky, jako je "Ill Repute", tak se s chutí vracím po časové ose zpět. Není to ale jenom o nostalgii, nenechte se mýlit. Naopak, užívám si i teď, když je svět úplně jiný. SPIRAL GRAVE mají navíc velmi dobrý zvuk (Frank "The Punisher" Marchand - producer, engineerimg, Mike Monseur - mastering) a já si tak můžu vychutnat jednotlivé nápady. A že jich není málo. Poslouchám album už nějaký čas, rád se k němu vracím a raději jen tak sedím, dívám se z okna na ulici, než abych psal slova. Vždycky jsem chtěl mít na svých stránkách podobné nahrávky, protože je v nich i kus mě samotného, mých kořenů. Jsou opravdové a uvěřitelné. Jako samotná Smrt. Otevírám další knihu, ale nemůžu se soustředit na čtení. Raději přidávám hlasitost a čekám, až se pořádně setmí. Až spadnou mraky na zem a všichni zůstanou stát jako tichý stín. Nikdo nebude dýchat, usmívat se. Uzavřeni ve svých ulitách budeme přemýšlet, kdy přijde smrt. Na povrch vylezou ty nejzvrhlejší lidské pudy. Temnota zase jednou zvítězí. Ano, jsem zde správně, tahle hudba koluje i v mých žilách. Doom metalový opus, který vás nahlodá zevnitř! Beznaděj všedních dní!


Asphyx says:

They all remained standing like silent shadows. No one breathed, no one smiled. Locked in our shells, we wondered when death would come. The most depraved human instincts came to the surface. Once again, the darkness had triumphed. I sat alone outside on the smoky terrace and watched the world slowly die.

Doom band SPIRAL GRAVE, composed of musicians from IRON MAN and LORD, among others, recalls the gloomy atmosphere of the endless days of the cover on their album this year. It's doom metal, gnawed to the bone. Urgent, shrouded in black smoke, sad and painful. Like the strange times of today. 


Of course, the music these old bards play is already very much shrouded in cobwebs for today's listener. But my friends, I still feel a great power and energy from it. Heavy riffs, crisp vocals, running drums, but most of all a somber mood that floats through the whole album like a memento. The drive and rawness bubbling under the surface. I love this old, primeval doom metal. Once upon a time (yes I remember that winter too), I devoured records by CANDLEMASS, SAINT VITUS, BLACK SABBATH, PENTAGRAM and every time I hear similar records like "Ill Repute" I go back in time with gusto. But it's not just about nostalgia, make no mistake. On the contrary, I enjoy it even now, when the world is completely different. SPIRAL GRAVE also have a very good sound (Frank "The Punisher" Marchand - producer, engineerimg, Mike Monseur - mastering) and I can enjoy the individual ideas. And there are not few of them. I've been listening to the album for some time now, I like to come back to it and I'd rather just sit looking out the window at the street than write the words. I've always wanted to have recordings like this on my site because there's a piece of myself, my roots, in them. They're real and believable. Like Death himself. I'm opening another book, but I can't concentrate on reading. I'd rather turn up the volume and wait for it to get really dark. When the clouds fall to the ground and everyone stands like a silent shadow. No one will breathe, no one will smile. Locked in our shells, wondering when death will come. The most depraved human instincts will come to the surface. The darkness will prevail once more. Yes, I'm right here, this music runs through my veins. A doom metal opus that will eat you up from the inside! The despair of everyday life!



Album tracklisting:
1. Watching >From the Sky
2. Eulogy for Queen City (21502)
3. My Angel Comes Tonight
4. The Death of Ronnie M.
5. Lungful of Blood
6. Ill Repute
7. (Raising the) Chalice
8. To Stare Down God

SPIRAL GRAVE:
Screaming Mad Dee: voice
Willy Rivera: guitar
Louis Strachan: bass
Jason “Mot” Waldmann: drums



TWITTER