DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 19. srpna 2024

Recenze/review - THORIUM - The Bastard (2024)


THORIUM - The Bastard
CD 2024, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Díval jsem se na mraky, které obestíraly horu. Jakoby ji chtěly pohltit. Sedával jsem před domem a sledoval, jak se kolem mě mění příroda. Četl jsem si staré knihy, obracel na gramofonu desky, které už dnes nikdo nezná. Potom se setmělo a já věděl, že nastal čas. Bylo léto, přesto zima. Hledám ve svém přehrávači, co bych si pustil. Nové album THORIUM bylo jasnou volbou. Mám tuhle dánskou smečku, personálně i stylově svázanou se švédskou scénou, ve velké oblibě. Znám celou jejich diskografii, přesto jsem byl napnutý, jak bude novinka "The Bastard" znít.

Soused mi včera říkal, že se vrátili vlci. Nevím, co je na tom pravdy, ale jistý jsem si s tím, že novinka je totálně zničujícím albem. Se spoustou starých postupů (na kterých se podíleli Rogga Johansson (Paganizer), Thomas Olsson (Blackscape)), přesto se soundem současnosti. Výsledek? Pro mě další probdělá noc a hudba, která se mi dostala do krve. Mraky jsou zase jednou velmi nízko. 


Směr je tentokrát opět zcela jasný. Na sever! Do starodávných lesů. Mezi přízraky, démony a na dávno opuštěná pohřebiště. Ano, setkání s novou deskou mi připomíná výlet do časů, kdy se pohřbívalo jenom do země a mohli jste potkat samotnou Smrt. Líbí se mi, že THORIUM mají  svůj vlastní rukopis, výraz, že je poznáte během několika tónů. Letos to opět potvrzují a vracejí se ke svým kořenům. Novinka je syrová, temná i chladná zároveň. Zadřela se mi ihned pod kůži a zůstala tam až doteď. Album se mi líbí i zvukově (o mix a mastering alba se postaral Marco Angioni v Angioni Studios). O skvělém obalu (Roberto Toderico) také netřeba diskutovat. Pánové jsou natolik zkušení, že si na tyto věci dali velký pozor. Vy se tak můžete soustředit na samotné nápady, na jednotlivé pasáže, na podmanivou atmosféru. Ostré riffy se zde potkávají se surovými bicími, důrazným vokálem. Pokud jste staří metaloví psi, asi víte o čem píšu. Sedím před domem a dívám se do tmy a prostě vím, že je to tam. Ta síla, energie, talent, ledový vítr ze severu. "The Bastard" je ale nahrávkou, která by mohla oslovit i mladší posluchače. Je stará i svěží zároveň. Po okraj narvaná nápady, které se mi dostaly do krve i do podvědomí. Dánové jsou znovu ve skvělé formě. Potvrdit to mohu já, i vlci, kteří se vrátili. A teď už mě prosím nechte, chci si číst, dívat se na mraky, které obestírají horu. Jakoby ji chtěly pohltit. Sedím před domem a sleduji, jak se kolem mě mění příroda. Už dávno se setmělo. Skvělé album, po všech stránkách. Chladné, temné, krvavé severské death metalové kořeny! Ryzí, syrová odpověď na vichřici ze záhrobí!


Asphyx says:

I looked at the clouds that enveloped the mountain. It was as if they wanted to swallow it. I sat outside my house and watched nature change around me. I read old books, turned records on the gramophone that nobody knows anymore. Then it got dark and I knew it was time. It was summer, yet cold. I searched my record player for something to play. The new THORIUM album was the obvious choice. I'm very fond of this Danish pack, tied to the Swedish scene in terms of personnel and style. I know their entire discography, yet I was on tenterhooks as to what the new release "The Bastard" would sound like.

My neighbor told me yesterday that the wolves were back. I don't know what's true about that, but I'm sure the new album is a total smash. With a lot of old techniques (co-written by Rogga Johansson (Paganizer), Thomas Olsson (Blackscape)), yet with a contemporary sound. The result? For me, another sleepless night and music that got into my blood. The clouds are once again very low. 


The direction is again quite clear this time. North! Into the ancient forests. Among ghosts, demons and long-abandoned burial grounds. Yes, encountering the new record reminds me of a trip back to the days when you could only bury yourself in the ground and meet Death himself. I like that THORIUM have their own signature, an expression that you can recognize them within a few notes. This year they confirm it again and go back to their roots. The new album is raw, dark and cold at the same time. It got under my skin right away and stayed there until now. I also like the album sonically (Marco Angioni at Angioni Studios took care of the mixing and mastering). The great cover art (Roberto Toderico) also needs no discussion. The gentlemen are so experienced that they took great care of these things. So you can concentrate on the ideas themselves, on the individual passages, on the captivating atmosphere. Sharp riffs meet raw drums, emphatic vocals. If you're an old metal dog, you probably know what I'm writing about. I'm sitting outside my house looking into the darkness and I just know it's there. The power, the energy, the talent, the icy wind from the north. But "The Bastard" is a record that might appeal to younger listeners. It's old and fresh at the same time. Packed to the brim with ideas that have gotten into my blood and subconscious. The Danes are in great form again. I can attest to that, and so can the wolves who have returned. Now please leave me alone, I want to read, to look at the clouds that envelop the mountain. It's as if they want to engulf it. I sit outside my house and watch nature change around me. It's long past dark. Great album, all round. Cold, dark, bloody Nordic death metal roots! A pure, raw answer to the storm from beyond!



about THORIUM on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Eclipsed 
02. Over The Mountains 
03. Nightside Serenade 
04. Pest 
05. Not Equals 
06. It All Comes Back To Me Now 
07. Underground 
08. Infamy 
09. Legacy Of The Forgotten Path 
10. Mesmerize

Thorium lineup:
MHA (Michael Hvolgaard Andersen) – Vokills
Jens Peter Storm – Guitars
Jose Cruz – Guitars
Jesper Nielsen – Bass
Daniel Preisler-Larsen - Drums

Recording lineup:

MHA (Michael Hvolgaard Andersen) – Vokills
Jesper Nielsen – Bass
Rogga Johansson - Guitars
Thomas Ohlsson – Drums
Except "Mesmerize" – all strings and drums by Henrik "Heinz" Bastrup Jacobsen

Guitar solos on tracks 2, 5, 9 & 10 by Jens Peter Storm
Guitar Solos on tracks 4, 7 & 8 by Jose Cruz
Guitar Solos on tracks 1 & 3 by Jonas Lindblood
Keys by Marco AngioniAll songs written by Rogga Johansson & Thomas Ohlsson & Michael Hvolgaard Andersen except "Mesmerize" by Henrik "Heinz" Bastrup Jacobsen

All lyrics by Michael Hvolgaard Andersen

Mixed and mastered by Marco Angioni at Angioni Studios

Artwork by Roberto Toderico

A few questions - interview with black thrash metal band from Chile - MAYHEMIC.

A few questions - interview with black thrash metal band from Chile - MAYHEMIC.

Answered Noctumbra (Guitars) and Doom (Guitars / Vocals), thank you!

Recenze/review - MAYHEMIC - Toba (2024):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Noctumbra: Mayhemic has been playing fucking fast and beastly blackened thrash metal since 2018 and it will continue to be that way until all the fucking heads of all the fucking and hateful bangers around the world roll in violence !!!!!!!

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Doom: Sebastian from the bands Nuclear, Bitterdusk and Hellman do the full job in Audiocustom studio. He did a terrific work.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Doom: 1000 copies on cd and vinyl, but there will be no limitation, if it is sold out, the label will press more, actually i think that they are going to repress soon.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Noctumbra: I write the lyrics for the band. I write about topics related to death, extinction and catastrophic historical events. Cursed lyrics for cursed music !!!!!

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Doom: LDG made the first logo and Bastián Velasquez modified it recently. I take care of the flyers and stuffs from the band, and yes, we think that it is really important.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Doom: Sepulchral Voice Records from Germany it’s our label, and they do their job perfectly, we are more than satisfied with our deal with them.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Noctumbra: Early Kreator, Sodom, Necronomicon, Sepultura, Chakal, Vulcano and others...

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Doom: We had played 37 shows, both formats are cool i think. Some of my favourites performances where in the Bolivian tour, both of our release shows where cool too.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Noctumbra: For now we will continue promoting our album “Toba”. We are also planning a European tour that could become a reality in mid-2025. After that, we will continue creating aggressive and dizzying riffs of death !!!!!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Doom: You can contact us via email : mayhemic.thrash@gmail.com

On instagram as mayhemic.thrash and Facebook as Mayhemic

Thanx for the interview.

Recenze/review - MAYHEMIC - Toba (2024):

neděle 18. srpna 2024

Recenze/review - DEFILED - Horror Beyond Horror (2024)


DEFILED - Horror Beyond Horror
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Nejraději měl, když se mohl obětem dívat do očí. Nasával pach smrti, jejich strach, užíval si, když pomalu umíraly. Když jste jej potkali, tak jste se museli usmívat. Byl okouzlující, milý, obětavý a vstřícný. Přes den. V noci se měnil v šílenou bestii, která se toulala ulicemi a hledala další kořist. Jakmile padly na město mraky, jakmile se setmělo, stával se lovcem, predátorem. 

Nové album japonských brutalistů DEFILED je opravdu jako děsivý horor (jak již sám název napovídá). Tahle smečka je na scéně od roku 1992 a stále si drží laťku kvality velmi vysoko. Osobně se mi asi nejvíc líbí, že se pánové stále vyvíjejí. Jsou suroví, děsiví, technicky velmi zdatní. Jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Letos to novou deskou opět potvrzují. 


Tokio, odkud kapela pochází, jsem nikdy nenavštívil. Znám jej jenom z krásných dokumentů. Dovedu si ale představit, že má asi jako každé město, i velkou spoustu špinavých ulic, smradlavé podzemí, hnus a zlo. DEFILED jakoby tohle všechno vzali a vytáhli na povrch. Japonci jdou jako vždy k samé podstatě death metalu. A dělají to velmi elegantně, zkušeně a inteligentně. Fanoušek dostane pořádnou poctivou porci syrového masa, které sice už značně zahnívá, ale to se nám právě líbí. Pokud bych měl tvorbu těchto maniaků k někomu přirovnat, volil bych jména jako MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, DEATH. S těmi má kapela spoustu styčných a společných bodů a zároveň si drží svůj punc originality. Pokaždé, když tuhle smečku slyším, opravdu si přijdu, jako bych stál uprostřed noci v nějaké špinavé ulici. Stíny jsou dlouhé a netuším, odkud útok přijde. Jsem si jistý pouze s tím, že bude drsný a nekompromisní, krvavý a zničující. Stejně jako hudba na novém albu "Horror Beyond Horror". Tahle kapela se postupně posouvá, objevuje nová, dosud neprobádaná temná zákoutí, piluje svůj styl k dokonalosti. Má opět parádní zvuk (Sound Engineers - Shinichiro Hamada & Keisuke Hamada, Produced by Yusuke Sumita, Mixed & Mastered by Kenji Kikuchi at Studio Nest, Chiba, Japan) i zajímavý obal (Wes Benscoter). Zkrátka a dobře, na tyhle maniaky je spolehnutí. Nejraději měl, když se mohl obětem dívat do očí. Nasával pach smrti, jejich strach, užíval si, když pomalu umíraly. Jakmile padly na město mraky, jakmile se setmělo, stával se lovcem, predátorem. Totální, devastující death metalová destrukce! Surový, nekompromisní atak z chladné temnoty! 


Asphyx says:

His favorite part was being able to look his victims in the eye. He could smell the death, their fear, enjoy watching them die slowly. When you met him, you had to smile. He was charming, kind, selfless and helpful. During the day. At night, he turned into a mad beast that roamed the streets looking for his next prey. As soon as the clouds fell on the city, as soon as it got dark, he became a hunter, a predator. 

The new album from Japanese brutalists DEFILED is truly like a terrifying horror movie (as the title suggests). This pack has been on the scene since 1992 and still keeps the quality bar very high. Personally, I think what I like most is that the gentlemen are still evolving. They're raw, scary, very technically proficient. Like a perfectly tuned killing machine. This year, with the new record, they're proving it again. 


I have never visited Tokyo, where the band comes from. I only know it from beautiful documentaries. But I imagine that like any city, it has a lot of dirty streets, smelly underground, filth and evil. DEFILED sort of took all that and brought it to the surface. As always, the Japanese go to the very essence of death metal. And they do it very elegantly, skilfully and intelligently. The fan gets a good, honest portion of raw meat, which is already rotting considerably, but that's what we like. If I had to compare the work of these maniacs to someone, I would choose names like MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, DEATH. The band has a lot of points of contact and commonality with these bands, while keeping their hallmark of originality. Every time I hear this pack, I really feel like I'm standing in the middle of the night in some dirty street. The shadows are long and I have no idea where the attack will come from. The only thing I'm sure of is that it will be harsh and uncompromising, bloody and devastating. Just like the music on the new album "Horror Beyond Horror". This band is gradually moving on, discovering new, unexplored dark corners, honing their style to perfection. It has again a great sound (Sound Engineers - Shinichiro Hamada & Keisuke Hamada, Produced by Yusuke Sumita, Mixed & Mastered by Kenji Kikuchi at Studio Nest, Chiba, Japan) and an interesting cover (Wes Benscoter). In short, these maniacs can be counted on. He liked it best when he could look his victims in the eye. He could smell the death, their fear, enjoy watching them die slowly. As soon as the clouds fell on the city, as soon as it got dark, he became the hunter, the predator. Total, devastating death metal destruction! A raw, uncompromising attack from the cold darkness!




about DEFILED on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Smoke and Mirrors (2:35)
2. Horror Beyond Horror (4:01)
3. Syndicate (3:59)
4. The Alchemy (2:47)
5. Demagogue (2:13)
6. The Terminal Phase (2:18)
7. Trojan Horse (2:35)
8. Spectrum of Fear (2:30)
9. The Crook and Flail (3:08)
10. Replicator Dynamics (2:42)
11. Equinox (3:04)
12. The Chains (3:16)
13. Psychopomp (3:14)
14. To See Behind The Wall (2:45)


Line-up:
Shinichiro Hamada - Vocals, Guitar
Yusuke Sumita - Guitar
Takachika Nakajima - Bass
Keisuke Hamada - Drums

Recording Studio
Studio Zot, Tokyo, Japan

Production Credits
Sound Engineers - Shinichiro Hamada & Keisuke Hamada
Produced by Yusuke Sumita
Mixed & Mastered by Kenji Kikuchi at Studio Nest, Chiba, Japan

Cover Art
Wes Benscoter



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmdesátý - Posledni otcova slova


Příběh čtyř stý sedmdesátý - Posledni otcova slova

Měl to být původně další z klasických smutných návštěv v Boleslavi. Smutných proto, protože většina mých kamarádů ze dvou kdysi skvělých part měla už úplně jiné starosti a nechtělo se jim poslouchat přechytralé kecy mladého studenta a jeho dívky. Možná se pletu, ale tentokrát opravdu platilo, sejde z očí, sejde z mysli. A tak jsme se vždycky prošli, já zavzpomínal, dali jsme nějaké to pivko a hlavně vyvenčili psa a mámu. Vždy hodně záleželo, jak na tom bude otec. Někdy pil tak, že jen ležel a chrápal, jindy byl ale nebývale aktivní. I když pod vlivem, jezdil velmi brzy ráno nakupovat maso k řezníkům z okolních vesnic. Moc nemluvil, ale když už, tak blábolil. Kdysi silný chlap, kluk ze vsi, se stával postupně svým vlastním stínem. Styděl jsem se za něj, opravdu mi bylo vždy hrozně trapně i špatně a pořád jsem se na blondýnku díval, co ona na to. Chápala mě, byla na mě hrozně milá a ve vypjatých situacích mě víc držela za ruku a objímala mě. 

Byli jsme U Hymrů a sedli si ke stejnému stolu jako kdysi. Hodně jsem vyprávěl. Hospoda se moc nezměnila, ale lidé ano. Máničky už skoro nebylo vidět, dělňasové ale nadávali úplně stejně. Marně jsem hledal u žlábku Sabatha, marně jsem prsty přejížděl po nápisech, které zde kdysi napsal Prcalík. Kam všechno zmizelo? Přišlo mi, že uběhlo hrozných let. O svých předchozích dívkách jsem toho své milé moc neříkal. Ale o Kačence i Kristýnce na vozíku slyšela od Vency. Během několika společných pitek na chalupě si vzal blondýnku stranou a vyprávěl ji. Ona se mě pak po několika dnech na všechno ptala, ale já nemohl. Vše jsem jí řekl až po letech, kdy jsme byli dlouho spolu. Na civilní službě, když jsem už opravdu nemohl a kolem mě bylo zase jednou příliš smrti. Zatím jsem ale mlčel, jen sem tam ze mě něco vylezlo. Nechtěl jsem vzpomínat, chtěl jsem koukat dopředu. Potřeboval jsem něco veselého, milého a nechtěl jsem kazit náš vztah něčím temným. 

Neptala se, měla mě jen tak obyčejně ráda a já jsem byl spokojený. Měl jsem ve vnitřnostech stále takové zvláštní pnutí, ale to pomalu odeznívalo. Vrátilo se ale pokaždé, když jsem přijel do Boleslavi a tam začal otec řvát. Děti alkoholiků by mi určitě potvrdily, že nejhorší je vždycky to zklamání. Když vám vlastní táta brečí, že už bude dobře, že se polepší a vy tomu věříte a usmíváte se, protože to tolik chcete. A pak ho najdete dole před vchodem, poblitýho a posranýho, jak se válí a vy ho zvednete, protože se zase hrozně stydíte a nesete ho a on vám nadává a je hnusný. Musíte si potom pustit nějakou muziku, ve který je vztek. Brečíte do peřiny a choulíte se do klubíčka. Budíte se s každým krokem, poznáte všechny členy rodiny, jak chodí, jak zavírají dveře. Protože když jde on, může se stát, že vykřikne, zařve, bude nadávat nebo demolovat byt. Není nic horšího, než jekot vlastní mámy. Možná právě proto poslouchám od malička metal. Je v něm síla, kterou jsem prostě potřeboval. Potřebuji i dnes, protože když jsme přišli z hospody, veselí a rozjaření, rodiče byli v nejlepším.

Vůbec mu nevadilo, že mám návštěvu. Máma s uplakaným obličejem. Říkám si stokrát, že si z toho nic dělat nebudu. Nesnáším ho, nesnáším sebe, protože jsem jak ochrnutý. Je ze mě chlap jak hora, ale mám to v sobě, všechnu tu bolest, strach. Jsem jak paralizovaný a nejvíc se bojím, že když bude pokračovat a blondýnka všechno uvidí na vlastní oči, nebude mě chtít. Protože jaký otec, takový syn. Mnohdy to tak bývá, protože není lehké překročit vlastní stín. Jsem hrozně unavený. Lehne si ke mě na zem. Brácha pořád nemluví. On už možná ani nikdy nebude. Hnije to v něm a bude celý život. Klepu se jako pes, který mi leží u nohou a je kupodivu úplně v klidu. Nakonec usnu, ale zdají se mi děsivé sny. Vyjdu v nich ven před panelák a tak stojí všechny dívky, co jsem je měl rád. Nic neříkají, jenom tam stojí a usmívají se. Kristýnka na vozíku mě nakonec srazí k zemi a všechny mě roztrhají. Několikrát se probudím do tmy. Na stěně září logo nové herny, kterou nám tu postavili. Achjo. Další sen,  jsem někde v močálech a pomalu se topím.

"Vstávej, dělej, pojď se mnou": probudí mě otec. Kouknu na budíka a je půll čtvrté. Nevím ani proč, ale poslechnu ho. Třeba mě zabije a budu mít pokoj. Už mi to několikrát řekl. Dal mi život, tak mi ho může sebrat. Náš malý knírač se také probere a jde s námi. Hodím něco na sebe a našlapuji hodně tiše, nechci probudit svoji holku, ani mámu. Vyjdeme ven a mlčíme. Najednou jsme v parku. Pustím psa z vodítka a on začne čichat kolem mě. Svítí měsíc a ze mě vypadne, co po mě chceš? Podívá se na mě a má obličej starého muže. Jakoby se mu všechen ten chlast otiskl do tváře. Začne se hrozně omlouvat a pamatuji si, že měl průhledně modré oči. Jako nějaký herec. Najednou jsem v něm viděl toho tátu, se kterým jsem hrával hokej, který mě naučil na běžkách. Který u mě stál, když jsem byl malý. Býval hrozně hodnej, pro nás by se rozkrájel. Opatrně se zeptám, co se stalo, proč začal chlastat a proč je takový? Neměl by ses léčit? Nikdy mi na to neodpoví. Jen pokračuje a je bolestínský a plačtivý. Prý se rozhodl, že to takhle dál nejde, že už na to nemá žít. Hlavou mi bleskne, že by nám bylo všem lépe, ale nahlas to neřeknu. Je to totiž hrozný na to jenom pomyslet. 

Sedne si na lavičku a je najednou hrozně malý. Kdysi to býval typ dřevorubce, chlapa z hor, který mohl skály lámat. Pro mě byl velkej vzor, kvůli němu jsme začal sportovat, milovat přírodu. Teď se klepe a zmateně mi vypráví omluvná slova, kterým nelze věřit. Chtěli jsme ti všichni pomoc, pomáhali jsme ti, ale už před lety se v nás všech něco zlomilo. Lži, křik, smutek. Nic jiného od tebe neznáme. Podívej se na mě. Raději jsem utekl do Plzně, abych měl klid. Jenže stejně to mám všechno v sobě. A to nemluvím o mámě a o bráchovi, ty s tebou musí být každý den. Takže ano, odstěhuj se. Určitě na to máš. Můj otec totiž přesto, že chlastal první ligu, tak měl skvělou práci, ve které stále postupoval nahoru. Nevím, jak to dělal, ale procházelo mu to. Ale muselo ho to stát děsný přemáhání. Mimo práci byl pořád v lihu a podle mě musel být už i přes den. Řekl jsem mu všechno, co jsem měl na srdci. Nedokázal jsem mu odpustit. Teď už ne. Mluvil jsem a on poslouchal. Poprvé po letech. A jak to šlo ze mě, byl stále víc zkroušenější. Ale já musel. Říkal jsem jen pravdu. Potom jsem si musel zase sednout. Byl jsem udýchaný a děsně utahaný. 

Bylo to naposledy, co jsem v jeho tváři viděl toho starýho tátu. Aspoň na chvilku, na pár momentů. Vyprávěl o starých časech, kdy byl pro mě ještě oporou. Kurva táto, víš co to je pro kluka, mít fotra alkáče? Já taky potřebuju někdy probrat chlapský věci, potřebuju, abys tady byl, když mi je blbě. Byl jsem sám na svý holky, nikdo mi nikdy nic nevysvětlil. Bojoval jsem sám, chápeš to do prdele. Kolikrát jsem nevěděl kudy kam. Nabil si stokrát hudbu, protože mi nikdo nic neporadil, nikdo mi nepodal pomocnou ruku. Každej kámoš toho pro mě udělal víc, než si měl ty. Oba jsme tam stáli a kolem nás chodili pejskaři a dívali se na nás, co to děláme. Střídavě jsme se objímali, řvali na sebe. Řekli jsme si tenkrát všechno a já přesto, že jsem ho posledních několik let doslova nasnášel, jsem ho měl stejně rád, protože to byl táta, protože jsem s ním jako malej kluk chytal pstruhy do ruky, protože mi udělal minikáru, která byla nejrychlejší ve vsi. Co se to kurva stalo, hergot! Ještě netuším, že je to naposledy, co spolu takhle mluvíme. 

Zavolám psa a jdeme domů. Nemluví. Celý den je ticho, až je to divné. Máma se uklidní a začne si zase myslet, že jsme normální rodina. Chce to tak moc a taky máme hosta. Utečeme s blondýnkou do lesa a na Radouč a jsme tam celý den. Chodíme po lesních pěšinách a líbáme se na místech, které mám rád. Všechno jí vyprávím, ona mě objímá a na mě je toho zase hrozně moc. Dáme si jen dvě piva dole v hospodě u Jizery a pak jdeme domů. Co nějaký film? Jenže když vlezeme do bytu, tak je zrcadlo na zemi a já si ihned vrazím střep do nohy. Jdeme do obýváku a tam je rozsekaný nábytek. Jinak tu nikdo není. Jenom vyděšený pes. Začnu panikařit. Běžím po schodech, volám mámu a hlavou mi létají šílené myšlenky. Za mnou se táhne krvavá stopa, protože mám ponožky doslova nacucaný. Uff, brácha i máma jsou u sousedů dole. Co se stalo? Máma má rozmazaný obličej a klepe se. Zase ho chytl amok. Pak si sbalil nějaký věci a odjel autem. Blondýnka stojí vyděšeně v kuchyni a hladí psa. Nikdy nic takového nezažila, my automaticky začneme poklízet. Nemusíme nic říkat. Nemá to cenu a zažili jsme to snad stokrát. Teď je to ale naposledy. Zatím to nevíme, ale je to tak.

Otec se totiž opravdu odstěhoval. Konečně si nechal doručit žádost o rozvod. Bydlel několik kilometrů od Boleslavi v bytovém domě a už jsem ho nikdy neviděl. Aspoň myslím. Jednou jsem, to už jsme byli s manželkou svoji a měli děti, projížděl přes město a měl jsem dojem, že jsem zahlédl povědomou postavu na Míráku v Boleslavi. Jenže jsem musel řídit a nejsem si tím jistý. Neviděl jej nikdo z naší rodiny. Jen občas jsme zaslechli něco o tom, že pořád pracuje, že hrozně zhubl a že má něco se střevama. Jeden jeho kolega, když jsem jej potkal, tak mi říkal, že je na tom špatně, protože má zhoubný nádor. Nakonec ale umřel na infarkt. Vyklízeli jsme po něm byt a bylo to hrozně smutný. Ale nepředbíhejme. Zatím jedeme zpátky na kolej do Plzně a já se pořád dokola omlouvám. Blondýnka mi ale vezme na hlaváku v Praze hlavu do dlaní, políbí mě a řekne mi, že toho mám nechat. Hrozně se mi uleví, protože se za všechno hrozně stydím, asi jako každý, kdo má za otce alkoholika. Trvá mi to snad dvacet let, než mu všechno odpustím. Nakonec to udělám hlavně proto, protože nechci, aby mě užírala zlost a bolest. Ale je to hrozně těžký. Nejhorší bylo vždycky to zklamání. Ten hroznej smutek, který jsem míval. Poslední otcova slova ve mě rezonují ještě hodně dlouho. Myslím si, že už je asi nikdy z hlavy nevymažu. A je to tak asi dobře. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. srpna 2024

Recenze/review - CATACOMB - Acanthocyte II: Scorned Life (2024)


CATACOMB - Acanthocyte II: Scorned Life
CD 2024, Obelisk Polaris Productions

for english please scroll down

Občas na povrch vypluje mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Chodím sem k řece každý den brzy ráno. Nejhorší to bývá před bouřkou. Zápach rozkládajícího se těla. Temná a chladná atmosféra. Přemýšlím, jak si zemřela a když na mě otočíš svoji tvář, jsem vyděšený jako ty. Stalo se tu něco zlého, tvé polámané kosti to potvrzují. Vypadáš jako příšera z jiného světa. Prokletá a shnilá. Bažiny vydaly další ze svých svědectví.

Rogga Johansson má svůj jasný rukopis, který aplikuje do nepřeberného množství kapel. Přiznám se, že i já, který prolezu kde jaký temný kout, jsem o téhle smečce neměl vůbec ponětí. Přitom letos pánové vydávají již třetí řadové album a mají na svém kontě i jednu demonahrávku. Pokud máte rádi chladné melodie, převalující se smradlavou řeku a neklidnou, morbidní atmosféru, neváhejte ani chvilku. Budete určitě spokojeni. 


Mohli byste namítnout, že už jste od Roggy spoustu motivů někde slyšeli. A měli byste pravdu. Vždy velmi záleží, s kým se tenhle maniak spojí dohromady, kteří muzikanti mu asistují. Tentokrát to jsou basák Peter Svensson, který se také angažuje ve velkém množství kapel a bubeník Lars Demoké (FURNACE). Výsledkem jejich spolupráce je samozřejmě severský death metal, který v sobě obsahuje potřebné množství melodií, surovosti i chladu. Přiznám se, že takhle k večeru, když bývám už unavený, jsem si "Acanthocyte II: Scorned Life" vždy vychutnal. Nečekal jsem nic a nakonec jsem překvapený. Jednotlivé skladby mě chytly do svých pařátů a už nepustily. Není to nic nového, ani převratného, ale deska je to poctivá a upřímná. Nějak se mi dostala do podvědomí, ani nevím jak. Možná je to tím, že se rád chodím dívat na smradlavou řeku smrti. Jako kulisa k mým toulkám podsvětím, do močálů, ze kterých není návratu, se nahrávka osvědčila. Co se týká obalu, zvuku a celkového provedení, tak pánové odvedli dobrou práci. Můžu se tak soustředit na jednotlivé motivy. Je mi jasné, že spoustě fanouškům bude album připadat velmi podobné jiným, na kterých se Rogga podílel, ale zrovna CATACOMB patří rozhodně k tomu lepšímu, co za poslední roky vydal. Občas na povrch vypluje mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Chodím sem k řece každý den brzy ráno. Nejhorší to bývá před bouřkou. Zápach rozkládajícího se těla. Temná a chladná atmosféra. Přemýšlím, jak si zemřela a když na mě otočíš svoji tvář, jsem vyděšený jako ty. Stalo se tu něco zlého, tvé polámané kosti to potvrzují. Vypadáš jako příšera z jiného světa. Prokletá a shnilá. Bažiny vydaly další ze svých svědectví. Staroškolský death metal, po okraj narvaný severským chladem a temnotou! 


Asphyx says:

Occasionally, a corpse in a significant stage of decomposition will surface. I come here to the river every day early in the morning. It's worst before a storm. The smell of decomposing flesh. Dark and cold atmosphere. I think about how you died, and when you turn your face to me, I'm as scared as you are. Something bad happened here, your broken bones confirm it. You look like a monster from another world. Cursed and rotten. The swamps have given another of their testimonies.

Rogga Johansson has a clear signature that he applies to a plethora of bands. I confess that even I, who crawl in every dark corner, had no idea about this pack. Yet this year the gentlemen are releasing their third full-length album and have one demo to their credit. If you like cold melodies, rolling stinking river and restless, morbid atmosphere, don't hesitate a moment. You will be satisfied.


You might argue that you've heard a lot of themes from Rogga before. And you'd be right. It always depends a lot on who this maniac puts together, which musicians assist him. This time it's bassist Peter Svensson, who is also involved in a large number of bands, and drummer Lars Demoké (FURNACE). The result of their collaboration is of course Nordic death metal that contains the necessary amount of melody, rawness and coldness. I admit that I always enjoy "Acanthocyte II: Scorned Life" this way towards the evening when I tend to be tired. I wasn't expecting anything and I'm surprised in the end. The individual tracks grabbed me in their claws and never let go. It's nothing new or groundbreaking, but the record is honest and sincere. Somehow it got into my subconscious, I don't even know how. Maybe it's because I like going to see the stinking river of death. As a backdrop to my wanderings through the underworld, into the swamps of no return, the record works well. As far as the cover art, sound and overall performance are concerned, the gentlemen have done a good job. I can concentrate on the individual themes. I realize that many fans will find the album very similar to others Rogga has been involved with, but CATACOMB in particular is definitely one of the better albums he has released in recent years. Occasionally a corpse in a considerable state of decay surfaces. I come here to the river every day early in the morning. It's worst before a storm. The smell of decomposing flesh. Dark and cold atmosphere. I think about how you died, and when you turn your face to me, I'm as scared as you are. Something bad happened here, your broken bones confirm it. You look like a monster from another world. Cursed and rotten. The swamps have given another of their testimonies. Old school death metal, filled to the brim with Nordic cold and darkness!


Tracklist:
01. Teratoma 
02. The Voiddeath 
03. Scorned Life 
04. Hammer of Evolution 
05. Thalassemia 
06. At Night It Hunts 
07. Lymphoblastic Leukemia 
08. Cryptomnesia 
09. Shadow & Bone

band:
Rogga Johansson - guitars & vocals
Peter Svensson - bass
Lars Demoké - drums

pátek 16. srpna 2024

Recenze/review - SPIRAL GRAVE - Ill Repute (2024)


SPIRAL GRAVE - Ill Repute
CD 2024, Argonauta Records

for english please scroll down

Všichni zůstali stát jako tichý stín. Nikdo nedýchal, neusmíval se. Uzavřeni ve svých ulitách jsme přemýšleli, kdy přijde smrt. Na povrch vylezly ty nejzvrhlejší lidské pudy. Temnota zase jednou zvítězila. Sedával jsem osamocený venku, na zakouřené terase a sledoval, jak svět pomalu umírá.

Doomová kapela SPIRAL GRAVE, mimo jiné složená z muzikantů IRON MAN a LORD, na svém letošním albu vzpomíná na ponurou atmosféru nekonečných dní covidu. Je to doom metal, ohlodaný až na kost. Naléhavý, zahalený do černého dýmu, smutný i bolestivý. Jako současná podivná doba. 


Jasně, muzika, kterou tihle staří bardi hrají, je pro dnešního posluchače již značně opředena pavučinami. Jenže přátelé, já z ní stále cítím obrovskou sílu a energii. Heavy riffy, ostrý vokál, utíkající bicí, ale hlavně pochmurné nálady, které se vznášejí celým albem jako memento. Pod povrchem pobublávající drive a syrovost. Mám tenhle starý, pravěký doom metal hrozně rád. Kdysi dávno (ano taky už nějakou tu zimu pamatuji), jsem hltal desky od CANDLEMASS, SAINT VITUS, BLACK SABBATH, PENTAGRAM a pokaždé, když slyším podobné nahrávky, jako je "Ill Repute", tak se s chutí vracím po časové ose zpět. Není to ale jenom o nostalgii, nenechte se mýlit. Naopak, užívám si i teď, když je svět úplně jiný. SPIRAL GRAVE mají navíc velmi dobrý zvuk (Frank "The Punisher" Marchand - producer, engineerimg, Mike Monseur - mastering) a já si tak můžu vychutnat jednotlivé nápady. A že jich není málo. Poslouchám album už nějaký čas, rád se k němu vracím a raději jen tak sedím, dívám se z okna na ulici, než abych psal slova. Vždycky jsem chtěl mít na svých stránkách podobné nahrávky, protože je v nich i kus mě samotného, mých kořenů. Jsou opravdové a uvěřitelné. Jako samotná Smrt. Otevírám další knihu, ale nemůžu se soustředit na čtení. Raději přidávám hlasitost a čekám, až se pořádně setmí. Až spadnou mraky na zem a všichni zůstanou stát jako tichý stín. Nikdo nebude dýchat, usmívat se. Uzavřeni ve svých ulitách budeme přemýšlet, kdy přijde smrt. Na povrch vylezou ty nejzvrhlejší lidské pudy. Temnota zase jednou zvítězí. Ano, jsem zde správně, tahle hudba koluje i v mých žilách. Doom metalový opus, který vás nahlodá zevnitř! Beznaděj všedních dní!


Asphyx says:

They all remained standing like silent shadows. No one breathed, no one smiled. Locked in our shells, we wondered when death would come. The most depraved human instincts came to the surface. Once again, the darkness had triumphed. I sat alone outside on the smoky terrace and watched the world slowly die.

Doom band SPIRAL GRAVE, composed of musicians from IRON MAN and LORD, among others, recalls the gloomy atmosphere of the endless days of the cover on their album this year. It's doom metal, gnawed to the bone. Urgent, shrouded in black smoke, sad and painful. Like the strange times of today. 


Of course, the music these old bards play is already very much shrouded in cobwebs for today's listener. But my friends, I still feel a great power and energy from it. Heavy riffs, crisp vocals, running drums, but most of all a somber mood that floats through the whole album like a memento. The drive and rawness bubbling under the surface. I love this old, primeval doom metal. Once upon a time (yes I remember that winter too), I devoured records by CANDLEMASS, SAINT VITUS, BLACK SABBATH, PENTAGRAM and every time I hear similar records like "Ill Repute" I go back in time with gusto. But it's not just about nostalgia, make no mistake. On the contrary, I enjoy it even now, when the world is completely different. SPIRAL GRAVE also have a very good sound (Frank "The Punisher" Marchand - producer, engineerimg, Mike Monseur - mastering) and I can enjoy the individual ideas. And there are not few of them. I've been listening to the album for some time now, I like to come back to it and I'd rather just sit looking out the window at the street than write the words. I've always wanted to have recordings like this on my site because there's a piece of myself, my roots, in them. They're real and believable. Like Death himself. I'm opening another book, but I can't concentrate on reading. I'd rather turn up the volume and wait for it to get really dark. When the clouds fall to the ground and everyone stands like a silent shadow. No one will breathe, no one will smile. Locked in our shells, wondering when death will come. The most depraved human instincts will come to the surface. The darkness will prevail once more. Yes, I'm right here, this music runs through my veins. A doom metal opus that will eat you up from the inside! The despair of everyday life!



Album tracklisting:
1. Watching >From the Sky
2. Eulogy for Queen City (21502)
3. My Angel Comes Tonight
4. The Death of Ronnie M.
5. Lungful of Blood
6. Ill Repute
7. (Raising the) Chalice
8. To Stare Down God

SPIRAL GRAVE:
Screaming Mad Dee: voice
Willy Rivera: guitar
Louis Strachan: bass
Jason “Mot” Waldmann: drums

KNIŽNÍ TIPY - Tajemství červa - Robert Bloch (1981)


Tajemství červa - Robert Bloch
1981, Smrtihlav

Pamatuji, že byl sychravý podzim, léta páně 1997. Otec od nás odešel a spousta kamarádů z koleje to vzdala. Někteří šli raději na vojnu, jiným se povedlo sehnat modrou knížku. Nemít svoji holku, asi bych se do Boleslavi taky vrátil. Najednou jsem neměl nikoho, s kým bych pokecal o muzice, ani o knihách. Možná jsem měl trošku deprese, nevím, tenkrát to nikdo neřešil. Byl jsem ale smutný. Na chalupě mě čekala práce a pršelo. Bylo šedivo a kolem vagónů se proplétaly provazy deště. Podvozek klapal do rytmu a do Turnova to bylo ještě pěkně daleko. Poslední peníze jsem dal včera za pivo a zbylo mi jen na cestu a 52,- korun českých jsem dal v antikvariátu za Tajemství červa. Nejsem rád sám a fantazie mi pracuje na plné obrátky. Máma je na chalupě bez auta, to si pamatuji přesně, protože jdu potom v noci mokrý spoustu kilometrů do kopce. Jsem knihou pohlcen a za každým rohem vidím přízraky. Mám zrovna období H.P. Lovercafta a Alana Edgara Poea. Patřím k těm, kteří si na přednáškách čtou a pak se usmívají na ošklivé spolužačky, aby mě nechaly okopírovat poznámky.

Vlak zastaví v Tanvaldu a já si dám límec kolem krku. Stejně jsem mokrý během chvíle. Knihu mám v batohu, v igelitové tašce. Aby nepromokla. Už jsem četl několik povídek a hodně nad nimi přemýšlím. Rozhodně víc, než nad učením, které jsem si s sebou vzal také. Škoda, že nemohla blondýna se mnou. Byl bych veselejší. Jenže není a tak jdu, co noha nohu mine. Mám hlad, je mi zima a zažívám veškeré nepohodlí. Malá kaple na rozcestí by mohla být klidně součástí příběhu. Jsem jako starý učenec, který objevil ve spisech další mytologii. Ožívají přede mnou příšery, štěkající pes v dálce je bestií ze záhrobí. Leknu se, když rozšlápnu omylem šneka. Mám dvě možnosti, buď zkratkou po hřebenech a lesem a nebo po asfaltu. Bojím se aut a náklaďáků, nechci skončit v příkopu. Mámě jsem psal před dvěma týdny dopis, že přijedu. Od té doby jsme netelefonovali, nevěděl jsem nic. V některých vilách se svítí jenom málo, jiné jsou tiché. Možná ukrývají ve sklepích svá tajemství. Robert Bloch je již nějakou dobu můj oblíbený autor. Měl jsem štěstí, že mi mladá prodavačka knížku schovala. Tak trošku ji závidím. Nevím, kolik se bere v antikvariátech, ale nemáme ještě rodinu, tak si naivně představuji, že bych třeba jednou, nějaké knihkupectví? 

Už jsem myslela, že nepřijedeš, přivítá mě máma a ihned staví na plotnu čaj. Přiloží několik polínek, aby to mělo tah a naleje mi do hrníčku i rum. Dělala to tak její máma, její babička. Namaže mi chleba tvarohem a já všechno sním jako kdybych týden nejedl. To je skoro pravda. Jak je, co a jak se máš, vyřešíme mezi chlebem a dalším chlebem. Připadá mi nějaká smutná. Na jednu stranu je super, že už je otec pryč, na druhou zůstala na všechno sama. Potom jde nahoru spát a já si rozsvítím lampičku. Musím z ní otřít prach, protože cítím spáleninu. Přiložím to kamen, sednu si do křesla po dědovi a otevřu další stránku. Nejvíc se mi líbily povídky Bůh bez tváře, Černokněžníkův drahokam a Nepopsatelné zásnuby. Potkám vesmírné ghůly, zaprodám svoji duši ďáblu. Jsem ve starém Egyptě, v Mezopotámii. Někdy je to těžké čtení, občas se trošinku ztrácím, některé kapitoly čtu raději dvakrát. Je mi dvacet, mozek mám jako houbu a nasávám spoustu informací, které si pak pamatuji celý život. Ano, Tajemství červa patří ke knihám, které mě hodně ovlivnily. Byl jsem správně nasměrován.

Původně jsem chtěl vše zopakovat. Jenže počasí mi nepřálo. Uběhlo tolik let. Na podzim mi bude padesát a knížka je už značně zažloutlá. Přesto nebo právě proto jsem po ní sáhl. Nepršelo, bylo vedro k nevydržení. Celý den jsem se proplachoval vodou, cvičil jsem, všude chodil pěšky, plaval i jezdil na kole. Padal jsem na hubu vedrem, abych si večer sedl a znovu se po letech začetl. Tohle vám doporučuji. Já s tím začal za covidu a dobře jsem udělal. Číst knížky, které vás kdysi bavily a zkusit si, jestli mají stejnou sílu jako kdysi. Poslouchal jsem k tomu novou desku MY SILENT WAKE a protože doom metal si dávám ke čtení poměrně často, moje mysl se začala zase jednou vznášet. Opustila moje tělo, byl jsem najednou zase mladý, někde ve studeném kupé, uprostřed ničeho. Na severu, v lesích a dešti. Říkám mezi kapitolami své manželce, pamatuješ tenkrát, jak jsem jel na chalupu? Neměl jsem moc peněz a četl jsem Tajemství červa? Pamatuje si to, protože jsem nějakou dobu o ničem jiném nemluvil. Usmějeme se na sebe, pohladím ji po tváři a zeptám se, jestli něco nepotřebuje. Řekne, že ne a že už mám jít. Má totiž rozečtenou svoji knihu ze staré Vídně.

Robert Bloch napsal také slavné Psycho. Je přesně tím druhem autora, který umí budovat napětí. Vždycky mě fascinovali lidé, kteří se pokoušeli odhalit ta největší tajemství lidské existence. Poslední roky přemýšlím čím dál tím častěji, kde se v nás bere temnota? Proč jsme někdy smutní a nevíme proč? Proč lidé ujíždějí od nehod, proč týrají své děti? Možná je v nás něco starodávného, zlého, temného a špinavého. Pokud máte rádi tenhle styl, tak je Tajemství červa doslova povinností. Líbit by se mohlo ale i ostatním. Za mě se jedná o skvělou sbírku povídek. Před chvílí hlásili 35 stupňů ve stínu. Když čtu tyhle řádky, tak mě často mrazí. Děkuji za pozornost a opatrujte se. Přeji hezký den. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dvacet povídek z pera autora proslulého Psycha, který na počátku své literární kariéry psal kratší prózy v duchu H. P. Lovecrafta. Základ sborníku tvoří příběhy z třicátých let minulého století, jež vycházely na stránkách časopisu Weird Tales. V nich Bloch zvolna se rozvíjející lovecraftovskou mytologii obohatil o nový prvek – tajuplný svazek Tajemství červa (De Vermis Mysteriis), dnes již nedílnou součást tohoto kulturního fenoménu.

Hrdiny Blochových příběhů jsou často učenci, cestovatelé a dobrodruzi, kteří se navzdory všem rizikům snaží odhalit ta největší tajemství lidské existence.

Rané atmosférické texty doplňuje několik delších barvitých a svižnějších prací z let čtyřicátých a padesátých a celek tvoří makabrózní kompendium, které by si neměl nechat ujít žádný milovník temné fantastiky první poloviny 20. století.

S předmluvou Roberta M. Price a doslovem Lina Cartera.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 15. srpna 2024

Recenze/review - MONUMENT OF MISANTHROPY - Vile Postmortem Irrumatio (2024)


MONUMENT OF MISANTHROPY - Vile Postmortem Irrumatio
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Když budete poslouchat jeho vyprávění pečlivě, bude na vás působit až uklidňujícím dojmem. Všechna ta zvěrstva která spáchal, vám budou připadat samozřejmá. Jenže tomu tak není. Jedná se o jednu z nejzvrácenějších zrůd, která kdy chodila po tomto světě. Rakouští MONUMENT OF MISANTHROPY vás vezmou na dlouhý výlet do temnoty, do mysli jednoho z nejšílenějších sériových vrahů. Ed Kemper. Vysoký a chytrý obr, který děsil v první polovině sedmdesátých let Kalifornii.

Téma textů jsme tímto probrali a pojďme k hudbě samotné. Ta je také zajímavá a perfektně sedne k samotnému obsahu. Brutální, velmi dobře zahraný death metal, se spoustou surových momentů, s krvavým otiskem a hlubokou bolestivou stopou, která po hudbě zůstane. Berte a nebo nechte být, tohle je album není pro slabé povahy. 


Kapela působí na scéně od roku 2010 a letošní počin je jejím třetím dlouhohrajícím albem. Přiznám se, že mě pánové zaujali i na několika koncertech, které jsem navštívil. Pokaždé se jednalo o surový a morbidní zážitek, o přesně seřízený stroj na zabíjení. Myslím si, vím to, že se jim podobnou temnou a chladnou atmosféru povedlo přenést i na novinku. Vždycky bývá šokující, když potkáte milého a hodného chlápka, co se rád a často směje. Nevíte, že má ve sklepě spoustu šílených tajemství. Doporučuji vám si poslechnout "Vile Postmortem Irrumatio" po shlédnutí několika dokumentů o Edu Kemperovi. Vše se vám potom spojí v jedno a zážitek se znásobí. Pánové se volně inspirovali u kapel jako DEPRAVITY, BENIGHTED, CATTLE DECAPITATION, ABORTED, BLOOD RED THRONE, DEEDS OF FLESH, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, SUFFOCATION a dalších maniaků, kteří umí skloubit dohromady surovost, chlad a brutalitu. Rakušané ale mají také svůj masivní a dobře čitelný zvuk i rukopis, parádní stylový obal (Daemorph Art) a hlavně svůj výraz. Dokáží být rychlí, techničtí tak akorát, aby mě to nerušilo a hlavně totálně zničující. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci syrového masa. Za mě osobně nelze jinak, než novou desku doporučit. Zhasněte všechna světla, sedněte si do svého oblíbeného křesla a zapněte play. Najednou se ocitnete v Kalifornii, v jedné místnosti s Edmundem Emilem Kemperem III. Právě zabil svoje prarodiče a vydal se na cestu bez konce. Když budete poslouchat jeho vyprávění pečlivě, bude na vás působit až uklidňujícím dojmem. Všechna ta zvěrstva která spáchal, vám budou připadat samozřejmá. Jenže tomu tak není. Jedná se o jednu z nejzvrácenějších zrůd, která kdy chodila po tomto světě. Brutální, technický death metal, který vás roztrhá na kusy! Děsivý výlet do zvrácené lidské mysli!


Asphyx says:

If you listen to his narrative carefully, it will have a calming effect on you. All the atrocities he committed will seem obvious. But they're not. This is one of the most depraved monsters to ever walk this earth. Austria's MONUMENT OF MISANTHROPY take you on a long journey into the dark mind of one of the most insane serial killers. Ed Kemper. The tall, smart giant who terrified California in the first half of the 1970s.

With that said, let's move on to the music itself. It's also interesting and fits the content perfectly. Brutal, very well played death metal, with lots of raw moments, with a bloody imprint and a deep painful trace that remains after the music. Take it or leave it, this is an album not for the faint of heart. 


The band has been on the scene since 2010 and this year's release is their third full-length album. I must admit that I was impressed by the gentlemen at several concerts I attended. Each time it was a raw and morbid experience, a precisely tuned killing machine. I think, I know, that they have managed to bring a similar dark and cold atmosphere to the new album. It's always shocking when you meet a nice and kind guy who likes to laugh a lot. You don't know he's got a lot of crazy secrets in his basement. I recommend you listen to "Vile Postmortem Irrumatio" after watching several documentaries about Ed Kemper. It all comes together and the experience is multiplied. The gentlemen were loosely inspired by bands such as DEPRAVITY, BENIGHTED, CATTLE DECAPITATION, ABORTED, BLOOD RED THRONE, DEEDS OF FLESH, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, SUFFOCATION and other maniacs who know how to combine rawness, coldness and brutality together. But the Austrians also have their massive and easy to read sound and handwriting, a cool stylish cover (Daemorph Art) and most importantly their expression. They can be fast, technical just enough to not distract me and most importantly totally devastating. If you like this style, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of raw meat. For me personally, I can't recommend the new album. Turn off all the lights, sit back in your favorite chair and put it on play. Suddenly you're in California, in the same room as Edmund Emil Kemper III. He just killed his grandparents and went on a journey with no end in sight. If you listen carefully to his story, it will have a calming effect on you. All the atrocities he committed will seem obvious. But they're not. This is one of the most depraved monsters to ever walk this earth. Brutal, technical death metal that will tear you apart! A terrifying trip into the twisted human mind!



about MONUMENT OF MISANTHROPY on DEADLY STORM ZINE:




Track Listing -
1. First Time It Makes You Sick To Your Stomach
2. How To Make A Killer
3. The Atascasdero Years
4. Hits One And Two
5. Why Did You Keep Their Heads
6. Manipulating The Experts
7. Vile Postmortem Irrumatio
8. The Devil's Slide
9. Oh, I Suppose You're Gonna Want Sit Up And Talk All Night Now
10. A Nice Beheading For MoM
11. Pueblo Paranoia
12. Your Treachery Will Die With You

Line up -
George “Misanthrope” Wilfinger - Vocals
Julius Kössler (Spire of Lazarus) - Lead guitars
Joe Gatsch - Lead guitars
Raphael Hendlmayer - Bass

Eugene Ryabchenko (Fleshgod Apocalypse) - Studio session drums

Artwork by Daemorph Art (The Last of Lucy, Cutterred Flesh)

Recenze/review - MAYHEMIC - Toba (2024)


MAYHEMIC - Toba
CD 2024, Sepulchral Voice Records

for english please scroll down

Usmála se na mě a řekla mi, abych se napil. Nešlo odmítnout. Musela být kdysi moc hezká. Teď jí z obličeje odpadávalo maso a z pusy jí lezli smradlaví červi. Přesto na ní bylo něco moc přitažlivého. Napil jsem se zkažené krve a odložil sklenici na víko od rakve. Už jsme tu spolu dlouhou dobu. Pohřbeni zaživa posloucháme jenom hudbu, která se nám líbí, která nám koluje v žilách. Kombinace blacku a thrash metalu mi dělala vždy velmi dobře na mé prokleté duši.

MAYHEMIC pocházejí z Chile, odkud mimochodem poslední dobou slýchávám velké množství dobrých kapel. Datum založení - 2018 a když se podíváte, v jakých dalších smečkách pánové hrají, zjistíte, že je chilská scéna velmi provázaná. Nicméně, jedná se o dlouhohrající debut, který mě ihned přikoval na zeď. 


Chilané vás vezmou po časové ose zpět, do časů kdy pódiím vládly kapely jako KREATOR, SODOM, POSSESSED, NIFELHEIM, DESASTER, PROTECTOR, MERCILESS, SEPULTURA, NECRODEATH. Zde by moje definice vlastně mohla skončit. Jenže to by museli být pánové jenom dnes tolik častou kopií věcí minulých. Určitým pohledem tomu tak je, jenže dnes se tomu nevyhnete. Mě zaujala tahle deska hlavně tím, že je zahraná od srdce, uvěřitelně. MAYHEMIC se s tím moc nepářou, ale nezapomínají ani na chladné a podmanivé melodie. I já, starý prašivý pes musím uznat, že se skladby velmi dobře poslouchají, že má album parádní řezající zvuk (Sebastián Puente), že je obal opravdovým a zajímavým uměleckým dílem. Zkrátka a dobře, zafungoval u mě zase jednou klasický přístup. Sedl jsem si v pokoji, postupně přidával hlasitost, abych nakonec dostal velkou chuť na porcování syrového masa. Byl jsem stržen energií, nemohl jsem zůstat v klidu. "Toba" je albem, které se mi ihned dostalo do krve. Je divoké, devastující, nezapomíná se ani na syrové melodie. MAYHEMIC jsou jako smečka rozzuřených psů, kteří vás roztrhají na kusy. Tuhle muziku musíte mít v sobě, ve svých srdcích, v podvědomí. Musíte do ní dát všechno. Teprve potom vyniknou všechny její odstíny. Pánové všechno tohle umí a přidávají ještě něco navíc. Kus sebe samých. Mrzí mě snad jenom jediné. Rád bych je viděl na koncertě, dal nějaké to pivo a skočil si z pódia. Hergot, tohle album fakt řeže jako čerstvě nabroušený skalpel. Napil jsem se zkažené krve a odložil sklenici na víko od rakve. Už jsme tu spolu dlouhou dobu. Pohřbeni zaživa posloucháme jenom hudbu, která se nám líbí, která nám koluje v žilách. Black thrash metalová bouře ze starých prašivých márnic! Divoká jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

She smiled at me and told me to take a drink. I couldn't refuse. She must have been very pretty once. Now the flesh was falling off her face and stink worms were crawling out of her mouth. Still, there was something very attractive about her. I took a sip of the tainted blood and set the glass down on the coffin lid. We've been together a long time. Buried alive, we only listen to the music we like, the music that runs through our veins. The combination of black and thrash metal has always done my damn soul a world of good.

MAYHEMIC are from Chile, where I've been hearing a lot of good bands from lately by the way. The date of foundation - 2018 and if you look at what other packs the gentlemen play in, you will find that the Chilean scene is very cohesive. However, this is a long-playing debut that immediately had me pinned to the wall. 


Chileans will take you back in time, to the days when bands like KREATOR, SODOM, POSSESSED, NIFELHEIM, DESASTER, PROTECTOR, MERCILESS, SEPULTURA, NECRODEATH ruled the stages. Only it would have to be the gentlemen just a copy of things past so common today. In some ways they are, it's just that you can't avoid it today. What attracted me to this record is that it is played from the heart, believably. MAYHEMIC don't mess with it too much, but they don't forget the cool and captivating melodies either. Even I, an old mangy dog, have to admit that the songs are very easy to listen to, that the album has a great cutting sound (Sebastián Puente), that the cover is a real and interesting work of art. In short, the classical approach worked for me once again. I sat down in my room, gradually turning up the volume to finally get a big craving for carving raw meat. I was overwhelmed with energy, I couldn't stay still. "Toba" is the album that immediately got into my blood. It's ferocious, devastating, not forgetting the raw melodies. MAYHEMIC are like a pack of rabid dogs that will tear you apart. You have to have this music in you, in your hearts, in your subconscious. You have to give it your all. Only then will all the shades come out. The gentlemen do all that and then add a little something extra. A piece of themselves. I have one regret. I'd love to see them in concert, have a beer and jump off the stage. Damn, this album really cuts like a freshly sharpened scalpel. I drank the bad blood and put the glass on the lid of the coffin. We've been together a long time. Buried alive, we only listen to the music we like, the music that runs through our veins. Black thrash metal storm from the old dingy morgues! A wild ride straight to hell!


Tracklist:
01. Kollarbone Crushed Neanderthal
02. Extinction & Mystery
03. Valley of the Tundra
04. Triumph Portrait
05. Eschatological Symphony
06. Hazardous Prowler
07. Olduvai’s Lullaby
08. Toba

band:
-Doom: Guitars / Vocals
-Noctumbra: Guitars
-Magelis: Bass Guitar
-Leviathan: Drums

středa 14. srpna 2024

Info - MEAN MESSIAH vyráží na podzimní turné!


MEAN MESSIAH vyráží na podzimní turné!

Česká prog-industrial metalová kapela Mean Messiah oznamuje nové datumy své odložené IN INFINITE ILLUSION 2024 TOUR. Podzimní turné začne 26. září v Kolíně a bude mít celkem šest zastávek:

26.9. Kolín - Městský společenský dům (Destroy!, Symbtomy)

28.9. Krnov - Kofola Music Club (Discordant)

3.10. Brno - Melodka (Destroy!, Critical Acclaim)

5.10. Dresden - [De] Skullcrusher (Festival Show)

9.10. Praha - Rock Café (Destroy!, Tortharry) + křest alba

10.10. Plzeň - Pod Lampou (Destroy!)


Mean Messiah na koncertních zastávkách doprovodí mladá nadějná kapela Destroy!, dále pak Tortharry, Symbtomy a Critical Acclaim.




Kapela má za sebou po tříleté odmlce velký návrat. Nejprve na jaře loňského roku frontman kapely Dan Friml spojil síly s bubeníkem Milošem Meierem (Dymytry, Drumming Syndrome) a baskytaristkou Lenkou Čechovou, aby pak s nimi nahrál album In Infinite Illusion, které vyšlo letos 29. února, a které sklízí velmi kladné recenze v Čechách i v zahraničí. Kapela vydání alba podpořila dvěma klipy FIRE a I SEE BLACK, oba jsou k vidění na YouTube kanálu MEAN MESSIAH.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine