DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 9. srpna 2024

Recenze/review - DEVOURER - The Wicked Ones (2024)


DEVOURER - The Wicked Ones
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Zavřete dveře, prosím. Aby sem nepronikl ani paprsek světla. Sedíme několik metrů v podzemí. U kamenného oltáře. Připravujeme půlnoční rituál. Oběť máme již dávno zavřenou v kleci. Pentagramy jsou nakresleny a září rudě do tmy. Oheň je  zapálen a nůž, kterým prořízneme hrdlo, je nabroušen. Chybí nám už jenom nějaká hudba, která dokreslí pochmurnou a děsivou atmosféru. Chvilku se přehrabuji ve staré rakvi, abych nakonec zvolil nové album švédských DEVOURER. 

Kdo sledujete tuhle smečku dlouhodobě, tak moc dobře víte, že hraje surový, chladný a temný black metal, který je nasáklý zkaženou krví. Od minulé nahrávky došlo k několika personálním změnám a nakonec zůstali pouze John a Oksana Falk, kteří jsou nově podepsáni pod veškerou hudbou i texty. Pro fanoušky to znamená jednu zásadní změnu, za mikrofon se postavila Oksana a nahradila Fredrika Håfa. Přiznám se, že jsem si musel trošku zvykat, ale musím rovnou napsat, že se mi její jedovatý a surový hlas líbí. Hudebně potom kapela pokračuje ve své cestě, která směřuje, jak jinak, rovnou do pekla.


Skladby se kolem mě nejdřív plazily jako jedovatí hadi. Postupně se mi dostávaly do žil, až se nakonec staly mojí součástí. Nechával jsem je na sebe působit, abych si nakonec potvrdil, že na mě nejvíc fungovaly v temné noci. Pokaždé jsem si sedl do sklepa, zhasnul jsem všechny světla a postupně jsem přidával hlasitost. Najednou se přede mnou začaly odehrávat děsivé příběhy, noční můry, ze kterých se nikdy neprobudíte. Skladby jsou napsány velmi naléhavě, je v nich obsaženo velké množství černé energie, chladu a nahrubo nasekané tmy. Základem je severský black metal, spíše syrovější, ale zazní i odkazy na prašivý death metal. Jednotlivé motivy se valí nekompromisně dopředu, démoni se kývají souhlasné do rytmu, oheň syčí nenávistí. Po formální stránce bylo splněno vše, co si podobné nahrávky žádají. Zvuk je mrazivý a tradičně živočišný, obal dává jasně na srozuměnou, co se na albu odehrává. Autorem je Vladimir Rychkov a musím rovnou dodat, že mě motiv opravdu zaujal. Nejdřív jsem si myslel, že mi bude trošku chybět živý bubeník, ale nakonec musím říct, že programované bicí dodávají desce na strojové chladnosti. Jako bych opustil své tělo a díval se odněkud z jiné dimenze na starodávný okultní rituál. Zajímavé jsou také texty, které nejsou jen obyčejnou výplní, jak tomu často bývá, ale mají smysl, nápad a zanechávají po sobě správnou nihilistickou stopu. "The Wicked Ones" je album, které je určeno pro všechny, kteří mají rádi, když se k black metalu přistupuje trošku jinak. Lehce progresivně, někdy i technicky. Je to hodně jedovatý koktejl, který chce čas a klid. Nejlépe chladnou kobku a několik nemrtvých, abyste si ji vychutnali naplno. Syrový, zničující black metal, rituál pro všechny démony! Budete spáleni pekelným plamenem!


Asphyx says:

Close the door, please. Don't let a ray of light in. We're sitting a few meters underground. By the stone altar. We're preparing the midnight ritual. The victim is already locked in a cage. The pentagrams are drawn and glow red in the dark. The fire is lit and the knife we'll use to cut the throat is sharpened. All we need is some music to add to the gloomy and eerie atmosphere. I rummage through the old coffin for a while to finally choose the new album by Swedish DEVOURER. 

If you've been following this pack for a long time, you know very well that they play raw, cold and dark black metal that's soaked in corrupted blood. There have been a few personnel changes since the last record and in the end only John and Oksana Falk remain, who are now signed to all the music and lyrics. For fans this means one major change, Oksana has stepped behind the microphone and replaced Fredrik Håf. I'll admit that it took a bit of getting used to, but I have to write straight away that I like her venomous and raw voice. Musically, the band continues its journey, which is heading, as it were, straight to hell.


At first the songs slithered around me like poisonous snakes. Gradually, they got into my veins, and finally they became part of me. I let them work on me, only to find that they worked best on me in the dark of night. Each time I sat down in the basement, turned off all the lights and gradually turned up the volume. Suddenly, scary stories began to play out in front of me, nightmares that you never wake up from. The songs are very urgently written, there's a lot of black energy, coldness and coarsely chopped darkness. The base is Nordic black metal, more raw, but there are also references to dusty death metal. The various motifs roll uncompromisingly forward, demons swaying in agreement to the rhythm, fire hissing with hatred. Formally, everything that such recordings demand has been fulfilled. The sound is chilling and traditionally animalistic, and the cover art makes it clear what is happening on the album. The author is Vladimir Rychkov and I must add right away that the motive really caught my attention. At first I thought I would miss the live drummer a little bit, but in the end I have to say that the programmed drums add a machine-like coolness to the album. It's like leaving my body and watching an ancient occult ritual from somewhere in another dimension. Also interesting are the lyrics, which aren't just plain filler, as they often are, but have a meaning, an idea and leave a proper nihilistic trail behind. "The Wicked Ones" is an album for those who like to approach black metal a little differently. Slightly progressive, sometimes even technical. It's a very poisonous cocktail that takes time and calm. Preferably a cool dungeon and a few undead to enjoy it to the fullest. Raw, devastating black metal, a ritual for all demons! You will be burned by the flames of hell!



tracklist:
1. The Wicked Ones, 
2. Spirit of the North, 
3. The Atomic Redeemer, 
4. Fear Incarnate, 
5. Thanatomaniac, 
6. Folly of Two, 
7. Dystopian, 
8. The Crimson Serpents

band:
Oksana Falk - Vocals and bass
John Falk - Guitars and drum programming

All music written by Oksana and John Falk
All lyrics written by Oksana Falk

Recorded, mixed, and mastered by John Falk
Cover artwork by Vladimir Rychkov

KNIŽNÍ TIPY - Mimo těžiště - Jørn Lier Horst , Thomas Enger (2024)


Mimo těžiště - Jørn Lier Horst , Thomas Enger
2024, Kniha Zlín

Vzpomínám na svého dědu a velebím ho do nebes, že kdysi dávno chalupu v Jizerkách koupil. Máme alespoň kam jezdit. Manželka jede se mnou, bez dětí. Vstáváme brzy a máme místenky do Prahy, tak je cesta v pohodě. Sundám v kupé batoh ze zad a z vrchní kapsy vyndám tuhle knížku. Ani si mi neříkal, že si kupoval nového Horsta? Ale říkal, dělám si srandu. Knih k přečtení čeká v řadě mnoho a na těch pár dní, co nám dovolili doktoři vyjet na společnou dovolenou, jich mám několik. Volil jsem naschvál ověřené autory. Úplně před sebou vidím kvetoucí kaštan, ve kterém si nově udělaly hnízdo hrdličky. Sednu si do křesla, zapnu reprák a naladím nějakou dobrou muziku. Každý máme své kouty, ve kterých nám je dobře. 

Občas udělám uff, chci, aby se mě moje žena zeptala, co je? Ale neudělá to, protože je zahrabaná ve své knížce. Kolem utíkají Všetaty, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Turnov a konečně Tanvald. Mám za sebou již spoustu kapitol. Občas nechám oči odpočinout pohledem z okna. Je krásně, příroda je zelená a já zase vyšetřuji s komisařem Blixem a novinářkou Rammovou. Je zavražděna blízká Blixova kolegyně Sofie a následně je unesena jeho dcera. Děj graduje a vzduchem se vznáší smutek a melancholie, poznávací to znamení autorovy tvorby. Alespoň takový z něj mám pocit. Příběh je to opravdu smutný, hodně smutný a není lehké jej rozplést. Mě se vždycky líbil Horstův styl, je velmi blízký realitě. Pracoval kdysi doopravdy na kriminálce a tak jsou jeho knihy reálné a uvěřitelné. Ono, když si vezmete, jak to bývá v opravdovém životě, tak většina vražd JE hodně smutnou záležitostí. Vyústěním něčeho, co bylo dlouhé roky zanícení a hnisalo. Málokdy tomu tak není.

Vylezeme v Tanvaldu a jdeme nakoupit. Táhnu těžké tašky autobusem, který nás vyveze až pod kopec. Poslední metry mě chytají záda, ale nedám se, zatím to pořád jde. Manželka nemůže nic tahat a tak jsem zde já, skoro padesátiletý chlap. Ještě, že se od druhého stupně základky udržuji pravidelně sportem. I tak si musím sednout a u kávy vydechnout. Pomalu vychladnu, otevřeme všechna okna a dovolená může začít. Dáme večer buřty? Jako zamlada? Ne, já bych si dal dýňové pyré a řapíkatý celer, dělám si legraci. Ještě naštípu dříví, aby bylo vše připraveno na večer a pak už jen pár kapitol, než se trošku setmí. Ohně musí hořet do tmy, to je pravidlo. Sedneme si kolem a povídáme si. Jde na nás nostalgická. Probíráme život i spisovatele, kteří nás poslední dobou oslovili. O hodně z nich jsem psal, další mě teprve čekají. Skvělé je, že je pořád co číst a stále se něco děje. Jsem rád, že jsme ještě neustrnuli, jako spousta mých kolegů a známých ve smyčce stereotypu - práce, nákupy, televize a sociální sítě. Lehnout si jdeme brzy, zítra nás čeká výlet.

A tak se ke knize dostanu až večer, s bolavými lýtky a oroseným čelem. Dali jsme si docela do těla, museli jsme opatrně. Ale řeknu vám, není nad to, zdolat nějaký ten kopec s člověkem, kterého máte rád, dát si pivko v hospodě, smát se, dívat se do zeleného a potom přijít, dojíst zbytky a zalézt si zase do křesla pod kaštan. A přestože zacvakne knížku jako první manželka, nechá mě v klidu. Volá dětem, které budou za pár týdnů dospělé. Mají už své kamarády. Uteklo to rychle, co? Vzpomínáme, jak se ještě nedávno batolily kolem kamen. Vydrž chvilinku, zhltnu zbytek vět v Mimo těžiště a pak si musím chvilku sednout. Koukáme na Ještěd, nad kterým zapadá slunce. Musíme všechno chvilku vstřebat, říkáme pokaždé, když něco dočteme. Chce to aspoň půl dne, než se vrhneme na něco dalšího. 

Pokud máte Jørna Liera Horsta rádi, zklamáni určitě nebudete. Osobně mi sice zatím zůstal v hlavě nejvíc jeho Poustevník, ale tenhle příběh si budu určitě také pamatovat pěkně dlouho. Nějak se mi zadřel pod kůži. Nelze jinak, než opět doporučit. Jen si dejte pozor, kniha je opravdu smutná a tragická. Ale také napínavá a zajímavá. Já to beru tak, že si pokaždé začnu ještě víc vážit toho, že ráno vstanu, že svítí slunce, že můžu být aspoň pár dní se svojí milou na chalupě. Předám jí tuhle knihu a přemýšlím nad tím, jak knižní tip sepíšu. Tak asi takhle, nechte si chutnat, přátelé. Děkuji za pozornost a přeji vám hezké léto!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kolegyně je mrtvá a dcera unesena. Pokračování úspěšné série s komisařem Blixem a novinářkou Rammovou. V poklidném pátečním odpoledni je na prahu svého bytu zavražděna Blixova blízká kolegyně Sofie Kovicová. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o promyšlenou likvidaci. Vrah si odnesl i její notebook a spisovou složku s neznámým případem. Celé oddělení se vmžiku pouští do práce a vzápětí přichází další rána – dva muži unesou Blixovu dceru, která se náhodou ocitla ve vrahově blízkosti. Blix je vyloučen z vyšetřování, a tak se rozhodne jednat na vlastní pěst. Emma Rammová je mu však tentokrát spíš přítěží.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 8. srpna 2024

Recenze/review - FULCI - Duck Face Killings (2024)


FULCI - Duck Face Killings
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Když opadl prvotní šok, lidé si začali všechnu tu krev užívat. S napětím četli nové zprávy, vyprávěli si o něm, někteří jej dokonce uctívali. Mladé dívky si představovaly, jak ho potkají v tiché, temné ulici a prořízne jim hrdlo. Nakonec bylo všechno jinak. Rozpoutal nihilistické peklo na zemi. Byl jsem tenkrát malý kluk, když jsem viděl film New York Ripper u staršího kamaráda. Bál jsem jít domů a měl jsem noční můry. Ano, italští brutální death metalisté se opět inspirovali u režiséra, který nese stejné jméno - FULCI.

Když jsem se potom postupně dostal ke kapelám jako MORBID ANGEL, CARCASS, CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, pochopil jsem, že je všechna ta morbidita nadsázka, že krev je falešná a děsivé výkřiky mladých hereček nahrané. Spojení hororových filmů a smrtícího kovu se mi líbí, patří tak nějak k sobě. Jako k mrtvému rakev nebo urna. Italové navíc oba světy spojují velmi elegantně. Nudit se rozhodně nebudete. Film jsem si schválně znovu pustil a potom i desku "Duck Face Killings" (což je mimochodem skvělý název) a opravdu, všechno k sobě sedí perfektně. 


Velmi často si na film vzpomenu, když chodím špinavými ulicemi do práce. V parku se válí divné postavy, některé mají shnilé maso na kostech. Jakoby byli všichni dávno mrtví, přesto ještě trošku žili. Některým místům se vyhýbám, obzvláště těm, kde se stala nějaká hnusná vražda. Se sluchátky na uších poslouchám tohle album a užívám si nejen klasický brutální death metal, ale i všechny ty vložené pasáže. Zazní saxofon, různá intra, ale třeba i rap. Normálně by mi přišla deska spíše roztříštěná, ale ona drží pevně pohromadě. Jednotlivé songy gradují, mají v sobě drive a sílu. Vše se valí kupředu jako čerstvá krev z tepny, kterou právě nějaký maniak prořízl. Lovit sériové vrahy musí být něco šíleného, ale myslím si, že se kapele povedlo vytvořit velmi podobnou atmosféru. Osobně mám raději spíše starší hororové příběhy, fascinuje mě na nich jejich syrovost, opravdovost, upřímnost a již zmíněná nadsázka. Dalo by se také napsat, že to samé se mi líbí i na tvorbě FULCI. Pánové se neberou příliš vážně, ale také odvádějí dobré řemeslo. Bez toho by to koneckonců nešlo. Jasně, po hudební stránce se nejedná o nic nového, ale nijak mi to nevadí. Pro mě je hlavní, že je to masakr, velmi dobře zahraný, že v márnici hnijí další těla, že v ulicích řádí krvelačná bestie. Navíc, a na to prosím nezapomínejme, mě baví nové album opravdu poslouchat. Zkrátka a dobře, novinku "Duck Face Killings" ocení všichni, kteří mají rádi v tomto stylu tradice a spojení s děsivými filmy. Když opadl prvotní šok, lidé si začali všechnu tu krev užívat. S napětím četli nové zprávy, vyprávěli si o něm, někteří jej dokonce uctívali. Mladé dívky si představovaly, jak ho potkají v tiché, temné ulici a prořízne jim hrdlo. Nakonec bylo všechno jinak. Rozpoutal nihilistické peklo na zemi. Brutální gore death metalový příběh jedné krvavé bestie! Hrůza a děs obchází ulicemi!


Asphyx says:

When the initial shock wore off, people started enjoying all the blood. They read the news with excitement, told stories about him, some even worshipped him. Young girls imagined meeting him in a quiet, dark street and having their throats slit. In the end, everything was different. He unleashed nihilistic hell on earth. I was a little boy at the time when I saw the movie New York Ripper at an older friend's house. I was afraid to go home and had nightmares. Yes, the Italian brutal death metallers were once again inspired by the director who bears the same name - FULCI.

Then, when I gradually got to bands like MORBID ANGEL, CARCASS, CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, I understood that all the morbidity was an exaggeration, that the blood was fake and the terrifying screams of the young actresses were staged. I like the combination of horror films and death metal, they kind of belong together. Like a coffin or an urn. The Italians also combine the two worlds very elegantly. You won't be bored. I purposely re-watched the film and then the "Duck Face Killings" album (which is a great title, by the way) and really, everything fits together perfectly.


I think of the film very often when I walk the dirty streets to work. There are strange characters in the park, some with rotten flesh on their bones. It's like they're all long dead, yet still a little bit alive. Some places I avoid, especially those where there's been a nasty murder. With headphones on I listen to this album and enjoy not only the classic brutal death metal, but all the embedded passages. There's saxophone, various intros, and even rap. Normally I would find the album rather fragmented, but it holds together tightly. The individual songs graduate, they have drive and power. Everything rolls forward like fresh blood from an artery that some maniac just cut through. Hunting serial killers must be something crazy, but I think the band has managed to create a very similar atmosphere. Personally, I tend to prefer older horror stories, what fascinates me about them is their rawness, sincerity and the aforementioned hyperbole. One could also write that I like the same thing about FULCI's work. The gentlemen don't take themselves too seriously, but they also do good work. It wouldn't work without that, after all. Sure, musically it's nothing new, but I don't mind. For me, the main thing is that it's a massacre, very well acted, that there are more bodies rotting in the morgue, that there are bloodthirsty beasts rampaging through the streets. Plus, and please let's not forget this, I really enjoy listening to the new album. In short, the new "Duck Face Killings" will be appreciated by all those who like the tradition in this style and the connection with scary movies. Once the initial shock wore off, people started to enjoy all the gore. They eagerly read the news, told stories about it, some even worshipped it. Young girls imagined meeting him in a quiet, dark street and having their throats slit. In the end, everything was different. He unleashed nihilistic hell on earth. A brutal gore death metal tale of one bloody beast! Horror and terror is sweeping the streets!


Recenze/review - FULCI - Tropical Sun (2019):


TRACKLIST
01. Vile Butchery
02. A Blade In The Dark
03. Fucked with a Broken Bottle
04. Morbid Lust
05. Maniac Unleashed
06. Knife
07. Slashereality
08. Human Scalp Condition
09. Duck Face Killings
10. Rotten Apple
11. Sadistic Murder
12. Lo Squartatore
13. Stabbed, Gutted and Loved
14. Il Miele Del Diavolo


LINE-UP
Dome Diego - Guitar
Fiore Stravino - Vocals
Ando Ferraiulo - Guitar
Klem Diglio - Bass
Edo Nicoloso - Drums

Recenze/review - CONSTRUCT OF LETHE - A Kindness Dealt In Venom (2024)


CONSTRUCT OF LETHE - A Kindness Dealt In Venom
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Někdy si připadám jako mladý Alex z Mechanického pomeranče. Zavřený ve svém pokoji utíkám před hromadou informací, které se na mě valí za všech stran. Straním se lidí, mizím do podzemí, zhasínám všechna světla a poslouchám hudbu, která je jiná, odlišná, něčím zajímavá. Umírám a znovu se rodím, abych nakonec znovu vstal a bojoval za alespoň kousek normálního světa. Američtí CONSTRUCT OF LETHE jsou přesně tím druhem kapely, na jejichž nahrávky musíte mít čas, ticho a plně se soustředit. 

Letos pánové vydávají své třetí dlouhohrající album, které je po okraj narvané zajímavými melodiemi. Jedná se o jedovatý koktejl, umíchaný ze surového death metalu, industrialu, blacku, ambientu. Zkrátka a dobře, pro poslech potřebujete mít mysl otevřenou a alespoň nějakou dávku fantazie. 


Ve skladbách je něco neklidného, co lze velmi těžko popsat slovy. Připomíná mi to dlouho zanícenou ránu, která tepe a pálí. Žhne a chladí zároveň. Rozerve vás zevnitř, jako nějaký krvelačný červ. Myslím si, že tentokrát nemá cenu tvorbu kapely k někomu přirovnávat. Jejich muzika je natolik zvláštní a svým způsobem originální, že by má slova byla zbytečná. Zmíním snad jenom pár odkazů na MORBID ANGEL, možná i CADAVER. Co se týká formálních věcí, bez kterých to ale nejde, tak zvuk je velmi povedený, odtažitý a chladný, strojový. Obal (Kishor Haulenbeek) mě také donutil k přemýšlení. Chodívám každý den ráno cestou do práce kolem staré opuštěné tovární haly. Pokaždé, když album "A Kindness Dealt In Venom" poslouchám, tak si představuji, že staré rezavé stroje ožívají a touží po pomstě. Přiznám se, že na mě někdy tak působí i spousta dalších momentů v současném divném světě. U hudby se snažím vnímat její jednotlivé nuance, atmosféru, nálady, různá temná zákoutí a musím uznat, že CONSTRUCT OF LETHE mě rozdrásali do krve. Vzduch byl těžký a slunce pálilo. Představy starých autorů sci-fi se pomalu stávají krutou realitou. Sebevraždy jsou opět na pořadu dne. Na počátku byl chaos a bude i na konci. Naše duše už dávno opustily těla a vznášejí se někde v meziprostoru. Alespoň tak se při poslechu téhle desky cítím. Stala se na dlouhý čas mým průvodcem a přenesla mě do jiných dimenzí. Pokud máte otevřenou mysl, určitě tuhle nahrávku zkuste, stojí rozhodně za to. Nelze jinak, než doporučit. Mrazivé,  temné, death, black industriální sebevražedné tendence! Podáte si ruku se samotnou Smrtí!


Asphyx says:

Sometimes I feel like young Alex from A Clockwork Orange. Locked in my room, I'm running away from the mass of information that is pouring in from all sides. I shun people, disappear into the underground, turn off all the lights and listen to music that is different, different, interesting. I die and am reborn, only to rise again and fight for at least a piece of the normal world. American CONSTRUCT OF LETHE are exactly the kind of band whose records you have to take your time, be quiet and concentrate fully on. 

This year the gentlemen release their third full-length album, which is packed to the brim with interesting tunes. It's a toxic cocktail mixed from raw death metal, industrial, black metal, ambient. In short, you need an open mind and at least some imagination to listen to it. 


There is something restless in the compositions that is very difficult to describe in words. It reminds me of a long inflamed wound, which throbs and burns. It burns and cools at the same time. It tears you up from the inside, like some kind of blood-sucking worm. I don't think it's worth comparing the band's work to anyone else this time. Their music is so strange and original in its own way that my words would be useless. I'll just mention a few references to MORBID ANGEL, maybe even CADAVER. As far as formal things are concerned, but you can't do without them, the sound is very hilarious, distant and cold, machine-like. The cover art (Kishor Haulenbeek) also got me thinking. I walk past an old abandoned factory hall every morning on my way to work. Every time I listen to the album "A Kindness Dealt In Venom", I imagine old rusty machines coming to life and wanting revenge. I confess that many other moments in today's strange world sometimes have that effect on me. With music I try to feel its individual nuances, moods, moods, various dark corners and I have to admit that CONSTRUCT OF LETHE tore me to blood. The air was heavy and the sun was burning. The fantasies of old science fiction writers are slowly becoming a harsh reality. Suicide is once again the order of the day. There was chaos in the beginning and there will be chaos in the end. Our souls have long since left our bodies and are floating somewhere in interspace. At least that's how I feel listening to this record. It became my guide for a long time and transported me to other dimensions. If you have an open mind, definitely give this record a try, it's definitely worth it. I can't recommend it enough. Freezing, dark, death, black industrial suicidal tendencies! Shake hands with Death himself!



Track Listing
1. Artifice
2. Bete Noir
3. Contempt
4. Denial in Abstraction
5. Flickering
6. I am the Lionkiller
7. Labyrinthine Terror
8. Monument to Failure
9. Paroxysm as Pragmatism
10. Raw Nerve, Iron Will
11. Sacrosanct
12. Tension - There is Nothing for You Here

Line up -
Kishor Haulenbeek (Black Harvest) - Vocals
Tony Petrocelly (Near Death Condition) - Guitar, bass, synth
Patrick Bonvin (Near Death Condition) - Lead guitar
Kevin Paradis (Benighted) - Drums, percussion

Artwork by Kishor Haulenbeek

středa 7. srpna 2024

Recenze/review - CARNIVORE DIPROSOPUS - Rise of the Insurrection (2024)


CARNIVORE DIPROSOPUS - Rise of the Insurrection
CD 2024, COMATOSE MUSIC

for english please scroll down

Další ohořelé tělo, další bolest a utrpení. Jakoby městem chodil samotný ďábel a zabíjel na potkání. Vnitřnosti vytahané ven, mozek stékající po zdi. Stále nemůžeme přijít na to, jakým způsobem si vybírá oběti. Probíhá to pokaždé stejně. Tichá postava v kápi stojící ve stínu. Záblesk nože a útok vedený pokaždé na břicho. Jakoby se chtěl pomstít. Nakonec zjistíme, že tou krvelačnou bestií je hodný chlápek ze sousedství. Maniak s milou tváří, do kterého byste to nikdy neřekli.

Pokaždé, když poslouchám nějakou dobrou brutální death metalovou desku, tak se mi začnou v hlavě odehrávat podobné příběhy. Není divu, čtvrté dlouhohrající album kolumbijských CARNIVORE DIPROSOPUS je po okraj narvané stejným hnisem, zkaženým masem i čerstvou krví. A také surovou hudbou, která vám vystřelí mozek z hlavy. 


Když jsem viděl tuhle smečku u nás v Čechách (report je odkazován dole pod článkem) poprvé naživo, byl jsem fascinován tlakem a energií, která stékala z pódia jako nějaká špinavá řeka. Podobnou sílu cítím i z nové desky. Kapela sice nepřináší do stylu nic nového, ani převratného, ale pánové zvládají své hnisavé řemeslo na výbornou. Koneckonců, co si víc může fanoušek brutálního death metalu přát? Ostré, zničující riffy, které se valí kupředu jako buldozer, divoké bicí a všemu vévodící guturální řev. Jako celek potom Kolumbijci působí jako vyslanci Satana. CARNIVORE DIPROSOPUS se vrátili, aby po nich opět zůstávala jenom spálená země. Mám pocit, že ze skladeb opravdu odkapává hustá a hnisající krev. Jsem zavřen v hlubokém sklepení, v dávno opuštěné nemocnici. Vozí nám sem těla, která jsou zohavená těmi nejkrutějšími bastardy. Ožívají nám na operačních stolech a tančí ve zběsilém rytmu alba "Rise of the Insurrection". Pokud bych potom mě zhodnotit zvuk, obal (Pedro Sena) a celkové provedení, volil bych tu nejvyšší známku. Máte rádi smečky jako HOUTWITSER, DISAVOWED, DEVOURMENT, CANNIBAL CORPSE? Potom jste v této márnici správně. Dostanete pořádnou a poctivou porci drsné a temné muziky. A je dost možné, že se vám začnou v hlavě odehrávat podobné příběhy, jako mě v úvodu dnešní recenze. Další ohořelé tělo, další bolest a utrpení. Jakoby městem chodil samotný ďábel a zabíjel na potkání. Vnitřnosti vytahané ven, mozek stékající po zdi. Záblesk nože a útok vedený pokaždé na břicho. Krvelačný, surový, brutální death metalový masakr! Album, které vás rozdrtí na prach!


Asphyx says:

Another charred body, more pain and suffering. It's like the devil himself is walking around the city, killing on sight. Guts pulled out, brains oozing down the wall. We still can't figure out how he chooses his victims. It happens the same way every time. A silent hooded figure standing in the shadows. The flash of a knife, and the attack is always to the abdomen. It's like he's out for revenge. Eventually, we find out the bloodthirsty beast is a nice guy from the neighborhood. A maniac with a nice face you'd never tell.

Every time I listen to a good brutal death metal record, stories like this start playing out in my head. Not surprisingly, the fourth full-length album from Colombia's CARNIVORE DIPROSOPUS is packed to the brim with the same pus, rotten flesh and fresh blood. And also raw music that will blow your brains out. 


When I saw this pack live for the first time in the Czech Republic (report linked below the article), I was fascinated by the pressure and energy that flowed from the stage like some kind of dirty river. I can feel similar power from the new album. The band may not be bringing anything new or groundbreaking to the style, but the gentlemen are mastering their putrid craft to perfection. After all, what more could a fan of brutal death metal ask for? Sharp, devastating riffs that roll forward like a bulldozer, ferocious drums and guttural roars that dominate everything. As a whole, then, the Colombians seem like emissaries of Satan. CARNIVORE DIPROSOPUS have returned, only to be left once again with scorched earth. I get the feeling that the tracks are really dripping thick and festering blood. I am locked in a deep dungeon, in a long-abandoned hospital. Bodies are brought here that have been mutilated by the cruelest bastards. They come to life on our operating tables, dancing to the frantic beat of "Rise of the Insurrection". If I were then to rate the sound, the cover artwork (Pedro Sena) and the overall performance, I would vote for the highest mark. Do you like bands like HOUTWITSER, DISAVOWED, DEVOURMENT, CANNIBAL CORPSE? Then you are in this morgue right. You will get a good and honest portion of gritty and dark music. And it's quite possible that similar stories will start to play in your head as the one that started today's review. More burnt flesh, more pain and suffering. It's like the devil himself is walking around the city, killing on sight. Guts ripped out, brains oozing down the wall. The flash of a knife and an attack, each time on the abdomen. A bloody, brutal, brutal death metal massacre! An album that will crush you to dust!




Track Listing:
1 – Insurrection Ordinance (Intro)
2 – Begin Redemption
3 – Dhamaneon
4 – The Battle Of The Saicasm (Ariel Predator)
5 – The Onslaught…Cyborg Tank Division (feat. Angel Ochoa)
6 – Khristov’s Seventh Eagle Legion
7 – The Refaim Machine Brigades
8 – Psycho Mincer Assault Corps
9 – Whore Collector Of Testicles (feat. Rene Barthoulot – bonus track)

Line-up:
Mr. Oscarnivore T-666 - Vocals
Pablo Gonzalez - Bass
Jose ‘Nacho’ Rondon - Guitar
Andres ‘Obispo’ Zuleta - Guitar
Wilson ‘Brigadier’ Henao - Drums

Recenze/review - WORMWITCH - Wormwitch (2024)


WORMWITCH - Wormwitch
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Tajemné symboly zářící do tmy. Postavy v kápích, sklánějící se nad dnešní obětí. Děsivý výkřik, mumlání modliteb, vzývání temných sil. Sedím uprostřed noci na starém pohřebišti v lesích a přede mnou se odehrávají pradávné příběhy, které se zde kdysi staly. Unikl jsem stereotypu všedních dní, vrátil se po časové ose zpět, i ke svým krvavým kořenům. Poslouchám nové album kanadských tmářů WORMWITCH a přemýšlím, kolik strachu a beznaděje je promítnuto do naší historie. 

Vše je ohlodané na kost, vše je ryzí a opravdové. Pokud máte rádi surový, klasický black metal, občas okořeněný thrashem a crustem, vítejte na dnešním obřadu. Poklekněte a nechte přírodu, aby vás přijmula do svých spárů. Nakonec přežívají jenom ti nejsilnější. Je něco neklidného, magického, tajemného, v novém letošním stejnojmenném albu. 


Kanaďané sází na silné melodie, na surový zvuk, na spoustu neotřelých a zajímavých nápadů. Doporučuji vám vypnout všechny sítě světa, oprostit se od stresu a hluku současného života a zmizet do lesa za městem. Zde, v naprosté tmě, v chladu a starých jeskyních, vynikne síla téhle desky nejvíce. Občas zazní odkazy na kapely jako IMMORTAL, MARDUK, DESTROYER 666, DISSECTION, WATAIN, NECROPHOBIC. Moje přirovnání berte ale s nadhledem. WORWWITCH jsou jinak originální smečkou, která znovu předkládá materiál s vlastními nápady a invencí. Pokud máte, jako já, rádi u hudby hlavně upřímnost, opravdovost a touhu ničit, potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde hlavně pro vás, i pro všechny prokleté. Jako bych stál v nějaké temné jeskyni a čelil nárazům podzemní řeky, která je špinavá a chladná. Dusím se vlastní krví, nasávám plesnivý pach pradávné zloby. Líbí se mi, že má kapela svůj rukopis, že ji poznáte ihned mezi ostatními. Alespoň tak vnímám jejich hudbu já. Jsem při poslechu lovcem, který uštve oběť až ke konci. Koloběh přírody, života a smrti. Vše má svoje místo a jasný účel. Ověřeno časem, podepsáno krví. Tajemné symboly zářící do tmy. Postavy v kápích, sklánějící se nad dnešní obětí. Děsivý výkřik, mumlání modliteb, vzývání temných sil. Sedím uprostřed noci na starém pohřebišti v lesích a přede mnou se odehrávají pradávné příběhy, které se zde kdysi staly. Tohle album vás strhne do hlubiny a udusíte se svým vlastním svědomím. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsány, zvuk i obal vše krásně doplňují a vy se tak můžete soustředit na vlastní nápady. Surové, chladné a temné ozvěny ze starodávných black metalových pohřebišť! Oltář je připraven!

Asphyx says:

Mysterious symbols glowing in the dark. Hooded figures bowing over today's victim. Terrifying screams, muttered prayers, invocations of dark forces. I'm sitting in the middle of the night in an old burial ground in the woods, and the ancient stories that once happened here are playing out before me. I've escaped the stereotype of everyday life, back along the timeline, even to my bloody roots. I listen to the new album by Canadian darkies WORMWITCH and think about how much fear and hopelessness is projected into our history.

Everything is gnawed to the bone, everything is pure and real. If you like raw, classic black metal, occasionally spiced with thrash and crust, welcome to tonight's ceremony. Take a knee and let nature take you into its clutches. In the end, only the strongest survive. There's something restless, magical, mysterious, in this year's new album of the same name.


The Canadians rely on strong melodies, on raw sound, on a lot of novel and interesting ideas. I recommend you to turn off all the networks of the world, get away from the stress and noise of contemporary life and disappear into the woods behind the city. There, in the complete darkness, the cold and the old caves, the power of this record will shine through the most. Occasionally you can hear references to bands like IMMORTAL, MARDUK, DESTROYER 666, DISSECTION, WATAIN, NECROPHOBIC. But take my comparisons with a grain of salt. WORWWITCH are otherwise an original bunch, re-presenting material with their own ideas and inventiveness. If, like me, you like honesty, sincerity and the desire to destroy in music, then don't hesitate a moment. It is played here mainly for you, and for all the damned. It's like standing in some dark cave and facing the rush of an underground river that is dirty and cold. I choke on my own blood, sucking in the musty smell of ancient wickedness. I like that the band has its own signature, that you can recognize it immediately among the others. At least that's how I perceive their music. I'm a hunter listening to it, and it's not until the end that it hits its prey. The cycle of nature, life and death. Everything has its place and a clear purpose. Tested by time, signed in blood. Mysterious symbols shining into the darkness. Hooded figures bowing over today's victim. Terrifying screams, muttered prayers, invocations of dark forces. I sit in the middle of the night in an old burial ground in the woods, and the ancient stories that once happened here play out before me. This album will take you into the depths and choke you with your own conscience. The songs are really well written, the sound and cover art complement everything beautifully, and you can focus on your own ideas. Raw, cold and dark echoes from ancient black metal burial grounds! The altar is ready!


Tracklist:
01. Fugitive Serpent (05:13)
02. Envenomed (04:41)
03. The Helm And The Bow (05:02)
04. Inner War (05:27)
05. Godmaegen (05:51)
06. Salamander (02:14)
07. Wormsblood Necromancy (04:53)
08. Bright And Poisonous (04:00)
09. Draconick Sorcerous Canadian Witchknights (03:55)



úterý 6. srpna 2024

Recenze/review - HUMANITY´S END - Plague of Cancers (2024)


HUMANITY´S END - Plague of Cancers
CD 2024, Gurgling Gore

for english please scroll down

Už jsem měl všeho dost. V práci každý jenom řval a přetvařoval se. Na ulicích se procházely dávno mrtvé zombie s obrazovkami u obličejů. Konečně pátek, konečně si dám pivo a zalezu dolů do sklepa. Mám tu jednu úplně novou rakev. S obráceným křížem a nápisem HUMANITY´S END na boku. Leží v ní mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Vypadá to na pohřeb někdy v devadesátých let minulého století. Všichni asi víte, že se na podobné exhumace soustředím. Na starý, prašivý death metal.

HUMANITY´S END jsou z Detroitu a mají na svém kontě ještě jedno EP ("Between Life and Death" - 2017). Když si nové album pustíte, vyvalí se na vás z reproduktorů hnisavý koktejl divokých rytmů ve stylu "Göteborg, zvuk HM-2". Napiju se piva a po chvíli se začnu spokojeně kývat do rytmu. Hraje se zde totiž pro všechny prokleté, zombie i démony. 


Pohybujeme se samozřejmě hluboko v podzemí, v místech, kde se na nějakou tu špínu nehledí. Naopak, mrtvolný a chladný zvuk je více než žádoucí. Američané navíc přidali pořádnou porci nahrubo nasekané tmy. Mám velkou chuť zhasnout všechna světla a vzít do rukou lopatu a vyrazit. Čeká mě další mělký hrob, zmrzlá země a divoké stíny, toulající se kolem jak děsivé svědomí. Skladby jsou napsány velmi morbidně a elegantně, se zkušenostmi starých mistrů. Poslouchal jsem podobnou muziku v dobách svého mládí a zůstal jsem ji věrný. Jsem starý pes, který už zvedne hlavu jen v případě, že jej nějaké album baví. A "Plague of Cancers" splňuje všechny mé požadavky. Kosti jsou zde drceny s velkou silou. Lebky pukají tlakem, smrt se prochází kolem a usmívá se. Jasně, všechno tohle zde již bylo, ale ono také záleží, jakým způsobem je death metal v tomto stylu zahraný. A HUMANITY´S END jako hrobníci rozhodně nezklamali. Naopak, novinka mě baví a rád se k ní vracím. Hlavně v pátek, když mě štve celý svět a jsem unavený. Jakoby mi kapela pokaždé narvala do žil obrovské množství energie. Jasně, dejte mi ještě jedno pivo a vykopejme spolu další hrob. Líbí se vám ENTOMBED, DISMEMBED, NIHILIST, ENTRAILS? Tak potom jste zde správně. Maniakům z Detroitu se povedlo nahrát stylové album velmi vysoké kvality. Je v něm obsaženo vše pro poctivý pohřeb do země. Už mám všeho dost. V práci každý jenom řve a přetvařuje se. Na ulicích se procházejí dávno mrtvé zombie s obrazovkami u obličejů. Konečně pátek, konečně si dám pivo a zalezu dolů do sklepa. Mám tu jednu úplně novou rakev. Prašivá exhumace starých death metalových mršin! Nemrtví vstávají z hrobů!


Asphyx says:

I've had enough of everything. Everyone at work was just yelling and pretending. There were long-dead zombies walking the streets with screens in their faces. Finally, Friday, I'm finally gonna have a beer and crawl down to the basement. I got one brand-new coffin. With an inverted cross and the words HUMANITY'S END on the side. In it lies a corpse in a considerable state of decomposition. Looks like a burial sometime in the '90s. You all probably know I concentrate on exhumations like this. Dusty old death metal.

HUMANITY'S END are from Detroit and have one more EP ("Between Life and Death" - 2017). When you listen to the new album, a festering cocktail of wild rhythms in the style of "Göteborg, the sound of HM-2" will roll out of your speakers. I take a sip of my beer and after a while start swaying contentedly to the beat. For there is music for all the damned, zombies and demons. 


Of course, we are moving deep underground, in places where some of the dirt is out of sight. On the contrary, the dead and cold sound is more than desirable. The Americans have added a good helping of roughly chopped darkness. I'm very tempted to turn off all the lights and pick up a shovel and head out. Another shallow grave awaits me, frozen ground and wild shadows wandering around like a scary conscience. The songs are written in a very morbid and elegant way, with the experience of the old masters. I listened to similar music in the days of my youth and remained faithful to it. I'm an old dog who only lifts his head anymore if he enjoys an album. And "Plague of Cancers" meets all my requirements. The bones are crushed here with great force. Skulls crack with pressure, death walks around and smiles. Sure, all this has been here before, but it also depends on how death metal is played in this style. And HUMANITY'S END as grave diggers certainly didn't disappoint. On the contrary, I enjoy the novelty and I like coming back to it. Especially on Fridays, when the whole world is pissing me off and I'm tired. It's like the band pumps a huge amount of energy into my veins every time. Yeah, give me another beer and let's dig another grave together. Do you like ENTOMBED, DISMEMBED, NIHILIST, ENTRAILS? Then you've come to the right place. The maniacs from Detroit have managed to record a stylish album of very high quality. It contains everything for an honest burial in the ground. I've had enough. At work, everyone's all yelling and pretending. There are long-dead zombies walking the streets with screens in their faces. Finally, Friday, I finally have a beer and crawl down to the basement. I got one brand-new coffin. A mangy exhumation of old death metal carcasses! The undead are rising from their graves!




Tracklist:
01. Plague Of Cancers 
02. Breath Of The Innocent 
03. Dying Earth 
04. Merciless Death 
05. Order Of 9 Angels 
06. Cianide Butchery 
07. Ascent Of The Blessed 
08. Behind The Ivory Robe

band:
Jesse Wright - drums
Jay Clifton - vocals, HM2 pedals

Recenze/review - GJENDØD - Livskramper (2024)


GJENDØD - Livskramper
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Nejdříve jsem si myslel, že se jedná o nějakou šelmu, která přišla ze severu. Roztrhaná těla, vnitřnosti vytahané ven. Vše svědčilo o velké bestialitě. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a krev byla v krásném kontrastu s bílou barvou. Pokaždé, když jsme ohledával tělo, měl jsem pocit, že mě někdo sleduje. Vzduchem se vznášel podivný neklid a hroby byly mělké. Bestie se vrátila, tušil jsem podvědomě. Black metal je styl, který je hodně o nihilistických emocích. Musíte jej hrát srdcem, jinak nemá cenu. Norští GJENDØD se vrátili, aby nám přinesli další temná svědectví. 

Vše je opět velmi syrové, naléhavé, ohlodané na kost. Během poslechu se kolem vás budou toulat démoni a pokud desce podlehnete jako já, stanete se také stínem, šíleným našeptávačem, který čeká na svoji kořist. Chladné melodie se zde potkávají se surovými rytmy. Mraky jsou zase jednou nízko a ohně hoří jasným plamenem. 


Letošní počin je nový v tom, že se ke kapele připojil bubeník TK. Ten působil ve velké spoustě smeček a krásně morbidně doplnil už tak silnou sestavu. Je něco shnilého, děsivého a temného v našich duších. Norové všechno tohle vzali, vytáhli na povrch a hodili nám to do ksichtu jako shnilé maso. Poslouchat album "Livskramper" je opravdu jako se dívat do čerstvě exhumovaného hrobu. Byl v něm pochovaný padlý mnich. Za to, že se rouhal bohům. Hudebně se jedná o klasický, tradiční black metal z ranných devadesátých let, pokud jej máte rádi, neváhejte ani chvilku. Líbí se mi, že se skladby, i když jsou náležitě nepříjemné, dobře poslouchají, mají jasnou strukturu. Jako bych stál u samotné řeky smrti a přemýšlel, jestli mám skočit do hlubiny. Dusím se vlastní krví a neustále přidávám hlasitost. Vše potom objímá jako pevné pavučiny hnilobný zvuk a zajímavě řešený obal. Norové mě vzali na výlet bez konce. Pohřbili mě zaživa, abych znovu vstal silnější a divočejší než dřív. Ve skladbách je něco zvláštně živočišného, co se mi dostalo pod kůži. Potvrzuji, že kapela umí vytvořit náležitě zvrácenou atmosféru. Pokud máte rádi hluboké lesy, ze kterých přichází zlo, tak neváhejte ani chvilku. Budete odměněni velmi morbidním zážitkem. Nejdříve jsem si myslel, že se jedná o nějakou šelmu, která přišla ze severu. Roztrhaná těla, vnitřnosti vytahané ven. Vše svědčilo o velké bestialitě. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a krev byla v krásném kontrastu s bílou barvou. Pokaždé, když jsme ohledával tělo, měl jsem pocit, že mě někdo sleduje. Vzduchem se vznášel podivný neklid a hroby byly mělké. Bestie se vrátila, tušil jsem podvědomě. Na kost ohlodaný, temný a chladný black metal utkaný z krvavých stínů!


Asphyx says:

At first I thought it was some kind of beast that came from the north. Bodies torn apart, entrails pulled out. All indicative of great bestiality. The fresh snow crunched under my feet and the blood was a beautiful contrast to the white. Every time I looked over the body, I felt I was being watched. There was a strange uneasiness in the air and the graves were shallow. The beast had returned, I suspected subconsciously. Black metal is a style that's very much about nihilistic emotions. You have to play it with your heart, otherwise it's worthless. Norway's GJENDØD are back to bring us more dark testimonies.

Everything is again very raw, urgent, gnawed to the bone. Demons will wander around you while you listen and if you succumb to the record like I did, you will also become a shadow, a mad whisperer waiting for its prey. Cold melodies meet raw rhythms. The clouds are low once more and the fires burn brightly.


This year's venture is new in that the band is joined by drummer TK. He has been in a lot of packs and has added a nice morbid addition to an already strong lineup. There is something rotten, scary and dark in our souls. The Norwegians took all this, brought it out and threw it in our faces like rotten meat. Listening to "Livskramper" is really like looking into a freshly exhumed grave. A fallen monk was buried there. For blaspheming the gods. Musically, this is classic, traditional black metal from the early nineties, if you like it, don't hesitate a moment. I like the fact that the songs, although appropriately unpleasant, are easy to listen to and have a clear structure. It's like standing by the river of death itself, wondering if I should jump into the deep end. I'm choking on my own blood and I keep turning up the volume. Everything is then embraced like a tight web by the rotten sound and the interestingly designed cover. The Norwegians have taken me on a trip without end. They buried me alive to rise again, stronger and wilder than before. There is something strangely animalistic in the songs that got under my skin. I confirm that the band can create a properly twisted atmosphere. If you like deep forests from which evil comes, don't hesitate a moment. You will be rewarded with a very morbid experience. At first I thought it was some kind of beast that came from the north. Bodies torn apart, entrails pulled out. All indicative of great bestiality. The fresh snow crunched under my feet and the blood was a beautiful contrast to the white. Every time I looked over the body, I felt I was being watched. There was a strange uneasiness in the air and the graves were shallow. The beast had returned, I suspected subconsciously. Gnawed to the bone, dark and cold black metal woven from bloody shadows!


Tracklisting:
1. Å ule mot feil måne (5:19)
2. Livskramper (3:11)
3. Gendød (3:15)
4. Skumringsliv (6:18)
5. Byttingen (4:02)
6. Under dekke (3:53)
7. Død manns skygge (4:43)
8. I nattens land (5:31)

pondělí 5. srpna 2024

Recenze/review - FEBRUUS - Surveillance Orgy (2024)


FEBRUUS - Surveillance Orgy
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Někdy, když se toulám nekonečnými chodbami podzemí, tak zkusím zařvat do ticha. Když ustane ozvěna, většinou slyším šepot nemrtvých. Snažím se s nimi vycházet dobře, protože oni jsou těmi, kteří mi doporučují další alba k poslechu. Mívám hlavu otevřenou a moje fantazie pracuje na sto procent. Švédské FEBRUUS jsem neznal a nikdy o nich neslyšel. A tak jsem si jako vždy zalezl do jedné studené temné kobky a zhasl všechna světla. Nechal jsem na sebe hudbu jen tak působit. Trvalo mi to nějakou dobu, než jsem byl ochoten napsat pár řádek. Přiznám se na rovinu, zpočátku jsme byl trošku zmatený a hlavně, marně jsem hledal slova.

Nakonec se ale vše usadilo a já se začal na každé další setkání těšit. FEBRUUS je kapela, která je projektem jednoho jediného člověka. Andreas Karlsson je podepsán pod vším. Nahrál jednotlivé nástroje a zároveň album mixoval (mastering provedl Mattias Persson). Další, co přenechal někomu jinému, tak je obal. Toho se ujal Daniel Karlsson. A tak najednou poslouchám nahrávku, která je po okraj narvaná tlakem i zajímavými melodiemi. 


Někdy mám pocit, že létám vesmírem a objevuji nové dimenze, jindy zase padám po zádech do hlubiny. Těch nálad je opravdu mnoho a trvalo mi nějakou dobu, než jsem se dokázal naladit na stejnou vlnu. Super je, že i po delší době je na nahrávce co objevovat. Pokaždé vyleze na povrch další dříve neslyšený motiv. Je to pestrý death metal, zahalený do takového zvláštního neklidu. Hudba by mohla vyhovovat fanouškům třeba takových EDGE OF SANITY, AFFLICTED, DISHARMONIC ORCHESTRA, CARBONIZED, MORBUS CHRON, SWELLING REPULSION, FLOATING a dalších, kteří se nebojí v death metalu hledat nová zákoutí. Je sice pravdou, že některé skladby jsou možná až příliš dlouhé, ale to berte spíše jako povzdechnutí starého psa, než jako nějakou zásadní připomínku. Síla téhle desky se ukrývá někde jinde. FEBRUUS totiž mají svůj vlastní, nezaměnitelný rukopis. Některé pasáže jsou jedovaté, naleznete tu ale i chlad a potřebnou temnotu. Andreas Karlsson se rád a zkušeně vydává různými směry, je jako hudební badatel. Zároveň (a to je pro mě velmi důležité), se "Surveillance Orgy" opravdu dobře poslouchá. Chce to sice trpělivost a muzika není určena pro každého, ale tak je to správně. Někdy, když se toulám nekonečnými chodbami podzemí, tak zkusím zařvat do ticha. Když ustane ozvěna, většinou slyším šepot nemrtvých. Snažím se s nimi vycházet dobře, protože oni jsou těmi, kdo mi doporučuje další alba k poslechu. Mívám hlavu otevřenou a moje fantazie pracuje na sto procent. Jsem si jistý, že v kobce s nápisem FEBRUUS strávím ještě hodně času. Pořád je co objevovat. Chladný a temný průlet death metalovou galaxií! Vesmírný prach z jiných dimenzí! 


Asphyx says:

Sometimes, when I wander the endless corridors of the underground, I try to shout into the silence. When the echoes stop, I usually hear the whispers of the undead. I try to get along well with them because they are the ones who recommend other albums for me to listen to. I keep my mind open and my imagination working 100%. I didn't know Swedish FEBRUUS and never heard of them. So, as always, I crawled into a cold dark dungeon and turned off all the lights. I just let the music affect me. It took me a while before I was willing to write a few lines. I'll be honest, I was a bit confused at first and more importantly, I was searching in vain for words.

Eventually, though, everything settled down and I began to look forward to each subsequent encounter. FEBRUUS is a band that is the project of one man. Andreas Karlsson is signed to everything. He recorded each instrument and mixed the album (mastering was done by Mattias Persson). Another thing he left to someone else is the cover art. Daniel Karlsson took care of that. So suddenly I'm listening to a record that is packed to the brim with pressure and interesting melodies.


Sometimes I feel like I'm flying through space and discovering new dimensions, sometimes I fall on my back into the depths. There are many moods and it took me some time to tune in to the same wave. The great thing is that even after a long time there is something to discover on the record. Each time another previously unheard motif comes to the surface. It's colorful death metal, wrapped in such a strange restlessness. The music might suit fans of EDGE OF SANITY, AFFLICTED, DISHARMONIC ORCHESTRA, CARBONIZED, MORBUS CHRON, SWELLING REPULSION, FLOATING and others who are not afraid to look for new corners in death metal. It's true that some of the songs are perhaps a bit too long, but take that more as a sigh from an old dog than as a fundamental comment. The strength of this record lies elsewhere. For FEBRUUS have their own unmistakable signature. Some passages are venomous, but you'll also find a coolness and a necessary darkness. Andreas Karlsson likes to go in different directions, he is like a musical explorer. At the same time (and this is very important for me), "Surveillance Orgy" is really good to listen to. It does take patience and the music is not for everyone, but that's the way it should be. Sometimes, when I'm wandering the endless corridors of the underground, I try to scream into the silence. When the echoes stop, I usually hear the whispers of the undead. I try to get along well with them because they're the ones who recommend other albums for me to listen to. I keep my head open and my imagination working at 100%. I'm sure I'll be spending a lot more time in the dungeon that says FEBRUUS. There's still a lot to discover. A cold and dark trip through the death metal galaxy! Space dust from other dimensions!


Track listing -
1. Gentrification of the Soul 07:06
2. Morning Star over Deathlehem 08:25
3. The Price of Enterprise 03:13
4. Surveillance Orgy 08:01
5. Resignation Syndrome 14:25

Line up -
Andreas Karlsson - All vocals, guitar, bass, electronic sounds and drum programming

Mixing by Andreas Karlsson
Mastering by Mattias Persson

Cover painting, layout and logo by Daniel Karlsson

Recenze/review - UPPER DECKER - Family Dinner (2024)


UPPER DECKER - Family Dinner
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

I pod naším městem je hnusná a špinavá stoka, ve které pluje všechno, co lidé nepotřebují. Komplikovaný systém kanalizace ústí do řeky, ve které plují ryby se třemi oky na hlavě. Někdy, když se kolem procházím a poslouchám novou desku francouzských brutalistů UPPER DECKER, mám pocit, že je můj mozek zastřený děsivými halucinacemi. Ze stoky ke mě lezou šílené a krvelačné příšery, které mě chtějí sežrat. Smrt je velmi blízko a líbí se mi nadsázka, se kterou pánové ke své morbidní hudbě přistupují.

Jejich hudba není nic nového, ani převratného, ale pořád se v ní něco děje. Kapela se nebojí kombinovat klasický, tradiční brutální death metal s grindem. Zazní i thrash metalové odkazy. Výsledný koktejl je jako smradlavé zvratky, které naleznete všude kolem, když se akce opravdu vydařila. Pánové se neberou vážně, ale dali si pozor na všechny důležité věci jako zvuk, produkci. Zaujme i krásně morbidní obal. 


Vlastně není třeba dodávat nic dalšího. Pokud vás extrémní styly baví, určitě si tyhle maniaky poslechněte. Pokud ne, tak běžte pryč. Doplním tedy i nějakou kritiku, když jinak nedáte. V některých momentech mi přijdou skladby možná až příliš dlouhé a monotónní. Nutno ale rovnou dodat, že se nejedná o nic rušivého. Podmínkou je samozřejmě vaše vstřícnost k brutálnímu death metalu. Jedná se o velmi hluboký underground. O hudbu, která patří na staré pitevny, na opuštěná jatka, do kafilerie. A také do již zmiňované stoky, která smrdí hnilobou a lidskou špínou. Pro mě je zásadní, že jsou UPPER DECKER opravdoví, reální, uvěřitelní. Navíc mě baví jejich nové album "Family Dinner" poslouchat. Vracel jsem se k němu nejvíc právě ve chvílích, kdy jsem končil v práci a potřeboval jsem si vyčistit hlavu. Zajímavé je, že moje kroky nakonec vedly pokaždé do kanalizace, do temných smradlavých koutů. Dívám se rád do tmy a odstřižen od okolního světa se kývám do rytmu. Vlastně by se také dalo napsat, že jsem od téhle desky nečekal nic a dostal jsem pořádnou porci syrového masa. Na téhle nahrávce najdete spoustu krutých odkazů na pobublávající krev z proříznuté tepny. Abych to všechno nějak na závěr shrnul, Francouzi vám nakopou zadky a udělají to velmi elegantně a zkušeně. Nechte si chutnat, podávány jsou ty nejshnilejší kousky masa. Ze stoky ke mě lezou šílené a krvelačné příšery, které mě chtějí sežrat. Smrt je velmi blízko. Brutální death metal s hnilobným odérem! Masakr ve staré smradlavé stoce! 


Asphyx says:

Even under our city there is a filthy and dirty sewer, in which everything people don't need floats. The complicated sewer system empties into a river where fish swim with three eyes on their heads. Sometimes, when I walk around and listen to the new album by French brutalists UPPER DECKER, I feel like my brain is clouded by terrifying hallucinations. Crazy, bloodthirsty monsters are crawling out of the sewer to eat me. Death is very close and I like the exaggeration with which the gentlemen approach their morbid music.

Their music is nothing new or groundbreaking, but it still has something going on. The band is not afraid to combine classic, traditional brutal death metal with grind. There are also thrash metal references. The resulting cocktail is like the smelly vomit you find all around when the action is really good. The gentlemen don't take themselves seriously, but they have paid attention to all the important things like sound, production. Even the beautifully morbid cover art is striking. 


Actually, there is nothing more to add. If you're into extreme styles, definitely give these maniacs a listen. If not, get out. So I'll add some criticism if you don't give it otherwise. At some points I find the songs maybe a bit too long and monotonous. But it must be added that it is nothing disturbing. Of course, the condition is your friendliness to brutal death metal. This is a very deep underground. Music that belongs in old autopsy rooms, abandoned slaughterhouses, rendering plants. And also to the aforementioned sewer, which smells of rot and human filth. For me it is essential that UPPER DECKER are real, real, believable. Plus, I enjoy listening to their new album "Family Dinner". I kept coming back to it the most just when I was finishing work and needed to clear my head. Interestingly, my steps always ended up leading to the sewers, to the dark, smelly corners. I like to look into the darkness and, cut off from the outside world, sway to the rhythm. Actually, one could also write that I expected nothing from this record and got a good portion of raw meat. There are plenty of cruel references to bubbling blood from a severed artery on this record. To sum it all up somehow, the French kick your ass and they do it very elegantly and expertly. Enjoy, the most rotten cuts of meat are served. There are crazy, bloodthirsty monsters crawling out of the sewer to eat me. Death is very near. Brutal death metal with a rotten odor! Massacre in an old stinking sewer!



Tracklist:
01. Albert Fish 'N' Chips 
02. Paul's Thrower 
03. Jared The Subway Guy 
04. Simon The Toilet Beast 
05. Chuck No Risk 
06. Derek Your Neighbour Is A Paranoiac Guy Who Saw Aliens 
07. Kevin (Bonus Track) 
08. Henri De Chissian (Bonus Track)

Line up:
Gaara: vocals and backing vocals
Uwe: Bass, lots of bass...
Tral: Guitars and backing vocals
Le C: Drum programming and live drummer

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine