DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 7. srpna 2024

Recenze/review - CARNIVORE DIPROSOPUS - Rise of the Insurrection (2024)


CARNIVORE DIPROSOPUS - Rise of the Insurrection
CD 2024, COMATOSE MUSIC

for english please scroll down

Další ohořelé tělo, další bolest a utrpení. Jakoby městem chodil samotný ďábel a zabíjel na potkání. Vnitřnosti vytahané ven, mozek stékající po zdi. Stále nemůžeme přijít na to, jakým způsobem si vybírá oběti. Probíhá to pokaždé stejně. Tichá postava v kápi stojící ve stínu. Záblesk nože a útok vedený pokaždé na břicho. Jakoby se chtěl pomstít. Nakonec zjistíme, že tou krvelačnou bestií je hodný chlápek ze sousedství. Maniak s milou tváří, do kterého byste to nikdy neřekli.

Pokaždé, když poslouchám nějakou dobrou brutální death metalovou desku, tak se mi začnou v hlavě odehrávat podobné příběhy. Není divu, čtvrté dlouhohrající album kolumbijských CARNIVORE DIPROSOPUS je po okraj narvané stejným hnisem, zkaženým masem i čerstvou krví. A také surovou hudbou, která vám vystřelí mozek z hlavy. 


Když jsem viděl tuhle smečku u nás v Čechách (report je odkazován dole pod článkem) poprvé naživo, byl jsem fascinován tlakem a energií, která stékala z pódia jako nějaká špinavá řeka. Podobnou sílu cítím i z nové desky. Kapela sice nepřináší do stylu nic nového, ani převratného, ale pánové zvládají své hnisavé řemeslo na výbornou. Koneckonců, co si víc může fanoušek brutálního death metalu přát? Ostré, zničující riffy, které se valí kupředu jako buldozer, divoké bicí a všemu vévodící guturální řev. Jako celek potom Kolumbijci působí jako vyslanci Satana. CARNIVORE DIPROSOPUS se vrátili, aby po nich opět zůstávala jenom spálená země. Mám pocit, že ze skladeb opravdu odkapává hustá a hnisající krev. Jsem zavřen v hlubokém sklepení, v dávno opuštěné nemocnici. Vozí nám sem těla, která jsou zohavená těmi nejkrutějšími bastardy. Ožívají nám na operačních stolech a tančí ve zběsilém rytmu alba "Rise of the Insurrection". Pokud bych potom mě zhodnotit zvuk, obal (Pedro Sena) a celkové provedení, volil bych tu nejvyšší známku. Máte rádi smečky jako HOUTWITSER, DISAVOWED, DEVOURMENT, CANNIBAL CORPSE? Potom jste v této márnici správně. Dostanete pořádnou a poctivou porci drsné a temné muziky. A je dost možné, že se vám začnou v hlavě odehrávat podobné příběhy, jako mě v úvodu dnešní recenze. Další ohořelé tělo, další bolest a utrpení. Jakoby městem chodil samotný ďábel a zabíjel na potkání. Vnitřnosti vytahané ven, mozek stékající po zdi. Záblesk nože a útok vedený pokaždé na břicho. Krvelačný, surový, brutální death metalový masakr! Album, které vás rozdrtí na prach!


Asphyx says:

Another charred body, more pain and suffering. It's like the devil himself is walking around the city, killing on sight. Guts pulled out, brains oozing down the wall. We still can't figure out how he chooses his victims. It happens the same way every time. A silent hooded figure standing in the shadows. The flash of a knife, and the attack is always to the abdomen. It's like he's out for revenge. Eventually, we find out the bloodthirsty beast is a nice guy from the neighborhood. A maniac with a nice face you'd never tell.

Every time I listen to a good brutal death metal record, stories like this start playing out in my head. Not surprisingly, the fourth full-length album from Colombia's CARNIVORE DIPROSOPUS is packed to the brim with the same pus, rotten flesh and fresh blood. And also raw music that will blow your brains out. 


When I saw this pack live for the first time in the Czech Republic (report linked below the article), I was fascinated by the pressure and energy that flowed from the stage like some kind of dirty river. I can feel similar power from the new album. The band may not be bringing anything new or groundbreaking to the style, but the gentlemen are mastering their putrid craft to perfection. After all, what more could a fan of brutal death metal ask for? Sharp, devastating riffs that roll forward like a bulldozer, ferocious drums and guttural roars that dominate everything. As a whole, then, the Colombians seem like emissaries of Satan. CARNIVORE DIPROSOPUS have returned, only to be left once again with scorched earth. I get the feeling that the tracks are really dripping thick and festering blood. I am locked in a deep dungeon, in a long-abandoned hospital. Bodies are brought here that have been mutilated by the cruelest bastards. They come to life on our operating tables, dancing to the frantic beat of "Rise of the Insurrection". If I were then to rate the sound, the cover artwork (Pedro Sena) and the overall performance, I would vote for the highest mark. Do you like bands like HOUTWITSER, DISAVOWED, DEVOURMENT, CANNIBAL CORPSE? Then you are in this morgue right. You will get a good and honest portion of gritty and dark music. And it's quite possible that similar stories will start to play in your head as the one that started today's review. More burnt flesh, more pain and suffering. It's like the devil himself is walking around the city, killing on sight. Guts ripped out, brains oozing down the wall. The flash of a knife and an attack, each time on the abdomen. A bloody, brutal, brutal death metal massacre! An album that will crush you to dust!




Track Listing:
1 – Insurrection Ordinance (Intro)
2 – Begin Redemption
3 – Dhamaneon
4 – The Battle Of The Saicasm (Ariel Predator)
5 – The Onslaught…Cyborg Tank Division (feat. Angel Ochoa)
6 – Khristov’s Seventh Eagle Legion
7 – The Refaim Machine Brigades
8 – Psycho Mincer Assault Corps
9 – Whore Collector Of Testicles (feat. Rene Barthoulot – bonus track)

Line-up:
Mr. Oscarnivore T-666 - Vocals
Pablo Gonzalez - Bass
Jose ‘Nacho’ Rondon - Guitar
Andres ‘Obispo’ Zuleta - Guitar
Wilson ‘Brigadier’ Henao - Drums

Recenze/review - WORMWITCH - Wormwitch (2024)


WORMWITCH - Wormwitch
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Tajemné symboly zářící do tmy. Postavy v kápích, sklánějící se nad dnešní obětí. Děsivý výkřik, mumlání modliteb, vzývání temných sil. Sedím uprostřed noci na starém pohřebišti v lesích a přede mnou se odehrávají pradávné příběhy, které se zde kdysi staly. Unikl jsem stereotypu všedních dní, vrátil se po časové ose zpět, i ke svým krvavým kořenům. Poslouchám nové album kanadských tmářů WORMWITCH a přemýšlím, kolik strachu a beznaděje je promítnuto do naší historie. 

Vše je ohlodané na kost, vše je ryzí a opravdové. Pokud máte rádi surový, klasický black metal, občas okořeněný thrashem a crustem, vítejte na dnešním obřadu. Poklekněte a nechte přírodu, aby vás přijmula do svých spárů. Nakonec přežívají jenom ti nejsilnější. Je něco neklidného, magického, tajemného, v novém letošním stejnojmenném albu. 


Kanaďané sází na silné melodie, na surový zvuk, na spoustu neotřelých a zajímavých nápadů. Doporučuji vám vypnout všechny sítě světa, oprostit se od stresu a hluku současného života a zmizet do lesa za městem. Zde, v naprosté tmě, v chladu a starých jeskyních, vynikne síla téhle desky nejvíce. Občas zazní odkazy na kapely jako IMMORTAL, MARDUK, DESTROYER 666, DISSECTION, WATAIN, NECROPHOBIC. Moje přirovnání berte ale s nadhledem. WORWWITCH jsou jinak originální smečkou, která znovu předkládá materiál s vlastními nápady a invencí. Pokud máte, jako já, rádi u hudby hlavně upřímnost, opravdovost a touhu ničit, potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde hlavně pro vás, i pro všechny prokleté. Jako bych stál v nějaké temné jeskyni a čelil nárazům podzemní řeky, která je špinavá a chladná. Dusím se vlastní krví, nasávám plesnivý pach pradávné zloby. Líbí se mi, že má kapela svůj rukopis, že ji poznáte ihned mezi ostatními. Alespoň tak vnímám jejich hudbu já. Jsem při poslechu lovcem, který uštve oběť až ke konci. Koloběh přírody, života a smrti. Vše má svoje místo a jasný účel. Ověřeno časem, podepsáno krví. Tajemné symboly zářící do tmy. Postavy v kápích, sklánějící se nad dnešní obětí. Děsivý výkřik, mumlání modliteb, vzývání temných sil. Sedím uprostřed noci na starém pohřebišti v lesích a přede mnou se odehrávají pradávné příběhy, které se zde kdysi staly. Tohle album vás strhne do hlubiny a udusíte se svým vlastním svědomím. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsány, zvuk i obal vše krásně doplňují a vy se tak můžete soustředit na vlastní nápady. Surové, chladné a temné ozvěny ze starodávných black metalových pohřebišť! Oltář je připraven!

Asphyx says:

Mysterious symbols glowing in the dark. Hooded figures bowing over today's victim. Terrifying screams, muttered prayers, invocations of dark forces. I'm sitting in the middle of the night in an old burial ground in the woods, and the ancient stories that once happened here are playing out before me. I've escaped the stereotype of everyday life, back along the timeline, even to my bloody roots. I listen to the new album by Canadian darkies WORMWITCH and think about how much fear and hopelessness is projected into our history.

Everything is gnawed to the bone, everything is pure and real. If you like raw, classic black metal, occasionally spiced with thrash and crust, welcome to tonight's ceremony. Take a knee and let nature take you into its clutches. In the end, only the strongest survive. There's something restless, magical, mysterious, in this year's new album of the same name.


The Canadians rely on strong melodies, on raw sound, on a lot of novel and interesting ideas. I recommend you to turn off all the networks of the world, get away from the stress and noise of contemporary life and disappear into the woods behind the city. There, in the complete darkness, the cold and the old caves, the power of this record will shine through the most. Occasionally you can hear references to bands like IMMORTAL, MARDUK, DESTROYER 666, DISSECTION, WATAIN, NECROPHOBIC. But take my comparisons with a grain of salt. WORWWITCH are otherwise an original bunch, re-presenting material with their own ideas and inventiveness. If, like me, you like honesty, sincerity and the desire to destroy in music, then don't hesitate a moment. It is played here mainly for you, and for all the damned. It's like standing in some dark cave and facing the rush of an underground river that is dirty and cold. I choke on my own blood, sucking in the musty smell of ancient wickedness. I like that the band has its own signature, that you can recognize it immediately among the others. At least that's how I perceive their music. I'm a hunter listening to it, and it's not until the end that it hits its prey. The cycle of nature, life and death. Everything has its place and a clear purpose. Tested by time, signed in blood. Mysterious symbols shining into the darkness. Hooded figures bowing over today's victim. Terrifying screams, muttered prayers, invocations of dark forces. I sit in the middle of the night in an old burial ground in the woods, and the ancient stories that once happened here play out before me. This album will take you into the depths and choke you with your own conscience. The songs are really well written, the sound and cover art complement everything beautifully, and you can focus on your own ideas. Raw, cold and dark echoes from ancient black metal burial grounds! The altar is ready!


Tracklist:
01. Fugitive Serpent (05:13)
02. Envenomed (04:41)
03. The Helm And The Bow (05:02)
04. Inner War (05:27)
05. Godmaegen (05:51)
06. Salamander (02:14)
07. Wormsblood Necromancy (04:53)
08. Bright And Poisonous (04:00)
09. Draconick Sorcerous Canadian Witchknights (03:55)



úterý 6. srpna 2024

Recenze/review - HUMANITY´S END - Plague of Cancers (2024)


HUMANITY´S END - Plague of Cancers
CD 2024, Gurgling Gore

for english please scroll down

Už jsem měl všeho dost. V práci každý jenom řval a přetvařoval se. Na ulicích se procházely dávno mrtvé zombie s obrazovkami u obličejů. Konečně pátek, konečně si dám pivo a zalezu dolů do sklepa. Mám tu jednu úplně novou rakev. S obráceným křížem a nápisem HUMANITY´S END na boku. Leží v ní mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Vypadá to na pohřeb někdy v devadesátých let minulého století. Všichni asi víte, že se na podobné exhumace soustředím. Na starý, prašivý death metal.

HUMANITY´S END jsou z Detroitu a mají na svém kontě ještě jedno EP ("Between Life and Death" - 2017). Když si nové album pustíte, vyvalí se na vás z reproduktorů hnisavý koktejl divokých rytmů ve stylu "Göteborg, zvuk HM-2". Napiju se piva a po chvíli se začnu spokojeně kývat do rytmu. Hraje se zde totiž pro všechny prokleté, zombie i démony. 


Pohybujeme se samozřejmě hluboko v podzemí, v místech, kde se na nějakou tu špínu nehledí. Naopak, mrtvolný a chladný zvuk je více než žádoucí. Američané navíc přidali pořádnou porci nahrubo nasekané tmy. Mám velkou chuť zhasnout všechna světla a vzít do rukou lopatu a vyrazit. Čeká mě další mělký hrob, zmrzlá země a divoké stíny, toulající se kolem jak děsivé svědomí. Skladby jsou napsány velmi morbidně a elegantně, se zkušenostmi starých mistrů. Poslouchal jsem podobnou muziku v dobách svého mládí a zůstal jsem ji věrný. Jsem starý pes, který už zvedne hlavu jen v případě, že jej nějaké album baví. A "Plague of Cancers" splňuje všechny mé požadavky. Kosti jsou zde drceny s velkou silou. Lebky pukají tlakem, smrt se prochází kolem a usmívá se. Jasně, všechno tohle zde již bylo, ale ono také záleží, jakým způsobem je death metal v tomto stylu zahraný. A HUMANITY´S END jako hrobníci rozhodně nezklamali. Naopak, novinka mě baví a rád se k ní vracím. Hlavně v pátek, když mě štve celý svět a jsem unavený. Jakoby mi kapela pokaždé narvala do žil obrovské množství energie. Jasně, dejte mi ještě jedno pivo a vykopejme spolu další hrob. Líbí se vám ENTOMBED, DISMEMBED, NIHILIST, ENTRAILS? Tak potom jste zde správně. Maniakům z Detroitu se povedlo nahrát stylové album velmi vysoké kvality. Je v něm obsaženo vše pro poctivý pohřeb do země. Už mám všeho dost. V práci každý jenom řve a přetvařuje se. Na ulicích se procházejí dávno mrtvé zombie s obrazovkami u obličejů. Konečně pátek, konečně si dám pivo a zalezu dolů do sklepa. Mám tu jednu úplně novou rakev. Prašivá exhumace starých death metalových mršin! Nemrtví vstávají z hrobů!


Asphyx says:

I've had enough of everything. Everyone at work was just yelling and pretending. There were long-dead zombies walking the streets with screens in their faces. Finally, Friday, I'm finally gonna have a beer and crawl down to the basement. I got one brand-new coffin. With an inverted cross and the words HUMANITY'S END on the side. In it lies a corpse in a considerable state of decomposition. Looks like a burial sometime in the '90s. You all probably know I concentrate on exhumations like this. Dusty old death metal.

HUMANITY'S END are from Detroit and have one more EP ("Between Life and Death" - 2017). When you listen to the new album, a festering cocktail of wild rhythms in the style of "Göteborg, the sound of HM-2" will roll out of your speakers. I take a sip of my beer and after a while start swaying contentedly to the beat. For there is music for all the damned, zombies and demons. 


Of course, we are moving deep underground, in places where some of the dirt is out of sight. On the contrary, the dead and cold sound is more than desirable. The Americans have added a good helping of roughly chopped darkness. I'm very tempted to turn off all the lights and pick up a shovel and head out. Another shallow grave awaits me, frozen ground and wild shadows wandering around like a scary conscience. The songs are written in a very morbid and elegant way, with the experience of the old masters. I listened to similar music in the days of my youth and remained faithful to it. I'm an old dog who only lifts his head anymore if he enjoys an album. And "Plague of Cancers" meets all my requirements. The bones are crushed here with great force. Skulls crack with pressure, death walks around and smiles. Sure, all this has been here before, but it also depends on how death metal is played in this style. And HUMANITY'S END as grave diggers certainly didn't disappoint. On the contrary, I enjoy the novelty and I like coming back to it. Especially on Fridays, when the whole world is pissing me off and I'm tired. It's like the band pumps a huge amount of energy into my veins every time. Yeah, give me another beer and let's dig another grave together. Do you like ENTOMBED, DISMEMBED, NIHILIST, ENTRAILS? Then you've come to the right place. The maniacs from Detroit have managed to record a stylish album of very high quality. It contains everything for an honest burial in the ground. I've had enough. At work, everyone's all yelling and pretending. There are long-dead zombies walking the streets with screens in their faces. Finally, Friday, I finally have a beer and crawl down to the basement. I got one brand-new coffin. A mangy exhumation of old death metal carcasses! The undead are rising from their graves!




Tracklist:
01. Plague Of Cancers 
02. Breath Of The Innocent 
03. Dying Earth 
04. Merciless Death 
05. Order Of 9 Angels 
06. Cianide Butchery 
07. Ascent Of The Blessed 
08. Behind The Ivory Robe

band:
Jesse Wright - drums
Jay Clifton - vocals, HM2 pedals

Recenze/review - GJENDØD - Livskramper (2024)


GJENDØD - Livskramper
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Nejdříve jsem si myslel, že se jedná o nějakou šelmu, která přišla ze severu. Roztrhaná těla, vnitřnosti vytahané ven. Vše svědčilo o velké bestialitě. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a krev byla v krásném kontrastu s bílou barvou. Pokaždé, když jsme ohledával tělo, měl jsem pocit, že mě někdo sleduje. Vzduchem se vznášel podivný neklid a hroby byly mělké. Bestie se vrátila, tušil jsem podvědomě. Black metal je styl, který je hodně o nihilistických emocích. Musíte jej hrát srdcem, jinak nemá cenu. Norští GJENDØD se vrátili, aby nám přinesli další temná svědectví. 

Vše je opět velmi syrové, naléhavé, ohlodané na kost. Během poslechu se kolem vás budou toulat démoni a pokud desce podlehnete jako já, stanete se také stínem, šíleným našeptávačem, který čeká na svoji kořist. Chladné melodie se zde potkávají se surovými rytmy. Mraky jsou zase jednou nízko a ohně hoří jasným plamenem. 


Letošní počin je nový v tom, že se ke kapele připojil bubeník TK. Ten působil ve velké spoustě smeček a krásně morbidně doplnil už tak silnou sestavu. Je něco shnilého, děsivého a temného v našich duších. Norové všechno tohle vzali, vytáhli na povrch a hodili nám to do ksichtu jako shnilé maso. Poslouchat album "Livskramper" je opravdu jako se dívat do čerstvě exhumovaného hrobu. Byl v něm pochovaný padlý mnich. Za to, že se rouhal bohům. Hudebně se jedná o klasický, tradiční black metal z ranných devadesátých let, pokud jej máte rádi, neváhejte ani chvilku. Líbí se mi, že se skladby, i když jsou náležitě nepříjemné, dobře poslouchají, mají jasnou strukturu. Jako bych stál u samotné řeky smrti a přemýšlel, jestli mám skočit do hlubiny. Dusím se vlastní krví a neustále přidávám hlasitost. Vše potom objímá jako pevné pavučiny hnilobný zvuk a zajímavě řešený obal. Norové mě vzali na výlet bez konce. Pohřbili mě zaživa, abych znovu vstal silnější a divočejší než dřív. Ve skladbách je něco zvláštně živočišného, co se mi dostalo pod kůži. Potvrzuji, že kapela umí vytvořit náležitě zvrácenou atmosféru. Pokud máte rádi hluboké lesy, ze kterých přichází zlo, tak neváhejte ani chvilku. Budete odměněni velmi morbidním zážitkem. Nejdříve jsem si myslel, že se jedná o nějakou šelmu, která přišla ze severu. Roztrhaná těla, vnitřnosti vytahané ven. Vše svědčilo o velké bestialitě. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a krev byla v krásném kontrastu s bílou barvou. Pokaždé, když jsme ohledával tělo, měl jsem pocit, že mě někdo sleduje. Vzduchem se vznášel podivný neklid a hroby byly mělké. Bestie se vrátila, tušil jsem podvědomě. Na kost ohlodaný, temný a chladný black metal utkaný z krvavých stínů!


Asphyx says:

At first I thought it was some kind of beast that came from the north. Bodies torn apart, entrails pulled out. All indicative of great bestiality. The fresh snow crunched under my feet and the blood was a beautiful contrast to the white. Every time I looked over the body, I felt I was being watched. There was a strange uneasiness in the air and the graves were shallow. The beast had returned, I suspected subconsciously. Black metal is a style that's very much about nihilistic emotions. You have to play it with your heart, otherwise it's worthless. Norway's GJENDØD are back to bring us more dark testimonies.

Everything is again very raw, urgent, gnawed to the bone. Demons will wander around you while you listen and if you succumb to the record like I did, you will also become a shadow, a mad whisperer waiting for its prey. Cold melodies meet raw rhythms. The clouds are low once more and the fires burn brightly.


This year's venture is new in that the band is joined by drummer TK. He has been in a lot of packs and has added a nice morbid addition to an already strong lineup. There is something rotten, scary and dark in our souls. The Norwegians took all this, brought it out and threw it in our faces like rotten meat. Listening to "Livskramper" is really like looking into a freshly exhumed grave. A fallen monk was buried there. For blaspheming the gods. Musically, this is classic, traditional black metal from the early nineties, if you like it, don't hesitate a moment. I like the fact that the songs, although appropriately unpleasant, are easy to listen to and have a clear structure. It's like standing by the river of death itself, wondering if I should jump into the deep end. I'm choking on my own blood and I keep turning up the volume. Everything is then embraced like a tight web by the rotten sound and the interestingly designed cover. The Norwegians have taken me on a trip without end. They buried me alive to rise again, stronger and wilder than before. There is something strangely animalistic in the songs that got under my skin. I confirm that the band can create a properly twisted atmosphere. If you like deep forests from which evil comes, don't hesitate a moment. You will be rewarded with a very morbid experience. At first I thought it was some kind of beast that came from the north. Bodies torn apart, entrails pulled out. All indicative of great bestiality. The fresh snow crunched under my feet and the blood was a beautiful contrast to the white. Every time I looked over the body, I felt I was being watched. There was a strange uneasiness in the air and the graves were shallow. The beast had returned, I suspected subconsciously. Gnawed to the bone, dark and cold black metal woven from bloody shadows!


Tracklisting:
1. Å ule mot feil måne (5:19)
2. Livskramper (3:11)
3. Gendød (3:15)
4. Skumringsliv (6:18)
5. Byttingen (4:02)
6. Under dekke (3:53)
7. Død manns skygge (4:43)
8. I nattens land (5:31)

pondělí 5. srpna 2024

Recenze/review - FEBRUUS - Surveillance Orgy (2024)


FEBRUUS - Surveillance Orgy
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Někdy, když se toulám nekonečnými chodbami podzemí, tak zkusím zařvat do ticha. Když ustane ozvěna, většinou slyším šepot nemrtvých. Snažím se s nimi vycházet dobře, protože oni jsou těmi, kteří mi doporučují další alba k poslechu. Mívám hlavu otevřenou a moje fantazie pracuje na sto procent. Švédské FEBRUUS jsem neznal a nikdy o nich neslyšel. A tak jsem si jako vždy zalezl do jedné studené temné kobky a zhasl všechna světla. Nechal jsem na sebe hudbu jen tak působit. Trvalo mi to nějakou dobu, než jsem byl ochoten napsat pár řádek. Přiznám se na rovinu, zpočátku jsme byl trošku zmatený a hlavně, marně jsem hledal slova.

Nakonec se ale vše usadilo a já se začal na každé další setkání těšit. FEBRUUS je kapela, která je projektem jednoho jediného člověka. Andreas Karlsson je podepsán pod vším. Nahrál jednotlivé nástroje a zároveň album mixoval (mastering provedl Mattias Persson). Další, co přenechal někomu jinému, tak je obal. Toho se ujal Daniel Karlsson. A tak najednou poslouchám nahrávku, která je po okraj narvaná tlakem i zajímavými melodiemi. 


Někdy mám pocit, že létám vesmírem a objevuji nové dimenze, jindy zase padám po zádech do hlubiny. Těch nálad je opravdu mnoho a trvalo mi nějakou dobu, než jsem se dokázal naladit na stejnou vlnu. Super je, že i po delší době je na nahrávce co objevovat. Pokaždé vyleze na povrch další dříve neslyšený motiv. Je to pestrý death metal, zahalený do takového zvláštního neklidu. Hudba by mohla vyhovovat fanouškům třeba takových EDGE OF SANITY, AFFLICTED, DISHARMONIC ORCHESTRA, CARBONIZED, MORBUS CHRON, SWELLING REPULSION, FLOATING a dalších, kteří se nebojí v death metalu hledat nová zákoutí. Je sice pravdou, že některé skladby jsou možná až příliš dlouhé, ale to berte spíše jako povzdechnutí starého psa, než jako nějakou zásadní připomínku. Síla téhle desky se ukrývá někde jinde. FEBRUUS totiž mají svůj vlastní, nezaměnitelný rukopis. Některé pasáže jsou jedovaté, naleznete tu ale i chlad a potřebnou temnotu. Andreas Karlsson se rád a zkušeně vydává různými směry, je jako hudební badatel. Zároveň (a to je pro mě velmi důležité), se "Surveillance Orgy" opravdu dobře poslouchá. Chce to sice trpělivost a muzika není určena pro každého, ale tak je to správně. Někdy, když se toulám nekonečnými chodbami podzemí, tak zkusím zařvat do ticha. Když ustane ozvěna, většinou slyším šepot nemrtvých. Snažím se s nimi vycházet dobře, protože oni jsou těmi, kdo mi doporučuje další alba k poslechu. Mívám hlavu otevřenou a moje fantazie pracuje na sto procent. Jsem si jistý, že v kobce s nápisem FEBRUUS strávím ještě hodně času. Pořád je co objevovat. Chladný a temný průlet death metalovou galaxií! Vesmírný prach z jiných dimenzí! 


Asphyx says:

Sometimes, when I wander the endless corridors of the underground, I try to shout into the silence. When the echoes stop, I usually hear the whispers of the undead. I try to get along well with them because they are the ones who recommend other albums for me to listen to. I keep my mind open and my imagination working 100%. I didn't know Swedish FEBRUUS and never heard of them. So, as always, I crawled into a cold dark dungeon and turned off all the lights. I just let the music affect me. It took me a while before I was willing to write a few lines. I'll be honest, I was a bit confused at first and more importantly, I was searching in vain for words.

Eventually, though, everything settled down and I began to look forward to each subsequent encounter. FEBRUUS is a band that is the project of one man. Andreas Karlsson is signed to everything. He recorded each instrument and mixed the album (mastering was done by Mattias Persson). Another thing he left to someone else is the cover art. Daniel Karlsson took care of that. So suddenly I'm listening to a record that is packed to the brim with pressure and interesting melodies.


Sometimes I feel like I'm flying through space and discovering new dimensions, sometimes I fall on my back into the depths. There are many moods and it took me some time to tune in to the same wave. The great thing is that even after a long time there is something to discover on the record. Each time another previously unheard motif comes to the surface. It's colorful death metal, wrapped in such a strange restlessness. The music might suit fans of EDGE OF SANITY, AFFLICTED, DISHARMONIC ORCHESTRA, CARBONIZED, MORBUS CHRON, SWELLING REPULSION, FLOATING and others who are not afraid to look for new corners in death metal. It's true that some of the songs are perhaps a bit too long, but take that more as a sigh from an old dog than as a fundamental comment. The strength of this record lies elsewhere. For FEBRUUS have their own unmistakable signature. Some passages are venomous, but you'll also find a coolness and a necessary darkness. Andreas Karlsson likes to go in different directions, he is like a musical explorer. At the same time (and this is very important for me), "Surveillance Orgy" is really good to listen to. It does take patience and the music is not for everyone, but that's the way it should be. Sometimes, when I'm wandering the endless corridors of the underground, I try to scream into the silence. When the echoes stop, I usually hear the whispers of the undead. I try to get along well with them because they're the ones who recommend other albums for me to listen to. I keep my head open and my imagination working at 100%. I'm sure I'll be spending a lot more time in the dungeon that says FEBRUUS. There's still a lot to discover. A cold and dark trip through the death metal galaxy! Space dust from other dimensions!


Track listing -
1. Gentrification of the Soul 07:06
2. Morning Star over Deathlehem 08:25
3. The Price of Enterprise 03:13
4. Surveillance Orgy 08:01
5. Resignation Syndrome 14:25

Line up -
Andreas Karlsson - All vocals, guitar, bass, electronic sounds and drum programming

Mixing by Andreas Karlsson
Mastering by Mattias Persson

Cover painting, layout and logo by Daniel Karlsson

Recenze/review - UPPER DECKER - Family Dinner (2024)


UPPER DECKER - Family Dinner
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

I pod naším městem je hnusná a špinavá stoka, ve které pluje všechno, co lidé nepotřebují. Komplikovaný systém kanalizace ústí do řeky, ve které plují ryby se třemi oky na hlavě. Někdy, když se kolem procházím a poslouchám novou desku francouzských brutalistů UPPER DECKER, mám pocit, že je můj mozek zastřený děsivými halucinacemi. Ze stoky ke mě lezou šílené a krvelačné příšery, které mě chtějí sežrat. Smrt je velmi blízko a líbí se mi nadsázka, se kterou pánové ke své morbidní hudbě přistupují.

Jejich hudba není nic nového, ani převratného, ale pořád se v ní něco děje. Kapela se nebojí kombinovat klasický, tradiční brutální death metal s grindem. Zazní i thrash metalové odkazy. Výsledný koktejl je jako smradlavé zvratky, které naleznete všude kolem, když se akce opravdu vydařila. Pánové se neberou vážně, ale dali si pozor na všechny důležité věci jako zvuk, produkci. Zaujme i krásně morbidní obal. 


Vlastně není třeba dodávat nic dalšího. Pokud vás extrémní styly baví, určitě si tyhle maniaky poslechněte. Pokud ne, tak běžte pryč. Doplním tedy i nějakou kritiku, když jinak nedáte. V některých momentech mi přijdou skladby možná až příliš dlouhé a monotónní. Nutno ale rovnou dodat, že se nejedná o nic rušivého. Podmínkou je samozřejmě vaše vstřícnost k brutálnímu death metalu. Jedná se o velmi hluboký underground. O hudbu, která patří na staré pitevny, na opuštěná jatka, do kafilerie. A také do již zmiňované stoky, která smrdí hnilobou a lidskou špínou. Pro mě je zásadní, že jsou UPPER DECKER opravdoví, reální, uvěřitelní. Navíc mě baví jejich nové album "Family Dinner" poslouchat. Vracel jsem se k němu nejvíc právě ve chvílích, kdy jsem končil v práci a potřeboval jsem si vyčistit hlavu. Zajímavé je, že moje kroky nakonec vedly pokaždé do kanalizace, do temných smradlavých koutů. Dívám se rád do tmy a odstřižen od okolního světa se kývám do rytmu. Vlastně by se také dalo napsat, že jsem od téhle desky nečekal nic a dostal jsem pořádnou porci syrového masa. Na téhle nahrávce najdete spoustu krutých odkazů na pobublávající krev z proříznuté tepny. Abych to všechno nějak na závěr shrnul, Francouzi vám nakopou zadky a udělají to velmi elegantně a zkušeně. Nechte si chutnat, podávány jsou ty nejshnilejší kousky masa. Ze stoky ke mě lezou šílené a krvelačné příšery, které mě chtějí sežrat. Smrt je velmi blízko. Brutální death metal s hnilobným odérem! Masakr ve staré smradlavé stoce! 


Asphyx says:

Even under our city there is a filthy and dirty sewer, in which everything people don't need floats. The complicated sewer system empties into a river where fish swim with three eyes on their heads. Sometimes, when I walk around and listen to the new album by French brutalists UPPER DECKER, I feel like my brain is clouded by terrifying hallucinations. Crazy, bloodthirsty monsters are crawling out of the sewer to eat me. Death is very close and I like the exaggeration with which the gentlemen approach their morbid music.

Their music is nothing new or groundbreaking, but it still has something going on. The band is not afraid to combine classic, traditional brutal death metal with grind. There are also thrash metal references. The resulting cocktail is like the smelly vomit you find all around when the action is really good. The gentlemen don't take themselves seriously, but they have paid attention to all the important things like sound, production. Even the beautifully morbid cover art is striking. 


Actually, there is nothing more to add. If you're into extreme styles, definitely give these maniacs a listen. If not, get out. So I'll add some criticism if you don't give it otherwise. At some points I find the songs maybe a bit too long and monotonous. But it must be added that it is nothing disturbing. Of course, the condition is your friendliness to brutal death metal. This is a very deep underground. Music that belongs in old autopsy rooms, abandoned slaughterhouses, rendering plants. And also to the aforementioned sewer, which smells of rot and human filth. For me it is essential that UPPER DECKER are real, real, believable. Plus, I enjoy listening to their new album "Family Dinner". I kept coming back to it the most just when I was finishing work and needed to clear my head. Interestingly, my steps always ended up leading to the sewers, to the dark, smelly corners. I like to look into the darkness and, cut off from the outside world, sway to the rhythm. Actually, one could also write that I expected nothing from this record and got a good portion of raw meat. There are plenty of cruel references to bubbling blood from a severed artery on this record. To sum it all up somehow, the French kick your ass and they do it very elegantly and expertly. Enjoy, the most rotten cuts of meat are served. There are crazy, bloodthirsty monsters crawling out of the sewer to eat me. Death is very near. Brutal death metal with a rotten odor! Massacre in an old stinking sewer!



Tracklist:
01. Albert Fish 'N' Chips 
02. Paul's Thrower 
03. Jared The Subway Guy 
04. Simon The Toilet Beast 
05. Chuck No Risk 
06. Derek Your Neighbour Is A Paranoiac Guy Who Saw Aliens 
07. Kevin (Bonus Track) 
08. Henri De Chissian (Bonus Track)

Line up:
Gaara: vocals and backing vocals
Uwe: Bass, lots of bass...
Tral: Guitars and backing vocals
Le C: Drum programming and live drummer

neděle 4. srpna 2024

Recenze/review - SWELLING REPULSION - Fatally Misguided (2024)


SWELLING REPULSION - Fatally Misguided
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Připadá mi to jako děsivý sen. Z nebe padá černý déšť a Smrt obchází kolem. Tratoliště krve, ještě před chvílí jsi letěl neskutečnou rychlostí. Život před sebou, rovná silnice, volnost a svoboda. Teď tu ležíš a bojíš se tmy. S polámanými kostmi, s krví, vytékající z čerstvých ran. Bolest a utrpení, srážka s krutou realitou. Ne, to není žádná noční můra, ale jenom studená zem a lidé stojící kolem. Natáčejí tě. Nepomůže ti nikdo. Na to nemá nikdo čas, všichni musejí sdílet tvoje utrpení. 

Jsou obrazy, které ze své mysli nedokážu vyhnat. Objevují se znovu a znovu v momentech, když poslouchám nahrávky, jako je tak druhá dlouhohrající od SWELLING REPULSION z Colorada. Jedná se o mé první setkání s touto kapelou a musím hned na začátek napsat, že se jedná o srážku s náklaďákem naloženým prašivými kostmi, zničujícím death metalem a spoustou progresivních prvků. 


Je to jízda na horské dráze. Od začátku do konce. Skladby v sobě mají potřebný drive a sílu, spoustu dobrých nápadů i takový ten zvláštní disonantní neklid, který mám u dobrých kapel rád. Ostré, nekompromisní melodie se zde potkávají s drtivými rytmy i zkaženou krví nasáklým vokálem. Jako celek je potom album velmi bolestivou záležitostí. Nebyl jsem při poslechu ani chvilku v klidu. Kapela mě chytla, zasekla do mě svůj dráp a nepustila mě až do konce. Vymáchala mi obličej ve špinavé kaluži, zaklekla na mě ocelovou botou, až mi vyrazila dech. Díval jsme se zrovna z okna, když narazil těžký náklaďák do osobního vozu. Ihned přijela záchranka a kolem se shromáždil dav toužící po krvi. Všechno - situace i hudba - se mi spojilo v jedno a musel jsem postupně přidávat hlasitost. Pokud máte rádi kapely jako ADRAMELECH, AFFLICTED, ATVM, DISHARMONIC ORCHESTRA, DEFECT DESIGNER, STARGAZER a další, které se nebojí experimentovat, potom jste zde správně. "Fatally Misguided" je deskou, která vám bude hořet v rukou a zadře se vám hluboko pod kůži. Pochválit musím i masivní, dobře čitelný zvuk, líbí se mi i obal (The Masked Observer). Svět je při poslechu velmi temné místo. SWELLING REPULSION se povedlo mě strhnout do hlubin. Připadá mi to jako děsivý sen. Z nebe padá černý déšť a Smrt obchází kolem. Tratoliště krve, ještě před chvílí jsi letěl neskutečnou rychlostí. Bolest a utrpení, srážka s krutou realitou. Ne, to není žádná noční můra, ale jenom studená zem a lidé stojící kolem. Natáčejí tě. Nepomůže ti nikdo. Technický, progresivní death metal, který vám nastaví kruté zrcadlo reality! Dokonalá iluze smrti!


Asphyx says:

It seems like a scary dream. Black rain falls from the sky and Death walks around. A pool of blood, just a moment ago you were flying at incredible speed. Life before you, a straight road, freedom and liberty. Now you lie there, afraid of the dark. With broken bones, blood oozing from fresh wounds. Pain and suffering, a collision with harsh reality. No, it's not a nightmare, just the cold ground and the people standing around. They're filming you. No one can help you. No one has time for that, everyone has to share your suffering. 

There are images I can't get out of my mind. They come up again and again in moments when I listen to records like this second long player from Colorado's SWELLING REPULSION. This is my first encounter with this band, and I have to say right off the bat that it is a truckload of mangy bones, devastating death metal, and plenty of progressive elements. 


It's a roller coaster ride. From start to finish. The songs have the necessary drive and power, a lot of good ideas and that strange dissonant restlessness that I like in good bands. Sharp, uncompromising melodies meet crushing rhythms and wicked blood-soaked vocals. As a whole, then, the album is a very painful affair. I wasn't at peace for a moment while listening to it. The band grabbed me, stuck their claw into me and didn't let go until the end. It washed my face in a filthy puddle, knocked me over with a steel-toed boot until it took my breath away. I was looking out the window when a heavy truck crashed into a passenger car. The ambulance arrived immediately and a crowd gathered around, baying for blood. Everything - the situation and the music - came together and I had to gradually turn up the volume. If you like bands like ADRAMELECH, AFFLICTED, ATVM, DISHARMONIC ORCHESTRA, DEFECT DESIGNER, STARGAZER and others who are not afraid to experiment, then you've come to the right place. "Fatally Misguided" is a record that will burn in your hands and burrow deep under your skin. I must also praise the massive, easy to hear sound, and I like the cover art (The Masked Observer). The world is a very dark place when you listen to it. SWELLING REPULSION managed to pull me into the depths. It feels like a scary dream. Black rain falls from the sky and Death walks around. A pool of blood, just a moment ago you were flying at incredible speed. Pain and suffering, a collision with harsh reality. No, it's not a nightmare, just the cold ground and the people standing around. They're filming you. No one can help you. Technical, progressive death metal that sets you a cruel mirror of reality! The perfect illusion of death!




Track listing
1.Vanquished
2.Basking In Fumes Of Failure
3.Fatally Misguided
4.Sacred Doom
5.Cesspool of Dismembered Memory
6.Drug Induced Anti-Logic view
7.Failure
8.Sullen Light of Expired Stars

Line up -
Bage - Vocals, Drums, FX
Donovan - Vocals, Guitars
Kristian Jablonicky - Bass

Artwork by The Masked Observer

Recenze/review - AKHLYS - House of the Black Geminus (2024)


AKHLYS - House of the Black Geminus
CD 2024, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Předpovědi byly děsivé. Všichni doslova viseli na obrazovkách. Ve vzduchu byl cítit strach a nenávist. Konečně jsme se dočkali. Apokalypsa nastala brzy ráno. Satan se usmíval a Smrt brousila svojí kosti. Bylo fascinující se dívat na kdysi tak špinavé a zkažené město, jak je ničeno přívalovou vlnou. Padající domy, nářek obětí. Potom nastalo ticho. Jakoby se celý svět restartoval. Přesně takový dojem na mě dělá i nové album amerických black metalistů AKHLYS. 

Je jako temný sen, jako děsivá noční můra, která se vám neustále vrací. Probouzíte se uprostřed noci, vyděšení. Naleznete zde jak odkazy na klasický, švédský black metal, tak i spoustu ambientních a industriálních prvků. Skladby jsou velmi naléhavé, jedovaté, zničující. Jako temná vlna, která vás spláchne do hlubin. 


Je moc dobře, že se kapela nedrží pouze zavedených šablon, ale vydává se hledat další a nová temná zákoutí. Jako bych se proplétal mezi stíny, díval se na protáhlé obličeje zemřelých, jako bych byl dávno na onom světě. Skladby jsou napsány takovým způsobem, že se vám dostanou postupně do krve i do podvědomí. Normálně bych si stěžoval na jejich délku, ale tentokrát mi to vůbec nevadí. Neustále se totiž něco děje, jednotlivé motivy se různě přelévají, gradují. Jednou jsou jako černá, špinavá stoka pod vaším městem, jindy dají na chvilku malý záblesk naděje, aby vás nakonec stejně stáhli do hlubin. O zvuku, obalu a dalších formálních věcech není třeba mluvit, vše je na vynikající úrovni. Nebudu vám tu ani rozebírat jednotlivé songy. Jednak by vás to nebavilo a hlavně - album je nutné poslouchat jako celek. Teprve potom totiž naplno vynikne jeho temná síla. AKHLYS se povedlo nahrát desku, ke které se budu ještě dlouho vracet. Je totiž po okraj narvaná zajímavými nápady a pokaždé si pro sebe objevím něco nového a neotřelého. Jsou zkrátka muzikanti, kteří mají dar na to, zhmotnit tmu, vzít vás na pradávné okultní rituály. Američané mají navíc svůj vlastní rukopis a zůstává po nich krvavá stopa. Říká se, že Satan má mnoho podob. Může to být děsivá bestie nebo tichý, milý chlápek ze sousedství. Lidem do hlavy nevidíte. Kapele se povedlo všechny tyhle odstíny promítnout do své hudby. Je v ní síla, energie načerpaná v záhrobí, je v ní spousta bolesti. "House of the Black Geminus" má v sobě něco neklidného, děsivého, něco, co vás přikove na zeď. Chladná, temná black metalová vlna, která vás strhne do nekonečných hlubin nicoty! Ďábelský rituál!


Asphyx says:

The predictions were dire. Everyone was literally hanging on the screens. There was fear and hatred in the air. Finally, we've seen it. The apocalypse came early in the morning. Satan was smiling and Death was grinding his bones. It was fascinating to watch a once so dirty and corrupt city being destroyed by a tidal wave. The falling houses, the cries of the victims. Then there was silence. It was as if the whole world was rebooting. That's exactly the impression that the new album by American black metallers AKHLYS makes on me. 

It's like a dark dream, like a terrifying nightmare that keeps coming back to you. You wake up in the middle of the night, terrified. You will find references to classic, Swedish black metal, as well as a lot of ambient and industrial elements. The songs are very urgent, venomous, devastating. Like a dark wave that washes you into the depths. 


It's very good that the band doesn't just stick to the established templates, but sets out to find new dark corners. I feel like I'm weaving through the shadows, looking at the elongated faces of the dead, as if I were long ago in the other world. The songs are written in such a way that they gradually get into your blood and subconscious. Normally I would complain about their length, but this time it doesn't bother me at all. Something is happening all the time, the individual motifs overlap and graduate. Sometimes they are like a black, dirty sewer under your city, sometimes they give a small glimpse of hope for a moment, only to drag you down to the depths in the end. There is no need to talk about the sound, cover and other formal things, everything is on an excellent level. I'm not even going to break down the individual songs here. For one thing, it would be boring and most importantly - the album must be listened to as a whole. Only then will its dark power fully emerge. AKHLYS have managed to record an album that I will be coming back to for a long time. It's packed to the brim with interesting ideas and every time I discover something new and novel for myself. They are simply musicians who have a gift for materializing darkness, for taking you on ancient occult rituals. Moreover, the Americans have their own handwriting and leave a bloody trail. It is said that Satan takes many forms. He can be a terrifying beast or a quiet, nice guy from the neighborhood. You can't see inside people's heads. The band has managed to incorporate all these shades into their music. There's power in it, energy drawn from beyond the grave, there's a lot of pain in it. "House of the Black Geminus" has something unsettling, scary, something that will drive you up the wall. A cold, dark black metal wave that will sweep you into the endless depths of nothingness! An evil ritual!


Tracklist:
01. The Mask Of Night-Speaking 
02. Maze Of Phobetor 
03. Through The Abyssal Door 
04. Black Geminus 
05. Sister Silence, Brother Sleep 
06. Eye Of The Daemon - Daemon I

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý osmý - Kotoučák


Příběh čtyř stý šedesátý osmý - Kotoučák

Všechny moje zlaté babičky i tetičky se shodly na tom, že každý vztah se musí budovat. Po počátečním okouzlení přijdou setkání s realitou, občasné neshody, ale i hádky. Jenže my se moc nehádali. Blondýnka má zlatou povahu a je kliďas. Vlastně jsem neměl ani chuť chodit někam s kamarády. Bylo mi dobře jenom s ní. Ale znáte to, kluci, co jsme spolu pařívávali, o mě začali říkat, že se jich straním. Ti, kteří už byli ve dvojici, mě chápali, ale samotáři nikoliv. Jako asi každý jsem měl několik přátel, kteří vypadali, že se nikdy s nikým neseznámí. Většinou v pohodě kluci a holky, někteří možná až moc hodní, jiné ne tolik krásné navenek. Přirozený i nepřirozený výběr zkrátka fungoval i na borských kolejích. Já jsem třeba přišel na to, že mě mají rády a nejvíc si rozumím s děvčaty z jižních a východních Čech. Obzvláště budoucí učitelky byly mou krevní skupinou. Sedíme v kuchyňce, já cmudím svůj pověstný lunch meat a dělám k tomu oblohu, kterou budou za pár let všichni kritizovat. Ale aspoň jsme do sebe dostali nějakou zeleninu. To je domácí sádlo, dodám a tím ukončíme celou naší úvahu o to, proč někdo žije v páru a jiný nikoliv. 

Všechno sníme, já si udělám kafe do půllitru od Gambrinusu a k tomu si dám jedno labužnické cigárko. Neměl bys na své kamarády zapomínat. Řekne vážně a já z toho pochopím, že když ona pojede o víkendu za spolužačkama do Tábora, měl bych obejít své kámoše. Dobře, řeknu, ale moc se mi nechce. Zase budu akorát poslouchat stesky nad tím, jak jsou sami. Dodám a je mi odpovězeno, že jim mám pomoc. Jako, že mám být Kecalem, který domluví schůzku a pak jim fandit? Uff. Raději bych si zalezl, četl, zašel do bazénu a vůbec odpočíval. Jsem po brigádách rozlámaný a utahaný. Potřebuju ven, hergot už taky. Pohladí mě a dodá, že opravdových kamarádů má člověk za život málo. Já vím, fakt o tom něco vím, dodnes se mi po mý první partě stýská a to, že se ta druhá rozpadla, mě pěkně mrzí. Ještě nevím, že jednou zůstaneme v Plzni sami a všichni dnes tak věrní přátelé se rozprchnou do svých původních měst. Jdu radši do bazénu, pak se vrátím a doprovodím ji na vlak. 

Odjede a jdu na Americkou na gulášovku. Dva rohlíky k tomu. Pak se vrátím na kolej a zajdu za Petrem. Zrovna sleduje na videu nějaký film. Tak co, co nějaký holky? Mávne rukou. Ty vole, to se ti fakt žádná nelíbí? Se normálně zeptej, maximálně tě pošle do prdele. A protože si čestný muž a šlechtic, tak se otočíš, pomyslíš si něco o hlouposti a s hrdostí odejdeš. No a pak to zkusíš jinde. Jinak si nikoho ty vole nenajdeš. Musíš bejt slušnej a galantní. Usměvavej a ne se pořád tvářit jako kdyby ti někdo strčil do prdele pravítko. A taky, doporučuju, fakt si na nic nehraj. Půjdeme do kina? Odpoví mi a já jen zakroutím hlavou. Je to marný. Asi by to chtělo alkohol. Přinesu rum. Dáme si panáka a hned je hovornější. Jdeme tedy do Elektry, do filmovýho klubu. Promítají děsnou kravinu. Vedle nás sedí dvě intoušky, jedna vypadá docela dobře. Pozvu je na káávu, protože jsem někde četl, že to lidé v jejich kruzích dělávají. Myslím na blondýnku, když slečny rozjedou přechytralý řeči. Tady Petr je velký filmový znalec, zkusím nahodit udičku. On chvíli něco koktá a mě dojde, že se stydí. Asi přísná matka. Koupím další panáky a sere mě, že si dámy objednají samou drahotu. Kurva, koňak? Na studenta? 

Jdou na záchod, chichotají se a když se vrátí, tak si vymění místa. Ta hezčí si sedne vedle mě, ta ošklivější k mému kamarádovi. Začnou být až moc uvolněný a trošku se nudím, protože říkají naučený fráze. Petr je napjatý a je na něm vidět, že se mu slečna moc nelíbí. Mě taky ne a není to kvůli tomu, jak vypadá, ale jak se chová. Vypadá povýšeně, asi vyrůstala se stříbrnou lžičkou v puse. Holka, ty si jednou vezmeš někoho ze sousedství, seznámí vás rodiče, budeš mít jedináčka a starej ti bude zahýbat, protože už teď vypadáš jak semetrika. Sranda je, že se po mnoha letech potkáme a moje předpověď se splní na sto procent. Tedy až na to, že bude mít dceru, která bude jaká matka, taká Katka. Otřepu se ze svých představ a slušně se omluvím. My asi budeme muset. Tak s intouškama to nevyšlo, zkusíme něco jiného, řeknu kamarádovi a jdeme do jedný dělnický hospody kousek od Škodovky. Co si dobře pamatuju, tak sem chodí slečny a dámy z lidu, co jim na nějakým tom klukovi zase tolik nesejde. Pár jich znám ze svého působení na praxi. Taky jsme zde párkrát skončili po nějakém tahu. Mají tu moc dobrý, pečený prejt. 

Cestou potkáme ještě jednoho kluka, říkejme mu Pavel. Kluk ze severu, ze smogu. Hubený a nevysoký, s divným vyjadřováním. Kam jdeme? Zeptá se a Petr mu odpoví, lovit děvky. No, tohle bude hodně zajímavý. Usedneme ke stolu, dáme si pivo a já se rozhlédnu. Jedna kolegyně na mě zamává. U stolu je pět dívek, hezké i obyčejné, ale kdybych býval byl sám, dal bych si asi říct od každé. Kdyby slušně poprosila, dělám si legraci. Jdu se zeptat a sesedneme se. Začne zábava. Tedy, já se tlemím, snažím se být vtipný, vyzdvihuji své kamarády, dělám jim garde jak se patří. Jenže oni mlčí, zajíkají se, jsou nesví a nesmělí. Ty vole, ty si fakt myslíš, že takhle tě nějaká bude chtít. Chovej se jak chlap. Ale to oni ne a noc je v plném proudu a jde se jinam. Nějaká diskotéka, nějaký panáky, tanečky, dámy jsou jak hárající feny. Tady se loví. Na mě je to moc laciný, ale je v tom spousta erotiky, ne že ne. Připadám si jak pasák, když si dělám srandu a přemlouvám opilý holky, aby se o mé kamarády postaraly. Dvě se nakonec uvolí. Svůdně se předvádějí a dělají to tak okatě, že by roztál možná i homosexuál. Tančíme ploužáky, celý klub se páruje, jen já obíhám kolem jak čmeláček. 

Jdeme noční Plzní a hulákáme. Do polí, do prdele, do polí, auuu, občas někdo upadne. Slečny, co strávily odpoledne šminkováním a koukáním do zrcadla, vypadají jak levný štětky. Vyhrnutý minisukně, oplzlý řeči, občas si musím odfrknout. No ale, když projdeme přes vrátnici, jako že určitě, jen uplatíme vrátnou, tak bude večírek. Pavel tu nikoho nemá. Vytáhne prehistorický kotoučák,  který mě zaujme natolik, že s ním strávím celý večer. Marně za mnou chodí holky. Jsem jako z kamene, jako z oceli. Nepřístupný. Zajímá mě jenom hudba. Pestrá sbírka od Suchého přes starý big beaty, ale i nahrávky divadelních vystoupení. Nejdřív všichni tančí. Občas mě někdo také vyvede. Na židli sedí Petr nebo Pavel, jsou jak dva apoštolové, jak svatí. Před nima se kroutí Tereza, Jana nebo Jarmila. Výskají, poskakují a jejich prdelky jsou nádherný, to zase jo. Ale kluci nic. Dokonce si sednou i na ně, ohmatávají je, je znát, že by chtěly vedle do pokoje, pod peřinu. Já být na jejich místě, asi bych se nechal přemluvit. Oni ale jen vyděšeně mluví o věcech, které nikoho nezajímají. Přehazuji pásku, přetáčím ji a pouštím něco divočejšího. 

Jsou bez triček, je to sodoma a gomora, ale je to pěkný. Mladý těla, vilné úsměvy, takhle začínají filmy, na který koukají všichni, ale každý to popírá. No tak, Petře a Pavle, vyberte si. Střízlivý by vám nedaly ani jedna. Nechtějí. Což je docela problém, protože slečny jsou jak utržený ze řetězu. Bývalo tomu tak. Možná ještě někde i bývá. Mladí se jdou bavit, chtějí si užít, kluci a holky, různě se to páruje, jde o oťukávání. Je jedno, jestli máš jen základku nebo si doktor věd, nakonec tě stejně přemůžou pudy. Je to tak v pořádku. Jinak bychom se nikdy nemnožili, nechodili spolu. Svobodné ženy a muži. Já už neměl nárok, zařekl jsem se. Ale díval jsem se rád. Pouštím nějaké divadlo, protože už jsou všichni unavení. Petr spí na pokoji s Pavlem, dvě holky spolu na posteli, zrovna se laskají. Uff. Jedna leží jak látra a chrápe. Nemám si kam lehnout. A protože jsem na mol, tak zhasnu všechna světla a chci jít k sobě na pokoj. Jenže se zamotám u lednice a usnu. Probudí mě až ráno, když jde jedna slečinka na záchod. Začne se hrozně smát. Mám hlavu v lednici a na sobě nějaký konzervy. Otřepu se a zdrhnu k sobě. Ani se nesprchuju a jdu spát. 

Pobudím se kolem poledne. Bolí mě hlava a pamatuji si jenom to, co jsem dosud napsal. Asi se toho stalo o hodně víc, ale o tom nevím. Udělám si zase monstr kávu, napiju se a jdu zkontrolovat kluky. Pořád spí. Tak jim na plný pecky pustím kotoučák. Probudí se a začnou machrovat, jak po nich která šla, jakej měla zadek a kozy a jak by jim dala, když by si řekli. Jen pokývám hlavou a myslím si své. Oba zůstali ještě hodně dlouho sami. Zapálím si cigáro, zapnu kotoučák a hraju celé odpoledne. Ani nejdu do hospody, nikam. Vychutnávám si starý fláky, broukám si je pod vousy, kývám se do rytmu a říkám si, jakej měli Pavlovi rodiče skvělej vkus. Chvíli mi o nich vypráví a já pořád nechápu, po kom teda ten kluk je? Když konečně odcházím, tak přemýšlím nad tím, kolik mých známých i kamarádů je samo. Dorazím na pokoj, natáhnu si záda a myslím na blondýnku. Petr a Pavel jdou mezitím dolů do baru a všem vyprávějí o tom, jaký byl včerejší večírek. Ty vole, ta po mě jela jako blázen, jako slepice po flusu. Byla kuřba, pak jsme dali trojku. Když jsem si to rozdal s jednou, dal jsem si chvilku klid a šel jsem tančit, slyšeli jste ten bordel, ne? Nakonec já a dvě najednou. Křičely jak jalovice. Vypráví mi to Michal. Přišel se zeptat, jestli je to pravda. No kamaráde, co myslíš? Odpovím a pak jdu spát.  Ten kotoučák mi bude chybět.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. srpna 2024

Recenze/review - GURKKHAS - A Life of Suffering (2024)


GURKKHAS - A Life of Suffering
demo/compilation 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Některé rány se nikdy nezahojí. Navenek sice působí jako vyléčené, ale nenechte se mýlit. Bodné rány rezavým nožem, poprvé zasazené do mého břicha i podvědomí v roce 2000 s albem "Engraved in Blood, Flesh and Souls" jsou stále živé. Pamatuji si, jak jsem tenkrát stál v obchodě se sluchátky na uších a poslouchal tuhle tehdejší novinku od francouzských GURKKHAS stále dokola, potom si ji koupil, abych zjistil, že kapela datuje svůj vznik do roku 1999 a pod jejich obalem je podepsán náš český malíř Jaromir "Deather" Bezruč. Následoval další rok a nový materiál v podobě počinu "A Life of Suffering" a vše se opakovalo ve stejném stylu.

Následovalo ticho, dlouhé roky nečinnosti, aby se letos pomocí labelu Great Dane Records znovu probrala z nečinnosti, aby nás obdařila novou deskou. Ta obsahuje kompilaci předchozích nahrávek. Myslím si, že pokud jste byli kdysi zasaženi jako já a máte rádi klasický, smradlavý brutální death metal, není moc co řešit. Hraje se tu i pro vás. Vše je opět syrové jako dlouho uleželá mrtvola. 


Podobné kapely mají vždy dvě možnosti. Buď se vrátí jenom tak, aby prodali pár dalších nahrávek a nebo do toho jdou naplno a s ničím se moc nepářou. A to je právě případ GURKKHAS. Trošku jsem se bál a přistupoval k nahrávce lehce skepticky. Přeci jen, doba i způsob, jakým dnes kapely hrají, se hodně změnily. Ale moje obavy byly zcela zbytečné. Pánové jsou stále ti staří řezníci, zkušení patologové, kteří moc dobře ví, o čem je bolest a utrpení. Pokud jste měli tuhle smečku rádi v letech 2000 - 2001 a nebo jste ortodoxní fanoušci stylu, je pro vás nová kompilace doslova povinností. Dostanete směs syrových, divokých a nekompromisních skladeb. Budete znovu prokleti, zavřeni do starých kobek a mučeni až do doby, dokud nezemřete krutou smrtí. Tohle není žádná plastová a nudná produkce, se kterou se můžete setkat u spousty současných skupin. Naopak, vše je hnusné a mokvající. Surové a smrdí to zkaženým masem. Mám pokaždé na výběr několik nových nahrávek, mnohdy hodně dopředu. Rozložím je před sebe a přemýšlím, co si pustím jenom tak, pro radost z morbidní atmosféry. "A Life of Suffering" jsem volil poslední týdny opravdu velmi často. Líbí se mi totiž rukopis kapely, jejich styl i přístup k muzice samotné. Oceňuji i zvuk a nápady, které mokvají, žhnou i chladí. Je to pro mě hodně návykový materiál. Některé rány se nikdy nezahojí. Navenek sice působí jako vyléčené, ale nenechte se mýlit. Bodné rány rezavým nožem, poprvé zasazené do mého břicha i podvědomí se nikdy nezahojí. Brutální death metal ostrý jako břitva! Gangréna v posledním stádiu!


Asphyx says:

Some wounds never heal. They may look healed on the outside, but make no mistake. The rusty knife stab wounds first planted in my stomach and subconscious in 2000 with "Engraved in Blood, Flesh and Souls" are still alive. I remember standing in a store with my headphones on back then listening to this then-new release from France's GURKKHAS over and over, then buying it only to find out that the band dates their formation to 1999 and their cover art is signed by our Czech painter Jaromir "Deather" Bezruč. Another year and new material followed in the form of "A Life of Suffering" and everything repeated in the same style.

Silence followed, long years of inactivity, only to come out of inactivity again this year with the help of Great Dane Records to give us a new record. It contains a compilation of previous recordings. I guess if you were once affected like me and like classic, stinking brutal death metal, there's not much to go on. There's music for you too. Everything is raw again, like a long laid corpse. 


Similar bands always have two options. Either they come back just to sell a few more records, or they go all out and don't really mess with anything. And that's the case with GURKKHAS. I was a bit scared and approached the record with a bit of skepticism. After all, times and the way bands play today have changed a lot. But my fears were completely unnecessary. The gentlemen are still the old butchers, experienced pathologists who know very well what pain and suffering is all about. If you liked this bunch back in 2000-2001, or are an orthodox fan of the style, this new compilation is literally a must for you. You'll get a mix of raw, wild and uncompromising tracks. You will be cursed again, locked in old dungeons and tortured until you die a cruel death. This is not the plastic and boring production you see in a lot of contemporary bands. On the contrary, everything is ugly and swampy. It's raw and smells like rotten meat. I have a few new recordings to choose from each time, often well in advance. I lay them out in front of me and wonder what I'll put on just for the pleasure of the morbid atmosphere. "A Life of Suffering" is one I've been choosing a lot these last few weeks. I like the band's signature, their style and their approach to the music itself. I also appreciate the sound and the ideas that wet, glow and cool. It's very addictive stuff for me. Some wounds never heal. On the surface, they may seem healed, but make no mistake. Stab wounds from a rusty knife first plunged into my stomach and subconscious will never heal. Brutal, razor-sharp death metal! Gangrene in its final stages!



tracklist:
1. A Life of Suffering
2. Legacy

1. Diabolic Mission, 2. Crucified, 3. The 12 Gurkhas Commandments, 4. The Voice of the Terrible One, 5. Born on a Day of War, 6. Tears of Blood, 7. A Life of Suffering, 8. Kukri, 9. The Day of Battle, 10. Legacy, 11. If I Should Die, 12. Chronicles of Chaos

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine