Každý rok potkáváš ve stejný den a ve stejnou hodinu mladou dívku. Sedává hned vedle hrobu, na který chodíš položit květiny. Smutek ti drásá vnitřnosti, proplétáš se mezi stíny, pod nohama si křupe suché listí. Stromy se sklánějí nad náhrobky a ty nevíš, jestli je přízrakem nebo reálnou bytostí. Pouze dnes, na několik hodin ti vypráví příběhy plné bolesti, strachu a utrpení. Ve smrti jsme nakonec pouze sami. Pomoci nám může snad jenom hudba. Pokud je dobře zahraná, složená, pokud má v sobě stejný smutek.
S chilskými MOURNERS LAMENT se setkávám poprvé. Musel jsem si tedy doplnit informace poslechem celé jejich diskografie. Venku byla ještě tma a nemohl jsem spát. Vzal jsem si tedy všechny věci a vyrazil na hřbitov. Zde, ve stínu starých kobek, hned vedle chrámu bolesti, vynikl jejich doom death metal nejvíce.
Pokaždé, když si vybírám, o jaké hudbě budu psát, tak se posadím a nechám na sebe nové album jen tak působit. Schválně nečtu žádné promo materiály, nehledám informace na internetu. Jenom já a deska "A Grey Farewell". Soustředím se na poslech, užívám si chladný a dobře čitelný zvuk. Nechávám se jen tak unášet na vlnách, padám do hlubiny, čerpám temnou energii, které je v téhle nahrávce velké množství. Ale také smutek, základní stavební kámen doom metalu. Potkáme zde ale i surové prvky klasické smrti. Postupně zjišťuji, že mě nové album baví, že se k němu rád vracím. Když přijdu ze hřbitova, musím pracovat. Přesto ve mě zůstalo něco neklidného, něco, co mě neustále láká si MOURNERS LAMENT pouštět. Je to hlavně podmanivá, chladná a temná atmosféra, je to schopnost kapely napsat dobrou skladbu, jsou to neklidné nálady, které se mi postupně dostaly do podvědomí. Základem je zde podobný přístup, jako měli zakladatelé žánru PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, ANATHEMA, přidáváno je potom velké množství vlastních nápadů a invence. Dnes ráno byla zase hustá mlha. Vydal jsem se na hřbitov a zase byla tam. Přízrak, možná duch nebo nemrtvá. Netuším, vím jen jediné, když jsem jí novou desku pustil, usmála se a kývala souhlasně hlavou. Myslím si, podepisuji vám vlastní krví, že se "A Grey Farewell" opravdu povedlo. Je to obřad, panychida za všechny prokleté. Nelze jinak, než vám nahrávku doporučit. Pokud máte tenhle styl rádi, budete určitě spokojeni jako já. Mrazivé, temné, mlhavé ozvěny ze starodávných doom death metalových pohřebišť! Síla smutných emocí!
Asphyx says:
Every year you meet a young girl on the same day and at the same hour. She sits next to the grave you go to lay flowers on. Sadness tears at your guts, you weave through the shadows, dry leaves crunch under your feet. The trees lean over the tombstones and you don't know if she's a ghost or a real being. Only today, for a few hours, it tells you stories full of pain, fear and suffering. In death, we are ultimately alone. Perhaps only music can help us. If it's well played, well composed, if it has the same sadness.
This is my first encounter with Chilean MOURNERS LAMENT. So I had to complete my information by listening to their entire discography. It was still dark outside and I couldn't sleep. So I took all my things and went to the cemetery. Here, in the shadow of the old dungeons, next to the temple of pain, their doom death metal stood out the most.
Every time I choose what music to write about, I sit back and let the new album just affect me. I don't intentionally read any promo materials, I don't look for information on the internet. It's just me and "A Grey Farewell". I'm concentrating on listening, enjoying the cool and clear sound. I'm just letting myself ride the waves, falling into the depths, drawing on the dark energy that is in abundance in this record. But also sadness, the basic building block of doom metal. But there are also raw elements of classic death. Gradually I find that I enjoy the new album, that I like coming back to it. When I come back from the cemetery, I have to work. Still, there is something restless in me, something that keeps tempting me to play MOURNERS LAMENT. It's mainly the captivating, cold and dark atmosphere, it's the band's ability to write a good song, it's the restless moods that have gradually made their way into my subconscious. The basic approach here is similar to that of the founders of the genre PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, ANATHEMA, then adding a lot of their own ideas and inventiveness. This morning it was thick fog again. I went to the cemetery and there it was again. An apparition, maybe a ghost or undead. I have no idea, all I know is when I played her the new record she smiled and nodded her head in agreement. I think, and I'm signing my name in my own blood, that "A Grey Farewell" was a real success. It's a rite of passage, a panic for all the damned. I can't help but recommend the record to you. If you like this style, you'll be as pleased as I am. Freezing, dark, misty echoes from ancient doom death metal burial grounds! The power of sad emotions!
Interview with doom death metal band from Chile - MOURNERS LAMENT.
Answered Alfredo Pérez (vocals), thank you!
Ave MOURNERS LAMENT! Welcome to the Chilean underground. I hope all is well with you. It should be, you have the second long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?
Hey Deadly Storm! First of all, thanks a lot for this interview! There’s been a lot of changes between our first approach to a full lenght album to what we have done now. Over the last years, we had some line up changes, new air, new ideas, new style of working as a band, between other stuff that made us to be full enthusiastic with the changes and really active on what is Mourners Lament now. As we had very good experience with our friend Carlos Fuentes (our actual sound tech) we thought it would be a good idea to work with him on the new album and after hearing the final results, we can say now, that, the ending product is a total beauty of an album in all aspects, and, we can say that we are totally proud of what we achieved in all aspects, call it compositions, grooves, quality sound etc.
"A Grey Farewell" contains all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How did MOURNERS LAMENT compose the new material?
Some of the ideas was worked after the first full length album, but those ideas kept on the pocket while the band had a small time of gap between gigs and live action. Pandemics came over and that made the whole process slower, but not fully stopped. In between those years a self-made-home-recording EP was made, and that was a total prelude of what was coming afterwards. The new gigs brought new blood to the band and then we decided to record what was going to be the second full length album of ML. The ideas of the music was brought by some of the head stone members of the band, so the main language over the music was kept untouched and, as you can hear, the music keeps it’s own roots and sound.
Who is signed for recording and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and at the same time dark and animalistic. How was it working with you? What studio did you record in and how did everything go?
As we replied on the previous question, after we worked with Carlos Fuentes as our live sound tech, AND checking his previous works with other bands under Sonido Origen Studio (his personal studio), we decided that he would be the man in charge of working all what would be involved on the new process of an album, so, all preparations, strating from the recording process, to mixing and mastering, was made at Sonido Origen Studio in a very smooth and friendly (but totally professional) way. Carlos knows his craft, so, he helped us a lot acting as a guru over the mics, distorsions/ambient and being as a kind of artisan on the post production fase... we have to say that ML is and will be always gratefull with his job on this new material.
An integral part and kind of an extra bonus for fans today is the CD. You released it on the label Personal records and it comes with a demonic cover. The author is Enzo Toledo G. How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?
Well, the decision of looking for an artist to make the art of the album was easy. Is not difficult for us to see that our home country Chile, has a lot of great illustrator and visual artists, so, after we started to think about who was going to be the person in charge of reflecting about how the concept/music had to be seen on paper, our thoughts were coming straight to Enzo Toledo, a chilean visual artist who has a vast experience on working with Doom bands, he even had his own underground label „Proyecto Sepulcro“ so, what else would you need on his curriculum vitae to be the chosen one? He was what we needed and, after we told him about this proyect, Enzo accepted and asked for the music, lyrics and all ideas involed in the album. We left the door totally open to hear and see what he was going to reflect on his art about all this information and man, he nailed it! The rest is history, check it by yourselves while you hold your copy of „A Grey Farewell“.
I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Chile to get music for sure. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. What do you explain that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
Easy question... SOUTHAMERICA! Metal music in Chile has been growing as a bad seed over the last 20 years and that’s because of the extreme influence of the seminal undeground scene of black/death/thrash metal bands from Colombia and Brasil, and why not, under it’s own influence under chilean bands as Pentagram (CL), Totten Korps, Death Yell and a lot of hellish extreme bands from here. Right now, probably some kids under 20 years old have been hearing those kind of music monsters before in their childhood and what do you expect to hear from them after they grab and instrument and become musicians? Melodic swedish metal shit or extreme whatosever metal sutff? NO! The answer is a kick in the face coming from the newer acts coming from CL, that’s right mister! The music scene in Chile is plagued with extreme bands man!
You play doom death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparison, but I'm curious how the idea to form MOURNERS LAMENT came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?
„Doom is for those whose hearts beats slower“. Mournful Congregation has a point on that. Our sound, our beats and our music is not a style for everyone. DOOM and what we make as a band is probably made as a reflection of what we like and what we want to reflect as musical composition for a personal taste. We know there’s a not very big „niche“ for Doom in general, but we want to make it anyway even if we don’t have a thousand followers. Taking that on mind, we do not lie in accepting that we are a band very influenced by the holy trinity of UK Doom, specially on the Anathema first EP/Albums, but, with a VERY processed, emotional and filtered work to not become a copycat of what was our own influential music, band and artists. In the last years we’ve achieved some of our goals as we have played by example on „Dutch Doom Days“, but, if possible, we would really love to play with any of the influential bands or in the special Doom Festivals outside southamerica like Madrid is The Dark, Doom Over Vienna or other cool Doom festivals in Europe.
When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful, at least by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?
To answer this, we have to say that usually we are always working on our own, specially when it comes to gigs and tours, BUT, on this time, it is have been very helpful to have the back up from our close friend and label boss Jacobo Cordova, a man who has a lot of experience not only as an awesome musician, but as a hard to the core fan of metal and experienced person in all what underground means and how it works. He and Personal Records have helped us a lot on showing what are doing now to the masses. And talking about our way to support what we like, in fact, the 5 guys in Mourners Lament have been part of the small fellowship of Doom musicians in Santiago and the close cities around, since we all work in different doom bands, we come to concerts, we come to gigs, we buy cds, vinyl, t shirts, patches and whatever it comes that might be that small grain of sand that will help your colleagues in this small group of supporters of the style. And YES we party and drink beer as animals!
On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people just download mp3s from the internet and spit venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as MOURNERS LAMENT? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?
Well, all of us in ML are older than 40 years old, so we were just in the middle of what was the tape trading, while vinyl was dissapearing and CDs conquering the markets and then again with the uprising of vinyl while digital music gained a los of territory. We know that we have to learn and get used to work under this mantle of digital era, but, has music lovers, we try to still make our music available for those who still live the music as in the old times. Streaming music, downloads and whatever that digital era concerns, looks more like a small trampoline to be heard overseas and to show to those younger generations that playing slower is also an interesting, deep and cathartic way of making music art.
I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
That’s a great question. Probably every musician that practices the style would tell you a different point of view about it. At least, for Mourners Lament, we make music that comes from our heart and, as our influences were the aformentioned bands, we came naturally to a sound that was defined this way. We are not a extreme Death/Doom band, and to be precise, yes, we do that kind of style but it is totally immersed/merged in other styles like Post Rock, Funeral Doom and Death Metal, even, with mellow but deppresive melodies. Playing this kind of music is totally cathartic as the tempo and feeling of each song, takes us to a kind of state that we all feel very comfortable and it seems that we can even, use our gigs as a way of liberation of energies, be it good or bad, as you can see all of us enjoy to play it loud and heavy.
Finally, a classic but important question. What are MOURNERS LAMENT planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit Europe again? If I'm not mistaken, have you already played in the Czech Republic?
We have some gigs planned in Chile and we are right now planning a new tour in Europe for 2025, so we are crossing our fingers to visit new places, new festivals and new experiences for that. And yes! We played in November 2022 in Modra Vopice with Majestic Downfall and The Corona Lantern, it was a really cool gig! Hopefully we will back again in Prague!
Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "A Grey Farewell" in my head again!
Thanks a lof for this intersting interview and please, come to see us if we are around! Cheers!
Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Chile - MOURNERS LAMENT.
Odpovídal Alfredo Pérez (zpěv), děkujeme!
Ave MOURNERS LAMENT! Zdravím do chilského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Hey Deadly Storm! Především moc děkuji za tento rozhovor! Mezi naším prvním přístupem k plnohodnotnému albu a tím, co jsme udělali teď, došlo k mnoha změnám. Za poslední roky jsme měli několik změn v sestavě, nový vzduch, nové nápady, nový styl práce jako kapela, mezi dalšími věcmi, které nás přiměly být plně nadšeni změnami a opravdu aktivně pracovat na tom, co je teď Mourners Lament. Jelikož jsme měli velmi dobré zkušenosti s naším kamarádem Carlosem Fuentesem (naším aktuálním zvukařem), řekli jsme si, že by bylo dobré s ním na novém albu spolupracovat, a poté, co jsme slyšeli konečný výsledek, můžeme říct, že výsledný produkt je po všech stránkách naprosto krásné album, a můžeme říct, že jsme naprosto hrdí na to, čeho jsme dosáhli po všech stránkách, ať už jde o skladby, groovy, kvalitní zvuk atd.
„A Grey Farewell“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál MOURNERS LAMENT?
Některé z nápadů byly zpracovány po vydání prvního řadového alba, ale tyto nápady zůstaly v kapse, zatímco kapela měla malou pauzu mezi koncerty a živým hraním. Přišla pandemie a tím se celý proces zpomalil, ale úplně nezastavil. Mezi těmi lety vzniklo vlastnoručně doma nahrané EP, které bylo naprostou předzvěstí toho, co přišlo potom. Nové koncerty přinesly do kapely novou krev a pak jsme se rozhodli nahrát něco, co mělo být druhým plnohodnotným albem ML. Nápady na hudbu přinesli někteří z hlavních kamenných členů kapely, takže hlavní jazyk nad hudbou zůstal nedotčen a, jak můžete slyšet, hudba si zachovává své vlastní kořeny a zvuk.
Kdo je podepsán pod nahráváním a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Jak jsme odpověděli na předchozí otázku, poté, co jsme spolupracovali s Carlosem Fuentesem jako naším zvukařem na koncertech, a poté, co jsme si ověřili jeho předchozí práci s jinými kapelami ve studiu Sonido Origen (jeho osobní studio), jsme se rozhodli, že on bude zodpovědný za práci na všem, co se bude týkat procesu nového alba, takže všechny přípravy, od procesu nahrávání až po mix a mastering, probíhaly ve studiu Sonido Origen velmi hladce a přátelsky (ale naprosto profesionálně). Carlos se vyzná ve svém oboru, takže nám hodně pomohl a působil jako guru v oblasti mikrofonů, zkreslení/ambientů a jako jakýsi řemeslník v postprodukční fázi... musíme říct, že ML je a bude vždy vděčný za jeho práci na tomto novém materiálu.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Personal records a je opatřeno démonickým obalem. Autorem je Enzo Toledo G. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Rozhodnutí najít umělce, který by vytvořil obal alba, bylo snadné. Není pro nás těžké si uvědomit, že naše domovská země Chile má spoustu skvělých ilustrátorů a výtvarníků, takže poté, co jsme začali přemýšlet o tom, kdo bude mít na starosti reflexi toho, jak by měl být koncept/hudba viděna na papíře, naše myšlenky směřovaly rovnou k Enzovi Toledovi, chilskému výtvarníkovi, který má bohaté zkušenosti se spoluprací s doomovými kapelami, dokonce měl vlastní undergroundový label „Proyecto Sepulcro“, takže co jiného byste potřebovali v jeho životopise, aby byl tím vyvoleným? Byl tím, koho jsme potřebovali, a poté, co jsme mu řekli o tomto projektu, Enzo souhlasil a požádal o hudbu, texty a všechny nápady spojené s albem. Nechali jsme si zcela otevřené dveře, abychom slyšeli a viděli, co o všech těchto informacích promítne do své tvorby, a člověče, on to zvládl na jedničku! Zbytek je historie, přesvědčte se o tom sami, zatímco držíte v ruce svůj výtisk „A Grey Farewell“.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Chile si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Jednoduchá otázka... JIŽNÍ AMERIKA! Metalová hudba v Chile se za posledních 20 let rozrůstá jako zlé semeno, a to díky extrémnímu vlivu zásadní undegroundové scény black/death/thrash metalových kapel z Kolumbie a Brazílie, a proč ne, pod vlastním vlivem pod chilskými kapelami jako Pentagram (CL), Totten Korps, Death Yell a spoustou pekelně extrémních kapel odtud. Právě teď asi některé děti do 20 let slyšely tyhle hudební monstra už v dětství a co od nich čekáte, až se chopí nástroje a stanou se muzikanty? Melodické švédské metalové sračky nebo extrémní whatosever metal sutff? NE! Odpovědí je kopanec do ksichtu přicházející od novějších kapel pocházejících z CL, to je pravda, pane! Hudební scéna v Chile je zamořená extrémními kapelami, člověče!
Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit MOURNERS LAMENT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
„Zkáza je pro ty, jejichž srdce bije pomaleji“. Mournful Congregation mají v tomto ohledu pravdu. Náš zvuk, naše beaty a naše hudba nejsou stylem pro každého. DOOM a to, co jako kapela děláme, vzniká pravděpodobně jako odraz toho, co se nám líbí a co chceme reflektovat jako hudební kompozici pro osobní vkus. Víme, že Doom obecně nemá tak velký ohlas, ale přesto ho chceme dělat, i když nemáme tisíce příznivců. S ohledem na to se nebojíme přiznat, že jsme kapela hodně ovlivněná svatou trojicí UK Doomu, speciálně na prvních EP/Albech Anathemy, ale s VELMI zpracovanou, emotivní a filtrovanou prací, abychom se nestali kopírkou toho, co bylo pro nás vlivnou hudbou, kapelou a umělci. V posledních letech jsme dosáhli některých našich cílů, protože jsme hráli například na „Dutch Doom Days“, ale pokud by to bylo možné, opravdu bychom si rádi zahráli s některou z vlivných kapel nebo na speciálních Doom festivalech mimo Jižní Ameriku, jako je Madrid is The Dark, Doom Over Vienna nebo jiné skvělé Doom festivaly v Evropě.
Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Na to musíme říct, že většinou pracujeme sami, zejména pokud jde o koncerty a turné, ALE tentokrát nám velmi pomohlo, že jsme měli podporu našeho blízkého přítele a šéfa labelu Jacoba Cordovy, člověka, který má spoustu zkušeností nejen jako skvělý hudebník, ale i jako tvrdý metalový fanoušek a zkušený člověk ve všem, co underground znamená a jak funguje. On a Personal Records nám hodně pomohli ukázat masám, co teď děláme. A když už mluvíme o našem způsobu, jak podpořit to, co se nám líbí, ve skutečnosti je pět kluků z Mourners Lament součástí malého společenství doomových muzikantů v Santiagu a blízkých městech v okolí, protože všichni pracujeme v různých doomových kapelách, chodíme na koncerty, kupujeme si CD, vinyly, trička, nášivky a cokoliv, co by mohlo být tím malým zrnkem písku, které pomůže vašim kolegům v této malé skupině příznivců tohoto stylu. A ANO, paříme a pijeme pivo jako zvířata!
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako MOURNERS LAMENT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Všichni v ML jsme starší než 40 let, takže jsme byli právě uprostřed toho, co bylo obchodování s kazetami, zatímco vinyly mizely a CD dobývala trhy a pak zase s povstáním vinylů, zatímco digitální hudba získávala ztrátové území. Víme, že se musíme učit a zvykat si pracovat pod tímto pláštěm digitální éry, ale máme milovníky hudby, snažíme se stále zpřístupňovat naši hudbu těm, kteří hudbou stále žijí jako za starých časů. Streamování hudby, stahování a cokoli, čeho se digitální éra týká, vypadá spíš jako malá trampolína, aby nás slyšeli i za oceánem a abychom těm mladším generacím ukázali, že pomalejší hraní je taky zajímavý, hluboký a katarzní způsob tvorby hudebního umění.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
To je skvělá otázka. Asi každý hudebník, který tento styl praktikuje, by vám na něj řekl jiný názor. Přinejmenším v případě Mourners Lament děláme hudbu, která vychází z našeho srdce, a protože našimi vlivy byly právě zmíněné kapely, přirozeně jsme dospěli k takto definovanému zvuku. Nejsme extrémní death/doomová kapela, a abych byl přesný, ano, děláme tento druh stylu, ale je zcela ponořený/spojený s jinými styly, jako je post rock, funeral doom a death metal, dokonce s mírnými, ale depresivními melodiemi. Hraní tohoto druhu hudby je naprosto katarzní, protože tempo a feeling každé skladby nás přivádí do stavu, ve kterém se všichni cítíme velmi dobře, a zdá se, že dokonce můžeme využít naše koncerty jako způsob osvobození energie, ať už dobré nebo špatné, jak vidíte, všichni si užíváme hrát nahlas a těžce.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají MOURNERS LAMENT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy opět navštívíte Evropu? Jestli se nepletu, tak u nás v České republice jste již hráli?
Máme naplánováno několik koncertů v Chile a právě teď plánujeme nové turné po Evropě na rok 2025, takže si držíme palce, abychom navštívili nová místa, nové festivaly a nové zážitky. A ano! V listopadu 2022 jsme hráli v Modré Vopici s Majestic Downfall a The Corona Lantern, byl to fakt super koncert! Doufám, že se do Prahy zase vrátíme!
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „A Grey Farewell“ zase narvat do hlavy!
Děkujeme za tento zajímavý rozhovor a prosím, přijďte se na nás podívat, pokud budeme poblíž! Na zdraví!
Pokaždé, když se stalo něco zlého nebo ošklivého, tak stál ve stínu. Díval se a nasával pach smrti. Čím víc utrpení, tím lépe. Sledoval tiché vraždy v opuštěných ulicích, oběšence houpající se ve větru, utopence, vznášející se na hladině. Byl našeptávačem, démonem temnoty, který se objevil pokaždé, když někdo zemřel. Byl průvodcem samotné Smrti. Osamělý, navěky prokletý, bloudil mezi naším i oním světem. Vždy, když jsem jej potkal, doporučil mi nějakou dobrou hudbu.
Polské DISLOYAL lze svým způsobem považovat za legendu. Historie kapely totiž sahá až do roku 1997. Kapela rozhodně netrpí nadprodukcí. Ale pokaždé, když vydá nové album, je to pro nás, staré fanoušky velká událost. Na novinku jsem se těšil a byl jsem odměněn perfektním, propracovaným a syrovým death metalem s podmanivou atmosférou.
Kapela má a vždycky měla svůj nezaměnitelný rukopis. Jako bych byl pokaždé zavřený do studené kobky hluboko pod zemí. Jenom já a moje vlastní svědomí. K tomu poctivá porce ostrých, krvavých riffů, melodií, které se mi zadírají hluboko do mozku i do podvědomí. Polákům se opět povedlo vytvořit velmi neotřelé a zajímavé nálady. Některé pasáže jsou velmi mrazivé, bolestivé, zákeřné, jiné divoké a bestiální, naleznete zde ale i zvláštní melancholickou náladu. Zazní i spousta technických prvků, které ale vůbec neruší. Naopak, jsou do skladeb vloženy velmi zkušeně a elegantně. Není divu, tahle smečka je společným dílem zkušených muzikantů. A to i přesto, že byla překopána celá kapela a z původní sestavy zůstal pouze bubeník Jarosław Paprota. Novinka je potom progresivnější, techničtější, pestřejší a pánové se nebojí více experimentovat a objevovat nová zákoutí. Zazní tu lehké odkazy na kapely jako IMMOLATION, HATE ETERNAL, DEATH, ale třeba i takové BRUTALITY, MONSTROSITY, případně GORTAL, TRAUMA. Líbí se mi zvuk, pod kterým je podepsán Arkadiusz "Aro" Jabłoński (MASACHIST). Fanoušek dostane velmi komplexní, naléhavé a perfektně složené i nahrané dílo. Zároveň si DISLOYAL zachovávají takovou tu surovost, hnilobu a absolutní tmu, kterou máme všichni u tohoto stylu tolik rádi. Vše je vypilované k dokonalosti, zároveň neurvalé a drsné. Pro mě osobně je skvělé i to, že každým novým poslechem album zraje, stále objevuji něco nového, další zajímavý moment. Jakoby mě obestřela absolutní tma a podala mi svoji kostnatou ruku samotná smrt. Pokaždé, když se stane něco zlého nebo ošklivého, tak stojím ve stínu. Dívám se a nasávám pach smrti. Jsem našeptávačem, démonem temnoty, který se objeví pokaždé, když někdo zemře. Nebo když potkám poctivou a dobře zahranou muziku jako v tomto případě. Surové, temné death metalové album, které je vybroušené k dokonalosti! Na povrch budou vytaženy vaše nejděsivější myšlenky!
Asphyx says:
Every time something bad or ugly happened, he stood in the shadows. He'd watch, and he'd suck in the smell of death. The more suffering, the better. He watched silent murders in deserted streets, hangmen swinging in the wind, drowned men floating on the water. He was a whisperer, a demon of darkness that appeared every time someone died. He was a guide to Death itself. Lonely, forever cursed, he wandered among our world and the next. Every time I met him, he recommended some good music.
In a way, Polish DISLOYAL can be considered a legend. The history of the band goes back to 1997. The band certainly doesn't suffer from overproduction. But every time they release a new album, it's a big event for us old fans. I was looking forward to the new release and was rewarded with perfect, sophisticated and raw death metal with a captivating atmosphere.
The band has and always had its own unmistakable signature. It's like I'm always locked in a cold dungeon deep underground. Just me and my own conscience. A fair portion of sharp, bloody riffs, melodies that dig deep into my brain and subconscious. Once again the Poles have managed to create very novel and interesting moods. Some passages are very chilling, painful, insidious, others are wild and bestial, but you can also find here a strange melancholic mood. There are also a lot of technical elements, but they are not distracting at all. On the contrary, they are inserted into the songs very skilfully and elegantly. No wonder, this pack is the joint work of experienced musicians. This is despite the fact that the whole band was rebuilt and only drummer Jarosław Paprota remained from the original line-up. The new album is more progressive, more technical, more varied and the gentlemen are not afraid to experiment and explore new corners. There are light references to bands like IMMOLATION, HATE ETERNAL, DEATH, but also BRUTALITY, MONSTROSITY, GORTAL, TRAUMA. I like the sound, which is signed by Arkadiusz "Aro" Jabłoński (MASACHIST). The fan gets a very complex, urgent and perfectly composed and recorded work. At the same time DISLOYAL retain that rawness, rottenness and absolute darkness that we all love so much about this style. Everything is polished to perfection, at the same time unrelenting and harsh. What's also great for me personally is that with each new listen the album matures, I keep discovering something new, another interesting moment. It's as if absolute darkness enveloped me and death itself gave me its bony hand. Every time something bad or ugly happens, I stand in the shadows. I look and I breathe in the smell of death. I'm a whisperer, a demon of darkness that appears every time someone dies. Or when I meet honest, well-played music, as in this case. A raw, dark death metal album that is polished to perfection! Your scariest thoughts will be brought to the surface!
Vlastně ani nevěděl, co po něm chtějí. Netušil, proč jej chytili uprostřed noci, svázali, odvezli do starého opuštěného domu a prováděli na něm všechny ty zlé a ošklivé věci. Přivázaný ke zdi, bičovaný do bezvědomí, s vytrhanými nehty a bez zubů. Netuší, co bude následovat. Bez jídla a bez spánku rozmlouvá s krysami, které čekají na jeho maso. Ty nejhnusnější a nejkrutější noční můry se staly krutou realitou. Proč? Možná proto, že neustále dokola poslouchal nové album tureckých maniaků CARNOPHAGE.
Když se potom z toho hrozného snu probudil, byla temná noc a nad městem se vznášely jako špatné svědomí černé mraky. Bylo na čase si vykopat vlastní hrob. Nové album je totiž nejen surové a hnisavé, ale také pěkně návykové. Pokud máte rádi brutální death metal, technické pasáže a pach zkažené krve, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci zkaženého masa.
Tenhle styl se dá hrát mnoha způsoby a Turci zvolili jeho temnější, zlejší a démoničtější variantu. Jedná se o třetí dlouhohrající album kapely a také o další perfektně zpracovaný materiál. Zvuk, obal (Mitchell Nolte), vše sedí perfektně na svých místech. Je to zlý, bestiální, surový atak na vše podvědomí, o velmi dobře napsané riffy, o motivy, které se vám zadřou pod kůži. Na rozdíl od jiných kolegů v tomto stylu, se ani na chvilku nenudím. Všechny skladby v sobě mají drive, sílu, i pověstně chvění. Základem jsou odkazy na to, co hrály a hrají kapely jako SUFFOCATION, DISENTOMB, ULCERATE, DEEDS OF FLESH, DEFEATED SANITY, DYING FETUS, HOUR OF PENANCE. Přidávány jsou potom velké kusy vlastních nápadů a invence. Jako celek hoří album jasným černým plamenem. Přijde mi, že i po dlouhé době společného setkávání na nahrávce nic nechybí, ani nepřebývá. Zároveň stále objevuji něco nového, zajímavého. A také, což je pro mě asi nejdůležitější, mě baví "Matter of a Darker Nature" poslouchat. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. CARNOPHAGE vám vystřelí mozek z hlavy a udělají to velmi elegantně a inteligentně. Vše je promyšlené k dokonalosti. Přivázaný ke zdi, bičovaný do bezvědomí, s vytrhanými nehty a bez zubů. Netuším, co bude následovat. Bez jídla a bez spánku rozmlouvám s krysami, které čekají na moje maso. Ty nejhnusnější a nejkrutější noční můry se staly krutou realitou. Je na čase si vykopat vlastní hrob. Špinavý, temný technický brutální death metal, ušpiněný od krve a nenávisti! Perfektně seřízený stroj na zabíjení!
Asphyx says:
He didn't really know what they wanted him to do. He didn't know why they had caught him in the middle of the night, tied him up, taken him to an old abandoned house and done all these evil and ugly things to him. Tied to the wall, whipped unconscious, with his fingernails pulled out and his teeth missing. He has no idea what's coming next. Without food and without sleep, he talks to the rats waiting for his meat. The most hideous and cruel nightmares have become a cruel reality. Why? Maybe because he listened to the new album by Turkish maniacs CARNOPHAGE over and over again.
When he woke up from that horrible dream, it was a dark night and black clouds hovered over the city like a bad conscience. It was time to dig his own grave. Because the new album is not only raw and festering, but also pretty addictive. If you like brutal death metal, technical passages and the smell of rotten blood, don't hesitate a moment. You will get a good portion of rotten meat.
This style can be played in many ways and the Turks have chosen a darker, more evil and demonic version of it. This is the band's third full-length album and also another perfectly crafted material. The sound, the cover art (Mitchell Nolte), everything fits perfectly in place. It's a vicious, bestial, raw assault on everything subconscious, about very well written riffs, about themes that get under your skin. Unlike other colleagues in this style, I don't get bored for a moment. All the tracks have drive, power, and the proverbial shiver in them. At the core are references to what bands like SUFFOCATION, DISENTOMB, ULCERATE, DEEDS OF FLESH, DEFEATED SANITY, DYING FETUS, HOUR OF PENANCE have played and are playing. Then large chunks of their own ideas and inventiveness are added. As a whole, the album burns with a bright black flame. It seems to me that even after a long time together, nothing is missing or lacking on the record. At the same time I am still discovering something new and interesting. And also, which is probably the most important for me, I enjoy listening to "Matter of a Darker Nature". If you like this style, don't hesitate a moment. CARNOPHAGE will blow your brains out and do it very elegantly and intelligently. Everything is thought out to perfection. Tied to the wall, whipped unconscious, with his fingernails pulled out and his teeth missing. I have no idea what's going to happen next. With no food and no sleep, I talk to the rats waiting for my meat. The most hideous and cruel nightmares have become a cruel reality. It's time to dig my own grave. Dirty, dark, technical, brutal death metal, stained with blood and hate! A perfectly tuned killing machine!
CD, cassette 2024, Nuclear Winter Records, Helldprod Records
for english please scroll down
Napětí by se dalo krájet rezavým nožem. Včera jsem otevřel další z prokletých hrobů. Dnes mě čeká exhumace staré, prašivé rakve. Netuším, kdo by mohl být uložený uvnitř. Víko je pevně přibité a cítím nejen pach rozkládajícího se masa, ale i síru. Jakoby uvnitř ani neležel člověk, ale nějaký pradávný, zlý a krvelačný tvor. Moje domněnky se potvrdí, když se konečně dostanu k tělu. Vyděšená tvář, zkroucené ruce. V nich kazeta portugalských tmářů CHAPEL OF SAMHAIN. Musel být pohřebný zaživa, napadne mě jako první. Zapnu play na přehrávači, který mi dělá společnost již dlouhé roky v márnici a obklopí mě nepropustná tma.
Mám rád starodávné death metalové rituály, s chutí vždy ochutnám zkažené maso. Toulám se temnotou již dlouhé roky a nahlížím do kobek a hrobů, o kterých si myslím, že v nich naleznu pravý, nefalšovaný a ryzí black a death metal. Jeden jsem si pro sebe opět objevil. Má na náhrobku nápis CHAPEL OF SAMHAIN.
Je to velmi hnilobná hudba, je to ozvěna ze starých chrámů, ve kterých pořádali prokleté rituály padlí kněží. Pokaždé, když najdu podobné pohřebiště, pokaždé, když slyším takovou hudbu, tak se ocitnu v jiném světě, za oponou. Na druhé straně, za řekou Styx. V močálech, ze kterých není návratu. Dívám se zase jednou do tmy a užívám si prašivý zvuk, přemýšlím o motivu na obalu, ale hlavně, vnímám celým svým tělem jednotlivé melodie, nápady, riffy. Vše je staré, plesnivé, nihilistické. Pokud máte rádi kapely jako PROFANATICA, ACHERON, VITAL REMANINS, TEITANBLOOD, MORGOTH, ACHERON, IMPRECATION, tak se vám určitě bude líbit i tento obřad. Je totiž nasáklý špínou, zkaženou krví a negací všeho dobrého. Rád a často jsem za sebou zavíral dveře od márnice, s chutí jsem se k "Black Onyx Cave" vracel. Je velmi dobře napsaná, má v sobě i něco navíc. Takovou tu černou energii, těžkost a syrovost. Vše plyne kupředu jako stoka pod vaším městem. Na pochod se vydal další pohřeb. Postavy v kápích, obličeje bez tváří. O nebožtíkovi se říkalo, že je uhranutý, že je posedlý ďáblem. Jeho tělo ani rakev nejdou spálit. Najde je až po letech, jeden starý archeolog, který se zaobírá starým kovem smrti a líbí se mu, když jsou skladby ušpiněné strachem a nenávistí. Nelze jinak, než vám letošní desku doporučit. Je v ní totiž vše potřebné pro opravdovou exhumaci starých hrobů. Smrt si nakonec vždy najde cestu k vašemu srdci. V případě téhle smečky to platí na sto procent. Také slyšíte šepot nemrtvých? Já ano. Napětí by se dalo krájet rezavým nožem. Včera jsem otevřel další z prokletých hrobů. Dnes mě čeká exhumace staré, prašivé rakve. Hnilobný zápach prokletého, čerstvě exhumovaného hrobu! Black death metal, který smrdí sírou!
Asphyx says:
The tension could be cut with a rusty knife. Yesterday I opened another of the cursed graves. Today I'm going to exhume an old, dingy coffin. I have no idea who might be buried inside. The lid is nailed tight and I can smell not only the stench of decomposing flesh, but also sulphur. It's as if there's not even a man inside, but some ancient, evil, bloodthirsty creature. My suspicions are confirmed when I finally get to the body. A frightened face, twisted hands. In them, a cassette tape of the Portuguese darkies CHAPEL OF SAMHAIN. He must have been buried alive, my first thought. I turn on the player that has kept me company for years in the morgue and an impenetrable darkness surrounds me.
I love the ancient rituals of death metal, always tasting the rotten flesh with relish. I have been wandering the darkness for many years, peering into dungeons and graves where I think I will find true, unadulterated and pure black and death metal. I've found one for myself again. It has the inscription CHAPEL OF SAMHAIN on the tombstone.
It's very rotten music, an echo of the old temples where the fallen priests held their cursed rituals. Every time I find a burial ground like this, every time I hear this music, I find myself in another world, behind the curtain. On the other side, beyond the River Styx. In a swamp from which there is no return. I look once again into the darkness and enjoy the dusty sound, thinking about the motif on the cover, but most importantly, I feel the individual melodies, ideas, riffs with my whole body. Everything is old, moldy, nihilistic. If you like bands like PROFANATICA, ACHERON, VITAL REMANINS, TEITANBLOOD, MORGOTH, IMPRECATION, then you will definitely like this ritual. It is soaked in filth, corrupted blood and negation of all that is good. I have gladly and often closed the morgue door behind me, returning to "Black Onyx Cave" with gusto. It's very well written, and has a little something extra to it. That kind of black energy, heaviness and rawness. Everything flows forward like a sewer under your town. Another funeral on the march. Characters in hoods, faces without faces. The dead man was said to be bewitched, possessed by the devil. His body and coffin cannot be burned. He finds them only years later, an old archaeologist who deals in the old metal of death and likes it when the tracks are stained with fear and hatred. I can't help but recommend this year's album. For it has everything you need for a true exhumation of old graves. Death will always find its way to your heart in the end. In the case of this pack, that's 100% true. Do you hear the whispers of the undead? I do. You could cut the tension with a rusty knife. I opened another of the cursed graves yesterday. Today I'm going to exhume an old, dingy coffin. The putrid stench of a cursed, freshly exhumed grave! Black death metal that reeks of brimstone!
Chapel Of Samhain's Black Onyx Cave Tracklist:
Side A:
1. Charnel [04:59]
2. Flesh [05:18]
3. Pale [04:14]
Side B:
4. Delirium [05:21]
5. Portal [07:03]
6. Ether [05:31]
Line-up:
BLACK ONYX - artistic concept, veil composer, throat channeler, mineral conductor, and ignominious producer from the plainness infinity.
PHOROS - mass ritual ensemble holistic architect and black hole summoner for all fiery production baptized in volcanic ashes.
A few questions - interview with black death metal band from Portugal - CHAPEL OF SAMHAIN.
Answered Black Onyx, thank you!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Greetings, here’s Black Onyx creator of Chapel of Samhain, the band’s birth was in 2023 and obscure death metal is my aim. The line-up is me and Phoros being myself responsable for everything from concept, to composition and also production and Phoros for all instrumentation and also production/mastering.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Black Onyx Cave was recorded in Monolithic Studios being Phoros the main responsable for all sound engineering, production and mastering although always under my guidance. It was a very organic session for all of us which forward the spirit of the album way up high.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Black Onyx Cave was released in all formats, CD (300 units) and Vinyl (250 units) by Nuclear Winter Records and in Tape (50 units) by Helldprod Records.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
I write all lyrics and they deal with life and death as an universal and eternal common path. As a portal, you travel from one to another exploring different dimensions of flesh and spirit. In this flux all is endless, all is nothing and nothing is all. From matter to dust and from dust to matter we all reach our higher self as beings. Transmutation is the key!
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The logo concept is mine and Zuki from Belial NecroArts did the design in an awesome manner. The band only has a bandcamp page: chapelofsamhain.bandcamp.com/ and an email address: chapelofsamhain@gmail.com. Important for a band is the quality of the label’s promotion, 80% of the release outcome comes from that factor. Also being exposed in social media corrupts the spirit within music is felt when it‘s done as an form of art. As I see it, my music is to be kept in the underground and to be consumed with a monolithic burning passion and for that to happen the only way is to sacrifice the mainstream means.
Which label did you choose for releasing your album and why these labels? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
Both Nuclear Winter Records and Helldprod Records are very serious and professional labels, they’ve been incredible in their releases proofing to be loyal to their principles and supportive to the band needs. All our gratitude to them!
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
I like te usual early deah metal bands such as Hellhammer, Possessed also black metal from Bathory to Beherit.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Several labels were contacted but the ones who matter for this matter are Nuclear Winter Records and Helldprod Records.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Chapel of Samhain isn’t playing gigs, maybe in the future, I will see about that.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
I will make a new album in the near future.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Měl to být takový obyčejný den. Ráno do školy, místo odpoledních přednášek potom k Darebákovi na opečený buřty a pivo. Pak sraz s blondýnkou, dlouhá procházka a nějaká dobrá večeře. Jenže osud tomu chtěl zase jednou úplně jinak. Už ráno, když jdu kouřit mezi dvěma ranními cvičeními, potkám na kouřový jednu slečnu z kruhu, co sedí vždycky v levici vedle mě. Většinou bývám ve škole docela zamlklý a moje myšlenky létají někde úplně jinde, ale ona plakala. A to víte, my chlapi máme v sobě zakódované, že holkám se neubližuje, že to jsou křehký stvoření a potřebují chránit. Ono tedy, jak která a jak kdy, ale uvědomme si, že mi bylo dvacet. A slečna byla sice trošku oplácaná, ale jinak vždycky moc milá. Na rozdíl od jiných, které mnou trošku opovrhovaly, protože jsem neplnil jejich jasnou představu o krásně oblečeném princi. Zeptal jsem se tedy, proč brečí. Nejdřív jen mávla rukou, ale pak se znovu rozvzlykala a nakonec skončila u mě v náručí. Asi jsem budil dojem dobré duše.
Podal jsem jí kapesník, nabídl ještě jedno cigáro a za chvilku už jsme šli spolu na pivo. Mluvila. O nějakém chlápkovi, co ho potkala na zábavě. Prý skvělý muzikant, který ji sliboval hory a doly, rybníky i nekonečnou lásku. Podivoval jsem se nad dívčinou naivitou, ale postupně mi docházelo, že je vlastně taková neposkvrněná. Teď tedy myslím její mysl a názory, tělo už měla poskvrněné dost. On ji totiž pan muzikant ošukal po koncertě v kumbále za výčepem a naše milá hrdinka z toho jednoho chvilkového radostnění otěhotněla. Aha, klasická situace. Ona to bere vážně (nebo naopak) a on ne. Nechám jí mluvit. Je mi sice trošku divné, že pije pivo, ale ono se to tenkrát tolik neprožívalo. Taky kouřila a když vyfukovala kouř, tak dělala kroužky. Měla takový ten naivní obličej holky z vesnice odněkud z jižních Čech, ale jak mluvila, tak mi pomalu docházelo, že je to celé jedna velká hra. Zeptám se tedy, proč oslovila zrovna mě. Nejsem zrovna utěšovatel a kluk, který by chtěl s holkama jenom kamarádit.
Chvíli se na mě kouká, pak zamrká jako panenka. No víš, chtěla jsem tě nějak oslovit. Odpovím, že to byl tedy herecký výkon. Tolik pláče. A taky si mě pěkně naštvala. Už jsem přemýšlel, jak ti pomůžu. Mluvila ještě chvilku a já pomalu zjišťoval, že to nebude mít v hlavě asi úplně v pořádku. Zdrhnu zadem a moje díky patří Darebákovi, který jen souhlasně zamručí. Ženský, co? Řekne vševědoucně, jakoby někdy nějakou měl. I když, kdo ví. Cesty páně jsou... a štěstí někdy sedne i na vola. Nasadím si sluchátka a vezmu to přes pole. Na koleji si čtu a čekám na svoji dívku. Vyprávím jí svůj zážitek a ona se mi směje, že jsem jak nějakej kněz. A tak si na chvilku hrajeme na jeptišku a znáte to, jsme mladí, dál se rozepisovat ani nemusím. Venku je krásně, tak se jdeme večer projít. Jsem plný energie, tak v borském parku tančím a křičím a mám radost jenom tak, že jsme spolu a tím svým smíchem jí nakazím a ona mi pak říká, že je se mnou sranda, že je super, že mě má. Což mě povzbudí, předvádím se, jak to my kluci děláme, když se nám dívka líbí. Musíme někam zapadnout a dát si něco dobrého, navrhne. Slavie, to je to místo, kam zalezeme. Hezky do rohu.
Napájím se pivem a padá to do mě hrozně rychle, je fakt nějakej dobrej den. Vůbec nic to se mnou nedělá, tak si objednám rum a svojí milé betona, kterého má tak ráda. Kouříme a vedeme děsně vtipný řeči. Je tu jen pár štamgastů s raketami položenými na sedačkách. Na venkovním hřišti ještě pár dívek hraje. Kolem prdýlek jim vlajou sukýnky a já si říkám, že to je sport na který by se snad i dalo dívat. Na plážový volejbal ženy to tedy nemá, ale ujde to. Pak jdou asi holky do sprch, protože je kurt najednou prázdný a poletují na něm jenom zelené listy. Do hospody potom vlezou ještě celé červené. Blondýnka si všimne, že se na ně dívám a přitáhne si mě k sobě. Tady jsem, haló. Usměju se a omluvím, pivo a panáky mě nějak rozstřelí. Jdu na hajzlík a mám co dělat, abych se trefil do žlábku. Náladu mám ale super, protože si pohvizduju. Když se vracím ke stolu, něco je divně. Moje milá nesedí sama. U ní je asi čtyřicetiletý chlápek, s trvalou na hlavě. Má na sobě kožené kalhoty, což mě tedy rovnou rozesměje. Jeho košile je rozhalena a na lezou z ní chlupy. Uff. Na svý holce vidím, že je naštvaná.
Otravuje a je děsně nudnej. Myslí si o sobě, že je velká hvězda. Problém je, že je fakt velkej. Ozvu se tedy, já si svoji holku chráním, ale on mi zkroutí ruku a pak mě plácne po hlavě. Jako bych byl nějakej pes. Povede se mi vtěsnat ke své blondýnce. Rozhodí rukama, jako že sorry, a ihned mi nutí panáky. Zelenou nemusím, čerta taky ne. Ale je neodbytnej. Normálně přede mnou balí moji dívku. Naseru se znova a stoupnu si. Jenže jak jsem opilej, tak se potácím. On se zvedne taky a pak mi dá facku. Ještě se párkrát o něco pokusím, ale není mi to nic platné. Rozhodnu se tedy neútočit, protože u toho vypadám trapně. Blondýnka se mě drží jako klíště. Docela bych utekl, ale sotva chodím. Hraju v kapele, vole, máme spoustu fanynek. Líbí se mi tvoje holka, ale ty krávo, respekt. Jen nechápu, proč má taková kočka, takovýho ksichta jako si ty. Od tebe to sedí a pak mu řeknu, že vypadá jako DJ Bobo, což bylo v našich kruzích velká urážka. Blondýnka na mě obdivně pohlédne, jsi bojovník, šeptne mi. Jenže naše rocková hvězda se cítí polichocena. Zřejmě fakt jinej oddíl.
Objedná taxíka a odveze nás do nějakýho bytu. Tam je velká párty. Připadám si jak někde na konci osmdesátek. Všichni jsou oblečení jako ABBA z výprodeje. Ženský mají vrásky z cigár a nám teprve po nějaký době dojde, že se jedná o zvláštní odrůdu rockerů. Zábavovky. Co k tomu dodat. Navštívil jsem mnoho vesnic a viděl spoustu kapel jako BRUTUS, ODYSSEA, KEKS, ANAKONDA a příliš dalších. Zajímavé vždy bylo, že se většinou jednalo o celkem dobré muzikanty. Ale podle mě hráli sračky, hroznej patos a texty, kterejm jsem se musel vždycky smát. Sedíme na gauči a zase jednou přesně víme, že sem vůbec nepatříme. Je to úplně jinej biotop. Moje milá mě drží za ruku a tak trošku dost se pro mě obětuje. Pije panáky za mě. Vodím ji pro jistotu na záchod, kde občas zvrací. Asi po dvou hodinách přijde náš "únosce" a začne znovu dělat do mý holky. Jenže tentokrát se pleteš kámo. Dám mu jednu přesně mířenou a natrhnu mu obočí. Teče mu krve jak z vola a řve. Ihned se všichni seběhnou a začnou mi nadávat. Co s tím jako nadělám, měl bych bejt rád, že se mu moje holka líbí. Pak se rozhrnou závěsy (ne nejsou z céček, ale z rybiček) a vejde plačtivá spolužačka z rána. Ihned přiskočí k rockové hvězdě a začne ho utěšovat. Pak se na mě podívá a zařve jako saň.
Prý jsem jí ráno obtěžoval a dělal jí návrhy. Královi vesnických kulturáků to vadí. Nechápu, ještě před chvilkou mi tu balí tu moji a najednou je oheň na střeše. Nepomáhá vysvětlování, nepomáhá nic. Některý lidi jsou svině svinutý. Stoupnu si před blondýnu a za námi je okno. Hlavou mi bleskne, ty vole, tohle fakt nejsou žádný starý zlatý máničky, ale normální zasraný lopaty. Blondýnka otevře okno, já dostanu asi 58 ran, z toho jich tak třetinu vykreju. Zbytek není tak silných, jak by se to zdálo, protože pán s trvalou už notně vrávorá. Je tu ochoz, křikne na mě a vylézáme ven. Uff, dvě patra pod námi, ale je tu okap a vedle hromosvod. Lezu první a jistím svoji milou. Když slezeme, začneme se děsně smát. Lížu si rány, něco mě bolí víc, něco méně, ale zuby mám všechny a těch pár modřin se zahojí. Nad námi se znovu otevře okno a někdo na nás zakřičí, že víme hovno, co je dobrá hudba a že jsme si mohli skvěle zašukat. Chytnu svoji budoucí ženu za ruku a běžíme městem. Zapadneme do prvního klubu. Všichni jsou tu oblečeni v kůži a někdo má i řetezy. Punk? Ale ne, spíš sado maso. Dáme si pivo a říkáme si, že je to o hodně menší bizár, než ty trvalý a rozhalený košile.
Na koleji je už dávno ticho. Dorazíme až k ránu. Sprcha a pak už jen neklidný spánek. Druhý den ve škole jdu kolem poledne zase na cigáro. Plačka je tu znovu. Ale není sama. Má u sebe jednoho krásně našlechtěnýho kluka z dobré rodiny, co má značkové úplně všechno. Krásný sestřih na hlavě, vousy upravené a pěstěné ruce. Svaly, co poznaly jenom posilovnu a nikdy neviděly práci. Drží jí v náručí, utěšuje ji. Začnu se hrozně tlemit. Okřikne mě, to jako nevidíš, že dáma je v nesnázích? Chováš se jako primitiv. Pak ji obejme a přitiskne k sobě. Ona se usměje a v tom výrazu je úplně všechno. Lidi jsou někdy fakt divný a rockový hvězdy nejsou žádnou výjimkou. Jdu se radši učit.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
