DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 28. července 2024

Recenze/review - CHAPEL OF SAMHAIN - Black Onyx Cave (2024)


CHAPEL OF SAMHAIN - Black Onyx Cave
CD, cassette 2024, Nuclear Winter Records, Helldprod Records

for english please scroll down

Napětí by se dalo krájet rezavým nožem. Včera jsem otevřel další z prokletých hrobů. Dnes mě čeká exhumace staré, prašivé rakve. Netuším, kdo by mohl být uložený uvnitř. Víko je pevně přibité a cítím nejen pach rozkládajícího se masa, ale i síru. Jakoby uvnitř ani neležel člověk, ale nějaký pradávný, zlý a krvelačný tvor. Moje domněnky se potvrdí, když se konečně dostanu k tělu. Vyděšená tvář, zkroucené ruce. V nich kazeta portugalských tmářů CHAPEL OF SAMHAIN. Musel být pohřebný zaživa, napadne mě jako první. Zapnu play na přehrávači, který mi dělá společnost již dlouhé roky v márnici a obklopí mě nepropustná tma.

Mám rád starodávné death metalové rituály, s chutí vždy ochutnám zkažené maso. Toulám se temnotou již dlouhé roky a nahlížím do kobek a hrobů, o kterých si myslím, že v nich naleznu pravý, nefalšovaný a ryzí black a death metal. Jeden jsem si pro sebe opět objevil. Má na náhrobku nápis CHAPEL OF SAMHAIN.


Je to velmi hnilobná hudba, je to ozvěna ze starých chrámů, ve kterých pořádali prokleté rituály padlí kněží. Pokaždé, když najdu podobné pohřebiště, pokaždé, když slyším takovou hudbu, tak se ocitnu v jiném světě, za oponou. Na druhé straně, za řekou Styx.  V močálech, ze kterých není návratu. Dívám se zase jednou do tmy a užívám si prašivý zvuk, přemýšlím o motivu na obalu, ale hlavně, vnímám celým svým tělem jednotlivé melodie, nápady, riffy. Vše je staré, plesnivé, nihilistické. Pokud máte rádi kapely jako PROFANATICA, ACHERON, VITAL REMANINS, TEITANBLOOD, MORGOTH, ACHERON, IMPRECATION, tak se vám určitě bude líbit i tento obřad. Je totiž nasáklý špínou, zkaženou krví a negací všeho dobrého. Rád a často jsem za sebou zavíral dveře od márnice, s chutí jsem se k "Black Onyx Cave" vracel. Je velmi dobře napsaná, má v sobě i něco navíc. Takovou tu černou energii, těžkost a syrovost. Vše plyne kupředu jako stoka pod vaším městem. Na pochod se vydal další pohřeb. Postavy v kápích, obličeje bez tváří. O nebožtíkovi se říkalo, že je uhranutý, že je posedlý ďáblem. Jeho tělo ani rakev nejdou spálit. Najde je až po letech, jeden starý archeolog, který se zaobírá starým kovem smrti a líbí se mu, když jsou skladby ušpiněné strachem a nenávistí. Nelze jinak, než vám letošní desku doporučit. Je v ní totiž vše potřebné pro opravdovou exhumaci starých hrobů. Smrt si nakonec vždy najde cestu k vašemu srdci. V případě téhle smečky to platí na sto procent. Také slyšíte šepot nemrtvých? Já ano. Napětí by se dalo krájet rezavým nožem. Včera jsem otevřel další z prokletých hrobů. Dnes mě čeká exhumace staré, prašivé rakve. Hnilobný zápach prokletého, čerstvě exhumovaného hrobu! Black death metal, který smrdí sírou! 


Asphyx says:

The tension could be cut with a rusty knife. Yesterday I opened another of the cursed graves. Today I'm going to exhume an old, dingy coffin. I have no idea who might be buried inside. The lid is nailed tight and I can smell not only the stench of decomposing flesh, but also sulphur. It's as if there's not even a man inside, but some ancient, evil, bloodthirsty creature. My suspicions are confirmed when I finally get to the body. A frightened face, twisted hands. In them, a cassette tape of the Portuguese darkies CHAPEL OF SAMHAIN. He must have been buried alive, my first thought. I turn on the player that has kept me company for years in the morgue and an impenetrable darkness surrounds me.

I love the ancient rituals of death metal, always tasting the rotten flesh with relish. I have been wandering the darkness for many years, peering into dungeons and graves where I think I will find true, unadulterated and pure black and death metal. I've found one for myself again. It has the inscription CHAPEL OF SAMHAIN on the tombstone.


It's very rotten music, an echo of the old temples where the fallen priests held their cursed rituals. Every time I find a burial ground like this, every time I hear this music, I find myself in another world, behind the curtain. On the other side, beyond the River Styx. In a swamp from which there is no return. I look once again into the darkness and enjoy the dusty sound, thinking about the motif on the cover, but most importantly, I feel the individual melodies, ideas, riffs with my whole body. Everything is old, moldy, nihilistic. If you like bands like PROFANATICA, ACHERON, VITAL REMANINS, TEITANBLOOD, MORGOTH, IMPRECATION, then you will definitely like this ritual. It is soaked in filth, corrupted blood and negation of all that is good. I have gladly and often closed the morgue door behind me, returning to "Black Onyx Cave" with gusto. It's very well written, and has a little something extra to it. That kind of black energy, heaviness and rawness. Everything flows forward like a sewer under your town. Another funeral on the march. Characters in hoods, faces without faces. The dead man was said to be bewitched, possessed by the devil. His body and coffin cannot be burned. He finds them only years later, an old archaeologist who deals in the old metal of death and likes it when the tracks are stained with fear and hatred. I can't help but recommend this year's album. For it has everything you need for a true exhumation of old graves. Death will always find its way to your heart in the end. In the case of this pack, that's 100% true. Do you hear the whispers of the undead? I do. You could cut the tension with a rusty knife. I opened another of the cursed graves yesterday. Today I'm going to exhume an old, dingy coffin. The putrid stench of a cursed, freshly exhumed grave! Black death metal that reeks of brimstone!



Chapel Of Samhain's Black Onyx Cave Tracklist:

Side A:
1. Charnel [04:59]
2. Flesh [05:18]
3. Pale [04:14]

Side B:
4. Delirium [05:21]
5. Portal [07:03]
6. Ether [05:31]

Line-up:
BLACK ONYX - artistic concept, veil composer, throat channeler, mineral conductor, and ignominious producer from the plainness infinity.
PHOROS - mass ritual ensemble holistic architect and black hole summoner for all fiery production baptized in volcanic ashes.



A few questions - interview with black death metal band from Portugal - CHAPEL OF SAMHAIN.


A few questions - interview with black death metal band from Portugal - CHAPEL OF SAMHAIN.

Answered Black Onyx, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Greetings, here’s Black Onyx creator of Chapel of Samhain, the band’s birth was in 2023 and obscure death metal is my aim. The line-up is me and Phoros being myself responsable for everything from concept, to composition and also production and Phoros for all instrumentation and also production/mastering.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Black Onyx Cave was recorded in Monolithic Studios being Phoros the main responsable for all sound engineering, production and mastering although always under my guidance. It was a very organic session for all of us which forward the spirit of the album way up high.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Black Onyx Cave was released in all formats, CD (300 units) and Vinyl (250 units) by Nuclear Winter Records and in Tape (50 units) by Helldprod Records.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I write all lyrics and they deal with life and death as an universal and eternal common path. As a portal, you travel from one to another exploring different dimensions of flesh and spirit. In this flux all is endless, all is nothing and nothing is all. From matter to dust and from dust to matter we all reach our higher self as beings. Transmutation is the key!

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo concept is mine and Zuki from Belial NecroArts did the design in an awesome manner. The band only has a bandcamp page: chapelofsamhain.bandcamp.com/ and an email address: chapelofsamhain@gmail.com. Important for a band is the quality of the label’s promotion, 80% of the release outcome comes from that factor. Also being exposed in social media corrupts the spirit within music is felt when it‘s done as an form of art. As I see it, my music is to be kept in the underground and to be consumed with a monolithic burning passion and for that to happen the only way is to sacrifice the mainstream means.


Which label did you choose for releasing your album and why these labels? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Both Nuclear Winter Records and Helldprod Records are very serious and professional labels, they’ve been incredible in their releases proofing to be loyal to their principles and supportive to the band needs. All our gratitude to them!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I like te usual early deah metal bands such as Hellhammer, Possessed also black metal from Bathory to Beherit.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Several labels were contacted but the ones who matter for this matter are Nuclear Winter Records and Helldprod Records.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Chapel of Samhain isn’t playing gigs, maybe in the future, I will see about that.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

I will make a new album in the near future.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact the band through the bandcamp page: chapelofsamhain.bandcamp.com/ and the email address: chapelofsamhain@gmail.com.

Thanx for the interview.






---------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý sedmý - Rocková hvězda


Příběh čtyř stý šedesátý sedmý - Rocková hvězda

Měl to být takový obyčejný den. Ráno do školy, místo odpoledních přednášek potom k Darebákovi na opečený buřty a pivo. Pak sraz s blondýnkou, dlouhá procházka a nějaká dobrá večeře. Jenže osud tomu chtěl zase jednou úplně jinak. Už ráno, když jdu kouřit mezi dvěma ranními cvičeními, potkám na kouřový jednu slečnu z kruhu, co sedí vždycky v levici vedle mě. Většinou bývám ve škole docela zamlklý a moje myšlenky létají někde úplně jinde, ale ona plakala. A to víte, my chlapi máme v sobě zakódované, že holkám se neubližuje, že to jsou křehký stvoření a potřebují chránit. Ono tedy, jak která a jak kdy, ale uvědomme si, že mi bylo dvacet. A slečna byla sice trošku oplácaná, ale jinak vždycky moc milá. Na rozdíl od jiných, které mnou trošku opovrhovaly, protože jsem neplnil jejich jasnou představu o krásně oblečeném princi. Zeptal jsem se tedy, proč brečí. Nejdřív jen mávla rukou, ale pak se znovu rozvzlykala a nakonec skončila u mě v náručí. Asi jsem budil dojem dobré duše. 

Podal jsem jí kapesník, nabídl ještě jedno cigáro a za chvilku už jsme šli spolu na pivo. Mluvila. O nějakém chlápkovi, co ho potkala na zábavě. Prý skvělý muzikant, který ji sliboval hory a doly, rybníky i nekonečnou lásku. Podivoval jsem se nad dívčinou naivitou, ale postupně mi docházelo, že je vlastně taková neposkvrněná. Teď tedy myslím její mysl a názory, tělo už měla poskvrněné dost. On ji totiž pan muzikant ošukal po koncertě v kumbále za výčepem a naše milá hrdinka z toho jednoho chvilkového radostnění otěhotněla. Aha, klasická situace. Ona to bere vážně (nebo naopak) a on ne. Nechám jí mluvit. Je mi sice trošku divné, že pije pivo, ale ono se to tenkrát tolik neprožívalo. Taky kouřila a když vyfukovala kouř, tak dělala kroužky. Měla takový ten naivní obličej holky z vesnice odněkud z jižních Čech, ale jak mluvila, tak mi pomalu docházelo, že je to celé jedna velká hra. Zeptám se tedy, proč oslovila zrovna mě. Nejsem zrovna utěšovatel a kluk, který by chtěl s holkama jenom kamarádit. 

Chvíli se na mě kouká, pak zamrká jako panenka. No víš, chtěla jsem tě nějak oslovit. Odpovím, že to byl tedy herecký výkon. Tolik pláče. A taky si mě pěkně naštvala. Už jsem přemýšlel, jak ti pomůžu. Mluvila ještě chvilku a já pomalu zjišťoval, že to nebude mít v hlavě asi úplně v pořádku. Zdrhnu zadem a moje díky patří Darebákovi, který jen souhlasně zamručí. Ženský, co? Řekne vševědoucně, jakoby někdy nějakou měl. I když, kdo ví. Cesty páně jsou... a štěstí někdy sedne i na vola. Nasadím si sluchátka a vezmu to přes pole. Na koleji si čtu a čekám na svoji dívku. Vyprávím jí svůj zážitek a ona se mi směje, že jsem jak nějakej kněz. A tak si na chvilku hrajeme na jeptišku a znáte to, jsme mladí, dál se rozepisovat ani nemusím. Venku je krásně, tak se jdeme večer projít. Jsem plný energie, tak v borském parku tančím a křičím a mám radost jenom tak, že jsme spolu a tím svým smíchem jí nakazím a ona mi pak říká, že je se mnou sranda, že je super, že mě má. Což mě povzbudí, předvádím se, jak to my kluci děláme, když se nám dívka líbí. Musíme někam zapadnout a dát si něco dobrého, navrhne. Slavie, to je to místo, kam zalezeme. Hezky do rohu. 

Napájím se pivem a padá to do mě hrozně rychle, je fakt nějakej dobrej den. Vůbec nic to se mnou nedělá, tak si objednám rum a svojí milé betona, kterého má tak ráda. Kouříme a vedeme děsně vtipný řeči. Je tu jen pár štamgastů s raketami položenými na sedačkách. Na venkovním hřišti ještě pár dívek hraje. Kolem prdýlek jim vlajou sukýnky a já si říkám, že to je sport na který by se snad i dalo dívat. Na plážový volejbal ženy to tedy nemá, ale ujde to. Pak jdou asi holky do sprch, protože je kurt najednou prázdný a poletují na něm jenom zelené listy. Do hospody potom vlezou ještě celé červené. Blondýnka si všimne, že se na ně dívám a přitáhne si mě k sobě. Tady jsem, haló. Usměju se a omluvím, pivo a panáky mě nějak rozstřelí. Jdu na hajzlík a mám co dělat, abych se trefil do žlábku. Náladu mám ale super, protože si pohvizduju. Když se vracím ke stolu, něco je divně. Moje milá nesedí sama. U ní je asi čtyřicetiletý chlápek, s trvalou na hlavě. Má na sobě kožené kalhoty, což mě tedy rovnou rozesměje. Jeho košile je rozhalena a na lezou z ní chlupy. Uff. Na svý holce vidím, že je naštvaná. 

Otravuje a je děsně nudnej. Myslí si o sobě, že je velká hvězda. Problém je, že je fakt velkej. Ozvu se tedy, já si svoji holku chráním, ale on mi zkroutí ruku a pak mě plácne po hlavě. Jako bych byl nějakej pes. Povede se mi vtěsnat ke své blondýnce. Rozhodí rukama, jako že sorry, a ihned mi nutí panáky. Zelenou nemusím, čerta taky ne. Ale je neodbytnej. Normálně přede mnou balí moji dívku. Naseru se znova a stoupnu si. Jenže jak jsem opilej, tak se potácím. On se zvedne taky a pak mi dá facku. Ještě se párkrát o něco pokusím, ale není mi to nic platné. Rozhodnu se tedy neútočit, protože u toho vypadám trapně. Blondýnka se mě drží jako klíště. Docela bych utekl, ale sotva chodím. Hraju v kapele, vole, máme spoustu fanynek. Líbí se mi tvoje holka, ale ty krávo, respekt. Jen nechápu, proč má taková kočka, takovýho ksichta jako si ty. Od tebe to sedí a pak mu řeknu, že vypadá jako DJ Bobo, což bylo v našich kruzích velká urážka. Blondýnka na mě obdivně pohlédne, jsi bojovník, šeptne mi. Jenže naše rocková hvězda se cítí polichocena. Zřejmě fakt jinej oddíl. 

Objedná taxíka a odveze nás do nějakýho bytu. Tam je velká párty. Připadám si jak někde na konci osmdesátek. Všichni jsou oblečení jako ABBA z výprodeje. Ženský mají vrásky z cigár a nám teprve po nějaký době dojde, že se jedná o zvláštní odrůdu rockerů. Zábavovky. Co k tomu dodat. Navštívil jsem mnoho vesnic a viděl spoustu kapel jako BRUTUS, ODYSSEA, KEKS, ANAKONDA a příliš dalších. Zajímavé vždy bylo, že se většinou jednalo o celkem dobré muzikanty. Ale podle mě hráli sračky, hroznej patos a texty, kterejm jsem se musel vždycky smát. Sedíme na gauči a zase jednou přesně víme, že sem vůbec nepatříme. Je to úplně jinej biotop. Moje milá mě drží za ruku a tak trošku dost se pro mě obětuje. Pije panáky za mě. Vodím ji pro jistotu na záchod, kde občas zvrací. Asi po dvou hodinách přijde náš "únosce" a začne znovu dělat do mý holky. Jenže tentokrát se pleteš kámo. Dám mu jednu přesně mířenou a natrhnu mu obočí. Teče mu krve jak z vola a řve. Ihned se všichni seběhnou a začnou mi nadávat. Co s tím jako nadělám, měl bych bejt rád, že se mu moje holka líbí. Pak se rozhrnou závěsy (ne nejsou z céček, ale z rybiček) a vejde plačtivá spolužačka z rána. Ihned přiskočí k rockové hvězdě a začne ho utěšovat. Pak se na mě podívá a zařve jako saň.

Prý jsem jí ráno obtěžoval a dělal jí návrhy. Královi vesnických kulturáků to vadí. Nechápu, ještě před chvilkou mi tu balí tu moji a najednou je oheň na střeše. Nepomáhá vysvětlování, nepomáhá nic. Některý lidi jsou svině svinutý. Stoupnu si před blondýnu a za námi je okno. Hlavou mi bleskne, ty vole, tohle fakt nejsou žádný starý zlatý máničky, ale normální zasraný lopaty. Blondýnka otevře okno, já dostanu asi 58 ran, z toho jich tak třetinu vykreju. Zbytek není tak silných, jak by se to zdálo, protože pán s trvalou už notně vrávorá. Je tu ochoz, křikne na mě a vylézáme ven. Uff, dvě patra pod námi, ale je tu okap a vedle hromosvod. Lezu první a jistím svoji milou. Když slezeme, začneme se děsně smát. Lížu si rány, něco mě bolí víc, něco méně, ale zuby mám všechny a těch pár modřin se zahojí. Nad námi se znovu otevře okno a někdo na nás zakřičí, že víme hovno, co je dobrá hudba a že jsme si mohli skvěle zašukat. Chytnu svoji budoucí ženu za ruku a běžíme městem. Zapadneme do prvního klubu. Všichni jsou tu oblečeni v kůži a někdo má i řetezy. Punk? Ale ne, spíš sado maso. Dáme si pivo a říkáme si, že je to o hodně menší bizár, než ty trvalý a rozhalený košile. 

Na koleji je už dávno ticho. Dorazíme až k ránu. Sprcha a pak už jen neklidný spánek. Druhý den ve škole jdu kolem poledne zase na cigáro. Plačka je tu znovu. Ale není sama. Má u sebe jednoho krásně našlechtěnýho kluka z dobré rodiny, co má značkové úplně všechno. Krásný sestřih na hlavě, vousy upravené a pěstěné ruce. Svaly, co poznaly jenom posilovnu a nikdy neviděly práci. Drží jí v náručí, utěšuje ji. Začnu se hrozně tlemit. Okřikne mě, to jako nevidíš, že dáma je v nesnázích? Chováš se jako primitiv. Pak ji obejme a přitiskne k sobě. Ona se usměje a v tom výrazu je úplně všechno. Lidi jsou někdy fakt divný a rockový hvězdy nejsou žádnou výjimkou. Jdu se radši učit. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. července 2024

Recenze/review - MAGES TERROR - Damnations Sight (2024)


MAGES TERROR - Damnations Sight
CD 2024, Invictus Productions

for english please scroll down

Kosti poházené všude kolem. Ohlodané a rozdrcené. Vzduchem se vznáší zápach rozkládajících se tkání. Někde tady by měla být, alespoň tak se o ní píše ve starých legendách. Bájná bestie, která spala dlouhé roky v jedné starodávné jeskyni. Staří ještě pamatují, že slýchávali její řev. Znovu se začala ztrácet těla. Opět bylo možné potkat roztrhané mrtvoly. Teď už to vím, je zpět, vrátila se. Sestoupím dolů a poprvé pohlédnu do její tváře.

Pokud máte rádi starý, prašivý thrash metal, líbí se vám surovost death metalu a chlad black metalových rituálů, neváhejte ani chvilku. Kapela MAGES TERROR, složená ze členů PORTAL, VOMITOR, PUSTILENCE je zde se svým debutem, který vás zničí. Jestli bezmezně uctíváte temnotu, pach smrti a prokletá pohřebiště, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde i pro vás. 


Povedl se prašivý zvuk i stylový obal a tak si můžete naplno vychutnat děsivé ozvěny ze záhrobí. V dnešní době se každý někomu podobá a v tvorbě těchto australských rouhačů lze vystopovat prvky, které známe třeba od takových SODOM, SADUS, POSSESSED, KREATOR, VENOM, SABBAT, SLAYER, INFERNAL MAJESTY. Možná ale najdete i něco dalšího. Není to vlastně v závěru vůbec důležité, hlavní je celkový dojem a ten je dle mého skromného názoru výborný. Možná jste čekali dnes tolik častou kopii bez duše a vlastních nápadů, ale v tomto případě tomu tak není. Naopak, pánové jsou natolik zdatnými muzikanty, kteří dokáží svůj talent prodat a promítnout jej do neotřelých a zajímavých skladeb. Ano, zpočátku je možná nahrávka trošku nepřehledná a rozhodně dokáže někoho i odradit, ale nenechte se mýlit. Najdete zde nahrubo nasekanou tmu, velký tlak, spoustu zla, špíny i nenávisti. Jakoby se opravdu znovu probudila stará krvelačná bestie, která spala v opuštěné jeskyni od osmdesátých let minulého století. MAGES TERROR odvedli zkrátka velmi dobrou práci. A nejen to, přidali navíc zcela pohlcující atmosféru plnou chladu a absolutní tmy. Kosti poházené všude kolem. Ohlodané a rozdrcené. Vzduchem se vznáší zápach rozkládajících se tkání. Někde tady by měla být, alespoň tak se o ní píše ve starých legendách. Bájná bestie, která spala dlouhé roky v jedné starodávné jeskyni. Teď už to vím, je zpět, vrátila se. Sestoupím dolů a poprvé pohlédnu do její tváře. Temný, divoký, zničující starodávný black, thrash death metalový atak! Nenávistný řev pradávné bestie! 


Asphyx says:

Bones strewn all over the place. Stabbed and crushed. The smell of decomposing tissue wafts through the air. She should be here somewhere, or so the old legends say. A mythical beast that slept for years in an ancient cave. The ancients still remember hearing it roar. Bodies began to disappear again. Once again, it was possible to find dismembered corpses. Now I know, she's back, she's returned. I come down and get my first look at her face.

If you like old, dusty thrash metal, you like the rawness of death metal and the coldness of black metal rituals, don't hesitate a moment. The band MAGES TERROR, consisting of members of PORTAL, VOMITOR, PUSTILENCE is here with their debut that will destroy you. If you worship darkness, the smell of death and cursed burial grounds without bounds, don't hesitate a moment. It's playing here for you too. 


The dusty sound and the stylish packaging are both successful, so you can fully enjoy the eerie echoes from beyond the grave. Nowadays, everyone looks like someone, and in the work of these Australian blasphemers you can trace elements that we know from the likes of SODOM, SADUS, POSSESSED, KREATOR, VENOM, SABBAT, SLAYER, INFERNAL MAJESTY. But maybe you will find something else too. It's not really important in the end, the main thing is the overall impression and it's excellent in my humble opinion. Maybe you were expecting a copy so often today without soul and own ideas, but in this case it is not the case. On the contrary, the gentlemen are such skilled musicians who can sell their talent and translate it into fresh and interesting compositions. Yes, the record may be a bit cluttered at first and it can definitely put some people off, but make no mistake. You'll find coarsely chopped darkness, a lot of pressure, a lot of evil, dirt and hatred. It's as if an old bloodthirsty beast that's been sleeping in an abandoned cave since the 1980s has truly reawakened. MAGES TERROR did a very good job. And not only that, they added a completely immersive atmosphere full of cold and absolute darkness. Bones strewn all over the place. Stabbed and crushed. The smell of decomposing flesh wafting through the air. She should be here somewhere, or so the old legends say. A mythical beast that slept for years in an ancient cave. Now I know, she's back, she's returned. I come down and look into her face for the first time. A dark, savage, devastating ancient black, thrash death metal attack! The hateful roar of an ancient beast!


tracklist:
1. Serpent Bat
2. Paramount Specter Dust
3. Fane Of The Slug Gods
4. Ruthless Guild
5. Presage
6. The Vomited Harvest
7. Master In The Black Cavern
8. Demon Bell
9. Vulgar Overlord
10. Damnations Sight



Interview - COMMANDER - Raw, slaughtering death metal, forged from the finest steel!


Interview with death metal band from Germany - COMMANDER!

Answered Nick Kolar (vocal, guitars), thank you!

Recenze/review - COMMANDER - Angstridden (2024):

Ave COMMANDER! Greetings to the German underground. Let's get straight to the important stuff. You have a new album out, "Angstridden", which is literally packed with honest, dirty death metal. How was the album made and how do you feel about it? What direction did COMMANDER move in?

The songs for our new album „Angstridden“ were written between 2016-2022, lyrics were finalized in 2023. The goal was to write more extreme metal riffs and to explore new arrangements we never used before. We feel that this album is our most mature record, musically & lyrically.

I'm listening to the album right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I listen to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time very clear. I find it different from your previous records. Where did you record and who is responsible for the sound?

The album was recorded at Sick fo Sound Studio with producer Michael Kraxenberger. We started recording drums in Feburary 2023, then guitars and bass during April-May 2023. The vocal recordings took place between September-December 2023. Mix & Master were finished in January 2024. Our new album „Angstridden“ is the best sounding Commander album to date and the closest to our live sound. Michael and our drummer Flo tried out a couple of different cymbals and snares. All in all it was worth to spend a lot of time to find the right sound for each instrument and as a vocalist, I cannot be happier with a producer like Michael.


I think you'll agree with me that the cover sells. I have to write that I like it a lot. I prefer the classic black and white covers, but the green one has its own vibe too. I'm sure you know, I'm an old dog who puts an album on and lets it affect me. He looks at the cover and thinks about what exactly it's supposed to say. Can you please tell us who the author is and how the theme relates to the music?

I follow a couple of cover artists on Facebook, Instagram and one day, Tata Kumislizer posted this cover artwork for sale which immediately caught my attentinon - that’s it! The artwork fits the album title „Angstridden“ very well, especially in all the small details. The whole green theme is also a eyecatcher. It sets it apart from all the other death metal albums coming out at the same time.

I put "Angstridden" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. We seem to be of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

I was always into British death metal (Bolt Thrower, Benediction, Carcass, Napalm Death) which was always more groove oriented, but I also like bands like Death, Obituary, Morbid Angel, Morgoth, Illdisposed, etc.

My favorite death metal vocalists are Karl Willets, David Vincent, Chuck Schuldiner (Spiritual Healing era), Marc Grewe (Ex-Morgoth, Asinhell)

I tried to keep up the old school death metal spirit without copying the originals. I.e., I wrote a song which sounded exactly like Bolt Thrower, especially the melody and the groove, but this is nothing I want to release on a regular COMMANDER record. Maybe we will do a digital single release in honor of Bolt Thrower instead of covering one of their songs.


Let's stay in history for a moment. Yours goes back to 1999. You played until 2012 and then you stopped playing. Why? Please take us through the history of COMMANDER.

I wanted to form a death metal band around 1999 but it took 2 years to finally start to write music. Commander was born on 6. February 2001, when I recorded a 3-track demo tape on my own, followed by our first show on 15. June 2001. At the beginng it was more a project but it became a full-time band in 2004, followed by our first album in 2006 (World’s Destructive Domination) and the second album in 2008 (The Enemies We Create). We played a lot of shows during the first years and also played our first european tour in 2008 opening for Unleashed, Krisiun, One Man Army & the Undead Quartet. In 2009 we started writing our 3rd album „Fatalis (The Unbroken Circle)“ and we were really done with the songwriting process before I stopped the band in 2012 due to various reasons. I was still in contact with my guitarist Steffen Augstein and we had a feeling that we left some unfinished business, since we wrote our best songs at the time. So we started again by the end of 2014 but it took us 3,5 years to finalize the recordings for a 2018 release, followed by a short european tour with Belphegor, Melechesh + a couple festival appearances during 2018/19. And then 2020 Corona hit us all with full force. We played a couple shows between 2020-2023 but due circumstances beyond our control, it took us until January 2024 to finish our latest album. And here we are now.

How did you get started in music to begin with? And what was it like in Germany in the 90s? What about your first concert? And the first live performance when you stood on stage?

I started playing drums in 1985, Bass in 1988, Guitar in 1989. I started my first band (Deception, speed/thrash metal) in 1991 and played my first show ever on November 9th 1991 with Haggard, Obscurity in a small village near Munich. The 90s were not that cool for a small band, because you didn’t get any attention outside your city and the most bands played only local shows. Especially in Munich we were little cut off from the rest of the German scene. Beginning 2000, MySpace changed everything and you were able to present your music to everyone and to make friends worldwide.


Did you ever perform here in the Czech Republic? How do you enjoy concerts? Do you prefer playing festivals or small clubs? And what about in Germany, how do you enjoy performing there? What about the fans? Do they support, do they buy merchandise?

We played 3 shows to date in Czech Republic (AFOD Festival 2015/2023, Nice to eat you Festival 2024). We always enjoy playing shows there no matter if in clubs or festival. The crowd is more enthusiastic than ever before, especially after Corona. We’ve been doing this for a while and have seen a lot of generations of fans coming and going. I mean, they are only a few of them left, which saw us back in 2000s, most of them are with us since the restart in 2014. We sell more merch at live shows than at bandcamp and we are always happy to see new people at shows or at bandcamp.


How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, different keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

The trends will always come and go and only a few of the bands will last forever.

When you are young you always try to play faster, heavier, more complex than your heroes. That’s something most of the bands were going through.

We follow our heart, that’s what all our records have in common and we never followed any trend to get more attention or success. That was never our intention or goal. We are like the turtle in a race with a rabbit...hahaha...

Our music taste is more into old school metal, thrash, death, black, progressive but we always explore also new bands as well. In my case I like the more groovy bands like Frozen Soul, Gatecreeper, Baest, GROZA etc. Unfortunately no newer thrash band caught my ear, maybe Suicidal Angels which are close to the old school thrash vibe, I like.

If I want to see something truly extraordinary, then I listen to bands like Laibach, Johnny Cash, Journey, Beastie Boys and a lot of female singers, I enjoy very much.

I was at my first Laibach concert 2 weeks ago, which was heavier and more intense than most of the brutal death metal shows.

 

We're coming to a close and that always makes me ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

I started listening to death metal in 1989. I prefer the song-oriented death metal style with signature melodies, a good groove and catchy choruses. In death metal you can play everything without too many limiting factors. To me death metal means creative freedom.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "Angstridden" really loud! I wish you all the best with the news and that all is well in your personal lives. Thank you!

Thanks for your support, stay heavy... And for all your readers, check out our new album on Spotify or www.commandermetalmunich.bandcamp.com

Recenze/review - COMMANDER - Angstridden (2024):

Recenze/review - COMMANDER - Fatalis (The Unbroken Circle) (2018):

Rozhovor - COMMANDER - Surový, masakrující death metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli!


Rozhovor s německou death metalovou skupinou - COMMANDER!

Odpovídal Nick Kolar (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - COMMANDER - Angstridden (2024):

Ave COMMANDER! Zdravím do německého undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Angstridden“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se COMMANDER posunuli?

Písně pro naše nové album „Angstridden“ vznikaly v letech 2016-2022, texty byly dokončeny v roce 2023. Cílem bylo napsat více extrémních metalových riffů a prozkoumat nové aranže, které jsme nikdy předtím nepoužili. Cítíme, že toto album je naší nejvyzrálejší deskou, hudebně i textově.

Právě album poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Album bylo nahráno ve studiu Sick fo Sound s producentem Michaelem Kraxenbergerem. Bicí jsme začali nahrávat v únoru 2023, kytary a baskytaru pak v dubnu až květnu 2023. Nahrávání vokálů probíhalo v období září - prosinec 2023. Mix a master byly dokončeny v lednu 2024. Naše nové album „Angstridden“ je dosud nejlépe znějícím albem Commander a je nejblíže našemu živému zvuku. Michael a náš bubeník Flo vyzkoušeli několik různých činelů a snareů. Celkově se vyplatilo strávit spoustu času hledáním správného zvuku pro každý nástroj a jako zpěvák nemůžu být s producentem, jako je Michael, spokojenější.


Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Musím napsat, že se mi hodně líbí. Mám sice raději klasické černobílé obaly, ale i zelená má svoji atmosféru. Určitě to znáš, jsem starý pes, který si pustí album a nechává jej na sebe působit. K tomu se dívá na obal a přemýšlí, co má přesně vyjadřovat. Můžeš nám prosím prozradit, kdo je jeho autorem a jak téma souvisí s hudbou?

Sleduji několik autorů obálek na Facebooku a Instagramu a jednoho dne Tata Kumislizer zveřejnil tuto obálku na prodej, která okamžitě upoutala mou pozornost - to je ono! Obrázek velmi dobře sedí k názvu alba „Angstridden“, zejména ve všech drobných detailech. Celé zelené téma je také pastvou pro oči. Odlišuje ho od všech ostatních deathmetalových alb, která vycházejí ve stejné době.

Dávám si „Angstridden“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Vždycky mě bavil britský death metal (Bolt Thrower, Benediction, Carcass, Napalm Death), který byl vždycky víc zaměřený na groove, ale mám rád i kapely jako Death, Obituary, Morbid Angel, Morgoth, Illdisposed atd.

Mezi mé oblíbené deathmetalové vokalisty patří Karl Willets, David Vincent, Chuck Schuldiner (éra Spiritual Healing), Marc Grewe (Ex-Morgoth, Asinhell).

Snažil jsem se zachovat ducha staré death metalové školy, aniž bych kopíroval originály. Tzn. napsal jsem skladbu, která zněla přesně jako Bolt Thrower, hlavně melodie a groove, ale není to nic, co bych chtěl vydat na regulérní desce COMMANDER. Možná uděláme digitální singl na počest Bolt Thrower místo coveru jedné z jejich písní.


Zůstaňme ještě chvíli v historii. Vaše sahá až do roku 1999. Hráli jste až do roku 2012 a potom přerušili svoji činnost. Proč vlastně? Proveď nás prosím historií COMMANDER.

Death metalovou kapelu jsem chtěl založit někdy v roce 1999, ale trvalo mi dva roky, než jsem konečně začal psát hudbu. Commander se narodil 6. února 2001, kdy jsem na vlastní pěst nahrál třístopou demokazetu, po které následovalo 15. února 2001 naše první vystoupení. Zpočátku to byl spíše projekt, ale v roce 2004 se z něj stala kapela na plný úvazek, následovaná naším prvním albem v roce 2006 (World's Destructive Domination) a druhým albem v roce 2008 (The Enemies We Create). Během prvních let jsme odehráli spoustu koncertů a v roce 2008 jsme také odehráli první evropské turné, na kterém jsme předskakovali Unleashed, Krisiun, One Man Army & the Undead Quartet. V roce 2009 jsme začali psát naše třetí album „Fatalis (The Unbroken Circle)“ a než jsem v roce 2012 z různých důvodů ukončil činnost kapely, byli jsme s psaním písní opravdu hotovi. Byl jsem stále v kontaktu se svým kytaristou Steffenem Augsteinem a měli jsme pocit, že jsme zanechali nějaké nedokončené věci, protože jsme v té době napsali naše nejlepší písně. Koncem roku 2014 jsme tedy začali znovu, ale trvalo nám 3,5 roku, než jsme dokončili nahrávky pro vydání v roce 2018, po kterém následovalo krátké evropské turné s Belphegor, Melechesh + pár festivalových vystoupení během roku 2018/19. V roce 2018 jsme se vrátili do kapely a začali jsme nahrávat. A pak nás všechny v plné síle zasáhla Corona 2020. V letech 2020-2023 jsme odehráli pár koncertů, ale kvůli okolnostem, které jsme nemohli ovlivnit, nám trvalo až do ledna 2024, než jsme dokončili naše poslední album. A teď jsme tady.

Jak si vlastně s hudbou začínal? A jako to bylo v Německu v devadesátých letech? Co tvůj první koncert? A první živé vystoupení, když si stál na pódiu?

Na bicí jsem začal hrát v roce 1985, na basu v roce 1988 a na kytaru v roce 1989. V roce 1991 jsem založil svou první kapelu (Deception, speed/thrash metal) a 9. listopadu 1991 jsem odehrál svůj vůbec první koncert s Haggard, Obscurity v malé vesnici nedaleko Mnichova. Devadesátá léta nebyla pro malou kapelu nic moc, protože za hranicemi města se ti nedostalo žádné pozornosti a většina kapel hrála jen lokální koncerty. Zvlášť v Mnichově jsme byli trochu odříznutí od zbytku německé scény. Od roku 2000 všechno změnil MySpace, kde jste mohli svou hudbu prezentovat všem a získat přátele po celém světě.


Vystupovali jste někdy u nás v České republice? Jak si užíváte koncerty? Hraješ raději na festivalech nebo v malých klubech? A co u vás v Německu, jak se vám vystupuje tam? Co fanoušci? Podporují, nakupují merchandise?

V České republice jsme dosud odehráli 3 koncerty (AFOD Festival 2015/2023, Nice to eat you Festival 2024). Vždycky nás tam baví hrát, ať už v klubech nebo na festivalu. Publikum je nadšenější než kdykoli předtím, zejména po Coroně. Děláme to už nějakou dobu a viděli jsme spoustu generací fanoušků, kteří přicházejí a odcházejí. Myslím tím, že jich zbylo jen pár, kteří nás viděli už v roce 2000, většina z nich je s námi od restartu v roce 2014. Na koncertech prodáme víc merche než na bandcampu a vždycky jsme rádi, když na koncertech nebo na bandcampu vidíme nové lidi.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Trendy vždy přicházejí a odcházejí a jen některé z nich vydrží navždy.

Když jste mladí, vždycky se snažíte hrát rychleji, více těžce a složitěji než vaši hrdinové. Tím si procházela většina kapel.

My jdeme za svým srdcem, to mají všechny naše desky společné a nikdy jsme nenásledovali žádný trend, abychom získali větší pozornost nebo úspěch. To nikdy nebyl náš záměr ani cíl. Jsme jako želva v závodě se zajícem... hahaha...

Náš hudební vkus je spíš na old school metal, thrash, death, black, progressive, ale vždycky objevujeme i nové kapely. V mém případě mám rád spíše groovy kapely jako Frozen Soul, Gatecreeper, Baest, GROZA atd. Bohužel mě žádná novější thrashová kapela nechytla za ucho, možná Suicidal Angels, kteří mají blízko k old school thrashové atmosféře, kterou mám rád.

Pokud chci vidět něco opravdu výjimečného, tak poslouchám kapely jako Laibach, Johnny Cash, Journey, Beastie Boys a spoustu zpěvaček, které mě hodně baví.

Před dvěma týdny jsem byl poprvé na koncertě Laibach, který byl těžší a intenzivnější než většina brutálních deathmetalových koncertů.


Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

Death metal jsem začal poslouchat v roce 1989. Dávám přednost písničkovému death metalu s charakteristickými melodiemi, dobrým groovem a chytlavými refrény. V death metalu můžete hrát všechno bez přílišných limitujících faktorů. Death metal pro mě znamená tvůrčí svobodu.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Angstridden“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Děkujeme za vaši podporu, zůstaňte heavy... A pro všechny čtenáře, podívejte se na naše nové album na Spotify nebo www.commandermetalmunich.bandcamp.com.


Recenze/review - COMMANDER - Angstridden (2024):

Recenze/review - COMMANDER - Fatalis (The Unbroken Circle) (2018):

pátek 26. července 2024

Recenze/review - AZKETEM - Azketem (2024)


AZKETEM - Azketem
CD 2024, Darkness Shall Rise

for english please scroll down

Zahalen do pevných pavučin, hniju a rozkládám se. Už jsem neměl sílu, toužil jsem, již dlouhou dobu, se jen schoulit do sebe, opustit tenhle zkažený svět a nechat se obejmout temnotou lesů. Odešel jsem a nikomu jsem nic neřekl. Drásá mě spalující tma. Hořím uvnitř, přesto je mi zima. V kostech se mi usadil chlad. Přesně takové pocity mám i z nové, druhé dlouhohrající desky německého démona, který si říká Azken.

Je to zvláštní, zajímavá deska. Plná drásajících melodií. Plyne převážně pomalu, přesto neklidně a syrově. Opravdu, nejvíce její síla vynikla v lesích. Když začala z nebe padat tma a mraky byly zase jednou hodně nízko. Ze stínů začaly vylézat přízraky a démoni se usmívali. Všichni jsme věděli, že tohle album je nejen skvěle odvedenou prací po formální stránce, ale hlavně hudbou, ze které je cítit, že je nahrána od srdce. Rozdrásá vás do krve!


Pro mě osobně se potom jedná o niternou a osobní záležitost. V tomto případě si myslím, že slova nikdy nemohou popsat všechny nálady, pocity, atmosféru. Těch odstínů je opravdu spousta a rozhodně je lepší poslouchat, než číst. Co se týká dobře čitelného, syrového zvuku, obalu, celkové produkce, je vše v nejlepším pořádku. Můžete se tak naplno soustředit na to, co se na desce odehrává. "Azketem" jsem nejvíc ocenil na prázdných lesních pěšinách, u řeky plné beznaděje, nad hlubokou propastí nebo na vysoké hoře, když vylezete nad mraky. Nahrávku jsem si užil ale i doma, když jsem otevřel okno a díval jsem se na usínající město. Zajímavě napsané riffy, motivy, které vás doslova pohltí. Přiznám se, že jsem se trošku zpočátku bál, pro jednoho člověka je takhle komplexní hudba těžký úkol. Byl ale splněn na výbornou. Jen si tak létat, jen se tak vznášet na hladině. Dívat se do tmy, rozmlouvat s démony, zapálit oheň a sledovat plameny, jak olizují včerejší den. Těch představ, emocí, nálad a pocitů, které s AZKETEM zažívám, je opravdu velké množství. Líbí se mi určitý neklid, takový ten pocit, jakoby vás pořád někdo sledoval. Kdy se stanete svým vlastním stínem? Zahalen do pevných pavučin, hniju a rozkládám se. Už jsem neměl sílu, toužil jsem, již dlouhou dobu, se schoulit do sebe, opustit tenhle zkažený svět a nechat se obejmout temnotou lesů. Odešel jsem a nikomu jsem nic neřekl. Drásá mě spalující tma. Hořím uvnitř, přesto je mi zima. V kostech se mi usadil chlad. Mrazivý, neklidný black metal plný temné mlhy a melancholie! Mantra beznaděje!


Asphyx says:

Wrapped in tight cobwebs, I rot and decompose. I no longer had the strength, I had longed, for a long time, to just curl up inside myself, to leave this wicked world and let the darkness of the woods embrace me. I left and said nothing to anyone. I was torn by the burning darkness. I'm burning inside, yet I'm cold. A chill has settled in my bones. That's exactly how I feel about the new, second full-length album from the German demon who calls himself Azken.

It's a strange, interesting record. Full of haunting melodies. It flows mostly slow, yet restless and raw. Really, its power is most evident in the woods. When the sky began to darken and the clouds were once again very low. Ghosts began to emerge from the shadows and demons smiled. We all knew that this album was not only a job well done formally, but more importantly music that felt like it was recorded from the heart. It will tear you to pieces!


For me personally, then, it is an internal and personal matter. In this case I think that words can never describe all the moods, feelings, atmosphere. There are many shades and it is definitely better to listen than to read. As far as the easy to read, raw sound, the cover, the overall production, everything is in the best order. You can concentrate fully on what's happening on the record. I appreciated "Azket" the most on empty forest paths, by a river full of despair, over a deep chasm or on a high mountain when you climb above the clouds. But I also enjoyed the recording at home when I opened the window and looked out at the city falling asleep. Interestingly written riffs, themes that literally engulf you. I admit I was a bit scared at first, for one person such complex music is a difficult task. But it was accomplished to perfection. Just soar, just float on the surface. Looking into the darkness, talking to demons, lighting a fire and watching the flames lick up yesterday. There are a lot of ideas, emotions, moods and feelings that I experience with AZKET. I like a certain restlessness, that feeling of being watched all the time. When will you become your own shadow? Wrapped in tight cobwebs, I rot and decay. I no longer had the strength, I longed, for a long time, to curl up inside myself, to leave this corrupt world and let the darkness of the woods embrace me. I left and said nothing to anyone. I was torn by the burning darkness. I'm burning inside, yet I'm cold. A chill has settled in my bones. Freezing, restless black metal full of dark fog and melancholy! A mantra of despair!


tracklist:
1. Intro
2. Schwarze Schwäne
3. Nordtor
4. Prelude
5. Azetik
6. Maere
7. Totval
8. Fallen Crescent



Recenze/review - COLDCELL - Age Of Unreason (2024)


COLDCELL - Age Of Unreason
CD 2024, AOP Records

for english please scroll down

Díváš se do hlubiny a přemýšlíš jestli skočit dolů. Představuješ si svoje tělo jak letí, jak se roztříští na tisíc kusů. Jak se tvoje mysl bude i nadále vznášet a už nikdy neucítíš žádnou bolest. Jenže to není pravda, utrpení má mnoho podob a sebevrazi nikdy nenajdou klid. Nebo ano? Otázek je mnoho, odpovědi nepřicházejí. A tak se otočíš a ztratíš se v temnotě všedních dní. Raději se zavřeš do své kobky a budeš poslouchat nové album švýcarských tmářů COLDCELL

Když jsem dostal album na recenzi a poprvé ho slyšel, tak byla právě bouřka. Déšť bičoval okna a blesky ozařovaly nebe. Chvílemi jsme měl pocit, že je v mracích děsivá tvář, zrůda odněkud z mého podvědomí. Mezi mnou a kapelou ihned došlo ke vzájemnému přenosu. Novinka je velmi naléhavou nahrávkou, plnou temné a podmanivé atmosféry. Už zase stojím nad propastí a přemýšlím, proč je dnešní svět někdy tak zlý. 


COLDCELL nám vyprávějí svoje příběhy, které jsou velmi promyšlené, texty inteligentně napsané a o zvuku a obalu netřeba diskutovat, dostanete prvotřídní materiál. Pokud máte tenhle styl rádi a líbí se vám, když do něj umí kapela usadit i své nápady a invenci, potom je nové album "Age Of Unreason" i pro vás. Dostanete pořádnou porci do černé zabarvených emocí. Líbí se mi pestrost, takový ten těžko definovatelný feeling. Jakoby se kolem mě hudba nejdříve plížila, připomíná mi jedovaté hady, kteří vás nakonec uštknou. Jed mi pomalu proniká do žil, rozkládá mi vnitřnosti, mozek, cítím se stejně, jako při setkání s dnešní krutou realitou. Teď už vím, že existuje ještě jeden svět, který je naším pokřiveným zrcadlem. Tahle deska chce klid a plné soustředění. Také určitou dávku fantazie, bez které to nejde. Je to spíše mantra, temný pradávný rituál, který obstál i dnes, než jenom obyčejná hudba. Alespoň tak vnímám desku já a tak na mě působila. Je to jako se dívat na plynoucí řeku, na veškerou špínu, hnis a jed, které v ní plavou, jako nafouklá těla utopenců. Songy jsou velmi depresivní, nihilistické. Opravdu si budete připadat, jako byste stáli nad hlubokou propastí a přemýšleli, jestli skočit a začít alespoň jednou létat. Nedělejte to, raději si poslechněte COLDCELL. Objevíte totiž velmi zajímavou a pestrou paletu pochmurných nálad. Chladný a temný black metal, který nastaví zrcadlo všem vašim hlubokým myšlenkám! Mlhavá atmosféra, sny plné stínů! 


Asphyx says:

You're looking down into the depths, wondering if you should jump in. You imagine your body flying, shattering into a thousand pieces. How your mind will continue to float and you'll never feel pain again. But that's not true. Suffering comes in many forms and suicides never find peace. Or do they? The questions are many, the answers are not coming. And so you turn and lose yourself in the darkness of everyday life. You'd rather hole up in your dungeon and listen to the new album from Swiss darkies COLDCELL

When I received the album for review and heard it for the first time, it was just a storm. The rain lashed the windows and lightning lit up the sky. At times it felt like there was a scary face in the clouds, a monster from somewhere in my subconscious. Immediately, there was a mutual transmission between me and the band. The new record is a very urgent record, full of dark and captivating atmosphere. I'm standing on the precipice again, wondering why the world today is sometimes so evil. 


COLDCELL tell us their stories, which are very well thought out, the lyrics are intelligently written and the sound and cover art need not be discussed, you get first class material. If you like this style and you like it when a band can fit their ideas and inventiveness into it, then the new album "Age Of Unreason" is for you too. You will get a good portion of black-tinged emotions. I like the variety, the hard to define feeling. It's like the music creeps around me at first, it reminds me of poisonous snakes that eventually bite you. The poison slowly seeps into my veins, decomposing my insides, my brain, I feel the same way when faced with today's harsh reality. Now I know there is another world that is our distorted mirror. This record wants calm and full concentration. Also a certain amount of imagination, which you can't do without. It's more of a mantra, a dark ancient ritual that holds up today, than just plain music. At least that's how I perceive the album and that's how it affected me. It's like looking at a flowing river, all the filth, pus and poison floating in it, like the bloated bodies of drowned men. The songs are very depressing, nihilistic. You really feel like you're standing over a deep abyss, wondering if you should jump in and start flying for once. Don't do that, listen to COLDCELL instead, because you will discover a very interesting and varied palette of gloomy moods. Cold and dark black metal that will set a mirror to all your deep thoughts! Misty atmosphere, dreams full of shadows!



TRACKLIST
1. Hope and Failure
2. Dead to the World
3. Left
4. Solidarity or Solitude
5. Meaningless
6. Discord
7. Sink Our Souls


KNIŽNÍ TIPY - Den mrtvých - Mark Roberts (2021)


Den mrtvých - Mark Roberts
2021, Kalibr

Pokaždé, když se stane něco hrozného, tak přemýšlím, jak musí být pozůstalým, obětem. Násilník je chráněný zákonem, je dobře, že jde k soudu, že má nějakou obhajobu, ale většinou mi přijde následný trest malý. Nechápu, jak může někdo ubližovat malým dětem a potom se znovu stát vedoucím v organizacích, které pořádají tábory pro malé caparty. Usvědčený pedofil pracující s dětmi? Vždyť to nedává absolutní smysl. Divím se, že v podobných případech nevezme někdo spravedlnost do svých rukou. Ne, s podobnými zvířaty nemám žádný soucit. Vykastrovat, zavřít až zčernají. Tak to vidíte, mluvím jako lidé z dnešního knižního tipu. Děj je o vrahovi, který utekl z vězení. Zabíjel usvědčené pedofily. Je pochopitelné, že s ním společnost soucítila a fandila mu. Je tomu i v případě jeho útěku. Znovu se vydává na lov. Jenže všechno je tentokrát trošku jinak.

Je to klasická britská detektivka, velmi dobře napsaná, s napínavým dějem. Je ale také pravdou, že od té doby, co se mi narodily děti, jsem na podobná témata dost háklivý. Jenže on je to opravdu problém. Vždycky mě fascinuje, když policie rozkryje síť pedofilů. Chlápci, do kterých byste to v životě neřekli. Kolik je kolem nás sadistů? Občas, když slyším některé lidi mluvit, říkám si, že v nás je opravdu velké množství temnoty. Ještě, že jsou zákony a v našem případě i desatero, kterým se tak nějak podvědomě řídíme. Nebo se o to alespoň snažíme. To procento vyšinutých a úchylů bude asi o hodně vyšší, než si myslíme. Zrovna nedávno jsme se na obědě v práci bavili o dcerách. Holky v pubertě. Když jsem odcházel, chtělo se mi zvracet. Názory některých otců na své děti byly až děsivé. Musel jsem si do hlavy narvat asi dvě hodiny extrémní muziky, abych na to přestal myslet. Uff. A to jsou prosím pěkně, velmi vzdělaní lidé. Jak píšu výše, pořád jsme svým způsobem zvířata.

Jsem pro to, aby někdo, kdo páchá podobné činy, byl navždy eliminován. Nesmí se dostat mezi ostatní. Podle mého nestačí potvrzení od doktora, tak kámo, už jsem v pořádku, polepšil jsem se. Je to výsměch a zajímavé je, že páni lékaři za to nikdy nenesou zodpovědnost. Je to téma na velkou diskuzi, kterou bohužel nevyřešíme, ale když jsem Den mrtvých četl, hodně jsem nad tím přemýšlel. Děti by měly být absolutně chráněné, je to to nejdražší, co všichni máme. Ta traumata, která si některé bohužel zažijí, musí být hrozná. Přiznám se, že na některé pasáže jsem neměl moc žaludek. A ano, tomu vězni jsem fandil. I když moc dobře vím, že tu máme nějaký systém, který bychom měli dodržovat. Lynčování není dobré. Ale v některých chvílích jej chápu. Potvrdí mi to asi každý normální fotr. 

Knížku jsem četl, když bylo kolem mě šílené vedro. Chodíval jsem se koupat na rybník. Pokaždé přijdu, vlezu do vody, zaplavu si, obléknu se a jdu domů. Mě nějaké polehávání moc nebaví. Přesto, že mi to trvá jen asi hodinu, všiml jsem si občas divných chlápků, co polehávají bokem. Se zvláštním pohledem upřeným na malé děti. Mě se potom, když čtu podobné knížky, zdají temné sny. Jedná se o třetí případ Evy Clayové, vyšetřovatelky, která je mi opravdu sympatická. Takže jako obvykle, začínám číst sérii obráceně. Achjo, ale za to může doporučení, které mi přišlo v jednom emailu. Přečetl jsem si, o čem kniha je, nějaká ta hodnocení na Databázi knih a protože jsem měl zrovna trošku času, už jsem stepoval u PPL boxu, nedočkavý a natěšený. Nutno rovnou dodat, že jsem se měl na co těšit. Knížka mě fakt bavila. Odsýpala fakt pěkně. 

Letos to vypadá, že žádnou moc velkou dovolenou mít nebudu. Čeká mě spousta práce na chalupě a to víte, nikdo jiný to za mě neudělá. Ale nevadí mi to, jsem realista. Stačí mi pár chvilek pro sebe, abych si mohl zalézt a číst si. Den mrtvých je kniha na den a půl, pokud je víkend. A nebo trošku omezíte spánek, což tedy na rovinu, občas dělám. Já se vždycky tak začtu, že nevím o světě. A o to jde. Vypnout mozek a soustředit se jenom na čtení. Pokud jste na tom jako já a máte rádi britské detektivky, neváhejte ani chvilku. Přeji hezký den a ať se vám vyhýbají predátoři ve všech svých podobách. Mějte se fajn. Děkuji za pozornost. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dramatický britský kriminální příběh s originální zápletkou a vyšetřovatelkou, která se jen tak nevzdá. Před pěti lety utekl z vězení proslulý vrah známý pod přezdívkou Vindici. Byl uznán vinným a odsouzen za umučení několika lidí k smrti. Jeho zločiny z něj však udělaly hrdinu – zabíjel totiž usvědčené londýnské pedofily. Nyní vyšetřuje liverpoolská inspektorka Eve Clayová a její tým stejné případy. Zdá se, že se Vindici znovu vydal na lov. Jak je však možné, že obdrželi jeho fotku z oslav Dne mrtvých v 8000 kilometrů vzdáleném Mexiku? Někdo tu rozehrál podivnou, prohnanou partii – a navíc je oproti policii vždy o krok napřed...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER