DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 25. července 2024

Recenze/review - CASTRATED - Surgical Vicissitude (2024)


CASTRATED - Surgical Vicissitude
CD 2024, Comatose Music

for english please scroll down

Bylo to další z jeho uměleckých děl. Zvrácená, krvavá socha. Manifestace hrůzy a těch nejšpinavějších myšlenek. Tělo tentokrát viselo na rezavých hácích. Na starých, dávno opuštěných jatkách. Mezi odpadky a s vyděšeným pohledem, který žaloval, naříkal. Nikdy nezanechával žádný vzkaz. Chtěl, aby na nás všechno působilo. Fascinace násilím a šílenými vrahy měla za důsledek, že na veřejnost opět uniklo několik fotek. Sochař smrti, tak mu začali říkat.

Na tenhle případ jsem si vzpomněl, když jsem poprvé poslouchal nové EP "Surgical Vicissitude" šílených brutálních death metalistů CASTRATED. Ti se zhlédli také v temných lidských myšlenkách i v klasickém, surovém a nekompromisním pitvání živých těl. Tahle hudba vás pověsí na háky!


CASTRATED je sice novým jménem na undergroundové scéně, nicméně se jedná o zkušené muzikanty (Horrific Demise, Sarcophagy, Architectural Genocide, Desecrate The Faith, Asylum, Aethereus a další), kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Mají perfektní, devastující zvuk (Tony Tipton), stylový obal (Rudi Yanto), ale hlavně spoustu morbidních nápadů ve stylu třeba takových AVULSED, CANNIBAL CORPSE, SKINLEES, GORGASM, MALIGNANCY, DISAWOVED, LIVIDITY. Zkrátka a dobře, jedná se o tradiční návštěvu staré pitevny, do které jsou ukládána zohavená těla obětí násilných činů. Kapela sice nijak nevybočuje z běžných standardů, ale jejich debutové EP není rozhodně jenom dobrým řemeslem. Naopak, pánové přidávají velkou spoustu svých nápadů,  které vás opravdu přenesou mezi hnilobu, špínu a krutou smrt. K nahrávce jsem se rád a často vracel pokaždé, když jsem dočetl nějakou knihu o sériových vrazích nebo v momentech, kdy jsem si potřeboval vyčistit hlavu od nadmíry informací, kterými jsme v dnešním světě doslova bombardováni. Rád a často jsem znovu sestupoval do sklepů, do opuštěných katakomb, mezi mělké hroby. K tomuhle stylu patří krev a temnota stejně, jako k mrtvému rakev. Myslím si, že pánové se zhostili své práce velmi dobře a já se budu těšit na další hudbu z jejich pitevny. Letos je to totiž masakr přesně podle mého gusta. Riffy ostré jako skalpel, dunivé bicí a chorobný vokál. No řekněte, co si víc může fanoušek žánru přát? Myslím, že snad jenom více skladeb. Bylo to další z jeho uměleckých děl. Zvrácená, krvavá socha. Manifestace hrůzy a těch nejšpinavějších myšlenek. Tělo tentokrát viselo na rezavých hácích. Na starých, dávno opuštěných jatkách. Hnisavý, krvavý, devastující brutální death metal, který vás vyvrhne zaživa! Masakr ve staré pitevně!


Asphyx says:

It was another of his works of art. A twisted, bloody sculpture. A manifestation of horror and the dirtiest of thoughts. This time the body hung from rusty hooks. On an old, long-abandoned slaughterhouse. Amongst the rubbish and with a terrified look that lamented, wailed. He never left any message. He wanted everything to have an effect on us. The fascination with violence and insane killers resulted in several photos being leaked to the public again. The sculptor of death, they called him.

I was reminded of this case when I first listened to the new EP "Surgical Vicissitude" by insane brutal death metallers CASTRATED. They also looked into dark human thoughts and classic, raw and uncompromising dissection of living bodies. This music will hang you on hooks!


CASTRATED may be a new name on the underground scene, but they are experienced musicians (Horrific Demise, Sarcophagy, Architectural Genocide, Desecrate The Faith, Asylum, Aethereus and others) who know very well what and how they want to play. They have a perfect, devastating sound (Tony Tipton), stylish cover (Rudi Yanto), but mainly a lot of morbid ideas in the style of AVULSED, CANNIBAL CORPSE, SKINLEES, GORGASM, MALIGNANCY, DISAWOVED, LIVIDITY. In short, it is a traditional visit to an old autopsy room where the mutilated bodies of victims of violent crimes are placed. While the band doesn't break from the usual standards, their debut EP is definitely not just good craftsmanship. On the contrary, the gents add a great deal of their own ideas that will truly transport you between rot, filth and cruel death. I've happily and often returned to the record whenever I finish a book about serial killers or in moments when I need to clear my head from the overload of information we are literally bombarded with in today's world. I liked and often descended again into cellars, into abandoned catacombs, among shallow graves. Blood and darkness belong to this style as much as a coffin belongs to the dead. I think the gentlemen did their job very well and I will look forward to more music from their autopsy room. This year it's a massacre exactly to my taste. Scalpel-sharp riffs, thunderous drums and sick vocals. What more could a fan of the genre ask for? I guess just more songs. It was another one of his masterpieces. A twisted, bloody sculpture. A manifestation of horror and the dirtiest of thoughts. The body this time hung on rusty hooks. On an old, long-abandoned slaughterhouse. Festering, bloody, devastating brutal death metal that will eviscerate you alive! Massacre in an old autopsy room!


Tracklist:
01. Deranged Manifestations 
02. Surgical Vicissitude 
03. Forcible Oral Sodomy 
04. Propagate The Subservient 
05. Sterilized Contrition

Line-up:
Anthony Voight- Vocals
Carlos Gallegos- Bass
Jonathan Bayliss - Guitar
Matt Behner- Drums

Recenze/review - TSATTHOGGUA - We Are God (2024)


TSATTHOGGUA - We Are God
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Schopnost vidět zlo jsem získal již kdysi dávno, v dobách, kdy jsem s metalem začínal. Vždy jsem stál ve stínu, když někoho věšeli na háky, když mu vyřezávali maso z těla. Navenek milí a krásní lidé se po večerech měnili v bestie. Oběti lovili celý den. V krásných domech, s penězi vydělanými krví jiných. Někdy mě obestřel chlad, občas jsem se bál, ale vždycky jsem nakonec vyhledával hudbu, která byla jiná, extrémní a temná. Němečtí TSATTHOGGUA jsou starodávnou black thrash metalovou kapelou, která datuje svůj vznik do devadesátých let minulého století.

Jedná se o antikřesťanskou hudbu, která se vždy hrávala na sabatech. I letos ji můžete použít jako kulisu při děsivých obřadech hluboko v podzemí. Fascinuje vás svět sadistů, masochistů, svazování? Rádi navštěvujete místa, na kterých sérioví vrazi ukrývali své oběti? A co opuštěné nemocnice nebo jatka? Potom se vám bude nové album "We Are God" určitě líbit. 


Jako první mě praštil do obličeje ostrý, neučesaný a surový zvuk. Potom jsem seděl a fascinovaně se díval na motiv na obalu (MorphArts). Z reproduktorů se na mě valila špinavá změť starého thrashe, blacku, hnisu a zkažené krve. Obejmul mě chlad a najednou jsem nebyl doma, v klidu, ale v hlubokém sklepě, přikovaný ke zdi. Přiznám se bez mučení, že na konci devadesátých let, kdy jsem zaznamenal jejich dvě první nahrávky, jsem tuhle smečku považoval za velmi dobrou, ale ne za vynikající. Letos ale působí jako politi mrtvou vodou. Skladby v sobě mají drive, sílu, spoustu zajímavých momentů. Kapela vás vezme na pochmurný a děsivý výlet do hlubin zkažených lidských duší. Jsou mezi námi jedinci, na kterých to nepoznáte, ale mají doma své mučírny. Líbí se jim bolest a utrpení. Němcům se tohle všechno povedlo doslova vypálit do své hudby. Ta je ostrá, divoká, nespoutaná a maniakální. Budete se brodit v krvi, nasávat nasládlý pach strachu. Chvilku mi to trvalo, než jsem se do jejich stylu dostal, ale velmi oceňuji, že mají svůj vlastní výraz, rukopis chcete-li. To není ani v dnešní divné době rozhodně málo. Vrátit se po dlouhých 26 letech v takové formě je skvělé. TSATTHOGGUA působí jako smečka rozzuřených psů na lovu. Když vás chytí, tak budete spoutáni směsí ostrých riffů. Ten tlak, energie, síla, jsou až morbidně přitažlivé. A teď už mě prosím nechte, musím dolů do sklepa. Mám tam nějakou práci. Kývám se spokojeně do rytmu a navlékám si kuklu na obličej. Brutální, zlověstný, syrový black thrash metal ze starých děsivých mučíren! Budete svázáni smrští chladných melodií!


Asphyx says:

I acquired the ability to see evil a long time ago, in the days when I started with metal. I always stood in the shadows when they were hanging someone from hooks, when they were carving flesh from their body. Outwardly nice and beautiful people turned into beasts in the evenings. They hunted their victims all day long. In beautiful houses, with money earned with the blood of others. Sometimes I was cold, sometimes I was scared, but I always ended up seeking out music that was different, extreme and dark. Germany's TSATTHOGGUA are an ancient black thrash metal band that dates back to the 1990s.

It is anti-Christian music that has always been played on Sabbaths. This year, you can use it as a backdrop for eerie ceremonies deep underground. Fascinated by the world of sadists, masochists, bondage? Do you like to visit the places where serial killers hid their victims? What about abandoned hospitals or slaughterhouses? Then you will definitely like the new album "We Are God". 


The first thing that hit me in the face was a sharp, unkempt and raw sound. Then I sat and looked fascinated at the motif on the cover (MorphArts). A dirty mess of old thrash, blacks, pus and rotten blood was pouring out of the speakers. A chill came over me and suddenly I was not at home, at peace, but in a deep basement, chained to the wall. I admit without torture that in the late nineties, when I recorded their first two records, I considered this pack very good, but not outstanding. This year, however, they seem like dead water. The songs have drive, power, lots of interesting moments. The band takes you on a grim and terrifying trip into the depths of corrupted human souls. There are individuals among us that you can't tell, but they have their torture chambers at home. They like pain and suffering. The Germans have managed to literally burn all this into their music. It's edgy, wild, unbridled and manic. You'll be wading in blood, soaking up the sweet smell of fear. It took me a while to get into their style, but I really appreciate that they have their own expression, signature if you will. That's certainly not a small thing even in these strange times. To come back after 26 long years in this form is great. TSATTHOGGUA come across like a pack of rabid dogs on the hunt. When they catch you, you will be bound by a mixture of sharp riffs. The pressure, the energy, the power, are morbidly appealing. And now please leave me alone, I must go down to the basement. I've got some work to do. I'm swaying to the rhythm and putting my hood over my face. Brutal, ominous, raw black thrash metal from the horrific torture chambers of old! You'll be bound by a whirlwind of cold melodies!



Tracklist:
01. Master Morality 
02. Vorwärts Vernichter 
03. The Doom-Scrawl Of Taran-Ish 
04. I Drive My Dogs (To Thule) 
05. True Black Love 
06. No Paradise For Human Sheep 
07. Gloria Extasia 
08. We Are God 
09. Pechmarie

Lineup:
False Prophet - Inferno - four tailed whip
Lightning Bolt - Hammers of Thule
Nar Marratuk - Hell on Earth - Brutal Choke Chains
Northwind - Goat of Babylon - Screams of Torture

středa 24. července 2024

Recenze/review - GOAT SEMEN - Fuck Christ (2024)


GOAT SEMEN - Fuck Christ
CD, 12" MLP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Pokaždé, když jdu kolem kostela, slyším děsivý nářek. Pod starými stromy, které pamatují ještě samotného ďábla, leží mrtvoly prokletých. V plesnivých hrobech, v prašivých rakvích, přesto nenaleznou nikdy klid. Z krvavého kříže se na ně dívá šklebící se Ježíš. Jakoby se jim vysmíval, za to že uctívali přírodní síly, za to, že jejich ohně měly černou barvu. GOAT SEMEN z Peru určitě znají a poslouchají všichni fanoušci blasfemie, satanismu, války a nihilismu v  hudbě. 

Letos kapela přichází s novým materiálem v podobě EP "Fuck Christ". Opět se jedná o starodávný rituál smrti. Oltář je připraven a svěcená voda je plná zkažené krve. Zbývá už jenom obrátit všechny kříže směrem dolů a přidat hlasitost. Zde, v katakombách, hluboko v podzemí, musela novinka vznikat. Sem patří a zde také zůstane. 


Je to divoká a zběsilá směs chladného ďábelského black metalu a starého, prašivého kovu smrti. Máte rádi smečky jako BLASPHEMY, SARCÓFAGO, ANAL VOMIT, MORBOSIDAD, PROCLAMATION, REVENGE, KRISIUN a další tmáře? Potom neváhejte ani chvilku. "Fuck Christ" je obrácenou modlitbou pro velebení samotného Satana. Nic pro slabé povahy. Spíše se jedná o zběsilý útok smečky vzteklých psů. Smrt i hořící pentagramy jsou při poslechu velmi blízko. Nechte mě být! Už dlouhé roky nemám rád světlo, utíkám na stará pohřebiště a na starém přehrávači si dávám do hlavy podobná EP s velkou chutí. Skvělý label navíc vydává letošní počin ve všech formátech. Můžete si tak vychutnat CD, vinyl, i kazetu. Pro fanoušky absolutní tmy a nahrubo nasekaného zla bylo uděláno vše. Užijete si prašivý zvuk, vychutnáte si pohled na motiv na obalu. Ale hlavně, bude do vás zaseknutý ostrý dráp a hudba vás už nikdy nepustí. Alespoň v mém případě se tak stalo. Líbí se mi živočišnost, poctivost a uvěřitelnost. Mraky jsou zase jednou pěkně nízko a přízraky vylezly konečně z hrobů. Přišly se nám pomstít. Jako první strhnou Ježíše z kříže a zapálí kostel. Negace všeho dobrého, přírodní živel chcete-li. Tak na mě působí kapela nejvíce. Poklekněte a dejte volume doprava. Pokaždé, když jdu kolem kostela, slyším děsivý nářek. Pod starými stromy, které pamatují ještě samotného ďábla, leží mrtvoly prokletých. V plesnivých hrobech, v prašivých rakvích, přesto nenaleznou nikdy klid. Z krvavého kříže se na ně dívá šklebící se Ježíš. Obrácená, zvrácená mše všech prokletých! Black death metal, u kterého hoří svaté ostatky!


Asphyx says:

Every time I walk past the church, I hear a terrible wailing. The corpses of the damned lie under the old trees that remember the devil himself. In mouldy graves, in dingy coffins, yet they will never find peace. From a bloody cross, a grinning Jesus looks down on them. As if mocking them for worshipping the forces of nature, for their fires being black. GOAT SEMEN from Peru are surely known and listened to by all fans of blasphemy, satanism, war and nihilism in music.

This year the band comes with new material in the form of the EP "Fuck Christ". Once again it is about the ancient death ritual. The altar is prepared and the holy water is full of corrupted blood. All that's left is to turn all the crosses downwards and turn up the volume. Here, in the catacombs, deep underground, the novelty must have originated. This is where it belongs and where it will stay.




It's a wild and furious mix of cold, evil black metal and old, mangy death metal. Do you like bands like BLASPHEMY, SARCÓFAGO, ANAL VOMIT, MORBOSIDAD, PROCLAMATION, REVENGE, KRISIUN and other darkies? Then don't hesitate a moment. "Fuck Christ" is a reverse prayer to glorify Satan himself. Nothing for the faint of heart. Rather, it is a frenzied attack by a pack of rabid dogs. Death and flaming pentagrams are very close on the ear. Leave me alone! I've been disliking light for years, escaping to old burial grounds and putting similar EPs on my old player with great gusto. Plus, a great label is releasing this year's effort in all formats. So you can enjoy CD, vinyl, and cassette. Everything has been done for fans of absolute darkness and coarsely chopped evil. You'll enjoy the dusty sound, enjoy the sight of the motif on the cover. But most importantly, you'll be stuck with a sharp claw and the music will never let go. At least in my case it did. I like the animalism, honesty and believability. The clouds are pretty low once again and the ghosts have finally come out of their graves. They've come to take revenge. They'll be the first to tear Jesus down from the cross and set the church on fire. A negation of all that is good, an element of nature if you will. That's what the band does to me the most. Kneel down and turn the volume to the right. Every time I walk past the church, I hear a terrible wail. The corpses of the damned lie under old trees that remember the devil himself. In mouldy graves, in dingy coffins, yet they will never find peace. From a bloody cross, a grinning Jesus looks down on them. The inverted, perverted mass of all the damned! Black death metal that burns holy relics!



Recenze/review - GOAT SEMEN – Ego Svm Satana (2015):

tracklist:
1. Midnight Worship
2. Los Ojos de Judas
3. Fuck Christ
4. Heed the Call
5. Prophets of Hell

Recenze/review - BLASFEME - Black Legion (2024)


BLASFEME - Black Legion
CD 2024, Wulfhere Productions

for english please scroll down

Už zase hoří hranice. Prokletý naříká a dav se dostává do krvelačného stavu. Na povrch vylézají ty nejtemnější lidské pudy. Sedím ve starém archívu a čtu si o příbězích plných nenávisti. Poslouchám u toho nové album britských tmářů BLASFEME a jsem mimo svoji mysl. Jakoby se mi hudba dostala do podvědomí. Stala se mojí součástí, mým vlastním svědomím. Bál jsem se pochodujícího davu, děsivých zpráv v televizi, lekal jsem se stínů. Byl jsem prokletým, na kterého čekala hranice. Stačí ji jenom zapálit.

Black metal je náročný styl v tom, že musí být uvěřitelný, zahraný s nadšením a syrovostí. Tohle se podle mě nedá naučit, to musíte mít v sobě, musíte hrát srdcem. A to Britové umí na výbornou. Novinka je hodně neklidnou, naléhavou deskou. Potkáte na ní klasický, černou krví nasáklý metal, i tradiční heavy metalové prvky. Ohně znovu hoří!


Jedná se o hodně syrové, chladné a divoké album. Pánové na novince odkazují na kapely jako GORGOROTH, SATYRICON, NEGATIVE PLANE, CELTIC FROST. Jsem při poslechu opravdu v hlubokém podzemí, zavřený v temné kobce. Čekám na smrt, mučený a ponížený. Přesto jsem neodvolal. Boha jsem nikdy neviděl, ale Satan číhá za každým rohem. Zvuk, obal, celkovou produkci, vše považuji za povedené. Mohu se tak naplno soustředit na atmosféru, která je pro mě asi největší devízou téhle desky. A potom také to, že je nahrávka, i když svým způsobem neklidná, je také velmi návyková, ďábelská. Je ukována z té nejkvalitnější železné rudy. Jsem už starý pes (a píšu to v recenzích poměrně často, abyste věděli, že jsem na podobné muzice vyrůstal, že je mojí součástí) a stále se rád nechávám unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Mám rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, která rozjitří mojí fantazii. A tohle všechno umí BLASFEME na výbornou. Jsme jedné krve, já i kapela. Jasně, že pánové neobjevují nic nového, ani převratného, ale nové album "Black Legion" není jenom obyčejným řemeslem. Naopak, ve skladbách naleznete velké množství zajímavých a neotřelých momentů. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že mě baví desku poslouchat a rád se k ní vracím. Pokaždé, když sedím ve starém archívu a čtu si o příbězích plných nenávisti, o Elizabeth Báthory, o jejím manželovi, o mučení a strachu. Už zase hoří hranice. Prokletý naříká a dav se dostává do krvelačného stavu. Na povrch vylézají ty nejtemnější lidské pudy. Chladný black metal, plný temných syrových myšlenek! Mučení nevinných duší!


Asphyx says:

The border's on fire again. The damned are wailing and the crowd is getting bloody. The darkest human instincts are coming to the surface. I'm sitting in an old archive reading about stories of hate. I'm listening to the new album by British darkies BLASFEME and I'm out of my mind. It's as if the music has entered my subconscious. It's become part of me, my own conscience. I was scared of the marching crowd, the scary news on TV, I was scared of the shadows. I was the cursed one, the one with a limit waiting for me. All I had to do was light it.

Black metal is a challenging style in that it has to be believable, played with passion and rawness. I don't think you can teach that, you have to have that in you, you have to play with your heart. And that's what the Brits are good at. The new album is a very restless, urgent record. You can find classic, black blood soaked metal and traditional heavy metal elements. The fires are burning again!


This is a very raw, cold and wild album. The gentlemen on the new album refer to bands like GORGOROTH, SATYRICON, NEGATIVE PLANE, CELTIC FROST. I'm really in a deep underground, locked in a dark dungeon while listening to it. I'm waiting to die, tortured and humiliated. Yet I have not recanted. I've never seen God, but Satan lurks around every corner. The sound, the cover, the overall production, I think it's all good. I can concentrate on the atmosphere, which for me is probably the greatest asset of this record. And then also the fact that the record, while restless in its own way, is also very addictive, diabolical. It's forged from the finest iron ore. I'm an old dog now (and I write this quite often in reviews, so you know that I grew up on music like this, that it's a part of me) and I still like to let myself drift on the bloody waves of the river of death. I like music that can awaken some emotion in me, that can stir my imagination. And BLASFEME can do all this perfectly. We are of one blood, me and the band. Of course, the gentlemen are not discovering anything new or revolutionary, but the new album "Black Legion" is not just an ordinary craft. On the contrary, in the songs you will find a lot of interesting and novel moments. For me, then, probably the most important thing is that I enjoy listening to the album and I like coming back to it. Every time I sit in an old archive and read about stories full of hate, about Elizabeth Bathory, about her husband, about torture and fear. The border is burning again. The damned are wailing, and the crowd is getting bloody. The darkest human instincts are coming to the surface. Cold black metal, full of dark, raw thoughts! The torture of innocent souls!


tracklist:
01. Purified by the High Flames of Hell
02. Wolves of Karpathia
03. Čachtice 1611
04. Ritualistic Exsanguination
05. Czernobog
06. Black Legion
07. Bound by the Blood Upon Our Swords

Line-up:
Dialgar - Bass
Moord - Guitar/Vocals
Striga Hell – Drums
Parusight – Guitar/Vocals

úterý 23. července 2024

Recenze/review - INFERIA - Ass Appeal Madness (2024)


INFERIA - Ass Appeal Madness
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Rozsekat na malé kousky. Rozdrtit na prach. Spálit na popel a nebo nechat shnít v chladné zemi. Způsobů, jak se zbavit těla existuje velké množství. Pamatujte ale na to, že se oběť stejně jednou vrátí. Ve vašich děsivých snech, v situaci, kdy to budete nejméně čekat. Všichni víme, že peklo existuje. Ukrývá se v každém v nás, v našich myslích i představách. Finští death grind metalisté INFERIA tohle všechno vědí a vždy dokážou veškerou zkaženou krev promítnout i do svých nahrávek. 

Letos přicházejí s novým albem "Ass Appeal Madness", na kterém se opět setkáte s prvotřídním materiálem definujícím se ve smrti, sexuální deviaci, různých frustracích, gore obrazech i pornu. Lidská mysl je nekonečnou studnicí inspirace, stačí si občas přečíst večerní zprávy. Hudebně je to potom stále perfektně seřízený mlýn na maso, který vás zničí.


Kafilerií se vznáší hnilobný zápach. Přivezli novou dávku a je nutné jí zpracovat. Vaše naivní představa o tom, jak vás po smrti hezky upraví, vystaví v krásné rakvi a všichni budou plakat smutkem, vezme brzy za své. Tady je opravdový a jediný konec vaší cesty. Jste jenom kusem nepotřebného masa, mysl se dávno oddělila od těla. Vím to já, ví to i legendární death grind maniaci INFERIA, kteří datují svůj vznik do roku 1989, tedy do doby, kdy smrt dostala nové jméno. Pánové bývají zcela pochopitelně zařazováni po bok takových jmen, jako jsou ROTTEN SOUND, NASUM, PIG DESTROYER, GADGET, NAPALM DEATH. Do téhle milé společnosti patří právem, jejich hudba je totiž stále návyková, drásající, temná a prašivá. Riffy jsou ohlodány na kost a vokál je náležitě guturální. Přesně jak to máme všichni rádi. Představte si stará, dávno opuštěná jatka, s rezavými háky, na kterých ještě nedávno visela mrtvá těla. Naporcovat, rozemlít, zakopat. Tohle všechno s vámi udělají i Finové. Pomocí své surové muziky, pomocí svých zvrácených nápadů. Jasně, že je to totální underground a nic pro slabé povahy. Jedná se o klasický, tradiční a velmi dobře zpracovaný extrém. Na novince naleznete sedm nových záseků a také skladby z EP "Spawned at the Dawn" (1993). Myslím si, že my fanoušci dostaneme přesně to, co chceme a co si žádáme. Rozsekat na malé kousky. Rozdrtit na prach. Spálit na popel a nebo nechat shnít v chladné  zemi. Způsobů, jak se zbavit těla existuje velké množství. Pamatujte ale na to, že se oběť stejně jednou vrátí. Ve vašich děsivých snech, v situaci, kdy to budete nejméně čekat. Hnilobný zápach rozkládajících se těl! Death grind metalový masakr té nejvyšší kvality!

Asphyx says:

Cut into small pieces. Crush to dust. Burn them to ashes or let them rot in the cold ground. There are many ways to dispose of the body. But remember, the victim will still come back. In your horrible dreams, when you least expect it. We all know that hell exists. It lurks in all of us, in our minds and in our imaginations. Finnish death grind metallers INFERIA know all this and always manage to project all the corrupted blood into their records. 

This year they come with their new album "Ass Appeal Madness", on which you will once again encounter first class material defining itself in death, sexual deviance, various frustrations, gore images and porn. The human mind is an endless well of inspiration, just read the evening news from time to time. Musically, then, it's still a perfectly tuned meat grinder that will destroy you.



A putrid smell wafts through the kafileri. They've brought in a new batch and it needs to be processed. Your naive notion of being nicely groomed after death, displayed in a beautiful coffin and everyone crying with grief, will soon be put to rest. This is the real and only end of your journey. You're just a piece of useless meat, the mind long since separated from the body. I know it, and so do legendary death grind maniacs INFERIA, who date their formation back to 1989, a time when death got a new name. The gentlemen are quite understandably ranked alongside such names as ROTTEN SOUND, NASUM, PIG DESTROYER, GADGET, NAPALM DEATH. They rightly belong in this lovely company, for their music is still addictive, gut-wrenching, dark and dusty. The riffs are gnawed to the bone and the vocals are appropriately guttural. Just the way we all like it. Imagine an old, long-abandoned slaughterhouse, with rusty hooks on which dead bodies hung not long ago. Chopped up, ground up, buried. That's what the Finns will do to you. With their raw music, with their twisted ideas. Sure, it's totally underground and not for the faint of heart. It's a classic, traditional and very well done extreme. The new release features seven new cuts as well as tracks from the EP "Spawned at the Dawn" (1993). I think we fans will get exactly what we want and what we ask for. Chopped up into little pieces. Crushed to dust. Burned to ashes or left to rot in the cold earth. There are a multitude of ways to dispose of a body. But remember, the victim will still come back. In your horrible dreams, when you least expect it. The putrid stench of decomposing bodies! Death grind metal carnage of the highest quality!


about INFERIA on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Ass Pipe Explosion 
02. Cuntactor 
03. Fat Assphyxiation 
04. Dead Semen 
05. Impulsive Masturbation 
06. Deep Inside 
07. Cumshot Wound (Fucked To The Core) 
08. Under The Skin Of The Split Body (Bonus Track) 
09. The Art Ouf Self-Mutilation (Bonus Track) 
10. Lunatics Anal Fanatics (Bonus Track) 
11. Spawned At The Dawn (Bonus Track) 
12. They Bleed And Bleed (Bonus Track)

Drums recorded @ Studio Kolotila, Helsinki December 2022 by Olli Nokkala.
Guitars, bass and vocals recorded in Lahti 2023 by Sami Heinonen.
Mixed and mastered by Olli Nokkala @ Studio Kolotila.

Jani Hude Huttunen - vocals
Sami Heinonen - guitars
Tatu Hämäläinen - bass
Kalle Lindfors - drums

INFERIA - SPAWNED AT THE DAWN - ep 1993

Recorded & Mixed & Mastered at Studio 8, 13.-15.10.1993, By Ville And INFERIA

Jani Hude Huttunen - vocals, guitars
Tero Järvinen - drums
Jani Nikkilä - guitar
Reijo Kortesniemi - vocals
Petri Malinen - Bass

All music by Inferia
All lyrics by Jani Hude Huttunen

ARTWORK Sebastien MOCKERS



Recenze/review - WORMWOOD - The Star (2024)


WORMWOOD - The Star
CD 2024, Black Lodge Records

for english please scroll down

Někdy hledáme zlo v temných zákoutích. Touláme se v hlubokých lesích, nahlížíme do pradávných jeskyní. Studujeme historii, díváme se na hvězdy a čteme staré spisy. Přitom se někdy stačí podívat do zrcadla nebo na svůj vlastní stín. Poslouchám nové album švédských melodických black metalistů WORMWOOD a o podobných věcech přemýšlím. Venku září slunce a přesto mě obestírá chlad. Velice návykově a naléhavě napsané skladby se mi opět dostávají do podvědomí.

Jak se vlastně pozná dobrá hudba? Každému se přeci líbí něco jiného. Pro poslech nahrávky "The Star" musím mít zádumčivou náladu, nejlépe nějakou dobrou knihu v ruce. Naladěn na vznešenost, majestátnost, na létání i pád do hlubin si pokaždé vychutnám tuhle desku nejvíce. Je to velmi zdařilé a návykové dílo. Plné studených melodií, melancholie a smutku. 


Líbí se mi, že má kapela svůj vlastní a originální rukopis, že ji poznám podle prvních pár tónů. Pánové se volně inspirovali u smeček jako AGALLOCH, WINDIR, KAMPFAR, KEEP OF KALESSIN, ENSLAVED, SACRAMENTUM, a samozřejmě BATHORY. Najdete zde spoustu folklórních, progresivních i atmosférických prvků. To vše zabalené v mrazivém zvuku, s mocnými vokály. Jen si tak sedět nebo se toulat prázdným lesem. Jen tak si létat, vznášet se. Sledovat západ slunce nad zvlněnou hladinou horského jezera. Asi víte, o čem píšu a pokud ne, tak si pusťte ukázky. Pro mě osobně se jedná o desku, kterou jsem opět raději poslouchal, vnímal, nechal se jí ovlivňovat, než abych o ní psal. Má slova totiž nestačí. Je to jako se pokoušet popsat neklidný obraz v galerii, jako uchopit déšť nebo rozehnat mraky. Je vlastně úžasné, že i v dnešním podivném světě existují podobné kapely. Hudba WORMWOOD mi dává naději, ano, možná to zní příliš vznešeně, ale jiné slovo mě nenapadá. Pokaždé, když mi je smutno nebo jen divně na duši, pokaždé, když mě štve všechno kolem, sedávám u okna a dívám se na usínající město. Ne, najednou nejsem ve svém pokoji, ale někde daleko na severu. Našlapuji opatrně a jsem součástí nějakého, těžko definovatelného celku. Každý se někdy potřebujeme schoulit do sebe, být o samotě, v temném koutě. Nejen pro tyto chvíle je nové album "The Star" určeno. Doporučím vám ale spíše, abyste poslouchali, moji dnešní "recenzi" berte jen jako takový příběh z dalekého severu. Atmosférický, melodický black metal, křišťálově dokonalá esence smutku, melancholie a vznešenosti!


Asphyx says:

Sometimes we look for evil in dark corners. We wander in deep forests, peer into ancient caves. We study history, look at the stars and read ancient writings. Sometimes all we have to do is look in the mirror or at our own shadow. I'm listening to the new album by Swedish melodic black metallers WORMWOOD and thinking about similar things. The sun is shining outside and yet a chill envelops me. The very addictive and urgently written songs are once again in my subconscious.

How do you know good music? Everyone likes something different. To listen to "The Star" I have to be in a brooding mood, preferably with a good book in hand. In the mood for the sublime, the majestic, for flying and falling into the depths, I always enjoy this record the most. It is a very successful and addictive piece of work. Full of cold melodies, melancholy and sadness. 


I like that the band has its own original signature, that I can recognize it by the first few notes. The gentlemen were loosely inspired by packs like AGALLOCH, WINDIR, KAMPFAR, KEEP OF KALESSIN, ENSLAVED, SACRAMENTUM, and of course BATHORY. You will find a lot of folk, progressive and atmospheric elements here. All wrapped in a chilling sound, with powerful vocals. Just sit back or wander through the empty forest. Just floating, floating. Watching the sun set over the rippled surface of a mountain lake. You probably know what I'm writing about, and if you don't, listen to the samples. For me personally, this is a record that, again, I prefer to listen to, to feel, to be influenced by, rather than write about. My words are not enough. It's like trying to describe a restless painting in a gallery, like trying to grasp the rain or disperse the clouds. It's actually amazing that even in today's strange world there are bands like this. WORMWOOD's music gives me hope, yes, it may sound too lofty, but I can't think of another word. Every time I feel sad or just weird in my soul, every time I get annoyed with everything around me, I sit by the window and look at the city falling asleep. No, suddenly I'm not in my room, but somewhere far to the north. I tread carefully and am part of some hard-to-define whole. We all need to curl up sometimes, to be alone, in a dark corner. The new album "The Star" is not only for these moments. But I'd recommend you to listen, take my today's "review" as a kind of story from the far north. Atmospheric, melodic black metal, crystal perfect essence of sadness, melancholy and sublimity!



Tracklist:
01. Stjärnfall (08:39)
02. A Distant Glow (05:16)
03. Liminal (05:36)
04. Galactic Blood (04:45)
05. Thousand Doorless Rooms (07:04)
06. Suffer Existence (05:24)
07. Ro (10:11)



pondělí 22. července 2024

Recenze/review - DIOCLETIAN - Inexorable Nexus (2024)


DIOCLETIAN - Inexorable Nexus
CD 2024, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se mění jeho tvář. Jakoby měl v sobě něco zlého, ďábelského, co pomalu vylézalo na povrch. Kdysi tak milý a usměvavý, dnes s pokřivenou tváří a pohledem bestie. Každý z nás v sobě nosíme něco temného a divokého, ale dokážeme se ovládat. On nechal svoje pudy vylézt na povrch. Ve sklepě pod kostelem si udělal mučírnu. Na zdech nakreslené pentagramy, oltář od krve. V hlavě se mu usadila nesnesitelná myšlenka, že hlídá vstup do pekla. Další z padlých kněží, další, který propadl šílenství.

Jeho válka s nebem započala v dobách, kdy poprvé slyšel hudbu od démonů DIOCLETIAN z Nového Zélandu. Pokud sledujete tvorbu téhle smečky dlouhodobě, tak asi víte, že je jejich hudba nasáklá zkaženou krví, že smrdí sírou a odkazuje se v ní na pradávný black death metal. Letošní novinka není výjimkou, je volným pokračováním předešlých děsivých představ. 


Válka, apokalypsa, násilí, anti náboženství, to jsou základní témata textů a obsah skladeb. Hudebně je to potom opět divoká a šílená jízda přímo do pekla. Pánové jsou nekompromisní, rychlí, s ničím se moc nepářou. Jedovatý vokál se vznáší nad pobublávající basou, která v některých momentech evokuje rytmy známé z toho nejhlubšího podsvětí. Základem jsou potom ostré, kosti drtící riffy, které ve zničujících vírech vytvářejí pochmurně smradlavou atmosféru. Pro fanoušky třeba takových PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL je nové album "Inexorable Nexus" víceméně povinností. Ona to vlastně ani není hudba jako taková, jedná se spíše o starodávný blasfemický rituál, u kterého samozřejmě všichni zemřete krutou smrtí. Naleznete zde chorobný, plesnivý zvuk, jednoduchý, ale jasně zřetelný obal. Budete se modlit k temnotě. K obráceným křížům. Schválně si někdy zkuste nové album vzít s sebou, až půjdete do starých katakomb. Jen si dejte pozor, aby se některé rakve samy nezapálily. Při poslechu téhle desky opravdu hrozí samovznícení. Jako bych byl ve středověku a díval se na hořící hranici. Nadšený dav, utrpení kněze, který propadl peklu. Oheň olizuje nebohé tělo a jeho duše je navěky ztracená, amen. Dalo by se také napsat, že jsem od DIOCLETIAN dostal přesně to, co jsem si přál. Na zdech nakreslené pentagramy, oltář od krve. V hlavě se mi usadila nesnesitelná myšlenka, že hlídám vstup do pekla. Starodávnými chorobami nasáklý blasfemický black death metal! Budete ukřižováni hlavou dolů! Inferno!


Asphyx says:

It was very interesting to watch his face change. It was as if he had something evil, devilish, slowly coming to the surface. Once so sweet and smiling, now with a twisted face and the look of a beast. We all carry something dark and savage inside us, but we can control ourselves. He let his instincts come out. He made a torture chamber in the cellar under the church. Pentagrams drawn on the walls, blood on the altar. The unbearable thought that he was guarding the entrance to hell. Another fallen priest, another one who'd gone mad.

His war with heaven began when he first heard the music of the demons of DIOCLETIAN from New Zealand. If you've been following the work of this pack for a long time, you probably know that their music is soaked in corrupted blood, that it reeks of sulfur and references ancient black death metal. This year's new release is no exception, a loose continuation of previous horrific imaginings.


War, apocalypse, violence, anti-religion, these are the basic themes of the lyrics and the content of the songs. Musically, it is again a wild and crazy ride straight to hell. The gentlemen are uncompromising, fast, they don't fight with anything. Venomous vocals soar over a bubbling bass that at some points evokes rhythms familiar from the deepest underworld. The foundation is then laid by sharp, bone-crushing riffs that create a grimly fetid atmosphere in devastating swirls. For fans of the likes of PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL, the new album "Inexorable Nexus" is more or less a must. It's not really music as such, it's more of an ancient blasphemous ritual, where of course you all die a cruel death. Here you will find a morbid, moldy sound, a simple but clearly distinct cover. You will pray to the darkness. To inverted crosses. Try taking the new album with you sometime when you go to the old catacombs. Just be careful some of the coffins don't set themselves on fire. There really is a risk of spontaneous combustion when listening to this album. It's like being in the Middle Ages and looking at a burning pyre. An enthusiastic crowd, the suffering of a priest who's gone to hell. Fire licks the poor body and his soul is lost forever, amen. You could also write that I got exactly what I wanted from DIOCLETIAN. Pentagrams drawn on the walls, an altar of blood. The unbearable thought of guarding the entrance to hell settled in my mind. Ancient disease-soaked, blasphemous black death metal! You will be crucified upside down! Inferno!



Recenze/review - DIOCLETIAN - Amongst the Flames of a Bvrning God (2019):

Tracklist:
01. Global Slave Enigma 
02. Heathen Siege (Parts I-III) 
03. Baphocletian (Hexawolf Version) 
04. Barbaric Hunt (Feral Prey) 
05. Subjugation Before Annihilation 
06. Nexian March 
07. Violent Eradicating Hammer Strike!

Recenze/review - KRYPTICY - The Non-Return (2024)


KRYPTICY - The Non-Return
CD 2024, Memento Mori

for english please scroll down

Někdy se toulám černými chodbami podzemí několik dní a nepotkám ho. Vím o něm, někdy slyším jeho děsivý šepot, ale neukáže se mi. Zjeví se pouze v případě, když přinesu nějakou syrovou desku, nějaký death metal, který jej dokáže probudit. Tentokrát mi málem urval obě ruce. Zapnuli jsme play na starodávném přehrávači a z reproduktorů nám začala hrát nová deska španělských tmářů KRYPTICY. Kapela, která se líbí mě, i mému osobnímu démonovi. 

Pečlivý čtenář našich stránek moc dobře ví, že jsme se téhle smečce věnovali od jejich počátků. Důkazem budiž odkazy na recenze i rozhovor, které naleznete dole pod dnešním článkem. Novinka je volným pokračováním předchozí morbidní práce a také důkazem, že peklo opravdu existuje. 

Na KRYPTICY se mi vždy líbil jejich přístup, opravdovost, ryzost, taková ta těžko popsatelná energie, které lze ve skladbách vystopovat. Jsou po okraj narvané nahrubo nasekanou tmou, děsivými nočními můrami, ale hlavně ostrými riffy, zničujícími bicími a chorobným vokálem. Jedná se o death metal staré školy, ve kterém je odkazováno na smečky jako PESTILENCE, CARCASS, BOLT THROWER, MASSACRE, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED. Jako bych se díval na starý, černobílý horor. Vylézají v něm mrtvoly z hrobů, zombie tančí na plesnivých hrobech. V pořádku jsou i formální věci, jako prašivý zvuk, povedený obal a celkové provedení. Fanoušek starého kovu smrti dostane poctivou porci hnilobného materiálu. "The Non-Return" nejvíce vyniklo brzy ráno, na dávno opuštěném hřbitově, na kterém bývali kdysi pochováváni prokletí. Pro mě je vždy důležité, abych při poslechu cítil pach rozkládajícího se masa. Španělé na to jdou poctivě, věřím jim každý tón, každou notu. Jednotlivé motivy se mi dostaly ihned pod kůži. Proséval jsem mezi prsty prach a užíval si chladné a černou krví nasáklé melodie. Kývám se spokojeně do rytmu, stejně jako můj vlastní démon. Někdy se toulám černými chodbami podzemí několik dní a nepotkám ho. Vím o něm, někdy slyším jeho děsivý šepot, ale neukáže se mi. Zjeví se pouze v případě, když přinesu nějakou syrovou desku, nějaký death metal, který jej dokáže probudit. Mohu potvrdit, že je spokojený, stejně jako já. Tohle album se opravdu povedlo. Syrový, hnilobný smrtící kov, který doporučují všichni nemrtví! Exhumace starého hrobu!


Asphyx says:

Sometimes I wander the black corridors of the underground for days and I don't meet him. I know about him, sometimes I hear his eerie whispers, but he doesn't show himself. He only shows up when I bring some raw record, some death metal that can wake him up. This time, he almost ripped both my arms off. We turned on the play on the ancient player and the new record of Spanish darkies KRYPTICY started playing from the speakers. A band that appeals to me and my personal demon. 

A careful reader of our website knows very well that we have been following this band since their beginnings. The proof is in the links to the reviews and interview, which you can find below today's article. The new release is a loose continuation of the previous morbid work and also proof that hell really does exist. 


What I've always liked about KRYPTICY is their approach, the genuineness, the purity, that hard-to-describe energy that you can trace in their songs. They're packed to the brim with rough-hewn darkness, terrifying nightmares, but mostly with sharp riffs, devastating drums and sick vocals. This is old school death metal, with references to packs like PESTILENCE, CARCASS, BOLT THROWER, MASSACRE, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED. It's like watching an old black and white horror movie. It's got corpses crawling out of graves, zombies dancing on moldy graves. The formal things are fine too, like the dusty sound, the hilarious cover art and the overall execution. A fan of the old death metal gets a fair helping of rotten material. "The Non-Return" is most prominent early in the morning, in a long-abandoned cemetery where the damned were once buried. It's always important for me to smell the smell of decomposing flesh as I listen. The Spaniards go about it with integrity, I trust them with every note, every note. The individual motifs got under my skin immediately. I sifted the dust between my fingers and enjoyed the cold and black blood soaked melodies. I swayed contentedly to the rhythm, just like my own demon. Sometimes I wander the black corridors of the underground for days without meeting him. I know of him, sometimes I hear his eerie whispers, but he doesn't show himself to me. He only appears when I bring some raw record, some death metal that can awaken him. I can confirm that he's as happy as I am. This album was really good. Raw, rotten death metal that all the undead recommend! Exhumation of the old grave!


about KRYPTICY on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Infected Pharaoh
2. Hypatia's Heresy
3. Texas Chainsaw Massacre
4. The Void
5. The Water Street Butcher
6. UGH!
7. Krypticy
8. Virgins Recently Fucked Sacrifice


neděle 21. července 2024

Recenze/review - MY SILENT WAKE - Lost in Memories, Lost in Grief (2024)


MY SILENT WAKE - Lost in Memories, Lost in Grief
CD 2024, Ardua Music

for english please scroll down

Většinou kolem tebe život jenom plyne, jako chladná řeka. Někdy utíká, jako peřeje. Připadám si, jako bych se na sebe díval odněkud seshora, jako duše, když opustí tělo. Bývám často veselý, ale jsou i chvíle, kdy mě obejme chladná pavučina smutku. Právě pro tyhle pochmurné, přemýšlivé chvíle volím hudbu velmi pečlivě. Vyhledávám, jako raněné zvíře, samotu a tmu. Přemýšlím, poslouchám a zastavuji spolu s kapelami čas. Jsem básníkem nicoty, čtenářem, který přemýšlí a fanouškem, který bývá vždy ztracen, někde v jiné dimenzi, v meziprostoru. Nevím, má slova na podobné desky, jako je "Lost in Memories, Lost in Grief" nestačí.

Čtu si ve starých spisech, vnímám historii jako otisk, ze kterého se jako lidé nikdy nepoučíme. Jsem ve starém opuštěném chrámu, ve kterém je do zdí otištěn nářek věřících. Mám rád, když je ve skladbách vášeň, talent, emoce ohlodané na kost. Pokud jste fanoušci téhle skupiny, asi moc dobře víte, že si MY SILENT WAKE umí s náladami hrát jako šelma se svojí kořistí. I novinka je velmi naléhavým, promyšleným a inteligentním albem. Majestátní, tajemné, ale i divoké. Jako krev, která tepe pod povrchem, jako pláč těch, kteří ztratili víru v život. 


Jako asi každý mám nevyřízené účty s Bohem. Čím jsem starší, tak jsem na hudbu senzitivnější, vnímám ji nejen jako relax, ale jako něco většího, neuchopitelného, krásného. Líbí se mi, jak si MY SILENT WAKE hrají s náladami, jakým způsobem se vydávají do historie. Jsou jako temný les, jako půda která nám dala život. Zvukově velmi povedené album (Greg Chandler - Mastering, Engineering, Producer, Mixing, Recording) s obalem (Matthew Vickerstaff) věrně doplňujícím to, co se na desce odehrává, dostanete k dokonalosti vybroušený, nejen stylový drahokam. Není to jenom doom death metal ve stylu MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, NOVEMBERS DOOM, ASHEN MORTALITY, ale i lehce progresivní prvky, odkazující jak na klasický rock, tak i na folklór, které dělají nahrávku niternější. Vše je děláno s vkusem, elegantně a citlivě. Skladby drží velmi kompaktně pohromadě, důležité je i jejich pořadí, gradace, celkový dojem. Doporučuji k pečlivému prostudování i texty, opravdu stojí za to. Prosévám mezi prsty prach, našlapuji tiše, abych nerušil. "Lost in Memories, Lost in Grief" je pro mě albem, u kterého jsem pokorný. Zpomaluji svoje životní funkce, stojím a dívám se do tmy v dnešním chaotickém světě. Je pro mě záchytným bodem, který asi jako každý potřebuji, abych přežil. Pokaždé, když je toho na mě moc, když jsou mraky až příliš nízko, když se kolem mě stane něco zlého a potřebuji přemýšlet nebo se jen tak zastavit a pohroužit se do sebe, poslouchám tuhle desku. Vyšla na začátku května a měl jsem ji na recenzi již nějaký čas, ale napsal jsem o ní ať teď. Musela ve mě uzrát. Jako dobré víno, jako vzpomínky, jako pohřeb. Pokud máte tento styl rádi a oceníte i skvěle zpracované vokály, neváhejte ani chvilku. Většinou kolem tebe život jenom plyne, jako chladná řeka. Někdy utíká, jako peřeje. Připadám si, jako bych se na sebe díval odněkud seshora, jako duše, když opustí tělo. Bývám často veselý, ale jsou i chvíle, kdy mě obejme jako chladná pavučina smutek. Doom metalová definice zármutku, krásy i beznaděje! Dokonalá esence temných stínů, umírajícího dne i samoty! 

Asphyx says:

Most of the time, life just flows by you, like a cold river. Sometimes it runs away like the rapids. I feel like I'm looking down on myself, like a soul when it leaves the body. I'm often cheerful, but there are times when the cold web of sadness embraces me. It is for these somber, reflective moments that I choose my music very carefully. I seek, like a wounded animal, solitude and darkness. I think, I listen and I stop time with the bands. I am a poet of nothingness, a reader who thinks and a fan who is always lost, somewhere in another dimension, in the space in between. I don't know, my words are not enough for a record like "Lost in Memories, Lost in Grief".

I read in old writings, I see history as an imprint from which we as humans never learn. I am in an old abandoned temple where the lamentations of the faithful are imprinted on the walls. I love it when there's passion, talent, emotion gnawed to the bone in the songs. If you are a fan of this band, you probably know very well that MY SILENT WAKE can play with moods like a beast with its prey. Even the new album is a very urgent, thoughtful and intelligent album. Majestic, mysterious, but also wild. Like the blood that flows beneath the surface, like the cries of those who have lost faith in life.


Like probably everyone, I have a score to settle with God. The older I get, the more sensitive I am to music, I perceive it not only as relaxation, but as something bigger, elusive, beautiful. I like the way MY SILENT WAKE play with moods, the way they go into history. They are like a dark forest, like the land that gave us life. Sonically a very well done album (Greg Chandler - Mastering, Engineering, Producer, Mixing, Recording) with the cover art (Matthew Vickerstaff) faithfully complementing what is happening on the record, you get a polished to perfection, not just a stylistic gem. It's not only doom death metal in the style of MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, NOVEMBERS DOOM, ASHEN MORTALITY, but also slightly progressive elements, referring to both classic rock and folklore, which make the record more intimate. Everything is done with taste, elegantly and sensitively. The songs hold together very compactly, their order, gradation and overall impression are also important. I recommend the lyrics for careful study, they are really worth it. I sift the dust between my fingers, treading quietly so as not to disturb. "Lost in Memories, Lost in Grief" is for me an album I am humbled by. I slow down my vitals, stand and stare into the darkness of today's chaotic world. It's a clue for me, which I guess like everyone else I need to survive. Every time it gets too much, when the clouds get too low, when something bad happens around me and I need to think or just stop and look inward, I listen to this record. It came out at the beginning of May and I've had it up for review for a while, but I'll write about it now. It must have matured in me. Like a fine wine, like a memory, like a funeral. If you like this style and appreciate the well crafted vocals, don't hesitate a moment. Most of the time, life just flows by you, like a cold river. Sometimes it runs away like the rapids. I feel like I'm looking down on myself, like a soul when it leaves the body. I am often cheerful, but there are times when sadness embraces me like a cold web. Doom metal's definition of sorrow, beauty and despair! The perfect essence of dark shadows, dying day and loneliness!



Recenze/review - MY SILENT WAKE - There Was Death (2018):
https://www.deadlystormzine.com/2018/02/recenzereview-my-silent-wake-there-was.html


Tracklist:
01. The Liar and the Fool (07:21)
02. Wolf (03:48)
03. Lavender Garden (06:01)
04. When You Look Back (04:14)
05. Another Light (02:48)
06. The Last Lullaby (08:39)
07. No Time (06:55)
08. The Judges (03:54)

Line-up:
Ian Arkley – Guitar/Ebow/Growled and semi spoken-word vox
Addam Westlake - Bass Guitar
Gareth Arlett – Drums
Simon Bibby – Yamaha Reface YC organ / Clean vox / Whispers



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine