DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 13. července 2024

Rozhovor - ABYSMAL WINDS - Mrtvolný, temný, syrový a chladný death metal, který je děsivou ozvěnou z nekonečné říše stínů!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - ABYSMAL WINDS.

Odpovídal Nekromonger (kytara), děkujeme!

Recenze/review - ABYSMAL WINDS - Magna Pestilencia (2024):

Ave ABYSMAL WINDS! Zdravím do švédského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší demo nahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj!

Hudebně se deska od dema příliš neliší. Myslím, že je to přirozené pokračování.

Našli jsme svůj vzorec a víme, jaký typ death metalu máme rádi a jaký chceme sami tvořit.
Nemáme za cíl vyvíjet naši hudbu nějakým jiným směrem, spíš se snažíme zdokonalovat naše řemeslo.

Demo a album jsme nahrávali podobně, ale protože jsou smíchaná/masterovaná v různých studiích, zvuk/produkce se trochu liší. Zvuk obou nahrávek se nám ale moc líbí.

Vždycky je těžší napsat celé album než pár písniček na EP nebo demo, ale s výsledkem jsme opravdu spokojení.

„Magna Pestilencia“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ABYSMAL WINDS?

Na albu jsme začali pracovat hned po nahrání dema. Obě byly napsány stejným způsobem. Buď podle nějakých cool riffových představ nebo nějakých bicích patternů a pak jsme to společně ve zkušebně vykutali do písniček.

Hudba Abysmal Winds bude temná a brutální, špinavá a s takovým tím prastarým feelingem. A bez zbytečných prvků - žádný povyk!


Musím potvrdit, že se mi líbí produkce alba. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Kdo vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Bicí jsme nahráli v místním studiu (Secure) s pomocí Stefana Erikssona, našeho kamaráda. Zbytek jsme nahráli sami ve zkušebně.

Devo (studio Endarker) to pak smíchal a zmasteroval, takže největší zásluhu na zvuku/produkci má on.

Měli jsme samozřejmě nápady a vstupy, jak jsme chtěli, aby to znělo, a on dokázal většinu z nich realizovat.

Album je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Obálku jsem vytvořil já (Nekromonger). Pro naše vydání dáváme přednost minimalistické a stylově čisté grafice. Umění, které bude dobře vypadat i na tričku.

Chceme také, aby všechny naše reedice měly ucelenou grafiku. Podobný styl a barevné schéma, takže budeme pokračovat v cestě tmavě červené a šedé.

A líbí se nám ten starý dřevorytový styl. Jako staré biblické ilustrace, které se dobře hodí k našim textům.

Obal symbolizuje marný boj lidstva, bídu a smrt v hořícím světě, zatímco bůh dřímá slepý a nevšímavý.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Švédska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Opravdu nevím, proč je tady tak silná scéna, ale asi to souvisí s první vlnou švédského death metalu, kdy se několik dobrých kapel navzájem inspirovalo, dokázalo si získat renomé na metalové scéně a inspirovalo další kapely ke vzniku.

I když jsme vyrůstali hlavně na deathmetalových kapelách jako Morbid Anngel, Incantation, Autopsy a Sadistic Intent atd. a typický švédský zvuk nás nikdy moc nebral, pořád je tu spousta skvělých švédských deathmetalových kapel. Jako Kaamos, Repugnant, Degial, Encryptment a tak dále.....

V dnešní době je spousta dobrých koncertů a festivalů. Spousta skvělých kapel, které sem jezdí hrát, takže scéna je stále vitální.

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ABYSMAL WINDS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Myšlenka založit novou kapelu vlastně přišla s vytvořením několika písní, které se příliš nehodily ke kapelám, v nichž jsme v té době působili.

Rozhodli jsme se tedy založit novou kapelu a pokračovat ve stylu tohoto materiálu. Abysmal Winds se rychle vyvinula v naši hlavní prioritu a nelze ji považovat za vedlejší projekt nebo něco podobného.

Nemáme vlastně žádné přímé vzory nebo vlivy, ale samozřejmě nás ovlivňují (ať už přímo nebo nepřímo) kapely, na kterých jsme vyrůstali. Kapely jako Sadistic Intent nebo Autopsy a starý obskurní thrash, black a další extrémní metal.


Když jsem před osmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Sami nemáme žádné propagační materiály, které bychom mohli rozdávat, ale snažíme se přispět k propagaci kapely. Ať už jde o výměnu alb s jinými kapelami, příležitostné koncerty nebo odpovědi na rozhovory, jako je tento.

Rozhodně podporujeme naše kolegy tím, že si kupujeme alba. Všichni jsme do sbírání desek a hudby opravdu zapálení a chodíme na koncerty, kdykoli můžeme.

Když se sejdeme celá kapela, bývá i nějaká ta párty.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ABYSMAL WINDS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Myslím, že moderní technologie jsou dvojsečným mečem.

Jak jsi říkal, je snazší oslovit a snadněji se dostat do kontaktu s metalisty a skvělými kapelami po celém světě.

Na druhou stranu je snadné ztratit se v obrovském množství kapel a vydávaných titulů. Jak jako kapela, tak jako metalista. V neustálém proudu novinek vám pravděpodobně unikne mnoho skvělých kapel.

Chybí nám staré časy, kdy jste museli číst ziny, procházet místní obchody s deskami, chodit na koncerty nebo si vyměňovat kazety, abyste objevili nové kapely...


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás je extrémní metal životní styl, black a death metal nás baví už od devadesátých let a je to naše krev a tělo. Není to jen koníček nebo něco podobného.

Death metal by měl být temný, ponurý a špinavý. Spíš filosofie, Zabývat se temnými stránkami lidstva, náboženstvím, spiritualitou, životem - a především SMRTÍ! 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ABYSMAL WINDS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku?

Máme několik plánů. V současné době plánujeme několik vystoupení. Zatím jen ve Švédsku, ale moc rádi bychom přijeli zahrát i do Česka!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Magna Pestilencia“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za podporu! Opravdu si toho vážíme!

Recenze/review - ABYSMAL WINDS - Magna Pestilencia (2024):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. července 2024

Report, photos, video - REBAELLIUN, ESCARNIUM, BRUTALLY DECEASED - club Modrá Vopice, Praha - 11. 7. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Nemám žádného šamana, se kterým bych se mohl poradit. O tom, že absolvuji brazilský rituál vacina-do-sapo, pro našince cambo cleaning, nebo-li očista cambo. Jasně, to je to olizováni ropuch, které by vás mělo očistit od toxinů a špatných látek. Podle mě je to spíše takové pozlátko pro turisty, ale zase na druhou stranu, proč se pořádně nevyzvracet a nezažít ta správná muka. Jsem doma už týden sám a nedělá mi to vůbec dobře. Na šamana házím bobek, raději si čtu si a ropuchy neolizuju, na to je moc velký vedro. Raději kývám souhlasně hlavou, když se dozvídám, že bude v Praze brazilský rituál plný poctivého death metalu. 

Brazilské kapely mám rád pro jejich živočišnost, opravdovost. Jak ESCARNIUM, tak i REBAELLIUN jsem několikrát viděl (odkazy na předchozí reporty naleznete dole pod článkem, kdyby byl zájem). Ale na velký festivaly nemůžu a taky už jsem starej pes, co skoro všechno viděl. Není čas. Ale tentokrát musím. Hlavou mi zní Viva la Brasilia a nedostanu to z ní, ani když jdu pěšky přes řeku na hlavák v Plzni. Potkám několik obligátních bezďáků a feťáků, které již zcela zaplnili kdysi tak krásné město a oddechnu si, když sedím v kupé. Cesta za dobrodružstvím do džungle může začít. Poslouchám novou desku od španělských APOSENTO a na triku mám nápis PERVERSITY. Vzpomínám na dobu, kdy nás jezdívalo na death metal hodně. Jsem poslední svého druhu, poslední mamut. 

Na Smíchově kupuji jízdenky na MHD. Usedám do metra a připadám si mezi všemi těmi krásnými vystajlovanými lidmi divně. Občas si člověk říká, že by tu šedou čupřinu shodil (stejně k tomu časem dojde), že by mu i nějaká ta košile slušela. K tomu hezké brýle. Zasním se, ale pak se probudím. Ne, to bych nebyl já. Přetvařoval bych se. Vylezu na Českomoravské, dáme si pár kousků v Kozlovně s Mírou a pak jdeme nacvičenou trasou. Směr Modrá Vopice, pro mě dnes Mekka death metalu. Dáváme si další pivo (abstinenti prominou) a necháváme na sebe působit atmosféru. Bylo by to krásné, nepracovat v továrně, jezdit na turné, poznávat nové země. Zažít na vlastní kůži vacina-do-sapo. Je to ale sen, jakmile zaslechnu první tóny, vrátím se z oblaku. Jsou tu i kamarádi, jsem mezi svými a je mi moc fajn. Veškerá únava ze mě padá a těším se na jednotlivá vystoupení. 


BRUTALLY DECEASED - byl to jako vždy pořádný kopanec do ksichtu. A to prosím pěkně, s rozběhem. Kapela sice prošla za poslední roky velkými personálními změnami, ale směr je nadále nastaven. Do podzemí, do hlubin. Důkazem budiž i parádní nové album (recenze je odkazována opět dole pod článkem). Viděl jsem jednou záběry chlápka, který se zapálil. I u mě došlo při vystoupení téhle smečky k samovznícení. Pánové působili mocně, divoce, více technicky než dřív (i díky skvělým bicím). Zároveň, a to oceňuji především, to mělo potřebný drive, sílu a energii. O téhle smečce jsem toho napsal již tolik, že zbývá dodat snad jediné - bylo to opět epesní, surové a zničující. Amen! Old school death metal s příchutí drcených kostí! 


 





It was a kick in the face, as always. And please do it nicely, with a running start. The band may have undergone a lot of personnel changes over the years, but the direction is still set. Into the underground, into the deep. The proof is the awesome new album (review linked again below the article). I once saw footage of a guy setting himself on fire. I, too, was spontaneously combusted when this pack performed. The gentlemen seemed powerful, fierce, more technical than before (also thanks to the great drums). At the same time, and I especially appreciate this, it had the necessary drive, power and energy. I have written so much about this pack that there is only one thing to add - it was once again epic, raw and devastating. Amen! Old school death metal with a taste of crushed bones! 

ESCARNIUM - jakoby kolem mě byly najednou rozvěšeny lebky prokletých, amulety vyřezané z kostí nepřátel. Z pódia stékala zkažená krev a když zazněla první skladba, byl jsem mimo. Jsem velkým fanouškem téhle kapely a jako takovému se mi jejich vystoupení hodně líbilo. Bylo v něm všechno, co po dobrém death metalu požaduji. Temnota a chlad, takové ty pravěké surové vibrace, které vám rozevlají vnitřnosti v těle. Lavina, která vás strhne do absolutní tmy. Každý koncert na mě působí jako celek, nesoustředím se jen na jednotlivé výkony muzikantů. Přesto musím napsat, že všichni odvedli skvělou zabijáckou práci, že to byl temný morbidní zážitek. Ocitl jsem se na starém pohřebišti a zůstal tam až do poslední skladby. Jakoby pánové vytáhli na povrch hnusné reálné zlo, smíchali jej s krví a tenhle jedovatý koktejl nám podávali na víku od rakve. Hniloba, špína a smrt! Skvěle!

 






It was as if the skulls of the damned were suddenly strewn around me, amulets carved from the bones of enemies. Corrupted blood dripped from the stage, and when the first song came on, I was out. I'm a big fan of this band and as such, I enjoyed their performance a lot. It had everything I demand from a good death metal show. Darkness and coldness, the kind of primeval raw vibes that will get your insides churning. An avalanche that plunges you into absolute darkness. Every concert affects me as a whole, I don't focus only on the individual performances of the musicians. Still, I have to write that they all did a killer job, it was a dark morbid experience. I found myself in an old burial ground and stayed there until the last song. It was as if the gentlemen had brought out the ugly real evil, mixed it with blood and served this poisonous cocktail to us on a coffin lid. Rot, filth and death! Great!

REBAELLIUN - prokletí vojáci temnoty povstali ze starých hrobů, aby nám přijeli ukázat, jak bude znít jednou hudba, až nastane apokalypsa. Koncert byl jako plivnutí na obrácený kříž, jako černá mše. Rouhání, surové postupy, které se mi dostaly hluboko pod kůži, do podvědomí. Kosti polámané a znovu složené do pentagramů. Chyběl snad jen nějaký zapálený kostel. Oproti minule mi přišla kapela ještě divočejší, surovější, naštvanější. Pánové nám zahráli dokonalou esenci pravého, nefalšovaného jihoamerického death metalu takovým způsobem, že jsem si připadal jako v hororu o vymýtání ďábla. Bylo to hodně ostré, dynamické, perfektně zahrané, vzteklé. Připadal jsem si jako prokletý padlý mnich, kterého kapela upálila na hranici. Svět kolem mě hořel do tmy a démoni tančili v divokých rytmech. Smrt i Satan se usmívali a kývali souhlasně hlavou. Brazilci působili jako živelná pohroma, jako povodeň, po které zůstane jenom zničená země. Okultní, nihilistický zážitek, který nás zabil tmou!

 

 






The cursed soldiers of darkness have risen from their old graves to come and show us what the music will one day sound like when the apocalypse comes. The concert was like spitting on an inverted cross, like a black mass. A blasphemy, a crude procedure that got deep under my skin, into my subconscious. Bones broken and reassembled into pentagrams. All that was missing was a church on fire. Compared to last time, I found the band even wilder, more raw, angrier. The gentlemen played us the perfect essence of true, unadulterated South American death metal in a way that made me feel like I was in a horror movie about exorcising the devil. It was very edgy, dynamic, perfectly played, angry. I felt like a cursed fallen monk who was burned at the stake by the band. The world around me was burning into darkness and the demons were dancing to wild rhythms. Death and Satan smiled and nodded their heads in agreement. The Brazilians seemed like a natural disaster, like a flood that would leave only a ruined land. An occult, nihilistic experience that killed us with darkness!

K celé akci bych měl jen jednu drobnou výtku - na plakátu, ani jinde nebyla cena vstupného - osobně je mi to jedno, akorát u sebe nenosím hotovost a platím telefonem nebo hodinkami. Nevím pak, kolik si mám vybrat nebo jestli můžu zaplatit bezhotovostně. Jinak, co se týká zvuku a organizace, tak za mě bez připomínek. Na pohodu, jak se říká. 

Podobné akce už dlouhou dobu bývají setkáním jednorožců, klub byl tak akorát zaplněn. Chodí stále stejní lidé, noví příliš nepřibývají. A tak si tu v rytmu starého death metalu pomalu stárneme a nějak podvědomě tušíme, že to jiné nebude. Koneckonců, je to přirozený vývoj. Přesto nebo právě proto jsou pro mě podobné koncerty ujištěním, že alespoň někde je svět v pořádku. Viděno samozřejmě mojí optikou. 

Tři kapely jsou tak akorát, abych je všechny vstřebal a užil si je. Je moc dobře, že ještě k podobným undergroundovým koncertům vůbec dochází. Jsem rád, když můžu vyrazit. Jasně, člověk musí překonat nepohodlí, pořádně se nevyspí, ale muzika a kamarádi mi za to pořád stojí. Asi už vím, jak se cítí bývalí vrcholoví sportovci. Mysl by chtěla, ale tělo už to nedává. Mám to podobně. Chtěl bych být všude, ale okolnosti tomu nepřejí. A tak jsem za každý podobný rituál moc rád. Bude jednou na co vzpomínat. Cesta domů je náročná, dlouhá a tak si píšu aspoň se synem, co je zrovna ve Španělsku. Hele, synku, víš co je to vacina-do-sapo? Něco podobného jsem právě zažil. Jo, napíšu, až dorazím domů. Tak dobrou. Byl to vydařený večer. Povedlo se vlastně všechno. A i nějaké to pivo jsem si dal. Bez toho by to nešlo, že jo? Mějte se hezky a Tenha um bom dia, obrigado por sua atenção! (Přeji hezký den, děkuji za pozornost!). 
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
about bands on DEADLY STORM ZINE:

BRUTALLY DECEASED:















ESCARNIUM:






REBAELLIUN:



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - BLACK HOLE DEITY - Profane Geometry (2024)


BLACK HOLE DEITY - Profane Geometry
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Temnota a chlad vesmíru se ukrývají i v našich duších. Uvědomuji si to ráno, když jdu ulicí a lidé se dívají do obrazovek. Jejich oči jsou dávno mrtvé. Jakoby nás někdo ovládal na dálku. Vím akorát jediné, bůh to rozhodně není. Spíše nějaká přírodní síla, něco děsivého, šíleného, co je mimo naše chápání. Hodně často o podobných věcech poslední dobou přemýšlím. A poslouchám u toho nahrávky, jako je ta od BLACK HOLE DEITY. S touhle smečkou jste se u nás na stránkách již mohli setkat u příležitosti vydání předchozího EP "Lair of Xenolich" (odkaz naleznete dole pod recenzí).

Jedná se o kapelu, která je složena ze samých zkušených muzikantů (CHAOS INCEPTION, AZURE EMOTE, MALIGNANCY). Ti se opět sešli, aby nahráli skladby, které jsou technické, progresivní a syrové. Budete u nich muset přemýšlet a vyžadováno je i určité množství fantazie. Do mozku se vám doslova zadřou jednotlivé motivy a vy propadnete temnotě. 


Je vám asi jasné, že nové album chce plné soustředění a nějaký ten čas, než uzraje. Některé skladby jsou komplikované, nepřehledné, neosobní. Tak na vás budou možná zpočátku působit, ale nenechte se mýlit. Po nějaké době zjistíte, že se vše usadí jak má a vy si album vychutnáte. Je to hudba pro gurmány, chápu ale, že mnohé právě komplikovanost odradí. Osobně se mi moc líbí, že i když se jedná o spoustu různě poskládaných vrstev, drží deska pohromadě, má jasný cíl. Začnou se před vámi odehrávat příběhy, které si budete pamatovat. A jako bonus dostanete také možnost pokaždé objevit něco nového. Zvuk, obal, produkci, nemá cenu ani hodnotit, pánové jsou natolik zkušení, že si na vše dali velký pozor. Jednotlivé songy se valí kupředu jako lavina. Opravdu, seděl jsem  u přehrávače a představoval jsem si, že invaze z vesmíru už začala. Krutí vetřelci přiletí, aby to tady pořádně vyčistili. Od hnusu a lidské slabosti. A poslouchat u toho budou "Profane Geometry". BLACK HOLE DEITY se volně inspirovali u kapel jako MORBID ANGEL, CARCASS, AZARATH, IMMOLATION, ABYSMAL DAWN, NILE. A udělali to velmi elegantně a nebál bych se napsat svěže. Svět je poslední roky v takovém divném stavu. Kapela jakoby to věděla a dokázala to zhudebnit. Těžko se to popisuje, lepší je opravdu spíše poslouchat, než číst recenze. Koneckonců, názor si stejně uděláte sami. Za mě dávám plný počet bodů. Už jenom za to, že se kapela snaží posouvat hranice, objevovat, vydávat se jinými směry. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, se deska opravdu dobře poslouchá. Temnota a chlad vesmíru se ukrývají i v našich duších. Technický death metal, který vás přenese do jiných, děsivých dimenzí!


Asphyx says:

The darkness and coldness of the universe is also hidden in our souls. I realize this in the morning when I walk down the street and people are looking at their screens. Their eyes are long dead. It's as if someone is controlling us from a distance. All I know is, it's not God. It's more like a force of nature, something terrifying, crazy, beyond our comprehension. I've been thinking about things like this a lot lately. And I listen to records like BLACK HOLE DEITY's. You could have already met this pack on our website on the occasion of the release of their previous EP "Lair of Xenolich" (you can find the link below the review).

This is a band that is composed of all experienced musicians (CHAOS INCEPTION, AZURE EMOTE, MALIGNANCY). They have reunited to record songs that are technical, progressive and raw. They will make you think and a certain amount of imagination is required. Individual motifs will literally slam into your brain and you will fall into darkness.


You probably know that a new album needs full concentration and some time to mature. Some of the songs are complicated, cluttered, impersonal. They may feel that way at first, but don't be fooled. After a while you will find that everything settles down as it should and you will enjoy the album. It's music for gourmets, but I understand that many will be put off by the complexity. Personally, I really like the fact that even though there are a lot of different layers put together, the album holds together and has a clear goal. Stories start to unfold in front of you that you will remember. And as a bonus, you also get the chance to discover something new every time. The sound, the artwork, the production, it's not even worth rating, the gentlemen are so experienced that they have taken great care with everything. The individual songs roll forward like an avalanche. Really, I sat at the player and imagined that the invasion from outer space had already begun. Cruel aliens are coming to clean up the place. Of filth and human weakness. And they'll be listening to "Profane Geometry". BLACK HOLE DEITY is loosely inspired by bands like MORBID ANGEL, CARCASS, AZARATH, IMMOLATION, ABYSMAL DAWN, NILE. And they did it very elegantly and I wouldn't be afraid to write fresh. The world has been in such a weird state lately. It's like the band knew it and they could put it to music. It's hard to describe, it's really better to listen rather than read reviews. After all, you can make up your own mind anyway. For me I give full points. Just for the fact that the band tries to push the boundaries, to discover, to go in different directions. At the same time, and this is very important for me, the record is really good to listen to. The darkness and coldness of the universe hides even in our souls. Technical death metal that will take you to other, scary dimensions!


Recenze/review - BLACK HOLE DEITY - Lair Of Xenolich (2021):


tracklist:
01. Ex Nihilo (Intro) 
02. Blast Pit 
03. Crucible Knight 
04. Profane Geometry 
05. Hydrazine Vapours (Interlude) 
06. Human Filet 
07. Swarm Attack 
08. Spell Of Hecate 
09. Cybernetic Inferno 
10. Demons Beneath

band:
Chris White - Vocals
Alec Cordero – Lead/Rhythm Guitars
Cam Pinkerton - Lead/Rhythm Guitars, Bass, Backing Vocals
Mike Heller – Drums

Recenze/review - INLANDSYS - The Fallen (2024)


INLANDSYS - The Fallen
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rádi se k textu vracíte. Dole v domě někdo zazvoní a mě se nechce otevřít. Nakonec to udělám, i když jsem chtěl být zalezlý ve své ulitě. Dostanu do rukou nové CD francouzských INLANDSYS. Vrátím se do pokoje, roztrhám obal a chvilku přemýšlím. Ještě nevím, jestli budu album poslouchat. 

Nakonec ale udělám správnou věc, i když bych neměl, v pořadí jsou i jiné kapely. Znovu si sednu, zapnu play a dám hudbě čas. Čtu si dál a najednou zjistím, že si nějak podvědomě podupávám nohou, kývu se do rytmu a nedokážu se na text soustředit. Hergot, to je ale dobrý, řeknu si a sednu si k internetu, abych si o kapele něco zjistil. Založena byla v roce 2011 a má na svém kontě ještě jedno album (Carthago - 2018) a EP (Inlandsys - 2014). Melodický death metal se zde potkává s black metalem. Výsledkem je nahrávka, která mě opravdu zaujala. Má v sobě totiž něco zvláštního, neklidného. Venku přestalo pršet a slunce se objevilo nad obzorem. Už jsem si nedokázal číst.


Mám to takhle s hudbou nastavené od doby, kdy jsem ji někdy ve třinácti letech začal poslouchat pozorněji. Musí na mě nějak zapůsobit, přesvědčit mě, probudit ve mě nějaké emoce. Pro mě je vždy hlavní, že se rád nechávám znovu a znovu unášet na vlnách melodií, s chutí se toulám městem se sluchátky na uších. Moje kroky mě pokaždé zavedou do starých chrámů, na hřbitovy. Je zde klid a můžu se soustředit na chladný a masivní (a také krásně čitelný zvuk (Dan Swanö - mixing, mastering), ale třeba i na obal, který se také povedl. Za zmínku stojí rozhodně i texty, ve kterých se kapela zaobírá starými historickými příběhy. Máte rádi staré řecké a římské báje a pověsti? A co ty biblické? Potom jste zde správně, stejně jako všichni, kdo mají rádi kapely AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Jasně, ve svých recenzích nebo spíše příbězích o deskách nikdy moc nekritizuji. Víte proč? Protože nemám čas na to poslouchat a psát o muzice, která mě nebaví. Jsem jen obyčejným starým psem, toulajícím se světem a vyhledávajícím nahrávky, které se mi líbí, ke kterým se rád vracím. INLANDSYS mě přesvědčili na svoji stranu. Líbí se mi jejich rukopis, nálady, které dokáží vytvořit i určitý neklid a melancholie, které se prolínají celým albem jako popínavá rostlina. Pánové umí být vznešení, vše odsýpá lehce, svěže, tak nějak samozřejmě. Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rád se k textu vracíte. Stalo se mi to i s "The Fallen". Novinka mě chytla, zasekla do mě svůj dráp a nepustila. Dnes si zase nebudu číst, ale raději poslouchat. Zhasnu všechna světla a potom je to jenom na mě a na kapele. Chladné a temné, melodické death black metalové příběhy ze starých časů. Album po okraj narvané emocemi!


Asphyx says:

I sit and look out the window. Ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. Someone rings the doorbell downstairs and I don't want to answer it. Eventually I do, even though I wanted to be holed up in my shell. I get my hands on the new CD by French INLANDSYS. I go back to my room, rip the cover and think for a while. I don't know if I'm going to listen to the album yet. 

But in the end I do the right thing, even though I shouldn't, there are other bands on the bill. I sit down again, put it on play and give the music time. I read on and suddenly find myself somehow subconsciously tapping my foot, swaying to the beat and unable to focus on the lyrics. Damn, that's good, I tell myself, and sit down on the internet to find out about the band. Formed in 2011, they have one more album (Carthago - 2018) and an EP (Inlandsys - 2014) to their credit. Melodic death metal meets black metal here. The result is a record that really caught my attention. It has something strange, restless in it. It stopped raining outside and the sun appeared above the horizon. I couldn't read anymore.


I've had it set up that way with music since I started listening to it more closely when I was about thirteen. It has to impress me somehow, convince me, awaken some emotion in me. For me, the main thing is always that I like to let myself be carried away again and again on the waves of melodies, wandering around the city with headphones on. My steps always take me to old temples, to cemeteries. It's quiet here and I can concentrate on the cool and massive (and also beautifully clear sound (Dan Swanö - mixing, mastering), but maybe also on the cover art, which is also good. The lyrics, in which the band deals with old historical stories, are definitely worth mentioning. Do you like old Greek and Roman myths and legends? What about the biblical ones? Then you are right here, as well as all those who like the bands AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Sure, I never criticize much in my reviews or rather stories about albums. Do you know why? Because I don't have time to listen and write about music I don't enjoy. I'm just a plain old dog, wandering the world looking for records that I like, that I like to come back to. INLANDSYS convinced me to their side. I like their handwriting, the moods they can create and a certain restlessness and melancholy that runs through the whole album like a climbing plant. Gentlemen can be sublime, everything flows easily, freshly, somehow naturally. I sit and look out the window. The ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state, familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. It happened to me with "The Fallen". The novel grabbed me, stuck its claw in me and wouldn't let go. Today I won't read again, but rather listen. I'll turn off all the lights and then it's up to me and the band. Cold and dark, melodic death black metal stories from the old days. An album filled to the brim with emotion!


tracklist:
1. Humilliation
2. Mediterranean Hegemony
3. Motherland !
4. Providers of the Great Apocalypse
5. Whores of War
6. Persona
7. Pyramid of the One-Eyed God
8. The bird, the Tower and the Lord
9. Wrong Side of the Century

Line up :
Antonin: Keyboards
Baptiste (Eensayn): Guitar / Vocals
Chris: Drums
Laurent (El Ash): Guitar / Vocals
Yann (Xanyn): Bass / Vocals

KNIŽNÍ TIPY - Dopis z Mnichova - Håkan Nesser (2024)


Dopis z Mnichova - Håkan Nesser
2024, MOBA (Moravská bastei)

Vždycky jsem špatně snášel vedra. Když mi kloužou brýle po nose. Když je u vody moc lidí, kteří řvou, neumí se chovat a neuklízejí si po sobě odpadky. Na mé oblíbené zastrčené místo, kam nikdy nikdo nechodil a mohl jsem si tam v klidu číst, začali ukazovat svoje zadky a přirození nudisté. Nechápu to, kousek vedle, na jiném rybníku, mají svoji vlastní pláž. Ale to oni ne. Nevím, jestli jste někdy na takové pláži byli, ale není to nic hezkého. Nejsem nijak stydlivý, ani prudérní, ale nechci se dívat na staré nahaté lidi. Mladý holky sem nechodí. Moje pláž byla zneuctěna. Navíc se jedna stařena vyjádřila nechutně o mých plavkách. Proč si oblečený, tykala mi a tak jsem raději zmizel do vody. Vedle mé deky se mezitím usadila rodinka zastydlých hippie. Všichni nazí, pokérovaní až běda. Paní s vytahanými ňadry. Nemohl jsem si číst, jejich děti řvaly jak prokopnutý. A taky mi běhaly před moje věci. Šel jsem dál, hlouběji do lesa. Jenže tam jsem zase potkal několik úchylů nakukujících na staré paní z křovisek. 

Klid jsem nalezl až doma. Ve zprávách celý den strašili dehydratací, umíráním na sluníčku a mezitím staří lidé vystavovali svoji svraštělou kůži ozónovým dírám. Každá kniha má, stejně jako deska, kterou poslouchám, svůj příběh. Ochladit se má až za několik dní. A tak jsem si raději zalezl do kouta a četl si. Chodil jsem jen do lednice a zpět do křesla. A opět se ujistil v tom, že Håkan Nesser je mistr ve svém oboru. Představte si několik sourozenců, kteří jsou pozvání jedním z nich, úspěšným malířem, do bývalé školy. Honosná večeře, u které je vyprávěn duchařský příběh, podivná noc, ale také brutální vražda, která se nakonec stane. Povolán je inspektor Barbarotti se svou partnerkou a kolegyní Evou. Začne vyšetřování, které postupně odhalí temný příběh. Jde se hluboko do minulosti, ale také jsou krásně vykresleny jednotlivé charaktery postav. Chvílemi si budete připadat spíše jako na anglickém venkově u Agathy Christie, než daleko na severu Švédska. Děj plyne poklidně, přesně jak to mám rád, protože je to blíže k realitě. Pod povrchem pobublává zlo. Jeho odkrytí probíhá postupně. Líbí se mi i různé slepé uličky, dedukce. To vše zabalené ve skvělém vyprávění. 

V noci bylo překonáno několik teplotních rekordů. Moc jsem toho nenaspal. Když ležíte, nic neděláte a potíte se, tak máte čas přemýšlet. Vedle mě oddychovala moje žena, které sice vedra také vadí, ale ne tolik, jako mě. Dívám se do tmy a protože máme otevřená okna, tak v jinak velmi tiché ulici na kraji města, slyším každý zvuk. Hádku opilecké dvojice, následné blití, třískot skla v tříděném odpadu, ranní popeláře, zkrátka všechno, co mě mnohokrát za noc probere. Ráno nadhodím u snídaně Dopis z Mnichova a bavíme se o tématu. V každé rodině jsou hádky, dědictví, ega, neštěstí, ale taky spousta pohody a dobroty. Vždycky záleží na jedinci. Na tom, jak ke svým dětem rodiče přistupují, jaké partnery si vybereme. Nemůžu prozradit celý děj, stejně jako vám, kteří jste knihu ještě nečetli a tak je pro mě hrozně těžké o ní mluvit. Obyčejné superlativy, kterým se stejně nevyhnu, protože mám autora moc rád, nedokáží přesně vyjádřit mé pocity. Kniha se mi četla sama, i když je zpočátku trošku nepřehledná. Nakonec si ale vše sedne a je strhující. Navíc, oba vyšetřovatelé i celý tým jsou sympatičtí. Někdy si představuji, že jsem součástí vyšetřování. 

Jakého kostlivce máte ve skříni vy, že jsem tak nesmělý? Asi takto lze charakterizovat celý příběh. Každý zúčastněný postupně odkryje své horší stránky. Někdo moc pije, jiný má malé sebevědomí. V pozadí se vznáší stín despotického otce. Mnohdy jsem si říkal, že podobné osoby znám i ze svého okolí, v práci, mezi kamarády. Na Nesserovi se mi vždy hrozně líbilo, že jsou jeho knihy uvěřitelné. Klidně se to mohlo stát i ve vaší rodině. Někomu rupnou nervy, někdo v sobě tutlá vztek dlouhé roky. Nespravedlnost v dětství, málo objímání, citový chlad, tohle všechno se v nás postupně usazuje, zraje to v nás, hnije, stává se vředem, který jednou praskne. Většina vrahů, kteří jsou v knihách tohoto autora, jsou v podstatě nešťastní lidé. Z různých důvodů. Žádní nadpřirození sérioví maniaci, kteří mají inteligenci na hranici geniality, ale spíše obyčejní lidé, se svými slabostmi. Okolo mě bylo děsný vedro, ale já byl daleko na severu. Byly vánoce a do kostí se mi dostával chlad.

Je tu ještě jedna věc, kterou umí autor skvěle. Dokáže ve mě pokaždé probudit zvědavost. Přemýšlím s ním, jsem součástí jeho vyprávění. Mám to takhle pokaždé u dobrých knížek. Moje fantazie pracuje na plné obrátky. Jsem v jiném světě, v dimenzi, ze které vystupuji jenom, když se jdu napít (a to mnohdy také ne) nebo když musím do práce. Dopisem z Mnichova si Håkan Nesser u mě znovu potvrdil status oblíbenosti, který byl už tak velmi vysoký. Je léto a já se už těším na další volnější den. Knížek mám hromadu a chtěl bych je do konce prázdnin přečíst. Těším se na dovolenou, snad budu mít klid na čtení. Začal jsem také chodit plavat na jiný rybník. Je tam klid, příjemný stín a voda, ze které vylézám jenom ke knize. Děkuji vám za pozornost, bylo mi opět velkou ctí. Hezké léto přeji!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Známý malíř Ludvig Rute nedbá zákazů souvisejících s covidem-19 a na oslavu, kterou pořádá ve svém domě v odlehlé vísce poblíž hranic s Norskem, pozve všechny své sourozence. Neviděli se spoustu let a on by jim rád sdělil něco důležitého. Už tak vypjatou atmosféru ještě zhorší to, že v noci na Boží hod dojde v domě k brutální vraždě. Případ začnou neprodleně vyšetřovat komisař Gunnar Barbarotti, jeho partnerka Eva Backmanová a jejich osvědčený tým. Zasněžený dům v lesích na konci světa, omezený okruh podezřelých – kriminalisté z Kymlinge mají pocit, jako by se ocitli ve staré anglické detektivce. Vraždil opravdu některý z členů rodiny, nebo někdo mimo ni? Byly motivem zločinu Ludvigovy peníze, anebo měl vrah zcela jiné pohnutky?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 11. července 2024

Recenze/review - SKELETHAL - Within Corrosive Continuums (2024)


SKELETHAL - Within Corrosive Continuums
CD 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Rozhrnu stěnu z krvavé mlhy a vstoupím dovnitř. Netuším, co mě čeká, jsem si ale jistý tím, že musím přejít na druhou stranu. Do země nekonečných stínů a chladu. Umírám a znovu se rodím, stal jsem se postavou bez tváře, tichým našeptávačem. Pokaždé, když slyším nějakou dobrou death metalovou desku, ocitám se v jiném světě, v dimenzi, kterou pochopí jenom stejní fanoušci jako já. Na nové album francouzských kacířů SKELETHAL jsme čekali dlouhé čtyři doky. Mezitím uplynulo mnoho špinavé vody v řece Styx.

Jakmile mi přišlo nové album na recenzi, ihned jsem se zavřel do svého pokoje. Zhasl jsem všechna světla a nastavil hlasitost tak akorát, aby vynikly všechny nástroje. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem mimo. Nové skladby mě strhly do hlubiny, rozemlely na prach a ten rozházely na bezejmenném hřbitově. Jsme stejné krve, já i hudba, stékající ke mě z reproduktorů jako černý hnis. Zhasněte všechna světla a zapalte ohně. Démoni jsou zpět!


Krvavou cestu těchto vyslanců temnoty sleduji od jejich počátků. Napsal jsem několik recenzí, máme společný rozhovor (vše je odkazováno dole pod článkem). Líbí se mi vývoj, směr, jakým se kapela vydala. Každé album je trošku jiné. Na novince se SKELETHAL opět posunuli. Nadále prozkoumávají temná zákoutí kovu smrti. A nutno rovnou dodat, že to dělají  velmi elegantně a zkušeně. Riffy jsou nabroušené, jako kosa, kterou nosí samotná Smrt. Bicí duní, vokál je nasáklý chorobami. Vše drží perfektně dohromady, skladby mají drive a sílu, povedl se i zvuk a obal. Pro mě je ale hlavní celková atmosféra. Jakoby ke mě opravdu přišel démon z onoho světa, šílená a děsivá bestie, která do mě zasekla svůj dráp. Kolem mě létají mrazivé a pochmurné melodie, jako můra kolem ohně. Spáleni na popel znovu vstáváme. Také cítíte tu obrovskou sílu, kterou v sobě jednotlivé motivy mají? Sestupuji po schodech dolů do sklepa a zavírám za sebou rezavé dveře. Démoni už čekají. Ptají se mě, jak bych novou desku "Within Corrosive Continuums" popsal. Napadají mě slova, jako staroškolská, přesto svěží a nová. Se spoustou zajímavých momentů, obsahující velké množství černé energie. I cesta může být cílem. Stojím u vchodu do samého pekla a uplácím trojhlavého psa syrovým masem. Pouštím mu novou desku a on zalézá do své kobky. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, UHLEASHED, CARNAGE, ENTRAILS, ASPHYX, HOODED MENACE, CIANIDE, je pro vás nová nahrávka doslova povinnost. Líbí se mi, že Francouzi pouze nepokračují ve stejných stopách jako jejich vzory, ale přidávají i velkou porci vlastní invence, spoustu nápadů. Novinka na mě díky tomu působí jako živoucí organismus. Rozhrnu stěnu z krvavé mlhy a vstoupím dovnitř. Netuším, co mě čeká, jsem si ale jistý tím, že musím přejít na druhou stranu. Do země nekonečných stínů a chladu. Umírám a znovu se rodím, stal jsem se postavou bez tváře, tichým našeptávačem. Starými chorobami nasáklý death metal! Zahnívající ozvěny z chladných katakomb podsvětí!


Asphyx says:

I open the wall of bloody mist and step inside. I have no idea what awaits me, but I am sure I must cross to the other side. Into a land of endless shadows and cold. I die and am reborn, becoming a faceless figure, a silent whisperer. Every time I hear a good death metal record, I find myself in another world, in a dimension that only fans like me can understand. We have waited four long docks for the new album from French heretics SKELETHAL. In the meantime, a lot of dirty water has passed in the river Styx.

As soon as the new album arrived for review, I immediately locked myself in my room. I turned off all the lights and set the volume just right to make all the instruments stand out. All it took was the first few notes and I was out. The new songs took me down into the depths, ground me to dust and scattered it in a nameless graveyard. We're of the same blood, me and the music, dripping towards me from the speakers like black pus. Turn off all the lights and light the fires. The demons are back!


I have followed the bloody path of these emissaries of darkness since their beginnings. I've written several reviews, we have a joint interview (all linked below the article). I like the evolution, the direction the band has taken. Each album is a little bit different. On the new album SKELETHAL have moved again. They continue to explore the dark corners of death metal. And it must be added that they do it very elegantly and skilfully. The riffs are sharpened, like the scythe worn by Death himself. The drums thump, the vocals are soaked with disease. Everything holds together perfectly, the songs have drive and power, the sound and cover art are also successful. But for me the main thing is the overall atmosphere. It's like a demon from the other world really came to me, a crazy and scary beast that stuck its claw into me. Chilling and gloomy melodies fly around me, like a moth around a flame. Burned to ashes, we rise again. Do you also feel the enormous power that each motif holds? I descend the stairs to the cellar and close the rusty door behind me. The demons are waiting. They ask me how I would describe the new album "Within Corrosive Continuums". Words come to mind, old-school yet fresh and new. With lots of interesting moments, containing a lot of black energy. Even a journey can be a destination. I'm standing at the entrance to hell itself, bribing a three-headed dog with raw meat. I play him a new record and he crawls into his dungeon. If you like bands like GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, UHLEASHED, CARNAGE, ENTRAILS, ASPHYX, HOODED MENACE, CIANIDE, the new record is literally a must for you. I like that the French don't just follow in the same footsteps as their role models, but add a big portion of their own inventiveness, lots of ideas. Thanks to that, the new album feels like a living organism to me. I open the wall of bloody fog and step inside. I have no idea what awaits me, but I'm sure I must cross over to the other side. Into a land of endless shadows and cold. I die and am reborn, becoming a faceless figure, a silent whisperer. Death metal soaked in old diseases! Fading echoes from the cold catacombs of the underworld!



about SKELETHAL on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Creation
2. Spectrum Of Morbidity
3. Mesmerizing Flies At The Doors Of Death
4. Eyes Sewn Mouth Full
5. Upon The Immemorial Ziggurat
6. Fatal Abstraction
7. Within Corrosive Continuums

Recenze/review - VANHELGD - Atropos Doctrina (2024)


VANHELGD - Atropos Doctrina
CD 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Našlapoval jsem opatrně. Objímala mě tma a v kostech se usadil chlad. Tuhle kobku jsem objevil náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Po stěnách stékal hnis a když jsem přišel k rakvi, měl jsem strach. Jakoby se na mě díval démon, hypnotizoval mě a šeptal děsivá slova. Pomalu se rozpadám v prach, hniju zaživa a svět kolem nás stále hoří. V truhle, kterou drží mrtvola v ruce, je nové album švédských tmářů VANHELGD. Jedná se návrat po šesti letech. Za tu dobu se změnilo ve světě mnohé, ale jejich hudba má stále velkou sílu, tlak i melancholii.

Velice umně skloubené death a black metalové vlivy, ale hlavně vlastní rukopis, výraz. Tuhle smečku poznáte během několika tónů. Je jako prokletí, jako jed, který se vám postupně dostane do žil. Mám při poslechu pocit, že v truhle nebyla jenom letošní nahrávka, ale také starodávná choroba. Dívám se znovu a znovu do tmy a novou desku si neskutečně užívám. Je totiž po okraj narvaná silnými melodiemi. Jsem uhranutý!


Někteří lidé mají zlý pohled a zkaženou duši. Nikdy nenajdou klid. Jsou neustále nuceni páchat špatné věci. Nechávají průchod svým temným myšlenkám. Když zemřou, tak se toulají navěky mezi naším a oním světem. Když budete poslouchat "Atropos Doctrina" pozorně, tak je určitě potkáte jako já. Mají protáhlé obličeje, jedovatý jazyk a dokáží škodit i po smrti. Švédi sází na mlhavě ledovou atmosféru, na neotřelé postupy i ostré riffy. Dali si záležet na tom, aby byl zvuk nejen plesnivý, ale i čitelný a bolestivý (Recorded, mixed and mastered in Endarker Studios by Magnus "Devo" Andersson). Skvělou, děsivou a magickou práci odvedl i Mattias Frisk, který si vzal na starosti velmi povedený obal. Zkrátka a dobře, po formální stránce bylo vše doladěno k dokonalosti. Posluchač se tak může soustředit na hudbu samotnou, která je velmi podmanivá, svým způsobem zvláštní. Působí na mě spíše jako nějaké starodávné zaříkávání, rituál, než jenom obyčejné skladby. Rád a často jsem si brával nahrávku na stará pohřebiště nebo jen tak, když jsem vyrazil do lesa. Jen musela být noc, mraky blízko země. Cítím ze songů stejnou energii, jako když má přijít bouřka. Za mě osobně nemají Švédové ve své diskografii žádný slabší počin. Novinka moje slova jenom potvrzuje. Je pro mě velmi příjemné, i když neklidné a drásavé, se nechávat znovu a znovu unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Někdy mám pocit, že nepotřebuji jíst, ani pít, že nemusím spát. Jediné, z čeho žiju, je hudba. Vybírám si pečlivě, musím být prokletý a zapletený do pavučin. VANHELGD tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Nálady plné smutku, beznaděje i doomových momentů. Našlapuji opatrně. Objímá mě tma a v kostech se mi usadil chlad. Tuhle kobku jsem objevil náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Po stěnách stéká hnis a když stojím u rakve, mám strach. Jakoby se na mě díval démon, hypnotizoval mě a šeptal děsivá slova. Pomalu se rozpadám v prach, hniju zaživa a svět kolem mě stále hoří. Tajemné, magické, atmosférické black death metalové zaříkávání! Šepot nemrtvých! Nářek prokletých!


Asphyx says:

I tread carefully. Darkness enveloped me and a chill settled in my bones. I discovered this dungeon by accident, in my endless underground wanderings. Pus dripped down the walls, and when I came to the coffin, I was afraid. It was as if a demon was watching me, hypnotizing me and whispering terrifying words. Slowly I crumbled into dust, rotting alive, the world around us still burning. In the chest held by the corpse is the new album by Swedish darkies VANHELGD. It is a return after six years. A lot has changed in the world in that time, but their music still has great power, pressure and melancholy.

Very skillfully combined death and black metal influences, but most importantly their own handwriting, expression. You can recognize this pack in a few notes. It's like a curse, like a poison that gradually gets into your veins. Listening to it, I have the feeling that not only this year's record was in the chest, but also an ancient disease. I look into the darkness again and again and enjoy the new record immensely. It's packed to the brim with powerful melodies. I'm spellbound!


Some people have a wicked outlook and a corrupt soul. They never find peace. They are constantly forced to do bad things. They give vent to their dark thoughts. When they die, they wander forever between this world and the next. If you listen carefully to the "Atropos Doctrine", you'll meet them like I did. They have elongated faces, poisonous tongues, and can do harm even after death. The Swedes rely on a vaguely icy atmosphere, on novel techniques and sharp riffs. They made sure that the sound is not only musty, but also clear and painful (Recorded, mixed and mastered in Endarker Studios by Magnus "Devo" Andersson). Great, eerie and magical work was also done by Mattias Frisk, who took charge of the very hilarious cover. In short, everything was formally fine-tuned to perfection. The listener can concentrate on the music itself, which is very captivating, in its own special way. It strikes me more like an ancient incantation, a ritual, than just an ordinary piece of music. I liked and often took the recording to old burial grounds or just when I went out into the woods. It just had to be night, the clouds close to the ground. I feel the same energy from the songs as when a storm is about to come. For me personally, the Swedes don't have a weaker track in their discography. The new album only confirms my words. It is very pleasant for me, even if restless and jarring, to let myself drift again and again on the bloody waves of the river of death. Sometimes I feel that I don't need to eat or drink, that I don't need to sleep. The only thing I live on is music. I choose carefully, I must be cursed and entangled in cobwebs. VANHELGD can do all that, and they add a little something extra. Moods full of sadness, despair and doom moments. I tread carefully. Darkness embraces me and a chill settles in my bones. I discovered this dungeon by accident, on my endless underground wanderings. Puss drips down the walls, and standing by the coffin, I'm afraid. It's as if a demon is watching me, hypnotizing me and whispering terrifying words. I'm slowly crumbling into dust, rotting alive, and the world around me is still burning. Mysterious, magical, atmospheric black death metal chanting! The whispers of the undead! The wail of the damned!



about VANHELGD on DEADLY STORM ZINE:



TRACKLIST
1. Saliga äro de dödfödda
2. Kom dödens tysta ängel
3. Ofredsår
4. I ovigd jord
5. Atropos Hymnarium
6. Galgdanstid
7. Kerernas törst
8. Gravjordsfrid

LINE-UP
Mattias Frisk - Guitar / Vocals
Jimmy Johansson - Guitar / Vocals
Jonas Albrektsson - Bass
Mathias Westman - Drums


https://www.ddmsuo.eu (European webstore)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine