DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 11. července 2024

Recenze/review - VANHELGD - Atropos Doctrina (2024)


VANHELGD - Atropos Doctrina
CD 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Našlapoval jsem opatrně. Objímala mě tma a v kostech se usadil chlad. Tuhle kobku jsem objevil náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Po stěnách stékal hnis a když jsem přišel k rakvi, měl jsem strach. Jakoby se na mě díval démon, hypnotizoval mě a šeptal děsivá slova. Pomalu se rozpadám v prach, hniju zaživa a svět kolem nás stále hoří. V truhle, kterou drží mrtvola v ruce, je nové album švédských tmářů VANHELGD. Jedná se návrat po šesti letech. Za tu dobu se změnilo ve světě mnohé, ale jejich hudba má stále velkou sílu, tlak i melancholii.

Velice umně skloubené death a black metalové vlivy, ale hlavně vlastní rukopis, výraz. Tuhle smečku poznáte během několika tónů. Je jako prokletí, jako jed, který se vám postupně dostane do žil. Mám při poslechu pocit, že v truhle nebyla jenom letošní nahrávka, ale také starodávná choroba. Dívám se znovu a znovu do tmy a novou desku si neskutečně užívám. Je totiž po okraj narvaná silnými melodiemi. Jsem uhranutý!


Někteří lidé mají zlý pohled a zkaženou duši. Nikdy nenajdou klid. Jsou neustále nuceni páchat špatné věci. Nechávají průchod svým temným myšlenkám. Když zemřou, tak se toulají navěky mezi naším a oním světem. Když budete poslouchat "Atropos Doctrina" pozorně, tak je určitě potkáte jako já. Mají protáhlé obličeje, jedovatý jazyk a dokáží škodit i po smrti. Švédi sází na mlhavě ledovou atmosféru, na neotřelé postupy i ostré riffy. Dali si záležet na tom, aby byl zvuk nejen plesnivý, ale i čitelný a bolestivý (Recorded, mixed and mastered in Endarker Studios by Magnus "Devo" Andersson). Skvělou, děsivou a magickou práci odvedl i Mattias Frisk, který si vzal na starosti velmi povedený obal. Zkrátka a dobře, po formální stránce bylo vše doladěno k dokonalosti. Posluchač se tak může soustředit na hudbu samotnou, která je velmi podmanivá, svým způsobem zvláštní. Působí na mě spíše jako nějaké starodávné zaříkávání, rituál, než jenom obyčejné skladby. Rád a často jsem si brával nahrávku na stará pohřebiště nebo jen tak, když jsem vyrazil do lesa. Jen musela být noc, mraky blízko země. Cítím ze songů stejnou energii, jako když má přijít bouřka. Za mě osobně nemají Švédové ve své diskografii žádný slabší počin. Novinka moje slova jenom potvrzuje. Je pro mě velmi příjemné, i když neklidné a drásavé, se nechávat znovu a znovu unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Někdy mám pocit, že nepotřebuji jíst, ani pít, že nemusím spát. Jediné, z čeho žiju, je hudba. Vybírám si pečlivě, musím být prokletý a zapletený do pavučin. VANHELGD tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Nálady plné smutku, beznaděje i doomových momentů. Našlapuji opatrně. Objímá mě tma a v kostech se mi usadil chlad. Tuhle kobku jsem objevil náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Po stěnách stéká hnis a když stojím u rakve, mám strach. Jakoby se na mě díval démon, hypnotizoval mě a šeptal děsivá slova. Pomalu se rozpadám v prach, hniju zaživa a svět kolem mě stále hoří. Tajemné, magické, atmosférické black death metalové zaříkávání! Šepot nemrtvých! Nářek prokletých!


Asphyx says:

I tread carefully. Darkness enveloped me and a chill settled in my bones. I discovered this dungeon by accident, in my endless underground wanderings. Pus dripped down the walls, and when I came to the coffin, I was afraid. It was as if a demon was watching me, hypnotizing me and whispering terrifying words. Slowly I crumbled into dust, rotting alive, the world around us still burning. In the chest held by the corpse is the new album by Swedish darkies VANHELGD. It is a return after six years. A lot has changed in the world in that time, but their music still has great power, pressure and melancholy.

Very skillfully combined death and black metal influences, but most importantly their own handwriting, expression. You can recognize this pack in a few notes. It's like a curse, like a poison that gradually gets into your veins. Listening to it, I have the feeling that not only this year's record was in the chest, but also an ancient disease. I look into the darkness again and again and enjoy the new record immensely. It's packed to the brim with powerful melodies. I'm spellbound!


Some people have a wicked outlook and a corrupt soul. They never find peace. They are constantly forced to do bad things. They give vent to their dark thoughts. When they die, they wander forever between this world and the next. If you listen carefully to the "Atropos Doctrine", you'll meet them like I did. They have elongated faces, poisonous tongues, and can do harm even after death. The Swedes rely on a vaguely icy atmosphere, on novel techniques and sharp riffs. They made sure that the sound is not only musty, but also clear and painful (Recorded, mixed and mastered in Endarker Studios by Magnus "Devo" Andersson). Great, eerie and magical work was also done by Mattias Frisk, who took charge of the very hilarious cover. In short, everything was formally fine-tuned to perfection. The listener can concentrate on the music itself, which is very captivating, in its own special way. It strikes me more like an ancient incantation, a ritual, than just an ordinary piece of music. I liked and often took the recording to old burial grounds or just when I went out into the woods. It just had to be night, the clouds close to the ground. I feel the same energy from the songs as when a storm is about to come. For me personally, the Swedes don't have a weaker track in their discography. The new album only confirms my words. It is very pleasant for me, even if restless and jarring, to let myself drift again and again on the bloody waves of the river of death. Sometimes I feel that I don't need to eat or drink, that I don't need to sleep. The only thing I live on is music. I choose carefully, I must be cursed and entangled in cobwebs. VANHELGD can do all that, and they add a little something extra. Moods full of sadness, despair and doom moments. I tread carefully. Darkness embraces me and a chill settles in my bones. I discovered this dungeon by accident, on my endless underground wanderings. Puss drips down the walls, and standing by the coffin, I'm afraid. It's as if a demon is watching me, hypnotizing me and whispering terrifying words. I'm slowly crumbling into dust, rotting alive, and the world around me is still burning. Mysterious, magical, atmospheric black death metal chanting! The whispers of the undead! The wail of the damned!



about VANHELGD on DEADLY STORM ZINE:



TRACKLIST
1. Saliga äro de dödfödda
2. Kom dödens tysta ängel
3. Ofredsår
4. I ovigd jord
5. Atropos Hymnarium
6. Galgdanstid
7. Kerernas törst
8. Gravjordsfrid

LINE-UP
Mattias Frisk - Guitar / Vocals
Jimmy Johansson - Guitar / Vocals
Jonas Albrektsson - Bass
Mathias Westman - Drums


https://www.ddmsuo.eu (European webstore)

středa 10. července 2024

Recenze/review - TOTENGOTT - Beyond The Veil (2024)


TOTENGOTT - Beyond The Veil
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Někdy se mi zdají zvláštní sny. Na někoho by mohly působit děsivě, ale já jsem až nebývale klidný. Umírám v nich a jdu dlouhou chodbou. Na konci není světlo, ale smradlavé močály. Hned za řekou smrti se rozprostírá oblast plná mrtvých duší. Některé nikdy nenajdou klid, jiné naříkají, ale všechny mi doporučují nějakou hudbu. Dnes jsem potkal španělské tmáře TOTENGOTT. Kapelu, která zahalila moji mysl na dlouhou dobu do temné mlhy.

Mám rád hudbu, u které mi létají hlavou myšlenky, která mě uklidňuje, ale i štve, pálí, která mě nenechá na chvilku v klidu. Nové album těchto maniaků je přesně takové. Chladné, temné, surové i záhadné. Je po okraj narvané zvláštní atmosférou. A je také albem, které se dostalo do mých snů. 


Kdyby se mě někdo zeptal, ke komu bych tuhle smečku přirovnal, tak bych se musel na dlouho zamyslet. Slyším zde volnou inspiraci CELTIC FROST, BATHORY, ale i třeba PINK FLOYD. Potkává se zde syrový, chladný doom metal, ostrý black metal, i thrash metalová energie. Samozřejmě, je zde i spoustu dalších vlivů, jako ambient, dark wave. Myslím si ale, že to není zase tolik důležité. Hlavní je celkový dojem. A ten podle mého získáte jenom několikanásobným poslechem v klidné a temné místnosti. Nechával jsem na sebe novou desku působit v brzkých ranních hodinách, v ještě prázdných ulicích. Rád jsem se díval do tmy, často jsem rozmlouval s přízraky, které ještě nešly spát. Vracel jsem se domů, unavený, jako asi každý, kdo pracuje a nechtělo se mi nic dělat. Venku se setmělo a na zábradlí našeho balkónu usedl krkavec. Divně nakláněl hlavu a já jsem věděl, že je čas. Znovu jsem zapnul play a nechal se unášet chladnými melodiemi. Ocitl jsem se ihned ve stavu mezi snem a bdění. V hlavě se mi začaly odehrávat bolestivé příběhy, moje podvědomí pracovalo na sto procent. Vznášel jsem se na krvavých vlnách řeky smrti a pomalu odcházel do močálů věčnosti. Možná se jednou rozpadnu v prach, možná shniju ve studené zemi, ale než se tak stane, budu poslouchat tuhle desku stále dokola. Je totiž skvělá po všech stránkách. Má mocný, majestátní a záhadný zvuk, epický obal a hlavně spoustu podmanivých nápadů. TOTTENGOTT jsou letos ve skvělé formě a nelze jinak, než jejich novinku doporučit všem tmářům, prokletým i démonům. Tajemné, magické, chladné doom black thrash metalové zaříkávání! Mlhavé ozvěny z onoho světa!


Asphyx says:

Sometimes I have strange dreams. They might be frightening to some, but I'm unusually calm. I die in them, walking down a long corridor. There's no light at the end, but a stinking swamp. Just beyond the river of death is an area full of dead souls. Some never find peace, others wail, but all of them recommend me some music. Today I met the Spanish darkies TOTENGOTT. A band that enveloped my mind in a dark fog for a long time.

I like music that makes my mind fly, that calms me down, but also annoys me, burns me, that doesn't leave me in peace for a while. The new album by these maniacs is just that. Cold, dark, raw and mysterious. It's packed to the brim with a strange atmosphere. And it's also the album that got me into my dreams. 


If someone asked me who I would compare this pack to, I would have to think for a long time. I hear here free inspiration from CELTIC FROST, BATHORY, but also PINK FLOYD. Raw, cold doom metal, sharp black metal, and thrash metal energy meet here. Of course, there are also a lot of other influences, like ambient, dark wave. But I don't think it's that important. The main thing is the overall impression. And in my opinion you can only get that by listening to it several times in a quiet and dark room. I was letting the new record affect me in the early morning hours, in the still empty streets. I liked to look into the darkness, often talking to ghosts that had not yet gone to sleep. I'd come home, tired, like I guess everyone who works, and not wanting to do anything. Outside it was dark and a raven perched on the railing of our balcony. He tilted his head strangely and I knew it was time. I turned the play back on and let the cool melodies drift away. I found myself immediately in a state between dream and waking. Painful stories began to play out in my head, my subconscious working at 100%. I floated on the bloody waves of the river of death and slowly drifted away into the swamps of eternity. Maybe one day I'll crumble into dust, maybe I'll rot in the cold earth, but until that happens, I'll listen to this record over and over again. Because it's great in every way. It's got a powerful, majestic and mysterious sound, an epic cover and most importantly a lot of captivating ideas. TOTTENGOTT are in great form this year and I can't help but recommend their new album to all darkies, damned and demons alike. Mysterious, magical, cold doom black thrash metal incantations! Misty echoes from the other world!


TRACKLIST
1. Inner Flame
2. Sons of the Serpent
3. Marrow of the Soul
4. The Architect
5. Beyond the Veil Part I: Mirrors of Doom
6. Beyond the Veil Part II: Necromancer
7. The Golden Crest
The Ritual
The Curse
The Path
The Light


LINE-UP
José Enrique Saavedra - Guitars, lead vocals
Nacho Bernaldo - Bass, backing vocals
Jose Mora - Drums, backing vocals


Recenze/review - CRYPTIC HATRED - Internal Torment (2024)


CRYPTIC HATRED - Internal Torment
CD 2024, Time to Kill Records

for english please scroll down

Chodím stejnou cestou již dlouhé roky. Přesto jsem zabloudil. Byla tma a mraky se dotýkaly skoro země. Les se zdál až podivně tichý. Ve stínech číhaly přízraky a z nedalekých močálů se pomalu začaly ozývat děsivé skřeky. Jako bych se najednou ocitl v těch nejděsivějších snech. Jsem v nich stahován do hlubiny, udušen a roztrhán na kusy. U nového alba finských CRYPTIC HATRED se cítím velmi podobně. Sleduji tuhle smečku od jejich počátků (dole pod článkem jsou odkazovány recenze i rozhovory) a líbí se mi jejich morbidní cit pro zvrácené melodie. 

Je to hlavně atmosféra, která mě opět zcela pohltila. Zabloudil jsem v lesích, ocitl se na starém pohřebišti. Nemrtví vylézají z hrobů a tančí do rytmu. Odpadává jim maso od kostí a vy si tak můžete užít zase jednou poctivý, prašivý death metal. Surové záseky se zde potkávají s mrazivými motivy. Rozpadám se pomalu v prach!

 

Finové do mě ihned zaseklý dráp a už mě nepustili. Album jsem opravdu nejvíc poslouchal brzy ráno, když byla ještě tma a ulicemi se toulaly přízraky. Na hřbitově ještě tančily nemrtví a když jsem je jako vždy pozdravil, doporučili mi, abych poslouchal album "Internal Torment" pořádně nahlas. Kapela se stylově pohybuje mezi floridskou mokvající klasikou a finskou melancholií a chladem. Skladby jsou napsány velmi zkušeně, mají gradující strukturu, obsahují v sobě velké množství temnoty a šílenství. Pokud jste na tom jako já a rádi vyhledáváte prašivý kov smrti, navštěvujete staré katakomby i pohřebiště, potom neváhejte ani chvilku. Zvuk i obal jsou velmi dobře odvedeným řemeslem. Pokaždé, když jsem se s touhle deskou setkal, byl jsem zcela pohlcen. Jako by byly skladby mojí součástí. Fantazie pracovala na sto procent a moje myšlenky byly zahalené do černé krvavé mlhy. K albu jsem se velmi rád a často vracel. Má v sobě totiž něco morbidně přitažlivého, děsivého, prašivého. Kapele se povedlo exhumovat to nejlepší, co mám na tomto stylu rád. Navíc, pánové přidali kus sebe samých, vlastní nápady a invenci. Deska opravdu působí velmi celistvě, kompaktně, rozhodně ji poslouchejte v jednom kuse. Prach jsi a v prach se obrátíš! Až navěky, amen. Smrt je při poslechu velmi blízko. Dívám se do tmy a znovu se vydávám na cestu. Chodím tudy již dlouhé roky, přesto jsem zabloudil. Je tma a mraky se dotýkají skoro země. Les se zdá až podivně tichý. Ve stínech číhají přízraky a z nedalekých močálů se pomalu začínají ozývat děsivé skřeky. Nahrubo nasekané, temné death metalové zlo! Tajemné, děsivé ozvěny z krvavých bažin!


Asphyx says:

I have been walking the same path for many years. Yet I've lost my way. It was dark and the clouds were almost touching the ground. The forest seemed strangely silent. Ghosts lurked in the shadows and eerie screams slowly began to echo from the nearby swamps. It was as if I were suddenly in the most terrifying of dreams. I am being pulled down into the depths, suffocated and torn apart. With the new album from Finland's CRYPTIC HATRED, I feel much the same way. I've been following this pack since their early days (reviews and interviews are linked at the bottom of the article) and I like their morbid sense of twisted melodies. 

It's mostly the atmosphere that has me completely engrossed once again. Lost in the woods, I found myself in an old burial ground. The undead crawl out of their graves and dance to the rhythm. Their flesh is falling off their bones and you can once again enjoy honest, dusty death metal. Raw hits meet chilling themes. I'm slowly disintegrating into dust!


The Finns immediately stuck their claw into me and never let go. I really listened to the album the most early in the morning, when it was still dark and ghosts roamed the streets. The undead were still dancing in the cemetery and when I greeted them as always, they advised me to listen to the album "Internal Torment" really loud. Stylistically, the band moves between Florida swamping classics and Finnish melancholy and coldness. The songs are very expertly written, have a graduating structure, and contain a great deal of darkness and madness. If you're like me and like to seek out the dusty metal of death, visit old catacombs and burial grounds, then don't hesitate a moment. The sound and cover art is very well done. Every time I encountered this record I was completely engrossed. It's like the songs are part of me. My imagination was working at 100% and my thoughts were shrouded in a black bloody fog. I returned to the album often and very happily. It has something morbidly appealing, horrifying, dusty. The band has managed to exhume the best of what I love about this style. Moreover, the gentlemen added a piece of themselves, their own ideas and inventiveness. The album really feels very whole, compact, definitely listen to it in one piece. Dust you are and to dust you shall turn! Forever and ever, amen. Death is very close when listening to it. I'm looking into the darkness and starting out again. I've been walking this way for years, yet I've lost my way. It's dark and the clouds are almost touching the ground. The forest seems strangely silent. Ghosts lurk in the shadows and eerie screams slowly begin to echo from the nearby swamps. Coarsely chopped, dark death metal evil! Mysterious, terrifying echoes from the bloody swamps!


about CRYPTIC HATRED on DEADLY STORM ZINE:


Rozhovor - CRYPTIC HATRED - Pravý death metal z prašivých hrobů!



Tracklist:
01. Death Is Upon You
02. Breeding of Evil
03. Chasm of Void
04. Homicidal Intentions
05. Mesmerized by the Malignant Gaze
06. Tomb of Desecration
07. Mauled To Flesh
08. Beyond Hatred
09. The Passage
10. Internal Torment

Line-up:
Eemil Lajoma - Guitar & Vocals
Tatu Saves - Drums
Miska Hagelberg - Bass
Joonas Honkanen - Guitar

úterý 9. července 2024

Recenze/review - BLOOD FEAST - Infinite Evolution (2024)


BLOOD FEAST - Infinite Evolution
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Pokaždé, když mi připíjela na zdraví, tak jí odpadl kus masa z tváře. Usmívala se a mezi zuby se jí kroutily červi. Někdy jsem nevěděl, jestli je to jenom noční můra, děsivý sen. Jenže pak mě pohladila svými drápy a na těle mi zůstaly krvavé šrámy. Tělo mi chřadne a začínám věřit představě, že jednou ze mě bude stařec, co křičí na mraky. Než se tak ale stane, tak budu každý večer uléhat do své oblíbené rakve a poslouchat desky, jako je ta od BLOOD FEASTNew Jersey.

Zasvěcení a prokletí asi dávno vědí, že tahle smečka hraje pravověrný thrash metal. Psal se rok 1986, když byla kapela založena a i když došlo k pochopitelnému doplnění a obměně sestavy, pánové stále drží hrdě vlajku hrdě vztyčenou. Pamatujete, když jste se toulali městem s kazeťákem na zádech? Do jedné takové divoké party jsem tenkrát taky patřil. Všichni jsme zestárli, někteří již nejsou mezi námi, ale tahle hudba na mě stále funguje. Je totiž po okraj narvaná temnou energií. 


Poslouchat nové album "Infinite Evolution" je jako prosévat mezi prsty prach ze starého hrobu. Ostré riffy, jedovatý vokál, hororová atmosféra. Tohle všechno zamíchané v koktejlu, který když ochutnáte, tak zemřete krutou smrtí. Zajímavé je, že vám bude znít nová deska v hlavě ještě dlouho poté, co přejdete na druhou stranu. Dejte mi prosím někdo pivo, potřebuji skočit po zádech z pódia. Jasně ty vole, je v tom velký kus nostalgie, ale nenechte se mýlit. BLOOD FEAST jsou sice stejně staří psi, jako jsem já, ale pořád umí pořádně kousnout. Líbí se mi syrové melodie, ale hlavně chladná a zcela podmanivá atmosféra celé nahrávky. Zvuk, obal, vše je jak vystřižené z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Archivní muzika, která je přesto stále svěží a živá. Ten tlak, nahrubo nasekaná tma, výraz a celkový dojem jsou neuvěřitelné. Máte rádi staré dobré DECEASED, DEMOLITION HAMMER, POSSESSED, DARK ANGEL, SLAYER, SODOM, KREATOR, MORBID SAINT, PROTECTOR? Pokud ano, tak určitě víte, o čem píšu, pokud ne, tak si prosím doplňte svoje hudební vzdělání. BLOOD FEAST jsou pro mě synonymem toho, co mám na tomhle stylu tolik rád. Takové ty neurvalé, rebelské, zuřivé nálady, které létají kolem jako hejno krkavců. Dostávám se postupně do stavu, kdy přestávám rozumět současnému světu. Utíkám každý večer na starý opuštěný hřbitov. Tady, v jedné plesnivé kobce je mi nejlépe. Pokaždé si otevřu pivo, posadím se ke stolu a zeptám se jí, jak je? Připije mi na zdraví a odpadne jí kus masa z tváře. Usmívá se a mezi zuby se jí kroutí červi. Někdy nevím, jestli je to jenom noční můra, děsivý sen. Jenže pak mě pohladí svými drápy a na těle mi zůstanou krvavé šrámy. Tělo mi chřadne a začínám věřit představě, že jednou ze mě bude stařec, co křičí na mraky. Starý, prašivý thrash metal, který se vám dostane do krve! Budete tančit vy i všichni nemrtví! Album s temně chladnou atmosférou! 


Asphyx says:

Every time she toasted me, a piece of meat fell off her cheek. She'd smile, and worms would wriggle between her teeth. Sometimes I didn't know if it was just a nightmare, a scary dream. But then she stroked me with her claws and left bloody welts on my body. My body wasted away, and I began to believe the idea that one day I would be an old man screaming at the clouds. But before that happens, I'll be lying in my favorite coffin every night, listening to records like this one from BLOOD FEAST in New Jersey.

The initiated and the damned have probably known for a long time that this pack plays true thrash metal. The year was 1986 when the band was formed and although there have been understandable additions and line-up changes, the gentlemen still hold the flag proudly flying. Remember when you used to wander around town with a tape recorder on your back? I was part of one such wild bunch back then. We've all gotten older, some of us are no longer with us, but this music still works for me. It's full to the brim with dark energy. 


Listening to the new album "Infinite Evolution" is like sifting the dust from an old grave between your fingers. Sharp riffs, venomous vocals, horror atmosphere. All this mixed in a cocktail that when you taste it, you'll die a cruel death. Interestingly, the new record will be playing in your head long after you've crossed over to the other side. Somebody get me a beer, I need to jump off the stage. Yeah, dude, there's a lot of nostalgia in there, but make no mistake. BLOOD FEAST are dogs as old as I am, but they can still bite. I like the raw melodies, but most of all the cool and completely captivating atmosphere of the whole record. The sound, the cover art, everything is like a cut out from the late 80's/early 90's. Archival music that is still fresh and alive. The pressure, the rough-hewn darkness, the expression and the overall feel are incredible. Do you like good old DECEASED, DEMOLITION HAMMER, POSSESSED, DARK ANGEL, SLAYER, SODOM, KREATOR, MORBID SAINT, PROTECTOR? If you do, then you definitely know what I'm writing about, if not, then please supplement your musical education. BLOOD FEAST are synonymous for me with what I love so much about this style. The kind of rambunctious, rebellious, furious moods that fly around like a flock of ravens. I'm gradually getting to the point where I no longer understand the world today. I run every night to the old abandoned cemetery. Here, in a mouldy dungeon, is where I feel best. Every time I open a beer, sit down at the table and ask her how she is? She toasts me and a piece of meat falls off her cheek. She smiles and worms wriggle between her teeth. Sometimes I don't know if it's just a nightmare, a scary dream. But then she caresses me with her claws and leaves bloody welts on my body. My body goes limp, and I start to believe that one day I'll be an old man screaming at the clouds. Old, dusty thrash metal that gets in your blood! You and all the undead will dance! An album with a dark, cold atmosphere!




about BLOOD FEAST on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Crafting Carnage
02. Ravaging The Loins of Mary
03. Never Will I Die
04. Of Hell
05. Eye Of Glass
06. Outbreak
07. The Preacher
08. Evilution
09. The Chosen


BLOOD FEAST lineup 2024
Adam Tranquilli – guitars/vocals
CJ Scioscia – guitars
Dave Kramer – bass
Adam Kieffer – drums



Recenze/review - 200 STAB WOUNDS - Manual Manic Procedures (2024)


200 STAB WOUNDS - Manual Manic Procedures
CD 2024, Metal Blade Records

for english please scroll down

Když jsem si nechal od své asistentky podat skalpel, ještě jsem netušil, že všichni zemřeme. Mrtvola už nějaký čas ležela v mrazáku a nevykazovala žádné příznaky toho, že je prokletá. Jenže jsem se mýlil. Vedl jsem první řez, od krku, až dolů do břicha. Nejdřív se nic nedělo. Potom se vyhrnul ven smradlavý, černý hnis. Jeden můj kolega pronesl, že tenhle člověk musel být za svého života hodně zlý. Měl pravdu, ve spisech jsme o něm našli spoustu hnusných příběhů. Odložil jsem nástroj a otočil se. Neměl jsem to dělat, někteří dokáží zabíjet i dlouho po své smrti.

Umí to i americká kapela 200 STAB WOUNDS, která se již svým předchozím albem "Slave to the Scalpel" dostala do podvědomí nejen fanoušků žánru. Hrubý, syrový, nekompromisní klasický death metal, ušpiněný zkaženou krví a vlastní invencí. Vítejte v kdysi opuštěné pitevně, ve které se exhumují těla prokletých! 


Je prostým faktem, že spousta starých kapel, které kdysi vydala silná a zásadní alba, je dnes jen již slabým odvarem. Někteří muzikanti stárnou a pochopitelně ztrácejí původní nadšení a odhodlání. Jsem také starý pes, ale stále rád objevuji kapely, jako jsou 200 STAB WOUNDS. O těch lze samozřejmě napsat, že nevymýšlejí nic nového, jen se vezou na vlně, kopírují již tisíckrát slyšené. To je ale jen jeden úhel pohledu. Osobně vnímám novou desku tak, že jí vůbec nic nechybí. Má poctivý, masivní zvuk, hnilobný, smradlavý obal, perfektně natočené klipy. Řekněte mi, co si vlastně může víc fanoušek death metalu přát? Američané totiž ještě navíc umí napsat skvělé motivy, skladby, které vás rozdrtí. Pokud bychom rozebírali jednotlivé postupy, jistě bychom našli spoustu shodných bodů s tvorbou smeček jako CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, SKINLESS,S SUFFOCATION, BRUTALITY. Osobně mi to vůbec nevadí. Každý se u někoho inspiruje a najít v dnešní době absolutní originalitu nejde. Vždy posuzuji album jako celek a musím rovnou dodat, že mě "Manual Manic Procedures" baví, rád se k nahrávce vracím a dokonce ji někdy upřednostňuji ve svém přehrávači před některými slavnějšími kapelami. Muzikantům zde totiž nechybí drive a síla, pověstná temná energie. Správně pochopili ducha starých časů a přidali kus sebe samých. A hlavně, hudba zde řeže tou správnou stranou nože. Bylo pro mě velmi příjemné si nechat prokousnout hrdlo, rozsekat na malé kousky a rozemlít na masokostní moučku. Pokud jste na tom jako já, tak doporučuji přidat hlasitost. Brutální, surový, mokvající death metal! Mršina ve značném stádiu rozkladu!


Asphyx says:

When I had my assistant hand me the scalpel, I didn't know we were all going to die. The corpse had been in the freezer for some time and showed no signs of being cursed. But I was wrong. I made the first incision, from the neck down into the abdomen. Nothing happened at first. Then the stinking, black pus came out. A colleague of mine said that this man must have been very bad in his lifetime. He was right, we found a lot of nasty stories about him in the files. I put down my instrument and turned around. I shouldn't have done that, some people can kill long after they're dead.

The American band 200 STAB WOUNDS can do it, too, who already with their previous album "Slave to the Scalpel" got into the consciousness of not only fans of the genre. Rough, raw, uncompromising classic death metal, stained with corrupted blood and their own inventiveness. Welcome to the once abandoned autopsy room where the bodies of the damned are exhumed! 


It's a simple fact that a lot of old bands that once released strong and essential albums are now just a weak brew. Some musicians are getting older and understandably losing their original enthusiasm and commitment. I'm also an old dog, but I still love discovering bands like 200 STAB WOUNDS. Of course, it can be written about them that they don't invent anything new, they just ride the wave, copying the already heard a thousand times. But this is only one point of view. Personally, I perceive the new album as lacking nothing at all. It has an honest, massive sound, rotten, smelly cover art, perfectly shot videos. Tell me, what more could a death metal fan want? The Americans can also write great themes, songs that will crush you. If we were to analyze the individual processes, we would surely find a lot of similarities with the work of bands like CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, SKINLESS,S SUFFOCATION, BRUTALITY. Personally I don't mind it at all. Everybody is inspired by somebody and it's impossible to find absolute originality nowadays. I always judge an album as a whole and I have to add right away that I enjoy "Manual Manic Procedures", I like to come back to the record and even sometimes prefer it in my player to some more famous bands. The musicians here do not lack drive and power, the proverbial dark energy. They got the spirit of the old times right and added a piece of themselves. And above all, the music here cuts with the right side of the knife. It was very pleasant for me to have my throat bitten out, cut into small pieces and ground into meat and bone meal. If you're like me, I recommend turning up the volume. Brutal, raw, soaking death metal! Carrion in a considerable state of decay!



Tracklist:
01. Hands of Eternity (04:43)
02. Gross Abuse (01:49)
03. Manual Manic Procedures (02:42)
04. Release the Stench (02:30)
05. Led to the Chamber / Liquified (03:09)
06. Flesh from Within (03:10)
07. Defiled Gestation (04:24)
08. Ride the Flatline (feat. Jami Morgan & Code Orange) (02:49)
09. Parricide (04:06)

band:
Steve Buhl: Vocals / Guitar
Raymond MacDonald: Guitar
Ezra Cook: Bass
Owen Pooley: Drums



pondělí 8. července 2024

Recenze/review - COMMANDER - Angstridden (2024)


COMMANDER - Angstridden
CD 2024, MDD Records

for english please scroll down

Hluboko v podzemí, v kdysi opuštěné továrně na zbraně, které zabíjely po celém světě, stále hoří oheň. Používána je ta nejkvalitnější ocel, vše je špinavé, smradlavé. Velmi často zde umírají lidé, všichni ti odsouzení na smrt, prokletí, se stávají démony, aby i po své smrti seděli u ohně a hlídali kvalitu. Zde, na druhé straně světa, ve starém záhrobí, jsou tvořeny ty nejlepší death metalové desky. Podepisuji vám vlastní krví, že nové album od legendárních německých tmářů COMMANDER, vám vyrve srdce z těla a donutí vás jej sníst. Melodie, surové riffy, touha ničit hudbou. Všechno tohle na jejich novince naleznete a ještě spoustu dalšího.

Mám rád, když mě album chytí, vytře se mnou podlahu, klekne si na mě a nemůžu dýchat. Poctivý smrtící kov musí mít tlak a spoustu poctivé energie. Tohle jsou věci, které se nedají naučit, musíte je mít v sobě, musíte věřit v peklo i smrt. COMMANDER se vrátili ve skvělé formě. Rozdrtí vás na prach.


Kapela působila na scéně v letech 1999 - 2012, potom přerušila svoji činnost, aby se vrátila a způsobila nám další zástavu srdce. Jedná se o starý poctivý death metal, se spoustou zajímavých momentů. Líbí se mi, že pánové dokáží vytvořit velmi podmanivou a návykovou atmosféru i silné melodie. Musím se zastavit na chvilku u zvuku. Nahrávku jsem pouštěl na aparatuře s velkými a silnými reproduktory a připadal jsme si, jako bych stál čelem proti tsunami. Velmi syrový, dunivý a masivní (Michael Kraxenberger - producer, recording). Zároveň dobře čitelný. Takhle to mám rád! Povedl se i zelený obal, pod kterým je podepsán Kumislizer Artwork. Zkrátka a dobře, kapela si dala na formální věci velký pozor a vy si tak můžete vychutnat spoustu morbidních nápadů, chorobného a mocného vokálu a drsných bicích. Jako celek jsou potom COMMANDER jako tank, který před sebou hrne hromadu špíny,  hnisu a prašivých kostí. Ten tlak, energie, vše smíchané s chladem a tmou, tvoří dohromady celek, který se vám usadí v hlavě a nebudete je schopni vyhnat. Je to tak, k nahrávce jsem se rád a často vracel, stala se mojí součástí. "Angstridden" je albem, které napsali a složili zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Pokud máte rádi smečky jako BOLT THROWER, DESULTORY, GRAVE, JUNGLE ROT, neváhejte ani chvilku. Tahle deska je vybroušená k dokonalosti a roztrhá vás na kusy. Hluboko v podzemí, v kdysi opuštěné továrně na zbraně, které zabíjely po celém světě, stále hoří oheň. Velmi často zde umírají lidé, všichni ti odsouzení na smrt, prokletí, se stávají démony, aby i po své smrti seděli u ohně a hlídali kvalitu. Surový, masakrující death metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Buldozer, který nezná slitování!


Asphyx says:

Deep underground, a fire still burns in a once-abandoned factory that made weapons that killed around the world. They use the finest steel, everything is dirty, smelly. Very often people die here, all those doomed to die, cursed, become demons to sit by the fire and guard the quality even after their death. Here, on the other side of the world, in the old beyond, the best death metal records are made. I sign with my own blood that the new album from legendary German darkies COMMANDER will rip your heart out and make you eat it. The melodies, the raw riffs, the desire to destroy with music. You'll find all that and more on their new album.

I love it when an album grabs me, wipes the floor with me, kneels on me and I can't breathe. Honest death metal has to have pressure and a lot of honest energy. These are things that can't be taught, you have to have it in you, you have to believe in hell and death. COMMANDER are back in fine form. They'll crush you to dust.


The band was on the scene from 1999 to 2012, then went on hiatus, only to return and give us another cardiac arrest. This is honest old death metal, with a lot of interesting moments. I like that the gentlemen can create a very captivating and addictive atmosphere and strong melodies. I have to stop for a moment at the sound. I played the record on a machine with big and powerful speakers and felt like I was facing a tsunami. Very raw, rumbling and massive (Michael Kraxenberger - producer, recording). At the same time very clear. That's how I like it! The green cover artwork, signed by Kumislizer Artwork, was also a success. By and large, the band paid a lot of attention to formal things and you can enjoy a lot of morbid ideas, sick and powerful vocals and harsh drums. As a whole, COMMANDER are like a tank that throws a pile of dirt, pus and scabby bones in front of you. The pressure, the energy, all mixed with the cold and the darkness, combine to form a whole that will settle in your head and you won't be able to banish it. It's true, I like to come back to the record often, it's become a part of me. "Angstridden" is an album written and composed by experienced musicians who know very well what and how they want to play. If you like bands like BOLT THROWER, DESULTORY, GRAVE, JUNGLE ROT, don't hesitate a moment. This record is polished to perfection and will tear you apart. Deep underground, a fire still burns in the once abandoned factory of weapons that killed all over the world. Very often people die here, all those doomed to die, cursed, become demons to sit by the fire and guard the quality even after their death. Raw, slaughtering death metal, forged from the finest steel! A bulldozer that knows no mercy!




Recenze/review - COMMANDER - Fatalis (The Unbroken Circle) (2018):
https://www.deadlystormzine.com/2018/07/recenzereview-commander-fatalis.html


tracklist:
01. Dawn Of Fear (Intro) 
02. Angstridden 
03. Astrayed 
04. Deviate From Our Vision 
05. Not My War 
06. Worlds Upon Worlds 
07. Scaremongers 
08. Scorched Earth 
09. Vanity Is The Death Of Decency 
10. No Compulsion To Live

band:
DRUMS – FLO PUCHERT
GUITAR/VOCALS – NICK KOLAR
LEADGUITAR – STEFFEN AUGSTEIN
BASS/B-VOCALS – TOBY BRANDL



Recenze/review - ROV – Nihil Novi Sub Sole (2024)


ROV – Nihil Novi Sub Sole
demo 2024, Screwtape Records

for english please scroll down

Staré, dávno opuštěné ruiny. Ohořelé kříže, zničený oltář. Pach zkaženého masa, který nevyprchal ani po dlouhých letech. Lidé zapomínají a málokdo už ví, co se zde tenkrát stalo. Přehrabuji se ve starých spisech a čtu si příběhy plné smrti a utrpení. Jakoby byl do stěn otištěn nářek obětí. Víra je dávno mrtvá, přežívá jenom hudba. Ta je pro nás jediným vykoupením. Jsem starým archivářem, který stále rád nahlíží do plesnivých kobek. Objevuji v nich nahrávky, které vytahuji na světlo. Otřu z nich prach, odstraním pavučiny a pouštím je do ticha a temnoty.

Domů mi přišlo na recenzi nové demo od kapely ROV. Kazeta a CD, obojí s černobílým obalem, jak to mám stále nejraději. A tak jsem zase jednou neseděl u reproduktorů ve svém pokoji, ale toulal jsem se mezi ruinami starého kostela. Hned vedle malého hřbitova, kde na náhrobcích sedělo hejno krkavců. Čekali na první riff, na melodii a kus syrového masa. Bylo na čase nakrmit je, démony, i samotného ďábla. Zapínám play a ven vylezou krvelační červi, co touží po zkaženém mase. A také jej dostávají, v podobě mého nebohého těla. Tahle smečka vás totiž pohřbí svojí hudbou zaživa a udělá to velmi elegantně a surově. 



Demonahrávka je určena všem, kteří jsou na tom jako já. Starým hrobníkům, co si stále rádi čtou nápisy na náhrobcích, patologům, kteří již viděli tolik smrti a utrpení, že potřebují její další dávku. Trávíte své volno často v záhrobí, v katakombách, posloucháte prašivý shnilý death metal, krví nasáklý doom a oceníte i s chutí pradávný chlad black metalu? Potom ochutnejte i "Nihil Novi Sub Sole". Myslím, že vám přijde k chuti. Je to staroškolské, včetně morbidního, zastřeného zvuku, ručně malovaného obalu. Hluboký underground, chcete-li, pro který musíte mít slabost. Což moje maličkost má a pokud jste na tom stejně jako já, neváhejte ani chvilku a objednávejte. Počet kusů je samozřejmě omezený. Vše je divoké, neurvalé, primitivní. Volně inspirované prvními nahrávkami CIANIDE nebo WINTER. Ochutnávejte opatrně, mohli byste se zadusit vlastní krví. Povedl se i zvuk, který je hutný, masivní a tak akorát čitelný. 

"Nihil Novi Sub Sole" lze volně přeložit jako - "Nic nového pod sluncem, všechno tady už bylo". V případě této kapely tato definice přesně vyjadřuje i to, co se na demu odehrává. Pánové vzali staré, shnilé death, black a doom metalové mršiny, exhumovali je a opatřili vlastními nápady a invencí. Jasně, vše je staré, již v mnoha podobách slyšené, ale zároveň stále velmi návykové a přitažlivé. Jen se to musí umět zahrát a to ROV umějí. 

Chtělo by to nějaký verdikt na závěr, co myslíte? V ROV hrají zkušení muzikanti ((ZMARCHROB, MARBUEL, AGMEN, TYRANIZER), kteří přesně ví, kam a jak směřovat. Jejich prvotina je jako výlet v čase do osmdesátých a devadesátých let minulého století. Osobně oceňuji, že se pánové nenechali strhnout dnešním trendem obyčejných kopií starých časů bez duše. Naopak, demo 2024 je kusem shnilého masa, které vám kapela hodí do ksichtu. Je jen na vás, jestli se zalknete nebo si pochutnáte. Já bych si dal rád klidně další porci. 

Staré, dávno opuštěné ruiny. Ohořelé kříže, zničený oltář. Pach zkaženého masa, který nevyprchal ani po dlouhých letech. Mrtvolný, hnilobný doom death black metal s prašivou patinou! Exhumace mršiny ve značném stádiu rozkladu!


Asphyx says:

Old, long-abandoned ruins. Charred crosses, a ruined altar. The smell of rotten meat that hasn't faded even after many years. People forget and few know what happened here then. I dig through old writings and read stories of death and suffering. It's as if the lamentations of the victims have been imprinted on the walls. Faith is long dead, only music survives. It is our only redemption. I'm an old archivist who still likes to peer into musty dungeons. I discover recordings that I bring to light. I dust them off, remove the cobwebs and release them into the silence and darkness.

A new demo from the band ROV came home for me to review. A cassette and a CD, both with black and white cover art, as I still prefer. And so once again I was not sitting at the speakers in my room, but wandering among the ruins of an old church. Next to a small graveyard where a flock of ravens sat on gravestones. Waiting for the first riff, the melody and a piece of raw meat. It was time to feed them, the demons, and the devil himself. I turn on the play, and out come the blood-sucking worms, hungry for rotten flesh. And they're getting it, in the form of my poor body. This pack will bury you alive with their music, and they'll do it very elegantly and brutally.



The demo is for everyone who is like me. Old gravediggers who still like to read the inscriptions on tombstones, pathologists who have seen so much death and suffering that they need another dose of it. Do you often spend your free time in the grave, in the catacombs, listening to dusty rotten death metal, blood soaked doom and do you also appreciate the ancient coldness of black metal with gusto? Then try "Nihil Novi Sub Sole". I think you will like it. It's old school, including the morbid, obscured sound, hand-painted cover art. Deep underground, if you will, which you must have a soft spot for. Which my little one has, and if you're in the same boat as me, don't hesitate a moment to order. There are, of course, a limited number of pieces. Everything is wild, untamed, primitive. Loosely inspired by the first CIANIDE or WINTER records. Taste carefully, you might choke on your own blood. The sound is thick, massive and just audible.

"Nihil Novi Sub Sole" can be loosely translated as - "Nothing new under the sun, everything has been here before". In the case of this band, this definition also accurately describes what is happening on the demo. The gentlemen have taken the old, rotten death, black and doom metal carcasses, exhumed them and added their own ideas and inventiveness. Sure, it's all old, heard in many forms, but still very addictive and appealing at the same time. You just have to know how to play it, and that's what ROV do.

It would take a verdict at the end, what do you think? ROV features experienced musicians ((ZMARCHROB, MARBUEL, AGMEN, TYRANIZER) who know exactly where and how to go. Their first album is like a trip back in time to the 80s and 90s. Personally, I appreciate that the gentlemen didn't get carried away by today's trend of ordinary copies of the old times without soul. On the contrary, the 2024 demo is a piece of rotten meat that the band throws in your face. It's up to you whether to cry or enjoy it. I'd love to have another helping.

Old, long-abandoned ruins. Burnt crosses, a ruined altar. The smell of rotten meat that hasn't faded even after all these years. Dead, rotten doom death black metal with a grimy patina! Exhumation of carrion in a considerable stage of decomposition!




band:
Petr "Skalp" Skala
Zmarchrob (Zmarchrob, Marbuel)
Michael (Agmen, Tyranizer, ex-Maniac Butcher)


neděle 7. července 2024

Recenze/review - APOSENTO - No Safe Haven (2024)


APOSENTO - No Safe Haven
CD 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Na stěnách visí zohavená těla. Slyším tichý šepot nemrtvých. Oběti inkvizice, uložené ve staré kobce. Bylo na čase provést exhumaci. Otevírám rezavé dveře a nasávám pach kruté smrti. Na oltáři je stále zaschlá krev. Nad vchodem je nápis APOSENTO. Starý, surový, prašivý death metal ve své krystalické podobě. Zazní první riff a mrtvolám začne odpadávat maso od kostí. Některé, ty které byly opravdu prokleté, se postupně probouzejí a touží po další skladbě. 

Je to další z obřadů, z pradávných death metalových rituálů, ke kterému se budu rád a často vracet. Kapela totiž hraje přesně takovým tím temným, chladným a morbidním způsobem, jak to mám nejraději. Jakoby neuběhla spousta let, jakoby se stále nepohřbívalo do země. Kapela je stále silná ve svých základech a nadále rozvíjí svůj styl k dokonalosti. Letošní album "No Safe Haven" vám vypálí cejch v hlavě. Je po okraj narvané opravdovým rouháním. Smrt je velmi blízko!


APOSENTO byli založeni v roce 1990 na severu Španělska, ve městě Logroño. Není tedy divu, že máme tu čest se smečkou, která hraje poctivě, upřímně, od srdce. Stále lze v jejich hudbě vystopovat ducha starých časů. Songy jsou i na nové desce velmi živočišně, neurvalé, drásající. Pokud jste vyrůstali na zásadních albem od kapel jako SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, SINISTER, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, MASSACRE. Španělé si vybrousili svůj styl k dokonalosti. Přesně vědí, co a jak chtějí hrát, jaký chtějí mít zvuk (Dan Díez - recording, Davide Billia - mixing), jaký obal má přitahovat pozornost (Naroa Etxebarria). Zkrátka a dobře, i letos se jedná o materiál od zkušených matadorů, kteří vás pověsí na zeď. Rozdrtí vaše klouby tlakem, provedou elegantní trepanaci lebky svými melodiemi. Poslouchat "No Safe Haven" je jako se procházet po dávno opuštěných pohřebištích. Některé hroby jsou mělké a kosti v nich se kývají do rytmu. Nemrtví moc dobře vědí, co je dobré, u death metalu to platí na sto procent. Není tedy divu, že mi letošní nahrávku doporučili. Každé setkání tak pro mě není jen obyčejným pouštěním hudby, ale spíše soukromým rituálem, který si neskutečně užívám. Pomalu stárnu, jednou se rozpadnu v prach. Stanu se démonem a jedno vím jistě. Podobné desky si budu rvát do hlavy i na onom světě. Dnešní doba je divná a potřebuji své jistoty, katakomby, do kterých se mohu vracet a užívat si hudbu. APOSENTO mi dodali opět smrtící kov prvotřídní kvality. Navíc, a to určitě ocení všichni pamětníci, Carlos García je zpět za mikrofonem. Nezbývá než přidat hlasitost a zapálit ohně! Okultní, mokvající, surový death metal ze starých kobek, který vás roztrhá na kusy! Hroby prokletých se otvírají!


Asphyx says:

There are mutilated bodies hanging on the walls. I hear the low whispers of the undead. Victims of the Inquisition, stored in an old dungeon. It was time for an exhumation. I open the rusted door and inhale the smell of cruel death. The blood still dries on the altar. Above the entrance is the sign APOSENTO. Old, raw, dusty death metal in its crystalline form. The first riff hits and the flesh starts falling off the bones of the corpses. Some, the ones that were really cursed, gradually wake up and long for the next song.

It's another ritual, one of the ancient death metal rituals that I will return to often. For the band plays in exactly the kind of dark, cold and morbid way I like best. As if many years hadn't passed, as if they weren't still burying themselves in the ground. The band is still strong in its fundamentals and continues to develop its style to perfection. This year's album "No Safe Haven" will burn a mark in your head. It's packed to the brim with real blasphemy. Death is very close!


APOSENTO was founded in 1990 in the north of Spain, in the city of Logroño. It is not surprising that we have a pack that plays honestly, sincerely, from the heart. You can still trace the spirit of the old days in their music. The songs on the new album are also very animalistic, uncouth, tearing. If you grew up on essential albums from bands like SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, SINISTER, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, MASSACRE. The Spaniards have honed their style to perfection. They know exactly what they want to play and how they want to play it, what sound they want to have (Dan Díez - recording, Davide Billia - mixing), what cover to attract attention (Naroa Etxebarria). In short, again this year, this is material from experienced matadors who will hang you on the wall. They will crush your knuckles with pressure, perform an elegant trepanation of your skull with their melodies. Listening to "No Safe Haven" is like walking through a long-abandoned burial ground. Some graves are shallow and the bones within sway to the rhythm. The undead know very well what is good, in death metal this is 100% true. No wonder they recommended this year's record to me. So every meeting is not just a simple music playing for me, but rather a private ritual that I enjoy immensely. I'm slowly getting older, one day I'll crumble into dust. I will become a demon, and one thing I know for sure. I'll be banging records like this in my head in the next world. These are strange times and I need my certainties, my catacombs to return to and enjoy the music. APOSENTO have once again supplied me with lethal metal of top quality. Moreover, and this will surely be appreciated by all those who remember, Carlos García is back behind the microphone. Nothing to do but turn up the volume and light the fires! Occult, swamping, raw death metal from the old dungeons that will tear you apart! The graves of the damned are opening!




about APOSENTO on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
No Safe Haven
Tortured and Abused
Uncertain Death
A Texas Funeral
The Bad Seed
Where Darkness Reigns
Let it Bleed
The Devil's Bargain
As Your Life Ends
Parásitos

Line-up:
Carlos García: Vocals
Manolo Sáez: Guitars
Manu Reyes: Guitars
Pablo Vázquez: Bass
Raúl Ceballos: Drums

Recording Info:Recording Studio: Rock Lab Studios
Producer: Dan Díez (Tierra Santa)
Mixing and Mastering: Davide Billia at MK2 Studios in Italy



TWITTER