DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 7. července 2024

Recenze/review - GRAVE HERESY - Incineration Victory (2024)


GRAVE HERESY - Incineration Victory
CD 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Ne, tohle není umělý hororový snímek. Tady se jedná o surovou a hnusnou realitu. Žádné krásné a sexy zombie. Naopak, všichni jsou oškliví a zlí. Navenek působí samozřejmě jako milí lidé, ale mají svá temná zákoutí. Svoje sklepy, ve kterých mučí, znásilňují a podřezávají. Vždy mě fascinuje, když je někdo takový odhalen. Takový milý chlápek, rodinný typ. Po večerech má ale podivného koníčka. Řeže skalpelem do kůže, rád se dívá do vyděšených očí, líbí se mu utrpení a bolest. 

Stejný rozdíl jako mezi hororem a realitou lze vypozorovat i u debutového alba švédských maniaků GRAVE HERESY. Jestliže jsou současné lesklé časopisy plné pozérů a muzikantů bez vize i talentu, tak potom je hudba těchto šílených Švédů pravým opakem. Nastaveným hnusným zrcadlem. Proříznutou tepnou, ze které vytéká čerstvá krev. Hnijící mrtvolou u cesty, která již značně zapáchá. Máte rádi extrémní death metal? Nepřehledný, komplikovaný, jdoucí za hranu? Potom jste zde správně. 


Nevím, jestli jste měli někdy tu čest asistovat u pitvy, ale věřte mi, že to nemá nic společného se scénkami v televizi. Chybí tam ten smrad, mokvající tkáně, praskající kosti. Když tohle všechno vezmete, hodíte do mlýnu na maso a okořeníte sírou, tak dostanete velmi morbidní a syrový zážitek. S novým albem "Incineration Victory" je to velmi podobné. Zpočátku vám bude připadat jako lavina, tsunami, ale časem, když mu dáte trošku času, začne na povrch vylézat spousta zajímavých momentů. Budete se dívat do tmy a modlit se, aby už konečně přišel, ten, který vás před několika hodinami zavřel do sklepa. Po stěnách stéká hnis. Krysy tančí v šílených rytmech a z reproduktorů zní tohle album. A to tak nahlas, že vám popraskají ušní bubínky. Pokud máte rádi kapely jako TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, DIOCLETIAN, IMPETUOUS RITUAL, DEATHSPELL OMEGA a další podobné démony, kteří rádi experimentují s hlukem, špinavostí a zkaženým masem, pak jste zde správně. Nová deska určitě není pro každého. Někomu bude připadat ohavná, hnusná a prašivá. Tak je to také správně. Tady se také nejedná o žádné pozéry, ale o kapelu, která ráda a často překračuje hranice. Budete smeteni masivní zvukovou vlnou, budete se chytat za hlavu a budete se bát, aby vám nepukla lebka. Ten tlak, energie a síla jsou obrovské. Ne, tohle není umělý hororový snímek. Tady se jedná o surovou a hnusnou realitu. Žádné krásné a sexy zombie. Naopak, všichni jsou oškliví a zlí. Navenek působí samozřejmě jako milí lidé, ale mají svá temná zákoutí. Svoje sklepy, ve kterých mučí, znásilňují a podřezávají. Nihilistický, infernální, blasfemický black death metal z těch nejsmradlavějších kobek! Hniloba, špína a smrt!


Asphyx says:

No, this is not a faux horror movie. This is raw and ugly reality. No beautiful, sexy zombies. On the contrary, they're all ugly and evil. On the outside, of course, they seem like nice people, but they have their dark corners. Their basements, where they torture, rape and slash. I'm always fascinated when someone like that is exposed. Such a nice guy, family man. But he has a strange hobby in the evenings. He likes to cut into skin with a scalpel, he likes to look into terrified eyes, he likes suffering and pain. 

The same difference between horror and reality can be seen in the debut album of Swedish maniacs GRAVE HERESY. If the current glossy magazines are full of posers and musicians without vision and talent, then the music of these crazy Swedes is the opposite. An ugly mirror. A cut artery from which fresh blood flows. A rotting corpse by the side of the road that already smells bad. Do you like extreme death metal? Messy, complicated, over the edge? Then you've come to the right place. 


I don't know if you've ever had the privilege of assisting in an autopsy, but believe me, it has nothing to do with the skits on TV. It's missing the smell, the swelling tissue, the cracking bones. You take all that, throw it in a meat grinder and spice it up with sulphur, and you get a very morbid and raw experience. It's very similar with the new album "Incineration Victory". At first it will feel like an avalanche, a tsunami, but over time, if you give it a little time, a lot of interesting moments will start to surface. You'll be looking into the darkness and praying that the one that locked you in the basement a few hours ago will finally come. There's pus dripping down the walls. The rats dance to crazy rhythms and this album blares from the speakers. And it's so loud, it'll pop your eardrums. If you like bands like TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, DIOCLETIAN, IMPETUOUS RITUAL, DEATHSPELL OMEGA and other such demons who like to experiment with noise, filth and rotten flesh, then you've come to the right place. The new album is definitely not for everyone. Some will find it vile, filthy and dusty. That's right, too. This is no posers here either, but a band that likes to cross boundaries often. You'll be swept away by a massive sound wave, clutching your head and fearing your skull might crack. The pressure, the energy and the power are immense. No, this is not a faux horror movie. This is raw and ugly reality. No beautiful and sexy zombies. On the contrary, they're all ugly and evil. On the outside, of course, they seem like nice people, but they have their dark corners. Their basements, where they torture, rape and slash. Nihilistic, infernal, blasphemous black death metal from the stinkiest of dungeons! Rot, filth and death!


Tracklist:
01. Intro - Sarmat Dawn 
02. Attenuating The Flesh Treshold 
03. Christ Unpermanence (Attrition Hammer Of Anti) 
04. Onset Of Hexakosioihexekontahexaphilic Conquest 
05. Incineration Victory 
06. Ageless Onslaught 
07. Mass Death Proclamation 
08. Summoning Of Sulphurist Hordes 
09. Warhead Worship

Line-up:
Vengeful Hate Vomiter and Weaponized Apostasy • Vomits, Haubitzer
Barbed Garrote Operator • Chain Saw
Thermonuclear Incantations Ritual Master • Bone Saw
Ox, Anonymous Undeity of Corpse Incineration • Subterranian Supression

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý čtvrtý - Vlkodlaci číhají ve tmě


Příběh čtyř stý šedesátý čtvrtý - Vlkodlaci číhají ve tmě

Tentokrát jsme to vzali trošku jinudy. Otravovala nás dlouhá cesta autobusem, tak jsme zvolili sice ještě delší, ale pohodlnější vlakem. Z Prahy jedeme přes Turnov do Tanvaldu. Je to hodně veselé, protože s námi jedou nějací mladí trampové, kteří s sebou mají pivo, rum a spoustu dobrot. Ihned se dáme do řeči a já jim trošku závidím, že budou celý víkend v lesích. Jen si dejte pozor na vlky, loučíme se a naposledy si zavdáme. Je už tma, když dorazíme do studené chalupy. Zatopím a ještě dlouho klepeme kosu pod peřinou. Přitulíme se, ale oba máme husí kůži. Přesto nebo možná právě proto je nám najednou moc fajn. Vyběhne na záchod a když se vrátí, tak má na tváři vyděšený výraz. Slyšel si to? Co? No, ty děsivý skřeky. Jen mávnu rukou. Občas přijde na zahradu srnec, někdy tu loví jestřáb. Jsi na horách, má milá, netřeba mít strach. Navíc jsem tu já, slavný lovec a ochránce. Schoulí se ke mě a já si připadám jako vládce jeskyně. 

Probudím se k ránu a jdu taky na záchod. Přehodím jí přes zadek peřinu, aby mi nenastydla. Pohladím jí po vlasech. Je tak nevinná, když spí. Něco zavrní ze spaní a tak raději svítím baterkou mimo její zorné pole. Když bych ji probudil, byla by naštvaná. Celý život ráda spí. Možná právě proto je tak usměvavá. Vylezu na chodbu a je tam snad pět stupňů. Zapleskám nohama o podlahu. Studí to, hergot, zapomněl jsem bačkory. Pak mi hlavou projede hrozný výkřik. Jakoby někoho vraždili. Bylo to zvíře? Nebo snad člověk. Nevím, ale otevřu pomalu dveře ven. Vezmu si sekyru, člověk nikdy neví. Je mlha a takové to divné světlo od měsíce, které se nemůže pořádně projevit. Překvapí mě, že je venku větší teplo než uvnitř. Vydám se kousek po cestě, našlapuji velmi pomalu, protože kdyby něco, nechci být překvapený. Krve by se ve mě nedořezal, když vylétne z křoví nějaký pták. Uff. Jdu dál, opatrně, jsem na lovu. Alespoň tak si připadám. 

Nahoře na kopci se něco pohnulo. Mžourám, nemám brýle, ale na dálku vidím vcelku dobře. Potom spatřím oči. Žhnoucí a plamenné. Jsou plné nenávisti a vzteku. Alespoň tak mi to připadá. Vypadá jako vlk, ale klidně by to mohl být velký černý pes. Vycení na mě zuby. Sevřu v rukou pevně sekyru a vzpomenu si na všechno, co jsem kdy o psech a vlcích četl. Je to šelma, možná zdivočelá. Zapřu nohy a připravím se. Možná prohraju, ale nedám se snadno. Prolétne mi hlavou, jestli jsem zavřel dveře do chalupy. Rychle se ohlédnu, jsou opravdu dokořán. Couvat bych ale neměl, pamatuju si, že bych tím dal najevo, že jsem prohrál, že se bojím. Raději zařvu. Nadávám mu, jsem jako zvíře. Zvedne hlavu, zavyje hodně hlasitě a nelidsky, bestiálně. Podívá se jako ve filmech k nebi a zmizí. Jdu pomalu domů a připadám si, jako bych s ním opravdu bojoval. Usnu a ráno nevím, jestli to byl sen nebo pravda. O realitě nás přesvědčí soused, který jde ráno venčit svého psa a nalezne kousek nad chalupami roztrhanou srnu. 

Vyprávím u čaje všechno blondýně a vidím na ní, že se trošku bojí. Utěšuju ji a uhasnou nám kvůli tomu kamna. Už je necháme, dnes jedeme s Vencou a Petrou do Liberce. Bude punk, jak už bývá dobrým zvykem. Sejdeme přes hřebeny dolů k přehradě. Máme tu sraz v hospodě. Cestou se ale pořád ohlížíme, lekáme se každého psa za plotem. Ale dorazíme v pořádku a kdybyste nás viděli, měli byste také radost. Tohle jsou praví kamarádi. Objímáme se, ihned navážeme tam, kde jsme minule přestali. Petra se léčí nově s neplodností a má to výsledky. Ihned si na to připijeme, protože dobří přátelé se svěřují s problémy. Nepotřebujeme psychology ani psychiatry. Jednak se k nim tenkrát tolik nechodilo a hlavně se vždycky ze všeho vykecáme. Uleví se nám. Hrozně rád bych se sem přestěhoval a pracoval tady. Nějak cítím, že jsou zde moje kořeny. Kdysi jsem je míval v Boleslavi, to ještě v dobách naší první i druhé party. Ale to už je tak dávno pryč, přijde mi. Přitom je to jen pár let. Pomalu dopijeme a jdeme se podívat na byt, který naši kamarádi obývají. Pomalu jej rekonstruují a my je chválíme. Jednou bychom chtěli také něco takového. Díváme se na přehradu a já všem vyprávím o psovi, který mohl být vlkem. Takhle za světla je to docela veselá příhoda. 

Holky si zalezou do koupelny, štěbetají tam a líčí se na večer. Hezky punkově. My mezitím vedeme vážnější řeči, máme dlouhý kouř a rozebíráme muziku. Venca pořád kupuje nové desky a tak se ledacos přiučím. Mám tu i svůj notes, kam si napíšu pár jmen. Když jsou dámy za krásné, pochválíme je, dostaneme za to hubičky a vydáme se na tramvaj. Jedeme a je na nás všech vidět, že je nám spolu opravdu dobře. Vzduchem létají vtípky, jsme plni energie a naše srdce jsou otevřená. Chtěl bych zase všechno zakonzervovat a uchovat si na černé časy, které nakonec vždycky přijdou. Hlavou mi probleskne návštěva doma v Boleslavi, kdy jsem našel otce před dveřmi. Ležel na rohožce a když jsem jej obrátil, měl vyvrácený pohled. Nejdřív jsem si myslel, že je mrtvý, ale nebyl. Jen totálně na mol. Oklepu se, nechci kazit náladu. Myslím raději na včerejší muchlování ve studených peřinách. Blondýnka mi to pozná na očích, ona to vždycky vycítí. Usměje se na mě a mě zahřeje u srdce. Mám tě moc rád, křičím v ulicích Liberce, když jdeme městem. 

Zalezeme zase do hospody. Klub je takový malý sklep, jen v něm pouze pár krků. A tak sedíme a kecáme až do večera. Koncert proběhne v klasickém stylu. Pár ožralých, kapely průměrné, ale nasazení jim nechybí. Vůbec mi to nevadí, jde mi hlavně o prostředí, o pohodové lidi, o nová přátelství. Když si na to vzpomenu, tak je mi tak nějak hezky, všechno bylo takové opravdové, ne jako like na facebooku. Ihned jste reálně viděli, jak ten člověk voní, jak se tváří a podle tónu hlasu jste poznali, jestli to myslí vážně a nebo ne. Mohli jste si tak lépe vybírat. Některé kamarádství vydrželo dodnes. Všechno bylo víc ohlodané na kost. Opravdové. Někdy na to nostalgicky vzpomínám a stýská se mi. Ale nechme vzpomínání. Dáme si ještě jedno pivko a pak už musíme, protože jede poslední tramvaj. Jenže nejede. Nějaká oprava nebo co. Co teď? Jsou dvě možnosti. Buď někde přečkáme nebo půjdeme pěšky. Volíme druhou možnost.

Když jsme ve městě, tak je to celkem fajn. Sice potkáme dvě partičky značně nalitých cikánů, kteří jsou agresivní, ale nakonec to dopadne dobře. Proběhne jen pár bílých sviní a pak už je klid. Dělám si srandu, že jsem minulou noc málem bojoval s vlkem, že se mnou se nemusí bát. Máme lahev rumu a tak jsem velcí hrdinové. Holky tedy pijou málo a Venca se drží, ale já mám fakt naváto. Do Jablonce nám to trvá docela dlouho, ale nakonec odvedeme Vencu a Petru do bytu. Nabízejí přespání, ale my musíme druhý den do Plzně. Loučíme se a naše křepelky mají v očích slzy. Proč nemůžeme bydlet někde kousek od sebe? Vydáme se zase před kopec. Směrem na Kynast. Chodil jsem tudy snad tisíckrát. Vydrápeme se nahoru na hřebeny a držíme se cesty. Je totiž zase děsná mlha. Najednou mi moje milá zmáčkne ruku tak, že mi málem protrhne nehty ruku. Je to děsný řev. Nelidský, zvrácený a v mnohém připomíná ten ze včerejška. Jen tu sebou nemám nic na obranu. Nevzal jsem si ani nůž, který si normálně beru. Šel jsem nalehko, za zábavou. Teď by se hodil. Jdeme opatrně dál. Vylezeme na další kopec a navrhnu, že půjdeme zkratkou. Mimo hlavní cestu. Jdu první, co kdyby něco. Další výkřik, snad ještě horší než předtím. Zase by se v nás krve nedořezal.

Pak ho uvidíme. Je snad ještě větší než včera. Černý se žhnoucíma očima. Dívá se na nás a my máme pocit, že nám jeho pohled proniká přímo do mozků. Obejme mě zezadu a pošeptá mi, že se bojí. To já taky, ale nedám to najevo, protože to my chlapi nemůžeme. Najdu u cesty klacek a vezmu ho do ruky. Cítím se trošku silnější, ale ne o moc. Zavyje a zároveň uslyšíme třetí hrozný výkřik. Blondýnka se klepe strachem. Chytím ji pevněji za ruku a vydáme se k chalupě. Sleduje nás celou cestu, naklání na stranu hlavu, jako to dělávají psi, když jsou něčím zaujatí. Jen přijď, rozsekám tě, povzbuzuji se. Pomalu dojdeme ke dveřím. Zamknu na všechny západy a naposledy se napijeme rumu. Neboj se, za chvilku svítá. Tu noc nespíme, ani netopíme. Jen se choulíme v křesle. Co to bylo za děsivý výkřiky? Třeba loví ve smečce. Nějaká další srna? Nevím a pomalu se uklidníme. Na chvilku mi usne v náručí. Ale její spánek je velmi neklidný.

Když slunce rozežene mlhu, je vše ihned v pohodě. Trošku se povzbuzujeme různými hláškami. Nevydrží nám to ale moc dlouho. Nasedneme do autobusu a tam z rádia slyšíme hlášení policie, že v jednom domě, kolem kterého jsme šli včera v noci, rozsekal manžel svoji manželku sekyrou. Našel ji s milencem. Potom utekl a našli ho nahoře na kopci oběšeného. Nechal dopis na rozloučenou. Podíváme se na sebe a je nám šíleně. Jakoby se nás dotklo samotné zlo. Do Prahy nemluvíme. Jdeme jako vždy na jedno. Podívá se na mě svýma krásnýma modrýma očima. Vidím na tobě, že ti to taky vrtá hlavou. Kdo nebo co byl ten třetí výkřik? Zabil přeci dva lidi. Ne tři. Nebo ano? Na koleji jdeme do baru a přepínáme programy na televizi. Ale nikde ve zprávách nic není. K vraždám opravdu došlo. Ale ten třetí řev nám zůstává dodnes záhadou. Alespoň se vyřešil ten vlk. Byl to zdivočelý pes, černý vlčák, který trhal v lesích zvířata. Zastřelili ho. Zajímavé je, že loni na podzim, když jsem byl na chalupě hrabat listí, tak jsem viděl podobnou šelmu znovu. Tentokrát ale soused říkal, že vlci se vrátili. Tak nevím. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. července 2024

Recenze/review - FLAMEKEEPER - Flamekeeper (2024)


FLAMEKEEPER - Flamekeeper
CD 2024, Invictus Productions

for english please scroll down

Nemůžeš se nadechnout, padáš po zádech do hlubiny. Tak takové to je, říkáš si, taková je smrt. Žádný poslední soud, ani divocí démoni. Jenom temnota a chlad. Díváš se do tmy a najednou prořízne těžký vzduch první riff. Objeví se oheň, který postupně roste, živí se bolestí a utrpením. Najednou stojíš očištěn a znovuzrozený. Ano, hudba švédských FLAMENKEEPER na mě má velmi zajímavý účinek. Jako bych ji měl zakódovanou hluboko v genech. 

Není divu, s heavy metalem a jeho odrůdami jsem kdysi v mládí začínal. Možná právě proto přistupuji ke každé nové nahrávce opatrně. Tentokrát jsem si otevřel pivo, zhasl všechna světla a postupně přidával hlasitost. Po několika skladbách jsem se začal usmívat. To je ono! Přesně takové album jsem potřeboval. Je majestátní, velmi dobře složené a obsahuje v sobě takovou tu těžko vysvětlitelnou příměs, která se nedá naučit. Metal je zde ukován z té nejlepší oceli. Berte a nebo nechte být. 


Hlavním a jediným členem kapely je Marco Salluzzo, všem dobře známý muzikant z italských black death metalových DEMONANCY. Je podepsán pod veškerou hudbou. Přiznám se vám rovnou, podle mě se jedná o stylově vybroušený drahokam. Zvuk, obal, ale hlavně samotné skladby jsou doslova návykové. Jen si tak jezdit autem, nejlépe při západu slunce. Postupně přidávat hlasitost i rychlost. Nic neřešit, užívat si hudbu samotnou. Kolik takových chvil jste poslední dobou zažili? Jsem už starý pes, který zvedne hlavu pouze v případě, když ho nějaké album doopravdy baví. Na nové desce "Flamekeeper" naleznete potřebný patos, vznešenost, heavy metalový postoj bojovníků. Osobně se mi hrozně líbí, že skladby působí velmi uvěřitelně, opravdově. Žádné zbytečnosti, ale na kost ohlodané melodie, které se vám postupně usadí až v morku kostí. V některých momentech si zavzpomínáme na to nejlepší, co kdysi nahráli třeba takoví MANOWAR, DIO. Marco na tyhle legendy odkazuje, ale dělá to po svém. Celým albem se tak vznáší nejen melancholický náboj, ale samozřejmě i nostalgie. Tady se skládá pocta hudbě jako takové. Marco má velký dar a talent na to, složit chytlavé motivy. A tak mi zase sedmnáct a znovu křičím do tmy. Všechen ten vztek, frustrace, ale i láska k metalu jako takovému, musí ven. Jsem překvapený, nadšený a novou desku doporučuji všem na potkání. Hele, kámo, tak se mi ti dostala do rukou kapela, ze které se zblázníš. Pamatuješ, jak jsme jako mladí sedávali dlouhé hodiny před reproduktory a diskutovali o metalu? Tak přesně do téhle doby FLAMENKEEPER patří. Kurva brácho, tohle je taková krása! Nemůžu se nadechnout, padám po zádech do hlubiny. Tak takové to je, říkám si, taková je smrt. Žádný poslední soud, ani divocí démoni. Jenom temnota a chlad. A tohle album! Heavy metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Cesta je cílem!


Asphyx says:

You can't breathe, you fall on your back into the depths. That's what it's like, you tell yourself, that's what death is like. No last judgment, no wild demons. Just darkness and cold. You stare into the darkness and suddenly the first riff cuts through the heavy air. A fire appears, growing gradually, feeding on pain and suffering. Suddenly you stand purified and reborn. Yes, the music of Swedish FLAMENKEEPER has a very interesting effect on me. It's like it's encoded deep in my genes. 

No wonder, I started with heavy metal and its varieties when I was young. Maybe that's why I approach every new record with caution. This time I opened my beer, turned off all the lights and gradually turned up the volume. After a few songs, I started to smile. This is it! Just the album I needed. It's majestic, very well composed, and has that hard to explain admixture that can't be taught. The metal here is forged from the finest steel. Take it or leave it. 


The main and only member of the band is Marco Salluzzo, well known musician from Italian black death metal DEMONANCY. He is signed to all the music. I'll admit it straight up, in my opinion this is a stylistically polished gem. The sound, the cover art, but most importantly the songs themselves are literally addictive. Just take a car ride, preferably at sunset. Gradually increase the volume and speed. Don't worry about anything, just enjoy the music itself. How many of those moments have you had lately? I'm an old dog who only lifts his head when he really enjoys an album. On the new album "Flamekeeper" you will find the necessary pathos, nobility, heavy metal warrior attitude. Personally, I really like the fact that the songs feel very believable, real. No uselessness, but bone-biting melodies that gradually settle in your bones. In some moments we remember the best of what MANOWAR, DIO, for example, used to record. Marco refers to these legends, but he does it in his own way. Thus, not only a melancholic charge floats through the whole album, but of course also nostalgia. Here is a tribute to music itself. Marco has a great gift and talent for composing catchy themes. And so I'm seventeen again and I'm screaming into the darkness. All the anger, frustration, but also the love of metal itself, has to come out. I'm surprised, thrilled and I recommend the new album to everyone I meet. Hey, dude, I got my hands on a band that's gonna drive you crazy. Remember when we were young and we used to sit in front of the speakers for hours and discuss metal? That's exactly when FLAMENKEEPER belongs. Fuck, bro, this is so beautiful! I can't breathe, I'm falling on my back into the deep. That's what it's like, I think, that's what death is like. No last judgement, no wild demons. Just darkness and cold. And this album! Heavy metal, forged from the finest steel! The journey is the destination!


tracklist:
1. New Wild World 03:59
2. Flamekeeper 03:11
3. The Golden Spark 02:57
4. Raise the Banner 03:10
5. Stray Yet Still Free 03:38
6. Us and Them (The Song of the Voiceless) 03:26
7. Death, You'll Tremble to Take Me 03:22
8. As One with Light 03:16
9. The Roads of Rome

pátek 5. července 2024

Recenze/review - CODEX MORTIS - Tales of Woe (2024)


CODEX MORTIS - Tales of Woe
CD 2024, Black Lion Records

for english please scroll down

Nikdy si nevěděl, kdy přijde. Občas se se objevil ve stínu, někdy se vkradl do tvých snů. Tvoje kůže měla barvu sněhu a z krví ti tekla krev. Lidé o tobě říkali, že si prokletý. Pomalu si přestával mluvit. Občas tě našli se žiletkou v ruce, jak sedíš na vaně. Někdy ses díval do zrcadla a  viděl si zrůdu. Vypadaly ti postupně všechny vlasy a rozpadal ses v prach. Hnil si zaživa. Rozmlouval si se svým vlastním démonem. A poslouchal si u toho novou desku holandských black death metalistů CODEX MORTIS.

Kapela letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem. Je po okraj narvané chladem, nahrubo nasekanou tmou a šílenstvím démonů. Budete se při poslechu procházet temnými chodbami podzemí, překročíte řeku Styx a skladby se vám jako nějaký zákeřný jed dostanou pomalu do krve. Alespoň v mém případě to platilo. Jsem prokletý!


Album jsem poslouchal již nějaký čas a stalo se mojí součástí. Obdivoval jsem syrový a chladný zvuk (Ronnie Björnström), s chutí jsem se díval na motiv na obalu. Skvělé a velmi zajímavé jsou i texty, které vám opravdu doporučuji prostudovat. Jedná se převážně o historická témata. Zkrátka a jednoduše, pánové i letos odvedli skvělé řemeslo. To by ale nejen v dnešní době bylo málo. CODEX MORTIS vzali klasické black death metalové postupy z devadesátých let minulého století (vliv DISSECTION je opravdu znatelný) a přidali velkou spoustu vlastních nápadů a invence. Novinka nejen že je skvělá po formální stránce, ale hlavně se opravdu dobře poslouchá. Rád a často jsem se zavíral ve svém pokoji. Otevřel jsem si pokaždé okno a díval se na usínající město. Nechával jsem si vyprávět příběhy o starých časech a s hlavou u reproduktoru se kýval spokojeně do rytmu. Holanďané umí napsat dobrý motiv. Pohrávají si s černou atmosférou jako šelma se svojí obětí. Navíc, a to také oceňuji, v sobě obsahují skladby velké množství energie, nahrubo nasekané tmy a mrazu. Nelze jinak, než doporučit všem, kteří nejen že mají rádi tento styl, ale zároveň u hudby přemýšlejí. Některé motivy vylezou na povrch až po nějaké době. Vlastně by se dalo také napsat, že pánové nahráli syrový opus z onoho světa, symfonii bolesti, smrti a temnoty. Nikdy jsem nevěděl, kdy přijde. Občas se objevil ve stínu, někdy se vkradl do mých snů. Moje kůže měla barvu sněhu a z krví mi tekla krev. Lidé o mě říkali, že jsem prokletý. Pomalu jsem přestával mluvit. Občas mě našli se žiletkou v ruce, jak sedím na vaně. Někdy jsem se díval do zrcadla a  viděl zrůdu. Černou krví nasáklý black death metal, u kterého potkáte ty nejděsivější démony! Zlo přichází ze stínu!

Asphyx says:

You never knew when he was coming. Sometimes he appeared in the shadows, sometimes he crept into your dreams. Your skin was the color of snow and your blood ran cold. People said you were cursed. Slowly, you stopped talking. Sometimes they found you with a razor blade in your hand, sitting on the bathtub. Sometimes you'd look in the mirror and see a monster. Gradually all your hair fell out and you crumbled into dust. You rotted alive. You talked to your own demon. And you listened to the new album by Dutch black death metallers CODEX MORTIS.

The band is releasing their second full-length album this year. It's packed to the brim with cold, coarsely chopped darkness and the madness of demons. You'll be walking through dark underground corridors, crossing the River Styx as you listen, and the songs will slowly get into your blood like some insidious poison. At least in my case it did. I'm cursed!


I've been listening to the album for some time now and it has become a part of me. I admired the raw and cool sound (Ronnie Björnström), I looked with relish at the motif on the cover. The lyrics are also great and very interesting, which I really recommend you to study. These are mostly historical topics. In short, the gentlemen have done a great job again this year. But that would not be enough in this day and age. CODEX MORTIS took classic black death metal techniques from the 90s (the influence of DISSECTION is really noticeable) and added a great deal of their own ideas and inventiveness. The new album is not only great formally, but most importantly it is really good to listen to. I liked and often shut myself in my room. I opened the window each time and looked out at the city falling asleep. I would let the stories of the old days come to me, my head bobbing contentedly to the beat with my head by the speaker. The Dutch know how to write a good theme. They toy with the black atmosphere like a beast with its prey. Moreover, and I appreciate this too, the songs contain a great deal of energy, rough-hewn darkness and chill. I can't help but recommend them to anyone who not only likes this style, but also thinks with their music. Some of the themes come out after a while. In fact, one could also write that the gentlemen have recorded a raw opus from the other world, a symphony of pain, death and darkness. I never knew when it would come. Sometimes it appeared in the shadows, sometimes it crept into my dreams. My skin was the color of snow and my blood ran cold. People said I was cursed. Slowly, I stopped talking. Sometimes I was found with a razor blade in my hand, sitting on the bathtub. Sometimes I'd look in the mirror and see a monster. Black blood-soaked black death metal where you meet the most terrifying demons! Evil comes from the shadows!



tracklist:
01. Forsaken 
02. Capricious Disembodied Villain 
03. Chosen 
04. Trenched 
05. Fire Screams And Death 
06. It Dies With Me

band:
Vocals by Dirk Willems
Lyrics by Jos Schilder
Drums by Michiel van der Plicht
Guitars by Arjan van Dune
Bass by Mathieu Westerveld

Mixed and mastered by Ronnie Björnström, Sweden



KNIŽNÍ TIPY - Exorcista – souboj s ďáblem - William P. Blatty (1992)


Exorcista - souboj s ďáblem - William P. Blatty
1992, Baronet

Jestli si to dobře pamatuji, tak mi bylo asi tak dvanáct let. Do té doby jsem měl krásné dětství. Hodné rodiče, bratrance a víkendy a prázdniny na horách. V lesích, se spoustou dobrodružství. Byl jsem jak indián, o kterých jsem tak rád četl. Ve škole mi to šlo a bavilo mě se učit. Spousta kamarádů na sídlišti. Potom se kolem mě začalo ploužit zlo. Pomalu a sebejistě. Nejdřív jsem tomu nevěřil. Vždyť můj otec býval vždycky mým vzorem. Silný chlap z Jizerek, sportovec, který uměl všechno opravit. Co my jsme se spolu nadělali klukovin. Bylo to krásný. Potom jakoby se něco zlomilo, jakoby ho posedlo zlo. Byl jak raněné zvíře. Nevěděl jsem, že za to může alkohol. Netušil jsem nic. Míval jsem strach, když se rodiče hádali. Potom se mi, někdy na vysoké škole, když už jsem věděl, že je prokletý, dostala do rukou kniha od Williama P. Blattyho. Exorcistu jsem ale, asi jako každý, nejdřív viděl jako film Vymítač ďábla. V jednom malém kině v Plzni, ve filmovém klubu. S partou kámošů, se kterými jsme dlouho do noci diskutovali, jak na nás celé dílo působí.

Pátral jsem hned druhý den v knihkupectví, jestli není i nějaká kniha. Našel jsem výtisk z roku 1992. Běžel jsem na kolej a četl si. Nevěděl jsem o světě. V knize je samozřejmě o hodně víc zlých situací, něco zkrátka natočit kamerou nejde. Trvalo mi týden, než jsem se z příběhu alespoň trošku vzpamatoval. A když jsem potom přijel zpátky domů, viděl jsem v očích otce opravdové, hnusné a hlavně reálné zlo. Byly to jen záblesky, záchvěvy, ale temnotu jsem v nich viděl. Bylo jedno, jestli byl namol nebo měl druhý den nervní opici. Do té doby jsem k němu ještě něco málo cítil. Víte, pořád jsem měl v mysli vzpomínky na hezké dětství. Ale teď už mi došlo, že umí být opravdu zlý. Opravdu nám působil bolest. Měli jsme strach. Když jsem se proti němu poprvé postavil, bylo to pro mě šílené. Byl jsem přeci jenom pořád syn, mladej kluk. Ale už jsem se nedokázal dívat na všechnu to ponížení, které všem působil. Psychické týrání je něco hrozného. Nebudu zabíhat do detailů, ale věřte mi, že se to na člověku podepíše. Někdo se z toho nedostane do konce života, bude si připadat prokletý, bude se mu vracet strach i děsivé sny. Stejně jako autor, jsem moc dobře věděl, o čem je ďábel. 

Příběh vám popisovat nebudu, je notoricky známý. Navíc k filmu je hudba, kterou by měl znát každý metalista. Mimo jiné i proto, že ji jako různá intra a vsuvky použila spousta kapel. Pro mě je vlastně dodnes nejdůležitější pocit z celého příběhu. Nevím, jestli existuje posedlost ďáblem, ale pokud ji budeme brát jako připodobnění k tomu, jak dokáží být někteří lidé zlí, je v v knize podstatě dokonale popsána. Jak jinak byste mi dovedli vysvětlit, že je mezi námi tolik jedinců, co opakovaně ubližují dětem, co znásilňují, co mučí. Stačí příležitost nebo prachy. Obchod s lidským masem stále kvete. A máme tu i války v různých částech světa. Hrajeme si na vyspělou civilizaci, co umí operovat na dálku přes půl zeměkoule, umíme létat do vesmíru a technologicky jsme na tom stále lépe a lépe, ale potom zahlédnete záblesk v očích a máte se na pozoru. Někdo umí být okouzlující a pomlouvá vás za rohem. Stačí zpočátku nevinný, ale ošklivý vtip, která se změní v šikanu. V některých momentech jsme stále jen zvířata. Možná právě proto si vždycky hrozně vážím lidí, kteří se dokáží zachovat čestně, hrdě, kteří stále bojují za lepší zítřky. Jen mám poslední dobou pocit, že jsou nějak málo vidět. 

Vymítání ďábla se také může zvrtnout. Hodně záleží, jakého jste také vyznání. Fascinuje mě, jakou sílu má stále mezi populací víra. V některých zemích až takovou, že stále žijí jako před sto lety. Najednou, aniž bych o tom věděl, jsem pro ně Satan já. Jsem tím zlem, které jim vtloukají do hlavy. Je jim jedno, že v Boha nevěřím, je štve, že se neklaním tomu jejich. U nás, v malé české zaprděné kotlině si to tolik neuvědomujeme, ale víra stále hrozně hýbe světem. Pro mě je ale Satan v něčem jiném. V neznalosti, v nepokoře, ve vědomém konání špatných věcí. Jenže tohle jsou záležitosti, které žádný exorcista nezvládne. Já vám nevím, pokaždé, když jsem byl v kostele, tak mi přišli kněží divní. Určitě ne všichni, ale nevěřil jsem jim. Mluvili o bohu a odpuštění, ale přitom mi nedokázali nikdy vysvětlit, proč hodní umírají dříve, proč se stále stává tolik špatných věcí. Je to samozřejmě na diskuzi, ale když ona ve mě tahle knížka i po letech stále vyvolává spoustu otázek. Nehledě na to, že je skvěle napsána a příběh je opravdu velmi silný.

A tak si jen tak žiju a snažím se od své rodiny odhánět zlo. Pro mě osobně je Exorcista hodně zásadní knihou. Samozřejmě i filmem, ale znáte mě, já mám sice kino hodně rád, ale setkání s tímhle starým ohmataným výtiskem je pro mě vždycky větší obřad. Lidi, kteří mají temnotu v očích nezměním. Můžu začít jenom u sebe. Upřímnost a úsměv nejdou ničím nahradit. Stejně jako dobrá kniha. Všimli jste si, že se špatní lidé vůbec neusmívají? Jakoby je uvnitř hlodalo něco shnilého. Možná jsou posedlí, to já nevím. Jistý jsem si akorát s tím, že se k Exorcistovi budu vracet ještě mnohokrát. Je to už klasika, která by měla být ve sbírce každého, kdo rád čte. Pokud jste navíc metalistou, potom je to povinnost. Přeji vám, abyste potkávali co nejméně zla a ať vaše kroky provází dobrá síla. Děkuji za pozornost. Vážím si jí. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vykopávky starobylých hrobek v Iráku končí. Muž, jenž se na nich podílel, ví, že vedle vzácných památek spatřilo světlo světa také zlo od úsvitu věků ohrožující lidstvo. Už jednou se s ním střetl a málem za to zaplatil životem… Strhující příběh plný napětí, mystiky, děsu a tajemství, často považovaný za nejdramatičtější horor všech dob od vydání Draculy Brama Stokera. Stejného úspěchu jako román mezi čtenáři si dobyl i stejnojmenný film u diváků.

Poté, co se během svých studií na univerzitě v Georgetownu doslechl o podivných událostech, k nimž došlo v Marylandu v roce 1949, se William Peter Blatty pustil do psaní díla, které se později stalo jedním z literárních fenoménů druhé poloviny dvacátého století.

Románu Exorcista, který lze bezesporu označit za Blattyho opus magnum, se od prvního vydání v roce 1971 jen ve Spojených státech prodalo více než třináct milionů výtisků a dočkal se překladu do bezpočtu světových jazyků. Jeho úspěch navíc podtrhla i vřele přijatá hollywoodská adaptace Williama Friedkina, která vstoupila do kin o dva roky později a stala se jedním z nejslavnějších filmových hororů všech dob.

O co tedy v příběhu jde? Jsme svědky zvláštního chování dvanáctileté dívky Regan, dcery slavné herečky. V noci se v domě ozývají tajemné zvuky, nábytek se sám od sebe hýbe… a objevují se další a další děsivé jevy, které si nikdo nedokáže vysvětlit. Situace se postupně zhoršuje (pod okny dívčina pokoje je nalezena mrtvola nejlepší přítelkyně její matky), až nakonec zbývá jediná možnost – uchýlit se k exorcismu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 4. července 2024

Recenze/review - WORMED - Omegon (2024)


WORMED - Omegon
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Už je to dávno, kdy se mi zdál tenhle děsivý sen. Vracel jsem se v něm na zničenou planetu. Rozbořené domy, smečky lidí v ulicích, kteří se neštítili ničeho. Radioaktivní smog, ohořelé stromy a prach z kostí, který mi křupal pod nohama. Poslední roky to vypadá, že na podobném scénáři úspěšně pracujeme. Chtělo by to nějakou hudbu, nemyslíte?, aby doplnila dystopické nálady, které se vznášejí kolem jako kruté memento.

WORMED se vracejí s další ze svých vesmírných oper. V pozměněné sestavě nám přinášejí technickou, brutální symfonii, která se ihned stane noční můrou všech fanoušků sci-fi. Dívám se na nebe plné hvězd a moc dobře vím, že mesiáš už asi nikdy nepřijde. Novinka je temným opusem naší budoucnosti. Z ran mi teče černá krev. 

 

Přijde mi, že jsou španělští maniaci letos ještě víc temnější, záhadnější. Jako bych se opravdu díval na invazi chladných strojů. Skladby jsou napsány s jediným účelem - roztrhat vás na kusy. Líbí se mi atmosféra, takový ten mrazivý pocit, který musí zažívat vetřelci dobývající nové světy. Brutalita, disonantní melodie, spousta drásajících momentů. Tohle vše zde naleznete, samozřejmě zabalené v post-apokalyptické atmosféře. "Omegon" je pokračováním příběhu Krigshu, hackera časové osy, zapleteného do manipulace s vesmírnými silami. Tematicky je mi nové album velmi blízké a je velkou pravdou, že texty i příběh Španělé umí napsat vynikající. Klidně by mohly vyjít samostatně jako kniha. Kapela si prošla dlouhým vývojem, od roku 1998, kdy byla založena a rozhodně netrpí nadprodukcí. Každý počin je k dokonalosti vybroušeným drahokamem. Pánové mají jasnou vizi, spoustu nápadů a zároveň působí originálně. Mají vlastní rukopis, i když je jasné, že pro své základy volně čerpali inspiraci u smeček jako DEFEATED SANITY, CRYPTOPSY, MALIGNANCY, DEVOURMENT, DISGORGE, ORIGIN, BEHEADED. U podobně znějících skupin mám někdy problém, že jsou až příliš neosobní, technické a z hudby se vytrácí živočišnost a působí potom dojmem, že již na nástroje nehrají lidé, ale stroje. U WORMED tohle ale neplatí. Ověřil jsem si to i při živém vystoupení (odkaz je dole pod článkem), na kterém znělo vše ještě víc syrově. O formálních věcech, jako je zvuk, obal a produkce, netřeba psát, vše je na vynikající úrovni. Můžete si tak vychutnat hudbu, která se zde bude hrát, až už budeme všichni spáleni na popel. Dystopický, technický brutální death metal, zničující ozvěny z chladných galaxií! Budoucnost se ukrývá ve tmě!


Asphyx says:

It's been a long time since I had this terrifying dream. In it, I was returning to a destroyed planet. Broken houses, packs of people in the streets, afraid of nothing. Radioactive smog, charred trees and bone dust crunching under my feet. In recent years, we seem to have been working successfully on a similar scenario. It would take some music, don't you think, to complement the dystopian moods that hover around like a cruel memento.

WORMED are back with another of their space operas. With a changed line-up, they bring us a technical, brutal symphony that will instantly become a nightmare for all sci-fi fans. I look up at a sky full of stars and know full well that the messiah will probably never come again. This new release is a dark opus of our future. My wounds are bleeding black blood. 


It seems to me that the Spanish maniacs are even darker this year, more mysterious. It's like I'm really watching a cold machine invasion. The songs are written with one purpose - to tear you apart. I like the atmosphere, the kind of chilling feeling that invaders conquering new worlds must experience. Brutality, dissonant melodies, lots of gut-wrenching moments. All of this can be found here, of course, wrapped in a post-apocalyptic atmosphere. "Omegon" is the continuation of the story of Krigshu, a timeline hacker involved in manipulating cosmic forces. Thematically, the new album is very close to my heart, and it is a great truth that the lyrics and story the Spaniards can write are excellent. They could easily be released separately as a book. The band has gone through a long evolution since 1998 when it was founded and certainly doesn't suffer from overproduction. Every track is a gem cut to perfection. The gentlemen have a clear vision, lots of ideas and at the same time they are original. They have their own handwriting, although it's clear that they drew inspiration for their foundations freely from packs like DEFEATED SANITY, CRYPTOPSY, MALIGNANCY, DEVOURMENT, DISGORGE, ORIGIN, BEHEADED. I sometimes have a problem with similar sounding bands that they are too impersonal, technical and the animalistic quality of the music disappears, giving the impression that the instruments are no longer played by humans, but by machines. But this is not the case with WORMED. I also checked it during a live performance (link is below the article), where everything sounded even more raw. No need to write about formal things like sound, packaging and production, everything is on an excellent level. So you can enjoy the music that will be played here when we're all burnt to ashes. Dystopian, technical brutal death metal, devastating echoes from cold galaxies! The future lies in the dark!



about WORMED on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist
1. Automaton Virtulague (4:13) 
2. Pareidolia Robotica (4:56)
3. Protogod (4:48)
4. Pleoverse Omninertia (3:44)
5. Malignant Nexus (1:58)
6. Virtual Teratogenesis (4:28)
7. Aetheric Transdimensionalization (4:53)
8. Gravitational Servo Matrix (4:25)
9. Omegon (7:31)
Total runtime: 41:00

Line-up
Phlegeton - Vocals
Migueloud - Guitars
D-Kazar - Guitars
Guillemoth - Bass
V-Kazar - Drums

Recording Studio
BlackStorm Studios (Karrantza, Basque Country)

Production Credits
Ekaitz Garmendia - Producer & Sound Engineer
Mixed & Mastered by Colin Marston at Menegroth, The Thousand Caves (Queens, NY, USA)
Editing by Simon Da Silva at The Empty Hall (Madrid, ES)

Cover Art
Phlegeton - "Phlegeton Art Studio"

Links/Follow Artist:
Official Website: http://www.wormed.net/
Bandcamp: https://wormed.bandcamp.com/
Deezer: https://www.deezer.com/en/artist/324196
Facebook: http://www.facebook.com/wormed
Instagram: https://www.instagram.com/wormedband/
Twitter: https://twitter.com/wormedband
Youtube: http://www.youtube.com/user/WormedTV
Apple Music: https://itunes.apple.com/artist/wormed/id341334269
Spotify: https://open.spotify.com/artist/1YXwL0RvyKn9swZ6CsVDwk
Amazon: https://www.amazon.com/music/player/artists/B002XOX5EY/wormed

Recenze/review - GORGATRON - Sentience Revoked (2024)


GORGATRON - Sentience Revoked
CD 2024, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Rád jsem se díval na pomalu plynoucí řeku. Na vlny, které se líně převalovaly. Rád jsem přemýšlel, rovnal si myšlenky. Býval tu klid. Jenže najednou je všechno jinak. Včera jsem našel třetí mrtvé tělo. Zohavené, rozsekané. Obejmula mě chladná mlha. Celý les okolo, celá řeka, jakoby čekala, až bestie udeří znovu. Možná právě teď také čeká ve stínu. Mám pocit, že vidím žhnoucí oči. Nebo ne? Nebo je to jenom přelud? Smrt číhá na každém kroku. Když poslouchám nové album maniaků GORGATRON, tak to tak mám pokaždé.

Jedná se opět o velmi surový, zkaženou krví nasáklý death metal. Potkáte zde nekompromisní brutalitu, grindcore, ale hlavně atmosféru, kterou lze najít na místech, na kterých se stalo něco zlého, násilného. Ohledávám další mrtvolu a kývám se do rytmu. Nové album se opravdu povedlo. Je ostré jako čerstvě nabroušený skalpel.


Čtvrtá dlouhohrající deska je volně inspirována kapelami jako HATE ETERNAL, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, NECROPHAGIST, ORIGIN a dalšími, kteří umí svoji hudbou vyjádřit absolutní zlo. Poslouchám death metal více než třicet let a jako starý pes už zvedám hlavu pouze v případě, že mě kapela něčím zaujme. Snažím se prosévat sítem ty špatné a psát o těch, které mě něčím zaujmou. GORGATRON mě ihned přikovali na zeď. Masivní zvuk (Benjamin Harvey), majestátní obal (Triple Seis Design), ale hlavně mocné a velmi dobře napsané skladby. Tohle všechno dohromady tvoří lavinu, tsunami, která vás smete z povrchu zemského. Jednotlivé motivy v sobě mají drive, sílu, takový ten těžko definovatelný drive a feeling, které máme my, staří fanoušci na tomhle stylu tolik rádi. Nevím, jestli jste byli někdy na starých jatkách nebo v kafilerii. Také cítíte při poslechu pach zkaženého masa? Já ano. Navíc, a to je pro mě samozřejmě hodně důležité, mě baví desku "Sentience Revoked" poslouchat. Společná setkání připomínají ty nejkrvavější horory, děsivé noční můry, ze kterých se už nemusíte probudit. Je to jako se procházet lesem sebevrahů, jako nasávat atmosféru čerstvě vykopaného hrobu, je to jako pitva na živém pacientovi. Zkrátka a dobře, těmto maniakům se povedlo mě rozemlít na prach. A udělali to velmi elegantně a zkušeně. Rád jsem se díval na pomalu plynoucí řeku. Na vlny, které se líně převalovaly. Rád jsem přemýšlel, rovnal si myšlenky. Býval tu klid. Jenže najednou je všechno jinak. Včera jsem našel třetí mrtvé tělo. Zohavené, rozsekané. Obejmula mě chladná mlha. Celý les okolo, celá řeka, jakoby čekala, až bestie udeří znovu. Možná právě teď také čeká ve stínu. Mám pocit, že vidím žhnoucí oči. Nebo ne? Smrt číhá na každém rohu. Masakrující, surový death metal, který vás vyvrhne zaživa! Brutalita a temná energie!


Asphyx says:

I loved watching the slow moving river. The waves rolling lazily. I liked to think, straighten my thoughts. It used to be quiet. But suddenly everything is different. Yesterday I found a third dead body. Charred, dismembered. A cold fog enveloped me. The whole forest around, the whole river, as if waiting for the beast to strike again. Maybe it's waiting in the shadows right now, too. I think I see glowing eyes. Or do I? Or is it just a mirage? Death lurks at every turn. When I listen to the new album by the maniacs GORGATRON, I always feel that way.

This is again very raw, vicious, blood-soaked death metal. Here you will meet uncompromising brutality, grindcore, but mainly the atmosphere that can be found in places where something bad and violent happened. I look around for another corpse and sway to the beat. The new album is really good. It's sharp as a freshly sharpened scalpel.


The fourth full-length album is loosely inspired by bands like HATE ETERNAL, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, NECROPHAGIST, ORIGIN and others who can express absolute evil with their music. I've been listening to death metal for more than thirty years and like an old dog I only raise my head when a band impresses me with something. I try to sift through the bad ones and write about the ones that catch my attention. GORGATRON nailed me to the wall immediately. Massive sound (Benjamin Harvey), majestic cover art (Triple Seis Design), but most importantly powerful and very well written songs. All of this together creates an avalanche, a tsunami that will sweep you off the face of the earth. The individual themes have drive, power, that hard to define drive and feeling that we old fans love so much about this style. I don't know if you've ever been to an old slaughterhouse or a rendering plant. Do you also smell rotten meat when you listen to it? I do. Plus, and this is obviously very important to me, I enjoy listening to "Sentience Revoked". The encounters we have together are reminiscent of the bloodiest horror movies, terrifying nightmares that you may never wake up from. It's like walking through a forest of suicides, like soaking up the atmosphere of a freshly dug grave, it's like an autopsy on a live patient. In short, these maniacs have succeeded in grinding me into dust. And they did it very elegantly and expertly. I loved watching the slow-moving river. The waves rolling lazily. I liked to think, to straighten my thoughts. It was quiet. But suddenly everything is different. Yesterday I found a third dead body. Charred, dismembered. A cold fog enveloped me. The whole forest around, the whole river, as if waiting for the beast to strike again. Maybe it's waiting in the shadows right now, too. I think I see glowing eyes. Or do I? Death lurks at every corner. Massacring, brutal death metal that will eviscerate you alive! Brutality and dark energy!


Tracklist:
01. Divulgence 
02. Conduit Of Pain 
03. Blatant De-Evaluation 
04. Omnipotent Error 
05. Absorbency 06. Implosive 
07. Unaligned 
08. Voiceless 
09. Ascending Stagnation

GORGATRON is:
Paul Johnson - Guitar/Vocals
Coop Schuh - Guitar
Cameron Dewald - Bass/Vocals
Matt Johnson - Drums
Karl Schmidt - Vocals

Recorded by Gorgatron
Mix/Master by Benjamin Harvey of Axel Harvey Productions
Art by Triple Seis Design
Layout by Nestor Carrera

středa 3. července 2024

Recenze/review - ABYSMAL WINDS - Magna Pestilencia (2024)


ABYSMAL WINDS - Magna Pestilencia
CD 2024, I Hate Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem si myslel, že to je jenom představa. Iluze mé mysli. Byl jsem zavřený ve staré kobce již dlouho. O hladu jsem přemýšlel, kdy odejdu na druhou stranu. Už dávno mě začalo děsit světlo, jedovaté řeči lidí kolem mě. Čím dál tím častěji jsem se uchyloval na stará pohřebiště a poslouchal jsem prašivý death metal. Umíral jsem a znovu se rodil. Stal jsem se svým vlastním stínem. Konečně pro mě přišla. Dáma s kosou. Usmívá se. Nedivím se jí. Hraje mi tu totiž nové album švédských maniaků ABYSMAL WINDS.

Již několik prvních seznamovacích poslechů připomínalo spíše starodávný obřad, než jen obyčejné setkání. Proséval jsem mezi prsty prach, trhal maso, toulal jsem se hřbitovem a nakonec vždycky skončil v márnici. Mám tu svoje místo. Mezi  mrtvými je klid a mohu se naplno soustředit na hudbu. Démoni kývají souhlasně hlavou. Tohle je album, které drtí kosti. 


Kapela spatřila světlo světa v roce 2020. Pánové mají na svém kontě ještě jednu demonahrávku. Letošní počin je jejich debutem. Nutno ale rovnou zmínit, že se jedná o zkušené muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Ano, je to prašivý, syrový a chladný death metal ze staré školy. Poctivé, morbidní ozvěny ze záhrobí, tak jak je známe z devadesátých let minulého století. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Hnilobný zvuk (Devo) i stylový obal, evokující snad morové rány. Smrt je přítomná v každé skladbě. Potkává se zde s temnotou, černou energií, tlakem a smradem dlouho nevětraných hrobů. Stylově se potom kapele pohybuje někde mezi INCANTATION, SADISTIC INTENT a prvními nahrávkami ENTOMBED, CARNAGE, DISMEMBER, zazní ale i odkazy na britskou školu. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi smrtící klasiku a uctíváte bezezbytku tradiční postupy, tak jste zde správně. Není to ale jenom dobře odvedené řemeslo, které kapela odvádí. Naopak, songy v sobě obsahují ještě něco navíc, takovou tu opravdovou patinu, pavučiny, kterými vás tihle maniaci omotají jako shnilou mrtvolu. Schválně zkuste zhasnout všechna světla a nechte na sebe "Magna Pestilencia" v klidu působit. Také cítíte, jak se vám dostává do žil jed a kousky ledu? Osobně to tak vnímám i slyším a nemohu tedy jinak, než doporučit desku všem pravověrným. Uléhám do své oblíbené rakve a znovu zapínám play. Přidávám hlasitost a čekám, až se probudí všechny zombie. U nohou se mi plazí syčící hadi. Už dávno jsem na druhé straně, na onom světě. A poslouchám tuhle nahrávku stále dokola. Stal jsem se svým vlastním stínem. Konečně pro mě přišla. Dáma s kosou. Mrtvolný, temný, syrový a chladný death metal, který je děsivou ozvěnou z nekonečné říše stínů! Krvavý rituál smrti!


Asphyx says:

At first I thought it was just an idea. An illusion of my mind. I've been locked in the old dungeon for a long time. I was starving, wondering when I'd get to the other side. I had long since become terrified of the light, the poisonous talk of those around me. More and more often I resorted to old burial grounds and listened to dusty death metal. I was dying and being born again. I became my own shadow. She finally came for me. The lady with the scythe. She's smiling. I don't blame her. She's playing the new album by Swedish maniacs ABYSMAL WINDS.

The first few introductory listens were more like an ancient ceremony than a simple meeting. I sifted dust between my fingers, tore flesh, wandered through the cemetery and always ended up in the morgue. I have a place here. There's peace among the dead and I can concentrate on the music. The demons nod their heads in agreement. This is a bone-crushing album.


The band saw the light of day in 2020. The gentlemen have one more demo record to their credit. This year's release is their debut. However, it should be mentioned right away that these are experienced musicians who know very well what and how they want to play. Yes, it's dusty, raw and cold death metal from the old school. Honest, morbid echoes from beyond the grave as we know it from the 90s. Formally, everything is in the best order. Rotten sound (Devo) and stylish cover, evoking perhaps plague wounds. Death is present in every track. Here it meets darkness, black energy, pressure and the stench of long unventilated graves. Stylistically, then, the band is somewhere between INCANTATION, SADISTIC INTENT and the first recordings of ENTOMBED, CARNAGE, DISMEMBER, but there are also references to the British school. In short, if you like deadly classical music and worship traditional methods to no end, you're in the right place. But it's not just good craftsmanship that the band does. On the contrary, the songs have something extra to them, that real patina, the cobwebs that these maniacs wrap around you like a rotten corpse. Try to turn off all the lights and let "Magna Pestilencia" have a calm effect on you. Do you also feel the poison and ice chunks entering your veins? Personally, I feel and hear it that way and I can't help but recommend the album to all true believers. I'm getting into my favorite coffin and putting it back on play. I turn up the volume and wait for all the zombies to wake up. Snakes slithering at my feet. I've been on the other side, the other world, for a long time. And I listen to this record over and over again. I've become my own shadow. It finally came for me. The lady with the scythe. Dead, dark, raw and cold death metal that is a terrifying echo from the infinite realm of shadows! A bloody death ritual!


Tracklist:
01. Incantation (Intro) 
02. Sacrilegious 
03. Obliteration 
04. Blood Prison 
05. World Cadaver 
06. A Slumbering God 
07. Ivory Tomb 
08. Horrid Visions 
09. Magna Pestilencia

Recenze/review - TROCAR - Extremities (2024)


TROCAR - Extremities
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Seděla uprostřed místnosti a nejdřív to vypadalo, že bude odpočívat. Měla krásný život, bohaté rodiče, všichni ji milovali a byla zdravá. Přesto v ní bylo něco děsivého, šíleného. Jakoby byla nakažena nějakou pradávnou chorobou. Vstala z postele, vytrhala si všechny vlasy, rozdrásala si obličej do krve a potom začala mluvit divným jazykem. Rány hlavou do zdi. Musela dostat injekci. Nepomáhalo to. Trvalo to několik dlouhých dní. Teprve potom, když z ní byla zohavená zrůda, začala poslouchat nové album grindových maniaků TROCAR.

Znáte FLUIDS? Tak muzikanti z téhle smečky se spojili se zpěvákem Schulerem Bensonem, aby nahráli debutové album, které je po okraj narvané temných grindcore a cyber motivy. Výsledkem jejich spolupráce je nahrávka, která by se s klidem mohla pouštět všem pacientům, kteří tvrdí, že je unesli mimozemšťani. Je to masakr, divoká jízda, která končí, jak jinak, krutou smrtí. 

 

Tohle je hudba, která je určena pro hudební gurmány, pro všechny, kteří rádi a často ochutnávají zkažené maso. Poslouchat "Extremities" je jako se dívat na drcení kostí v kafilerii. Antihumánní riffy, divoké pasáže, elektronické bicí. Koktejl, který když pozřete, tak se nejdřív dojdete několikrát vyzvracet. Přesto vás budou lákat další a další poslechy. Nakonec, až už bude vaše hlava očištěna od zbytečností dnešního světa, podlehnete. Je vám ale jasné, že nakonec dopadnete jako ta nebohá dívka v úvodu dnešního článku. Kapela by s klidem mohla hrát v hlavním čase na festivalu OBSCENE EXTREME. Sedmnáct skladeb, narvaných do 28 minut. Šílenství ve své krystalické podobě. Hudba, která vás buď bude štvát a nebo jí zcela podlehnete. Přiznávám, že i já, který navštívím kde jakou pitevnu, jsem potřeboval nějaký čas, abych se do skladeb dostal. Líbí se mi, že jsou TROCAR v rámci stylu poměrně pestří, neotřelí. Zkrátka a jednoduše, zaujali mě. Dostali se mi do hlavy a některých motivů jsem se potom nedokázal "zbavit". Možná je to přístupem, možná nápady, netuším. Vím jistě akorát to, že si album pamatuji. Je to vlastně zvláštní, protože tahle odrůda hudby nebývá zase tolik častým hostem v mém přehrávači. Přesto nebo právě proto, jsem rád tančil v temné noci. Dostával se pomalu do rauše, který všichni tak dobře známe. Ovlivněn ostrými riffy, ale hlavně absolutně podmanivou atmosférou, jsem si připadal jako starý šaman, který přiletěl odněkud z vesmíru. Sedím svázaný ve svěrací kazajce, přesto jsem se dokázal pokousat. Grindcore cybergrind, který ve vás probudí ty nejtemnější pudy! Trepanace lebky divokými rytmy!

pro fanoušky: AGORAPHOBIC NOSEBLEED, REGURGITATE, CATTLE DECAPITATION, EXHUMED, THE BERZERKER


Asphyx says:

She was sitting in the middle of the room and at first it looked like she was going to rest. She had a beautiful life, rich parents, everyone loved her and she was healthy. Yet there was something terrifying, crazy about her. Like she was infected with some ancient disease. She got out of bed, pulled out all her hair, tore her face to blood and then started speaking in a strange language. Banging her head against the wall. She must have had an injection. It didn't help. It went on for several long days. Only after she was a mutilated monster did she start listening to the new album by grind maniacs TROCAR.

You know FLUIDS? Well, the musicians of this pack teamed up with singer Schuler Benson to record their debut album, which is packed to the brim with dark grindcore and cyber themes. The result of their collaboration is a record that could easily be played to any patient who claims to have been abducted by aliens. It's a carnage, a wild ride that ends, as it should, in a cruel death. 



This is music for music gourmets, for all those who like and often taste spoiled meat. Listening to "Extremities" is like watching bones being crushed in a rendering plant. Antihuman riffs, wild passages, electronic drums. It's a cocktail that if you watch it, you'll throw up a few times first. Yet you'll be tempted to listen to it again and again. Eventually, when your head is cleansed of the uselessness of today's world, you will succumb. But it's clear that you'll end up like the poor girl in the beginning of today's article. The band could easily play in prime time at the OBSCENE EXTREME festival. Seventeen songs crammed into 28 minutes. Madness in its crystalline form. Music that will either annoy you or you will succumb to it. I admit that even I, who visits every autopsy room, needed some time to get into the songs. I like the fact that TROCAR are quite varied and fresh in style. Quite simply, they caught my attention. They got into my head and I couldn't get rid of some of the motifs afterwards. Maybe it's the approach, maybe it's the ideas, I have no idea. All I know for sure is that I remember the album. It's actually strange, because this variety of music is not a frequent guest in my player. Still, or maybe because of that, I liked to dance in the dark night. Getting slowly into the high we all know so well. Influenced by the sharp riffs, but most of all by the absolutely captivating atmosphere, I felt like an old shaman who had come from somewhere in the universe. I'm sitting in a straitjacket, yet I managed to bite myself. Grindcore cybergrind that will awaken your darkest instincts! Shaking your skull with wild rhythms!

For fans: AGORAPHOBIC NOSEBLEED, REGURGITATE, CATTLE DECAPITATION, EXHUMED, THE BERZERKER


--TRACKLISTING--
1. mr. picker
2. Extremities
3. Orphaned Organs
4. Foreign Body Insult
5. Perverse Incentives
6. Deinstitutionalize
7. Skin Like Sky
8. Psalter of Manias
9. The Willing
10. Tithing Offal
11. A Lesson
12. Husbandry
13. Hangnail
14. Brazen Head
15. Weapons Prosper
16. Field Dressed (To Egress)
17. Golem

Info - REBAELLIUN, ESCARNIUM, BRUTALLY DECEASED - Praha, Modrá Vopice - 11. 7. 2024


Brazilian Death & Terror European Tour 2024 - 11. 7. 2024 - Praha, Modrá Vopice

Rebaelliun – Annihilation Death Metal – Brazil

Escarnium – Dark Death Metal – Brazil

Brutally Deceased – Death Metal – Czech Republic


event: https://facebook.com/events/1312664620122548

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine