DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 2. července 2024

Recenze/review - THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight (2024)


THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight
CD, LP 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Nikdy mi to nepřišlo divné. Bral jsem to jako samozřejmost. Chodím kolem hřbitova každý den ráno. Je příliš brzy na to, aby již mrtví spali a tak občas zažívám věci, které běžným smrtelníkům nevysvětlíte. Když mám trošku času, zajdu do márnice a nechám si doporučit nějakou dobrou muziku. Co jste poslouchali dnes v noci, ptám se krásné zombie s nožem zabodnutým v hlavě. Odpoví bez přemýšlení a z jejich kdysi tak plných rtů vylezou červi. THE LURKING CORPSES a jejich letošní nové album je zde.

Dojdu do práce a v továrně potkám duše zemřelých. Pustím play a najednou jsem ve starém letním kině, ve kterém se poslední roky ztrácely mladé dívky. Přidávám hlasitost a užívám si hororovou atmosféru. O tom, že existuje ještě jeden zrcadlový svět, ví každý posluchač heavy metalu, rocku, punku, thrashe i gotiky. Američané tohle všechno vzali, smíchali s čerstvou krví a podávají na dřevěném víku od rakve. Od začátku mohu říct jen jediné. Neskutečně se bavím, tančím mezi hroby a užívám si prach předků, který mi létá do tváře. 

 

Čtu zrovna další knížku od Stephena Kinga a tak mi nějak všechno sedlo krásně dohromady. Příběh i hudba, která je volně inspirovaná kapelami jako MISFITS, SAMHAIN, DANZING i RAMONES. Jakoby mě kapela přenesla po časové ose zpět na konec osmdesátých let minulého století. Tuny popcornu a filmy, které děsily moji tehdejší dívku natolik, že na mě byla hodnější. Byly to krásné časy mládí a melodií, které si pamatuji dodnes. Jasně, ty vole, je v tom obrovský kus nostalgie, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne. Mám rock v téhle podobě rád celý svůj život. Baví mě jednotlivé motivy, vokál, zvuk, s chutí se znovu a znovu dívám na obal. Je sice fakt, že v devadesáti procentech svého času poslouchám zcela něco jiného, ostřejšího, ale když je pátek a v továrně dokončíme svoji práci, tak potřebuji vypnout svůj mozek. Lidé dávno poslouchají umělou muziku u tik toku, ale to já nedokážu. "Lurking After Midnight" poslouchám předtím, než zajdu večer do hospody (ano, jsem starý a ještě pořád piju pivo) i když se potom vrátím domů. Usínám při tomto albu a zdají se mi potom děsivé krásné sny. Procházím se v nich v katakombách, potkávám všechny zrůdy, které jsem měl ve filmech tolik rád. Pokecáme, dáme další pivo a já se zase jednou usmívám. Skladby v sobě mají drive, rock´n´rollové koule, punkovou neurvalost i majestátnost metalu. Vždycky jsme měl rád holky, co v sobě měly temnotu. Co byly zajímavé a byla s nimi legrace. S hudbou to mám nastavené úplně stejně. Občas mě štve, jak je dnešní svět povrchní. A tak jsou pro mě podobné nahrávky ujištěním, že někde je ještě všechno v pořádku. Heavy metal punk, u kterého budete tančit mezi hroby! Děsivé ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

I never found it strange. I took it for granted. I walk by the cemetery every morning. It's too early for the dead to be asleep, so sometimes I experience things you can't explain to mere mortals. When I have a little time, I go to the morgue and get some good music recommended. What were you listening to tonight, I ask the beautiful zombie with the knife stuck in her head. They answer without thinking and worms come out of their once so full lips. THE LURKING CORPSES and their new album this year is here.

I get to work and meet the souls of the dead in the factory. I put on the play and suddenly I'm in an old summer cinema where young girls have been disappearing for the last few years. I turn up the volume and enjoy the horror atmosphere. Every listener of heavy metal, rock, punk, thrash and gothic knows that there is another mirror world. The Americans have taken all that, mixed it with fresh blood and served it up on a wooden coffin lid. From the beginning, I can only say one thing. I'm having an incredible time, dancing among the graves and enjoying the ancestral dust flying in my face.


I'm reading another Stephen King book at the moment and somehow it all came together beautifully. The story and the music, which is loosely inspired by bands like MISFITS, SAMHAIN, DANZING and RAMONES. It's like the band transported me along a timeline back to the late 80s. Tons of popcorn and movies that scared my girlfriend at the time enough to be nicer to me. It was a beautiful time of youth and tunes that I still remember to this day. Sure, dude, there's a huge chunk of nostalgia in there, but who cares? I certainly don't. I've loved rock in this form my whole life. I enjoy the individual themes, the vocals, the sound, and I look at the cover art with relish time and time again. It's a fact that ninety percent of the time I listen to something completely different, edgier, but when it's Friday and we finish our work in the factory, I need to turn my brain off. People have been listening to artificial music at tic flow for a long time, but I can't do that. I listen to "Lurking After Midnight" before I go to the pub at night (yes, I'm old and still drink beer) and when I get home afterwards. I fall asleep to this album and have terrifying beautiful dreams afterwards. In them I walk in the catacombs, meeting all the monsters I loved so much in the movies. We chat, have another beer, and I smile once more. The songs have drive, rock 'n' roll balls, punk rawness and the majesty of metal. I've always liked girls with darkness in them. That were interesting and fun to be with. I feel the same way about music. Sometimes it annoys me how superficial the world is today. And so records like this are a reassurance to me that somewhere everything is still okay. Heavy metal punk that will make you dance among the graves! Eerie echoes from the other world!


tracklist:
1. Lurking After Midnight
2. Boglin Lips
3. Burned Alive
4. When You're Dead
5. Funeral Home
6. Black Dahlia
7. A Gruesome Find
8. Lost In Shadows
9. Murder Sweet Murder
10. Baby Hold On
11. Satan Is Real
12. This Night With You
13. The Begotten
14. Heartbreak
15. My Sweet Lenore


LINEUP
LORD VLADIMIR VON GHOUL - Keeper of the Seven Boglins
THE NAMELESS HORROR - Cellar Dwelling, Haunter of Bass(ments)
PHARAOH FORMALDEHYDE - Ravenous Riffing, Sickening Scales
RICHIE RETCH - Six-String Garotte, Lacerating Licks
UNCLE KREEPY - Dead Skin Bashing, Skullboogie Beats



Recenze/review - TORTURERS' LOBBY - Deadened Nerves (2024)


TORTURERS' LOBBY - Deadened Nerves
CD 2024, Caligari Records, Ixiol Productions

for english please scroll down

Jsou sny, které se mi vrací již několik let. Probouzím se v nich uprostřed noci a sestupuji dolů do sklepa. Vzadu jsou rezavé dveře, které tam nikdy nebývaly. Musím odříkat několik obrácených modliteb, aby se otevřely. Je za nimi tma a schody. Jdu opět dolů a pod nohama mi křupají staré kosti. Po stěnách stéká hnis. Tak takhle vypadá záhrobí, pomyslím si a potom jsem již na druhé straně. Hraje tu jen plesnivá muzika ze starých hrobů. 

Když poslouchám nové debutové album TORTURERS' LOBBY z Tampy, moc dobře vím, že mé noční můry nikdy neskončí. Smradlavá kombinace deathu, thrashe, black metalu a punku, mi vždycky dělala dobře na mé zkažené duši. A tak zase jednou sedím u svého přehrávače, neustále přidávám hlasitost a mám pocit, že se každou chvíli rozpadnu v prach. 

 

Je to taková ta hniloba, která mě kdysi dávno, na konci osmdesátých a počátku devadesátých let, tolik fascinovala. Muzika jak vystřižená ze starých demonahrávek. Špína a hnis zase jednou stékají po zdi a já po nějaké době nevím, co je ještě sen a co krutá reality. Smrt je velmi blízko a tak se kývám do rytmu, jako starý hrobník, který se kdysi dávno rozhodl, že podobnou muziku bude podporovat. Až na věky, amen! TORTURERS' LOBBY hrají poctivě, neurvale, divoce, syrově, přesně takovým tím způsobem, který mám tolik rád. Zvukově zastřený zvuk, chorobami nasáklé skladby, atmosféra ze starých prokletých kostelů. Dívám se do tmy a čekám, až přijdou přízraky. Sednou si ke stolu, nabídnou si něco dobrého k pití a zapnou play. Obřad může začít! Podám jim ruku na přivítanou a zůstanou mi v dlaních jejich prašivé kosti. Tváře bez kůže, jednou se rozpadneme všichni. Než se tak ale stane, budu dál poslouchat podobné nahrávky, jako je "Deadened Nerves". Jasně, v dnešní době se hraje dávno jinak a jedná se o hluboký underground, ale to je přesně ono! Tahle hudba koluje i v mých žilách. Pokud jako já rádi navštěvujete stará pohřebiště, vypálené kostely, temné katakomby, hromadné hroby, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu i pro vás. Nechte se unášet na krvavých vlnách řeky Styx. Vzadu jsou rezavé dveře, které tam nikdy nebývaly. Musím odříkat několik obrácených modliteb, aby se otevřely. Je za nimi tma a schody. Jdu opět dolů a pod nohama mi křupají staré kosti. Po stěnách stéká hnis. Exhumace prokletých! Prašivý, shnilý a chorobami nasáklý death/thrash/black punk metal! Smrt přichází ze tmy!


Asphyx says:

There are dreams that have been coming back to me for years. I wake up in the middle of the night and go down to the basement. There's a rusty door in the back that was never there. I have to say a few inverted prayers to get it to open. It's dark and the stairs are behind them. I go down again and the old bones crunch under my feet. Pus drips down the walls. This is what the beyond looks like, I think, and then I'm on the other side. There's only musty music playing from the old graves. 

Listening to the new debut album from Tampa's TORTURERS' LOBBY, I know my nightmares will never end. The stinking combination of death, thrash, black metal and punk has always been good for my corrupted soul. And so once again I sit at my record player, constantly turning up the volume, feeling like I'm going to crumble into dust at any moment. 


It's the kind of rot that fascinated me so much long ago, in the late 1980s and early 1990s. The music was like something out of an old demo tape. Dirt and pus once again run down the wall and after a while I don't know what is still a dream and what is a cruel reality. Death is very near and so I sway to the rhythm, like an old undertaker who decided long ago to support such music. Forever and ever, amen! TORTURERS' LOBBY play honestly, unbridled, fierce, raw, in exactly the way I like so much. The sound-blurred sound, the disease-soaked songs, the atmosphere from the old cursed churches. I stare into the darkness, waiting for the ghosts to come. They sit down at the table, offer themselves something good to drink and turn on the play. The ceremony can begin! I shake their hand in welcome and their mangy bones remain in my palms. Skinless faces, we'll all fall apart one day. But until that happens, I'll keep listening to records like "Deadened Nerves". Sure, it's played differently nowadays and it's deep underground, but that's exactly what it is! This music runs through my veins too. If like me you like to visit old burial grounds, burnt churches, dark catacombs, mass graves, don't hesitate a moment. There's music for you too. Let yourself be carried away on the bloody waves of the River Styx. There's a rusty door in the back that never was. I'll have to say a few prayers in reverse to open it. There's darkness and stairs behind it. I go down again, and old bones crunch under my feet. Pus drips down the walls. Exhumation of the damned! Dusty, rotten and disease-ridden death/thrash/black punk metal! Death comes from the darkness!


tracklist:
1. Dawning
2. Barbaric Alchemy
3. Chromosomal Devastation
4. Captured Pieces
5. Reaper's Impunity
6. Hypnotic Seeds Sown
7. Humanity's Husk
8. Re-education
9. Enduring Spirit
10. Reptilian Hide

Lineup
Adam Shaw - vocals
Dwane Nihiser - battery
Ryan Conway - bass
Evan Dawn - electric & acoustic guitars, synthesizer



pondělí 1. července 2024

Recenze/review - BRUTALLY DECEASED - Chasms (2024)


BRUTALLY DECEASED - Chasms
CD 2024, Doomentia Records

for english please scroll down

Nad městem se proháněly jako hejno havranů černé mraky. Špína ulice čekala na očistec. Do kostela na náměstí již chodí jenom prokletí. Cítím v kostech něco divného. Je před bouřkou, která bude ničit. První záblesk, první riff, ostrý jako břitva. Hromové bicí, smrt je zase jednou velmi blízko. Toulám se ulicemi a nasávám pach smradlavé stoky. Mrtvé stromy žalují, ptáci padají k zemi. Je to jako morová rána, jako spalující oheň, který vás spálí na popel. Poslouchám už jenom hudbu, o které si myslím, že mi způsobí zástavu srdce. Musí mě nějak zasáhnout, přesvědčit.

Čeští BRUTALLY DECEASED byli vždy poctiví, reální, suroví. I letos se jim povedlo vystřelit můj mozek z hlavy, rozdrtit kosti a sežehnout mě pekelným ohněm. Naživo vždy skvělí, divocí a maniakální. Všechno tohle se jim povedlo přenést i na novou desku "Chasms". Ano, je to tak, i já mám v současném světě někdy pocit, že padám do hlubiny. Nikdy v děsivých snech nedopadnu na dno, nikdy se nerozbiju na tisíc kusů. U nového alba jsem ale roztrhán na kusy při každém setkání. Ohně zase hoří jasným černým plamenem!


Jsem starý fanoušek kapely, který zažil i památný koncert v klubu Modrá Vopice v Praze s DEMONICAL  v jejich počátcích. Tenkrát pánové bezezbytku uctívali švédskou školu. Sledoval jsem jejich postupný vývoj, který směřoval spíše k americké škole. Výsledkem jejich cesty (i personálních změn) je současný stav. Tahle smečka umí stále napsat totálně destruktivní riffy, pořád v sobě mají jejich nové skladby drive a sílu, takový ten heavy efekt, který máme my, staří psi tolik rádi. Novinka je možná složitější a komplikovanější, ale také u ní máte jistotu, že s každým dalším poslechem objevíte něco nového. Odlišnou pasáž, motiv, který jste předtím nevnímali. Když jsem před osmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem na mysli právě podporu podobných skupin. Je to samozřejmě hluboký underground, ale také skvělé řemeslo. Masivní zvuk (Jindřich Tománek a Davos studio), stylový obal (Maciej Kamuda), který ve mě evokuje vstup do říše H.P. Lovercrafta. Na muzice je krásné to, že ve mě dokáže probudit emoce, že mě nenechá v klidu, že se s ní mohu toulat ulicemi a sledovat černé mraky pomalu padající k zemi. Také cítíte to bolestivé chvění před bouřkou? Tak přesně stejný pocit mám i z nového alba "Chasms". Dovedu pochopit, že má někdo dodnes kapelu zafixovanou jako švédské pohrobky, ale osobně jsem moc rád, že se tahle smečka vyvíjí, jde dál, kupředu. Co nějaká kritika, nebyla by? Ale ano, některé momenty jsou na mě možná až moc složité a najde si i pár hluchých míst, kdy se tlak vytrácí. Zachraňují je skvělé bicí. Není to ale nic, co by mě nijak rušilo. Už vám někdy někdo hodil do obličeje kus syrového shnilého masa? Už vás někdo polil zkaženou černou krví? Už jste někdy padali po zádech do temnoty? Pokud ne a chcete to zažít, tak si pusťte tuhle desku. Budete spáleni na popel. Na to vám přísahám jako na smrt. Syrový, masakrující death metal, který vás strhne do hlubin nicoty! Tohle album vám odtrhá maso od kostí!


Asphyx says:

Black clouds swept over the city like a flock of ravens. The filth of the street was waiting for purgatory. Only the damned go to the church in the square anymore. I feel something strange in my bones. It is before the storm that will destroy. The first flash, the first riff, razor sharp. Thundering drums, death is once again very near. I wander the streets and I take in the smell of the stinking sewer. Dead trees mourn, birds fall to the ground. It's like a plague, like a scorching fire that burns you to ashes. All I listen to is music that I think will make my heart stop. It must somehow reach me, convince me.

Czech BRUTALLY DECEASED have always been honest, real, raw. This year they managed to blow my brains out, crush my bones and burn me with hellfire. Always great live, wild and manic. They managed to bring all that to the new album "Chasms". Yes, it's true, even I sometimes feel like I'm falling into the depths in today's world. I never fall to the bottom in terrifying dreams, I never break into a thousand pieces. But with the new album, I'm torn to pieces every time I see it. The fires are burning again with a bright black flame!


I'm an old fan of the band, who also experienced a memorable concert at the Modrá Vopice club in Prague with DEMONICAL in their early days. Back then the gentlemen worshipped the Swedish school to no end. I watched their gradual development, which was more towards the American school. The result of their journey (and personnel changes) is the current state. This pack can still write totally destructive riffs, their new songs still have drive and power, that heavy effect that we old dogs love so much. The new stuff may be more complex and complicated, but it's also the kind of stuff you're sure to discover something new with each listen. A different passage, a motif you hadn't noticed before. When I started my website eight years ago, I had in mind to support groups like this. It's deep underground, of course, but it's also great craft. Massive sound (Jindřich Tománek and Davos studio), stylish cover (Maciej Kamuda), which evokes in me an entry into the realm of H.P. Lovercraft. The beautiful thing about music is that it can awaken emotions in me, that it doesn't leave me in peace, that I can wander the streets with it and watch black clouds slowly falling to the ground. Do you also feel that painful shiver before the storm? That's exactly the same feeling I get from the new album "Chasms". I can understand that some people still have the band pigeonholed as Swedish stepchildren, but personally I'm very happy that this pack is evolving, moving on, moving forward. How about some criticism, would you? But yes, some moments are maybe a bit too complex for me and there are a few deaf spots where the pressure fades. What saves them are the great drums. But it's nothing that disturbs me in any way. Has anyone ever thrown a piece of raw rotten meat in your face? Have you ever been splashed with rotten black blood? Have you ever fallen on your back in the dark? If you haven't, and you want to experience it, listen to this record. You will be burned to ashes. I swear it to you like death. Raw, slaughtering death metal that will take you to the depths of nothingness! This album will rip the flesh from your bones!



about BRUTALLY DECEASED on DEADLY STORM ZINE:















Tracklist:
01. Deus Mundi 
02. Empyrean Shrine 
03. Chasm Born 
04. Vacant Orb 
05. Thy Benefactor 
06. Nether Realms 
07. Gilded Wound 
08. Black Chalice

Recenze/review - MIASMIC SERUM - Infected Seed (2024)


MIASMIC SERUM - Infected Seed
CD 2024, Chaos Records, Night Terrors Records

for english please scroll down

Popraskané víko od rakve, tělo spálené na popel. Jakoby se kolem vznášel nářek kdysi krásné dívky, která byla obětována. Pradávný rituál k vyvolávání temných sil. Zapnu play a přede mnou se začne odehrávat death metalový příběh ze starých časů. Moje vědomí je změněno, tančím po chladné zemi. Ležím v kleci, připravený na západ slunce. Podříznou mi hrdlo, roztrhají mě na kusy a stanu se jedním z mnoha. Probudím se z divokého snu a realita je ještě horší, než jsem čekal. Země dávno hoří černým plamenem. Jsme jenom kus masa, pochodujícího na smrt. 

Zaujala mě ale nejen textová stránka debutového alba "Infected Seed", která je volně inspirována dílem Aldouse Huxleyho a Terence Mckenna. Líbí se mi i hudba, která řeže ostrou stranou nože. Nahrávku doporučuji poslouchat ve tmě a chladu. Nejlépe v nějakém starém chrámu, ve kterém se prováděly krvavé rituály. 


Máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, MALEVOLENT CREATION, SKELETAL REMAINS? Potom jste zde správně. Dostanete velmi shnilý a návykový materiál. Je jako jed, který působí pomalu. Dostanete se do podobného stavu, v jakém jsme bývali s kamarády v devadesátých letech minulého století. Je to tak, kýval jsem se zase jednou u reproduktorů do rytmu a užíval si nejen jednotlivé nápady, ale i zvuk a obal (Julian Mora Ibañez). Surové motivy, blast beaty, mocný vokál, spousta morbidních nápadů. Tohle vše dohromady tvoří mokvající, morbidní celek, který na mě působí jako lavina, pod kterou pokaždé zahynu. Zajmou i hosté za mikrofonem (Jason Netherton z MISERY INDEX, Fiore Stravino z FULCI), kteří odvedli jako vždy skvělou práci. Italové na to jdou postaru, poctivě, ale nejsou jen obyčejnou, dnes tolik častou kopií věcí minulých. Naopak, snaží se posouvat tento mrtvý styl dále. Nepřinášejí sice nic nového, ale rozhodně se nejedná jen o skvěle odvedené řemeslo. Naopak, v jednotlivých skladbách je velké množství nakumulované, temné energie. Jakoby mě kapela strhla do děsivých snů, ve kterých se procházím po spálené zemi. Smradlavé ulice, hořící domy, nářek umírajících. Dojdu až nahoru, na kopec, na kterém je postavený chrám bolesti. Lidé zase jednou věřili falešným prorokům, lžím a přetvářce. Jsem rád, že se mi dostalo album "Infected Seed" do rukou. Je jako žhavá láva, jako kus zahnívajícího masa, jako popraskané víko od rakve, jako spálené tělo. Surový, dystopický death metal, který vás rozdrtí na prach! Jedovatý rituál vašeho nejtemnějšího vědomí!


Asphyx says:

Cracked coffin lid, body burned to ashes. The wailing of a once beautiful girl who was sacrificed. An ancient ritual to summon dark forces. I turn on the play and a death metal story from the old days begins to unfold before me. My consciousness is altered, I'm dancing on the cold ground. I lie in a cage, ready for the sunset. My throat will be slit, I will be torn apart and become one of many. I wake from a wild dream and the reality is even worse than I expected. The earth has been burning with black flames for a long time. We are but a piece of flesh, marching to our deaths. 

But it wasn't just the lyrics of the debut album "Infected Seed" that caught my attention, which is loosely inspired by the work of Aldous Huxley and Terence Mckenna. I also like the music, which cuts with the sharp side of the knife. I recommend listening to the record in the dark and cold. Preferably in an old temple where blood rituals were performed. 


Do you like bands like MORBID ANGEL, MALEVOLENT CREATION, SKELETAL REMAINS? Then you are right here. You get very rotten and addictive material. It's like a poison that works slowly. You get into a similar state to what my friends and I used to be in the 90s. It's true, I was swaying to the beat once again at the speakers and enjoying not only the individual ideas but the sound and the cover art (Julian Mora Ibañez). Raw themes, blast beats, powerful vocals, lots of morbid ideas. All of this together creates a swamping, morbid whole that affects me like an avalanche that I die under every time. The guests behind the microphone (Jason Netherton of MISERY INDEX, Fiore Stravino of FULCI) do a great job as always. The Italians go about it the old-fashioned way, honestly, but they are not just the ordinary, nowadays so common copy of things past. On the contrary, they are trying to push this dead style further. They don't bring anything new, but it's definitely not just great craftsmanship. On the contrary, there is a great deal of accumulated, dark energy in the individual tracks. It's as if the band has swept me away into eerie dreams in which I walk on scorched earth. Stinking streets, burning houses, the cries of the dying. I reach the top of the hill on which the temple of pain is built. Once again, the people have believed false prophets, lies and pretence. I'm glad I got my hands on the "Infected Seed" album. It's like hot lava, like a piece of rotting meat, like a cracked coffin lid, like a burnt body. Raw, dystopian death metal that will crush you to dust! A poisonous ritual of your darkest consciousness!


Tracklist:
01. Auditory Hallucinations 
02. Near-Death Visions 
03. Mortal Training 
04. Immortal Entity 
05. Neurotoxic Venom 
06. Lethal Bite 
07. Brain Walls 
08. Lost Control 
09. Ancient Initiation Rite 
10. Infected Seed (Feat. Fiore Stravino)

band:
Julian Serrato – Bass & Vocals
Gabriele Marchioni – Drums
Vanny Piccoli – Guitars & Vocals



neděle 30. června 2024

Recenze/review - HELLSODOMY - Nocturnal Incursion (2024)


HELLSODOMY - Nocturnal Incursion
CD 2024, Chalcedon Productions

for english please scroll down

Každá lebka má v sobě otvor jiného tvaru. U některých je vidět, že si dotyčný prostřelil hlavu, u jiných je znát, že byl oběšený, utopený, některé byly setnuty ostrým nástrojem. Do této márnice se pohřbívají oběti násilných činů. Zohavená těla hnijí opodál a vzduchem se vznáší pach smrti. Bestie, dosud svázaná v rohu řetězem, najednou ožívá a řve do tmy. Poslouchám nové EP tureckých tmářů HELLSODOMY a užívám si morbidně krvavou atmosféru. Nějak takhle si představuji poctivou black death metalovou blasfemii.

Jsou to hlavně  nálady, celkový dojem, které se mi na novince líbí. Skladby jsou napsány s odhodláním, s touhou ničit a zabíjet hudbou. Oceňuji i masivní, prašivý zvuk a obal s probodnutou tváří. Dotyčný by mohl klidně ležet i v naší márnici. Tahle deska hoří jasným plamenem. 


Pokud bychom měli hovořit o vlivech, o kapelách, u kterých se turečtí maniaci inspirovali, museli bychom zmínit jména jako SODOM, SARCÓFAGO, POSSESSED, staří EXODUS a SEPUTLURA, MAYHEM, MARDUK, DEICIDE, nověji potom třeba SLAUGHTER MESSIAH, HELL-BORN, BLOOD STORM. HELLSODOMY se potom snaží vystavět na těchto pevných základech své vlastní konstrukce. Nutno rovnou napsat, že se jim to daří na výbornou. Svět je při poslechu hodně kruté a ošklivé místo k životu. Kapela mě zavřela do chladné a špinavé cely, spoutala mě a ukřižovala hlavou dolů. Užívám si zvuk, s chutí se dívám na obal. Pro mě, starého metalového psa, byly splněny všechny důležité náležitosti k tomu, abych mi nahrávka pronikla do krve. Už se vám někdy zanítila nějaká rána? Cítili jste tepání, pálily vás žíly a měli jste teplotu? A pamatujete si na tu krásnou chvíli, kdy byl vřed konečně proříznutý a vy jste ucítili úlevu? Tak přesně takhle se cítím i při poslechu "Nocturnal Incursion". Ve skladbách je obsaženo velké množství surové, temné energie. Pokud máte rádi naprostou tmu a staré márnice jsou vaším domovem, neváhejte ani chvilku. Je to smršť, je to tsunami, které vám vypálí cejch do mozku, dostane se vám do krve. Za mě, i za všechny démony, nelze jinak, než doporučit všem prokletým. Máte chuť na syrové maso? Potom přidejte hlasitost. Každá lebka má v sobě otvor jiného tvaru. U některých je vidět, že si dotyčný prostřelil hlavu, u jiných je znát, že byly oběšeny, utopeny, některé setnuty ostrým nástrojem. Do této márnice se pohřbívají oběti násilných činů. Zohavená těla hnijí opodál a vzduchem se vznáší pach smrti. Bestie, dosud svázaná v rohu řetězem, najednou ožívá a řve do tmy. Znesvěcující, blasfemický black/thrash death metal, který vás prokleje! Tohle album smrdí sírou a zkaženým masem!


Asphyx says:

Each skull has a different shaped hole in it. Some show that the person in question shot himself in the head, others show that he was hanged, drowned, some were decapitated with a sharp instrument. Victims of violent crimes are buried in this morgue. The charred bodies rot nearby, and the smell of death wafts through the air. The beast, still chained in the corner, suddenly comes to life and roars into the darkness. I listen to the new EP of Turkish darkness HELLSODOMY and enjoy the morbidly bloody atmosphere. Somehow this is how I imagine honest black death metal blasphemy.

It's mostly the moods, the overall impression that I like about the new release. The songs are written with determination, with the desire to destroy and kill with music. I also appreciate the massive, dusty sound and the face-pierced cover art. The one in question might as well be lying in our morgue. This record burns with a bright flame. 


If we were to talk about influences, bands that Turkish maniacs were inspired by, we would have to mention names like SODOM, SARCÓFAGO, POSSESSED, old EXODUS and SEPUTLURA, MAYHEM, MARDUK, DEICIDE, and more recently SLAUGHTER MESSIAH, HELL-BORN, BLOOD STORM. HELLSODOMY then tries to build their own constructions on these solid foundations. It must be said that they are doing it very well. The world is a very cruel and ugly place to live in when you listen to it. The band locked me in a cold and dirty cell, handcuffed me and crucified me upside down. I enjoy the sound, I look at the cover with relish. For me, an old metal dog, all the important requirements to get the record into my blood have been met. Have you ever had a wound? Have you felt a throbbing, veins burning and a temperature? And do you remember that beautiful moment when the ulcer was finally cut open and you felt relief? That's exactly how I feel listening to "Nocturnal Incursion". There is a lot of raw, dark energy in the songs. If you like total darkness and old morgues are your home, don't hesitate a moment. It's a whirlwind, it's a tsunami that burns a mark in your brain, gets into your blood. For me, and for all demons, I can't help but recommend it to all the damned. Fancy some raw meat? Then turn up the volume. Each skull has a different shaped hole in it. Some show that the person in question has been shot through the head, others have been hanged, drowned, some beheaded with a sharp instrument. Victims of violent crimes are buried in this morgue. The charred bodies rot nearby, and the smell of death wafts through the air. The beast, still chained in the corner, suddenly comes to life and roars into the darkness. Devastating, blasphemous black/thrash death metal that will curse you! This album reeks of brimstone and rotten flesh!


Tracklist:
01. Blood-Soaked Battlegrounds 
02. Nocturnal Incrusion 
03. Symphony Of Agony 
04. Illusion Of Survival

Recenze/review - NECROCENE - Detrimental Paratomy (2024)


NECROCENE - Detrimental Paratomy
EP 2024, Personal Records

for english please scroll down

Mrtvol bylo čím dál tím víc. Jedovaté půda, voda plná kyseliny. Ptáci narážející do domů, psi nakaženi vzteklinou. Nejdříve tomu nikdo nevěřil, všichni jen pokaždé mávli rukou a nasedli do svých vozů. Jeli pár kilometrů a podceňovali slova kritiků. Jenže oni měli pravdu. Jako vždy jsme všechno zničili, celou planetu. Zůstala po nás jenom spálená země. Naše nenávist narostla do obrovských rozměrů. Pomalu jsme se vyvraždili. A těch několik jedinců, kteří zůstali, mohou poslouchat nové EP italských NECROCENE.

Ti letos přicházejí se svým debutem. Novinku jsem poslouchal jednoho krásného rána, když naše město přikryl smog. Vlezl jsem do ulic plných olova a síry a nemohl jsem dýchat. Kolem mě se jako vlna z kovu a železa sunula dopředu řeka aut. V každém seděl jeden člověk. Hudba i temnota všedního dne se mi spojila v jedno. Destrukce začala! Album se mi pomalu dostávalo do podvědomí. 


Proroci i staří autoři sci-fi nás varovali. Připadali nám směšní a nedůvěřovali jsme jim. Teď pomalu umíráme na jedovatou vodu, ničíme všechno kolem sebe. Jsme jako invazivní druh, který se jednou sám požere mezi sebou. A Italové nám k tomu složili a nahráli soundtrack. Inspirovali se nejlepšími nahrávkami kapel jako OBITUARY, DEATH, OBITUARY, ASPHYX, AUTOPSY, ENTOMBED, SEPULTURA, BOLT THROWER. Přidali spoustu svých vlastních nápadů, dodali masivní, surový zvuk a výsledkem je nahrávka, která by mohla zaujmout nejednoho fanouška klasického masakrujícího kovu smrti. Líbí se mi atmosféra celé desky, s chutí si užívám jednotlivé motivy. Základem je poctivý nářez ze starých časů, přidávány jsou potom chladné a krvavé melodie. Jsem překvapen, jak profesionálně a dobře skladby zní. Není divu, v kapele působí zkušení muzikanti, kteří moc dobře ví, o čem je pravá, reálná smrt. Skvělé je (a pro mě hrozně důležité), že NECROCENE zní autenticky, přesvědčivě, opravdově. Ihned jsem si jejich novinku zařadil do své diskografie a poslouchal jsem ji pokaždé, kdy jsem měl pocit, že se svět kolem mě zbláznil. Dezinformace létaly vzduchem, v reklamách jenom lžou, před špatným se zavírají oči. Fantasmagorie v přímém přenosu. Jsem rád, že existují smečky, které umí říznout do živého. Jsou opravdové, nekompromisní a ještě umí nahrát hudbu, která dává smysl. Navíc má v sobě velké množství vzteku a temné energie. Surová death metalová devastace lidské mysli! Temné melodie nastávající apokalypsy!


Asphyx says:

The bodies were getting more and more numerous. Poisonous soil, water full of acid. Birds crashing into houses, dogs infected with rabies. No one believed it at first, everyone just waved their hands and got in their cars. They drove for a few miles, underestimating the words of the critics. But they were right. As always, we destroyed everything, the whole planet. All we have left is scorched earth. Our hatred has grown to enormous proportions. We slowly murdered ourselves. And the few individuals who remain can listen to the new EP of Italian NECROCENE.

They come out with their debut this year. I listened to the new release one fine morning when the smog covered our city. I walked into the streets full of lead and sulphur and couldn't breathe. Around me, like a wave of metal and iron, a river of cars surged forward. One man in each. The music and the darkness of everyday life merged into one. The destruction has begun! The album slowly entered my subconscious. 


The prophets and the old science fiction writers warned us. We found them ridiculous and distrusted them. Now we're slowly dying of poisonous water, destroying everything around us. We're like an invasive species that will one day eat itself amongst itself. And the Italians have composed and recorded a soundtrack for us. They were inspired by the best records of bands like OBITUARY, DEATH, OBITUARY, ASPHYX, AUTOPSY, ENTOMBED, SEPULTURA, BOLT THROWER. They added a lot of their own ideas, added a massive, raw sound and the result is a record that could attract many a fan of classic death metal. I like the atmosphere of the whole record, I enjoy each motif with gusto. The base is an honest blast from the old days, then cold and bloody melodies are added. I am surprised how professional and good the tracks sound. No wonder, the band is made up of experienced musicians who know very well what true, real death is all about. The great thing (and terribly important for me) is that NECROCENE sounds authentic, convincing, real. I immediately put their new album in my discography and listened to it every time I felt like the world around me was going crazy. Misinformation was flying through the air, commercials were just lies, eyes were being turned a blind eye to the bad. Phantasmagoria live. I'm glad there are packs that can cut to the chase. They're real, they're uncompromising, and they can still record music that makes sense. Plus, it has a lot of anger and dark energy. Raw death metal devastation of the human mind! Dark melodies of the coming apocalypse!


tracklist:
1. Planned Obsolescence
2. Embryonic Epilogue
3. The Age of Death and Extinction
4. Wars Against the World
5. From Worms to Trash

NECROCENE lineup
Ste - drums
Apo - vocals
Alex - guitar
Joy - guitar
Dan - bass



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý třetí - Peklo ve Svornosti


Příběh čtyř stý šedesátý třetí - Peklo ve Svornosti

Učitelky mají nějakou akci od školy. Prý jedou navštívit domovy pro nepřizpůsobivou mládež. Mám o ně trošku strach. Kolem jednoho takového baráku chodíme v Jablonci a je to tam samej magor. Snad to bude bezpečný, říká mi Michal. Má také obavy. Trošku si dopřáváme. Sedíme U Salzmannů v Plzni a lebedíme si. Sem tam přijde nějaký turista, něco si fotí a pak odejde. Většinou jen zabloudí z náměstí. Ale takový ty davy, co navštěvují s autobusy Plzeň, tu moc nejsou. Spíš staří štamgasti. Pupkatí páni s červenými tvářemi, kteří doslova září. Tohle bývalo na tomhle městě krásný. Pivo bylo prodchnuto vším. Jen ta šedivá Škodovka a smog všechno kazila. Ale to bylo zatím daleko, jsme studenti, s naivitou a nadšením pro cokoliv, co je jiné, odlišné. Hele vole a tak mi řekni. Venku mrzne, další rok máme za sebou, je leden jak praští. Jaká kniha se ti líbila nejvíc? Jakej film a jakej koncert?

Knížku řeknu něco od Bukowského, protože ho teď pořád čtu, z filmů asi U-turn, protože mě fascinuje nálada tohohle snímku. Hele, pro mě bylo stejně nejdůležitější, že jsem potkal blondýnu, že jsem přežil první ročník a půlku druhýho, že nemusím na vojnu. Zdraví slouží. Rozkecám se o chalupě, o brigádách, jsem k nezastavení. Michal přikyvuje, zavzpomíná na svého skvělého tátu, který loni zemřel. Mluví o jeho firmě, co teď s tím, kam by chtěl směřovat. Dáváme si pivo rovnou z tanku, pak něco malého k tomu, asi utopence nebo tlačenku, protože to takhle máme rádi. Občas si někdo přisedne, sem tam prohodí pár slov. Jsou to většinou chlápci s dobrou náladou, žádnej pomatenej fanoušek fotbalu, ani nasranej škodovák. Až se divím, protože Plzeň není jenom krásná ve svých budovách a náladě, ale také špinavá a temná. Jako stoka, jako podzemí, které nedobyli ani husité. Máme už trošku naváto, když se vydáme na tour po hospodách. Já to moc nemusím, ale Michal má cestovní náladu. Tak jdu s ním, potkávám lidi, prohodím pár slov. Někdo je vtipný, jiný nudný. Máme čas, tak je to jedno.

Skončíme zase U Krokodýla, kde zrovna děsně leje nějaká parta právniček. Sedneme si bokem, do rohu, protože my máme vždy nějaké téma, knížek i filmů vyšla spousta. Michal básní o Knoflíkářích a mě ten film přišel debilní. Ale nechám ho, ať je rád, ať se mu líbí. Jsem na tohle tolerantní. Ale ty slečny vedle u stolu mě serou. Pořád se řehtají, sem tam nějakou vyšlou a dělají si z nás srandu. Co studujete? Strojárnu, odpovím a ozve se salva smíchu. Chudáci, pronese jedna a děsně se tomu řehtá. My nic neříkáme, máme je v prdeli. Tedy nemáme, ale nejsme lopaty, abychom byli sprostí. I když mám velkou chuť. Nějaká slečna pronese něco na moje vlasy a křiváka. Otočíme se na podpatku, zaplatíme a jdeme pryč. Venku mrze a v jednom non-stopu je klid. Krávy blbý, odplivne si Michal a pak na mě ukáže prstem. Kymácí se u toho a pak padne na zem. Jsme na plech. Vezmu ho do náručí, pak na záda, který mi náležitě poblije. Říkám si, že by bodl vozejk, jako na vsi. Naložil bych jej a odvezl. Ale ten nemám. Taky potřebuji chcát. Opřu ho o zeď. Padne mi pod nohy. Prej prší. Doprdele, co to děláš? Vezmu špinavý sníh a otřu mu hubu. Achjo.

Cesta je to hodně náročná. Nikde nikdo. Donesu ho na pokoj a přemýšlím, jestli bych s ním neměl zůstat. Občas totiž bleje i na zádech a nerad bych, aby se udusil. Obrátím ho na bok a usnu. V noci nebo spíš k ránu několikrát běží na záchod. A poblije tam zeď. Kupodivu se docela vyspím. Vylezu ven a on nikde. Najdu ho v kuchyňce, jak má ruce v dlaních. Když mě uvidí, naleje mi půllitr kafe, zapálí si, zeptá, jestli moc nevyváděl. Zavrtím hlavou, že ne. Pak mu to všechno vyprávím. Poděkuje mi a opláchne si obličej vodou. Napije se a pak přemýšlí, na co jsme zapomněli. No jasně, vůbec jsme se nedostali k tomu nejlepšímu koncertu. Hele, pro mě asi SIX FEET UNDER ve Srovnosti. Ve starým kulturáku na Doubravce. Vynechal jsem kvůli tomu brigádu. A šel jako skoro vždycky v Plzni sám. Potkal jsem sice pár Pražáků, co je znám, ale jinak nikoho. Nějak mám pořád pocit, že sem nepatřím. Přijdu do klubu, snažím se být milý a vtipkovat, ale není to ono. Nejdřív jsem si z toho dělal starosti, ale pak si řekl, že to stejně nezměním. Zlatý koncerty v Liberci a Praze. Nebo klidně i ten Jablonec. Ale hudba byla super. Užil jsem si to. I když je pravda, že od té doby, co mám blondýnku, tak jezdíme spíš někam pryč, klidně i do Německa a tak. Znáš to.

Chodil jsem ještě do starého Céčka na Doubravce, sem tam Pod Lampu, občas do nějakého malého klubu, které už dávno neexistují. Svornost jsem až tak neznal, ale mám pocit, že jsem tady už jednou byl. Asi mě sem zavedl Carlos ještě na začátku prváku. Ale to jsem byl děsně opilej a moc si to nepamatuju. To dnes 1. 11. vůbec nehrozí. Přemýšlím nad tím, jaké to bylo super, když nás šel dav džínových vest. Na o hodně menší kapely. Jenže tohle je na lidi už extrém. Každopádně, nejdřív sedím v rohu jedné hospody na Doubravce. Piju tam Gambáč, který mi ale moc nejede. Nemám moc peněz, tak se držím při zemi. Poslouchám, co si říkají ostatní. Metalistů tady moc není, asi chodí někam úplně jinam. Nakonec ale jedna parta přijde. Pochopím, že jsou odněkud od jihu. Čtu si a připadám si hrozně divně, protože já měl vždycky koncerty spojený se společenskou událostí. Kluci a holky, parta. Myslel jsem si, že mě to samotnýho moc bavit nebude, ale nakonec se stejně dostanu do nálady. Moje myšlenky ale létají někde v oblacích. Vzpomínám a když dopiju, řeknu si, že je čas, že chci být někde vepředu. Tenkrát to byla čest, mít hlavu přímo v reprákách. Zvednu se a vydám se ke kulturáku.

Býval to prý dělnický, společenský dům. Z venku nepůsobí nijak hezky. Už kolem postávají kouřící skupinky. Samé křiváky a džísky. Sem tam nějaký ksicht, co je mi povědomý, ale jinak nikdo, s kým bych chtěl pokecat. Už je otevřeno, tak se jde dovnitř. Ukazuji vstupenku, na kterou jsem šetřil jako vzteklý. Koupil jsem si ji v Music Records. Tam jsem i koncert objevil. Možná byl i někde inzerován, ale já si časáky kupoval už spíš nárazově. Lepší pro mě bylo chodit poslouchat novinky sám, se svým notesem. Vždycky jsem si tak udělal svůj vlastní názor. Nikdo mě moc neovlivňoval. Kolikrát se mi líbily desky, které u jiných propadly. Nebylo jich moc, ale stávalo se to. Některé jsem pro sebe objevil až po mnoha letech. Ale tak to má asi každý. Pro něco musíte dozrát. Podléhá to náladám, momentálnímu stavu, únavě. Dnes jsem trošku naštvaný. Nějak si pořád nemůžu zvyknout na to, že postávám ve stínu. Kde jsou ty časy, kdy jsme hlaholili a předháněli se, kdo bude mít lepší hlášky. Ty tu létají také, ale je zde i několik lidí, které bych na koncertě raději neviděl. 

Michal se musí najíst, tak mě přeruší. Jako říkáš to hezky, ale asi chcípnu hlady. Jdeme tedy do nějbližšího bufáče. Zhltne dva zavináče, já dám jen 20 dkg bramborovýho salátu do papíru. Zapijeme to pivem, Michal si odříhne, objedná další a řekne, abych pokračoval. Chvíli hledám ztracenou nit a pak začnu vzpomínat. Původně jsem si chtěl vzít foťák, ale ještě, že jsem to neudělal. Jedna holka jej má a vyhodí ji, protože nemá akreditaci. Moc mi to nedává smysl a jsem v tom trošku prognostik. Hele, viděl jsem, co dělá Canon za malý foťáčky. Fotí parádně. Za chvilku ho proneseš raz dva. Slečna si nechá aparát v šatně a tváří se naštvaně. Nejdřív mě napadne, že bych ji jako oslovil, jen tak, aby nebyla sama, ale pak se přidá k debílkům, kteří dělají bordel. Abyste mi rozumněli. Nejsem svatej, dokážu být taky pěkný hovádko, ale vždycky elegatně a s grácií, nemám rád sprostotu. I hovno, prdel, kurva jsou slova, která se musí umět správně použít. Taky nemám rád, když do mě někdo strká a je neomalený. V sále je vcelku plno. 

První dvě kapely mě vůbec nebaví. BIOTECH a MORAS, jestli se nepletu a jestli mluví můj notes pravdu. Ale nechytejte mě za slovo. Koho si ale pamatuji, je svatá trojice českých skupin, které mě bavily. A to hodně. PANDEMIA, FLESHLESS (v poznámce mám napsáno, automatický bubeník, ale za tím je otazník) a KRABATHOR, které vidím po opravdu dlouhé době. I když je pro mě poslední jmenovaná smečka obrovskou legendou, pamatuji si, že mě nejvíc tenhle večer bavila PANDEMIA. Pojďme ale dál. Už si nechodím pro pivo, protože se nechci dostat do konfliktu. Ta partička ožralejch není vtipná, ale agresivní. Na pódium vylezou DISBELIEF, kteří jsou vynikající. Jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků vůbec, mistr Karsten "Jagger" Jäger je ve skvělé formě. Ale to on vždycky. Kluci sází jeden riff za druhým. Vlasy už mám dávno rozpuštěné z českých předkapel a tak mlátím hlavou o sto šest. Dělám opravdu mocnou vrtuli. Pak dostanu z boku ránu kelímkem a jsem zlitej jako prase. Kterej debil, otočím se a tam parta vysmátých debilů. Jestli si myslíte, že mi dnešní akci zkazíte, tak nikoliv. Mě nemůže zkazit radost z muziky totiž nikdo. Jdu se opláchnout na hajzlík.

Potkám tu slečnu, co má foťák v šatně. Směje se mi. Vrátím se pod pódium a čekám, co přijde dál. Nemám žádný seznam, nic, ani plakát. Peníze za brigádu jsem dávno utratil. Šetřím si na pivo. Michal sní dalšího utopence a pak prý, pojď, někam zajdeme. U Salzmannů zrovna otvírají. Vracíme se na místo činu. Vzpomene si na nějakou knihu a básní o ní tak, že mám chuť si jí přečíst. Když se tak potom po měsíci stane, vůbec mě nebaví. Na mě příliš naivní. Co to ale bylo za knihu, to si vůbec nemůžu vzpomenout. Mám pocit, že jsem něco nedokončil. Jo, pak hráli GOD DETHRONED, které jsem si nedávno zkompletoval. Sleduji je díky Music Records tedy skoro od jejich začátků. Hrozně příjemní kluci, kteří se mezi songy smějí, popíjejí pivo a vůbec nepůsobí "death metalově drsně". Plácají si s fanoušky a hrozně si to užívají. Je to v krásném kontrastu s jejich hudbou, která je ostrá, temná a zničující. Nemám moc slov, jsem v jednom kole, v rauši, mimo, totálně mimo. Kvůli těmto momentům je to asi nejlepší můj koncert v roce 1997. A to jsem s blondýnkou viděli PARADISE LOST ve Vídni, já zažil i INCANTATION a spoustu dalších. Ale GOD DETHRONED byli v něčem ještě lepší. Sice jsem tu byl sám, ale možná právě proto, že jsem se soustředil hlavně na muziku. Jenom na hudbu.

Dal bych si oříšky, já miluju oříšky. Mohla byste slečno. Pořádně solený. Michal je po včerejší opici pěkně rozežranej. S chutí se k němu přidám. Podívám se na něj skrz půllitr, vždycky jsme to ze srandy dělali, když jeden druhému skočil do řeči. Usměje se a pokyne mi. Dokonči, co si začal, příteli. Následovali SIX FEET UNDER. Mezi metalisty k téhle smečce panovala nevraživost, protože v ní zpívá Chris Barnes, kterej nejen že je velký kuřák trávy, ale hlavně bývalý vokalista CANNIBAL CORPSE. A spousta lidí na něj od té doby plive. Faktem ale je, že první alba téhle smečky mě kdysi opravdu hodně bavila. Kanibalové jen něco a jen někdy. Zajímavé je, že tohle se třeba v čase potom docela rychle obrátilo. Ale držme se tématu. Chris je bezesporu velmi charismatický zpěvák s dynamitem v hrdle. Ve Svornosti to předvedl. To byl masakr, totální devastace. K tomu Terry Butler, který pobublával s basou v pozadí, přesto byl velmi zřetelný a Allen West sázel jeden riff za druhým. Pamatuju, že se tvářil hodně šíleně, což bylo asi už tenkrát předzvěstí věcí budoucích. Řezalo to pěkně. Pak sice nějakej z debílků plivnul na kapelu, který se to samozřejmě nelíbilo, protože tohle dělaj jen hovada, ale mimo několika fuck off a motherfuckers, se jelo dál. Šlapalo to pěkně.

Ani jsem potom nešel na pivo. Chodil jsem ulicemi a trvalo mi to snad tři hodiny, než jsem šel spát. Všechno ve mě doznívalo. Přehrával jsem si všechny kapely znovu a znovu v hlavě. Dokonce jsem seděl chvilku na lavičce v parku a psal si do notesu poznámky. Pro mě to bylo hodně netypické. Bylo mi blbý jít sám na koncert. Připadal jsem si trošku jako vetřelec. Ale mělo to jednu nepopiratelnou výhodu. Jak jsem stál ve stínu, tak mi nikdo neovlivnil můj zážitek a názor. Žádný takový to, když vám kámoš řekne, hmmm jako super, ale zvuk na hovno. Přitom stačilo poodejít pár metrů vedle. Nebo že se kytarista 8,5 krát uhmátl a bicí nebyly vždycky úplně košer. Rád kecám o muzice, ale musím ji také vstřebat. I dnes si dělávám poznámky do telefonu, ale pak potřebuji vše utřídit. Došel  jsem na kolej a koukal ještě dlouho do stropu. Michale, ty vole, ty spíš? Je to tak, asi jsem byl špatným vypravěčem. Probudím ho a on se hrozně omlouvá. Nějak mě ten včerejšek zmohl. Chtělo by to panáka a objedná rumy. Mohl bys mi tu poslední kapelu říci ještě jednou? Nadechnu se a nenechám se dvakrát přemlouvat. Jo, ve Svornosti, to bylo pěkný peklo kámo...


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. června 2024

Interview - EVOKED - Raw, dusty, dark death metal that will make you crumble into dust! You will be buried alive!


Interview with death metal band from Germany - EVOKED.

Answered Artilleratör (drums), thank you!

Recenze/review - EVOKED - Immoral Arts (2024):

Ave EVOKED! Greetings to the German underground. Let's go straight to the most important thing. You have released a new EP „Immoral Arts“, which is literally packed with honest, dusty death metal. How did the album come about and how do you feel about it? What direction have EVOKED evolved to?

And Ave to you too, Jakub! Great to hear from you and thanks for the opportunity to do this interview with you an DEADLY STORM Zine!

Yes “Immoral Arts” was released about a moth ago and got quite a bit phenomenal reactions in the Death Metal scene, witch we really appreciate. The writing process took a lot of time, as usual for us, as we are a rather slow working band in terms of writing. We a generally really content with the outcome of the writing and recording, with the sound and the songs and are sure, that we’ve created a solid piece of crushing death metal. I think we didn’t change much in direction. The EP is a consequent step forward in our path of playing death metal (ear crushing and brutal). And we’ll see where it leads us from here and what the next release will sound like.


I'm listening to it right now, and I have to write that this time it took me a while to get this record into my blood. I put the album into the player, I am listening to it in the car. I really like the sound. It is lively, organic, old school and at the same time clear. It seems different to me from your previous records. Where did you record and who is signed under the sound?

And fortunately the EP isn’t so long, so you can listen to it a 100 times a day, hahaha! Where ever you go, EVOKED will go with you! I’m glad you like the sound so much. The main reason for the difference in sound is the change of the recording place most likely. We opted for ‘That Basement Studio’ to record all tracks and let the grandmaster Marco Brinkmann at ‘Hellforge Studio’ lay it hands on the recordings for mix and master, who had done the complete recordings, mix and master on our 2019 album ‘Ravenous Compulsion’.

I think you'll agree with me that packaging sells. You guys have it pretty brutal this year. The author is Timon Kokott. The theme is the exhumation of the damned? Personally, I like the cover, I just wonder if it's "too" brutal. You know, on social media, artificial intelligence evaluates what's right and what's wrong. A lot of bands have gotten in trouble for covers like this. How did you and Timon get together, and what exactly does the theme convey in relation to the music?

In terms of brutality I would disagree, as I find the ‘Ravenous Compulsion’ cover art much more bloody an violent. In general the theme around ‘Immoral Arts’ evolves around the legend of Frankenstein’s Monster. Timon Kokott is the man behind our cover arts since ‘Ravenous Compulsion’ and did a fantastic job also this time. We got in touch, discussed the idea, settled for a style of drawing and pointed out some details as for example the fearful, painful and agonising expression on the cadavers face, as it comes to life, which he doesn’t want to. And we never experienced any problems with social media or some one else. Guess we have to test the boundaries a little more.


I put "Immoral Arts" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. Then I look at your promo pics and one of you is wearing a shirt of my favourite CRYPTIC BROOD. Looks like we're of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

Yeah man! Cryptic Brood are good friends of us and we did work with Steffen. Concerning the role models - every band member has kind of its own. Mine are in terms of drumming definitely Demolition Hammer’s Vinny Daze and John Bonham and maybe a little bit Phil Taylor of Motörhead :) But for our music in general, the great, classy old school death metal bands of Europe.

I remember when I wrote a review of your first album "Ravenous Compulsion" years ago, I listened to it over and over again. Do I have it set up that if I like a band, I want to see them live, to confirm how the songs sound in concert? How do you enjoy going to gigs? And how do the new songs work live? What kind of feedback do you get?

We really enjoy playing live. Well - except for the waiting time that comes with every performance, but generally we like the whole bundle. Meeting new and old friends, share beers, going on stage and give last drop of sweat and blood and sometime get to enjoy a concert afterwards. All our song work out great in live situations. We’ve got the chance to perform two songs from the EP last year and they absolutely stood the test on stage with good feedback.


What do you think about the current trends, widespread mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, they often insert a saxophone, various keyboards into death metal and look for a way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? For example, if I ever come to a concert and someone like this performs there, I'm confused. It seems like a rehearsal of a jazz school to me, but in the end I don't remember anything at all. What about you and current trends in death metal?

Hm … well. There is nothing wrong to play technical and try out something new. Or if a song kind of requests a difficult and technical part, to play it but please leave sax out of death metal hahahah. There may be styles that can profit from exotic (within metal) instruments, but that’s not true for old school death metal.

In the Czech Republic, the scene is so closed. The band and the fans more or less all know each other and to be honest, it seems to me that not many people go to death metal anymore. The younger ones listen to something completely different. You're from North Rhine-Westphalia, what's your scene like, what are the clubs like. And the fans? Do they support bands, do they go to shows?

In our region there is a quite lively, active metal scene with great clubs and organizers. We’ve got to meet so many people over the years in the death metal scene, that it my seem small, but i’m always surprised to see, how many people come to our shows, that we don’t know. And there are even a hand full of younger dudes and dudettes, which keeps the hope alive, that the scene will not come to an end so fast.


A lot of bands are already planning tours for autumn and winter. How are you doing with the promotion of "Immoral Arts"? I'd like to finally see it live. Are you coming to the Czech Republic?

We surely want to play all over Europe but haven’t found the possibility for a tour yet. But we also enjoy single shows or weekend tours, so if you are connected to organizers in Czech Republic, feel free to invite us over. We’ll find a way. In September we are playing in Slovakia (Poprad) and Hannover and in October we’ll have a great gig in Hamburg coming up.

In the end I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean the playing technique now, but rather what it brings to you, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

Oh that’s a question to talk about at a table over 20 beers hahaha. To me it’s pure energy, brutality that is formed into melodies and rhythms, while pushing the limits of the instruments as well as the body and garnish it with “gore” and “disgusting” leads. It took me a while to get into the extremer forms of metal. So I started out as a normal Motörhead, Punk rock and Iron Maiden kid, and then disaster happened somewhere along the way and threw me into Black, Thrash and Death metal. Like a natural flow.

 

Thank you so much for the interview. I appreciate it. Now let's talk music. I'm going to play "Immoral Arts“ really loud! I wish you good luck and all the best in your personal lives. Thank you!

Really thank you for the opportunity to do this interview with you and the interesting questions! I’ll have a beer and a daily dose of death metal (also ‘Immoral Arts’ of course) and hope to meet your in person one time is Czech Republic!

about EVOKED on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine