DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 29. června 2024

Rozhovor - EVOKED - Syrový, prašivý, temný death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Budete pohřbeni zaživa!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - EVOKED.

Odpovídal Artilleratör (bicí), děkujeme!

Recenze/review - EVOKED - Immoral Arts (2024):

Ave EVOKED! Zdravím do německého undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku nové EP „Immoral Arts“, které je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se EVOKED posunuli?

A Ave i tobě, Jakube! Rád tě slyším a děkuji za příležitost udělat s tebou rozhovor pro DEADLY STORM Zine!

Ano, "Immoral Arts" vyšlo asi před měsícem a sklidilo na deathmetalové scéně docela fenomenální reakce, čehož si opravdu vážíme. Proces psaní nám zabral hodně času, jak je u nás obvyklé, protože jsme poměrně pomalu pracující kapela, co se týče psaní. S výsledkem psaní a nahrávání, se zvukem a skladbami jsme obecně velmi spokojeni a jsme si jisti, že jsme vytvořili solidní kus drtivého death metalu. Myslím, že jsme toho ve směru tvorby moc nezměnili. EP je důsledným krokem vpřed na naší cestě hraní death metalu (uši drtícího a brutálního). A uvidíme, kam nás to povede dál a jak bude znít další deska.


Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

A naštěstí EP není tak dlouhé, takže si ho můžete poslechnout stokrát denně, hahaha! Ať už se vydáte kamkoli, EVOKED půjde s vámi! Jsem rád, že se ti ten zvuk tak líbí. Hlavním důvodem rozdílu ve zvuku je nejspíš změna místa nahrávání. Pro nahrávání všech skladeb jsme se rozhodli pro 'That Basement Studio' a nechali jsme nahrávky pro mix a master přiložit ruce k dílu velmistra Marca Brinkmanna z 'Hellforge Studio', který už dělal kompletní nahrávky, mix a master na našem albu 'Ravenous Compulsion' z roku 2019.

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně brutální. Autorem je Timon Kokott. Motivem je exhumace prokletého? Osobně se mi obal líbí, jen si říkám, jestli není „příliš“ brutální. Znáš to, na sociálních sítích vyhodnocuje co je a co není správné umělá inteligence. Spousta kapel kvůli podobným obalům měla problémy. Jak jste se dali s Timonem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Co se týče brutality, nesouhlasím, protože obálka "Ravenous Compulsion" mi přijde mnohem krvavější a násilnější. Obecně se téma "Immoral Arts" odvíjí od legendy o Frankensteinově monstru. Timon Kokott stojí za našimi obálkami od vydání 'Ravenous Compulsion' a i tentokrát odvedl fantastickou práci. Spojili jsme se, prodiskutovali nápad, dohodli se na stylu kresby a upozornili na některé detaily, jako je například děsivý, bolestný a mučivý výraz v obličeji mrtvoly, která ožívá, což nechce. A nikdy jsme nezažili žádné problémy se sociálními sítěmi nebo někým jiným. Hádám, že musíme ještě trochu otestovat hranice.


Dávám si „Immoral Arts“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Pak kouknu na vaše promo fotky a jeden z vás má tričko mých oblíbených CRYPTIC BROOD. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Jo, chlape! Cryptic Brood jsou naši dobří přátelé a se Steffenem jsme spolupracovali. Co se týče vzorů - každý člen kapely má tak trochu svůj vlastní. Mými jsou, co se týče bubnování, určitě Vinny Daze z Demolition Hammer a John Bonham a možná trochu Phil Taylor z Motörhead :) A co se týče bubnování, tak to jsou pro mě určitě vzory. Ale co se týče naší hudby obecně, jsou to skvělé, stylové deathmetalové kapely staré školy z Evropy.

Pamatuji si, že když jsem psal před lety recenzi na vaše první album „Ravenous Compulsion“, tak jsem album poslouchal stále dokola. Mám to nastavené tak, že když se mi nějaká kapela líbí, chci ji vidět naživo, potvrdit si, jak znějí skladby na koncertě? Jak si užíváte koncerty vy? A jak fungují nové songy na živo? Jaké máte ohlasy?

Hraní naživo si opravdu užíváme. Tedy až na to čekání, které je s každým vystoupením spojeno, ale obecně se nám celý ten balík líbí. Potkat nové i staré přátele, podělit se o pivo, jít na pódium a odevzdat poslední kapku potu a krve a někdy si pak užít koncert. Všechny naše písničky fungují v živých situacích skvěle. Loni jsme měli možnost zahrát dvě písně z EP a na pódiu naprosto obstály a měly dobrý ohlas.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Hm... no. Není nic špatného na tom, že si hrajete technicky a zkoušíte něco nového. Nebo když si nějaká písnička tak trochu žádá obtížný a technický part, tak ho zahrát, ale saxofon prosím vynechat z death metalu hahahah. Možná existují styly, které mohou těžit z exotických (v rámci metalu) nástrojů, ale to neplatí pro old school death metal.

U nás v Čechách je scéna taková uzavřená. Kapela i fanoušci se víceméně všichni znají a abych pravdu řekl, tak mi připadá, že na death metal už moc lidí nechodí. Mladší poslouchají už úplně něco jiného. Vy jste z North Rhine-Westphalia, jaká je u vás scéna, co kluby. A fanoušci? Podporují kapely, chodí na koncerty?

V našem regionu je poměrně živá a aktivní metalová scéna se skvělými kluby a organizátory. Za ta léta jsme se na deathmetalové scéně seznámili s tolika lidmi, že se mi to zdá málo, ale vždycky mě překvapí, kolik lidí chodí na naše koncerty, které neznáme. A dokonce je tu i plno  mladších frajerů a frajerek, což udržuje naději, že scéna tak rychle neskončí.


Spousta skupin už plánuje turné na podzim a zimu. Jak jste na tom vy s propagací „Immoral Arts“? Už bych rád konečně viděl naživo. Zavítáte i k nám do České republiky?

Určitě chceme hrát po celé Evropě, ale zatím jsme nenašli možnost turné. Ale baví nás i jednotlivá vystoupení nebo víkendová turné, takže pokud máte spojení na pořadatele v České republice, klidně nás pozvěte. Určitě si nějakou cestu najdeme. V září hrajeme na Slovensku (Poprad) a v Hannoveru a v říjnu nás čeká skvělý koncert v Hamburku.

Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

To je otázka, o které se dá mluvit u stolu nad 20 pivy hahaha. Pro mě je to čistá energie, brutalita, která se formuje do melodií a rytmů, přičemž se posouvají hranice nástrojů i těla a zdobí se to "gore" a "nechutnými" motivy. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal k extrémnějším formám metalu. Začínal jsem tedy jako normální kluk na Motörhead, punk rocku a Iron Maiden, a pak se někde cestou stala katastrofa, která mě vrhla na black, thrash a death metal. Jako přirozený vývoj.


Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Immoral Arts“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Opravdu děkuji za možnost udělat s vámi tento rozhovor a za zajímavé otázky! Dám si pivo a denní dávku death metalu (samozřejmě také "Immoral Arts") a doufám, že se s vámi někdy setkám osobně v České republice!

about EVOKED on DEADLY STORM ZINE:



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 28. června 2024

Recenze/review - LUCIFERICON - Sabatraxas (2024)


LUCIFERICON - Sabatraxas
EP 2024, Invictus Productions

for english please scroll down

Jsou to kapky krve, které mě přivedou na místo. Hluboko v lesích, daleko od lidí. Uprostřed divoké přírody, pod skalami, ke kterým si ukrývají šelmy svoje oběti. Najednou, když poslouchám novou desku holandských death metalových démonů LUCIFERICON, mám pocit, že někdo stojí ve stínu. Možná je to on, kterého se snažíme přivolat. Další tajemný rituál v řadě. Bývali jsme zklamaní, protože se nestalo nic. Jenže tentokrát je to jiné. Hraje nám tu nové EP "Sabatraxas" a ze tmy září žhnoucí oči plné nenávisti.

Sleduji tuhle smečku od jejich počátků (odkazy na recenze předchozích nahrávek najdete dole pod článkem) a pokaždé se k jejich hudbě rád vracím. Je totiž doslova nasáklá tmou, nahrubo nasekaným zlem, špínou a zkaženou krví. Vždy se jedná o rituál, který mě převede na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Letošní počin není výjimkou. Hoří jasným, černým plamenem!


Nové EP se skládá ze tří skladeb, které zbyly z nahrávání předchozího alba. Jsou potom doplněny dalšími třemi songy, zahranými naživo. Kapela tak dokazuje, že je silná i na koncertech. Každé vystoupení (a vlastně i každé mé setkání s LUCIFERICON) je vždy rituálem. Musím zhasnout všechna světla, schovat se do sklepa, abych nasál všechnu tu sněť, plesnivinu, děsivé motivy, touhu zabíjet hudbou. Připadám si jako padlý kněz, který se dívá na hranici. Na té hoří další oběť inkvizice. Plameny nejdříve jenom olizují její nohy, aby nakonec začala hořet. Neodvolá, je pevná ve své obrácené víře, ale zemře v neskutečných bolestech. Lidé si odnesou její popel, protože věří, že je ochrání před zlem. Jenže to není pravda, budou stejně prokleti, stejně jako já, při poslechu této desky. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je v nejlepším pořádku. Není divu, v kapele působí muzikanti z DESTROYER 666, PENTACLE, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát, jak chtějí znít. Pokud jste fanoušci třeba takových IMPIETY, ANGELCORPSE, PERDTITON TEMPLE, CENTURIAN, MORBID ANGEL, VITAL REMAINS, WATAIN, tak zhasněte všechna světla a přidejte hlasitost. Dívám se do tmy a zdravím všechny démony. Kývají souhlasně hlavou, hraje se tu i pro ně. Skladby jsou záhadné, magicky přitažlivé. Sálá z nich chlad i temnota. Už zase vidím symboly zářící do tmy. Krev na oltáři, strach obětí. Mám pocit, že někdo stojí ve stínu. Možná je to on, kterého se snažíme přivolat. Další tajemný rituál v řadě. Oči samotného ďábla, zářící do tmy. Je na čase odejít na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Tajemná, divoká, starodávná death metalová černá magie! Nekromantie, blasfemie, smrt!


Asphyx says:

It's the drops of blood that bring me to the spot. Deep in the woods, away from people. In the middle of the wilderness, under the rocks where the beasts hide their victims. Suddenly, when I listen to the new album from Dutch death metal demons LUCIFERICON, I get the feeling that someone is standing in the shadows. Maybe it's him we're trying to summon. Another mysterious ritual in a row. We used to be disappointed because nothing happened. Only this time it's different. The new EP "Sabatraxas" is playing, and glowing eyes of hatred shine out of the darkness.

I've been following this pack since their early days (links to reviews of previous releases can be found at the bottom of this article) and I love coming back to their music every time. Because it is literally soaked in darkness, coarsely chopped evil, filth and corrupted blood. It is always a ritual that transports me to the other side, to the land of endless shadows. This year is no exception. It burns with a bright, black flame!


The new EP consists of three tracks left over from the recording of the previous album. They are then complemented by three more songs, played live. The band proves that they are strong in concert as well. Every performance (and in fact every encounter I have with LUCIFERICON) is always a ritual. I have to turn off all the lights, hide in the basement to soak up all the snow, the mould, the eerie themes, the desire to kill with music. I feel like a fallen priest looking at the pyre. Another victim of the Inquisition is burning on it. The flames at first just lick her feet, and then finally she burns. She doesn't back down, she's firm in her converted faith, but she dies in excruciating pain. The people will take her ashes because they believe she will protect them from evil. But that's not true, they'll be just as damned as I am listening to this record. The sound, the cover art, the overall performance, everything is in top order. No wonder, the band is made up of musicians from DESTROYER 666, PENTACLE, who know very well what they want to play and how they want to sound. If you're a fan of the likes of IMPIETY, ANGELCORPSE, PERDTITON TEMPLE, CENTURIAN, MORBID ANGEL, VITAL REMAINS, WATAIN, turn down all the lights and turn up the volume. I'm looking into the darkness and saying hello to all the demons. They're nodding their heads in agreement, it's playing for them too. The songs are mysterious, magically appealing. They're cold and dark. I can see the symbols glowing in the dark again. The blood on the altar, the fear of the victims. I feel like someone's standing in the shadows. Maybe it's the one we're trying to summon. Another mysterious ritual in a series. The eyes of the devil himself, glowing in the dark. It's time to go to the other side, to the land of endless shadows. Mysterious, wild, ancient death metal black magic! Necromancy, blasphemy, death!


about LUCIFERICON on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - LUCIFERICON - Al​-​Khem​-​Me (2018)

tracklist:
1. Sabatraxas 04:52
2. Paradoxicon Lucifericon 03:40
3. Alogos vel Sethos 04:23
4. Qliphotic Trace (live) 03:10
5. Khidir's Urn (live) 03:56
6. Sevenfold (live)

KNIŽNÍ TIPY - Válka starého muže - John Scalzi (2016)


Válka starého muže - John Scalzi
2016, Classic

Nějak mě štvalo všechno kolem. Na podzim mi bude padesát a to víte, občas se probudím a říkám si, už zase? Práce, a nejen ta, mi připadá jako stereotyp, jako neustále se opakující obřad, ze kterého nelze uniknout. Nebo vlastně, jde to. Jen musíte mít štěstí a sáhnout po dobré knize. Válka starého muže se mi dostala poprvé do rukou v době, když jsem vozil děti v kočárku. Jezdívali jsme tenkrát do lesa za domem. Nekonečné kilometry. V létě i zimě. Pamatuji si, že jsem cestou z práce navštívil antikvariát. Našel jsem již trošku ohmatanou knihu založenou vzadu. Tam se dávají výtisky, které nikdo moc nechce. Jenže mě zaujalo téma i autor. A tak jsem najednou stál kousek pod rozhlednou Krkavec, děti spaly jako dudci a já ve stoje četl. Měl jsem na madlu od kočárku takový vlastnoručně vyrobený držák. Něco podobného, jako mají dnes matky, akorát ony v tom mají mobil a sdílejí celý svůj život. Uplynulo mnoho let ve všech plzeňských řekách a já se ke knize vrátil.

S jedním kamarádem jsme se bavili o tom, že pokud přijde válka i k nám, jsme fakt zvědaví, kdo nás bude bránit. Asi si budeme muset obléknout uniformy a vyrazit. Jako John Perry. Jen nebudeme ve vesmírné lodi, ale někde v blátě a mrazu. Dokonce se mi o tom zdál i sen. Ráno jsem vstal před čtvrtou hodinou. Nějak jsem se najedl i zacvičil rychleji než kdy dřív. Po tmě jsem tuhle knihu znovu nahmatal a v tramvaji ji otevřel. Lidi na mě koukali jako na zjevení. Asi nějakej chudák, co nemá iphone, mysleli si nebo tak alespoň vypadali. Jenže mě i znovu, po letech, tenhle příběh hrozně chytil. Je v něm všechno, co po dobrém sci-fi chci. John Scalzi jej napsal klasicky, tradičně. Žádné zbytečně přetechnizované pasáže, sází se na silné motivy, na emoce. Navíc, asi takhle nějak bych se asi choval já, kdybych musel narukovat. Jen mi není ještě 75, ale skoro padesát. I když, některá rána mluví spíše o opaku. Padá na mě splín a nevím vůbec proč. 

Země je přelidněná a víc se množí ti hloupější. To, co naši předci dlouhé roky budovali najednou využívají a ničí jedinci, kteří u sebe doma nemají nic. Různé průzkumy a teorie moc nefungují. Místo dodržování pravidel a jasných přepisů, které nám zařídily a zaručují blahobyt i bezpečnost, se setkáváme s primitivy. Zavíráme oči a nemluvíme o tom, to je asi to nejhorší. A teď si představte, že nás bude už tolik, že se sem nevejdeme. Budeme muset kolonizovat jiné planety. Moc k životu jich ale není. Zákonitě začne boj, válka. Vždycky nakonec přežíval ten silnější, chytřejší. Snad to bude platit i do budoucna. A když ne, tak si můžeme aspoň zanadávat. To je mimochodem velmi osvěžující. John je vtipný, sarkastický a má nadhled, který dnešním lidem tolik chybí. Humor býval vždycky kořením života. Představte si, že zajdete do hospody a u jednoho stolu bude sedět parta pokérovaných dřevorubců s nealko a hlídajícími si každou kalorii. U druhého pár normálních kluků, co budou do sebe klopit jedno pivo za druhým. S kým si myslíte, že bude větší sranda? Ne, schválně, někdy si to zkuste. John Scalzi je přesně moje krevní skupina. A tuhle knížku mě zase opravdu bavilo číst. 

Vy si pořád myslíte, že když vám je třeba čtyřicet, že jste odepsaní. Jestliže se začalo v médiích objevovat o hodně víc pestřejších lidí, ras, tak na staré muže cíli snad jen reklamy na prostatu. Jo, po čtyřiceti jste v dnešní době fascinace mládím odepsaní. Netušil jsem to, bylo mi to ale již několikrát řečeno. Přitom to není vůbec pravda. My ještě máme zkušenosti, které nehledáme na google. Možná jsme opatrnější, ale zase na druhou stranu, bojovat asi půjdeme. Jakmile mě planeta povolá, sedám do vesmírné lodě a pak ať si mě vetřelci nepřejou. Netoužím ani po náhrobku, ani po metálech, mě stačí, když přežiju a budu mít klid. Tak nějak jsem Válku starého muže chápal a užíval si ještě víc, než před lety. Líbí se mi způsob, jakým autor vypráví, jak vše graduje, odsýpá. Dovedu si představit, že takhle by to jednou třeba mohlo být. Pro mě je tohle hrozně důležité. Musím být chycený a rád se vracet, těšit se na další kapitolu. Mimochodem, také konečně nějaká série, kterou jsem začal od prvního dílu. 

Už jsem zkrátka potřeboval nějaké dobré sci-fi. Něco, u čeho jsem si procvičil fantazii. Nikdy nepodceňujte starý chlápky. Nevíte, co mají za sebou. Je vám asi jasný, že sedím u stolu s těmi, co pijí pivo. A když nepřijdou, tak si zalezu do rohu a čtu si podobné knihy. Možná je to divné, možná působím jak exot, ale je mi to jedno. Mám rád svůj klid  a pohodu. Už moc často nezvedám hlavu, nejdu do sporů, ale pokud bude potřeba, tak se mnou počítejte. Zkrátka a dobře, takových jako je John Perry, je spousta. Zatím je čas, ještě mi není 75. Tak uvidíme, kam to naše planeta nasměřuje. Kdyby něco, tak sedím v rohu a piju pivo. Mějte se hezky a snad jsem vám svým dnešním tipem udělal radost. Děkuji!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když člověk konečně dosáhl hvězd, zjistil, že jen málo planet je vhodných k životu a že ve vzdáleném vesmíru zuří o každou z nich krvavá válka mezi mnoha technicky vyspělými rasami. Přestože člověk nepatří mezi ty nejrozvinutější, již desetiletí zuřivě a neúprosně bojuje daleko od domova, aby samotná Země zůstala v bezpečí. Většinu zdrojů ovládají Koloniální obranné síly, ke kterým se může přidat každý, jehož pozemský čas se naplnil. KOS nestojí o mladé lidi, chce již zkušené a vyspělé jedince, kteří se po odchodu ze Země již nikdy na rodnou planetu nevrátí. V bojích si odslouží dva roky, a pokud přežijí, mohou se usadit na jedné z těžce získaných planet. John Perry se rozhodne využít nabízené příležitosti. Myslí si, že ví, co ho čeká. Ale opravdový boj, světelné roky od domova, představuje jeho nejhorší noční můry, a to, co se z něho stává, je ještě mnohem děsivější.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 27. června 2024

Recenze/review - PERVERSITY - Spiritual Negation (2024)


PERVERSITY - Spiritual Negation
CD, vinyl 2024, Metal Age Productions, Great Dane Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jdu kolem kostela, tak si uvědomím, jací jsme zůstali stejní. Stále věříme lžím, pořád se klaníme padlým modlám. Přetvářka a klam vládnou světu a v každém z nás se ukrývá temnota. Je jenom otázka času, kdy vyleze na povrch. Jsou kapely, které umí znázornit svojí hudbou zlo. Špínu i zkaženou krev. Slovenští PERVERSITY patří již dlouhých 29 let mezi vyvolené. Letos se opět rozhodli mezi nás šířit jediný pravý death metal. Stačilo mi pouze několik poslechů, abych propadl peklu.

Je to právě uvěřitelnost, klasický přístup a opravdovost, které mám na téhle smečce tolik rád. V kapele působí muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Mají talent na to, složit dobré skladby, umí si hrát s krvavě černými melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Pro mě, jako pro starého fanouška, je každé nové album morbidní oslavou. Jsem rád, že mi kapela opět umožnila nahlédnout do záhrobí, do země za oponou, mezi stíny. 


Zvuk mě doslova praštil do obličeje. Jakoby po mě pánové hodili kus syrového masa. Je pod ním podepsán mistr Martin Barla, který odvedl opravdu skvělou práci. Skladby mají v sobě velký tlak, jsou zuřivé, divoké, surové. Netřeba diskutovat ani nad obalem, který je opět vynikající. Autorem je JanaVe Art, která vytvořila natolik zajímavý motiv, že jsem musel ihned zakoupit tričko. Po formální stránce je vše v absolutním pořádku. PERVERSITY ale přidávají ještě něco navíc. Kus sebe samých, talent, schopnost mě pověsit na háky, pohřbít zaživa, roztrhat na kusy. Zkrátka a dobře, nahrávka v sobě obsahuje všechny atributy pro to, abych se k desce rád a často vracel. Kapela se sice drží svých zavedených postupů. ale dělá to velmi elegantně a v průběhu času vybrousila svůj rukopis až k dokonalosti. Pokud se vám líbí syrová brutalita, spousta temných pasáží, chorobný vokál a riffy ostré jako břitva, neváhejte ani chvilku. Vše dostanete zabalené v bestiálních rytmech. "Spiritual Negation" je jako mlhavé ráno na hřbitově. Z hrobů se stále ozývá nářek nemrtvých. Ještě chvilku, dokud nebude světlo a nespálí vše na popel. Jako tohle album, jako těžká a majestátní atmosféra, která se proplétá celou deskou, jako krvavá stopa. Marně jsem hledal nějakou kritiku. Lze samozřejmě vystopovat lehkou inspiraci u kapel jako SUFFOCATION, IMMOLATION a SINISTER, ale slovenští maniaci tenhle styl dál rozvíjejí a posouvají svým směrem. Letos na mě působí novinka více záhadně, děsivě, rituálně. V jednotlivých motivech je něco magického, morbidně přitažlivého. PERVERSITY nastavili zrcadlo naším zlým myšlenkám a opět pootevřeli bránu do pekla. A udělali to svým zuřivým způsobem. Až půjdu zase kolem kostela, tak si na tohle album vzpomenu. A budu to dělat do té doby, dokud se uvnitř nepřestane lhát, dokud se lidé budou modlit k padlým modlám a budou věřit lžím. Bestiální, surový, démonický brutální death metal, u kterého vám budou krvácet stigmata! Ďábel číhá ve stínu!


Asphyx says:

Every time I walk by the church, I realize how we have remained the same. We still believe the lies, we still worship the fallen idols. Hypocrisy and deception rule the world, and darkness lurks in all of us. It's only a matter of time before it comes to the surface. There are bands that can portray evil in their music. Dirt and bad blood. Slovak PERVERSITY have been one of the chosen ones for 29 years. This year, they have once again decided to spread the only true death metal among us. It only took me a few listens to go through hell.

It is the believability, classic approach and realness that I love so much about this pack. There are musicians in the band who know exactly what they want to play and how they want to play it. They have a knack for putting together good songs, they know how to play with blood black melodies like a beast with its prey. For me, as an old fan, every new album is a morbid celebration. I'm glad the band has once again given me a glimpse into the afterlife, the land behind the curtain, among the shadows.


The sound literally hit me in the face. It was like the men threw a piece of raw meat at me. It is signed by the master Martin Barla, who did a really great job. The tracks have a lot of pressure in them, they are fierce, wild, raw. No need to discuss the cover artwork either, which is again excellent. The artist is JanaVe Art, who created such an interesting motif that I had to buy the t-shirt immediately. Formally, everything is absolutely fine. But PERVERSITY add something extra. A piece of themselves, a talent, the ability to hang me from hooks, bury me alive, tear me apart. In short, the record has all the attributes to make me want to come back to it often. The band may stick to their established routines, but they do it very elegantly and have honed their signature style to perfection over time. If you like raw brutality, lots of dark passages, sick vocals and razor-sharp riffs, don't hesitate a moment. You'll get it all wrapped up in bestial rhythms. "Spiritual Negation" is like a foggy morning in a cemetery. The cries of the undead still echo from the graves. Just a little while longer, until the light burns everything to ashes. Like this album, like the heavy and majestic atmosphere that runs through the whole album, like a trail of blood. I searched in vain for a criticism. Of course, one can trace a slight inspiration from bands like SUFFOCATION, IMMOLATION and SINISTER, but the Slovak maniacs continue to develop and push this style in their own direction. This year the novelty strikes me as more mysterious, eerie, ritualistic. There is something magical, morbidly attractive in the individual motifs. PERVERSITY have set a mirror to our evil thoughts and once again opened the gate to hell. And they did it in their furious way. When I pass by the church again, I'll remember this album. And I'll keep doing it until the lying inside stops, until people pray to fallen idols and believe the lies. Bestial, raw, demonic brutal death metal that will make your stigmata bleed! The devil lurks in the shadows!





Tracklist:
01. Feasting (Intro) 
02. The Mouth Of Abyzou 
03. Patron Of Hate 
04. Your Flesh Is My Temple 
05. Spiritual Negation 
06. Venom Divine 
07. Wrath Manifest 
08. Exaltation Of The Morningstar 
09. Fate Weaver 
10. Epitome Of Diabolization

Line up:
Jozef "Dodi" Košč - guitar/backVox
Marek Baran - drums
Juraj "Kazateľ" Handzuš - vocals
Radoslav Smrek - bass
Martin "Fetus" Calko - guitar

Guests:
Lenka "Ena" Serafinova - female vocals in the track "Epitome of Diabolization".
Rene Blahusiak - lead guitar (solo) in the track "Epitome of Diabolization".



JanaVe Art

Recenze/review - SEAR BLISS - Heavenly Down (2024)


SEAR BLISS - Heavenly Down
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Byla ještě tma, když jsem vyrazil. Mlha se válela v ulicích a mraky byly nízko. Chlad mě objímal, jako mrtvá milenka. Vylezl jsem vysoko nahoru, na skálu a díval se do kraje. Poslouchal jsem nové album maďarských black metalistů SEAR BLISS a přemýšlel jsem odkud přichází smrt. Z temnoty? Z naší mysli? Z vesmíru? Odpověď jsem sice nenalezl, ale dostavily se podivné pocity plné melancholie, smutku, pekla i nenávisti. Najednou jsem měl pocit, že padám po zádech do hlubiny. Nikdy jsem nedopadl na zem. Nikdy jsem nezemřel.

Přesto mě hudba dostala do zvláštního stavu. Kolem létaly do odstínů černé zbarvené emoce a užíval jsem si zřetelný rukopis kapely. Základem je stále melodický black metal, přidávány jsou potom různé folkové a atmosférické prvky. Výsledkem je naléhavé, zajímavé a neotřelé album, které vás přenese do jiných dimenzí. 


Kapela datuje svůj vznik do roku 1993. Pánové moc dobře ví, jak a co chtějí hrát. Nadále rozvíjejí svůj vlastní styl. Mají spoustu nápadů, které se jim povedlo nahrát na novu desku tak, že působí opravdu kompaktním dojmem. SEAR BLISS mají talent na to, složit zajímavé skladby i vytvořit zvláštně podmanivou atmosféru. Nové cesty hledají velmi zkušeně a zajímavým způsobem. Pro poslech vám doporučuji klid, tmu a chlad. Nebo tichou cestu v prázdném lese, případně skálu, na které bylo kdysi dávno obětováno starým bohům. Budete se kývat do rytmu, jako stromy ve větru, jako oběšenci, kteří propadli beznaději. Nálady jsou převážně pochmurné, mrazivé. Jednotlivé motivy se mi dostaly postupně do krve a najednou jsem měl v žilách jemné kousky ledu. Je to spíše opus, symfonie plná ozvěn z temného vesmíru, než jen obyčejná desky. Netřeba hodnotit formální věci, jako je zvuk a obal. Vše je na skvělé úrovni. Můžete se tak soustředit na muziku samotnou, na její sílu a energii. Letěli jste někdy nad mraky? Potom asi víte, o čem píšu. Stav beztíže, silné melodie, spousta různých odboček a melancholie, která se proplétá celou deskou, jako jedovatý had. Abych si "Heavenly Down" opravdu vychutnal, musel jsem být sám. Musel jsem se soustředit. Bylo pro mě velmi příjemné se posadit, zapnout play a potom se již jenom vznášet na zpěněných vlnách mrazivých melodií. Možná si jednou vezmu jed, možná se nechám roztrhat od psů, než se tak ale stane, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dál. Má v sobě totiž chvění, sílu, tlak i spoustu temnoty. Byla ještě tma, když jsem vyrazil. Mlha se válela v ulicích a mraky byly nízko. Chlad mě objímal, jako mrtvá milenka. Vylezl jsem vysoko nahoru, na skálu a díval se do kraje. Melancholická, mrazivá, atmosférická black metalová vlna plná bolesti a temné energie! Pád do hlubin!


Asphyx says:

It was still dark when I set out. Fog rolled in the streets and the clouds were low. The cold embraced me like a dead lover. I climbed high up on a rock and looked out over the countryside. I listened to the new album by Hungarian black metallers SEAR BLISS and wondered where death was coming from. From the darkness? From our minds? From the universe? I didn't find the answer, but there were strange feelings of melancholy, sadness, hell and hatred. Suddenly, I felt like I was falling on my back into the depths. I never hit the ground. I never died.

Yet the music put me in a strange state. Shades of black tinged emotions flew around and I enjoyed the distinct signature of the band. The base is still melodic black metal, then various folk and atmospheric elements are added. The result is an urgent, interesting and novel album that transports you to other dimensions. 


The band dates back to 1993. The gentlemen know very well how and what they want to play. They continue to develop their own style. They have a lot of ideas, which they managed to record on the new album so that it gives a really compact impression. SEAR BLISS have a knack for composing interesting songs and creating a strangely captivating atmosphere. They find new ways in a very experienced and interesting way. For listening I recommend calm, dark and cold. Or a silent path in an empty forest, or a rock that once upon a time was sacrificed to the old gods. You will sway to the rhythm, like trees in the wind, like hanged men who have fallen into despair. The moods are mostly gloomy, chilling. Gradually, the various motifs got into my blood, and suddenly I had fine bits of ice in my veins. It's more of an opus, a symphony full of echoes from the dark universe, than just an ordinary record. No need to judge formal things like sound and cover art. Everything is on a great level. You can concentrate on the music itself, on its power and energy. Have you ever flown above the clouds? Then you probably know what I'm writing about. The weightlessness, the strong melodies, the many different turns and the melancholy that runs through the whole album like a poisonous snake. To really enjoy "Heavenly Down", I had to be alone. I had to concentrate. It was very pleasant for me to sit down, put it on play and then just float on the frothy waves of chilling melodies. Maybe one day I'll take the poison, maybe I'll get torn apart by the dogs, but until that happens I'll keep listening to this record. For it has tremors, power, pressure and plenty of darkness. It was still dark when I set out. Fog rolled in the streets and the clouds were low. The cold embraced me, like a dead lover. I climbed high up, on a rock, and looked out into the countryside. A melancholic, frosty, atmospheric black metal wave full of pain and dark energy! Falling into the depths!


TRACKLIST
1. Infinite Grey
2. Watershed
3. The Upper World
4. Heavenly Down
5. Forgotten Deities
6. The Winding Path
7. Chasm
8. Feathers in Ashes

LINE-UP
András Nagy - Bass, Vocals, Synth, Guitars, Hangdrum
Gyula Csejtei - Drums
Márton Kertész - Guitars
Zoltán Pál - Trombone, Backing Vocals
Zoltán Vigh - Guitars

středa 26. června 2024

Recenze/review - ASPERNAMENTUM - Primal Judgement Manifesto (2024)


ASPERNAMENTUM - Primal Judgement Manifesto
EP 2024, Soulseller Records 

for english please scroll down

Všichni jej měli rádi. Hezky se usmíval a jeho tvář se líbila všem. Přesto mi na něm připadalo něco divného. Pokud mluvil, představoval jsem si, že má rozeklaný jazyk. Jakoby se pod krásnou slupkou ukrývalo něco děsivého. Byl jsem jediný, kdo mu nevěřil a jako vždy mě moje intuice nezklamala. Týral nejen všechny své blízké, ale škodil všude, kam vstoupil. Manipuloval ostatními a všechno mu procházelo. Poslouchám black metal, v jeho staré, surové podobě, již dlouhé roky. Moc dobře vím, že ďábel na sebe bere různé podoby.

Debutové EP švédského maniaka Daniela Johanssona, který je podepsán pod všemi nástroji i vokálem, je takovým nastaveným zrcadlem všem démonům. Pokud máte rádi tradiční, klasický black metal, plný chladu a absolutní tmy, neváhejte ani chvilku. Starodávné postupy jsou posilněny o nové motivy, které jsou nadále rozvíjeny. Na pevných základech jsou vystavěny do šedé zabarvené pestré kompozice.


Líbí se mi, že je zde hudba ohlodána na kost, že se sází na silné melodie. EP "Primal Judgement Manifesto" se velmi dobře poslouchá. A to i přesto, že je surové, divoké a šílené ze své podstaty. Daniel má svůj vlastní rukopis a zároveň si dal velký pozor na to, aby se neztratil ve vlastním šílenství. Hodně všemu prospívá skvělý mrazivý zvuk, pod kterým je podepsán Sverker Widgren (Wing Studios). Všechny nástroje jsou krásně čitelné a velmi zkušeně se balancuje mezi špínou a důrazností. Novinku jsem poslouchal nejčastěji velmi brzy ráno, kdy se v ulicích ještě toulají vzpomínky ze včerejšího dne. Osvědčila se mi i společná setkání v lesích, když padala tma, když se objevily ve stínech krvavé oči příšer. Pokaždé jsem došel na staré pohřebiště. Už dávno vím, že Satan na sebe bere různé podoby. Můžete jej potkat na podobných místech, ale klidně i v kostele nebo v práci. ASPERNAMENTUM jsou zde od toho, aby nám ukázali jeho pravou tvář. Aby nás upozornili na to, že nemáme dát na falešné lži. Pod povrchem se někdy může ukrývat nenávist. Posbíraná ve všedních dnech. Když jsem tuhle nahrávku poslouchal, hodně jsem nad tím přemýšlel. Došlo mezi mnou a hudbou ke vzájemnému přenosu. Emoce lítaly kolem, jako můry kolem ohně. Jenom doufám, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Krev totiž není voda, nelze jen tak vyměnit. Ta, která koluje v mých žilách, je stejná jako u téhle desky. Všichni jej měli rádi. Hezky se usmíval a jeho tvář se líbila všem. Přesto mi na něm připadalo něco divného. Pokud mluvil, představoval jsem si, že má rozeklaný jazyk. Jakoby se pod krásnou slupkou ukrývalo něco děsivého. Mrazivý black metal, který vám vypálí cejch do vaší hlavy! Satan odhalil svoji pravou tvář! Rituál může začít!


Asphyx says:

Everybody liked him. He had a nice smile and everyone liked his face. Still, I thought there was something strange about him. If he spoke, I imagined his tongue was forked. Like there was something creepy hiding underneath the beautiful skin. I was the only one who didn't trust him, and as always, my intuition didn't fail me. He not only abused everyone close to him, but he harmed everywhere he went. He manipulated others and got away with it. I've been listening to black metal, in its old, raw form, for many years. I know very well that the devil takes on different forms.

The debut EP of Swedish maniac Daniel Johansson, who is signed to all instruments and vocals, is such a set mirror to all demons. If you like traditional, classic black metal, full of coldness and absolute darkness, don't hesitate a moment. The old ways are reinforced with new motifs that are further developed. On solid foundations they are built into a grey tinted colourful composition.


I like the fact that the music here is stripped down to the bone, that it relies on strong melodies. The EP "Primal Judgement Manifesto" is very easy to listen to. This is despite the fact that it is raw, wild and insane by nature. Daniel has his own signature sound while taking great care not to get lost in his own madness. A lot of it all benefits from the great chilling sound that Sverker Widgren (Wing Studios) is credited with. All the instruments are beautifully legible and there is a very skilled balancing act between dirt and insistence. I mostly listened to the new album very early in the morning, when memories from yesterday are still roaming the streets. I've also found it useful to meet together in the woods as darkness fell, when the bloodshot eyes of monsters appeared in the shadows. Each time I reached the old burial ground. I've known for a long time that Satan takes on different forms. You can meet him in places like this, but you can also meet him in church or at work. ASPERNAMENTUM are here to show us its true face. To warn us not to fall for false lies. There can sometimes be hatred lurking beneath the surface. Collected in the everyday. Listening to this recording, I've been thinking about this a lot. There was a mutual transmission between me and the music. Emotions flew around, like moths around a fire. I just hope we get a full-length album soon. Blood is not water, it can't just be replaced. The one that runs through my veins is the same as on this record. Everybody loved it. He had a nice smile and everybody liked his face. Still, there was something strange about him. If he talked, I imagined his tongue was forked. Like there was something creepy hiding underneath the beautiful skin. Freezing black metal that burns a mark in your head! Satan has revealed his true face! The ritual can begin!


TRACKLIST
1. Epiphanies Of The Night's Light
2. To Pledge Allegiance To The Void Beyond
3. Vessel Of Enlightenment (Black Flame Manifestation)
4. Of Condemnation, Death And The Holy Ghost

LINE-UP
D. Johansson - Vocals & all instruments

Recenze/review - HENRY KANE - Circle Of Pain (2024)


HENRY KANE - Circle Of Pain
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Pokud chcete pochopit bolest, tak musíte na stará jatka. Musíte si nechat vyprávět nekonečné příběhy o strachu a beznaději. O kruté smrti, o týrání. O klecích, ve kterých byla zavřena ještě trošku živá těla obětí. Krev stékající pomalu po zdi. Výkřiky, létající vzduchem, jako děsivé ozvěny z onoho světa. Procházíš se smradlavými chodbami a konečně dojdeš do cíle. Hromada mrtvých, naskládaných jako loutky. Teprve teď si pochopil, o čem je opravdový strach a temnota.

Pro HENRY KANE mám velkou slabost. Všichni asi víte, že je to kapela, projekt Jonny Petterssona ((Heads For The Dead, Wombbath, Nattravnen, Pale King). Psal jsem recenzi na obě předchozí nahrávky a máme spolu i parádní rozhovor. Vždycky se mi líbilo, jakým způsobem tenhle maniak kombinuje extrémní styly. Death metal, grindcore, punk, crust ale i třeba doom. Tohle všechno smíchané z jediného důvodu. Aby vás při poslechu mrazilo v zádech. Povedlo se to i letos. Opět máme co do činění s hudbou, která může být soundtrackem pro příběhy ze starých opuštěných jatek.

 

Naleznete zde jak pasáže, které vás rozemelou na prach, tak i momenty, které ve mě evokovaly sledování šílených hororových filmů. Atmosféra je velmi podobná. Jonny se postaral i o zvuk, o produkci a jak u něj bývá dobrým zvukem, tak vše se povedlo na výbornou. Je vám asi jasné, že jsem starý, poctivý fanoušek reálné smrti. Rád se toulám v záhrobí a ochutnávám podobné desky, jako je "Circle Of Pain". Představte si zanícený zub, těkající bolest, která se neustále vrací ve vlnách. Nebo ještě lépe, zahnívající vnitřnosti, ve kterých je mokvající vřed. Vezměte skalpel a prořízněte jej, vytrhněte zub. Také cítíte tu úlevu? Tak přesně takhle se cítím i při poslechu tohoto alba. Jsem zavřený ve staré kobce, v chladu a absolutní tmě. O  hladu. Začínám mít děsivé představy. Kolem mě tančí svůj zuřivý tanec nakažené krysy. Začínají ohlodávat mé tělo. Jsem odsouzený k smrti, za chvilku mě pověsí na háky a zabijí elektrickým proudem. Než se tak ale stane, budu dál poslouchat tuhle desku. Dodává mi sílu, je divoká, opravdová, naléhavá, zahalená do krvavé mlhy. Svět dokáže být někdy pěkně hnusné místo k žití. HENRY KANE všechny tyhle špinavé myšlenky vzal a vypálil je na hudební nosič. Také cítíte tu sílu? Smete vás z povrchu zemského. Je klidně možné, že budete klečet a dívat se do tmy. Drásat si obličej do krve. Záleží, jakým způsobem muziku vnímáte. Mě osobně se nové album dostalo ihned pod kůži, hluboko do podvědomí. Nelze jinak, než doporučit všem, kteří rádi objevují temná zákoutí. Krev stékající pomalu po zdi. Výkřiky, létající vzduchem, jako děsivé ozvěny z onoho světa. Procházíš se smradlavými chodbami a konečně dojdeš do cíle. Hromada mrtvých, naskládaných jako loutky. Vítejte na starých jatkách! Budete rozemleti na prach pomocí krutého, temného a surového death grind crust metalu! 


Asphyx says:

If you want to understand pain, you have to go to the old slaughterhouse. You have to be told endless stories of fear and despair. Of cruel death, of abuse. The cages in which the victims' bodies were locked up, still a little alive. Blood trickling slowly down the wall. Screams flying through the air, like terrifying echoes from the other world. You walk through the stinking corridors and finally reach your destination. A pile of the dead, stacked like puppets. Only now do you understand what true fear and darkness is all about.

I have a great fondness for HENRY KANE. You all probably know that this band is the project of Jonny Pettersson ((Heads For The Dead, Wombbath, Nattravnen, Pale King). I've reviewed both of their previous releases and we have a great interview together. I've always liked the way this maniac combines extreme styles. Death metal, grindcore, punk, crust and even doom. It's all mixed together for one reason. To give you chills. It was done this year. Once again we are dealing with music that can be a soundtrack for stories from old abandoned slaughterhouses.


There are passages that will grind you to dust, as well as moments that evoked in me watching crazy horror movies. The atmosphere is very similar. Jonny also took care of the sound, the production and as usual with him good sound, everything was done to perfection. You can probably tell that I'm an old, honest-to-goodness Real Death fan. I like to wander in the afterlife and taste records like "Circle Of Pain". Imagine an inflamed tooth, a searing pain that keeps coming back in waves. Or better still, a rotting gut with a seeping ulcer. Take a scalpel and cut through it, pull out the tooth. Do you feel the relief, too? That's exactly how I feel listening to this album. I'm locked in an old dungeon, cold and absolutely dark. Hungry. I'm starting to have terrifying visions. Infected rats are doing their furious dance around me. They start gnawing on my body. I'm doomed to die, and in a moment they'll hang me from hooks and electrocute me. But until that happens, I'll keep listening to this record. It gives me strength, it's fierce, real, urgent, shrouded in a bloody fog. The world can be a pretty ugly place to live sometimes. HENRY KANE has taken all those dirty thoughts and burned them onto a record. Can you feel the power too? It will wipe you off the face of the earth. You might as well be kneeling and looking into the darkness. Scratch your face into the blood. It depends on how you feel about the music. Personally, the new album got under my skin immediately, deep into my subconscious. I can't but recommend it to anyone who likes to explore dark corners. Blood running slowly down the wall. Screams flying through the air, like eerie echoes from the otherworld. You walk through the stinking corridors and finally reach your destination. A pile of the dead, stacked like puppets. Welcome to the old slaughterhouse! You will be ground to dust by the cruel, dark and raw death grind crust metal! 



about HENRY KANE on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - HENRY KANE - Den Förstörda Människans Rike (2016)

úterý 25. června 2024

Recenze/review - UNHOLY CRAFT - Saa Mørkt, Saa Mektig (2024)


UNHOLY CRAFT - Saa Mørkt, Saa Mektig
CD 2024, Purity Through Fire

for english please scroll down

Když jsem jako každé ráno ulehl do své staré rakve, netušil jsem, že je něco jinak. Žiju v podzemí již dlouhé roky sám. Jenom já a stíny démonů. Poslouchám hudbu ohlodanou na kost. Užívám si kruté melodie, hnis stékající po zdech. Rozmlouvám s nemrtvými a podporuji kapely, o kterých si myslím, že dokáží svojí hudbou vyjádřit smrt, nenávist a absolutní tmu. Cítil jsem něco děsivého, zrůdného. 

Norští UNHOLY CRAFT tohle všechno umí na výbornou. Jedná se o primitivní, surovou odrůdu black metalu, který se kdysi dávno hrával v těch nejhlubších katakombách. Už dávno nepotřebuji ke svému životu světlo. Jsem prokletý, zavržený a zničený. Modlím se k největším bestiím z onoho světa. Mraky jsou zase jednou hodně nízko a bouře je na spadnutí. Zapínám znovu play.

 

UNHOLY CRAFT bývají někdy přirovnáváni k prvním nahrávkám DARKTHRONE, GORGOROTH, ANCIENT. Nelze jinak, než souhlasit. Jedná se o syrové maso, již zapáchající a mokvající, které nám kapela podává na víku od rakve. Mrazivé melodie, riffy ostré tak, že se bojíte dotknout ostří. Ale hlavně totálně hnilobná a studená atmosféra. Těším se z každé skladby. Z každého motivu. Nejvíce vše vynikne za soumraku, když se nad hřbitovem vznáší mlha. Mezi náhrobky se procházejí přízraky a zvou mě do márnice. Otevírám rezavé dveře a vstupuji dovnitř. Vše je připraveno. Na oltáři hoří svíce a oběť se zmítá v řetězech. Z reproduktorů zní album "Saa Mørkt, Saa Mektig" a hrdlo je znovu proříznuto. Odříkávání zvrácených modliteb, přijďte v neděli do kostela. Kříže budou obrácený směrem dolů. Tohle je kov smrti, ukovaný z té nejčernější oceli. Nová deska bude pravděpodobně vyhovovat nejvíce starým pamětníkům, zkušeným hrobníkům, ale také všem, kteří uctívají dlouhé stíny. Zvuk, obal, produkce, vše je tradiční, klasické, ortodoxní. V márnici se začíná něco dít. Nejdříve zazní podivný šepot, následuje řev ještě nedávno mrtvých. Prokletí, všichni jsme prokletí a posloucháme UNHOLY CRAFT. Už dlouho chci být sám. Daleko od světa plného lží a přetvářky. Zavírám za sebou dveře do sklepa a toulám se podzemím. V kobce, s nápisem "Smrt je jenom počátek", je mi nejlépe. Myslím si, že se nové album povedlo po všech stránkách. Nelze jinak, než je doporučit všem tmářům i démonům. Hniloba, zloba, smrt! Prašivý, nenávistný black metal z těch nejtemnějších katakomb!


Asphyx says:

When I lay down in my old coffin, as I do every morning, I had no idea that anything was different. I've been living underground for years, alone. Just me and the shadows of demons. Listening to music chewed to the bone. I enjoy the cruel melodies, the pus dripping down the walls. I talk to the undead and support bands that I think can express death, hatred and absolute darkness through their music. I felt something terrifying, monstrous. 

Norway's UNHOLY CRAFT do it all very well. This is the primitive, raw variety of black metal that was once upon a time played in the deepest catacombs. I don't need light to live anymore. I'm cursed, damned and destroyed. I pray to the greatest beasts of this world. The clouds are once again very low and the storm is imminent. I'm putting it back on.


UNHOLY CRAFT are sometimes compared to the first recordings of DARKTHRONE, GORGOROTH, ANCIENT. I can't help but agree. This is raw meat, already smelly and soggy, served to us by the band on a coffin lid. Freezing melodies, riffs so sharp you're afraid to touch the blade. But most of all, a totally rotten and cold atmosphere. I enjoy every song. Every motif. It all comes out the most at dusk, when the fog hovers over the cemetery. Ghosts walk among the tombstones and invite me into the morgue. I open the rusty door and enter. Everything is ready. A candle burns on the altar, and the victim struggles in chains. The album "Saa Mørkt, Saa Mektig" plays from the speakers and the throat is slit again. Saying the perverse prayers, come to church on Sunday. The crosses will be facing down. This is the metal of death, forged from the blackest steel. The new plaque will probably suit most old memorials, experienced gravediggers, but also anyone who worships long shadows. The sound, the packaging, the production, everything is traditional, classic, orthodox. Something is beginning to happen in the morgue. First there are strange whispers, followed by the screams of the recently dead. Cursed, we're all cursed and we're listening to UNHOLY CRAFT. I've wanted to be alone for a long time. Away from a world of lies and deceit. I close the cellar door behind me and wander underground. I'm at my best in a dungeon with a sign that says "Death is only the beginning". I think the new album is a success in every way. I can't help but recommend it to all darkies and demons alike. Rot, anger, death! Dusty, hateful black metal from the darkest catacombs!


Tracklisting
1. Into the Cold Winter night
2. Saa Mørkt, Saa Mektig
3. Jærtegn
4. Evig Er Nattehimmelen
5. Betrayal, Wrath, Judgement
6. Den Siste Lange Sorg
7. La Asken Regne
8. The Nighttime Spear Piercing

Release notes
Written & recorded February MMXXIV
Guitars, bass & vocals by Peregrinus
Mixed & mastered at Numinous Cavern
Layout & session drums by Ggatzshriiegk



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine