Minulý pátek jsme byli od čtyřech hodin v hospodě a probírali jsme tam nejen hudbu. Řeč se občas stočila i na knihy a já už mohl říct, že mám Poslední sbohem v Alzaboxu, do kterého Knihy Dobrovský také posílají. Byli jsme na koncertě, ze kterého jsem odešel kolem jedenácté. Tramvají domů, měl jsem v hlavě napsáno, že musím ještě knížku vyzvednout. Jenže jsem byl tak ospalý, že jsem si šel lehnout. Spal jsem skoro jedenáct hodin a potom seděl u snídaně a nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem utahaný jako starý pes. Udělal jsem fotky z koncertu, sepsal pár slov o kapelách a potom jsem musel ven. Dnes nic jiného dělat nebudu a pustil jsem si nové Sarke. Koupil jsem jen pár rohlíků na večer a něco málo k obědu. Byli jsme doma jen se synem a ten je samozřejmě ve věku, kdy je pořád venku s kamarády. Kniha mi připadala ještě teplá, voňavá. Roztrhl jsem karton, rozložil úlovky před sebe a potom jsem jak nějaký úchyl přivoněl.
Naladil jsem hlasitost hudby tak, aby mě norští black thrash metalisté nerušili a zároveň, abych je vnímal. Udělal jsem si kafe, které normálně moc nepiju. A potom jsem se na několik hodin ztratil v příběhu. Byl jsem jen já, kniha a hudba. Čtenáři metalisté určitě ví, o čem píšu. Tohle je něco nezaměnitelného. Spojení skladeb a knížky, v podstatě dokonalá esence. Mám to takhle moc rád a Tim Weaver patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Nezklamal mě ani letos. Ono na rovinu, David Raker zase patří k mým nejoblíbenějším postavám. Tentokrát je příběh velmi temný, chladný, šílený. Zpočátku působí vše obyčejně, záhadně. Ale pak se děj rozjede, že jsem zase jednou hltal stránky po desítkách. Tati, mám hlad, vyruší mě večer synek a já si uvědomím, že mi kručí v břiše jako jemu, který je v pubertě. Ještě půjdu s klukama ven, řekne mi, když povečeříme a já jen kývnu souhlasně hlavou. Jen mi dej vědět, v kolik přijdeš. Je doma poměrně brzy a já se ani neskočil osprchovat. Byl jsem zcela mimo, kniha mě schlamstla.
Jsem rád, že mám doma promo od Sarke už asi dva měsíce. Občas na to zapomínám a počítám s tím, že i mí kamarádi desku slyšeli. Jsem ale vázán mlčenlivostí a tak si píšu poznámky, poslouchám album nejen při čtení. Příběh pokračuje, vše postupně graduje, přemýšlím nad dějem, jsem vlastně taky takovým soukromým vyšetřovatelem. Někdy se trefím, jindy jsem zcela mimo. Je zajímavé, kolik temných myšlenek někteří lidé mají. Netvor může být i váš milý soused. Do hlavy nikomu nevidíte. Říká se, že oči jsou dveřmi do duše, jenže oni někteří umí působit hodně přesvědčivě. Bývám opatrný, když potkám někoho s falešným úsměvem. Stará příkoří znovu ožívají. Bolest, ztráta, smrt. Tim Weaver na mě někdy působí až melancholickým dojmem. Stejně jako nové album Sarke. Něco chladného je ve větách i melodiích. Padá na mě zvláštní smutek. Někteří lidé jsou opravdu bestie. Musí být hodně těžké napsat knihu tak, aby byla takto napínavá.
Možná vám bude připadat, že je vše hodně spletité, různé postavy působí až podivně, ale postupně se začne všechno rozkrývat. Ta kompozice, ten jazyk, zase zobu autorovi z ruky a dělá si se mnou, co chce. Hádanky, které je třeba rozluštit. Občas jsem zapomínal dýchat, musel jsem knížku zaklapnout, dojít si do ledničky pro pivo nebo se jen tak podívat z okna. Už byla tma a na balkon přiletěl krkavec. Nějak se to naučil. Pokaždé si sedne na zábradlí a natáčí hlavu. Jasně, připadal jsem si jako v jedné slavné povídce, akorát s tím rozdílem, že tam to byl Havran. Dívám se do tmy a čekám až odletí. Posel smrti? Napadne mě několikrát. Nevím, ke čtení se ale vrátím až po delší době. Jenže mě už bolí oči a jdu spát. Ráno je taky den. Chybí mi pár desítek stránek a než pojedu po obědě pro manželku, chci knížku dočíst. I stane se a potom potřebuji několik hodin na vstřebání. Mám to takhle vždycky. V autě mi hrají Sarke a když svoji ženu uvidím, tak nadšeně vyprávím o tom, jakou napsat zase Tim Weaver skvělou knihu.
Osud tomu chtěl, že jsem nedávno o některých lidech ze svého okolí také zjistil pár temných informací. Je to zvláštní pocit, jakoby ve vás bylo něco prázdného, jste zklamáni, poníženi, že jste jim věřili. Možná nebo právě proto, se mi kniha trefila do nálady. I když na druhou stranu, jak jsem již zmiňoval, Tim Weaver nikdy nezklame, takže jsem ani nečekal nic slabého. Čtyřicet let otázek, na které najde postupně David Raker odpovědi. Někdy si říkám, jestli by neměla raději historie spát. No jo, ale co spravedlnost, co pravda, co oběti a pozůstalí? Hodně jsem o tom po přečtení přemýšlel. A samozřejmě, poslouchal u toho nové album Sarke. Doporučuji vám obojí, album a hlavně knihu. Mějte se co nejlépe, opatrujte se a mějte se co nejlépe. Děkuji za pozornost.
PŘED ČTYŘICETI LETY SE PO NÍ SLEHLA ZEM. TEĎ SE VRÁTILA. JE TO VŠAK SKUTEČNĚ ONA? Rebece byly tři roky, když se její matka Fiona jednoho dne nenápadně vytratila ze dveří a už se nikdy neukázala. Rodina o ní neslyšela skoro čtyřicet let. Po bratrově pohřbu však Rebeka obdrží nepodepsané kondolenční přání. Neví, jestli ho poslala její matka… ale něco jí říká, že ano.
Rebeka se rozhodne zjistit, co se před lety s Fionou stalo, proč tak náhle opustila své děti a proč se s nimi už nikdy nepokusila spojit. Obrátí se proto na soukromého vyšetřovatele Davida Rakera. Ten souhlasí, že jí pomůže, přestože je to pro něj v mnoha ohledech neobvyklý případ. Čím víc ale rozplétá vlákna celé hádanky, tím detailněji se před ním skládá příběh plný tajemství, bolesti, ztráty a smrti. A netvor, který ho začal psát, ještě zdaleka neřekl poslední slovo.
Démoni Fioniny minulosti jsou až příliš živí, a aby toho nebylo málo, musí se David popasovat s kostlivci z vlastní skříně. Takovými, kteří by ho mohli poslat za mříže… nebo rovnou do hrobu.
MORTAL WOUND - The Anus of the World CD 2024, Me Saco un Ojo Records, Dark Descent Records, Extremely Rotten Productions
for english please scroll down
První, čeho jsem si všiml, tak bylo hejno much, vznášejících se nad smradlavou mršinou. Musel jsem našlapovat opatrně, protože kolem mě byla mlha a nekonečné bažiny. Ohledal jsem mrtvolu a zjistil jsem, že zemřela násilnou smrtí. Důkazem budiž červi, kteří vylézali z otevřené rány. Možná to byl rezavý nůž, možná nějaký jiný ostrý předmět, to zjistíme až po pitvě. Šokovaly mě vnitřnosti, vyhřezlé ven a roztrhané na kusy. Ne, to nebylo zvíře, ale nějaká lidská bestie. Naložil jsem tělo na nosítka a odvezl na pitevnu. Druhý den ráno zmizelo. Neznámo kam.
MORTAL WOUND je death metalová kapela z Kalifornie, která je věrná odkazu všech morbidních předků. Hraje prašivě, surově, takovým tím hnisavým způsobem, který máme my, staří fanoušci smrti, tolik rádi. Jedná se o debutové album, které když si pustíte, tak kolem vás začnou ožívat mrtvoly. Poslouchejte pořádně nahlas!
Pokud máte rádi kapely jako JUNGLE ROT, MORTICIAN, SKINLEES, DYING FETUS, a jim podobné, tak se vám bude líbit určitě i nové album "The Anus of the World". Pánové vám hodí přímo do ksichtu kusy zahnívajícího masa. Z povrchu zemského vás smete masivní a hrubý zvuk (Erol Ulug - mixing, mastering, recording) a když se budete dívat na poctivý a stylový obal od autorky Kariny Monzon, budete si připadat jako v nějaké ohavné morbidní galerii. Kdysi dávno jsem četl jednu knihu, ve které sériový vrah aranžoval mrtvá těla do různých pozic. Říkali mu Sochař smrti. Hodně často jsem si na něj vzpomněl, když jsem poslouchal tuhle nahrávku. Má totiž velmi podobnou atmosféru. Skladby jsou jako rezavé hřeby, které vám jednou zatluče hrobník do rakve. Zadřou se vám do mozku a vypálí vám cejch. MORTAL WOUND hrají postaru, poctivě a od srdce. Jsou opravdoví a uvěřitelní. Nepřinášejí sice nic nového, ani převratného, ale to mi vůbec nevadí. Stačí zapnout play a jsem v záhrobí. Duše nemrtvých mě zvou na další seanci, na které se bude pouštět tohle album. Nelze jinak, než vám novou desku doporučit. Má v sobě vše potřebné pro to, abyste byli pohřbeni zaživa. Užívám si jednotlivé motivy, kývám se do rytmu a kopu další hrob. Čekám, než mě zase zavolají a budu muset ohledat další tělo. Někde kolem nás, ukryta ve stínu, se toulá lidská bestie. Troufám si tvrdit, že "The Anus of the World" by ji mohlo přilákat, vytáhnout na světlo. Nezbývá nic jiného, než ji zabít. Nejlépe hudbou. Mokvající, shnilý, prašivý, temný a zničující death metal! Pitevní zpráva, napsaná hnisavou krví!
Asphyx says:
The first thing I noticed was a swarm of flies hovering over the stinking carcass. I had to tread carefully because there was fog and endless swamps all around me. I examined the corpse and found it had died a violent death. The proof was the worms that were crawling out of the open wound. Maybe it was a rusty knife, maybe some other sharp object, we'll find out after the autopsy. I was shocked to see the entrails cut out and torn to pieces. No, it wasn't an animal, it was some kind of human beast. I loaded the body on a stretcher and took it to the autopsy room. The next morning, it was gone. I don't know where.
MORTAL WOUND is a death metal band from California, true to the legacy of all their morbid ancestors. They play dirty, raw, in that festering way that we old death fans love so much. This is a debut album that when you put it on, the corpses start to come alive around you. Listen really loud!
If you like bands like JUNGLE ROT, MORTICIAN, SKINLEES, DYING FETUS, and their ilk, you'll love the new album "The Anus of the World". Gentlemen will throw pieces of rotting meat right in your face. You will be swept off the face of the earth by the massive and coarse sound (Erol Ulug - mixing, mastering, recording) and when you look at the honest and stylish cover artwork by Karina Monzon, you will feel like you are in some hideous morbid gallery. I read a book a long time ago in which a serial killer arranged dead bodies in various positions. They called him the Death Sculptor. I thought of him a lot when I listened to this recording. It has a very similar feel to it. The songs are like the rusty nails that the undertaker once hammers into your coffin. They'll burrow into your brain and burn a mark. MORTAL WOUND play old-fashioned, honest and from the heart. They're real and believable. They don't bring anything new or groundbreaking, but that doesn't bother me at all. Just turn on the play and I'm in the beyond. The souls of the undead invite me to the next session where this album will be played. I can't help but recommend the new album to you. It has everything you need to be buried alive. I'm enjoying each motif, swaying to the beat and digging another grave. Waiting to be called back to look for the next body. Somewhere around us, hidden in the shadows, a human beast roams. I daresay "The Anus of the World" might attract it, bring it to light. There is nothing to do but kill it. Preferably with music. Wetting, rotten, dusty, dark and destructive death metal! An autopsy report, written in festering blood!
CD 2024, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records
for english please scroll down
Zpočátku nevykazovalo tělo žádné známky násilí. Leželo klidně a tiše. Na chladné zemi, kousek od cesty. Jenže něco bylo jinak, kolem se vznášel tichý pláč. Jakoby se mnou mrtvola rozmlouvala, jakoby šeptala slova obžaloby. Pitvu jsme provedli ihned, jakmile jsme přijeli do márnice. Uvnitř hnily tkáně, které byly již ve značném stádiu rozkladu. Nechtělo se mi tomu věřit, ale bylo to tak. Tělo bylo mrtvé již mnoho let. Přišlo k nám ze záhrobí, aby zvěstovalo novou desku dánsko-tureckých HYPERDONTIA.
Pravověrní death metalisté ihned vědí, o kom píšu. Jednak máme na našich stránkách již dvě uveřejněné recenze, ale hlavně se jedná o ryzí, reálnou a krutou hrobnickou práci. Ostatně jako vždycky. Kapela je letos ve velmi dobré formě. Důkazem budiž skladby, které vás doslova přikovou na zeď.
Jedná se o poctivou porci tradičního, klasického death metalu, který je doplněn vlastní invencí a spoustou morbidních nápadů. Mám rád smrad dlouho nevětraných kobek, jejich tajemství. Jsem rád přítomen u exhumací starých hrobů. Pokaždé přemýšlím, na co dotyčný zemřel. Líbí se mi mlha nad hřbitovem, ale hlavně temná a chladná atmosféra, které létá opět kolem jako můry kolem ohně. Pánové mají svůj vlastní rukopis, volně inspirovaný kapelami jako CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, DEAD CONGREGATION, UNDERGANG, PHRENELITH, CEREBRAL ROT, VASTUM, MORTIFERUM, FETID. Je to starý, divoký a surový masakr s novým feelingem. Riffy jsou zdrcující, vokál nasáklý chorobami a bicí vám vystřelí mozek z hlavy. Povedl se i prašivý zvuk a obal od mistra Wese Benscotera. Je na něm loď, plná mrtvých, kteří se vrátili, aby dokonali šílenou pomstu za příkoří, která jim byla kdysi způsobena. HYPERDONTIA dokáží být děsiví, jako ta nejhorší noční můra. Kývám se do rytmu, jsem dávno prokletý. Užívám si jednotlivé melodie, které jsou nasáklé zkaženou krví. Zhasněte všechna světla, brána do pekla byla opět otevřena. Je hodně znát, že v kapele působí zkušení muzikanti. Letos nám umíchali pořádně jedovatý koktejl, který by mohl chutnat všem, kteří mají rádi hnilobou nasáklý kov smrti. Přiznám se bez mučení, že si novinku hodně užívám a rád se k ní znovu a znovu vracím. Zpočátku nevykazovalo tělo žádné známky násilí. Leželo klidně a tiše. Na chladné zemi, kousek od cesty. Jenže něco bylo jinak, kolem se vznášel tichý pláč. Jakoby se mnou mrtvola rozmlouvala, jakoby šeptala slova obžaloby. Morbidní, chorobami ušpiněný death metal, u kterého ožívají dávno mrtvá těla prokletých! Masakr v márnici!
Asphyx says:
Initially, the body showed no signs of violence. It lay still and quiet. On the cold ground, just off the road. But something was different, a silent crying was floating around. It was as if the corpse was talking to me, whispering words of accusation. We performed the autopsy as soon as we arrived at the morgue. Inside, the rotting tissues were already in a considerable stage of decomposition. I didn't want to believe it, but it was true. The body had been dead for many years. It had come to us from beyond the grave to herald the new Danish-Turkish HYPERDONTIA record.
True death metallers know immediately who I am writing about. First of all, we already have two published reviews on our site, but most importantly, this is pure, real and cruel tombstone work. As always. The band is in very good shape this year. The proof is the songs that will literally drive you up the wall.
It is a fair portion of traditional, classic death metal, which is complemented by their own inventiveness and a lot of morbid ideas. I like the smell of long unventilated dungeons, their secrets. I like to be present at the exhumations of old graves. I always wonder what the person died of. I like the fog over the cemetery, but especially the dark and cold atmosphere that flies around again like moths around a fire. The gentlemen have their own signature, loosely inspired by bands like CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, DEAD CONGREGATION, UNDERGANG, PHRENELITH, CEREBRAL ROT, VASTUM, MORTIFERUM, FETID. It's old, wild and raw carnage with a new feel. The riffs are crushing, the vocals are soaked with disease and the drums will blow your brains out. The dusty sound and cover artwork by master Wes Benscoter is a hit too. It features a ship full of the dead who have returned to exact mad vengeance for the wrongs that were once done to them. HYPERDONTIA can be terrifying, like your worst nightmare. I sway to the rhythm, I'm cursed long ago. I enjoy the individual melodies that are soaked in tainted blood. Turn off all the lights, the gates of hell have been opened again. It's very obvious that the band is made up of experienced musicians. This year, they've mixed us up a proper poisonous cocktail that could appeal to anyone who enjoys the rotten, death-soaked metal. I admit without torture that I enjoy the novelty a lot and I like to come back to it again and again. At first, the body showed no signs of violence. It lay still and silent. On the cold ground, a short distance from the road. But something was different, and there was a silent crying all around. It was as if the corpse was talking to me, whispering words of accusation. Morbid, disease-stained death metal, where the long-dead bodies of the damned come to life! Massacre in the morgue!
tracklist: 1. Death's Embrace 2. Salvation In Death 3. Marking The Rite 4. Pestering Lamentations 5. Pervasive Rot 6. Irrevocable Disaster 7. Defame Flesh 8. Servant To A Cripple God
Vracím se poslední roky rád a často ke svým kořenům. O víkendech odcházím do lesů a hledám tmu a chlad. Tentokrát jsem se vydal po stopách šílené, divoké šelmy. Přišla k nám ze starých časů, z doby, kdy temnota vládla světu. Ostrý vítr mě šlehá do tváře, jsem sám. Nespím a našlapuji tiše. Konečně ji uvidím. Rohatá bestie, žijící v jedné staré jeskyni. Zrovna trhá svoji další oběť. Mršina je ohlodaná na kost. Stejně jako letošní nové album black thrash metalových SARKE.
Poslouchat novou desku, je jako se vydat na dlouhou cestu zasněženou krajinou. Po stopách samotného ďábla. Hudba byla vždy o emocích, o vzájemném vztahu. Musí v člověku probouzet emoce, pálit ho, chladit, být kusem rozžhaveného železa. SARKE tohle všechno umí. Jejich black thrash metal je opět ohlodaný až na kost. A ušpiněný čerstvou krví.
Sedávám před horskou chatou a sleduji netopýry, jak létají kolem. Čtu si příběhy ze starých časů a vnímám hudbu všemi póry svého těla. Oheň byl znovu zapálen a když vylezu druhý den na kopec, dívám se do krajiny a moc dobře vím, že do těchto míst nové album "Endo Feight" patří. Má náležitě chladný zvuk, obsahuje pořádnou a poctivou porci ostrých riffů. Už jste někdy vyvrhovali zastřelené zvíře? Omluvili jste se mu za smrt a vzdali čest jeho síle? Pokud ne, tak si poslechněte tuhle desku a garantuji vám, že i když se s ní potkáte v hlučném městě, přenese vás do otevřené, prázdné krajiny. Jenom nebe, zem a krvavé kořeny, které nakonec všichni hledáme. Síla půdy, síla země a mrazivého vzduchu. Zvukově opět velmi povedené album, se spoustou zajímavých nápadů, které opravdu nejvíce vynikly v absolutní tmě. Na lovu, o samotě. Black metal, thrash, ale i s vlivy od starých rockových veteránů. Vše smíchané s ledem a nahrubo nasekanou tmou. K zemi padá čerstvý sníh a nebe je černé jako vaše svědomí. SARKE jsou ve velmi dobré formě. Stále funguje vzájemná chemie mezi muzikanty, pořád jsou skladby svěží a pestré. Zahalené do husté mlhy. Pokud máte rádi tajemno, dlouhé toulky lesem i stará pohřebiště v lesích, tak neváhejte ani chvilku. Skladby jsou neklidné, jedovaté, mrazivé, jako život samotný. Vracím se poslední roky rád a často ke svým kořenům. O víkendech odcházím do lesů a hledám tmu a chlad. Tentokrát jsem se vydal po stopách šílené, divoké šelmy. Přišla k nám ze starých časů, z doby, kdy temnota vládla světu. Ostrý vítr mě šlehá o tváře, jsem sám. Po stopách samotného ďábla. Temné a syrové ozvěny ze starých black thrash metalových časů! Krví nasáklé kořeny, na kost ohlodaná hudba z opuštěných pohřebišť!
Asphyx says:
I like to go back to my roots often. On weekends I go into the woods and seek the darkness and the cold. This time, I'm on the trail of a crazy, wild beast. It came to us from the old days, from a time when darkness ruled the world. A sharp wind whips my face, I'm alone. I'm awake and I'm treading quietly. At last I see her. A horned beast, living in an old cave. It's tearing at its next victim. The carcass is gnawed to the bone. Just like this year's new album from black thrash metal band SARKE.
Listening to the new album is like going on a long journey through a snowy landscape. In the footsteps of the devil himself. Music has always been about emotions, about relationships. It has to awaken emotions in a person, burn him, cool him, be a piece of hot iron. SARKE can do all that. Their black thrash metal is once again gnawed to the bone. And stained with fresh blood.
I'm sitting in front of a mountain hut watching bats fly by. I read stories from the old days and feel the music through every pore of my body. The fire has been rekindled and when I climb the hill the next day, I look out at the landscape and know full well that the new album "Endo Feight" belongs in these places. It has a suitably chill sound, and contains a good and honest helping of sharp riffs. Have you ever eviscerated a shot animal? Have you apologized for its death and honored its strength? If not, give this record a listen and I guarantee that even if you encounter it in a noisy city, it will transport you to an open, empty landscape. Just heaven, earth and the bloody roots we all seek in the end. The power of the soil, the power of the earth and the freezing air. Sonically again a very good album, with lots of interesting ideas that really stood out the most in the absolute darkness. On the hunt, alone. Black metal, thrash, but also with influences from old rock veterans. All mixed with ice and coarsely chopped darkness. Fresh snow falls to the ground and the sky is as black as your conscience. The SARKE are in very good shape. The chemistry between the musicians still works, the songs are still fresh and varied. Wrapped in a thick fog. If you like mystery, long wanderings through the woods and old burial grounds in the woods, don't hesitate a moment. The songs are restless, poisonous, chilling, like life itself. I've been returning to my roots happily and often over the last few years. On weekends I go into the woods and seek out the darkness and the cold. This time I'm on the trail of a mad, wild beast. It came to us from the old days, from a time when darkness ruled the world. The sharp wind whips my cheeks, I'm alone. On the trail of the devil himself. Dark and raw echoes from the old black thrash metal days! Blood-soaked roots, gnawed to the bone music from abandoned burial grounds!
TRACKLIST 1. Phantom Recluse 2. Death Construction 3. Lost 4. Abyssal Echoes 5. Old Town Sinner 6. I Destroyed The Cosmos 7. In Total Allegiance 8. Macabre Embrace
CREDITS Recorded and mixed August – December 2023 at H10 Productions by Lars-Erik Westby. Mastered by Sofia von Hage and Thomas Eberger at Stockholm Mastering. Cover illustration by Kjetil Nystuen.
Už dávno si myslel, že je vše v pořádku. Kdysi ošklivá rána se zahojila a nic ho nebolelo. Až dodnes, když začal poslouchat nové album amerických tmářů DEGRAVED. Jakoby se vrátila všechna bolest a utrpení. Vřed se znovu zanítil, tepala v něm zkažená krev. Mohli jste jej několikrát proříznout, vyčistit a stejně se znovu objevila černá a smradlavá tekutina. Nepomáhaly léky, ani zaříkávání. Začal vyhledávat temná zákoutí. Nemohl na světlo a postupně se rozpadl v prach.
Tahle smečka vydala v roce 2020 demo nahrávku "Exhumed Remnants" a loni EP "Whispered Morbidity". Letos vychází u labelu Chaos records oba počiny dohromady. Je mi velkou ctí, že se ke mě dostala tahle hudba na recenzi. Je totiž přesně tou odrůdou, vypěstovanou v Hádově říši, kterou vždy rád ochutnám. Zhasl jsem všechna světla a nechal na sebe novinku působit. Začala se mi postupně ozývat bolest z jedné staré rány.
Pánové na to jsou hezky postaru, poctivě. Pokud se vám líbí kapely jako CIANIDE, FUNEBRARUM, DISMA, NECROS CHRISTOS, budete určitě spokojeni jako já. Byly splněny všechny náležitosti proto, aby byl vřed znovu proříznut. Zaujme masivní, prašivý zvuk, stylově vyvedený obal, ale hlavně spousta mokvajících nápadů, které vás obejmou jako silné pavučiny. Poslech je spíše procházkou v záhrobí, pradávnou seancí, než jen obyčejným setkáním. Líbí se mi způsob i provedení, s jakými kapela ke své morbidní práci přistupuje. Poslouchat "Whispered Morbidity & Exhumed Remnants" je jako prosévat mezi prsty prach z čerstvě exhumovaného hrobu. Tohle je muzika pro všechny, kteří vyrůstali na extrémní muzice v devadesátých letech minulého století. Budete smrdět sírou i měděným pachem krve. Zavřeni v temných kobkách budete pomalu přidávat hlasitost. Já jsem to alespoň takto dělal. Vše je ohlodáno na kost, riffy jsou ostré a surové, vokál nasáklý chorobami a bicí vám vytlučou mozek z hlavy. Zároveň, a to velmi oceňuji, se nezapomnělo ani na melodie a celkovou pochmurnou atmosféru. DEGRAVED jsou na velmi dobré cestě, řeku Styx překročili velmi elegantně a se zkušenostmi mistrů v oboru. Už dávno jsem si myslel, že je vše v pořádku. Kdysi ošklivá rána se zahojila a nic mě nebolelo. Až dodnes, když jsem začal poslouchat nové album amerických tmářů DEGRAVED. Jakoby se vrátila všechna bolest a utrpení. Vřed se znovu zanítil, tepala v něm zkažená krev. Mohl jsem jej několikrát proříznout, vyčistit a stejně se znovu objevila černá a smradlavá tekutina. Nepomáhaly léky, ani zaříkávání. Jsem prokletý! Morbidní, špinavý, syrový a temný death metal, mršina ve značném stádiu rozkladu! Budete pohřbeni zaživa!
Asphyx says:
He thought everything was fine a long time ago. The once nasty wound had healed and nothing hurt. Until today, when he started listening to the new album by American darkies DEGRAVED. It was as if all the pain and suffering had returned. The ulcer had re-inflamed, the bad blood pulsing. You could cut it open several times, clean it out, and still the black, stinking fluid would reappear. Medicines didn't help, nor did incantations. He began to seek out dark corners. He couldn't see the light and gradually disintegrated into dust.
This pack released the demo "Exhumed Remnants" in 2020 and the EP "Whispered Morbidity" last year. This year, both releases will be released together on Chaos records. I'm very honored to have been sent this music for review. It is exactly the variety, grown in Hades' realm, that I always like to taste. I turned off all the lights and let the novelty wear off. Gradually, the pain of an old wound began to reverberate.
Gentlemen are nice and old-fashioned, honest. If you like bands like CIANIDE, FUNEBRARUM, DISMA, NECROS CHRISTOS, you will be satisfied like me. All the requisites have been fulfilled in order to cut the ulcer again. The massive, dusty sound, the stylish cover art, but most importantly the many swamping ideas that will embrace you like thick cobwebs will impress. Listening is more of a walk in the beyond, an ancient seance, than a simple encounter. I like the manner and execution with which the band approaches their morbid work. Listening to "Whispered Morbidity & Exhumed Remnants" is like sifting through the dust of a freshly exhumed grave between your fingers. This is music for anyone who grew up on extreme music in the 1990s. You'll reek of brimstone and the coppery smell of blood. Locked in dark dungeons, you'll slowly turn up the volume. At least that's how I did it. Everything is gnawed to the bone, the riffs are sharp and raw, the vocals are soaked with disease and the drums will knock your brains out. At the same time, and I really appreciate this, the melodies and the overall gloomy atmosphere are not forgotten. DEGRAVED are on a very good path, they crossed the river Styx very elegantly and with the experience of masters in the field. For a long time now I thought everything was in order. A once nasty wound has healed and nothing hurts. Until today, when I started listening to the new album by American darkies DEGRAVED. It's as if all the pain and suffering has returned. The ulcer had re-inflamed, the rotten blood was beating in it. I could cut it open several times, clean it out, and still the black and stinking fluid reappeared. No medicine or incantations helped. I'm cursed! Morbid, dirty, raw and dark death metal, carrion in a considerable stage of decomposition! You will be buried alive!
tracklist: 1. Crematortured 2. Compulsory Bloodletting 3. Reduced To Bone And Ash 4. Whispered Morbidity 5. Exhumed Remnants 6. Corpse Fermentation 7. Incinerated
DEGRAVED is: SC - drums NE - guitar & vocals AG - guitar DR - bass
Ave SEVERE TORTURE! Greetings to the catacombs of Holland! When I was preparing for this interview, I found all the albums I have from you over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first demo that came to us was the 1998 recording "Baptized". You know what's interesting? I haven't found a single weak record in your entire discography. How is that possible? Do you have a recipe for that? You've kept the bar of quality so high for so many years.
Wow, thanks, that's good to hear! And indeed the 1998 demo "Baptized" was our first recording in a proper studio. All analog and totally old school! I don't have a recipe for not writing shit records and for me personally I can still find some flaws in our discography but I guess we just try to make what we would like to hear ourselves and we're pretty strict in that. We throw away a riff or a piece if for one of us it doesn't feel right. So we throw away a lot of stuff, haha!
For this year's full-length album "Torn From The Jaws of Death" we had to wait a long fourteen years (if you don't count the EP Fisting the Sockets, which contains only three tracks). You released it on Season of Mist and I must admit I was very impatient. Why did it take you so long? Was it because of money? Time?
None of those things to be honest. I think that after we released "Slaughtered" in 2010 we just didn't have the inspiration to write new material. We did play a lot of shows but after we played Maryland Deathfest in 2016 we decided it would be best to stop booking shows and all step away from the band for a while. After a year or so original drummer Seth announced that he was quiting the band. The rest of us decided we would give it one more try with a new drummer and in 2018 Damien stepped in as the new drummer. Of course it took some time to get used to eachother and after we did our first shows together we started writing again and all fell into place so to speak. Soon we had enough material for a new album but because we hadn't released anything for such a long time we thought it would be quicker to first record 3 songs and release an EP. After the release of the EP we wrote a couple more songs and started recording all the other songs. We finished recording & mixing in 2023 but due to the busy release schedule of Season of Mist we had to wait till 2024 with the release.
Anyway, the album "Torn From The Jaws of Death" is out and immediately became one of my most played albums. Listening to it, you feel like you've stepped back on a timeline to the 90s. It is excellent! How was it made? And how does SEVERE TORTURE create new material?
Thanks, that's very much appreciated! We also like it a lot and we had a lot of fun creating it! Usually a song starts with a riff or a couple of riffs, mostly from Patrick or Marvin, sometimes by me. We then start jamming it in the rehearsalroom and one song can take only 1 or 2 rehearsals to be perfect and other songs take 6 months to get finished. We are fortunate enough that our drummer has his own rehearsalroom/studio and everything is mixed up and we can record every idea or part we write. Our metal roots are in the 90s so it's not strange that hear you that in our new album.
I always liked the sound of your albums. "Torn From The Jaws of Death" is no exception. Where did you record the album, was it again at Torture Compound Studios? How did you achieve such a dusty and dense sound? Does it look to me like it was recorded in analogue or am I wrong? Interestingly, I find the sound of the recording very similar to the previous record "Slaughtered". Do you have a lot of say in how the record should sound or do you leave it up to the sound masters?
Yes, it's mainly recorded in our drummers studio which we named Torture Compund Studios. Some of the guitars and bass parts are recorded at home to save some time though. Our drummer engineered the recordings and then it was mixed and mastered by Mendel bij de Leij who you might know from his time as guitarplayer for Aborted. Sorry, it's not analog but we didn't use plug-ins for the guitars, everything is re-amped through 2 EVH 5150 Stealth III amps, one with 6L6 tubes and the other with EL34's. That's also very close to our live sound and that was our main goal, to get close to our live sound. We had a big say in the final mixes because we knew what we wanted and our EP was a good testcase to check out Mendel's mixing. I do think it sounds way better than "Slaughtered", those guitars are too muddy in my opinion and the bass is too dirty. But every record has it's own sound and that's the charm of it.
I'm an old school fan and I'm very big on record covers. The man behind "Torn from the Jaws of Death" is the always excellent painter Pär Olofsson. The motif is so cool to me that I put it on my desktop on my computer. Can you tell us how the motif relates to the music on the album? How did you get together and how did the cover for the album come about?
Man, we also love it very much! Our bassplayer came across a black&white sketch of this skull on Pär's website and he immediately forwarded it to me. We both felt this was meant for us but at that moment we didn't know if it was already used or not. We contacted Pär and he said it was unfinished and unused so we could have it and let him finish it. We took both versions, the sketch and the finished color version and if you have the actual album you'll find the color version on the front and the black&white version inside which makes a beautiful pair. We already had the album title so it's not intentially related to the cover. But it matches perfectly in my opinion.
For a band that has been playing since 1997, you have a pretty stable lineup. Respectively Patrick Boleij and Thijs van Laarhoven have been in SEVERE TORTURE since the beginning. Dennis Schreurs joined in 1998. That's not very common. Have you never had submarine sickness? For example, has your opinion never changed about how your music should sound? You know, some people like blondes, some people like brunettes. Then all you need is a few more pointed words. Someone once wrote that a band is like a family. How is SEVERE TORTURE?
Pretty close to a family indeed. But I think our strength is that we don't do this for a living and we all have our personal lives besides the band. In the first 15 years of the band we toured a lot but if we continued that I think we wouldn't exist anymore. We have a nice balance and we only do things we all wanna do. Of course our musical taste differs and most of us have a pretty wide musical taste but for Severe Torture it's clear to us that it has to be death metal. In another interview someone pointed out that since Dennis joined the band 25 years ago only 1 member left and that's pretty unique!
The good thing about today is that we have the internet. I mean, I don't know about that, but at least I can watch your shows remotely. It's not the same, the sound on youtube is always so weird, but from all available information - you guys mainly perform only at big festivals? I'll be honest, I'd really like to see you live, but there's no place. You're not going on tour? I would imagine you, ASPHYX and maybe you can take AUTOPSY. It would be a dream come true. No, seriously - what about SEVERE TORTURE and concerts? What would you say about a trip around Europe with a stop in the Czech Republic?
Well, we're playing in Czech Republic in a few weeks at Brutal Assault but that again is a festival. We're not touring really and to play a show a 1000 km's from the Netherlands is only gonna work flying and then it's most of the times a festival because they're bigger and have budget. It's not gonna work for 1 small clubshow abroad. Touring isn't that easy for us, we all have good jobs and some of us have kids so getting on the road for 3 or 4 weeks isn't gonna work.
Just yesterday I was talking to a friend in the pub about how crazy everything has changed in the last few years. Everyone has the internet in their pocket, young people are more influenced by pictures and videos than music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it's different in Holland, but here in the Czech Republic I see it every day. It's no different in music. How do you perceive the changes in society as a musician? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the internet.
I also have mixed feelings about it. In potential internet or social media sounded like a good thing that could connect everyone and gave everyone easy access to information. But it turned out to be a monster which polarises everyone. People developed a very short interestspan and only wanna see pictures or short videos which need to be funny or fake. Or both. I like some of the new technology and having googlemaps on your phone or protools on your laptop can be really nice but since I'm born in the 70's I often think back of the times before the internet. But now I sound like a old analog man in a modern digital world, haha!
It's a different world, also in terms of labels, publishing houses. SEVERE TORTURE are a band that for me is synonymous with underground death metal. We have bandcamp, youtube, labels can spread your music faster and it reaches more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette and CD has its charm too. Have you had to change your approach to releasing your music in any way? Or are you still going old school and the new stuff leaves you cold?
I'm old school and I still buy vinyl and cd's. You can't compare listening to Spotify with putting on a vinyl on your record player and drop the needle on it! Of course streaming is easy when you're on the go or when you're in the gym but I really enjoy playing an actual record and checking out the artwork and the booklet while listening. And less romantic but also worth mentioning, financially it also changed a lot for bands. Back in the day we sold quite an amount of albums which we got royalties for and nice budgets for recordings and videos and even toursupport. For streaming you get 0,00..cents which is close to nothing, which means you have less to no budgets for all the aforementioned.
You started the band in 1997. But all of you were once at the beginning of something new. I love the old death school. I like that it's so dirty, raw. What was the '90s and your beginnings like? Please reminisce for us. What bands did you like to go to, for example? Who were your role models? Feel free to add a funny story, I'm sure you have plenty of them.
I started listening to death metal in the early 90's and I also fell for the rawness and the brutality. The first bands I got into were the ussual ones; Cannibal Corpse, Morbid Angel, Deicide, Entombed, Suffocation, Death, Incantation, Immolation, etc. I used to work a paper route so I was starting every morning with 1 hour of death metal on my walkman 6 days of the week. And back then you didn't have that many different albums so I listened some of those early albums more than 1000 times probably. We were very lucky being in the Netherlands with shows every weekend so I started going to concerts, already with our bassplayer Patrick, got drunk a lot and some bands which we later toured with remembered us from being drunk fans at their shows, haha!
I ask this question to every band and I'm really interested in your opinion. What does death metal mean to you? How would you define it? On SEVERE TORTURE records you can hear a lot that you put everything into your music, that it is played with heart. As a fan I feel that way. So death metal means to you...?
Death Metal defined my life for a big part the last 30 years so it's really important to me. I don't stick to one genre and within other genres I also find a lot of pleasure but I keep on getting back to death metal. It activates the caveman inside of me so to speak, haha.
Finally, a classic but important question. What is SEVERE TORTURE going to do in the near future? Possibly, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe?
Well, you keep on trying, aren't you, haha! Who knows, if we get a good offer and all the stars are aligned it might happen. Of course we would love to play a clubshow in Czech Republic, we never had a bad experience in your country! But first let's all go to Brutal Assault and check out our show on Wednesday!!
Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I'm an old SEVERE TORTURE fan and you actually made one of my dreams come true. I wish you a lot of sold out shows, let your fans rip your hands off with merchandise and I will be looking forward to more of your music. I hope to see you live as well. May your personal lives prosper as well. SEVERE TORTURE RULES!
Many thanks for the interview and same to you!!
Recenze/review - SEVERE TORTURE - Torn From The Jaws of Death (2024):
Ave SEVERE TORTURE! Zdravím do katakomb v Holandsku! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první demo, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Baptized“ z roku 1998. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.
Páni, díky, to rád slyším! A skutečně, demo "Baptized" z roku 1998 bylo naše první nahrávání v pořádném studiu. Všechno analogové a úplně ze staré školy! Nemám recept na to, jak nepsat sračky, a pro mě osobně se v naší diskografii pořád dají najít nějaké nedostatky, ale asi se prostě snažíme dělat to, co bychom sami chtěli slyšet, a v tom jsme dost přísní. Vyhodíme nějaký riff nebo skladbu, když se někomu z nás nezdá. Takže vyhazujeme hodně věcí, haha!
Na letošní dlouhohrající album „Torn From The Jaws of Death“ jsme museli čekat dlouhých čtrnáct let (pokud tedy nepočítám EP Fisting the Sockets, které obsahuje jenom tři skladby). Vydali jste jej u Season of Mist a musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. Proč vám to trvalo tak dlouho? Byly důvodem peníze? Čas?
Upřímně řečeno, nic z toho. Myslím, že poté, co jsme v roce 2010 vydali "Slaughtered", jsme prostě neměli inspiraci k psaní nového materiálu. Hráli jsme sice hodně koncertů, ale poté, co jsme v roce 2016 hráli na Maryland Deathfestu, jsme se rozhodli, že bude nejlepší přestat rezervovat koncerty a na nějakou dobu se od kapely všichni vzdálit. Asi po roce původní bubeník Seth oznámil, že z kapely odchází. My ostatní jsme se rozhodli, že to zkusíme ještě jednou s novým bubeníkem, a v roce 2018 nastoupil Damien jako nový bubeník. Samozřejmě chvíli trvalo, než jsme si na sebe zvykli, a poté, co jsme odehráli první společné koncerty, jsme začali znovu psát a všechno do sebe takříkajíc zapadlo. Brzy jsme měli dost materiálu na nové album, ale protože jsme dlouho nic nevydali, řekli jsme si, že bude rychlejší nejdřív nahrát tři písničky a vydat EP. Po vydání EP jsme napsali pár dalších písní a začali nahrávat všechny ostatní. Nahrávání a mix jsme dokončili v roce 2023, ale kvůli nabitému plánu vydání Season of Mist jsme museli s vydáním počkat až do roku 2024.
Každopádně, album „Torn From The Jaws of Death“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří SEVERE TORTURE nový materiál?
Děkuji, velmi si toho vážím! Také se nám moc líbí a při jeho tvorbě jsme si užili spoustu legrace! Obvykle písnička začíná riffem nebo několika riffy, většinou od Patricka, nebo Marvina, někdy ode mě. Pak začneme jamovat ve zkušebně a jedna písnička může trvat jen 1 nebo 2 zkoušky, než je dokonalá, a jiné písničky se dodělávají třeba půl roku. Máme to štěstí, že náš bubeník má vlastní zkušebnu/studio, všechno je tam namixované a můžeme nahrát každý nápad nebo part, který napíšeme. Naše metalové kořeny sahají do devadesátých let, takže není divu, že to slyšíte i na našem novém albu.
Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Torn From The Jaws of Death“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali, bylo to opět u Torture Compound Studios? Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „Slaughtered“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?
Ano, nahrávali jsme ji hlavně v našem bubenickém studiu, které jsme pojmenovali Torture Compund Studios. Některé kytarové a basové party jsme ale nahráli doma, abychom ušetřili čas. Náš bubeník nahrávku "zinženýroval" a pak ji smíchal a zmasteroval Mendel bij de Leij, kterého možná znáte z doby, kdy hrál na kytaru v Aborted. Omlouvám se, není to analogové, ale nepoužili jsme plug-iny pro kytary, všechno je přebasované přes dva zesilovače EVH 5150 Stealth III, jeden s lampami 6L6 a druhý s lampami EL34. To je také velmi blízké našemu živému zvuku a to byl náš hlavní cíl, přiblížit se našemu živému zvuku. Měli jsme velké slovo při finálních mixech, protože jsme věděli, co chceme, a naše EP bylo dobrou zkušební verzí, na které jsme si mohli ověřit Mendelovo mixování. Myslím, že to zní mnohem líp než "Slaughtered", tam jsou kytary podle mě moc blátivý a basa je moc špinavá. Ale každá deska má svůj vlastní zvuk a v tom je její kouzlo.
Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Earthendium“ je podepsán člověk vždy vynikající malíř Pär Olofsson. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?
Člověče, my to také moc milujeme! Náš baskytarista narazil na černobílý náčrtek této lebky na Pärových webových stránkách a okamžitě mi ho přeposlal. Oba jsme cítili, že je to určeno pro nás, ale v tu chvíli jsme nevěděli, jestli už je to použité, nebo ne. Kontaktovali jsme Pära a on řekl, že je nedokončená a nepoužitá, takže si ji můžeme vzít a nechat ji dokončit. Vzali jsme si obě verze, skicu i hotovou barevnou verzi, a pokud máte skutečné album, najdete na přední straně barevnou verzi a uvnitř černobílou, což tvoří krásný pár. Název alba jsme už měli, takže s obalem nijak záměrně nesouvisí. Ale podle mého názoru se k sobě dokonale hodí.
Na to, že jako kapela hrajete již od roku 1997, máte poměrně stabilní sestavu. Respektive Patrick Boleij a Thijs van Laarhoven jsou v SEVERE TORTURE od začátku. Dennis Schreurs se přidal v roce 1998. To nebývá příliš časté. To jste neměli nikdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom SEVERE TORTURE?
Je to opravdu blízko rodině. Ale myslím, že naše síla je v tom, že se tím neživíme a všichni máme kromě kapely i své osobní životy. V prvních patnácti letech existence kapely jsme hodně koncertovali, ale kdybychom v tom pokračovali, myslím, že bychom už neexistovali. Máme příjemnou rovnováhu a děláme jen věci, které chceme všichni dělat. Náš hudební vkus se samozřejmě liší a většina z nás má dost široký hudební rozptyl, ale pro Severe Torture je nám jasné, že to musí být death metal. V jiném rozhovoru někdo upozornil, že od doby, kdy Dennis před 25 lety nastoupil do kapely, odešel jen jeden člen, a to je docela unikát!
Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, ASPHYX a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co SEVERE TORTURE a koncerty? Co bys řekl na výlet po Evropě se zastávkou u nás v Čechách?
No, za pár týdnů hrajeme v České republice na Brutal Assaultu, ale to je zase festival. Opravdu nejezdíme na turné a hrát koncert 1000 km od Holandska se povede jenom létáním a pak je to většinou festival, protože jsou větší a mají rozpočet. Na jednu malou klubovku v zahraničí to nepůjde. Turné pro nás není tak jednoduché, všichni máme dobrou práci a někteří z nás mají děti, takže vyjet na 3 nebo 4 týdny na cesty se nám nepodaří.
Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Holandsku jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.
Také z toho mám smíšené pocity. Internet nebo sociální média mi v minulosti připadaly jako dobrá věc, která všechny spojuje a umožňuje snadný přístup k informacím. Ale ukázalo se, že je to monstrum, které všechny polarizuje. Lidé si vypěstovali velmi krátké rozpětí zájmu a chtějí vidět jen obrázky nebo krátká videa, která musí být vtipná nebo falešná. Nebo obojí. Mám rád některé nové technologie a mít googlemaps v telefonu nebo protools v notebooku může být opravdu příjemné, ale protože jsem se narodil v 70. letech, často vzpomínám na doby před internetem. Teď ale zním jako starý analogový člověk v moderním digitálním světě, haha!
Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. SEVERE TORTURE jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD má také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?
Jsem ze staré školy a stále si kupuji vinyly a CD. Nemůžete srovnávat poslech Spotify s tím, že si na přehrávač nasadíte vinyl a pustíte na něj jehlu! Samozřejmě že streamování je snadné, když jste na cestách nebo když jste v tělocvičně, ale opravdu si užívám, když si pustím skutečnou desku a během poslechu si prohlížím obal a booklet. A méně romantické, ale také stojí za zmínku, finančně se také hodně změnilo pro kapely. Kdysi jsme prodávali docela dost alb, za která jsme dostávali honoráře a pěkné rozpočty na nahrávání a videoklipy a dokonce i na podporu turné. Za streamování dostáváte 0,00..centů, což se blíží nule, což znamená, že máte menší až žádné rozpočty na všechny výše zmíněné věci.
Kapelu jste založili v roce 1997. Všichni jste ale kdysi stáli jste u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.
Death metal jsem začal poslouchat na začátku 90. let a také jsem propadl jeho syrovosti a brutalitě. První kapely, ke kterým jsem se dostal, byly ty ussuální: Cannibal Corpse, Morbid Angel, Deicide, Entombed, Suffocation, Death, Incantation, Immolation atd. Pracoval jsem jako roznašeč novin, takže jsem každé ráno začínal s jednou hodinou death metalu na walkmanu šest dní v týdnu. A tehdy jste neměli tolik různých alb, takže jsem některá z těch raných alb poslouchal snad víc než tisíckrát. Měli jsme velké štěstí, že jsme byli v Holandsku, kde jsme měli koncerty každý víkend, takže jsem začal chodit na koncerty, už s naším basákem Patrickem, hodně jsme se opili a některé kapely, se kterými jsme později jeli na turné, si nás pamatovaly jako opilé fanoušky na svých koncertech, haha!
Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách SEVERE TORTURE je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?
Death metal definoval můj život po velkou část posledních 30 let, takže je pro mě opravdu důležitý. Nelpím na jednom žánru a i v rámci jiných žánrů nacházím spoustu potěšení, ale stále se vracím k death metalu. Aktivuje to ve mně takříkajíc jeskynního muže, haha.
Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají SEVERE TORTURE v nejbližší době? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě?
No, ty to přece zkoušíš dál, že jo, haha! Kdo ví, pokud dostaneme dobrou nabídku a všechny hvězdy se seřadí, může se to stát. Samozřejmě bychom rádi zahráli na klubové show v České republice, nikdy jsme u vás neměli špatnou zkušenost! Ale nejdřív pojďme všichni na Brutal Assault a ve středu se podívat na naši show!!!
Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek SEVERE TORTURE a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. SEVERE TORTURE RULES!
Mnohokrát děkuji za rozhovor a totéž přeji i tobě!!
Recenze/review - SEVERE TORTURE - Torn From The Jaws of Death (2024):
