DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 17. června 2024

Recenze/review - NOROTH - Sacrificial Solace (2024)


NOROTH - Sacrificial Solace
CD 2024, Carbonized Records

for english please scroll down

Probudím se a kolem mě je jenom tma a chlad. Zemřel jsem, rozpadám se v prach? Netuším vůbec nic. Pomatuji si jenom postavy v kápích, jejich řev a protáhlé obličeje. Ucítím obrovskou bolest v hlavě. Něco je jinak. Stíny jsou příliš dlouhé. Jsem svázaný, zničený a po tvářích mi stékají pramínky krve. Potom někdo náhle rozsvítí a světlo mi spálí oči. Ležím ve starých katakombách a nemám kus lebky. Prý jsem byl prokletý, uhranutý, prý jsem mluvil divnou řečí. Najdu si nejbližší strom a vezmu si s sebou provaz.

Poslouchat třetí dlouhohrající album tmářů NOROTH ze Seattlu je jako se brodit těmi nejtemnějšími lidskými myšlenkami. Jakoby se mi v hlavě usadilo něco zlého, ošklivého, co hlodá a kouše uvnitř mého mozku. Pradávná death metalová choroba, vytažená z těch nejsmradlavějších katakomb. Taková je deska "Sacrificial Solace".


Kdysi dávno, na počátku devadesátých let minulého století jsem se v jednom černém městě procházel v katakombách, které byly hluboko v podzemí. Každé mrtvé tělo bylo v různém stádiu rozkladu. Oběti moru i dalších nemocí, bolestivé tváře zneuctěných, zabitých násilným způsobem. Novinka "Sacrificial Solace" musela být nahrávána v podobných místech. Mezi starými hroby s nápisy o bolesti a utrpení. Jinak si nedovedu vysvětlit prašivý a hnilobný zvuk (Dan Lowndes - mastering, Greg Wilkinson - mixing, Nick Emard - recording), ani mrtvolný obal (Thomas Westphal). Všichni odvedli perfektní práci. Líbí se mi ale hlavně rukopis a výraz kapely jako celku. Ve skladbách je velké množství pradávné energie. Pokud máte rádi kapely jako CIANIDE, GRAVE, BOLT THROWER, DISMA, FUNEBRARUM, ROTTREVORE, AUTOPSY, PHRENELITH, UNDERGANG, bude se vám určitě líbit i letošní deska. Je po okraj narvaná morbidními melodiemi, vztekem, šílenstvím i chladem. Je doslova povinností nejen pro všechny fanoušky žánru. Jsem to opět já, jako v těch nejděsivějších snech, kdo leží v otevřené dřevěné rakvi. S velkou dírou v hlavě, s půlkou mozku. Červi si pochutnávají na mých tkáních a postupně se rozpadám v prach. Prokletý! Než ale odejdu navěky do temnoty, budu poslouchat tuhle nahrávku stále dokola. Je totiž povedená ve všech směrech. Je jako divoký nářek nemrtvých, jako ozvěny ze záhrobí. Chorobný, surový, mokvající death metal, který se dostane do vašeho podvědomí a zničí vás! Postupný rozklad těla, postupný rozklad mysli! 


Asphyx says:

I wake up and it's just dark and cold around me. Am I dead, crumbling into dust? I have no idea. All I can think of are hooded figures, their screams and elongated faces. I feel a great pain in my head. Something is different. The shadows are too long. I'm tied up, ruined, and rivulets of blood run down my cheeks. Then someone suddenly turns on the light and the light burns my eyes. I'm lying in the old catacombs with no piece of my skull. They say I've been cursed, bewitched, speak a strange language. I'll find the nearest tree and take a rope with me.

Listening to the third full-length album from Seattle darkies NOROTH is like wading through the darkest of human thoughts. It's as if something evil and ugly has taken up residence in my head, gnawing and biting inside my brain. An ancient death metal disease, pulled from the stinkiest of catacombs. That's what "Sacrificial Solace" is.


Once upon a time, in the early 1990s, I was walking in a black city in the catacombs that were deep underground. Every dead body was in various stages of decomposition. Victims of plague and other diseases, the painful faces of the dishonored, the violently killed. The new "Sacrificial Solace" must have been recorded in similar places. Among old graves with inscriptions of pain and suffering. Otherwise I can't explain the dusty and rotten sound (Dan Lowndes - mastering, Greg Wilkinson - mixing, Nick Emard - recording), nor the dead cover (Thomas Westphal). They all did a perfect job. But I like especially the handwriting and expression of the band as a whole. There is a lot of ancient energy in the songs. If you like bands like CIANIDE, GRAVE, BOLT THROWER, DISMA, FUNEBRARUM, ROTTREVORE, AUTOPSY, PHRENELITH, UNDERGANG, you will definitely like this year's album. It's packed to the brim with morbid melodies, rage, madness and coldness. It is literally a must for all fans of the genre. It's me again, as in the most terrifying dreams, lying in an open wooden coffin. With a big hole in my head, with half my brain. The worms feast on my tissues and I gradually crumble to dust. Cursed! But before I go forever into the darkness, I'll listen to this record over and over again. It's good in every way. It's like the wild cries of the undead, like echoes from beyond the grave. Sick, raw, swamping death metal that gets into your subconscious and destroys you! The gradual decay of the body, the gradual decay of the mind!


tracklist:
01. Black Serpent 
02. Symphony Of Decay 
03. Bloodborne 
04. Sacrificial Solace 
05. Pleading Depths 
06. Adorned In Rotting Flesh 
07. Poisoned Ashes 

Recenze/review - DESOLUS - System Shock (2024)


DESOLUS - System Shock
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Včera jsi toho hodně vypil a bolí tě hlava. Vstaneš a napiješ se vody. Vyzvracíš předchozí večer a vzbudíš holku, co jsi s ní spal. Připadala ti o hodně hezčí, co si pamatuješ. V malém baru za městem, ve kterém hráli maniaci DESOLUS. Přemýšlíš, kolikrát si tohle už všechno zažil. Měl by ses uklidnit, najít si dobrou práci a zařadit se do davu. Místo toho piješ levné pivo, balíš všechny ženský a flákáš se. Dnes je ale něco jinak. Koukneš se z okna a vidíš jenom spálenou zemi. Moc vás nepřežilo. 

Hrát thrash metal tak, aby mi vystřelil mozek z hlavy, aby mě přikoval k reproduktorům, je velmi těžké. Poslouchám tenhle styl již dlouhé roky a hodně si vybírám. DESOLUS mě ale ihned přesvědčili na svoji stranu. Nové album je totiž ostré, divoké, šílené, devastující. Přesně takhle to mám rád. Ať klidně kolem mě shoří celý svět, dokud bude někdo hrát tímto způsobem, budu jej podporovat. Amen!

 

O tom, že naše země bude zničena, si už vyprávějí celé galaxie. Kdysi schopný a šikovný druh se vydal na cestu sebedestrukce. Tohle je muzika pro všechny pravověrné, ortodoxní, pro všechny, kteří uctívají staré SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, HYPNOSIA. Zkrátka a dobře, pokud ve vaší krvi koluje thrash metal a přísahali jste kdysi na rychlé riffy, jedovatý vokál a devastující bicí, budete spokojeni jako já. Mám chuť skočit rovnou do mosh-pitu. Ve skladbách je obsaženo velké množství temné energie, touha vás roztrhat na kusy. Nutno rovnou dodat, že se to americkým maniakům daří na výbornou. Zvuk, obal, vše je podřízeno jedinému - zabít vás hudbou. Nikdo by neřekl, že Satan jednou přiletí na vesmírné lodi a začne šířit  zlo mezi námi. Věděli to jen zasvěcení, jenom ti, kteří poslouchali "System Shock". Je to album, které je po okraj narvané temnými myšlenkami, je divoké, neurvalé, hnisající, jako dlouho zanícený vřed. Ulicemi se toulají ještě trošku živí lidé. Mají před sebou obrazovky a jinak nic nevnímají. Netuší, že je ovládá samotný ďábel. Utíkám pryč, daleko od všeho, zavírám se do klubu se stejně prokletými, jako jsem já sám. Čekám na první kapelu. Na pódium vylezou DESOLUS a potom mi je už všechno jedno. Pokládám svoje pivo na víko od rakve, abych obejmul tu nejhezčí holku v baru. Nové album je jako jízda na horské dráze, která končí samozřejmě v pekle. Jinak to ani nejde, jsme totiž s DESOLUS stejné krve. Přemýšlím, kolikrát jsem tohle už všechno zažil. Měl bych ses uklidnit, najít si dobrou práci a zařadit se do davu. Místo toho piju levné pivo, balím všechny ženský a flákám se. Dnes je ale něco jinak. Kouknu se z okna a vidím jenom spálenou zemi. Moc vás nepřežilo. Temný, ďábelský thrash metal ze staré školy, který je ostrý jako břitva! Spalující žár nadcházející apokalypsy!


Asphyx says:

You had a lot to drink last night and your head hurts. You get up and get a drink of water. You throw up the night before and wake up the girl you slept with. She seemed a lot prettier than you remember. In a little bar outside of town where the maniacs played DESOLUS. You wonder how many times you've been through all this. You should calm down, get a good job and join the crowd. Instead, you're drinking cheap beer, hitting on all the women and hanging out. But today is different. You look out the window and all you see is scorched earth. Not many of you survived. 

Playing thrash metal in a way that blows my brains out, that puts me on the speakers, is very hard. I've been listening to this style for many years and I'm very picky. But DESOLUS immediately convinced me to their side. The new album is sharp, wild, crazy, devastating. That's how I like it. Let the whole world burn around me, as long as someone plays this way, I will support them. Amen!


Whole galaxies are already talking about our country being destroyed. A once capable and skilled species has embarked on a path of self-destruction. This is music for all the orthodox, the orthodox, for all who worship the old SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, HYPNOSIA. In short, if thrash metal runs in your blood and you once swore by fast riffs, venomous vocals and devastating drums, you'll be as happy as I am. I feel like jumping straight into a mosh pit. There's a lot of dark energy in the songs, a desire to tear you apart. It must be added that the American maniacs manage to do it perfectly. The sound, the cover, everything is subordinated to one thing - to kill you with music. No one would have guessed that Satan would one day arrive on a spaceship and start spreading evil among us. Only insiders knew, only those who listened to "System Shock". It's an album that's filled to the brim with dark thoughts, it's wild, unrelenting, festering, like a long-inflamed ulcer. There are still people wandering the streets, still a little alive. They have screens in front of them, and otherwise they don't perceive anything. They have no idea that the devil himself is in control. I'm running away, away from everything, locking myself in a club with the same damned as myself. Waiting for the first band. DESOLUS take the stage and then I don't care anymore. I put my beer on the coffin lid to hug the prettiest girl in the bar. The new album is like a roller coaster ride that ends in hell, of course. It's the only way, because DESOLUS and I are of the same blood. I wonder how many times I've been through all this. I should calm down, get a good job and join the crowd. Instead, I'm drinking cheap beer, picking up all the women and hanging out. But today is different. I look out the window and all I see is scorched earth. Not many of you survived. Dark, evil, old-school thrash metal that's razor-sharp! The searing heat of the coming apocalypse!



tracklist:
1. System Shock
2. From Man To Machine
3. Curse Of The Technomancer
4. Metal Fetishist
5. The Arrival (Of Evil)
6. The Invasion Begins
7. Interlude
8. Sea Of Fire
9. The Sigilite
10. Panopticon



neděle 16. června 2024

Recenze/review - EVOKED - Immoral Arts (2024)


EVOKED - Immoral Arts
EP 2024, F.D.A. Records

for english please scroll down

Některá těla jsou zohavená k nepoznání, jiná se rozpadnou v prach, když na ně promluvíte. Občas mám pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Mají jedovaté hlasy a mluví o utrpení, které museli kdysi zažít. Nejhorší jsou ale rakve popsané tajnými symboly. Smrdí sírou a jsou v nich uloženy mrtvoly prokletých. Většinou drží v sepnutých rukou nějakou dobrou desku. Tahle zombie vypadala jako spálená a v rakvi jsme nalezli nové EP německých tmářů EVOKED. 

Cestu téhle smečky sleduji od jejich počátků. Vždycky se mi líbil jejich staroškolský přístup ke kovu smrti, jejich nadšení a uvěřitelnost. Z vnitřností opět lezou červi a kroutí se do rytmu. Oční důlky bez očí, přesto se na mě dívají. Chřestění prašivých kostí. Byla znovu otevřena další kobka, aby vydala děsivé svědectví. 

 

Cítím pach hniloby a rozkládajícího se těla. Prosévám mezi prsty prach a užívám si jednotlivé skladby. Jako starý hrobník si podupávám do rytmu, kopu znovu a znovu do chladné země. Tohle je hudba, která koluje i v mých žilách. Zažil jsem devadesátá léta minulého století a po hřbitovech se toulám již dlouhé roky. Vyhledávám už dávno jenom hudbu, která mě dokáže rozdrtit, zničit, pohřbít zaživa. Tohle všechno umí EVOKED perfektně. Hodně k tomu přispívá i skvělý, prašivý zvuk (Marco Brinkmann - mixing, mastering, Marko Sundermann - recording). Vše potom doplňuje perfektní obal od Timon Kokott. Představte si starou hrobku, dávno opuštěnou a zapomenutou. Vejdete dovnitř a hned víte, že jste zde správně, že se hraje přímo pro vás, že se k téhle desce budete rádi a často vracet. Smrt je při poslechu velmi blízko a pokud máte rádi kapely jako PESTILENCE, AUTOPSY, MORGOTH, ASPHYX, DEATH, SKELETAL REMAINS, RUDE, budete určitě spokojeni. Líbí se mi takové to syrové nadšení, uvěřitelnost a opravdovost, které ze skladeb cítím. Jsou to přesně ty momenty, které milujeme třeba v hororech. Krev odkapávající z čepele ostrého nože, mrtvoly na pitevním stole, které ožívají a touží po jediném - aby vám prokously hrdlo. Přesně takový dojem mám i u nového EP "Immoral Arts". Pánové jsou jako sochaři smrti, kteří vystavují svoje dílo v morbidní galerii. Nelze jinak, než album doporučit všem, kteří starodávný kov smrti uctívají. Některá těla jsou zohavená k nepoznání, jiná se rozpadnou v prach, když na ně promluvíte. Občas mám pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Mají jedovaté hlasy a mluví o utrpení, které museli kdysi zažít. Nejhorší jsou ale rakve popsané tajnými symboly. Smrdí sírou a jsou v nich uloženy mrtvoly prokletých. Syrový, prašivý, temný death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Budete pohřbeni zaživa!


Asphyx says:

Some bodies are mutilated beyond recognition, others crumble into dust when you speak to them. Sometimes I feel like the dead are talking to me. They have poisonous voices and they talk about the suffering they must have once experienced. But the worst are the coffins inscribed with secret symbols. They smell of brimstone and contain the corpses of the damned. Most of them are holding a good record in their clasped hands. This zombie looked burnt and in the coffin we found the new EP of German darkness band EVOKED. 

I've been following the journey of this pack since their early days. I've always liked their old school approach to death metal, their enthusiasm and believability. Once again, worms crawl out of their guts and wriggle to the beat. Eye sockets without eyes, yet they look at me. The rattling of mangy bones. Another dungeon has been reopened to bear horrific witness. 


I smell rot and decomposing flesh. I sift the dust between my fingers and enjoy each song. Like an old gravedigger, I stomp to the rhythm, kicking again and again into the cold earth. This is the music that runs through my veins. I lived through the 1990s and have been wandering the cemeteries for many years. I've been searching for music that can crush me, destroy me, bury me alive. EVOKED does all this perfectly. A lot of it is contributed by great, dusty sound (Marco Brinkmann - mixing, mastering, Marko Sundermann - recording). Everything is then complemented by a perfect cover by Timon Kokott. Imagine an old tomb, long abandoned and forgotten. You walk in and immediately know that you are right here, that this is being played just for you, that you will come back to this record happily and often. Death is very close when you listen to it and if you like bands like PESTILENCE, AUTOPSY, MORGOTH, ASPHYX, DEATH, SKELETAL REMAINS, RUDE, you will definitely be satisfied. I like the raw enthusiasm, believability and realness that I feel from the songs. It's exactly those moments that we love in horror movies, for example. The blood dripping off the blade of a sharp knife, the corpses on the autopsy table coming back to life and wanting only one thing - to bite your throat out. That's exactly the impression I get with the new EP "Immoral Arts". The gentlemen are like death sculptors displaying their work in a morbid gallery. I can't help but recommend the album to anyone who worships the ancient metal of death. Some bodies are mutilated beyond recognition, others crumble into dust when you speak to them. Sometimes I feel like the dead are talking to me. They have poisonous voices and speak of the suffering they must have once experienced. But the worst are the coffins inscribed with secret symbols. They smell of brimstone and contain the corpses of the damned. Raw, dusty, dark death metal that will make you crumble into dust! You will be buried alive!


about EVOKED on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - LAST RETCH - Ergotism (2024)


LAST RETCH - Ergotism
EP 2024, CDN Records

for english please scroll down

Už když jsem vstoupil dovnitř, přišlo mi, že je něco divného ve vzduchu. Nasládlý zápach rozkládajícího se masa. Takový hodný soused, hezky se o všechny staral. Měl šikovné děti a hodnou ženu. Teď tu všichni leží a dívají se do tmy. Na stěnách je krev a já přemýšlím, proč se tak stalo. Nebezpečný člověk na útěku. Ozbrojený, nesnažte se ho sami zadržet. Může mi někdo vysvětlit, proč pořád hraje z reproduktorů nové EP kanadských LAST RETCH? Jakoby byla krutá atmosféra ještě víc zahuštěna jejich hudbou.

Ostrý, masivní a destruktivní death metal. Kapela, o které jsem již jednou, u příležitosti vydání jejich alba "Sadism and Severed Heads" v roce 2022, psal. Tenkrát se mi hlavně líbily morbidní nálady, které létaly při poslechu kolem, jako můry kolem ohně. Nové EP je volným pokračováním věcí minulých. Neméně surové, neméně zničující.


Pánové na to jdou klasicky, čerpají inspiraci od kapel jako jsou CANNIBAL CORPSE, SIX FEET UNDER, ale i třeba BOLT THROWER. Výsledkem je smrtící koktejl velmi vysoké kvality. Jednotlivé motivy se mi ihned zadřely hluboko pod kůži i do podvědomí. Tady se hraje pro všechny opravdové death metalové maniaky. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. LAST RETCH si dali pozor na to, aby měli masivní, chladný a temný zvuk (Davis Maxwell - producer, mixing, mastering). Myslím si, že se stejně jako obal (autorem je Julian Felipe Mora Ibañez), velmi povedl. Kývám se spokojeně do rytmu a s chutí beru znovu a znovu do rukou sekyru. Porcuji syrové maso a připadám si jako na smradlavých jatkách. Líbí se mi, že jsou skladby velmi uvěřitelné, opravdové, ryzí. Vyvolávají ve mě spoustu divokých emocí i morbidních představ. Je to pro mě důkaz, že je album opravdu dobré. Jasně, Kanaďané nepřinášejí nic nového, objevného, ani převratného, ale pro mě je stejně nakonec vždy nejdůležitější celkový dojem. A "Ergotism" mě rozsekalo na malé kousky, rozemlelo na masokostní moučku. Až ti jednou bude špatně a ucítíš, že na tebe jde velký vztek, tak neber do rukou motorovou pilu, ale pusť si tohle EP. Vyčistí ti hlavu kyselinou, propláchne a restartuje ti mozek od zbytečností. Je to jako sestoupit dolů do sklepa, do staré márnice. Na ocelových lůžkách leží bledá těla. Sem tahle muzika patří a zde vynikne nejvíce. Už když jsem vstoupil dovnitř, přišlo mi, že je něco divného ve vzduchu. Nasládlý zápach rozkládajícího se masa. Takový hodný soused, hezky se o všechny staral. Měl šikovné děti a hodnou ženu. Teď tu všichni leží a dívají se do tmy. Na stěnách je krev a já přemýšlím, proč se tak stalo. Masakrující, devastující, temný a chladný death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Poctivá nálož zahnívajících myšlenek a melodií!


Asphyx says:

Even as I stepped inside, I thought there was something strange in the air. The sweet smell of decomposing flesh. Such a nice neighbor, taking good care of everybody. He had smart kids and a nice wife. Now they're all lying here looking into the darkness. There's blood on the walls, and I wonder why it happened. A dangerous man on the run. Armed, don't try to stop him yourself. Can someone explain to me why the new EP from Canada's LAST RETCH is still playing on the speakers? It's as if the harsh atmosphere has been thickened by their music.

Sharp, massive and destructive death metal. A band I have already written about once, on the occasion of the release of their album "Sadism and Severed Heads" in 2022. Back then I especially liked the morbid moods that flew around while listening to them, like moths around a fire. The new EP is a loose continuation of things past. No less raw, no less devastating.


The guys are doing it the classic way, drawing inspiration from bands like CANNIBAL CORPSE, SIX FEET UNDER, and even BOLT THROWER. The result is a deadly cocktail of very high quality. The individual motifs immediately sank deep into my skin and subconscious. Here is a game for all true death metal maniacs. Nothing is missing or missing anywhere. LAST RETCH made sure to have a massive, cold and dark sound (Davis Maxwell - producer, mixing, mastering). I think that, just like the cover art (by Julian Felipe Mora Ibañez), it was very successful. I sway contentedly to the rhythm and pick up the axe again and again with gusto. I cut up raw meat and feel like I'm in a stinking slaughterhouse. I like that the songs are very believable, real, genuine. They evoke a lot of wild emotions and morbid fantasies in me. It's proof to me that the album is really good. Sure, the Canadians don't bring anything new, groundbreaking or revolutionary, but for me the overall impression is always the most important thing. And "Ergotism" cut me into small pieces, ground me into meat and bone meal. When you get sick and you feel a big rage coming on, don't pick up a chainsaw, but put on this EP. It'll clear your head with acid, flush you out and reboot your brain of uselessness. It's like going down to the basement, the old morgue. Pale bodies lying on steel beds. That's where this music belongs, and that's where it's at its best. I thought there was something strange in the air as soon as I walked in. The sweet smell of decomposing flesh. Such a nice neighbour, looking after everyone. He had clever children and a nice wife. Now they're all lying here looking into the darkness. There's blood on the walls, and I wonder why it happened. Massacring, devastating, dark and cold death metal that will rip your guts out! An honest load of rotting thoughts and melodies!


Recenze/review - LAST RETCH - Sadism and Severed Heads (2022):


Tracklist:
01. Scalped En Masse 
02. Heaving Pieces 
03. Doomrider II 
04. Ergotism

band:
Davis Maxwell - Drums
Derek Brzozowski - Guitar
Finlay Blakelock - Vocals
Matt Fyke - Bass
John Russell - Guitar



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý první - Řádění rowdies a hooligans jednoho krásného podzimního večera


Příběh čtyř stý šedesátý první - Řádění rowdies a hooligans jednoho krásného podzimního večera

Občas jsme vyrazili s Michalem, jen tak bez holek. Znáte to, kluci trošku popijou, vyřešej všechny problémy světa, zasmějou se a pak mají čistou hlavu. My kecali o knížkách, o škole, o muzice. Zajímavý je, že jsem nikdy neměl kamaráda, který by nadával na partnerky. Nějak jsme neměli důvod. Vedle u stolu to ale vypadalo jinak. Dva pupkáči si nebrali servítky. Ty vole, to je píča ta stará, přijdu domů, nadranej jak necky, je po půlnoci a ona ta kráva mi nechce ani ohřát svíčkovou. No, měli jsme z toho srandu. Většinou každej jen tak machruje, ale pak jsou jedinci, kteří jsou fakt debilové. Tihle patřili k fanouškům místního fotbalového klubu. My byli tak mimo, že jsme ani nevěděli, jak se jmenuje. Já vyrůstal vedle stadiónu v Mladé Boleslavi a co si budem, byla to síla. Pokaždé, když byl zápas, tak jsme museli přeparkovat auto. Párkrát nám dali do držky, když jsme šli jako děcka ze školy. Já vždycky raději sportoval, než abych se na sport díval. U nás v rodině na to nikdo nekoukal, považovali jsme to za ztrátu času.

Komu fandíš, ptali se mě všude ve škole, dokonce i učitelé. A já nevěděl, znal jsem tak maximálně tři kluby, takový ty nejprofláklejší. Když jsem byl na metalu, tak jsem se tomuhle tématu vyhýbal. Protože jakmile bych si třeba jen dělal legraci, dostal bych přes hubu. Mě to vždycky připadalo směšný a říkal jsem si, že je to jak sekta, ale nevyjadřoval jsem se. Jenže Michal byl z jiného těsta. On rád o všem diskutoval. Myslel si, že je každej jako on. Hodnej a přemýšlivej. Jenže to neznáte vidláky a lopaty. Na Spilce, kde popíjíme, je velký dvůr. Právě tam zaparkoval autobus. Bílá karosa, nikde žádnej nápis, tenkrát nebylo všechno tak okatý. Ty lidi mluví ještě víc divně než Plzeňáci, směje se Michal, když jde ze záchodu. Samá holá hlava, intelekt jim vyloženě kouká z očí. Mají šály, o kterých vůbec nevíme, co znamenají. Nám je to jedno, my jsme podle nich zasraný intelektuálové, což se záhy dozvíme, když se nás jeden zeptá, jestli fandíme Baníku. Já odpovím, že mi to je jedno. Michal, že by měl vyhrát ten lepší. Oba dostaneme facku. Je jich moc, tak nic neříkám, jen si mnu tvář.

Zmizíme? Zaplatíme a vylezeme ven. Tam postávají ti, jejichž manželky jsou neskutečný píči. Hele vole, řekni, že miluješ Viktorku. Michal se zamyslí a nechce se nechat nachytat. A tak řekne, že miluje Viktorku a pak zašeptá, že i Blanku. Je to jeho holka, tak proč by ne. Jenže pupkáč to slyší a prej cože, co si říkal. Slyšel jsem Baník? Omluvíme se, že jako nevíme, o co jde a ať nás nechají. Někdo mi vyleje pivo na hlavu. Ty čuráku, ty si nám pošpinil klub. Musíš políbit vlajku. Kouknu na Michala a utečeme. Smrdím pivem, ale jsem rád, že jsme zdrhli. Co to bylo za debily? Jdeme přes řeku směrem do města. Zalezeme k Salzmannnům. Ano, student na konci devadesátek si to mohl dovolit. Dáme si utopence a pivko. Chvíli je nám fajn, jenže pak někdo pustí televizi a začnou se slézat místní fanoušci fotbalu. Od začátku je nám jasný, že budeme muset držet hubu. Copak o to, takový ty staří pánové, ti jsou v pohodě. Ale chlápci čtyřicet až padesát, to je tedy síla. Prej, jak to, že nemáš šálu? Si ze mě děláš prdel? Odpovím, že je sice podzim, ale nebývale teplý a že šálu ještě nenosím. Dostanu pěstí do břicha. Co maj pořád všichni s tím, že jim špiním Viktorku? 

Rozhodčí je píča, jak jinak, někteří hráči kreténi, co neumějí hrát. Některý hlášky jsou vtipný, většina ale vůbec ne. Jsem zvyklý z brigád na ledacos, chápu tu naštvanost lidí, co makají rukama. Nejsem z cukru, ale když vylezeme ven, tak je na ulici boží dopuštění. Dělobuchy, antony s policajtama, který to vyloženě nezvládají. Přitiskneme se ke zdi a snažíme se dostat na náměstí. Jenže to moc nejde. Michal mi v davu Baníkovců jednou upadne. Málem ho ušlapou. Holý hlavy, koně a řev. Stoupnu si před starou paní s holí a snažím se jí bránit vlastním tělem. Obstoupí nás skupinka plešounů. Vůbec nevím, kdo vyhrál nebo prohrál, ale očividně jsou nasraný. To ale nic neznamená. Ptají se paní, ty stará píčo, řekni, že Baníček je nejlepší. Paní je zmatená a Michal mi opět zmizí. Dostanu pěstí, padám k zemi, chvilku jsem mimo. Ale udělal jsem dobrý skutek, nechali ji na pokoji. Konečně jsou pryč. Dav směřuje k nádraží. Nikdo si nás nevšímá. Stará dáma pláče a mě bolí hlava. Nejhůř je na tom ale Michal, který je pěkně pomlácený. Řekl naivně jednomu dutolebci, že násilím se nic nevyřeší. Nestihl říct ani Baník, sundal ho a kopal do něj. Ocelová špička dělnické boty. Setkání s krutou realitou.

Teče mu krev z pusy a drží se za břicho. Jdeme na tramvaj, jenže tenkrát jste nesměli jezdit ani se zmrzlinou. Vyhodí nás a na taxíka nemáme. Je to v prdeli, musíme pěšky. Je to hodně velká dálka. Jdeme směr Bory. Sem tam potkáme nějaké fanoušky Viktorky. Jsme umazaní od krve a během naší cesty se nenajde nikdo, kdo by nám pomohl. Michal mi několikrát upadne a drží se neustále za břicho. Potom zvrací černou tekutinu a já dostanu poprvé během dne strach. Opravdový strach. O kamaráda, o jeho život. Dopajdáme se před vrátnici k nemocnici, kde děsně otravnej děda neustále mluví a nechce nás pustit dovnitř. Nakonec Michal omdlí a konečně začne něco dělat. Zavolá a za chvilku přijede maník s vozejkem. Naložíme ho a odvezou ho ihned na sál. Operují mu břicho. Má odkopnuté vnitřnosti a vnitřní krvácení. Sedím na lavici před sálem a nikdo mi nic neříká. 

Teprve po několika hodinách se slituje jedna sestřička. To je tvůj kamarád? Tak na něj nečekej. Bude dlouho spát. Ale nemusíš mít starost, je stabilizovaný. Když vám někdo řekne v nemocnici tohle slovo, tak znejistíte. Víc nevím, ale musím na kolej. Musím to říct Blance a taky bychom měli zavolat Michalovým rodičům. Vylezu ven a konečně mě nikdo nevidí. Tečou mi slzy. Vezmu to kolem Chodského náměstí. Zaslechnu řev. Několik fanoušků ještě nešlo spát. Demolují lavičky, lámou stromky a kopou do výloh. Házejí koše po ulici. Kolem projede policejní auto. Policajt jen vykoukne ven a mávne rukou. Mám vztek. Nechápu nic. Kde se v lidech bere takový zlo? Proč? Jak jsem mladej a hrdej a naštvanej, jdu středem. Neukrývám se. Mám šílenej hlad, to si pamatuji úplně přesně. Řekni Viktorka! Ozve se za mými zády. Pak chvilku něco skandují. Ignoruju je. Jeden za mnou běží. Řve mi do ksichtu. Nějaký debilní slogan. Mlčím. Pak mi vystřelí ruka a trefím ho přímo do brady. Je v tom úplně všechno. Hergot, já taky nikomu nic nenutím, nikoho o ničem nepřesvědčuji. Jako asi každej normální chlap se nikde nevysírám, nejsem frustrovanej, abych musel řvát v davu. Debílek padne k zemi. Než jim dojde, co se stalo. Zmizím v uličkách.

Od té doby se čemukoliv, co smrdí fanoušky nejen fotbalu, vyhýbám jako čert kříži. Pomalu jsem došel na kolej. Už svítá a Blanka vyleze v noční košilce. Mžourá na mě a když jí konečně dojde, co jí říkám, tak mi padne do náručí. Jdu za blondýnkou. Zrovna vstává do školy. Všechno jí řeknu a jdu spát. Původně jsme si měli jít jen tak chlapsky pokecat. Dát si trošku do zobáčku, svlažit hrdlo a probrat život. Byli jsme dva mladý ztracený kluci, co se chtěli jen trošku pobavit. Bohužel, potkali jsme až příliš dutohlavců během jednoho dne. Michal se z nemocnice dostal po měsíci. Léčil se ale skoro půl roku. A to jenom proto, protože fandil knihám a filmům, proto, že měl na triku znak hippie a kalhoty do zvonu. Řádění rowdies a hooligans jednoho krásného podzimního večera pro nás nedopadlo dobře. Utvrdil jsem se znovu v tom, že s debilama se nevyjednává. Neznají totiž nic jiného než sílu. Za svůj život jsem potkal i spoustu normálních, pohodových fanoušků. Ale o těch dnešní příběh nebyl. Byl o lidských hovadech, kteří nepoužívají mozek. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 15. června 2024

Info - OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2024


Buďte ready!!! Zbývá pár dnů do OEF 2024!!! Ano, buďte připraveni - den D, hodina H a sekunda S se blíží!!! OBSCENE EXTREME 2024 je za dveřmi a protože se nás ve zprávách ptáte na spoustu organizačních věcí, tak vám přinášíme veškeré důležité informace:


Veškeré informace najdete na webu: https://obsceneextreme.cz.

Stále nemáte svou vstupenku? Koupit si ji můžete tady https://tickets.obsceneextreme.cz.

OBSCENE EXTREME 2024 - 25th anniversary

Trutnov - Czech republic

July 3.-7. 2024


••• We are the OEF. Outside All Boundaries. Forever. •••

Follow us l Sleduj nás:







---------------------------------------------------------------------------------------------------

Report, photos, video - OMEGAVORTEX, ALTARS ABLAZE, STÍNY PLAMENŮ - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 14. 6. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
 

Bylo zase jednou na čase, abych se vydal po stopách samotného ďábla. Určitě to znáte. Posloucháme extrémní metalové styly a chodíme v tisících odstínech černé. Nejvíc si rozumíme se stejně prokletými. Už dávno víme, že nemá cenu nezasvěceným vysvětlovat, že nejíme malé děti, že nemáme doma voodoo panenky. A pokud ano, tak je to všechno nadsázka. Lebky na tričkách, černé stíny pod očima, všechno je spíše napínavý sen. Něco jako dobrá kniha o šílených vrazích. V Plzni příliš death a black metalových koncertů, na které bych rád zašel, nebývá. A tak jsou pro mě podobné akce doslova povinností. Mám vlastně jenom jediný problém.

Protože nemusím na vlak a cestovat přes půlku republiky, vždycky se ze samé radosti opiju a druhý den mi nebývá nejlépe. Měl už bys mít rozum, říkají mi, ale já nedbám dobrých slov. Pivo k metalu patří a kdo říká že ne, tak neví, o čem tenhle styl je. Ne vážně, zažil jsem i střízlivé koncerty, kdy jsem řídil auto. A na rovinu, nebylo to ono. Vnímám black a death metal jako příběhy o temných a zlých věcech. Vše ale zůstane pod pódiem, přivážeme tam své vlastní démony a odcházíme s hlavou čistou. Mám mezi mě podobnými spoustu známých. A všichni jsou to normální veselí lidé. Mají jen divný koníček, chodí na koncerty, kde hrají kapely nahlas, řve se z plných plic a rohatý se usmívá za každým rohem.

Nechme ale filozofických úvah, promiňte starému pánovi, ale už mám nárok občas trousit. Pokud zůstaneme u suchých faktů, byl pátek. Mám to nastavené tak, že končím brzy v práci, čtu si doma celé odpoledne a večer zhlédneme nějaký dobrý film. Tentokrát jsem ale stihl jen pár chvil s knihou. Po tradiční kávě následovala klasická rozplavba. V hospodě Na Výsluní (která se dřív jmenovala U Lízalky a nad ní jsou tantra masáže) se žejdlíkem dobrého piva jsme probírali, co kdo slyšel nového, co četl za knihu. Znáte to, takový ten boomer styl, který už je dle nejnovějších výzkumů překonaný. Nebo ne? Já to vnímám samozřejmě optikou své generace. Fyzická setkání i reálné koncerty potřebuji ke svému životu, stejně jako dlouhé výlety v lesích. Bylo to jako vždy skvělé, pokaždé píšu epesní a mohu to potvrdit i tentokrát. Probrali jsme všechno a bylo to moc fajn, díky, díky, díky.

Vstupenku jsem si koupil dopředu, ALTARS ABLAZE i OMEGAVORTEX znám nazpaměť. Nezbývalo nic jiného, než dopít, zaplatit a vyrazit kousek vedle do klubu. O Divadle pod Lampou jsem toho napsal již tolik, že nemám co dodat. Pořád se mi tam líbí, místo má svoje kouzlo. Proto tam taky chodím, není-liž pravda. Vlezu dovnitř a dýchne na mě snad tisíc vzpomínek. Pamatuji ještě starou Lampu. Ale dost nostalgie, obřad čeká. Dám si pivo, prohodím pár slov se známými. A už je to tady, už se to vaří a peče, už se zatápí pod kotlem. Jdu pod pódium.

ALTARS ABLAZE - najednou stáli vedle mě, z jedné strany Smrt a z druhé Satan. Vzali mě mezi sebe, rozdrtili mě, stoupli kopytem na hrudník, dusili mě, pálili. Úplně přesně takhle na mě působila i kapela a jejich vystoupení. Představte si starou kobku, dlouho zapečetěnou. Spala v ní roky divoká bestie. Když pánové spustili první skladbu, tak se monstrum probudilo. Tohle byl perfektně zahraný black/death metal s krvavou jiskrou v oku. Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s pradávným zlem. Kapela působila jako přírodní živel, jako děsivý vichr z onoho světa, jako probuzené běsy, které máme každý v hlavě. Spokojený jsem byl já, ďábel i ta stará děvka Smrt. Podobné smečky stojí za to vždy vidět, protože jsou dokonalou esencí toho, co mám na tomhle stylu rád. Navíc to bylo náležitě živočišné. Shořeli jsme všichni černým plamenem! Amen!






Suddenly they were standing next to me, Death on one side and Satan on the other. They took me between them, crushed me, stepped on my chest with their hooves, choked me, burned me. That's exactly how the band and their performance affected me. Imagine an old dungeon, sealed up for a long time. A wild beast slept there for years. When the gentlemen played the first song, the monster woke up. This was perfectly played black/death metal with a bloody sparkle in its eye. Coarsely chopped darkness mixed with ancient evil. The band seemed like a natural element, like a terrifying whirlwind from the otherworld, like the awakened rages we all have in our heads. I was satisfied, the devil and that old bitch Death. Packs like this are always worth seeing because they are the perfect essence of what I love about this style. Plus, it was appropriately animalistic. We all burned with black flame! Amen!

STÍNY PLAMENŮ - nejen plzeňským velmi známá kapela to rozjela ve velkém stylu. Black metal ze starých, smradlavých kanálů. Přiznávám, nejsem příliš obeznámen, ale co jsem slyšel, bylo dobré.  



OMEGAVORTEX - říká se, že nenávist a zlo mají mnoho podob. Spoustu odstínů. Němci hrají velmi blasfemickým způsobem. Koncert připomínal dlouhé stopování zákeřné šelmy. Důmyslné, přesto divoké a surové riffy se mi zadíraly postupně do hlavy. Měl jsem pocit, že se mi vaří mozek ve vlastní šťávě. Kříže v nedalekém kostele se obrátily směrem dolů a víka od rakví nadskakovala v šílených rytmech. Já, jako fanoušek MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, jsem se usmíval. Jako padlý kněz. Pánové převedli mocný rituál, který smrděl sírou na několik kilometrů daleko. Jak píše Stephen King - "Hudba dokáže ukonejšit i divoké zvíře."(Hudební salonek). A přesně takhle na mě působili i OMEGAVORTEX. Jako jezdci apokalypsy, kteří nás přijeli zkrotit. Vše se povedlo na výbornou, alespoň tak to vidím já a všichni démoni. Zničující, smradlavá, black death metalová choroba ze starých kobek!

 





It is said that hatred and evil take many forms. Many shades. The Germans play in a very blasphemous way. The concert was like a long tracking of a vicious beast. Sophisticated, yet fierce and raw riffs were gradually digging into my head. I felt like my brain was boiling in its own juice. The crosses in the nearby church turned downward and the coffin lids popped in crazy rhythms. I, as a fan of MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, was smiling. Like a fallen priest. The gentlemen performed a powerful ritual that reeked of brimstone for miles around. As Stephen King writes, "Music can scare a wild animal." And that's exactly how OMEGAVORTEX affected me. Like the horsemen of the apocalypse who came to tame us. Everything went well, at least that's how I and all the demons see it. Destructive, stinking, black death metal disease from the old dungeons!

Návštěvnost byla slušná, na underground určitě. Vzhledem k tomu, že spousta lidí byla na Czech Death Festu a ještě se odehrával jeden koncert v Plzni, přišlo něco kolem šedesáti lidí. Možná i víc. Zvuk byl v pořádku a organizace také. Vše odsýpalo, jak mělo. 

Dostal jsem svoji pravidelnou dávku extrémního metalu. Jsem v takové té blahosklonné náladě a jdu domů. Zažil jsem další ze skvělých večerů. Moje tělo stárne, zítra mi dá všechno pořádně sežrat, ale teď se cítím silný jako mladý býk. Nezbývá než poděkovat všem zúčastněným. Odvedli jste skvělou práci. Nemyslete, podobná setkání jsou pro mě stále velmi živým organismem. Mám rád ty chvíle očekávání před koncertem, hrozící ruce v davu, řev fanoušků, poplácávání po ramenou těm, kterým se jejich vystoupení povedlo. Nákup triček i CD, pivo v ruce. O tomhle metal vždycky býval a takhle si jej pamatuji. Bylo pro mě ctí se zase jednou vydat po stopách samotného ďábla. Laudantur omnes daemones! (Pochváleni budiž všichni démoni!). 




Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - ALTAR OF GORE - Litanies of the Unceasing Agonies (2024)


ALTAR OF GORE - Litanies of the Unceasing Agonies
CD 2024, Nameless Grave Records

for english please scroll down

Sedíme u starého plesnivého stolu. Popíjíme zkaženou krev a přemýšlíme, jakou hudbu si dnes pustíme. Nakonec jeden z démonů zvolí nové album amerických black death metalistů ALTAR OF GORE. Stačí několik prvních tónů a všichni se začnou kývat do rytmu. Odpadává jim maso od kostí, vnitřnosti vylézají z břicha a červi se kroutí v jejich tvářích. Další songy, další zběsilé ozvěny ze záhrobí. Satan vyzve dámu s kosou k tanci.

Tohle je přesně takový ten druh black death metalu, který koluje i v mých žilách. Vše je náležitě temné, chladné, prašivé, jako ruka prokleté mrtvoly. Už dlouhé roky jsem neviděl světlo. Zanevřel jsem na dnešní zkažený svět. Raději popíjím s démony a poslouchám alba, jako je "Litanies of the Unceasing Agonies".

 

Představte si hluboký sklep, do kterého když vstoupíte, tak vás obestře absolutní tma. Půjdete po slepu a budete se děsit výkřiků nemrtvých. Několikrát zemřete a znovu se narodíte. Musíte překročit svůj vlastní smrt i stín. Pod nohama vám budou praskat prašivé kosti. Konečně dojdete do cíle. Stará kobka, plná zohavených těl. Jsem na místě. Znovu zapínám play a z reproduktorů se na mě vyhrne špína, hnis a spousta nenávisti. Tohle je hudba z mokvajících močálů, z nejčernějších zákoutí, z márnic a pohřebišť. Uvěřitelná, surová, pokrytá pavučinami. Pokud máte rádi kapely jako PROFANATICA, VON, BEHERIT, budete spokojeni jako já. Nic pro slabé povahy, jenom krutá smrt. Nic jiného neexistuje. Zvuk, obal, produkce, vše je podřízeno jedinému - pohřbít vás zaživa. Nebudete moci dýchat, udusíte se vlastní nenávistí. Hoď kamen, kdo jsi bez viny. ALTAR OF GORE je kapela, složená ze dvou členů. Acolyte of the Foul Ones je podepsán pod všemi nástroji a na kytaru ho doprovází Joe Aversario. Oba působí jako vyslanci samotného pekla. Jejich hudba je velmi uvěřitelná, naléhavá, syrová a chladná. Smrdí sírou a rozseká vás na kusy. Skladby jsou jako dlouho zanícený vřed, který je právě proříznut. Vytéká z něj smradlavý hnis a také riffy, které musely být napsány daleko za řekou Styx. Pokud máte podobné zahnívající záležitosti rádi, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás, i pro všechny nemrtvé. Odpadává mi maso od kostí, vnitřnosti mi vylézají z břicha a červi se kroutí v mé tvářích. Těžkým vzduchem zní zběsilé ozvěny ze záhrobí. Satan vyzve dámu s kosou k tanci. Blasfemický, gore black death metal, u kterého jsou exhumovány ty nejděsivější hroby prokletých! Krutá pocta démonům!



Asphyx says:

We're sitting at a moldy old table. We're sipping spoiled blood and wondering what music we're gonna play tonight. Eventually one of the demons chooses the new album by American black death metallers ALTAR OF GORE. Just the first few notes and everyone starts swaying to the beat. Flesh falls off their bones, guts come out of their stomachs and worms wriggle in their faces. More songs, more frantic echoes from beyond the grave. Satan asks the lady with the scythe to dance.

This is exactly the kind of black death metal that runs through my veins. Everything is properly dark, cold, dusty, like the hand of a cursed corpse. I haven't seen the light in years. I've given up on today's wicked world. I prefer to drink with demons and listen to albums like "Litanies of the Unceasing Agonies".

Imagine a deep cellar, which when you enter, you are enveloped in absolute darkness. You'll walk blindly and be terrified by the screams of the undead. You will die several times and be reborn. You must cross your own death and shadow. Dusty bones will crack beneath your feet. Finally, you will reach your destination. An old dungeon, full of mutilated bodies. I'm here. I turn the play back on and the speakers spew filth, pus and a lot of hate. This is music from the swampy swamps, from the blackest corners, from morgues and burial grounds. Believable, raw, covered in cobwebs. If you like bands like PROFANATICA, VON, BEHERIT, you will be as satisfied as I am. Nothing for the weak natured, just a cruel death. There is nothing else. The sound, the cover, the production, everything is subordinated to one thing - to bury you alive. You won't be able to breathe, you'll suffocate with your own hatred. Throw a stone, you who are blameless. ALTAR OF GORE is a two-piece band. Acolyte of the Foul Ones is signed on all instruments and is accompanied by Joe Aversario on guitar. Both act as ambassadors of hell itself. Their music is very believable, urgent, raw and cold. It reeks of brimstone and will cut you to pieces. The songs are like a long inflamed ulcer that has just been cut open. It oozes stinking pus and also riffs that must have been written far beyond the River Styx. If you're into this kind of rotting stuff, don't hesitate a moment. It's played here for you, and for all the undead. Flesh is falling off my bones, guts are coming out of my belly and worms are wriggling in my cheeks. The frantic echoes from beyond the grave ring through the heavy air. Satan asks the lady with the scythe to dance. Blasphemous, gore black death metal, where the most terrifying graves of the damned are exhumed! A cruel tribute to demons!


Tracklist:
01. Introduction 
02. Excoriation Prayers 
03. Infinite Visions Of Violence 
04. Destined For The Pit 
05. Carrion Womb 
06. Blood For Blood (Flesh For Flesh) 
07. Litanies Of Unceasing Agonies


Recenze/review - VREDEHAMMER - God Slayer (2024)


VREDEHAMMER - God Slayer
CD 2024, Indie Recordings

for english please scroll down

Připadal jsem si jako spoutaný. Probudím se uprostřed noci a nevím, co je pravda a co sen. Pronásledují mě démoni. Přesně vědí, jak se mi dostat pod kůži. Čekají nedaleko a usmívají se. Jsou mým stínem, děsivým svědomím, stejně jako nové album norského maniaka Pera Valla a jeho VREDEHAMMER. Mraky jsou nízko a městem se toulají přízraky. Dívám se do tmy a postupně přidávám hlasitost. Smrt je zase jednou velmi blízko a já poslouchám hudbu, která se dostala i do mých snů.

Bývám k podobným projektům, pod kterými je podepsaný jediný člověk, poměrně skeptický, ale je prostým faktem, že mě nové album rozsekalo. Pokaždé přistupuji k nové hudbě stejně. Sednu si ve svém pokoji, zhasnu všechna světla a nechám ji na sebe působit. Nové album "God Slayer" se mi dostalo ihned do krve. Stalo se mojí součástí. Chytlo mě a nemohl jsem poslouchat nic jiného. 

 

Novinka je mocná, majestátní, démonická, zahalená do krvavé mlhy. Jedná se přesně o takový ten druh hudby, kterou raději poslouchám, rád se k ní vracím, než abych o ní psal. Opravdu, lepší je si pustit ukázky, než číst obyčejná slova. Toulám se ulicemi prázdného města a čekám, až přijde bouřka. Našlapuji do rytmu a sleduji lidi, kteří připomínají zombie. Jsem jinde, díky novému albu se ocitám v dimenzi, kterou nelze vysvětlit. Opravdoví fanoušci mi určitě potvrdí. Je zde kombinován starý, poctivý kov smrti s absolutní černotou a chladem. Každý máme svoji prokletou komnatu. VREDEHAMMER vzali všechny vaše temné myšlenky, které máte uložené v podvědomí, a vytáhli je na povrch. Muzika je zde jako studená řeka, plná nafouklých mrtvol. Vždycky říkám, že nejlepší metal je ten, který ve vás rozdrásá emoce. Tohle umí Per Valla na výbornou. K tomu si připočtěte skvělý zvuk, obal a produkci a máte tu album, které nemůže nechat v klidu žádného opravdového fanouška stylu. Jsem už starý a někdy bývám unavený. Přesto si dávám do hlavy novou desku "God Slayer" s obrovskou chutí. Moc dobře vím, cítím to, že jednou zemřu. Možná právě proto si podobné desky neskutečně užívám. Per Valla má svůj originální rukopis. Jeho nové album se mi dostalo do krve, je jako jed, který je podáván v malých dávkách. Postupně umíráte, abyste nakonec zemřeli v nekonečných křečích. Nelze jinak, než novinku doporučit všem tmářům, všem prokletým. Připadal jsem si jako spoutaný. Probudím se uprostřed noci a nevím, co je pravda a co sen. Pronásledují mě démoni. Přesně vědí, jak se mi dostat pod kůži. Čekají nedaleko a usmívají se. Jsou mým stínem, děsivým svědomím. Chladný, temný black death metal, který vám nastaví pokřivené zrcadlo! Děsivá hra stínů!


Asphyx says:

I felt like I was handcuffed. I wake up in the middle of the night and I don't know what's real and what's a dream. I'm haunted by demons. They know exactly how to get under my skin. They're waiting nearby, smiling. They are my shadow, my terrifying conscience, just like the new album by Norwegian maniac Per Valla and his VREDEHAMMER. The clouds are low and ghosts roam the city. I stare into the darkness and gradually turn up the volume. Death is once again very close and I listen to music that has entered my dreams.

I used to be quite skeptical about such projects signed by a single person, but the simple fact is that the new album blew me away. I approach new music the same way every time. I sit in my room, turn off all the lights and let it affect me. The new album "God Slayer" got into my blood right away. It became a part of me. I got caught up in it and I couldn't listen to anything else.


The novelty is powerful, majestic, demonic, shrouded in a bloody mist. This is exactly the kind of music I prefer to listen to, to return to, rather than write about. Really, it's better to listen to samples than to read mere words. I wander the streets of an empty city, waiting for the storm to come. I stomp to the beat and watch people who resemble zombies. I'm in a different place, thanks to the new album, I'm in a dimension that can't be explained. True fans will confirm. It combines the old, honest metal of death with absolute blackness and coldness. We all have our own cursed chamber. VREDEHAMMER have taken all the dark thoughts you have stored in your subconscious and brought them to the surface. The music here is like a cold river full of bloated corpses. I always say that the best metal is the one that tears your emotions apart. That's what Per Valla does well. Add to that a great sound, artwork and production and you have an album that cannot leave any true fan of the style in peace. I'm old and sometimes I get tired. Still, I'm putting the new album "God Slayer" in my head with great gusto. I know very well, I can feel it, that one day I'm going to die. Maybe that's why I enjoy records like this so much. Per Valla has his own original signature. His new album got into my blood, it's like a poison that is given in small doses. You die gradually, only to die in endless convulsions. I can't but recommend the new album to all darkies, all the damned. I felt like I was chained. I wake up in the middle of the night and I don't know what's true and what's a dream. I'm haunted by demons. They know exactly how to get under my skin. They're waiting nearby, smiling. They are my shadow, my terrifying conscience. Cold, dark black death metal that will hold a distorted mirror up to you! A terrifying game of shadows!


Tracklist:
01. Intro 
02. From The Abyss 
03. The Joker 
04. God Slayer 
05. The Dragons Burn 
06. Blood Of Wolves 
07. Death Becomes The New Day 
08. Product Human Slave 
09. Obliterator

band:
Per Valla: Guitars, vocals, keyboards, bass guitar
Nils “Dominator” Fjellström: Session drums

Guitars, bass and keyboards were recorded in Per Valla`s home studio. Vocals recorded at Indie Recordings Studio.
Drums were recorded in Black Valley Studio.
Mixed and mastered by Jacob Hansen Studios.

Artwork and layout by Simon Bossert at S. Bossert Art
Photo by Bent Mathisen at Arctander visual and auditory service.



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine