DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 11. června 2024

Recenze/review - NEKRODAWN - Sculpted by Torture (2024)


NEKRODAWN - Sculpted by Torture
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Nejdřív jsem tomu nepřikládal žádnou důležitost. Jenže potom mi rána začala mokvat. Stalo se to někdy na počátku devadesátých let. Taková krásná holka. Měla tvář od krve a odpadávalo jí maso od kostí. Říkala mi, že vylezla z jednoho starého, prašivého hrobu. Měl jsem ji moc rád. Byla nádherná a morbidní. A nosila mi samé dobré nahrávky. Většinou švédský death metal. Dnes je to úplně jiné. Jsem jako ona, pomalu se rozpadám v prach. A stále toužím po čerstvé krvi.

NEKRODAWN je kapela složená ze samých švédských death metalových veteránů, kteří působili v kapelách jako GRAVE, THE CROWN, CENTINEX, IRONMASTER, MOONDARK, DEMONICAL, INTERMENT a spoustě dalších. Je vám asi jasné, co tahle smečka bude hrát. Můžete se spolehnout, že dostanete pořádnou porci poctivého kovu smrti. Zhasněte všechna světla a vydejte se na nejbližší hřbitov. Dnes bude dlouhá noc. Vezměte s sebou pivo a pořádné reproduktory. 

 

Pánové ctí tradice a hrají přesně tak, jak to umí nejlépe. Nepřinášejí sice nic nového, ani objevného, ale to ani není účelem. Jonas Kjellgren se postaral o zvuk, který je chladný, temný i prašivý, přesně tím způsobem, jakým to máme tolik rádi. Chřestí se tu pytlem plným kostí a dělá se to se zkušenostmi starých mistrů. Je to nářez, skladby mají tlak, lebky pukají. Jsme ve staré márnici, sem tahle kapela patří a zde musela svoje první album nahrávat. Klidně si sedněte ke stolu a udělejte si pohodlí. Podáváno bude syrové maso na víku od rakve. K pití pivo a nebo zkažená krev. Záleží jen na vás. Hudebně se jedná o velmi dobře zahraný a složený smrtící kov severského střihu. Pokud máte tenhle styl rádi, budete si spokojeně podupávat nohou, kývat se do rytmu a ke konci skákat v márnici a drtit staré kosti. Skladby v sobě mají tlak, takovou tu starodávnou sílu, ale i chlad. Už jste někdy viděli zmrzlou mrtvolu? Ani nemusíte, NEKRODAWN vám ji naservírují na stříbrném podnose. Vždycky, když posloucháme nové desky s mojí krásnou zombie, tak říkáme, že při dobrých nahrávkách cítíme blízkost samotné smrti. Během společných setkání s "Sculpted by Torture" chodila dáma s kosou kolem nás, usmívala se a nakonec do nás zasekla svůj dráp. Radost mám já, moje zombie, i všichni, kteří dnes přišli. Čekáme na půlnoc, vezmeme do rukou nástroje a vykopeme další hrob. Leží v něm kdysi krásná dívka, dnes šílená zombie, která vám stejně, jako tahle deska, způsobí zástavu srdce. Novinku vám doporučuji já, všichni nemrtví i zkušení hrobníci. Nejdřív jsem tomu nepřikládal žádnou důležitost. Jenže potom mi rána začala mokvat. Starý, plesnivý death metal z prokletých pohřebišť! Exhumace divokých zombie, které vám půjdou po krku! 


Asphyx says:

I didn't attach any importance to it at first. But then my wound started to get wet. It happened sometime in the early '90s. Such a beautiful girl. Her face was covered in blood and her flesh was falling off her bones. She told me she crawled out of a mangy old grave. I liked her very much. She was beautiful and morbid. And she brought me all the good records. Mostly Swedish death metal. It's very different today. I'm like her, slowly crumbling into dust. And I still crave fresh blood.

NEKRODAWN is a band made up of all Swedish death metal veterans who have been in bands like GRAVE, THE CROWN, CENTINEX, IRONMASTER, MOONDARK, DEMONICAL, INTERMENT and many more. You can probably see what this pack will play. You can count on getting a good helping of honest to goodness death metal. Turn off all the lights and head to the nearest cemetery. It's gonna be a long night tonight. Bring a beer and some good speakers. 


The gentlemen honor tradition and play exactly as they do best. They don't bring anything new or revelatory, but that's not the point. Jonas Kjellgren has provided a sound that is cool, dark and dusty, in exactly the way we like it so much. It rattles a bag full of bones and it's done with the experience of the old masters. It's a blast, the songs have pressure, skulls are cracking. We're in the old morgue, this is where this band belongs and this is where they had to record their first album. Sit down at the table and make yourself comfortable. We'll be serving raw meat on a coffin lid. Drink beer or bad blood. It's up to you. Musically, this is very well played and composed death metal of the Nordic style. If you like this style, you'll be content to stomp your feet, sway to the rhythm, and by the end be jumping around in the morgue crushing old bones. The songs have a pressure to them, that old-timey power, but also a chill. Have you ever seen a frozen corpse? You don't have to, they will not serve it to you on a silver platter. Every time we listen to new records with my beautiful zombie, we always say that with good records we feel the proximity of death itself. During our sessions together with "Sculpted by Torture", the lady with the scythe walked around us, smiled and finally stuck her claw into us. I'm happy, my zombie, and everyone who came today. We wait for midnight, pick up our tools and dig another grave. In it lies a once beautiful girl, now a mad zombie who, like this slab, will give you cardiac arrest. A new one recommended by me, all undead and experienced grave diggers alike. I didn't think much of it at first. But then my wound started to swell. Old, moldy death metal from cursed burial grounds! Exhumations of savage zombies that will go for your throat!


Tracklist:
01. Emancipation From Defilement 
02. Cataclysmic Wrath 
03. An Unholy Obscene 
04. Raging Tempest Arise 
05. Sacred Termination 
06. Empire Reclaimed 
07. Obsessed With Fatality 
08. Origin Of Terror 
09. Harbinger Of Doom 
10. Sculpted By Torture

band:
Henrik Axelsson - drums
Johan Jansson - bass/backing vox
Jonas Kjellgren - vocals & guitar
Mika Lagrén - guitar


Recenze/review - D.M.C. - All for a Piece of Iron (2024)


D.M.C. - All for a Piece of Iron
CD 2024, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Pět let uteklo jako voda v řece Styx a lidé se stále nezměnili. Na jedné straně tu máme chytré jedince, humanitu a vznešenost. Na druhé tupý dav toužící po krvi. Stále jsme schopni vyhladit celé národy, pořád si v sobě pěstujeme nenávist k bližnímu svému. Nevím jak to máte nastavené vy, ale já poslední dobou čím dál tím častěji utíkám do své vlastní ulity. Nejlépe s knihou a nějakou dobrou hudbou. Moravští D.M.C. jsou zpět a je mou milou povinností starého death metalového archiváře vás o tom informovat.

Stejně jako asi každý potřebuji nějaký záchytný bod, něco pevného, neměnného, konstantního. Hudbu, na kterou je spolehnutí. Pánové mi přesně tohle dodali i letos. Základem je stále valivý, klasický death metal ze staré školy. Ten je nadále rozvíjen a já si tak můžu zase jednou sednout, zavřít se před celým světem a nechat se unášet na vlnách ostrých melodií.


Oprostěme se od formálních věcí jako je skvělý masivní zvuk, stylový obal. Soustřeďme se na muziku samotnou. Ta je totiž prvotní a také výborná. Pokud jste kdysi na podobných kapelách vyrůstali, vrátí se vám staré vzpomínky. Na dobu, kdy pro nás byla extrémní muzika vším a podobné smečky teprve objevovaly, jak a co chtějí hrát. Bez internetu, pouze s dopisy a fyzickými nosiči v rukou. Letošní album ale není jen o nostalgii, naopak. Kapela si stále drží svoji kvalitu. Je na ně spolehnutí. Jako na smrt. A tak se zase jednou kývám spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé melodie, nasávám zkažený pach masa. Valivé rytmy, riffy ostré jako břitva, chorobný vokál. Když kapela v roce 1989 vznikla, asi netušila, že ponese hrdě prapor death metalu i v dnešních dnech. Jsem moc rád, že vydrželi, že stále vznikají nahrávky, jako je "All for a Piece of Iron". Tihle staří psi totiž moc dobře ví, o čem je opravdová smrt, o čem je hnusná a děsivá válka, o které zpívají. Svět kolem nás nám každý den připomíná, jací jsme slabí. Letošní album se opravdu povedlo. A to po všech stránkách. Doporučuji jej všem, kteří byli kdysi prokletí tímhle stylem. A nejen jim. Pokud rádi a často navštěvujete hřbitovy s lesem bílých křížů, pokud máte rádi klasický, tradiční smrtící kov zahraný s elegancí starých mistrů, neváhejte ani chvilku. Tady se hraje od srdce, opravdově, upřímně a reálně. Z nebe stále padají bomby a déšť má barvu krve. Tohle je poctivá záležitost pro všechny pravověrné. Díky moc za to! Starý, death metalový stroj na zabíjení, který vás rozdrtí na prach! Válka s temnotou!

Asphyx says:

Five years have passed like water in the River Styx and people still haven't changed. On the one hand, we have smart individuals, humanity and nobility. On the other, a dumb mob out for blood. We're still capable of wiping out entire nations, still cultivating hatred for our fellow man. I don't know how you have it set up, but I've been running into my own shell more and more lately. Preferably with a book and some good music. Moravian D.M.C. are back and it is my dear old death metal archivist's duty to inform you about it.

Like probably everybody I need a clue, something solid, unchanging, constant. Music that can be counted on. The gentlemen have provided me with exactly that this year. The foundation is still rolling, classic death metal from the old school. It continues to be developed, so I can once again sit back, close myself off from the world and let myself drift on the waves of sharp melodies.


Let's get away from formal things like great massive sound, stylish packaging. Let's focus on the music itself. Because it's primal and it's also great. If you grew up listening to bands like this, it will bring back old memories. A time when extreme music was everything to us and similar bands were just discovering how and what they wanted to play. No internet, just letters and physical media in their hands. But this year's album is not just about nostalgia, quite the opposite. The band still holds its quality. They can be counted on. Like death. And so once again I sway contentedly to the rhythm, enjoying the individual melodies, taking in the rotten smell of meat. Rolling rhythms, razor-sharp riffs, sick vocals. When the band formed in 1989, they probably had no idea that they would proudly carry the banner of death metal even today. I'm so glad they've held on, that they're still making records like "All for a Piece of Iron". Because these old dogs know very well what real death is about, what the ugly and horrible war they sing about is about. The world around us reminds us every day how weak we are. This year's album was really good. In every way. I recommend it to anyone who was once cursed with this style. And not only them. If you like and often visit cemeteries with a forest of white crosses, if you like classic, traditional death metal played with the elegance of the old masters, don't hesitate a moment. Here, the playing is heartfelt, genuine, honest and real. Bombs still fall from the sky and the rain is the colour of blood. This is an honest affair for all true believers. Thanks a lot for that! An old death metal killing machine that will crush you to dust! War on darkness!



about D.M.C. on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. All For A Piece Of Iron
02. Who Is The Leader
03. Welcome To The Hell
04. Sentenced To Death
05. On The Way To The Station Death
06. Sorrow
07. For The Better World
08. Destiny Or Goal
09. Roots
10. They Are The Target Of Your Gun
11. Blood

pondělí 10. června 2024

Recenze/review - MORGUE MEAT - Apocalyptic Visions (2024)


MORGUE MEAT - Apocalyptic Visions
CD 2024, Satanath Records

for english please scroll down

Představte si obrovský mlýn, do kterého spadnete. Nejdříve neucítíte vůbec nic, ale potom, po nějakém čase, se objeví šílená bolest. Ostré lopatky vás rozemelou na krvavou kaši. Lidská kafilerie je cítit na několik kilometrů. Vozí sem těla ze širokého okolí. Máte totiž jenom dvě možnosti. Buď být spáleni na popel a nebo rozsekáni na kusy. Pohřby do země už byly dávno zrušeny. Příliš lidí totiž vyhrabávalo mrtvá těla. 

Z nového alba amerických brutálních death metalistů MORGUE MEAT mám úplně stejně pocity. Stačilo zapnout play a ihned se na mě vyvalila z reproduktorů zahnívající tekutina. Špína smíchaná s ostrými riffy, chorobami nasáklým vokálem a absolutní smrtí. Tahle deska vás přikove na zeď!

 

Jedná se o staroškolský masakr přesně podle mého gusta. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Svět je při poslechu najednou velmi těžké a hnusné místo. Nevím, jestli jste někdy nahlédli do patologických spisů, ale když tak uděláte, budete překvapení lidskou nenávistí. Tolik bolesti, kolik dokážeme způsobit jeden druhému, to neumí žádný jiný druh. Všechny tyhle manické gore záležitosti se promítly i do hudby MORGUE MEAT. Jedná se o muziku, která jde na hranu nebo spíše kousek za ní. Základem je masivní, hutný zvuk. Přidávány jsou potom morbidní melodie. Fanoušci třeba takových EHUMED, CARCASS, AUTOPSY, CANNIBAL CORPSE, DISGORGE, INCANTATION, BLASPHEMY, si budou spokojeně podupávat nohou do rytmu. Osobně jsem marně hledal něco, co bych nové nahrávce vytknul. Nic mě nenapadá. Jasně, podobně hraje i spousta jiných kapel, ale těmhle maniakům se povedlo dostat do svých songů ještě něco navíc. Uvěřitelnost, opravdovost, ryzost. Zkrátka věci, které se nedají naučit. Musíte je mít v sobě. "Apocalyptic Visions" je albem, které tady jednou bude hrát v ulicích, až naši  zemi  úplně zničíme. Bude morbidním a hnusným opusem, symfonií smrti. Vše se valí kupředu jako špinavá stoka pod vaším městem. Ve vodě se vznášejí nafouklá těla mrtvol. Nedá se dýchat. Všechny už dávno pohltila nenávist. Jsi jenom kusem masa, pochodujícím na smrt. Představte si obrovský mlýn, do kterého spadnete. Nejdříve neucítíte vůbec nic, ale potom, po nějakém čase, se objeví šílená bolest. Ostré lopatky vás rozemelou na krvavou kaši. Lidská kafilerie je cítit na několik kilometrů. Brutální gore death metal, který vás rozemele na prach, rozseká na malé kousky a pustí vám žilou! Hniloba, špína, smrt!


Asphyx says:

Imagine a huge mill into which you fall. At first you don't feel anything, but then, after some time, there's a crazy pain. The sharp blades grind you into a bloody pulp. You can smell human rendering for miles. They bring in bodies from all over the countryside. You only have two choices. You can either be burned to ashes or you can be cut to pieces. Burials in the ground were abolished long ago. Too many people have been digging up dead bodies. 

I feel the same way about the new album from American brutal death metallers MORGUE MEAT. I just had to turn on the play and immediately rotting liquid poured out of the speakers. Filth mixed with sharp riffs, disease-soaked vocals and absolute death. This record will nail you to the wall!


It's an old-school massacre just my kind of thing. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. The world is suddenly a very hard and ugly place to listen to. I don't know if you've ever peeked into pathology files, but if you do, you'll be surprised by human hatred. As much pain as we can inflict on each other, no other species can. All of this manic gore stuff is reflected in the music of MORGUE MEAT. This is music that goes to the edge or rather a little beyond it. The basis is a massive, dense sound. Then morbid melodies are added. Fans of EHUMED, CARCASS, AUTOPSY, CANNIBAL CORPSE, DISGORGE, INCANTATION, BLASPHEMY, for example, will be happy to stomp their feet to the beat. Personally, I was looking in vain for something to criticize the new recording. I can't think of anything. Sure, a lot of other bands play similarly, but these maniacs managed to get something extra into their songs. Believability, realness, purity. Things that can't be taught. You have to have them in you. "Apocalyptic Visions" is the album that's gonna be playing in the streets here one day when we destroy our country. It will be a morbid and ugly opus, a symphony of death. It all rolls forward like a dirty sewer under your city. The bloated bodies of the dead float in the water. You can't breathe. All have long been consumed by hatred. You're just a piece of meat, marching to your death. Imagine a giant mill into which you will fall. At first you feel nothing at all, but then, after a while, there's a maddening pain. The sharp blades grind you into a bloody pulp. You can smell human rendering for miles. Brutal gore death metal that grinds you to dust, cuts you into small pieces and drops your veins! Rot, filth, death!


Tracklist:
01. Intrōductiō Infernalis 
02. Lesser Key Of Solomon 
03. Execrate 
04. Realm Of Eternal Suffering 
05. Apocalyptic Vision 
06. The Tormentor 
07. Crushing The Messiah's Skull 
08. Relinquisher 
09. Conqueror's Wrath



Recenze/review - HEMOTOXIN - When Time Becomes Loss (2024)


HEMOTOXIN - When Time Becomes Loss
CD 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Byla mlha a chlad mi pronikal pomalu do kostí. Šel jsem pomalu a dával pozor, abych neupadl. Klečel uprostřed cesty a měl hlavu skloněnou. Nejdřív jsem si myslel, že je mrtvý, ale začal odříkávat jakési tajemné modlitby. Mluvil neznámou řečí. Oči měl obrácené dovnitř hlavy a vše působilo hrozně podivně. Když jsem na něj promluvil, otočil se mým směrem a z úst mu začala téct krev. Příroda kolem ztichla a já dostal strach. Byl v jiné dimenzi, byl ve světě, ze kterého se neodchází. 

Poslouchal jsem  zrovna novou desku progresivních thrash death metalistů HEMOTOXIN z Pittsburg. Hudba se mi dostávala pomalu do podvědomí, drásala moje vnitřnosti, kolovala mi v žilách. Stala se mojí součástí, až jsem najednou dostal velkou chuť se s vámi rozdělit o pár dojmů. Pro její pochopení musíte mít fantazii a touhu objevovat nové cesty. Myslím si, že mé další setkání s touhle smečkou se opět povedlo (recenze na předchozí desky si můžete přečíst dole pod článkem). 

 

Jsou zkrátka nahrávky, které raději poslouchám, vracím se k nim, pokaždé objevuji něco nového, než abych o nich psal. Myslím si totiž, že má slova nestačí. Pánové totiž napsali složité, komplikované skladby, plné různých stylových odboček. Zároveň se ale album velmi dobře poslouchá. Pokud bych měl novinku nějak popsat neznalému, asi bych volil volné přirovnání třeba k DEATH, CYNIC, CONTROL DENIED, VEKTOR, VOIVOD, REVOCATION, ale i třeba MORBID ANGEL. Berte ale moje slova s nadhledem. HEMOTOXIN jsou osobití a originální hlavně ve svém přístupu. Umí skvěle hrát, ale také složit motivy, které hoří jasným plamenem. "When Time Becomes Loss" má samozřejmě velmi dobrý zvuk (Andrew Lee - producer, recording, mixing, Justin Weis - mastering) i povedený obal (Mark Cooper). Vy se tak můžete plně soustředit na jednotlivé nápady. Líbí se mi lehkost, vzdušnost, která se prolíná celým albem jako jedovatý had. Je to jízda na horské dráze. Zažívám pocity euforie, což je pro mě jasným znamením, že se pánové přesně trefili do mého vkusu. Je ale také pravdou, že jsem se musel do novinky prokousávat postupně. Potřeboval jsem klid a nejlépe chladný les brzy ráno. Nejdřív jsem si myslel, že jsem mrtvý, ale začal jsem odříkávat jakési tajemné modlitby. Mluvil jsem neznámou řečí. Oči jsem měl obrácené dovnitř hlavy a vše působilo hrozně podivně. Cítil jsem černou energii z vesmíru, vnímal jsem, že existuje ještě jeden svět, za zrcadlem. Tak to vidíte, jaké představy ve mě dokáží HEMOTOXIN probudit. Patří jim za to velký dík. Letošní album se opravdu povedlo. Všem vám je doporučuji. Podívejte, padá hvězda. Nebo to jsou vetřelci? Poslouchejte pozorně. Progresivní thrash death metal, který vás vezme na výlet do temného časoprostoru! 


Asphyx says:

It was foggy and the cold was slowly penetrating my bones. I walked slowly, taking care not to fall. He was kneeling in the middle of the road, his head bowed. At first I thought he was dead, but he began to say some mysterious prayers. He spoke in an unknown language. His eyes were turned inside his head, and everything looked very strange. When I spoke to him, he turned in my direction and blood began to flow from his mouth. Nature around me became silent and I became afraid. He was in another dimension, he was in a world you don't leave. 

I was listening to the new album by progressive thrash death metallers HEMOTOXIN from Pittsburgh. The music was slowly getting into my subconscious, tearing my insides, circulating in my veins. It became a part of me, until I suddenly had a great desire to share some impressions with you. To understand it, you must have imagination and the desire to discover new ways. I think that my next encounter with this pack was again a success (you can read reviews of previous albums below the article). 


In short, there are recordings that I prefer to listen to, to go back to, to discover something new every time, rather than to write about them. Because I don't think my words are enough. The gentlemen have written complex, complicated songs, full of various stylistic digressions. But at the same time the album is very easy to listen to. If I had to describe the new album to an ignorant person, I would probably choose a loose comparison to DEATH, CYNIC, CONTROL DENIED, VEKTOR, VOIVOD, REVOCATION, but also MORBID ANGEL. But take my words with a grain of salt. HEMOTOXIN are distinctive and original especially in their approach. They know how to play well, but also how to compose themes that burn with a bright flame. "When Time Becomes Loss" has of course a very good sound (Andrew Lee - producer, recording, mixing, Justin Weis - mastering) and a hilarious cover (Mark Cooper). So you can fully concentrate on the individual ideas. I like the lightness, the airiness that runs through the whole album like a poisonous snake. It's a roller coaster ride. I experience feelings of euphoria, which is a clear sign for me that the gentlemen have hit my taste exactly. But it's also true that I had to bite into the novelty gradually. I needed peace and preferably a cool forest early in the morning. At first I thought I was dead, but I started saying some kind of mysterious prayer. I spoke in an unknown language. My eyes were turned inside my head and everything seemed very strange. I felt black energy from outer space, I felt that there was another world beyond the mirror. So you can see what imagery HEMOTOXIN can awaken in me. For that I owe them a big thank you. This year's album was really good. I recommend it to all of you. Look, a star is falling. Or is that aliens? Listen carefully. Progressive thrash death metal that will take you on a trip to dark space-time!



about HEMOTOXIN on DEADLY STORM ZINE:



TRACKLIST
1. Morbid Reflections
2. Call From The Abyss
3. Malediction
4. Abstract Commands
5. Conscious Descent
6. Reborn In Tragedy
7. When Time Becomes Loss

neděle 9. června 2024

Info - OMEGAVORTEX, ALTARS ABLAZE, STÍNY PLAMENŮ - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 14. 6. 2024


Info - OMEGAVORTEX, ALTARS ABLAZE, STÍNY PLAMENŮ - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 14. 6. 2024

OMEGAVORTEX - black/death metal, Německo
STÍNY PLAMENŮ - black metal, Plzeň
ALTARS ABLAZE - death/black metal, Praha


Němečtí OMEGAVORTEX vznikli v roce 2017 a během následujících let vystřelili mezi špičku evropského black/death metalu. Jejich styl sice vychází z raných MORBID ANGEL (éra „Altars Of Madness“), SARCOFAGO, POSSESSED, SADISTIC EXEKUTION nebo floridských INCUBUS, nejde však žádný revival. OMEGAVORTEX jsou chaotičtější a mnohem brutálnější než jejich předchůdci. Jejich songy mají ovšem jasný směr a záchytné body. Nenávistná energie biblických rozměrů, stejně jako kosmická prázdnota a chlad. Poprvé v ČR.



STÍNY PLAMENŮ netřeba dlouze představovat. Na téma jedinečnosti této kapely byly popsány stohy papíru, jejich nečistá aura dalece přesahuje hranice českých stok. Vedle Morbivoda v tomto seskupení působí další výrazné postavy české black metalové scény. Vystoupení na plzeňském pódiu jistě potěší nejen jejich domácí publikum. Nové album na cestě.



ALTARS ABLAZE patří mezi nejvýraznější zástupce současného tuzemského death/black metalu. Se svým prvním albem – „Life Desecration“ (vydaným v roce 2022 u Lavadome Productions) – dokáží svou nekompromisností a intenzitou směle konkurovat zavedeným jménům, což jenom potvrdilo nedávné úspěšné evropské turné po boku novozélandského black/death/war metalového kultu DIOCLETIAN. Za kapelou stojí pětice ostřílených hudebníků, což dává celému projektu jasnou identitu a kvalitu, kterou oceňují nejen žánroví fanatici po celém světě.

 

Lístky / Tickets:
- předprodej / pre-sale: 250 Kč
- na místě / at the (death's) door : 300 Kč


about bands on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - OMEGAVORTEX - Black Abomination Spawn (2020)

Recenze/review - ALTARS ABLAZE - Life Desecration (2022)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - NECROCRACY - Eerie, freezing echoes from the deepest black death metal underground!

Interview with death black metal band from Scotland - NECROCRACY.

Answered John Howard (bass), thank you!

Recenze/review - NECROCRACY - Predestiny (2024):
https://www.deadlystormzine.com/2024/05/recenzereview-necrocracy-predestiny-2024.html

Ave NECROCRACY! Your new album "Predestiny" is playing right now and I have to write right away that it is great in every way! Dark, cold, moldy, just like death/black metal should be. This is your second album. I've searched the internet, but I haven't found an interview with you in Czech. Could you please introduce the band and take us through its history?

Andy and Aaron got together in 2012 and advertised for a bassist the next year. I wasn't actually looking to join a band but saw the advert by chance and after reading about their musical influences and listening to some rehearsals I decided to apply. We've have had quite a few vocalists but Chris joined us in 2022 and this is definitely our final line up!

You are a band whose roots go back to 2012. You released one demo album back then (2015). But you didn't release your first album until 2019. I think it's also very good stuff. I just didn't know about it at the time. Where did you want to go with the new album?

We never want to do the same album twice but we also want it to sound like Necrocracy. In the case of this album we wanted to make it heavier than „Decay“ and also improve the production (whilst avoiding that clinical modern sound). We also consciously try not to sound too much like any other bands, we don't want to be a „retro“ or copycat band.


Let's go to the new "Predestiny". I was blown away by your sound on the first listen. Who signed it? I must compliment you. The sound is raw, dark and clear. At the same time animalistic and organic. How and where did you record the album?

Our friend Bert MacLeod recorded it, we've worked with him several times before so he knows the kind of sound we look for. We recorded at the Cottage Music Studio, it's residential studio on the banks of Loch Fyne. It's a stunning location and a great place to get away from it all and focus on the music.

Why a Hieronymus Bosch cover? I know his painting is from 1490 and it's called Inferno. How does this motif relate to the new album?

The song „predestiny“ is based on the Calvinist doctrine of predestination, whereupon one's salvation or damnation is determined before the start of time, so it seemed like a fitting image (obviously not meant as an endorsement of any kind of Christian doctrine)


The new album doesn't deviate lyrically from classic themes like darkness, death, destruction. That's all fine and it fits your music perfectly. But can you tell us where you get your inspiration for the lyrics? Do you read any books, watch movies? What are the lyrics on "Predestiny" about?

Mainly history, I studied ancient history and literature at university. I'm fascinated by the rise and fall of empires, the cyclical nature of history and the role of human folly and greed. Horror is influence too, film and the classic writers such as Poe and Lovecraft.

You're from Scotland, Glasgow. What is your black death metal scene like? Do you have a lot of bands? What about fans, gigs? Is it live in your area or do you have to go to London or somewhere else for gigs?

The metal scene in Scotland has exploded in the last ten years or so. There were so many gigs a few years ago it was hard to keep up. It's been quietier since covid but there are still plenty of gigs and loads of local bands to see now.


I saw on youtube the footage of NECROCRACY from the concert and it was a real, unadulterated hell. I'd like to see you live sometime, but I guess you only perform in Scotland or am I wrong? Do you tour, maybe? My question is actually directed to Czech promoters as well, I could imagine you at an honest festival of ours. Would you come?

We played in Reykjavik, Iceland recently which was an amazing experience and our first international gig. We've played quite a few gigs in England and Wales but we want to play as many countries as possible. We would love to come over and play in the Czech Republic (Czechia?), so any interested promoters please get in touch!

I, as a fan, would characterize NECROCRACY's work as dark, devastating death/black metal. As I already mentioned, in many points you meet American bands. But tell me, what are your role models? What bands do you worship and admire? And who were your role models when you first started playing?

We're mainly influence by the old school, Sabbath, Priest, Bathory, Sarcofago, Morbid Angel, Obituary, Darkthrone, Burzum, Desaster, Dissection etc. Also doomy stuff like Esoteric, Disembowelment, Thergothon. And of course Czech legends Master's Hammer, Maniac Butcher and Root!


I've been over forty for a long time, I've experienced death metal in its best years. It was a beautiful time back then. The '90s were great. The world opened up, I was young. I'm greying now, but I still support and collect death metal. I'm part of the old generation. But I don't want to get bogged down in nostalgia, so tell me, what has the present brought you as a band, as musicians? I mean the use of new technologies, sound, possibilities in recording, the internet, etc.

We're old school in terms of recording and tech (we recorded our split CD on tape) Andy is a sound engineer by trade so he usually takes the lead in the recording side of things. We don't use effects pedals and our on stage gear is minimal. We try to go for an organic live sound in our recordings.

As I wrote before, I follow the British scene closely and carefully, but maybe I missed something. Is there any record, band from the last years that you really like, did you buy their CD and support them? Please tell us some names and support your colleagues in arms.

Rend Them Asunder „Existence to Entrails“, Impenitent (self titled), Rancor Profundo „Heretic Thirst“ and King Witch „Body of Light“. All great local bands we've played with.

Where do you want NECROCRACY to go in the future? What are you preparing in the coming months?

We are going to start working on new material soon (hopefully new album next year) and we have a few gigs coming up including Darkness over Cumbria festival in England later on in the year.

Thank you very much for the interview. I wish the new album the best sales, that your clubs are full and that you are doing well in your personal lives. Have a nice day everyone!

https://necrocracymetal.bandcamp.com/album/predestiny-2



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - NECROCRACY - Děsivé, mrazivé ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí!

Rozhovor s death black metalovou skupinou ze Skotska - NECROCRACY.

Odpovídal John Howard (basa), děkujeme!


Ave NECROCRACY! Právě mi tu hraje vaše nová deska „Predestiny“ a musím rovnou napsat, že je po všech stránkách skvělá! Temná, chladná, plesnivá, přesně jak má death/black metal být. Jedná se už o vaše druhé album. Pátral jsem různě po internetu, ale nikde jsem s vámi nenašel rozhovor v češtině. Mohl bys nám prosím kapelu představit a provést nás její historií?

Andy a Aaron se dali dohromady v roce 2012 a následující rok vyhlásili výběrové řízení na baskytaristu. Ve skutečnosti jsem se do kapely nechtěl přidat, ale náhodou jsem ten inzerát uviděl a po přečtení informací o jejich hudebních vlivech a poslechu několika zkoušek jsem se rozhodl přihlásit. Vystřídalo se u nás už docela dost vokalistů, ale v roce 2022 se k nám přidal Chris a tohle je definitivně naše poslední sestava!

Jste kapelou, jejíž kořeny sahají až do roku 2012. Vydali jste tenkrát jednu demonahrávku (2015). První album jste ale vydali až v roce 2019. Podle mě se jedná také o velmi povedený materiál. Jen jsem se o něm tenkrát vůbec nedozvěděl. Kam jste se chtěli na novince posunout?

Nikdy nechceme udělat stejné album dvakrát, ale zároveň chceme, aby znělo jako Necrocracy. V případě tohoto alba jsme chtěli, aby bylo těžší než "Decay", a také zlepšit produkci (a zároveň se vyhnout tomu klinickému modernímu zvuku). Také se vědomě snažíme neznít příliš podobně jako jiné kapely, nechceme být "retro" nebo kopírovací kapela.


Pojďme k novince „Predestiny“. Už na první poslech mě smetl váš zvuk. Kdo je pod ním podepsán? Musím vám vyseknout poklonu. Zvuk je syrový, temný a čitelný. Zároveň živočišný a organický. Jak a kde jste album nahrávali?

Nahrál ji náš kamarád Bert MacLeod, se kterým jsme už několikrát spolupracovali, takže ví, jaký zvuk hledáme. Nahrávali jsme v Cottage Music Studio, což je rezidenční studio na břehu jezera Loch Fyne. Je to úžasná lokalita a skvělé místo, kde se dá od všeho utéct a soustředit se na hudbu.

Proč právě obal od Hieronyma Bosche? Vím, že jeho obraz je z roku 1490 a jmenuje se Peklo. Jak souvisí tento motiv s novým albem?

Píseň "predestiny" je založena na kalvínské doktríně predestinace, podle níž je spása nebo zatracení člověka určeno před začátkem času, takže mi to přišlo jako vhodný obrázek (samozřejmě to není myšleno jako podpora jakékoliv křesťanské doktríny).


Novinka nijak textově nevybočuje z klasických témat jako temnota, smrt, destrukce. To je všechno v pořádku a k vaší muzice to perfektně sedne. Prozradíš nám ale, kde pro texty bereš inspiraci? Čteš třeba nějaké knihy, sleduješ filmy? O čem jsou texty na „Predestiny“?

Hlavně historie, na univerzitě jsem studoval starověké dějiny a literaturu. Fascinuje mě vzestup a pád říší, cykličnost dějin a role lidské hlouposti a chamtivosti. Vliv má i horor, film a klasičtí spisovatelé jako Poe a Lovecraft.

Pocházíte ze Skotska, z Glasgow. Jaká je vaše black death metalová scéna? Máte hodně kapel? A co fanoušci, koncerty? Žije to u vás nebo musíte za koncerty do Londýna nebo jinam?

Metalová scéna ve Skotsku za posledních zhruba deset let zažila obrovský rozmach. Ještě před pár lety se konalo tolik koncertů, že bylo těžké to stíhat. Od dob Covidu je to klidnější, ale pořád je tu spousta koncertů a spousta místních kapel, které je možné vidět.


Viděl jsem na youtube záznam NECROCRACY z koncertu jednalo se o pravé, nefalšované peklo. Chtěl bych vás někdy vidět naživo, jenže vy asi vystupujete asi jen ve Skotsku nebo se mýlím? Jezdíte třeba turné? Moje otázka vlastně směřuje i k českým promotérům, dovedl bych si vás představit na nějakém poctivém našem festivalu. Přijeli byste?

Nedávno jsme hráli v Reykjavíku na Islandu, což byl úžasný zážitek a naše první mezinárodní vystoupení. V Anglii a Walesu jsme odehráli už několik koncertů, ale chceme hrát v co nejvíce zemích. Rádi bychom přijeli zahrát do České republiky (Česka?), takže případní zájemci z řad promotérů se prosím ozvěte!

Já, jako fanoušek, bych tvorbu NECROCRACY charakterizoval, jako temný, devastující black death metal. Jak už jsem zmiňoval, v mnoha bodech se potkáváte s americkými kapelami. Řekni mi ale, jaké jsou tvoje vzory? Jaké kapely uctíváš a obdivuješ? A kdo byl tvým vzorem, když si začínal hrát?

Jsme ovlivněni především starou školou, Sabbath, Priest, Bathory, Sarcofago, Morbid Angel, Obituary, Darkthrone, Burzum, Desaster, Dissection atd. Taky doomové věci jako Esoteric, Disembowelment, Thergothon. A samozřejmě české legendy Master's Hammer, Maniac Butcher a Root!


Už dávno jsem překročil čtyřicítku, zažil jsem death metal v jeho nejlepších letech. Bývala to tenkrát krásná doba. Devadesátá léta byla super. Svět se nám otevřel, já byl mladý. Teď už šedivím, ale death/black metal pořád podporuji a sbírám. Patřím ke staré generaci. Nerad bych se ale utápěl v nostalgii, spíš mi prozraď, co vám jako kapele, jako muzikantům, přinesla současnost? Myslím tím využití nových technologií, zvuku, možností při nahrávání, internet apod.

Jsme stará škola, co se týče nahrávání a techniky (naše split CD jsme nahráli na pásku), Andy je povoláním zvukař, takže většinou má hlavní slovo při nahrávání. Nepoužíváme efektové pedály a naše vybavení na pódiu je minimální. Snažíme se, aby naše nahrávky měly organický živý zvuk.

Jak jsem již psal, britskou scénu sleduji pozorně a pečlivě, ale třeba mi něco uniklo. Je nějaká deska, kapela z posledních let, která tě opravdu baví, koupil sis jejich CD a podpořil je? Prozraď nám prosím nějaká jména a podpoř kolegy ve zbrani.

Rend Them Asunder "Existence to Entrails", Impenitent (vlastní název), Rancor Profundo "Heretic Thirst" a King Witch "Body of Light". Všechno skvělé místní kapely, se kterými jsme hráli.

Kam chcete v budoucnu NECROCRACY směřovat? Co připravujete v nejbližších měsících?

Brzy začneme pracovat na novém materiálu (doufejme, že příští rok vyjde nové album) a čeká nás několik koncertů, včetně festivalu Darkness over Cumbria v Anglii, který se uskuteční koncem roku.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji novému albu co nejlepší prodeje, ať máte plné kluby a ať se vám daří i v osobních životech. Hezký den všem!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý - Punkový tanec


Příběh čtyř stý šedesátý - Punkový tanec

Vůbec se mi nechtělo ven. Za okny bylo mlhavo a déšť. Blondýnka se protáhla jako kočka a několikrát mi opakovala, že bych měl jít do školy. Nešlo to, raději jsem se otočil k ní a začal jí škádlit. Nemám na ty studený ksichty náladu. Bylo to tak, v Plzni jste v ulicích potkávali přednasraný padesátníky, šourající se do škodovky. Na koncertech black metalu zase studený čumáky, kteří byli nahnědlí jak Hitlerjugend. Na fakultě sice bylo pár studentů z Moravy a východních Čech, ale ti to nevytrhli. Navíc, na strojárnu moc holek nechodí. Nakonec jsem ale vylezl. Nasadím sluchátka a poslouchám jenom doom metal. Začíná podzim a mám splín. Včera jsem volal domů mámě, otce našli ožralýho kolem páté ráno dole u Jizery. Nedošel do práce. Odvezli ho do nemocnice, ze které po několika hodinách utekl. Má neschopenku, což je to nejhorší, co se může stát. Pije a nadává. Všichni nadávaji. Mezi lidma je zvýšená blbá nálada.

Jsem zahleděný do sebe a snažím se, abych se vyhýbal lidem. Koupím si housku se sýrem uvnitř. Moc mi to nejede, protože je to děsně mastný. Sednu si na přednášku a sleduji, jaké má přednášející pohyby. Je to děsněj křečák. Tolik tiků u jednoho jedince, no co vám budu povídat. Ona ta matematika se musí někde projevit. Říkají o něm, že je na hodně malý holky. Netuším a neřeším. Kreslím si do sešitu sprostý obrázky a myslím na blondýnku. O přestávce se staví na kouřový Michal. Vyndá z brašny nějaký nový sci-fi. Nakonec to je něco trošku jiného, ale já Orwella ještě moc neznal. Farma zvířat. Přečti si to. A tak místo rovnic louskám pod lavicí novou knihu. Chytne mě. Když konečně odcházím, uvidím jednoho blonďáčka, co na mě ukazuje a něco vykládá panu přednášejícímu. Pane kolego, mohl byste ke mě? Vás moje matematika nezajímá. Omluvím se, neměl jsem si číst. Pohrozí mi a jdu ven. Musím na vzduch. Blonďák projde kolem a tak na něj zavolám, že je bonzák. Proč to některý lidi dělají? Netuším. Vypadá jak svazák. Debil. Nemám už na to nervy. Máme nějaký laborky, ve kterých zase trháme železo. Je to pořád dokola. Podezřívám slečnu, co nás má na starosti, že si tam dělá vlastní kšefty. Nevadí, jdu za ní a omluvím se. Asi mám něco se žaludkem, řeknu jí a pak jdu sám na pivo. 

Občas mě něco napadne. V rohu hospody čtvrté cenové skupiny přemýšlím, jestli jsou lidé divní a naštvaní kvůli počasí, plzeňské Škodovce nebo jen tak, že se neumí smát. Venca by řekl, že je to pěknej marast. Zapíšu si to. Přes smog není skoro vidět. Nějak mi nejede ani to pivo. Moc vzduchu, řekl bych. Servírka, který je skoro čtyřicet a má tři děti, každý s jiným, si chce vyprávět. Ráno sem moc lidí nepřijde. Co studuješ, a tak dále. Prázdný slova a zkažený zuby. Pořád se nade mě naklání a dává si prsa k sobě. Směje se, i když nejsem vtipnej. Další paní, co neumí stárnout, říkám si v duchu a jdu se raději projít. Neumím být sám a zároveň chci samotu. Jen chvilku, rovnám si myšlenky v hlavě a bloudím městem. Přijdu si jak starý básníci, jak nějaký romantik, co se souží bez důvodu. Potom se zničeho nic skácím k zemi a zdá se mi o cestě lesem. Jedu na bězkách, od sněhu se odráží slunce a blondýnka se směje zvonivě jako víla. Jak se vlastně smějí víly? Pane, hergot, co to děláte? Nade mnou stojí slečna, která není blondýnka, ale spíše zrzka a má macatou tvář i prsa. Něco zablekotám a nechám se odvézt na lavičku. Je mi děsná zima. Měl byste si zajít k doktorovi? Nemám zavolat záchranku? Odmítnu s díky a osahávám si hlavu. Mám bouli a nějak divně peněženku v kalhotách. Vytáhnu ji a zjistím, že mě okradli. Zakleju a jsem rád, že mi aspoň nechali doklady.

Zloděj asi nebyl velký čtenář, dělám si srandu na koleji, když tam dojdu. Vše vyprávím blondýně a ukazuji ji Farmu zvířat. Přečte si pár stránek a řekne mi, že je to na ní moc depresivní. Knihu ocení až po mnoha letech. Je jí prosím pěkně 19 a říkám jí slunce. Protože v tom všem marastu se pořád usmívá. Mám ji moc rád, vzájemně se doplňujeme. Já mívám občas podobné stavy jako dneska. Dožene mě všechno. Strach z vojny, otcovy opilecké eskapády i škola, na které jsem úplně omylem. Máme prý nějakého studentského doktora. Na Locháči. Vezme mě za ruku a odvede do ordinace. Paní doktorka mi vypráví o tom, jak zavařuje džemy a měří mi tlak. Je stará a v ordinaci jsem s černochem, co má rýmu jako trám. Na vás je tady zima, co? Říká mu a on se směje. Nerozumí ani slovo. Snažím se překládat, ale moc mi to nejde. Mluví tak nějak divně. Necháme toho. Odeberou mi krev a zajdu se vyčůrat do kalíšku. Podle všeho to vypadá, že je vše v pořádku. Ale asi moc nespíte, co? Odpovím, že poslední dny fakt ne. Štve mě, že nemůžu pomoc mámě s otcem, že mi utíká práce na chalupě, že mám málo brigády, protože mi docházejí peníze. A taky mě okradli. Na pivo mě musí pozvat blondýnka.

Vtipkuje, lísá se ke mě, umí to jako každá pořádná ženská. Nakonec mě rozveselí. Tady jsou na kolejích úplně jiní lidé, samej cizinec. Spousta Arabů a Syřanů, co si myslí o všech ženských, že to jsou děvky, protože nejsou zahalený. Muslimové, co se klaní směrem k mešitě, co si dávají kvůli víře kolikrát tak do držky, že teče krev. Většinou budoucí lékaři. Nejsou mi sympatičtí. Zato kluci a holky z Jižní Ameriky, to je jiná, s nima je děsná sranda, jsou to sluníčka. Přisedne si dokonce chvilku i holka, co jsem jí kdysi, dávno před blondýnou sliboval, že jí nafotím a dopadlo to tenkrát moc dobře. Nově je z ní punkerka a podává nám leták. Dneska, Božkov, hospoda, pár punkových kapel a jdete se mnou. Na víc se neptá a protože je milá, tak kývneme hlavou, že jako ano. Jen musím své milé slíbit, že nebudu pít tvrdej, když jsem teď pod tou lékařskou kontrolou. Popíjíme tedy lehce a slečna na chvilku zmizí, protože si musí načesat kokrhel, vzít si něco na sebe a tak nějak se připravit. Vrátí se snad za dvě hodiny a málem bych jí nepoznal. Na mě je to hodně vyzývavý, ale nic s tím neudělám. 

Jedeme tramvají a pak trolejbusem. Rovnou do Božkova. Pak kousek pěšky přes most a před hospodou se už houfují číra. Pár kluků tu znám, s dalšími se seznamujeme. Co vůbec hraje? Si dostal leták, vole ne? Aha, konečně papír rozložím a kromě E!E neznám vůbec nic. Nevadí. Dám si pivo. Lidí je mrtě a je to úplně jiný, než metalisti v Plzni. Je tu fakt prdel, nikdo se moc neprožívá, není true a ortodox a nic nikdo nikomu nenutí. Mám zase po dlouhé době pocit, že jsem mezi svými. Punk nesleduji sice nijak poctivě, spíš co se ke mě sám dostane, ale líbí se mi ta pohoda. Jsem pořád metla, co sleduje časáky, kupuje si novinky a chodí dvakrát měsíčně na náslechy. V regálech vepředu jsou novinky a já si pokaždé zalezu do boxu a poslouchám. Pak si vyberu, co si koupím a zbytek si zapíšu. Mám svůj notes. Z jedný strany nová CD a knihy a z druhý pár mých literárních pokusů. Pořádek musí bejt! Čumíš jak vyvoraná myš, vyruší mě z myšlenek obrovský kluk s trikem Exploited. Punk nesmí zemřít, vy čůráci, zařve, pár lidí se k němu přidá. Vypadá děsně tvrdě, trošku se ho bojím, ale on pak roztáhne hubu k obrovskýmu úsměvu. Tohle je Mařena, holky si budou určitě rozumět. My jdeme na panáka. A mám nového kamaráda. Alespoň na dnešní večer. Blondýnka jen smutně kouká, že jako piju, ale nakonec se taky baví.

První dvě kapely nestojí za nic. Neumí moc hrát a i texty jsou docela trapný. Ono i bojovat proti všem se musí umět. Ale co, nevadí, kecáme v předsálí a probíráme muziku. Zapisuju si spoustu novinek a říkám si, že tohle by se mi na black metalu nestalo. Pak přijdou vysmátý holky a sedneme si spolu. Je to moc fajn, oni také studují, jsou odněkud od Varů. Rozumíme si, ale pak zazní první song EEček a my skáčeme do davu. Paří se, co to jen jde. Nikomu nevadí, že nemám číro, že mám death metalový tričko. Bereme se kolem ramen, točíme se a křepčíme. Vyplavím ze sebe všechen stres, mám pocit, že mi padá z mozku hrozná spousta špíny. Řvu freedom, protože to dělají všichni. Objímám blondýnku a líbám jí a tečou mi nevím proč slzy. Já nepotřebuji doktora, je chci pařit a spát a chodit po lesích a poslouchat muziku. Cítím se fakt svobodnej a tenhle punkovej tanec zůstane ještě dlouho zapsanej v mý hlavě i vzpomínkách. Musím si dát pivo. Karlováci někam zmizí, jdeme pěšky na kolej. Přes Slovany, tichou ulicí. Tančím znovu a znovu pogo na prázdných silnicích, skáču na kandelábry. Jsem divokej, vysmátej a objímám svojí milou pod lampami. Hele, non-stop. Zalezeme tam. 

Zůstaneme až do rána. Jen my, pár alkáčů a kurev, kterým se nechce do mlhy. Nedivím se jim. Kecáme. Musím se vymluvit. Poslouchá mě a na oplátku dostanu tisíc hubiček, jako v pohádce. Řeknu jí to, jsem rumový princ a přijdu před krále. Zatančím mu pogo a vypiju tucet piv. Mezi místní metly jsem asi fakt nezapadl. Tak budu chodit na punk, no a co? Přejdeme do bufáče, máme v nohách hrozně moc kroků. Dvacet deka bramborovýho, dvacet vlašáku, jedny utopence. Ty má prosím pěkně pro sebe. Nese mi to a vypadá jako bohyně. Lehce rozcuchaná, s kruhy pod očima. Je nejkrásnější na světě. Seru na smog, na otce alkáče, seru na brigády, chci jen tebe, tebe, tebe, křičím pak cestou na kolej, kam konečně dojdeme, vynecháme zase školu a po sprše zalezeme do pelechu. Lehne si na mě a já slyším její dech. Bojím se zase pohnout, aby to nikdy neskončilo. A ve snech znovu a znovu tančím svůj punkový tanec. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine