DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 31. března 2024

Recenze/review - CIVEROUS - Maze Envy (2024)


CIVEROUS - Maze Envy
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Někde hluboko v podvědomí, ve své hlavě, máme každý temnotu a zlo. Občas vypluje na povrch, jako mrtvola, jako utopenec v řece smrti. Každý máme své démony, svoje děsivé svědomí. Existují nahrávky, u kterých si připadám křehký, velmi zranitelný. U nového alba amerických death doom metalistů CIVEROUS jsem odhalený, ohlodaný na kost. Novinka je o smutku, o smrti, o utrpení. Sedím ve svém pokoji a zase jednou vím, že poslouchám hudbu, která mě dokáže zcela pohltit.

Jako bych se právě vrátil z hlubokých močálů. Stačil jeden krok a mohl jsem se propadnout do hlubin. Nové album "Maze Envy" je jako děsivý sen, ze kterého když se probudíte, tak zjistíte, že je krutou skutečností. Hudba si nejdříve plyne jen tak kolem, jako nějaká mocná kulisa. Postupně se dostává do mých žil, hluboko do hlavy. Mění mě k obrazu svému, stávám se její součástí. 


Není to ale jenom klasický doom death metal ve stylu WORM, SPECTRAL VOICE, DISEMBOWELMENT, CEREMONIUM, MY DYING BRIDE, RIPPIKOULU, TZOMPANTLI, kterým se pánové inspirovali. Navíc přidávají ještě kus sebe samých i progresivních pasáží. Album je tak velmi neklidné, smutné, melancholické, ale i svým způsobem zničující. Když jej poslouchám, tak bývám rád sám. Zhasnu pokaždé všechna světla a nechám se unášet na zpěněných vodách řeky smrti. Je to spíše obřad, než jen obyčejná deska. Alespoň tak vnímám "Maze Envy" já. Někdy si připadám jako v labyrintu, jako bych byl součástí velmi povedeného obalu (autorem je Juanjo Castellano). Užívám si ale hlavně zvuk (Andrew Solis - engineering, mixing, producer, Nick Townsend - mastering), jednotlivé nápady, kterých je opravdu spousta. Jsou jiné, odlišné, svým způsobem originální a velmi dobře zahrané. Každý fanoušek tohoto stylu, ale nejen on, dostane pořádnou a poctivou porci extrémní muziky. Představte si, že ráno vstanete do krvavé mlhy. Budete se toulat ulicemi. Zdánlivě bez cíle, přesto nakonec dojdete na hřbitov. Už na vás čekají, vaši vlastní démoni. Kývají spokojeně hlavou. Není divu, hraje se zde i pro ně. Myslím si, jsem si s tím absolutně jistý, že k téhle nahrávce se budu rád a často vracet. Už teď, po spoustě společných setkání vím, že jsem ještě neobjevil všechna zákoutí, všechny pasáže a motivy. CIVEROUS se stali mým stínem, muzikou, která se dostala hluboko do mého podvědomí. Nedivím se, jednotlivé skladby jsou opravdu návykové, magické, přitažlivé takovým tím zvláštním, záhadným způsobem. Jsem chycený do sítě, jsem zničený, přesto cítím z téhle hudby velkou sílu. Stíny se prodlužují! Doom death metalový obřad! Budete bloudit v temnotě!


Asphyx says:

Somewhere deep in the subconscious, in our heads, we all have darkness and evil. Sometimes it comes to the surface, like a corpse, like a drowning man in the river of death. We all have our demons, our terrifying consciences. There are some records that make me feel fragile, very vulnerable. With the new album by American death doom metallers CIVEROUS I am exposed, gnawed to the bone. The new album is about sadness, about death, about suffering. I sit in my room and once again I know that I am listening to music that can completely engulf me.

It's like I've just come back from the deep swamps. One step and I could sink into the depths. The new album "Maze Envy" is like a terrifying dream that when you wake up from it, you find it is a harsh reality. At first the music just flows by, like some powerful backdrop. Gradually it gets into my veins, deep into my head. It changes me in its image, I become part of it.



But it's not just classic doom death metal in the style of WORM, SPECTRAL VOICE, DISEMBOWELMENT, CEREMONIUM, MY DYING BRIDE, RIPPIKOULU, TZOMPANTLI, which the gentlemen were inspired by. In addition, they add a piece of themselves and progressive passages. The album is thus very restless, sad, melancholic, but also devastating in its own way. When I listen to it, I like to be alone. I turn off all the lights every time and let myself drift on the foamy waters of the river of death. It's more of a ritual than a simple record. At least that's how I feel about "Maze Envy". Sometimes I feel like I'm in a labyrinth, like I'm part of a very hilarious cover (by Juanjo Castellano). But I mainly enjoy the sound (Andrew Solis - engineering, mixing, producer, Nick Townsend - mastering), the individual ideas, which are really many. They are different, different, original in their own way and very well played. Every fan of this style, but not only, gets a good and honest portion of extreme music. Imagine waking up in the morning to a bloody fog. You'll be wandering the streets. Seemingly without a destination, yet you eventually reach a cemetery. Waiting for you, your own demons. They nod their heads in satisfaction. No wonder, it's a game for them too. I think, I'm absolutely sure, that I will come back to this record often. Even now, after many sessions together, I know I haven't yet discovered all the nooks and crannies, all the passages and motifs. CIVEROUS has become my shadow, music that has gone deep into my subconscious. I'm not surprised, the individual tracks are really addictive, magical, appealing in that strange, mysterious way. I'm caught in a net, I'm destroyed, yet I feel a great power from this music. The shadows are lengthening! Doom death metal ceremony! You will wander in the dark!


TRACKLIST
1. The Azure Eye
2. Shrouded in Crystals
3. Endless Symmetry
4. Labyrinth Charm (featuring Derek Rydquist)
5. Levitation Tomb
6. Maze Envy
7. Geryon (The Plummet)

LINE-UP
Lord Foul - Vocals
Daniel Salinas - Guitars
Alonso Santana - Guitars
Drew Horton - Bass
Aidan Neuner - Drums

CREDITS
Recorded between Winter 2022 - Summer 2023. Engineered, mixed and produced by Andrew Solis at Deadstare Audio. Additional engineering by Kevin McCombs at The Steakhouse, North Hollywood. Mastered by Nick Townsend at Infrasonic Sound.

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý - Jak jsme potkali celý svět


Příběh čtyř stý padesátý - Jak jsme potkali celý svět

Týden v Jizerkách byl nekonečný. Po brigádě ve škodovce v Boleslavi jsem konečně vylezl z kanálů na vzduch. A makal s dřevorubci. Hodila se mi každá koruna. Blondýnka byla v Táboře a já se jako každý správně zamilovaný mladík soužil. Na chalupě jsem byl sám. Nesnáším to. Dělal jsem od šesti do čtyř a pak sekal dříví, natíral chalupu, staral se o plot. Vždyť to znáte. Po večerech jsem sedával před domem na zápraží, pil pivo a četl si. Uléhal jsem sám a myslel na to, co bych mohl dělat se svojí milou, kdyby tu byla. Bylo vedro, prostředek léta a už po několika dnech jsem se modlil, aby to skončilo. Chlapi ze sousedství, kteří žijou v lese celý život, mi dávali zaručeně dobrý rady. Všichni byli vousatí a měli místo rukou šílený pařáty. Já byl hubeňoučký a tak mi nosili svačiny od svých manželek. Abych prý taky něco unesl. O svačinách jsem chodil ke koním. Mluvil jsem na ně. Krásný zvířata. Představoval jsem si pak svoji holku, jak ke mě v noci přijede. Bez sedla, jen tak, nahá a rozevlátá. Nepomáhal ani starý časopis, ve kterém byly holky s jabloneckou bižuterií na holém těle. Sorry dámy, už mám lepší. 

Pošťačka měla namakaný lýtka. Jak jezdila celý život na kole. Blondýnka mi poslala telegram. Volali jí ze školy, jestli by se neujala studentů z celého světa. Pomoc se seminářem němčiny. Mám jí zavolat. K večeru se vydám do hospody a po pár pivech jdu naproti do budky. Když uslyším její hlas, roztaju. Miluju jak mluví, jak se směje. Musím jí to ihned říct a odpovědí mi je spousta krásných slov. Každopádně, v neděli večer v Plzni, ok? Domluveno. Spát budeme normálně na koleji. Takže cajk. Makat jdu ještě v sobotu. Pak vyinkasuju peníze. Vydělal jsem si dost. Část odložím stranou a zbytek? Vidím před sebou nová CD, nové knihy a taky něco koupím svý holce. Chci ji udělat radost a tak přemýšlím nad řetízkem. To ale počká až do Plzně. Sbalím si. Napíšu na kus starého zažloutlého papíru, jak se věci mají, co jsem udělal na chalupě a zamknu. Mívám ve zvyku se s chalupou rozloučit. Mluvím s ní, jako se ženou. Stojím uprostřed rosy a nechce se mi pryč. Mám to tak pokaždé. Za chvilku mi jede autobus. Nasadím discmana a sundám si ho až na nádraží v Plzni. Od Budějovic to přijede za hodinku. Zalezu do nádražky a když uslyším hlášení, kopnu do sebe půlku piva najednou. Těším se moc.

Přivítání připomíná dynamit. Vybuchneme ještě na chodbě na koleji. Je to hodně divoké. Jako bych v sobě nastřádal obrovské množství energie. Oddechujeme a konečně si taky něco řekneme. Vyprávíme si dlouho do noci a v posteli jíme suchej chleba a točený salám. Chutná pak slaně. A pořád se usmívá. Jsem tak rád, že jsme zase spolu. Nemohl jsem se dočkat. Usne mi na prsou a čekám  hodně dlouho, abych ji nevyrušil. Oddechuje pravidelně a noční košilka je jemně odhalená. Joj, já se mám! Budíme se do deštivého pondělí. Posnídáme a už nás čekají na fakultě všech učitelek. Stará dáma, která má vše na starosti nás přivítá s otevřenou náručí. Vůbec nevadí, že neumím německy. Mluvit bude ona, moje blondýnka a já se sem tam přichomýtnu se svoji chabou angličtinou. Ale co, večer po pivu budu mluvit jako rodilý mluvčí. Už jsou tady. Studenti z Irska, Anglie, Španělska, Jižní Ameriky, Ameriky a dokonce i Austrálie. No a za náš slovanský tým Poláci, Slovenky a taky několik slečen z Litvy a Lotyšska. Od začátku je hrozně zajímavé sledovat temperament. Sedávám v koutku, se sluchátky na uších, jsem kluk pro všechno, taky ochránce své milé. Oni probírají německé záležitosti a šprechtí tak rychle, že nerozumím ani slovo. 

Chodíme na kouřovou do dvora, kde se na sebe usmíváme. Stejně je to zajímavý, ani nevím jak, ale automaticky inklinuji k Polákům, Litevkám a Lotyškám. Zkrátka a jednoduše, všechny nás spojuje minulost. Taky nátura, co si budeme nalhávat. Někdo vytáhne vodku a už to jede. Amíci jsou sice usměvavý, ale působí namyšleně. Zato klokani jsou v pohodě. Stejně jako kluci a holky z Jižní Ameriky. Britové, škoda mluvit. Nuda! Přijde mi, že všechno hrozně prožívají. Končí se ve tři. A kam je prý vezmeme. Vymyslím narychlo plán. Podzemí, pivovar (kde se tedy hodně zdržíme) a končí se Na Spilce. Slovani pijí pivo jako o závod, sesedneme se u jednoho stolu a už se děsně řehtáme. Protože se každý pokouší o nějaké vtipy. Často se ztratí v překladu, ale to vůbec nevadí. Nakonec jsou jen dva stoly. Suchaři a my. Paříme i po zavíračce. V létě je Plzeň víceméně mrtvá, tak jsou v klubech moc rádi, že jim přivedeme pár lidí. Tančíme, ano, já opravdu tančím. Svíjím se na parketu a chci ze sebe vydat to nejlepší, protože piju za celý národ. Nechci nám udělat ostudu. A je to fakt prdel. Jihoameričanky nám pak zvracejí různě cestou. Polky se jim smějí a Lotyši jsou vznešení jako elfové i v opilosti. Potkáváme tu právě celej svět, řvu do noci a odpovědí mi je z jednoho okna. Tak se z toho hlavně neposer, blbe!

V noci jdu na záchod a slyším za zdí notoricky známé zvuky. To je skvělý, jak se nám to hezky páruje. Libuju si, když se vrátím do postele. Jen by nemuseli tolik řvát. Ráno jsou všichni zelení a je úplně jedno, jakou mají barvu kůže. Směju se jim a nabízím pivo. Někdo přijme, jiný jde blejt. Tohle jsme si nedomluvili, hubuje nás na oko stará paní učitelka. Má ale radost, jak se hezky družíme. Museli jsme si tedy ještě trošku ujasnit, že blondýnka je jen moje a kdo tomu nerozumí, toho sejmu. Používám slovo kill a všichni chápou. Usmívám se u toho, ale myslím to vážně. Je vidět, že kromě Amíků a Britů jsou všichni grogy, tak se jde i během výuky ven. No a protože nemám moc co dělat, tak kupuju ve stánku u borského parku kelímkáče. Přinesu je, všichni mi zatleskají. Jen někteří se tváří upjatě. Hergot, asi bych nedovedl žít v zemi, kde se lidi ani pořádně neusmějí. Taky si uvědomím, jak jsou slovanský holky nejhezčí. Ty boky, prsa, tvářičky. Ne, nedám na ně dopustit. Možná to mám nějak v genech, nevím, ale všem to ihned řeknu. Sranda je, že mi to potvrdí vlastně všichni. Vychrtlý Britky sice mlčí a koukají na nás jako na vrahy, ale děvčata, kdybyste se aspoň usmály, hned by vám to slušelo. No nic, to jen takový poznatek. 

Taky vypozoruji, jak kdo prožívá studium. Připadá mi, že to vlastně baví úplně všechny. Žádný znuděný studenti jako u nás. Pořád se někdo ptá, nestydí se. V tomhle máme ještě co dohánět. Asi to je způsobený tím, že jsme jako malí museli sedět s rukama za zády a jakýkoliv odlišný názor se trestal posměchem. Navíc, vůbec nikomu tady nevadí, že dva kluci z Chicaga jsou teplý jak zákon káže. Jak tu sedíme na trávě, všichni v tureckých sedech, tak si připadám jak na nějakým hippies srazu. Jeden Australan mi to potvrdí a řekne mi, že zítra přinese i kytaru. Paní učitelka nadšeně souhlasí. Přestávky vyplníme písní. Stejně, to je tak děsně vitální dáma, že dokáže všechny strhnout a nadchnout. Pokud to dobře chápu, tak je vtipná i v němčině. Má hodně svraštělou kůži na rukách, ale přesto si všimnu, že má na rukou vytetované číslo. Nechci být netaktní, ale nakonec se zeptá zrzavá Polka. Ano, Březinka. A to učíte němčinu? Zazní logicky. Miláčci, neumět německy, tak tu dávno nejsem. Chvilku se zasní, vrací se jí asi spousta zážitků, ale nakonec se usměje. Řekne nám, jak je ráda, že je svoboda, jak tu můžeme být spolu jak jsme všichni úžasní.

Od tohoto zjištění se všichni k paní učitelce (která je samozřejmě dávno v důchodu) chovají s náležitou úctou. Kluci jí třeba přinesou druhý den kytku a Australan jí zpívá staré skladby z třicátých let. Vůbec nevím, kdy k nim přišel, ale on je celý tak trochu jiný. Jakoby se do dnešní doby vůbec nehodil. Zpívá ale krásně, přidávají se ostatní a blondýnku napadne, co kdyby zkusil nějaké německé songy. A tak se béká uprostřed slunečného dne a lidé se otáčejí. Sem tam někdo kroutí hlavou, ale většinou se přidávají. Jsme jak z plakátů, které nám visely ve třídách na základce. Tmaví, bílí, zrzaví, teplí, všichni na dekách halasí a usmívají se. Všeobecná nálada je způsobena nejen létem, ale hlavně paní učitelkou. Původně jsem si myslel, že to pro mě bude děsná nuda, ale po několika dnech si pomalinku obnovuji i své znalosti němčiny. Učil jsem se naposledy na základce a už jsem si myslel, že jsem všechno zapomněl. Ale ono ne, lidská paměť je stejně zajímavá. Učím se písní, sem tam přispěju do pléna nějakým jakože vtípkem a celkově je vše doslova prozářené. Večery trávíme po terasách, sem tam se to zvrtne. Teď už chodíme skoro všichni. I upjatci se pomalu odvázali. Každý večer korzuji, vždycky nahodím nějaký vtípek na tu kterou zemi a pak se ptám.

Nevím, jestli se těch několik dvojic, co se tu vytvořily, někdy ještě setkalo, ale když jsem viděl jak se objímaly, tak myslím, že asi ano. Nepotřebovali jsme nikoho, aby nám říkal, co a jak máme dělat. Na kurzu nebyli žádní tupci, ani debilové, kteří vždycky všechno pokazí. Takhle nějak bych si představoval ideální svět. Řeknu to paní učitelce a ona mi odpoví, že ona taky. Prý jsme byli jedni z nejlepších studentů, co kdy v létě měla. Děkujeme jí, loučíme se neskutečně dlouze, olíbáme se, popřejeme hodně štěstí a vyprovodíme všechny na vlak. Rozlétnou se z Ruzyně a zastaví se až doma. My ještě jednu noc přespíme a pojedeme až zítra. Vezmeme starou dámu večer do šumu. Povídá, vypráví o svém životě. Vůbec nevypadá unaveně. Závidím vám vaši energii a náboj. Provedu jí tancem v jednom klubu, kam chodí jen šediví lidé. Potkáme nějaké její známé a já jim z legrace řeknu, že spolu chodíme. Vypadá hrozně hrdě, vznešeně. Vyprovodíme jí domů a poděkujeme za všechno. Blondýnka se mnou zaleze do postele a dlouho mluví. Probere každého studenta. Jak mu šla němčina, jaký měl osud, životní příběh. Končí až k ránu. Spíme jen pár hodin a jedem vlakem do Prahy. Čeká nás cesta na sever. Na chalupu. Tentokrát bez brigády. Když jdeme na jedno před hlavák, jde tam malý černoch. Nějakej vidlák na něj řve, aby se kurva vrátil na stromy. Nedá mi to a řeknu tomu debilovi, že je kretén. Neskutečnej kretén. Pak mi dojde, že jsme zapomněl blondýnce koupit ten řetízek. Ale co, to má čas. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. března 2024

Recenze/review - ATROPHY - Asylum (2024)


ATROPHY - Asylum
CD 2024, Massacre Records

for english please scroll down

Když mi bylo šestnáct let, tak jsme se neustále s kamarády hádali, která kapela má nejlepší logo. Překreslovali jsme si je do školních sešitů. Když jsem jednom na burze objevil kazetu "Socialized Hate" s logem ATROPHY, byl jsem nadšený. Pamatuji si, že jsem přišel domů, sundal igelitový obal a potom jsem seděl několik hodin u přehrávače a obracel stranu A a B. Moc jsem nerozuměl anglicky, ale machroval jsem se songem Beer Bong. Když před nějakým časem proběhla éterem informace, že se tahle smečka vrací na scénu, těšil jsem se a měl strach zároveň.

Z původní sestavy totiž zbyl jenom zpěvák Brian Zimmerman, jinak nikdo. Nesl jsem si domů nové album "Asylum" a byl hodně zvědavý. Už dávno mi není šestnáct, ale napětí cítím stále. Thrash metal, ten starý, ostrý a plesnivý, je totiž i mým životem. Zapínám play a musím si sednout, protože je to až neuvěřitelné. Kapela, i když ve zcela jiné sestavě, zní úplně stejně jako kdysi. Tohle je tsunami, tohle je smršť. Zdravá naštvanost, síla a energie. A samozřejmě stále skvělý vokál mistra Briana Zimmermana.

Novou desku tak lze zařadit mezi další, velmi povedené návraty starých legend (zmiňme třeba RAZOR z Kanady, VIO-LENCE, EVIL DEAD, DARKNESS, nebo mé oblíbence MORBID SAINT a vždy skvělé OVERKILL). Je v tom samozřejmě velký kus nostalgie, ale ATROPHY se opravdu povedlo nejen vrátit moje myšlenky do osmdesátých a devadesátých let, ale zároveň mi nakopat prdel. V nové desce je stále takový ten nakumulovaný vztek, rebelství, frustrace. Mám neodbytné nutkání mlátit hlavou o zeď, rozdrtit nějaké kosti. Je v tom i kus šílenství, já vím, ale když mě baví novou desku poslouchat. Vše ostatní jde stranou, ATROPHY vydali nové album! Jsem rád, že se pánové nevydali jinou cestou, že svůj styl zakonzervovali, opatřili parádním staroškolským zvukem. Všemu potom vévodí jedovatý hlas a samozřejmě riffy ostré jako čepele skalpelů. Myslím si ale, že novinka není jenom záležitostí pro pamětníky. Mohla by oslovit i všechny současné mladé posluchače, kteří mají tenhle styl rádi. Jedná se pro mě nejen o srdcovou záležitost, ale také o hudbu, kterou o hodně raději poslouchám, než abych o ní psal. Mám totiž velký respekt k legendám, které nejen že mají velký talent, ale zároveň působí svěže a uvěřitelně. Mám hroznou chuť na pivo a tak si dělám hezké večery. Zavřu se ve svém pokoji, pouštím si staré desky a je mi jedno, že kolem nás je divný, šílený svět. "Asylum" je albem, které má už teď čestné místo v mé soukromé diskografii. Je to otisk dávných časů, ale také ryzí a opravdový metal. Je mi skoro padesát a většina mých kamarádů už dávno nežije. Často na ně vzpomínám. Myslím si, že by se jim tahle deska hodně líbila. Koneckonců, to logo pořád patří mezi nejlepší. Alespoň pro mě. Dokonalá esence starodávného thrash metalu, návrat ve velkém stylu! Tahle smečka vás roztrhá na kusy! Pokloňte se!


Asphyx says:

When I was sixteen years old, my friends and I used to argue all the time about which band had the best logo. We'd redraw them in our school notebooks. When I found a tape of "Socialized Hate" with the ATROPHY logo on it at a stock exchange, I was thrilled. I remember coming home, taking off the plastic wrapper, and then sitting at the record player for hours, flipping sides A and B. I didn't understand much English, but I waved the song Beer Bong. When the information that this pack was coming back to the scene came through the ether some time ago, I was excited and scared at the same time.

Only singer Brian Zimmerman was left from the original line-up, otherwise nobody. I brought home the new album "Asylum" and was very curious. I'm not 16 anymore, but I still feel the excitement. Thrash metal, the old, edgy, moldy kind, is my life. I put it on and I have to sit down because it's unbelievable. The band, although with a completely different line-up, sounds exactly the same as it used to. This is a tsunami, this is a whirlwind. Healthy anger, power and energy. And, of course, the still great vocals of the master Brian Zimmerman.


The new album can thus be classified among other, very successful returns of old legends (let's mention RAZOR from Canada, VIO-LENCE, EVIL DEAD, DARKNESS, or my favourites MORBID SAINT and the always great OVERKILL). There's a big piece of nostalgia in it, of course, but ATROPHY really managed to not only bring my thoughts back to the 80s and 90s, but kick my ass at the same time. There's still that accumulated anger, rebelliousness, frustration in the new record. I have an insistent urge to bang my head against the wall, to crush some bones. There's a bit of madness in it, I know, but when I enjoy listening to a new record. Everything else aside, ATROPHY have released a new album! I'm glad that the gentlemen didn't take a different path, that they preserved their style, provided with a cool old school sound. Everything is then dominated by a venomous voice and of course riffs as sharp as scalpel blades. But I think that the novelty is not just a matter for memoirists. It could also appeal to all the young listeners of today who like this style. It is not only a matter of the heart for me, but also music that I much prefer to listen to rather than write about. In fact, I have a lot of respect for legends who not only have great talent but also come across as fresh and believable. I have a terrible appetite for beer, so I make for a nice evening. I'll lock myself in my room, put on old records and I don't care that there's a weird, crazy world around us. "Asylum" is an album that already has pride of place in my private discography. It's an imprint of the old days, but it's also pure and true metal. I'm almost 50 and most of my friends are dead. I think of them often. I think they'd like this record a lot. After all, the logo is still one of the best. At least for me. The perfect essence of old-time thrash metal, back in style! This pack will tear you apart! Take a bow!


Tracklist:
01. Punishment For All
02. High Anxiety
03. Seeds Of Sorrow
04. Distortion
05. Bleeding Out
06. American Dream
07. Close My Eyes
08. The Apostle
09. Five Minutes 'Til Suicide

Recenze/review - OBSCURIAL - Heretic (2024)


OBSCURIAL - Heretic
CD 2024, Memento Mori, Violence in the Veins, Necrolatry Records

for english please scroll down

Hromada mrtvých těl, vyskládaných v podivných pozicích. Připomínají loutky, které každou chvíli obživnou. Jenže se tak už nikdy nestane. Každé zemřelo jinou smrtí. Oběšení, utopení, uhoření, pokaždé to byla sebevražda. Říká se, že ti, co si vezmou sami život, nikdy nenaleznou klid. Ani když vstoupí na druhou stranu. Odsouzeni navěky budou bloudit mezi naším a oním světem. A budou také poslouchat novou desku death metalových maniaků OBSCURIAL. 

Pozorný čtenář určitě ví, že jsme se u nás na stránkách s touto smečkou již setkali. Výsledkem byla recenze na debutové album z roku 2021 a rozhovor. Již tenkrát se nám líbilo, jakým způsobem pánové ke kovu smrti přistupují. Letos nadále rozvíjejí své morbidní nápady. Vítejte v plesnivých katakombách. 


Novinka vychází jak digitálně, tak i na vinylu, kazetě a CD. Odkazy na jednotlivé labely najdete dole pod článkem (stejně jako na předchozí recenzi a rozhovor). Pojďme ale k hudbě samotné. OBSCURIAL se volně inspirovali kapelami jako DEATH, DEICIDE, GRAVE MIASMA, MORBID ANGEL, BLOODBATH. Přidali kus svých vlastních nápadů, vše zamíchali se špínou, nahrubo nasekanou tmou a výsledkem je smrtící koktejl, který když ochutnáte, tak budete navěky prokleti. Pro mě, jako fanouška staré, klasické smrti, bylo splněno vše potřebné pro pohřeb do země. Novinka má skvělý plesnivý zvuk (Afnan Azla - mixing, mastering, Afiq - engineerigng). Povedl se i obal, který ve mě evokuje právě přechod oběšenců na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Autorem je Arifullah Ali. Skvělá práce! "Heretic" je mrtvolnou deskou, u které navštívíte stará, dávno opuštěná pohřebiště. Budete přítomni hnusným a smradlavým exhumacím, které když budou provedeny, vynikne síla tohoto alba nejvíce. Skladby v sobě mají takový ten poctivý drive a sílu, které jsou patrné jen u dobrých kapel. Tohle se dle mého nedá naučit. Muzikanti to musí mít v sobě. Musí mít touhu ničit hudbou. Malajci se s ničím moc nepářou, jsou nekompromisní, jdou rovnou na věc. Drtí kosti s nebývalou silou a když je potkáte v nějakém malém undergroundovém klubu, roztrhají vás na kusy. Rád se dívám do tmy, rád prosévám mezi prsty prach. Když poslouchám tuhle desku, když si ji rvu do hlavy. Hromada mrtvých těl, vyskládaných v podivných pozicích. Připomínají loutky, které každou chvíli obživnou. Jenže se tak už nikdy nestane. Každé zemřelo jinou smrtí. Hnilobně nakažlivý, temných a syrový death metal, který vás nakazí snětí! Černá krev!


Asphyx says:

A pile of dead bodies, piled up in strange positions. They resemble puppets that will come back to life at any moment. Only they never will. Each died a different death. Hanging, drowning, burning, each time a suicide. They say those who take their own lives never find peace. Not even when they step on the other side. Doomed forever to wander between our world and the next. And they'll also be listening to the new album from death metal maniacs OBSCURIAL.

The attentive reader will know that we have already met this pack on our pages. The result was a review of their debut album from 2021 and an interview. Even back then, we liked the way the gentlemen approached death metal. This year they continue to develop their morbid ideas. Welcome to the moldy catacombs.


The new album is released digitally, on vinyl, cassette and CD. Links to the individual labels can be found below the article (as well as the previous review and interview). But let's get to the music itself. OBSCURIAL were loosely inspired by bands like DEATH, DEICIDE, GRAVE MIASMA, MORBID ANGEL, BLOODBATH. They added a piece of their own ideas, mixed it all with dirt, coarsely chopped darkness and the result is a deadly cocktail that if you taste it, you will be cursed forever. For me, as a fan of the old, classic Death, everything needed to be buried in the ground was met. The new release has a great moldy sound (Afnan Azla - mixing, mastering, Afiq - engineerigng). The cover art was also successful, evoking in me just the crossing of the hanged men to the other side, to the land of endless shadows. The author is Arifullah Ali. Great work! "Heretic" is a corpse slab where you visit old, long-abandoned burial grounds. You will be present to the ugly and smelly exhumations, which when performed, the power of this album stands out the most. The songs have that honest drive and power that only good bands have. I don't think that can be taught. Musicians have to have it in them. They have to have the desire to destroy with music. Malaysians don't fight anything too much, they are uncompromising, they go straight to the point. They shatter bones with unprecedented force and if you meet them in a small underground club, they will tear you apart. I like to look into the dark, I like to sift the dust between my fingers. When I listen to this record, when I'm ripping it into my head. A pile of dead bodies, piled up in strange positions. They look like puppets that will come back to life at any moment. Only they never will. Each one died a different death. Rottenly infectious, dark and raw death metal that will make you sick! Black blood!


about OBSCURIAL on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Hexed 
02. Blasphemous Cult 
03. Circle Of Heretics 
04. Maggot Incubation 
05. Locust Plague 
06. Serpentspawn 
07. Carrion Disease 
08. A Cure For Sickness 
09. Endless Trauma

pátek 29. března 2024

Recenze/review - RESURGE - Resurge from Underneath (2024)


RESURGE - Resurge from Underneath
CD 2024, Miasma Records

for english please scroll down

Ostré hroty rezavých hřebů. Sedím v dávno opuštěné kobce a do hlavy mi proniká další a další bolest. Snaží se ze mě vyhnat jedinou pravou víru, která existuje. Morbidní death metal, chlad a temnotu, kterým jsem propadl kdysi v devadesátých letech minulého století. Už dávno nic necítím, nevadí mi maso, odsekávané od kostí, je mi jedno, když mi nalijí do mozku kyselinu. I nadále vyhledávám kapely, které mě baví poslouchat a píšu o nich příběhy, které nejsou z tohoto světa. Portugalské RESURGE jsem objevil na jedné ze svých toulek podzemím.

Jejich debutové album "Resurge from Underneath" muselo být nahráváno ve vedlejší hrobce. Hluboko v podzemí, se starodávnou touhou ničit a zabíjet hudbou. Myslím si, že se jedná o velmi povedený materiál, který musí dělat dobře každému, kdo kdysi propadl peklu jako já. Tahle nahrávka se mi ihned zaryla hluboko pod kůži. 
                                     

Jedná se o ostrý, nekompromisní masakr, který se odehrává v podobném stylu jako to uměly a umí kapely typu PESTILENCE, DEATH, OBITUARY, MORGOTH, SKELETAL REMAINS. RESURGE samozřejmě vše zamíchali svým vlastním způsobem a přidaly svoji invenci a spoustu nápadů. Výsledkem je nahrávka,  která nejen, že má skvělý surový zvuk (Luis Neves - mixing, mastering, recording) ale i obal, který se opravdu povedl (Marco Martins). Takhle nějak si představuji pravý, reálný a poctivý death metal. Mám při poslechu neodbytný pocit, že utíkám smradlavými močály. Nedávno mě podřízli krk a stal jsem se nemrtvým. Kolem mě leží hnijící těla, ze kterých vylézají červi. Vše je temné, ošklivé a mokvající. Stejně jako nová deska "Resurge from Underneath". Nakonec mě stejně chytí a zavřou do staré kobky. Zatlučou mi do hlavy hřeby, které bolí úplně stejně jako ostré riffy na této nahrávce. Chorobný je i vokál, líbí se mi jak jsou provedeny bicí. Zkrátka a dobře, pro starého psa,  jako jsem já, je tohle album doslova povinností. Je na něm totiž úplně všechno, co mám na smrtícím kovu tolik rád. Temnota, polámané kosti, mrazivý chlad, ale hlavně spousta zajímavých motivů, u kterých se kývám do rytmu, jako zombie. Když tuhle desku poslouchám, tak mi připadá, že se zvedá vítr, který přichází z podsvětí. Obejme mě, stejně jako pavučiny. Je mi vlastně jedno, jestli mě jednou spálíte na popel nebo pohřbíte zaživa. Jen o jedno vás prosím, do hrobu mi dejte tohle album. Musím přece něco poslouchat i na onom světě. Hnilobný, temný, surový death metal ze starých časů, který vás rozemele na prach! Exhumace prokletého hrobu!


Asphyx says:

Sharp points of rusty spikes. I sit in a long abandoned dungeon, and more and more pain penetrates my head. It's trying to drive out the only true belief that exists. The morbid death metal, the cold and darkness that I fell into back in the 1990s. I don't feel anything anymore, I don't mind flesh being chopped off my bones, I don't care if they pour acid into my brain. I continue to seek out bands I enjoy listening to and write stories about them that are not of this world. I discovered Portugal's RESURGE on one of my underground wanderings.

Their debut album "Resurge from Underneath" must have been recorded in the tomb next door. Deep underground, with an ancient desire to destroy and kill with music. I think this is very hilarious stuff that must do well for anyone who once went through hell like me. This record immediately dug deep into my skin.


It is a sharp, uncompromising massacre, which takes place in a similar style as bands like PESTILENCE, DEATH, OBITUARY, MORGOTH, SKELETAL REMAINS. RESURGE of course mixed everything in their own way and added their inventiveness and a lot of ideas. The result is a record that not only has a great raw sound (Luis Neves - mixing, mastering, recording) but also a cover that is really good (Marco Martins). This is how I imagine true, real and honest death metal. I have an insistent feeling that I am running through a stinking swamp. I recently had my throat slit and became undead. I'm surrounded by rotting bodies with worms crawling out of them. Everything is dark, ugly and swampy. Just like the new album "Resurge from Underneath". Eventually I'll get caught and locked in an old dungeon. They hammer nails into my head that hurt just as much as the sharp riffs on this record. The vocals are sick too, I like the way the drums are done. In short, for an old dog like me, this album is literally a must. It has everything I love about death metal. The darkness, the broken bones, the chilling coldness, but most of all, lots of interesting motifs that make me sway to the beat like a zombie. When I listen to this record, I feel like there's a wind coming up from the underworld. It embraces me, like spider webs. I don't really care if one day you burn me to ashes or bury me alive. I only ask one thing, put this album in my grave. I have to listen to something in the next world. Rotten, dark, raw death metal from the old days that will grind you to dust! Exhumation of the cursed grave!


Tracklist:
01. Resurge (Intro) 
02. Resurge From Underneath 
03. Blame It On You 
04. Mindless Greed 
05. Graft Of Reluctance 
06. Entombed In Torment 
07. Circle Of Death 
08. Vehemence 
09. The Epitaph

A few questions - interview with death metal band from Portugal - RESURGE.


A few questions - interview with death metal band from Portugal - RESURGE.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Resurge is a Portuguese Death Metal band founded in 2020 by former members of Underneath. Following the disbandment of Underneath in 2013, the members decided to embark on a new project. The camaraderie and desire to pursue the shared passion for Old School Metal, mixed with individual inspirations from each member, gave rise to Resurge.

Currently, the lineup consists of David Bento (vocals), Luís Neves (guitar), Sérgio Garraio (bass), and Ricardo Neto (drums).

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Our album was a homemade production, the drums were recorded at Acardomusic Studio, and the rest was recorded at our guitarist’s Luís Neves house, he also did the mixing and mastering. We also had the help of our friends in that process, especially Miguel Tereso from Demigod Recordings, who was a huge help, and gave us advice about production.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We released 200 copies in CD jewelcase format with our labels, Miasma Records and Vomit Your Shirt. We also released the album digitally on all platforms and on Bandcamp.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics and the concepts were created by David Bento, except for the song Circle of Death, that lyrics was written by Luís Neves. The concept of the album takes listeners on a journey through a dystopian universe, continuing the narrative begun in our debut EP. In this world, humans are produced in incubators and emerge into a realm overrun by twisted, demon-like monsters. The album chronicles the story of a character born into this world, exploring the corruption, survival, and struggle to maintain humanity in the face of an increasingly hostile environment.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Сергей Поляков, aka Extripate Humanity Logos, the graphics and the website were designed by Marco Martins from our label, Miasma Records.

Social media are managed by David Bento, currently, they have a big role in our promotion, and they serve as a very important tool for the growth of the band. Like it or not, they play a huge part in defining the image of a band nowadays.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

As mentioned before, the album was released via Miasma Records and Vomit Your Shirt. We already worked with them on our EP, they’ve been good friends of ours for years, so it was only natural that we worked with them. They do a good job representing us, and they feel like extra members of the band.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our sound takes inspiration from bands like Death, Pestilence, and Morbid Angel, but we add our own twist and personality.

Especially Death is a big influence, both musically and lyrically.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Because we already knew we would work with our labels, we didn’t have to send our record to any label.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played around 16 gigs, we love to play at festivals, our best concert was definitely Milagre Metaleiro Open Air 2023, no doubt a landmark for the band that helped put Resurge on the map for a lot of people.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

In the future, we plan to be able to take our album outside of Portugal and present it to more people. We also plan to keep the ball rolling and keep working on new music to be able to release a new album in the near future. Obviously, we would love to be able to play alongside some of our favorite bands.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

For fans or for concert organizers that might want to invite us to a gig, you can contact us via email or through our social media:

Email: resurgedeathmetal@gmail.com 

Also the links of our labels:

MIASMA RECORDS online: 

VOMIT YOUR SHIRT online: 

Thanx for the interview.

Thank you so much for the interview, hope next time we are back with another album!


---------------------------------------------------------------------------------------------------

KNIŽNÍ TIPY - Černá smrt - Franck Thilliez (2022)


Černá smrt - Franck Thilliez
2022, XYZ (ČR)

Někdy, když svítí slunce a je venku krásně, tak přemýšlím, proč se mi vlastně tolik líbí temné, napínavé a děsivé knihy. Proč poslouchám ostrou a divokou muziku. Vždyť jsem celkově pozitivní a rád vtipkuji. Jenže pak je pondělí a já vstanu do mlhy. Sejdu z kopce na tramvaj a potkám jen pár bezdomovců u popelnic, sem tam nějakou starší dámu, co nemůže spát a venčí ošklivého psa. Jinak nikdo. Jen já, studený asfalt a předtucha spousty práce. Dojedu do města a je to ještě horší. Tady musím dávat velký pozor. Feťáci jsou nevyzpytatelní. Vlastně se těším, až potkám dělníky z východu, protože mají stejně unavené obličeje jako já. Přemýšlím nad knihami, které jsem četl. Nedávno jsem schlamstl skoro na jeden nádech Černou smrt. Thriller, ve kterém zmizí mladá dívka. Byla to děsivá záležitost. Jdu rychleji, kousek v parku našli nedávno pobodané tělo a není mi to příliš příjemné. Občas se leknu, když zahlédnu stín. Uff, jenom kos a kosice. Ale co ta postava v dálce? Jsem rád, když přejdu koleje. Jen kdyby ten smrad od řeky a z ubytoven nebyl takový. 

Sednu si k počítači a udělám nejvíc práce. Než přijdou kolegové a začnou mluvit mezi sebou. Dohadovat se o politice, o manželkách, o tom jak stojí jejich životy za hovno. Raději nasadím sluchátka. Odhlučním všechno kolem a občas se moje myšlenky zatoulají někam do hor, mezi mlhu v lesích. Potkám i Gabriela, šéfa četnictva, který je otcem zmizelé. Mě podobné věci opravdu děsí, jsem otec a mám také dceru. Nedovedu si to vůbec představit. Když dorazím z práce domů, najdu ji v pokoji, oddechnu si, co jsem si vlastně myslel. Udělám pár trapných vtípků, co my fotříci děláme. Ona zakoulí očima, pomyslí si něco o tom, jak jsem starej, ale vlastně je vše v nejlepším pořádku, protože nemusím mít 12 let strach, co se stalo. Kniha je velmi zajímavě napsána, autor má svůj styl a rukopis, což se samozřejmě hodně cení. Inspektor se probudí v hotelovém pokoji a neví, co se těch 12 let stalo. A z nebe padají mrtví ptáci. Tohle je děs, šílenství, horor, který si budete pamatovat. 

Vlastně chápu sám sebe. Mě moc nebaví číst humorné knížky. Možná proto, že málokdo se mi trefí do nálady. Humor je nejtěžší disciplína a moc takových knih ve své sbírce nemám. Ono taky, temnota, thrillery a napínavé příběhy se přeci jen více hodí i k muzice, o které píšu. Většinou to mám nastavené tak, že mám spojené některé autory a jejich díla s konkrétními kapelami. Třeba Černou smrt jsem četl za zvuků nového alba NECROPHOBIC. Schválně, zkuste to také. Zážitek se mi tak nějak umocnil, prohloubil. Roky utíkají, člověk stárne a už nemá potřebu číst všechno. Já to třeba dělám tak, že nejdříve někde v knihkupectví ochutnám, občas si přečtu i ukázky na internetu. Potom objednám a vyzvednu. Málokdy se mi potom stává, že bych kupoval zajíce v pytli. Na tohle je dnešní doba skvělá. S hudbou to mám hodně podobně. V závěru je to relax, odpočinek. Někdo třeba kouká na sport, což mě vůbec nebaví. Já si vyčistím hlavu nejlépe právě u podobných knížek. 

Je to čirý děs a hrůza. Některé kapitoly mě provázely potom i ve snech. Mám to nastavené tak, že se rád k jednotlivým přečteným částem vracím a přemýšlím, kam bude děj dále směřovat. Černá smrt je vhodná pro čtenáře, kteří se opravdu rádi bojí. Není to žádný slabý odvar, jak bývá někdy zvykem, ale poctivé řemeslo, pečlivě vystavěná stěna ze tmy a bolesti. Většinou doma vtipkujeme, děláme si ze sebe milou legraci. Máme to takhle od úplných začátků. Rádi se pokaždé vidíme, pokecáme, co v práci a tak, žijeme. Ale každý jsme rádi i ve svém koutě, kam si zalezeme a čteme právě podobné příběhy. Zajímavé je, že máme stejný vkus. Stejně jako třeba na filmy. No ale, možná právě proto jsme spolu takhle dlouho. Černá smrt byla zhodnocena prostým prohlášením -  tak to je teda fakt síla!

Asi je to tím, že mám rád tajemno, líbí se mi, když jsou knížky napínavé. A to Černá smrt je. Dobré také je, že je autor víceméně můj ročník (je o rok starší) a mluví podobným jazykem jako já. Navíc je Francouz a má talent na to, vybudovat konstrukce a fantazie, kterým rozumím a dokáží mě doslova přikovat ke stránkám. Černá smrt mě chytila a nepustila až do konce. Hledal jsem v horách, očekával nejhorší, aby se stalo ještě něco hroznějšího. Uff, je to opravdu síla. Tuhle knihu jen tak z hlavy nevyženu. Až bude zase ráno a půjdu šedivým městem plným přízraků, určitě si na ní ještě mnohokrát vzpomenu. Děkuji za to, že jste dočetli až sem i za vaše kladné ohlasy. Moc si jich vážím. Mějte se co nejlépe. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nepopsatelná hrůza ve víru času. Mysteriózní thriller od mistra temnoty. V roce 2008 záhadně zmizí sedmnáctiletá Julie a případ otřese celým horským městečkem, odkud dívka pochází. Nejhorší ovšem je, že se do vyšetřování musí pustit její vlastní otec, náčelník četnictva Gabriel Moscato. V zoufalém pátrání nastane zvrat, když se zmatený Gabriel jedné noci probudí v místním hotelu a za okny padají mrtvá ptačí těla. Záhy se na recepci dozvídá, že se píše rok 2020 a jeho dcera je pohřešována už přes dvanáct let...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 28. března 2024

Recenze/review - WHISKEY & FUNERAL - Thy Malignant (2024)


WHISKEY & FUNERAL - Thy Malignant
CD 2024, Tribulación Productions

for english please scroll down

Vypadá to, že série vypálených kostelů nikdy neskončí. Pokaždé je na oltáři zohavená socha Ježíše. Ukřižovaná směrem dolů. To musí dělat někdo, kdo ztratil víru, říká se mezi lidmi. Zajímavé je, že pokaždé jsou zničené kostely, ve kterých se nedávno odhalilo něco zlého. Kněží, co se usmívají a dávají rozhřešení. Přitom páchají hnusné činy. Vypadá to jako pomsta nebi, jako šílenství, které propuklo velkou silou. Na tenhle příběh jsem si vzpomněl, když jsem poslouchal páté dlouhohrající album italské black death metalové kapely WHISKEY & FUNERAL.

Stačilo několik prvních setkání a už jsem věděl, že novinka je přesně tím druhem hudby, která hoří jasným černým plamenem. Skladby se mi ihned zaryly hluboko do mozku a zanechaly tam pěkně hlubokou, krvavou stopu. Dívám se na hořící kříž a přemýšlím, kolik je v kostelech bolesti a utrpení. 

Pánové na to jsou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na temné a chladné melodie. Pokud bych potom měl jejich tvorbu k někomu přirovnat, volil bych jména jako BLOOD RED THRONE, DEICIDE, KRISIUN, RABEALLIUN, ANGELCORPSE, VADER. Zkrátka a dobře, tahle smečka moc dobře ví jak na to. Jejich riffy jsou ostré jako břitva a zůstávají po nich rány, které se jen tak nezahojí. Jakoby mě někdo zavřel do starých, plesnivých katakomb, hluboko pod znesvěcený kostel. Jsou zde uložena těla padlých kněží, i těch, kteří nikdy nenaleznou klid. Vzduchem se vznáší strach, nenávist, smrt i totální destrukce. To vše je zabalené do černých, pevných pavučin. Italové si dali velký pozor na zvuk, který vás opravdu rozseká. Je masivní, surový. Povedl se ale i obal, na němž je zohavený Kristus. Myslím si, že přesně vyjadřuje to, co se odehrává na desce. Absolutní rouhání, blasfemie. Musím zmínit i fakt, že členy WHISKEY & FUNERAL jsou zkušení muzikanti, kteří již odvedli spoustu morbidní práce i v jiných skupinách (EBOLA, OMICRON, XENOFACTION, HIDEOUS DIVINITY, a mnoho dalších). Není tedy divu, že je album "Thy Malignant" velmi dobře napsané a složené. Skladby mají jasné a zřetelné motivy, které se velmi dobře poslouchají a rád se k nim vracím. Vypadá to, že série vypálených kostelů nikdy neskončí. Pokaždé je na oltáři zohavená socha Ježíše. Ukřižovaná směrem dolů. To musí dělat někdo, kdo ztratil víru, říká se mezi lidmi. Zajímavé je, že pokaždé jsou zničené kostely, ve kterých se nedávno odhalilo něco zlého. Absolutně zničující, temný a surový black death metal, u kterého se vám objeví krvavá stigmata! Peklo!


Asphyx says:

Looks like the string of church burnings will never end. Each time, there's a mutilated statue of Jesus on the altar. Crucified facing down. Must be done by someone who's lost his faith, it's said among the people. Interestingly, each time the churches destroyed are churches where something evil has recently been discovered. Priests smiling and giving absolution. Yet they commit ugly deeds. It looks like a revenge on heaven, like a madness that has broken out with great force. I was reminded of this story while listening to the fifth full-length album by Italian black death metal band WHISKEY & FUNERAL.

The first few encounters were enough and I already knew that the novelty was exactly the kind of music that burns with a bright black flame. The songs immediately dug deep into my brain and left a pretty deep, bloody mark. I look at the burning cross and think about how much pain and suffering there is in churches.

The gentlemen are sharp and uncompromising, but they don't forget the dark and cool melodies. If I had to compare their work to someone, I would choose names like BLOOD RED THRONE, DEICIDE, KRISIUN, RABEALLIUN, ANGELCORPSE, VADER. In short, this pack knows how to do it very well. Their riffs are razor-sharp and leave wounds that don't heal easily. It's like someone locked me in an old, moldy catacomb, deep under a desecrated church. The bodies of fallen priests are buried here, even those who will never find peace. Fear, hatred, death and total destruction are in the air. It's all wrapped in black, tight webs. The Italians have taken great care to create a sound that will really shred you. It's massive, it's raw. But the cover art, which features a mutilated Christ, is also very good. I think it's an accurate representation of what's happening on the record. Totally blasphemy. I must also mention the fact that the members of WHISKEY & FUNERAL are experienced musicians who have already done a lot of morbid work in other bands (EBOLA, OMICRON, XENOFACTION, HIDEOUS DIVINITY, and many others). So it's no surprise that "Thy Malignant" is a very well written and composed album. The songs have clear and distinct themes that are very easy to listen to and I love coming back to them. It seems that the series of burnt churches will never end. Each time there is a mutilated statue of Jesus on the altar. Crucified facing down. Must be done by someone who's lost his faith, they say among the people. Interestingly, each time the churches destroyed are churches where something evil has recently been discovered. Absolutely devastating, dark and raw black death metal that will leave you with a bloody stigma! Hell!


Tracklist:
01. Flashover 
02. The 13th Apostle 
03. Clinical Death 
04. The Hand Of Satan 
05. Rigor Mortis 
06. Horrible Dream 
07. Concrete 
08. Post Apocalyptic Death 
09. Whiskey Apocalypse


Recenze/review - EXHORDER - Defectum Omnium (2024)


EXHORDER - Defectum Omnium
CD 2024, Nuclear Blast

for english please scroll down

Scházíme se po starých hospodách, diskutujeme o muzice. Bylo mi nedávno vytčeno, že jsem nezmínil novou desku amerických thrash groove metalistů EXHORDER. Nechal jsem to být. Takových přání dostávám velkou spoustu. Jenže píšu sám, už takhle nemám moc času. Pak mi to ale nedalo. Byl víkend a měl jsem najednou volno. Sedím si takhle v pokoji a z ničeho nic mě to zase popadne. Zajdu do sklepa, kde mám uložené staré desky. Otřu z nich prach a hele, mám tu i nějaká alba EXHORDER. 

Vrátím se do pokoje, zavřu dveře, aby mě nikdo nerušil. Několik hodin o mě nikdo neví. EXHORDER nikdy nepatřili mezi kapely, které bych vyloženě žral. Ale takhle po letech mě najednou totálně rozsekali. Sehnal jsem si tedy i novinku a narval si ji pod tlakem do hlavy. Málem mi vyletěl mozek z hlavy. 


Netrpím v jejich případě zase tak velkou nostalgií, jak by se mohlo dle mé šedivé hlavy zdát. Novinka mě ale baví. A to natolik, že jsem se rozhodl o ní napsat. Cítím zde samozřejmě klasické thrash metalové melodie made in EXHORDER, okořeněné podobnými postupy, jaké mají ve své tvorbě PANTERA a DOWN. Je sice pravda, že novinka "Defectum Omnium" nedosahuje "velikosti" starých nahrávek, ale myslím si, že se kapela nemá rozhodně za co stydět. Nové album  je pestré, ostré i melodické. Možná na něm není příliš hitových skladeb, ale zase mi na něm líbí, že i po delší době je stále co objevovat. Je všeobecně známo, že členy kapel jsou zkušení a známí muzikanti. Každý z nich má svůj vlastní rukopis a spoustu skvěle odvedené práce. V EXHORDER svůj talent zúročili a výsledkem je nahrávka, která má rozhodně něco do sebe. Dle mého nemá tahle smečka ve své historii vyloženě slabou desku. Jejich hudba má konstantní kvalitu a je na ni spolehnutí. Navíc, naživo to bývá vždy totální smršť. Osobně se mi potom nejvíc líbí jejich rukopis, jasná poznávací znamení. Mezi ostatními si je rozhodně nespletete. To se samozřejmě hodně počítá. V dnešní době, ve které aby člověk originalitu pohledal. Je to vlastně jednoduché. Pokud jste měli rádi tyhle maniaky v dobách jejich počátků i po návratu v roce 2019, měl byste být spokojeni i letos. U mě tomu tak třeba je. Jestli chcete, klidně vám to podepíšu vlastní krví. Až půjdu s kamarády zase do hospody, tak už budu vědět, o čem se tak nadšeně baví. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas! Ostrý, syrový thrash groove metal, po kterém vám v hlavě zůstane krvavá stopa! 


Asphyx says:

We meet in old pubs, discuss music. I was recently reproached for not mentioning the new album by American thrash groove metallers EXHORDER. I let it go. I get a lot of such requests. But I write alone, I don't have much time anymore. But then I couldn't. It was the weekend and I suddenly had some free time. I'm sitting in my room, and all of a sudden it hits me again. I go down to the basement where I keep my old records. I dust them off and look, I've got some EXHORDER albums.

I go back to my room, close the door so no one disturbs me. No one knows I'm here for a few hours. EXHORDER was never a band I really liked. But this way, years later, they've totally blown me away. So I got a new one and shoved it into my head under pressure. My brains almost blew out.


In their case, I don't suffer from nostalgia as much as my grey head might suggest. But I do enjoy the novelty. So much so that I decided to write about it. Of course, I feel here the classic thrash metal melodies made in EXHORDER, spiced up with similar techniques as PANTERA and DOWN. It's true that the new release "Defectum Omnium" doesn't reach the "greatness" of the old records, but I think the band has definitely nothing to be ashamed of. The new album is colorful, sharp and melodic. Maybe there are not too many hit songs on it, but again I like the fact that even after a long time there is still something to discover. It's common knowledge that the members of the bands are experienced and well-known musicians. Each of them has their own signature and a lot of well done work. In EXHORDER they have put their talent to good use and the result is a record that definitely has something to it. In my opinion, this pack has never had a weak record in its history. Their music has a constant quality and can be relied upon. Plus, live it's always a total blast. Personally, I like their handwriting the best, clear hallmarks. You definitely won't mistake them for others. That counts for a lot, of course. In this day and age, when you need originality. It's simple, actually. If you liked these maniacs in their early days and after their return in 2019, you should be satisfied this year too. For me, that may be the case. I'll sign my own blood if you want me to. When I go to the pub with my mates again, I'll know what they're so enthusiastic about. I recommend listening really loud! Sharp, raw thrash groove metal that will leave a bloody trail in your head!



Tracklist:
01. Wrath of Prophecies
02. Under the Gaslight
03. Forever and Beyond Despair
04. The Tale of Unsound Minds
05. Divide and Conquer (02:38)
06. Year of the Goat
07. Taken by Flames
08. Defectum Omnium/Stolen Hope
09. Three Stages of Truth/Lacing the Well
10. Sedition
11. Desensitized
12. Your Six

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine