DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 26. března 2024

Recenze/review - TYMVOS - World of Abominations (2024)


TYMVOS - World of Abominations
CD 2024, Macho Records

for english please scroll down

Vždycky mě fascinovala mlha, která se vznáší nad močálem. Už jako malý jsem se rád toulal sám lesem a naslouchal jeho nářku. Viděl jsem šelmy lovit, viděl jsem umírat jejich oběti. Nacházel jsem mrtvá těla s prázdným pohledem. Jenže tentokrát to bylo jiné. První oběť byla zohavená tak, že se mi udělalo špatně. To nemohl být člověk, nechápal jsem a nechtěl si připustit, že i takové bestie žijí mezi námi. Zahlédl jsem ji zatím jen jednou. Postavu bez tváře, s jedovatým úsměvem a ostrým nožem v ruce. Je vám doufám jasné, kdo byl další na řadě.

Když jsem se začal topit v bažině a rostliny mě stahovaly dolů do hlubin, pohlédl jsem do tváře své smrti. Cítil jsem se úplně stejně, jako při poslechu nové debutové desky skotských TYMVOS. Kapely, která moc dobře ví, o čem je hnusná, ošklivá a bolestivá smrt. Jejich album "World of Abominations" je toho jasným důkazem a potvrzením. Shnijete zaživa!


Je vlastně jedno, z jakých močálů kapela přišla. Jestli z těch floridských (MORBID ANGEL) nebo ze skotských. Hlavní je celkový dojem, nejen to, kým se nechali TYMVOS volně inspirovat. Jejich smrtící kov je mrtvolný, hnisavý, temný a chladný, právě jako ranní mrazivá mlha nad hřbitovem. Skladby jsou napsány velmi dobře, zkušeně a mají v sobě potřebný drive a sílu. Potkáte tu nejen feeling devadesátých let, ale také spoustu vlastních nápadů a invence. Pánové sice nijak nevystupují ze zažitých postupů, ale abych pravdu řekl, tak mi to vůbec nevadí. Naopak, mám rád takový ten smradlavý odér rozkládajícího se masa. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je stylové a v absolutním pořádku. Úplně před sebou vidím dávno opuštěnou márnici, ve které uspořádá tahle smečka koncert. Sestoupíte dolů, do sklepa, usednete na dřevěné stoly, na kterých ještě nedávno ležely mrtvoly. Zazní první riff, první melodie a najednou už nebudete na malém hřbitově za městem, kde se pohřbívali prokletí, ale uprostřed krvavých močálů plných reálné smrti. Když "World of Abominations" poslouchám, tak si připadám, jako bych proséval mezi prsty prach dávno rozdrcených kostí. Skladby se valí kupředu jako buldozer, neznající slitování. Vy si tak můžete vychutnat hudbu, která vás doslova rozseká na malé kousky. Budím se pokaždé uprostřed noci. Beru do rukou lopatu, sekyru a jdu exhumovat další hrob. Poslední dobou má každé tělo ve svých rukou tuhle desku. Nedivím se, je totiž výborná a ocení ji všichni tmáři a fanoušci pohřbů do země. Vždycky mě fascinovala mlha, která se vznáší nad močálem. Už jako malý jsem se rád toulal sám lesem a naslouchal jeho nářku. Viděl jsem šelmy lovit, viděl jsem umírat jejich oběti. Nacházel jsem mrtvá těla s prázdným pohledem. Jenže tentokrát to bylo jiné. První oběť byla zohavená tak, že se mi udělalo špatně. Mrtvolný, morbidní, surový a hnilobný death metal, po kterém zůstanou jenom zohavená těla! Nahrubo nasekaná tma!


Asphyx says:

I've always been fascinated by the mist that hovers over the swamp. Even as a child, I loved to wander alone through the forest and listen to its cries. I've seen the beasts hunt, I've seen their victims die. I found dead bodies with blank stares. But this time it was different. The first victim was so mutilated it made me sick. It couldn't have been human, I didn't understand and I didn't want to admit that such beasts live among us. I've only seen her once so far. A faceless figure with a venomous smile and a sharp knife in her hand. I hope you can see who was next.

As I began to drown in the swamp and the plants pulled me down into the depths, I looked into the face of my death. I felt exactly the same as I did listening to the new debut album from Scotland's TYMVOS. A band that knows all too well what an ugly, nasty and painful death is all about. Their album "World of Abominations" is a clear proof and confirmation of that. You are rotting alive!


It doesn't really matter what swamps the band came from. Whether from the Florida ones (MORBID ANGEL) or from the Scottish ones. The main thing is the overall impression, not only who TYMVOS were inspired by. Their death metal is dead, festering, dark and cold, just like the morning frosty mist over a graveyard. The songs are well written, experienced and have the necessary drive and power. You'll not only encounter a 90's feel here, but also a lot of their own ideas and inventiveness. The gentlemen don't really break out of the established routines, but to be honest, I don't mind that at all. On the contrary, I like the smelly odour of decomposing meat. The sound, the cover, the overall performance, everything is stylish and absolutely fine. I can see a long-abandoned morgue in front of me, where this bunch is going to give a concert. You go down to the basement, sit on the wooden tables where the corpses were lying not long ago. The first riff, the first melody, and suddenly you're no longer in a small cemetery outside of town where the damned used to be buried, but in the middle of a bloody swamp full of real death. Listening to "World of Abominations", I feel like I'm sifting through the dust of long-crushed bones between my fingers. The songs roll forward like a bulldozer, showing no mercy. You get to enjoy music that literally shreds you into little pieces. I wake up in the middle of the night every time. I pick up a shovel and an axe and go to exhume another grave. Lately, every body has this record in their hands. I'm not surprised, because it's excellent and appreciated by all darkies and fans of in-ground burials. I've always been fascinated by the mist that hovers over the swamp. Even as a child I loved to wander alone in the woods and listen to its cries. I've seen the beasts hunt, I've seen their victims die. I found dead bodies with blank stares. But this time it was different. The first victim was so mutilated it made me sick. Dead, morbid, brutal and rotten death metal that leaves only mutilated bodies! Coarsely chopped darkness!



Tracklist:
01. World Of Abominations 
02. Serpent's Temple 
03. Black Death 
04. Altar Of The Horn 
05. Carve The Wound 
06. Herald Of Malice 
07. Devoured (Feed Them To The Rats) 
08. Foul Sanctity

band:
George - Vocals, Bass
Mark - Guitars
Leo - Drums

A few questions - interview with death metal band from United Kingdom - TYMVOS.


A few questions - interview with death metal band from United Kingdom - TYMVOS.

Answered Gerorge (vocals, bass), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hail! We are Tymvos and we are an Old School Death Metal band based in Edinburgh, Scotland. The band was founded by George (Demonic Obedience, Death Kommander, As I Suffer Silently) on the vocals and bass, Mark (Demonic Obedience, Death Kommander, Storm-winged and Krux Aega) on the guitars and Leo on the drums. We started rehearsing and writing original material in December 2019 and in February of 2021 we released our first Demo. Many live performances followed and after a while we decided to add Marcel to the line up as the lead guitarist. Finally, we released our debut album ‘World of Abominations‘‘ on the 1st of March 2024 and we can’t wait to hit the stage again!

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We are big supporters of the DIY movement so we recorded both the Demo and ‘‘World of Abominations‘‘ on our own. For the full length, our very good friend Miroslaw Synoradzki took all the files after we recorded our parts and worked on sounds, samples and the whole production in general. After all the mixing and production was done, another old friend of ours, George Seremetis, did the mastering and the album was ready to be released. We couldn’t be happier with the result. All of us, including Miroslaw and George, worked really hard and I believe that the final product is beyond our expectations.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Macho Records pressed 100 limited marble green vinyls and Huangquan Records produced 500 CDs and 100 tapes if I am not mistaken. Great quality from both labels, I have to add.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

We split the lyric duties in half. For example, in ‘‘World of Abominations‘‘, Leo wrote the lyrics for 4 songs and I did the rest. Usually, when I am reading a book, I get inspired and I try to write some lyrics about it. And the same happens with Leo, I believe. He is more into the fantasy side of things (Demons, Dark places, etc) and I write about religion, serial killers and stuff like this. So, I would say that we have a good balance between dark fantasy and dark reality.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Mark, our guitarist. Now, when it comes to graphics, we usually get the help of friends or hire someone. The cover of the full length was painted by a very talented artist called Yara. I sent to her my ideas and a few days later she sent the final painting. You should check her profile on Instagram, Yara_artworks (https://www.instagram.com/yara_artworks). As for the social networks, although I hate posting things too often, they are THE WAY to promote your band. And to tell you the truth, I believe it is better this way. Bands have the chance to do everything on their own without the need of a label which means that you don’t have to lick any asses. Go out and spread the word!


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Macho Records is a great underground label in Scotland and we are proud to be in their roster. Kendo, Macho’s main man, is a very good friend of ours (he even contributed a solo in ‘‘Herald of Malice‘‘) so when he offered to release the album, we couldn’t be happier. He is a very straight up guy and also very well connected. It seemed only right to us to collaborate with him. We also had the CD and tape versions of the album released by Huangquan Records in China. They are supporting OSDM bands like us and we made a deal with them because we wanted to reach people outside Europe.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We love pretty much all the 80s/90s OSDM bands. They are our main influence and inspiration. You know, bands like Morbid Angel, Death, Cancer, Benediction and so many more started the whole movement and we would never do what we do today without them. But except the big names, we are also inspired by smaller local bands like Braibath, Coffin Mulch, Penny Coffin, Rancid Cadaver, Ageless Summoning, to mention a few. They are all great and they are the future of Death Metal. Mark my words!

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We did send some samples to a few labels and usually we were getting a good feedback but unfortunately for us, business is business and not many labels would be interested to invest in a new band like us. To be honest with you, Macho and Huangquan did a brilliant job so we don’t really care anymore. We will carry on doing our best anyway, signed on a big label or not.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We played quite a few gigs so far and we have many more to come, especially now that our debut album is out. We prefer to play gigs with other Death Metal or at least extreme Metal bands because we don’t particularly enjoy playing in front of people who can’t understand our music. It can be a gig in a club or a festival and it will be the same too us as long as we share the stage with like-minded people. For instance, my 2 favourite gigs so far were the Sonic Dissonance festival and the Dead of Winter festival where we played together with some of the best OSDM acts in Scotland. It was absolute CHAOS!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

As I said above, we have a lot of gigs coming and we already started writing new material. Hopefully, it won’t take us too long to come up with the next album. As for our future targets or achievements as you said, we would love to start playing gigs across the UK and why not in Europe. Time will tell.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We are on Facebook, Instagram and Bandcamp and you can listen to our music in all the big streaming platforms (Spotify, YouTube, Amazon music, etc). Feel free to contact us anytime you want. We love being in touch with our fans!




Thanx for the interview.

Thank you mate! Take care and keep supporting the underground metal scene!

pondělí 25. března 2024

Recenze/review - MEAN MESSIAH - In Infinite Illusion (2024)


MEAN MESSIAH - In Infinite Illusion
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Dívejte se upřeně do černé elipsy. Také patříte k těm, kteří při tom zakusili pocit, že se elipsa zvětšuje a vtahuje vás? Potom jste zde správně. S hudbou MEAH MESSIAH je to velmi podobné. Je temná, industriální, zdánlivě odosobněná, nelidská, Přesto melodická a neotřelá. Vtáhne vás postupně dovnitř, jako vesmírná černá díra. Když na jejich hru přistoupíte, dostanete se do jejich světa, do dimenze, kde vládne absolutní tma a deziluze. Je o tom vlastně celý dnešní svět. Za chvíli nebudeme vědět, co je pravda a co lež. 

Na začátek je nutné zmínit, že principál souboru Dan Friml je velký perfekcionista. Vládne zvukem, produkcí, je podepsán pod obalem, ale také pod samotnými nápady. Oba další členové mu ale zdatně sekundují, doplňují jej. Osobně se mi třeba bicí od Miloše Meiera velmi líbí. Tohle všechno by ale v dnešní době nadprodukce muziky mělo být samozřejmostí. Nakonec jsou stejně nejdůležitější nápady, rukopis, vlastní výraz a zapamatovatelnost. Skladby jako takové.


Kapela se i nadále pohybuje ve stejných oblastech jako jejich slavnější kolegové DEVIN TOWNSEND, FEAR FACTORY, MINISTRY, STRAPPING YOUNG LAD, FAITH NO MORE, MNEMIC, NINE INCH NAILS. Zda je to a nebo není na škodu, to si musí každý posluchač srovnat sám v sobě. V současnosti je hrozně těžké být originální, každý je někomu podobný. Za sebe ale mohu napsat, že se mi nové album "In Infinite Illusion" líbí. Je zpěvnější, melodičtější, pestřejší, vzdušnější, přehlednější. Cítím z něj poctivost, takového toho opravdového muzikantského ducha a nadšení. Ze skladeb čiší na všechny strany chlad, strojová přesnost a odtažitost. Ledový otisk z filmů o temné, dystopické budoucnosti. Na staré dobré sci-fi autory jsem si při poslechu vzpomněl velmi často. Na jednu stranu si novinka stále zachovává takový ten syrový odlidštěný nádech, na tu druhou z něj více oproti minulé desce dýchá větší živočišnost. Pochválit musím i dobře zpracované vokály. Je hodně znát, že desku tvořili zkušení muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Mají vlastní temnou vizi, cestu a směr, kterým se chtěli vydat. Myslím si, že se jim to nakonec povedlo a došli svého cíle. Nové album je v rámci stylu vybroušené k dokonalosti. Navíc se velmi dobře poslouchá. Pro někoho bude inspirace zmiňovanými vzory možná až příliš velká, ale nad podobnými úvahami dávno mávám rukou. To by v dnešní době nemohl vydat nikdo nic. Hudba je přeci krásná v tom, že nám rozšiřuje obzory a tříbí fantazii. V případě téhle desky to platí na sto procent. A teď mě prosím nechte. Nasedám do své vesmírné lodi a dávám naší zničené Zemi sbohem. Zapínám play a přidávám hlasitost. Dívám se upřeně do černé elipsy. Industriální, progresivní, metalový kolaps vesmíru! Zhmotněné deziluze!


Asphyx says:

Keep your eyes fixed on the black ellipse. Are you also one of those who have experienced the sensation of the ellipse growing larger and drawing you in? Then you have come to the right place. It is very similar with the music of MEAH MESSIAH. It is dark, industrial, seemingly detached, inhuman, yet melodic and novel. It draws you in gradually, like a cosmic black hole. If you agree to their game, you enter their world, a dimension where absolute darkness and disillusionment reign. That's what the world is all about today. Soon we won't know what's true and what's false.

At the outset, it should be mentioned that the company's principal, Dan Friml, is a great perfectionist. He rules the sound, the production, he's signed off on the cover art, but also the ideas themselves. The other two members, however, ably second him, complement him. Personally, I like the drums by Milos Meier very much. But all this should be a matter of course in these days of overproduction of music. In the end, the most important things are ideas, handwriting, own expression and memorability. The compositions as such.


The band continues to move in the same areas as their more famous colleagues DEVIN TOWNSEND, FEAR FACTORY, MINISTRY, STRAPPING YOUNG LAD, FAITH NO MORE, MNEMIC, NINE INCH NAILS. Whether or not this is a detriment, each listener has to decide for himself. Nowadays it's very hard to be original, everyone is like someone else. But for myself I can write that I like the new album "In Infinite Illusion". It's more singable, more melodic, more colourful, more airy, more clear. I can feel the honesty, the real musicianship and enthusiasm. The songs ooze coldness, machine-like precision and detachment in all directions. The icy imprint of films about a dark, dystopian future. I thought of good old sci-fi writers very often while listening. On the one hand, the new album still retains that raw dehumanized feel, on the other hand, it breathes more animalism compared to the last album. I must also praise the well crafted vocals. It is very obvious that the album was created by experienced musicians who know exactly what and how they want to play. They have their own dark vision, path and direction they wanted to take. I think they succeeded in the end and reached their goal. The new album is polished to perfection in terms of style. Moreover, it is very easy to listen to. For some, the inspiration from the aforementioned patterns might be too much, but I've been waving my hand over such considerations for a long time. No one could release anything like that these days. After all, music is beautiful in that it broadens our horizons and stretches our imagination. In the case of this record, that's 100% true. Now, please leave me alone. I'm boarding my spaceship and bidding farewell to our ruined Earth. Putting it on play and turning up the volume. I'm staring at a black ellipse. Industrial, progressive, metal collapse of the universe! Disillusionment made flesh!


Recenze/review - MEAN MESSIAH - Divine Technology (2020):


tracklist:
1. In Infinite Illusion
2. I See Black
3. Fire
4. Clouds
5. Crash Test
6. Right Now
7. Midnight
8. Ashes

band:
Dan Friml - Vocals, Guitars, Keyboards
Lenka Čechová - Bass
Miloš Meier - Drums

Recenze/review - TRISTE - Scapegoats (2024)


TRISTE - Scapegoats
CD 2024, Coldvalley Cultists

for english please scroll down

Už několik měsíců chodím prázdnými ulicemi. Nikde není živá duše. Ani v továrně, ve které pracuji celý svůj život. Na město padá šedý prach. Zbylo tu jen pár prašivých psů a přízraky, otištěné na zbořené zdi. Smutek a splín jsou mými jedinými společníky. A také hudba, kterou poslouchám stále dokola. Němečtí TRISTE jsou kapelou, složenou ze členů Moribund Mantras, Discommand, Vordt, Yonder, Sedhate. A také doom death metalem, který vás rozdrásá do krve.

Temnota opuštěných továren, smutek a beznaděj. Už se vám někdy stalo, že vás bolelo uprostřed vnitřností a neznali jste příčinu? Nové album "Scapegoats" se vám usadí ve vašem těle a začne v něm kousat a hnisat. Budete se dívat na zničené město a z očí vám poteče krev. 


Je to klasický, syrový a mrazivý doom metal, ale také hudba, která v určitých momentech odkazuje na kapely jako BOLT THROWER, PRIMITIVE MAN. Zazní i sludgeové pasáže. Posluchač tak dostane velmi návykový, naléhavý materiál. Budete si připadat jako v močálech, které jsou hned kousek za městem. Budete se pomalu propadat do hlubin a ucítíte pach rozkládajícího masa. Toxicita lidské duše, schopnost sebezničení vlastního druhu, to nás odlišuje od zvířat. Netuším, co vlastně bylo příčinou zničení celé naší kdysi krásné země. Možná naše pýcha a neschopnost sebereflexe. Co ale vím jistě je, že tuhle nahrávku budu poslouchat stále dál, protože přesně vyjadřuje to, co se stane, až nastane apokalypsa. Hnis a špína, vše ohlodané na kost, zvuk, který vám způsobí zástavu srdce (recorded, mixed and mastered by Raph Hiebe). TRISTE na to jdou nekompromisně, vše je syrové a přesně takové, jako to mám rád. Líbí se mi jejich rukopis, přístup, s jakým přistupují k hudbě jako k celku. Vyprávějí nám své děsivé příběhy a vy jenom sedíte, jako věřící v kostele. Akorát s tím rozdílem, že vám žádná víra nepomůže. Nikdy nepřijdete do nebe. Budete spáleni na popel, jako celá země. Představte si, že se ráno probudíte a svět už dávno neexistuje. Alespoň ne v té podobě, v jaké jste jej znali. Je to hodně smutný pohled, na mrtvé stroje, na ulice bez lidí. Němcům se povedlo vytáhnou z lidských myšlenek všechno zlé a ošklivé, čeho je člověk schopen. Vypálili to jasným plamenem na hudební nosič a podávají spolu se syrovým masem. Už několik měsíců chodím prázdnými ulicemi. Nikde není živá duše. Ani v továrně, ve které pracuji celý svůj život. Na město padá šedý prach. Těžký, temný doom death metal s sludge crustovou příměsí! Pesimistická, pochmurná, dystopická vize!


Asphyx says:

I've been walking empty streets for months. Not a soul in sight. Not even in the factory where I've worked all my life. Grey dust falls on the city. All that's left are a few mangy dogs and ghosts printed on a ruined wall. Sadness and full moon are my only companions. And the music I listen to over and over again. German TRISTE is a band made up of members of Moribund Mantras, Discommand, Vordt, Yonder, Sedhate. And doom death metal that will rip your blood.

The darkness of abandoned factories, sadness and hopelessness. Has it ever happened to you that you had a pain in the middle of your gut and you didn't know the cause? The new album "Scapegoats" will settle in your body and start to bite and fester. You'll be looking at a destroyed city and blood will come out of your eyes.


It's classic, raw and chilling doom metal, but also music that in certain moments refers to bands like BOLT THROWER, PRIMITIVE MAN. There are also sludge passages. The listener gets very addictive, urgent material. You will feel like you are in the swamps just outside the city. You will slowly sink into the depths and smell the stench of decaying flesh. The toxicity of the human soul, the capacity for self-destruction of our own kind, that's what sets us apart from the animals. I have no idea what caused the destruction of our once beautiful country. Perhaps our pride and our inability to self-reflect. But what I do know is that I will continue to listen to this recording because it accurately describes what will happen when the apocalypse comes. Filth and filth, everything chewed to the bone, a sound that will make your heart stop (recorded, mixed and mastered by Raph Hiebe). TRISTE go at it uncompromisingly, everything is raw and just the way I like it. I like their handwriting, the way they approach the music as a whole. They tell us their scary stories and you just sit back, like a believer in church. Except that no amount of faith will help you. You'll never get to heaven. You'll be burned to ashes, like the whole earth. Imagine waking up in the morning and the world doesn't exist anymore. At least not as you knew it. It's a very sad sight, dead machines, streets without people. The Germans have managed to extract from human thought everything evil and ugly that man is capable of. They burned it out in a bright flame on a music carrier and served it with raw meat. I've been walking the empty streets for months. There's not a living soul anywhere. Not even in the factory where I've worked all my life. Grey dust falls on the city. Heavy, dark doom death metal with sludge crust mixed in! A pessimistic, gloomy, dystopian vision!



Tracklist:
01. Sinking Bodies 
02. Scapegoats 
03. Civilizations Come And Go 
04. Death Cult 
05. Denial 
06. Interlude 
07. Below Zero 
08. Lock-In Technology 
09. Enslaved 
10. Industrial Funeral 
11. Total Alienation

neděle 24. března 2024

Recenze/review - HEADLESS DAWN - Freakshow Ballet (2024)


HEADLESS DAWN - Freakshow Ballet
cassette 2024, Into It Records

for english please scroll down

Přepínáš programy na televizi, listuješ stránkami na internetu. Všude jenom sex a násilí. Někdy máš pocit, že ti pukne hlava, že se zblázníš. Protože nežiješ v krásném světě z reklamy, protože vstáváš brzy a piješ levné pivo. Špinavé ulice tvého města, otrocká práce, lidé povalující se na zemi. Chudoba, špína a krutá, ošklivá smrt v kontrastu s lesklými stránkami módních časopisů. 

Z obrazovek vytéká zkažená krev a další zástupy pochodují na smrt. Existuje jenom jedno řešení. Říci všem jedno velké FUCK YOU! a pustit si nové EP holandských grinderů HEADLESS DAWN. Našim čtenářům jsme kapelu již představovali. Máme i parádní rozhovor (články jsou odkazovány dole pod recenzí). Opět se jedná o jízdu přímo do pekla. O vysokooktanový nářez, u kterého vám pukne lebka tlakem. 


Přesunuli jsme veřejné popravy do vysílání, díváme se na gladiátory v klecích. Víc násilí, víc akce, další dávka dopaminu. Holanďané jdou opět k jádru věci, jsou nekompromisní a abych pravdu řekl, tak s jejich texty naplno souhlasím. Líbí se mi i zvuk, který je neučesaný, hnilobný, surový, jako ulice na periferii vašeho města. Máte rádi kapely jako REPULSION, TERRORIZER, CARNIVORE, S.O.D., NAUSEA, IMPETIGO, MACHETAZO, CARCASS? Potom jděte do toho. Budete po zásluze odměněni totálním šílenstvím, které může nabídnout pouze tenhle styl. Beru do rukou kladivo a mlátím do televize, vyhazuji počítač z okna, otevírám si radši pivo a večer zajdu do malého klubu. Zařvu si z plných plic spolu s kapelou, budu pařit, dokud si nepolámu všechny kosti v těle. HEADLESS DAWN vás roztrhají na kusy a vy za to budete ještě rádi. Je to klasický, tradiční masakr, přesně jako to mám rád. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí a jde se rovnou k věci. Přiznám se bez mučení, že jsem se k "Freakshow Ballet" rád a často vracel. Nechtělo se mi nic psát, raději jsem jen tak poslouchal a to prosím pěkně, pořádně nahlas. Je to temná, divoká nahrávka, je v ní velký kus naštvanosti, živočišnosti. Možná jsem starý pes a moje názory jsou dávno překonané, ale tohle je muzika, kterou budu vždy rád a s chutí podporovat. Koluje totiž i v mých žilách. Díváme se kolem sebe podobnýma očima. Nelze jinak, než chválit a opatřit EP známkou kvality. Přepínáš programy na televizi, listuješ stránkami na internetu. Všude jenom sex a násilí. Někdy máš pocit, že ti pukne hlava, že se zblázníš. Protože nežiješ v krásném světě z reklamy, protože vstáváš brzy a piješ levné pivo. Zničující, divoký grind death metal, který vám ukáže hnusnou, špinavou a krutou realitu dnešního podivného světa! Fuck you!


Asphyx says:

You're flipping channels on the TV, scrolling through pages on the Internet. It's all sex and violence. Sometimes you feel like your head's gonna explode, you're gonna go crazy. Because you don't live in the beautiful world of the commercials, because you wake up early and drink cheap beer. The dirty streets of your city, the slave labor, the people lying on the ground. Poverty, squalor and a cruel, ugly death in contrast to the glossy pages of fashion magazines. 

Corrupted blood oozing from the screens, and more crowds marching to their deaths. There is only one solution. Say one big FUCK YOU! and listen to the new EP from Dutch grinders HEADLESS DAWN. We've already introduced the band to our readers. We also have an awesome interview (articles are linked below the review). Again, it is a ride straight to hell. A high-octane blast that will make your skull burst with pressure. 


We've moved the public executions to broadcast, we're looking at gladiators in cages. More violence, more action, another dose of dopamine. The Dutch are going to the heart of the matter again, they're uncompromising and to be honest, I agree with their lyrics completely. I also like the sound, which is unkempt, rotten, raw, like the streets on the outskirts of your city. Do you like bands like REPULSION, TERRORIZER, CARNIVORE, S.O.D., NAUSEA, IMPETIGO, MACHETAZO, CARCASS? Then go for it. You will be deservedly rewarded with the total insanity that only this style can offer. I'm picking up a hammer and hitting the TV, throwing my computer out the window, opening a beer instead, and going to a small club in the evening. I'll scream at the top of my lungs with the band, party till I break every bone in my body. HEADLESS DAWN will tear you apart and you will be glad you did. It's classic, traditional carnage, just the way I like it. Nothing is missing, nothing is missing and it gets straight to the point. I will admit without torture that I like to come back to "Freakshow Ballet" often. I didn't want to write anything, I preferred to just listen, and please do it nicely, out loud. It's a dark, wild record, there's a lot of angry, animalistic stuff in it. Maybe I'm an old dog and my views are long outdated, but this is music I will always love and support with gusto. It runs through my veins. We look around us with similar eyes. I can't help but praise and stamp the EP with the quality mark. You flip through the channels on TV, you scroll through the pages on the Internet. It's all sex and violence everywhere. Sometimes you feel like your head's gonna explode, you're gonna go crazy. Because you don't live in the beautiful world of advertising, because you wake up early and drink cheap beer. Devastating, savage grind death metal that shows you the ugly, dirty and cruel reality of today's strange world! Fuck you!





about HEADLESS DAWN on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
Freakshow Ballet / Opgerut (2:35)
No Vacancies (1:30)
Bankrupt Nation (0:40)
No Sign of the Missing Children (3:00)
Carbon Footprint Generator (2:05)
Guilty of Being White (1:09)
The Eliminator (3:11)

Headless Dawn are: C - P - W

Recenze/review - WOUNDS - Ruin (2024)


WOUNDS - Ruin
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Ztratil jsem dávno všechny emoce. Léčili mě chemickými látkami, vrtali mi do lebky. Nepomohlo vůbec nic. Stejně se občas ocitnu v jiném světě. Řežu se ostrými předměty a spím přes den. Pomáhá mi jediné. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, kterou si potom dávkuji, když ulehnu do své oblíbené rakve. WOUNDS jsou z Chicaga a hrají technický death metal. Takový ten surový, ostrý, po kterém vám v hlavě zůstane krvavá stopa. Mám to takhle rád. I když je prostým faktem, že si v tomhle stylu hodně vybírám. Pánové mě ale přesvědčili na svoji stranu. 

Jsou totiž nejen techničtí, ale zároveň nezapomínají i na divoké melodie. Mají dobrý zvuk (Paul Aluculesei - mixing, mastering), obal (Sam Nelson), všechno sedí tak nějak správně na svých místech. V dnešní době nadprodukce by to ale bylo málo. WOUNDS ale umí ještě jednu věc. Pro mě zásadní. Dokáží mě pokaždé doslova přikovat na zeď. Jsou brutální, ale zároveň čitelní a mají dobré melodie a nápady. 


V dnešní době je každá kapela někomu podobná. V případě WOUNDS mě napadají jména jako PSYCROPTIC, DEEDS OF FLESH, WORMED, REVOCATION, DECAPITATED, SOREPTION a samozřejmě MORBID ANGEL. V závěru to ale není tolik důležité. Hlavní je, že mě baví novou desku poslouchat, že se k ní rád vracím a stále objevuji nová temná zákoutí. Je to samozřejmě složitá hudba, která vyžaduje pozornost. Doporučuji opravdu mnoho společných setkání. Nechte na sebe vše jen tak působit a uslyšíte sami. Podobné nahrávky vyžadují i určitou porci fantazie. Bez ní se opravdu neobejdete. Je to vlastně zvláštní, protože jsem starý pes, který má raději přeci jen trošku jinou odrůdu smrtícího kovu, ale "Ruin" je albem, které mě přesvědčilo na svoji stranu. Zaseklo do mě svůj dráp, donutilo mě se vracet. Tohle je na muzice krásná věc. Stačí si sednout, jen tak ochutnat a potom se rozhodnout, jestli dáte kapele šanci. Dosud jsem o existenci téhle smečky vůbec nevěděl. Schválně jsem chvilku počkal, než recenzi napíšu. Nechal jsem v sobě všechno uležet, vracel jsem se v různém stavu mysli a pokaždé jsem byl spokojen. Těšil jsme se domů, až se zavřu do sklepa a narvu si novinou pod tlakem do hlavy. Pokud vnímáte muziku podobně jako já, tak určitě WOUNDS zkuste. Stojí rozhodně za to. Jen jim dejte opravdu trošku času. Ztratil jsem dávno všechny emoce. Léčili mě chemickými látkami, vrtali mi do lebky. Nepomohlo vůbec nic. Stejně se občas ocitnu v jiném světě. Řežu se ostrými předměty a spím přes den. Pomáhá mi jediné. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, kterou si potom dávkuji, když ulehnu do své oblíbené rakve. Perfektní technický death metal, který se vám dostane postupně do podvědomí a zanechá vám v hlavě krvavou stopu!


Asphyx says:

I lost all emotion a long time ago. They treated me with chemicals, drilled into my skull. Nothing helped at all. Still, sometimes I find myself in another world. I cut myself with sharp objects and sleep during the day. Only one thing helps. I wander the underworld and seek out music, which I then dose myself with when I lie down in my favorite coffin. WOUNDS are from Chicago and play technical death metal. The kind of raw, edgy kind that leaves a trail of blood in your head. I like it that way. Although it's a simple fact that I choose a lot in this style. But the gentlemen convinced me to their side.

They are not only technical, but they also don't forget about wild melodies. They have a good sound (Paul Aluculesei - mixing, mastering), cover (Sam Nelson), everything fits somehow in the right place. But in this day and age of overproduction, that wouldn't be enough. But WOUNDS does one more thing. For me it is essential. They can literally nail me to the wall every time. They're brutal, but at the same time they're readable and have good melodies and ideas.


Nowadays, every band is similar to someone. In the case of WOUNDS I can think of names like PSYCROPTIC, DEEDS OF FLESH, WORMED, REVOCATION, DECAPITATED, SOREPTION and of course MORBID ANGEL. But in the end it's not that important. The main thing is that I enjoy listening to the new album, that I like to come back to it and keep discovering new dark corners. Of course, it's complex music that demands attention. I really recommend many meetings together. Just let it all affect you and hear for yourself. Recordings like this also require a certain amount of imagination. You really can't do without it. It's actually strange, because I'm an old dog who prefers a slightly different variety of death metal, but "Ruin" is an album that convinced me to its side. It stuck its claw into me, made me come back. That's the beautiful thing about music. You just sit back, get a taste, and then decide if you're going to give the band a chance. I didn't even know this pack existed until now. I deliberately waited a while before writing my review. I let it all settle in, coming back in different states of mind, and each time I was satisfied. I was looking forward to going home, locking myself in the basement, and cramming a pressurized newspaper into my head. If you feel about music the way I do, definitely give WOUNDS a try. It's definitely worth it. Just really give them a little time. I lost all emotion a long time ago. I've been treated with chemicals, drilled in my skull. Nothing helped at all. I still find myself in another world sometimes. I cut myself with sharp objects and sleep during the day. Only one thing helps. I wander the underworld and seek out music, which I then dose myself with when I lie down in my favorite coffin. Perfect technical death metal that will gradually get into your subconscious and leave a bloody trail in your head!


Tracklist:
01. Of Ruin 
02. The Archfiend's Apothecary 
03. Doom Incarnate 
04. In The Maw Of The Beast 
05. Birth Of A New Light 
06. Dismember And Devour 
07. Zoophagist 
08. Ready Your Mind For The Grind 09. Bent On Disaster

band:
Norman Hale - Vocals
Nate Burgard - Drums
Franco Caballero - Bass
Rick Mora - Guitar

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý devátý - Hororový den


Příběh čtyř stý čtyřicátý devátý - Hororový den

Byl jsem už týden takový neklidný. Jeden kámoš mi půjčil pět nových knih od Stephena Kinga. Četl jsem dlouho do noci, protože blondýnka byla v Táboře. Umřel jí děda, kterého měla moc ráda a tak toho měla nad hlavu. Já jsem se velmi hluboko ponořil do hororových knih. Kecám zrovna s Petrem, se kterým máme jedno společné cvičení. Laborky, ve kterých právě trháme železo. Jsme spolu ve dvojici a abych pravdu řekl, většinu práce odmaká on. Já sedávám v koutku a sním. Hlavou se mi míhají různé příšery, přízraky, démoni, temné síly. Většinou se leknu, když na mě promluví. Co to s tebou je? Ona se ti vrátí. Jo, na blondýnku myslím taky, ale to až večer. Jsem slaměný vdovec a to já nemám rád. Samota mě tíží, v hlavě mám chaos. Neumím být sám, ale to vy moc dobře víte. Ještě, že mám knihy. Přes cestu nám přeběhne černá kočka a mě se málem zastaví srdce. Petr se na mě podívá úkosem a zakroutí hlavou. Jsi jak svíčková bába. No, chtěl bych tě vidět, po tolika knihách plných děsu. Hele, vole, víš hovno. V sobotu je v Edenu den plný hororových filmů. Půjdeme? Zase jednou kývnu na něco jen tak. 

Koupím si další paštiku, mlíko a pár rohlíků. Živím se děsně, ale moje tělo je mladý a hodně vydrží. Aspoň zbyde večer víc na pivo. Beru si s sebou na bar Řbitov zířátek. Už jsem jej kdysi četl, ale potřebuji si něco ujasnit. Sedím v rohu a na otázky typu, jak je, co děláš, jaká je to kniha a kde je blondýnka, nereaguji. Jsem mimo. To já u čtení bývám. Když mě knížka baví. Pak přijdou nějaký holky z práv, který sem asi zabloudily. Protože nevím, proč by sem, mezi strojaře a faváky vůbec lezly. Zeptají se, jestli je u mě místo. Podívám se na ně jako vrah, ale jim je to úplně jedno. Jsou takový sebejistý, povýšený. Jedna na mě koukne, hodí hřívou a pak pronese něco o tom, že čtu pěknej škvár. Zvednu oči a zeptám se jí, jestli mluví na mě. Sjede očima moje vlasy, metalový triko i džísku a odfrnkne si. Asi strojárna, co? Přikývnu a jsem jedovatej. To já umím, když chci. Nikdo se je o nic neprosil. Mluví o mě ve třetí osobě. Von asi neví, kdo my jsme. Budoucí právničky. Von je asi trošku hloupej, když čte takový krváky. Mají i další kecy, ale ty už nevnímám. Seru na ně, na princezny. Můžou se tu kroutit, jak chtěj. Představuji si velkou kočku, jak jim prokousne hrdlo. Pohřbívat je nebudu, nezaslouží si to.

Přijde Petr, který je z nich na větvi. Uculuje se a dělá mu hrozně dobře, že na něj machrují. Konečně si přijde někdo vyzvednout a zmizí. Pokecáme konečně normálně, on mi ukáže vstupenky na Festival děsu a i když bych hrozně chtěl být sám, tak je se mnou až do zavíračky. Místo spánku si ještě chvilku čtu, pak mám šílený sny a ráno se probudím brzy. Takhle nějak musí vypadat upíři, řeknu si u zrcadla a snad poprvé jsem ve škole jako první. Přestavuji si, že bych některým spolužačkám prokousl hrdlo. Na kouřový si sednu zase do rohu. Nevnímám stále se opakující řeči. Každej mluví jen o "holkách, co jim zaručeně daj" a "nebo o tom, jak je tenhle kluk úplně hrozně boží". Chichotání, machrování. Jdu se raději učit. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu a nebo dokonce udělám. Bez blondýnky jsem jak bezrukej. Máme to takhle od začátku. Stala se mojí součástí. Já a ona, my dva. Uteču z přednášky a jdu se projít. Najdu telefonní budku a provolám se svojí milou čtyři stovky. Večer jdu spát bez večeře. Sobota se nezadržitelně blíží a mě je divně, protože snad od puberty půjdu sám do kina. Bez holky, chápete to? Co tam jako budu dělat?

Další večer. Hraje se nějaký fotbal nebo hokej, což je super, protože jsou všichni v druhým baru. Tady není televize a tak je tu klid. Tedy, jen jednou ke mě přijde taková obrýlená slečna a chce se bavit o knížkách. Copak o to, je chytrá, hezky voní a má jemné ruce, ale mluví jen a jen o sobě. O knížkách se nakonec nic nedozvím. Začnu ji záměrně nudit a oddechnu si, když konečně odejde. Asi se ve mě fakt něco hnulo. Ještě před pár lety bych do ní dělal jen tak ze sportu, využil bych příležitosti, ale teď jsem děsně dospělej. Tedy, zase se ale opiju a několik posledních kapitol mám v mlze. Padnu na postel, v kalhotách a ani se nezuju. Budík zamáčknu a pak zahodím do rohu. Jsem bez duše, bez své milé. V prvních měsících vztahu to tak zamilovaní asi mívají, ale přesto je v tom ještě něco navíc. Uzpůsobil jsem svoje stereotypy i celý život jí. A ona zase mě. Doplňujeme se a já nejednou třeba nemám co k jídlu, protože v pátek chodí nakupovat ona. Vyžebrám u sousedek tlusťošek nakládaný hermelín a chleba. Musím ale všechno sníst u nich a vyprávět jim. Jak se mám, co dělám a tak. Jako by bylo na mém životě něco tak děsně zajímavého. Mají hlavy na stranu, jako štěňátka a hltají každé moje slovo. Mám je rád, jsou aspoň normální a na nic si nehrajou. Kdybych nebyl srab, tak bych jim všem asi dal. Uff.

Seru na školu. Jdu do parku. Sednu si na lavičku a čtu si. Kolem chodí mladý maminky s dětma a mě připadají takový spokojený. Bývalo tomu tak. Ženský si mateřství užívaly, ne jako teď, když jsou pořád na nervy. Nechápu tu změnu a kdy se stala, ale asi to nikdy nevyřeším. Záhada. Stejně jako démoni a přízraky v knihách. Je pátek a všude se bude slavit. Ti, co zůstávají přes víkend, se vždycky slezou, pijí, párují se a dělají vůbec rotyku. Mě tyhle volný vztahy připadaly vždycky divný, na tohle jsem fakt konzervativní. Nedovedu si představit, že bych někomu svoji holku jen tak půjčil nebo ona mě. Mezi námi je to hodně intimní. Není to jen o těle. O tom taky, ale hlavně jsem splynuli. Přemýšlím o tom, když se vracím na kolej. Jdu pomalu a vůbec se mi tam nechce. Raději bych si zalezl a četl dál, ale stejně by mě vytáhli z pokoje a musel bych pít. Aspoň nebudu sám. Sednu si ke stolu k tlusťoškám a je mi dobře. Povídáme si, smějeme se a tančíme. Mám už něco v sobě, tak jim říkám, jaký jsou skvělý, což fakt jsou. Ony řeší faldy a stehna. Zadky a moc velký prsa. Ty vole, vo tohle vůbec nejde. Jde vo duši, rozumíš, říkám jim s lahváčem v ruce, když jdu spát. Tak nám dokaž, že nás máš rád. Musím ještě na pokoj k nim. Dostanu rum a pak usnu. Normálně v křesle. Taky jste mě mohly uložit. Hergot.

Petr mě najde přesně v sedm. Ty vole, co děláš, za hodinu začínáme. Zamumlám opilecky, ještě v sobě nějaké to promile mám. Zeptá se mě, jestli jsem s holkama spal. Ne, pokud si pamatuji, tak ne a zkontroluju si pro jistotu trenýrky. Uff. Rozloučím se, tedy, jen tak aby se neřeklo, protože se tu ještě notně spí. U sebe se osprchuju studenou vodou a jde se. Kráčíme si zatím tichým městem. Projdeme kolem Radbůzy, přes most a už jsme na Slovanech. Před Edenem je tak padesát lidí. Kluci mají většinou brýle a holky jsou celý v černým. Filmoví maniaci. Ihned zjišťuji, že nejsem jedním z nich. Oni znají kdo kde v čem hrál, kdo s kým chodil, kdo umřel a já nevím nic. Pár hororů jsem na videokazetách samozřejmě viděl, ale většinou mi to přišlo díky šílenýmu dabingu jako sranda. Když někomu zombie ukousne hlavu a do toho někdo řekne, óóóó ánooo, ta chutná libově, tak se prostě nebojíte. Předložíme vstupenky a sedneme si doprostřed. Celý houf je u sebe, prý akustika. Vedle mě sedí dvě černokněžnice. 

Vždycky je jeden film a pak přestávka. Takže Moucha, Gremlins, Evil Dead, Noc oživlých mrtvol, Americký vlkodlak v Londýně, Věc, Noční můra v Elm Street, Lesní duch, Beetljuice. Mohl bych pokračovat, ale víc si jich nepamatuji. Končím s několika bagetami v sobě a spoustou Coca coly. Je mi blbě a jestli uvidím někde krev, tak se pobliju. Holky vedle mě se od prvního filmu muchlují mezi sebou. A tak se v některých nudnějších pasážích dívám raději na ně. Navrhnou nám, jestli nechceme někam zajít. Proč ne, řekne Petr a na můj názor se vůbec neptá. Zítra začínáme v osm, to je nějakých deset hodin chlastání. No, tak jo, kývnu na jejich nabídku a následuje tour po plzeňských barech. Některé jsou moc disko, některé moc mafie, zažiju i jeden teploušský, ale nakonec skončíme kousek od nádraží. Tady je fajn. Klid a jenom sem tam si přijde nějaká děvka pro pití. Usnu a nevyhodí mě. Petr se neustále dokola zajímá o to, jaké to je být lesbou. Marně si myslí, že je zažije obě spolu s ním. Ne kámo, tohle jsou true holky, těm se kluci nelíbí. Dám panáka a pak se pobliju před barem. Dotáhnout mě do bufáče Vamil, který právě otvírá. Pivo a salát. Nevím, jestli je to dobrý na střeva a žaludek, ale pomůže mi to. 

Lidí je dnes před Edenem méně. Ubyli intelektuálové a studenti. Přibylo pár jiných, kteří mi připadají divní. Potvrdí se mi to uvnitř, protože mám pocit, že je některé scény doslova fascinují. Asi několikrát usnu, tělo si řekne své. Lesbičky mě jemně probudí. Zvednu se a na plátně zrovna někdo porcuje mladou ženu. Jdu pryč a na kolej se doslova dopotácím. Petr zůstal, pořád v sobě živí naději v sex v trojce. Potkám jej až po několika hodinách spánku, když jdu blondýně naproti na vlak. Je smutný. Odmítly ho. Ale filmy viděl všechny. Vypráví mi je, vůbec nevím, o čem mluví. Zachrání mě až moje milá, která mi padne do náručí. Čekáme na tramvaj a na lavičku usedne krkavec. Divně se na nás kouká a mě zamrazí v zádech. Musím ji všechno vyprávět. Povídám a je už dávno tma, když jdeme lesíkem ke koleji. Na cestu vyleze kočka a drží v hubě nějakýho ptáka. Lekneme se, já samozřejmě víc, protože po týdnu knížek od Kinga a dvou hororových dnech vidím příšery za každým rohem. V noci jdu na záchod a fouká vítr. Větve na protějších stromech se komíhají a když se podívám na blondýnku, tak vypadá zalitá světlem. Měsíční svit se potom přenese i do mých snů. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. března 2024

Recenze/review - ETERNAL - Cryptic Lust (2024)


ETERNAL - Cryptic Lust
CD 2024, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Mysleli si, že mě potrestají, když mě zavřou na několik nocí do staré márnice. Jenže mě je v temnotě a mezi mrtvými těly dobře. Mám svůj klid a můžu poslouchat desky, které ocením já, i všichni nemrtví. ETERNAL jsou z Arizony a hrají hudbu, u které praskají lebky. Stačilo mi několik společných setkání s novým albem "Cryptic Lust", abych přešel na druhou stranu, do záhrobí. Ulehnul jsem do své oblíbené rakve a čekal, až bude absolutní tma. Teprve potom jsem si novou desku vychutnal nejvíce.

Pánové a dáma se inspirovali u starodávných kapel z devadesátých let minulého století. V době, kdy se mísil smrtící kov s thrash metalem. Kapela si vybrousila svůj vlastní styl, který vám přeláme všechny kosti v těle. Je to samozřejmě old school, poctivá a divoká muzika, která se hrávala na starých pohřebištích. 


Máte rádi staré smečky jako OBITUARY, DEATH, ale i třeba DISSECTION? Uctíváte POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, VITAL REMAINS? Líbí se vám, když z riffů odkapává zkažená krev a obejme vás absolutní tma? Potom se pohodlně usaďte (nejlépe do sklepa) a otočte volume pořádně doprava. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem spokojený vlastně se vším. Formální věci, jako prašivý zvuk, morbidní obal (Dedy Badic Art), jsou v absolutním pořádku. Vy si tak můžete vychutnat syrové kousky masa, nasekané nahrubo, jako riffy z téhle desky. Jsem pokaždé hrozně rád, když se setmí a zavřu za sebou rezavé dveře. Čeká mě už jenom utrpení, bolest a poslední soud. Skladby jsou napsány tak, aby vás převedly přes řeku Styx. Jsou surové, mrazivé, budete se po kolena bořit do močálů, budete stahováni stále hlouběji, až se nakonec utopíte a stane se z vás postupně jenom nafouklá mrtvola. Tohle je rituál,  jak vystřižený ze starých dobrých časů. Ostré riffy, chorobný vokál, zničující bicí. V jednotlivých skladbách je navíc nakumulované velké množství energie, tlaku, který mě neustále nutí se k nahrávce vracet. Poslední roky už nepotřebuji jíst, ani pít. Krmím se jenom podobnými deskami a zkaženou krví. Až půjdete kolem našeho hřbitova, klidně se stavte na kus řeči. Naleji vám něco dobrého, a pustím pořádně nahlas "Cryptic Lust". Zatančíme si s nemrtvými, exhumujeme pár starých hrobů. Myslím si, že není nutné dodávat nic dalšího. Zde se hraje pro všechny pravověrné fanoušky nekonečných stínů. Mysleli si, že mě potrestají, když mě zavřou na několik nocí do staré márnice. Jenže mě je v temnotě a mezi mrtvými těly dobře. Mám svůj klid a můžu poslouchat hudbu, kterou ocením já, i všichni nemrtví. Hnilobná, temná odpověď na ozvěny ze záhrobí! Death thrash metal, u kterého ucítíte blízkou přítomnost smrti! 


Asphyx says:

They thought they could punish me by locking me in the old morgue for a few nights. But I'm comfortable in the dark and among the dead bodies. I have my peace and I can listen to records that I, and all the undead, can appreciate. ETERNAL are from Arizona and they play music that cracks skulls. It only took a few encounters with the new album "Cryptic Lust" to bring me to the other side, to the beyond. I laid down in my favorite coffin and waited for absolute darkness. Only then did I enjoy the new album the most.

Gentlemen and Lady took inspiration from the old-time bands of the 1990s. A time when death metal was mixed with thrash metal. The band has honed their own style that will break every bone in your body. It is of course old school, honest and fierce music that was played in old burial grounds.


Do you like old bands like OBITUARY, DEATH, but also DISSECTION? Do you worship POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, VITAL REMAINS? Do you like when the riffs drip with bad blood and embrace absolute darkness? Then sit back (preferably in the basement) and turn the volume hard right. All things considered, I'm happy with pretty much everything. Formal things like the dusty sound, the morbid cover art (Dedy Badic Art) are absolutely fine. You get to enjoy raw chunks of meat, chopped up rough, like the riffs on this record. I'm always so glad when it gets dark and I close the rusty door behind me. All that's left for me is suffering, pain and the last judgment. The songs are written to take you across the river Styx. They're raw, chilling, you'll sink knee-deep into the swamps, you'll be pulled deeper and deeper until you eventually drown and become a bloated corpse. This is a ritual straight out of the good old days. Sharp riffs, sick vocals, devastating drums. Moreover, there is a lot of energy and pressure accumulated in each track, which makes me keep coming back to the record. I don't need to eat or drink these days. I feed only on similar records and spoiled blood. When you pass by our cemetery, feel free to drop by for a chat. I'll pour you something good, and I'll play "Cryptic Lust" really loud . We'll dance with the undead, exhume some old graves. I don't think I need to add anything else. This is a game for all true fans of infinite shadows. They thought they'd punish me by locking me in an old morgue for a few nights. But I'm comfortable in the dark and among the dead bodies. I have my peace and I can listen to music that I, and all the undead, can appreciate. A rotten, dark answer to the echoes from beyond the grave! Death thrash metal that makes you feel the near presence of death!


Tracklist:
01. Doorway To Tribulation 
02. Hammer Of Eternal Torment 
03. Guide Thy Hand 
04. Torture Chapel 
05. Spectral Immolation 
06. Ancient Rites 
07. Dirge 
08. Cryptic Lust 
09. Thorns Of Regret 
10. Conjuring The Void 
11. Cauldron Of Entrails 
12. Deathcrush (Mayhem Cover)

band:
Sofie Nabboud - Guitar
Emilio Ortega - Vocals / Guitar
Max Mahar - Bass
Xander Bridge - Drums
Layout by: Rai Wolters

Recenze/review - MOON INCARNATE - Hymns to the Moon (2024)


MOON INCARNATE - Hymns to the Moon
CD/LP, Iron Bonehead

for english please scroll down

Když měsíc zalije svým světlem celý hřbitov, připadám si jako v jiném světě. Náhrobky září do tmy. Některé kříže jsou pokryté pavučinami, které se krásně třpytí. Je v tom něco magického, přitažlivého, tajemného. Z márnice se začnou ozývat podivné zvuky a když vstoupíte dovnitř, tak se někteří mrtví usmívají. Nejraději ale mám, když vše zasype sníh. To se potom rozprostře po celém hřbitově neskutečný klid. Mráz se mi dostane do kostí a mám neodbytnou touhu na nějakou smutnou, podmanivou hudbu.

MOON INCARNATE hrají přesně tím záhadně pochmurným způsobem, který mám tolik rád. Jedná se o debut zkušených muzikantů (Christian Kolf (Valborg) a Matin Vasari (Beyondition)), kteří se sešli, aby nám předali svědectví o děsivých hororových zážitcích z onoho světa. Nové album "Hymns to the Moon" je majestátní ozvěnou, která zní hřbitovem, když je úplněk. 


"Hymns to the Moon" je nahrávkou, která se vám dostane do morku kostí. Odkazuje se v ní na kapely typu ANATHMEMA, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, AMORPHIS, KATATONIA, MOONSPELL, SAMAEL. Posluchač dostane pestrou směs melodií, které se kolem vás pomalu omotají jako jedovatí hadi. Je hrozně příjemné několikrát u skladeb zemřít a znovu se narodit. Připadám si jako poutník, který se vydal na poslední cestu. Pomocí téhle hudby naleznete vstup do záhrobí a když vstoupíte dovnitř a zaplatíte převozníkovi, potkáte děsivé přízraky. Dostanete od nich velkou porci nahrubo nasekané tmy, chladu a pradávné jiskry, která odjakživa oddělovala dobré kapely od špatných. MOON INCARNATE se pro mě stali na dlouhou dobu průvodci v říši mrtvých. Každé ráno jsem uléhal do své rakve, a těšil se, až se večer zase sejdeme. Novinka má totiž skvělý zvuk (mastering - Armin Ravea (Pavor)). Jsou chvíle, kdy jsem hrozně rád sám. Ponořím se do sebe a musím ven, na vzduch. Pokaždé mě mé kroky zavedou na nedaleký hřbitov. Samozřejmě se tak děje ve společnosti MOON INCARNATE. Připadám si jako vlkodlak ze starých legend. Měsíc mě fascinuje, přitahuje, drásá do krve. Stejně jako tahle nahrávka, která je po okraj narvaná zajímavými momenty. Jako bych byl zahalen během poslechu do ledové mlhy. Když měsíc zalije svým světlem celý hřbitov, připadám si jako v jiném světě. Náhrobky září do tmy. Některé kříže jsou pokryté pavučinami, které se krásně třpytí. Je v tom něco magického, přitažlivého, tajemného. Nezbývá nic jiného, než pokleknout a poklonit se před sílou přírody. Mrazivé, gotické ozvěny z onoho světa! Děsivá fáze doom death metalového měsíce!


Asphyx says:

When the moon bathes the whole cemetery in its light, I feel like I'm in another world. The tombstones glow in the dark. Some of the crosses are covered with cobwebs that shimmer beautifully. There's something magical, alluring, mysterious about it. Strange noises start coming from the morgue, and when you step inside, some of the dead are smiling. But my favorite part is when the snow covers everything. It makes the whole cemetery so quiet. The chill gets into my bones and I have an insistent desire for some sad, haunting music.

MOON INCARNATE play in that mysteriously sombre way that I love so much. This is the debut album from two seasoned musicians (Christian Kolf (Valborg) and Matin Vasari (Beyondition)) who have come together to give us a testament to the terrifying horror of the afterlife. The new album "Hymns to the Moon" is a majestic echo that sounds through the graveyard when the moon is full.



"Hymns to the Moon" is a record that will get you to the core. It references bands like ANATHMEMA, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, AMORPHIS, KATATONIA, MOONSPELL, SAMAEL. The listener gets a colourful mix of melodies that slowly wrap around you like poisonous snakes. It's terribly pleasant to die and be reborn several times at the songs. I feel like a pilgrim who has embarked on his last journey. With this music you find the entrance to the afterlife and when you enter and pay the ferryman, you meet terrifying phantoms. You'll get a big helping of the coarsely chopped darkness, cold and ancient spark that has always separated the good bands from the bad. MOON INCARNATE have been my guides in the realm of the dead for a long time. Every morning I would lie down in my coffin, looking forward to meeting them again in the evening. There are times when I'm very happy to be alone. I'm gonna dive in and get out for some air. Each time, my steps take me to a nearby cemetery. Of course, this is in the company of MOON INCARNATE. I feel like a werewolf from the old legends. The moon fascinates me, attracts me, tears my blood. Just like this record, which is packed to the brim with interesting moments. It's like being enveloped in an icy fog while listening. When the moon bathes the whole cemetery in its light, I feel like I'm in another world. The tombstones glow in the dark. Some of the crosses are covered with cobwebs that shimmer beautifully. There's something magical, alluring, mysterious about it. There is nothing to do but kneel and bow before the power of nature. Freezing, gothic echoes from the other world! The terrifying phase of the doom death metal moon!


tracklist:
1. Hymn to the moon
2. The tempest
3. A knight’s death
4. Nemesis
5. A graveyard in my soul
6. Minotaur
7. The kraken

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine