Myslím si, že nové album VLTIMAS nejlépe charakterizují hudebníci samotní. Zde jsou dva citáty, pod které bych se podepsal
"[EPIC je] staré a současné, symbióza všech skvělých věcí, které milujeme na extrémním metalu," říká Eriksen. "Všechno spojeno do jednoho alba."
"Chci být stejně emocionální a upřímný [s VLTIMAS]," dodává Vincent. "Chci vyprávět příběhy; chci mít témata, která mě osloví; chci mít nějaké poselství, které si někdo může vzít, v tomto případě sílu. EPIC je síla."
Za sebe mohu dodat snad jen jediné. Temnota v mnoha podobách a stavech, dlouhé stíny, které se vám nikdy nepodaří překročit. Přesně takoví jsou letošní VLTIMAS.
Novinka je vznešená, majestátní a tajemná. Vybroušená až k dokonalosti. Taková je nová deska "Epic". Pánové letos napsali skladby, které připomínají zvláštní, napínavé a elektrizující okamžiky před bouří. Stojíte na vysoké hoře a díváte se dolů, do hlubiny. Extrémní metal byl vždy o emocích jdoucích za hranu, do oblastí a myšlenek, které by měly být raději ukryty. VLTIMAS je vzali, vytáhli na povrch a vypálili na hudební nosič. Jedná se samozřejmě o velmi zdařilé dílo po všech stránkách. Zvuk (Jaime Gomez Arellano at Orgone Studio), obal (Daniele Valeriani w/ additional layout by Adrien Bousson) i celková produkce, vše sedí perfektně na svých místech. Fanoušci se tak mohou soustředit na to důležité. Na hudbu samotnou, na její sílu a energii, která jakoby byla doslova do songů narvaná pod tlakem. Líbí se mi, že i když se zde sešli vynikající muzikanti, tak je pro ně nejdůležitější motiv samotný. Cítím pokoru, slyším pradávné ozvěny ze záhrobí. Kapela vypráví příběhy pomocí originálních riffů, divokých bicích a zvířecího vokálu, kterým věřím. Pro mě osobně je to velmi důležitá věc. Svět je poslední roky divné místo k žití a podobné nahrávky se pro mě vždy stanou záchytným bodem, jistotou. Dívám se na organismus ze starých časů, který se neustále mění, vyvíjí. Občas z něj vylétne chapadlo, které mě zardousí. Ano, během společných setkání s novým albem si připadám, že mi někdo stojí po celou dobu těžkou botou na prsou. Zároveň jsem svobodný. Vše probíhá spíše v klidnějších tempech, ale o to naléhavěji. Minulý počin se mi moc nelíbil, ale letos mě tihle vyslanci pekla přesvědčili na svoji stranu. Budete chyceni do pevných pavučin, utkaných ze zloby, zášti a nenávisti. Satan bude sedět na svém trůně a usmívat se. Majestátní, vznešená black death metalová vichřice, která vás smete z povrchu zemského! Temná energie z onoho světa!
Asphyx says:
I think the new VLTIMAS album is best described by the musicians themselves. Here are two quotes that I would subscribe to
"[EPIC is] old and contemporary, a symbiosis of all the great things we love about extreme metal," says Eriksen. "Everything combined into one album."
"I want to be just as emotional and honest [with VLTIMAS]," Vincent adds. "I want to tell stories; I want to have themes that speak to me; I want to have a message that someone can take away, in this case, power. EPIC is power."
For myself, I can add perhaps only one thing. Darkness in many forms and states, long shadows that you can never cross. That's exactly what this year's VLTIMAS are.
The novelty is sublime, majestic and mysterious. Honed to perfection. This is the new album "Epic". This year, the gentlemen have written songs that recall strange, thrilling and electrifying moments before the storm. You stand on a high mountain and look down into the depths. Extreme metal has always been about emotions going over the edge, into areas and thoughts that should rather be hidden. VLTIMAS took them, brought them to the surface and burned them on a music carrier. This is obviously a very successful work in all aspects. The sound (Jaime Gomez Arellano at Orgone Studio), the cover art (Daniele Valeriani w/ additional layout by Adrien Bousson) and the overall production all fit perfectly in place. Fans can concentrate on what's important. On the music itself, on its power and energy that seems to be literally crammed into the songs under pressure. I love that even though there are some excellent musicians here, it's the motif itself that's most important to them. I feel humbled, I hear ancient echoes from beyond the grave. The band tells stories with original riffs, ferocious drums and animal vocals that I believe in. That's a very important thing for me personally. The world has been a strange place to live in recent years and records like this always become a clue, a reassurance for me. I'm looking at an organism from the old days that is constantly changing, evolving. Every now and then a tentacle flies out and chokes me. Yes, during our sessions together with the new album, I feel like someone is standing with a heavy boot on my chest the whole time. At the same time, I'm free. It's all happening at a more leisurely pace, but all the more urgent. I didn't like the last effort, but this year these ambassadors of hell have convinced me to their side. You will be caught in a tight web woven of anger, resentment and hatred. Satan will sit on his throne and smile. A majestic, sublime black death metal whirlwind that will sweep you off the face of the earth! Dark energy from beyond the grave!
Track-list
1. Volens Discordant - 1:022. EPIC - 4:35
3. Miserere - 3:51
4. Exercitus Irae - 4:01
5. Mephisto Manifesto - 5:05
6. Scorcher - 3:21
7. Invictus - 5:30
8. Nature's Fangs - 3:52
9. Spoils Of War - 5:54
Line-up
David Vincent - Vocals
Rune 'Blasphemer' Eriksen - Guitars
Flo Mounier - Drums
Ype TVS - Bass
Recording Studio
Arda Records (Porto, Portugal)
Producer
Jaime Gomez ArellanoSound Engineer
Jonathan Mazzeo
Mixing, Mastering Studio & Engineer
Jaime Gomez Arellano at Orgone Studio
Artwork Artist
Daniele Valeriani w/ additional layout by Adrien Bousson
Někdy na tebe padne těžký splín a hledáš inspiraci v temnotě. Čekáš až se setmí, abys mohl vyrazit do ulic. Sleduješ tváře démonů a pokaždé skončíš hluboko pod zemí. Kdysi dávno jsem navštívil Paříž a její katakomby. Dodnes si nesu tento tajemný a magický zážitek v sobě. Doomová kapela WITCHORIOUS je z Paříže. A předkládá smutný, bolestivý zážitek způsobem, že jsem si na nekonečné chodby podsvětí zase vzpomněl. Pánové a dáma hrají tak, že jsem si připadal rozdrásaný do krve.
Jedná se o dlouhohrající debut kapely, který si ale v ničem nezadá s o hodně slavnějšími kapelami. Nejsou to ale jenom formální věci, jako skvělý zvuk (Studio Sainte-Marthe by Francis Caste), starodávný obal a perfektní produkce, ale hlavně pochmurné nálady, které se vznáší kolem jako můry kolem lampy. Je to hodně návykový materiál, u kterého jsem se pokaždé zastavil a moje myšlenky byly smutné.
"Witchorious" je album, které je volně inspirováno kapelami jako BLACK SABBATH, ELECTRIC WIZARD, v intenzivnějších pasážích potom třeba MASTODON, AMENRA. To ale není zase tolik důležité, každý posluchač si stejně udělá nejlepší představu, když si poslechne ukázky. Slova nikdy nedokáží přesně vyjádřit veškeré emoce a sílu, které deska přináší. Líbí se mi, že je nahrávka velmi pestrou záležitostí. Dostanete nejen starou atmosféru, u které ucítíte v kostech chlad, ale také spoustu modernějších prvků. Album je tak nebývale pestré, skvěle napsané. Je to vlastně zvláštní a zároveň podivně krásné, když sedím ve svém pokoji a dívám se na usínající město. Šedivé ulice čekají na první přízraky, mraky jsou černé a skoro se dotýkají země. Píšu to často, doom metal je styl, který musí být zahraný od srdce, uvěřitelně. A to se povedlo Francouzům na výbornou. Naléhavé vokály, magické, záhadné melodie, pocit zmaru a beznaděje. Tohle vše zde najdete a ještě něco navíc. Mám rád staré hřbitovy, s chutí se procházím mezi náhrobky. Čtu si jména a přemýšlím, jaký asi měli život, kolik zažili dobrého i zlého. Ukrývám se ve stínu, navštěvuji podzemní chrámy a poslouchám u toho tuhle desku. Vám nelze jinak, než doporučit. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivě zahranou porci rozervaných skladeb, které vás časem zcela pohltí. Mě se to stalo. Padl na mě těžký splín a hledal jsem inspiraci v temnotě. Čekal jsem až se setmí, abych mohl vyrazit do ulic. Sledoval jsem tváře démonů a pokaždé skončil hluboko pod zemí. Drásavě bolestivý, pochmurně smutný doom metal, který vás uvrhne do temnoty vlastní duše! Smutná krása lidské existence!
Asphyx says:
Sometimes a heavy full moon falls on you and you look for inspiration in the darkness. Waiting for darkness to fall so you can hit the streets. You watch the faces of demons and each time you end up deep underground. Once upon a time, I visited Paris and its catacombs. I still carry that mysterious and magical experience with me. The doom band WITCHORIOUS is from Paris. And it presents a sad, painful experience in a way that made me think of the endless corridors of the underworld again. Gentlemen and lady play in a way that made me feel like I was being ripped to shreds.
This is the band's full-length debut, but it's no match for much more famous bands. But it's not just the formal stuff, like the great sound (Studio Sainte-Marthe by Francis Caste), the vintage cover art and the perfect production, it's the sombre moods that hover around like moths around a lamp. It's very addictive stuff, and I found myself stopping and my thoughts were sad every time.
"Witchorious" is an album that is loosely inspired by bands like BLACK SABBATH, ELECTRIC WIZARD, and in more intense passages by MASTODON, AMENRA. But that's not so important, every listener will get the best idea anyway when listening to the samples. Words can never accurately express all the emotions and power that the album brings. I like that the record is a very varied affair. Not only do you get the old school vibe where you can feel the chill in your bones, but you also get a lot of more modern elements. The album is so unprecedentedly varied, brilliantly written. It's actually strange and strangely beautiful at the same time, sitting in my room looking out over the city falling asleep. The grey streets are waiting for the first ghosts, the clouds are black and almost touching the ground. I write it often, doom metal is a style that has to be played from the heart, believably. And the French have done that to perfection. Urgent vocals, magical, mysterious melodies, a feeling of despair and hopelessness. You will find all that here and more. I like old cemeteries, I enjoy walking among the tombstones. I read the names and wonder what their lives were like, how much good and bad they experienced. I hide in the shadows, visit underground temples and listen to this record. I cannot but recommend it to you. If you like this style, don't hesitate a moment. You'll get an honestly played portion of ripping tracks that will completely consume you over time. It happened to me. A heavy full moon fell upon me and I sought inspiration in the darkness. I waited until it was dark to hit the streets. I watched the faces of the demons and each time ended up deep underground. Poignantly painful, bleakly sad doom metal that will plunge you into the darkness of your own soul! The sad beauty of human existence!
A few questions - interview with doom metal band from France - WITCHORIOUS.
Answered Antoine (guitars, vocals), thank you!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Hi Jakub! We are Witchorious from Paris (France) and we were found in late 2019. The band is composed of Antoine Auclair (guitar / vocals), Lucie Gaget (bass / vocals / theremin), and her brother Paul Gaget (drums / percussions). We play doom metal, mixing traditional heavy doom riffs with more post-metal structures, and blending clean vocals and screams. We released our first two singles in 2020, and we just released our first album on Argonauta Records on February 16th 2024.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We recorded our album in December 2022 at Studio Sainte-Marthe in Paris under the direction of Francis Caste (also producer for Hangman’s Chair, Necrowretch, My Diligence, etc.) It was a snowy winter in Paris, and we stayed locked up in the studio for around four weeks. It was a very cool experience, Francis had us try a lot of things for the sounds and arrangements. He also took care of the mixing and mastering, contributing so much to producing the occult atmosphere of the album.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
300 vinyl copies, 100 of them being label-edition, were released, and we also produced 200 CD copies on our own. Don’t wait to get yours!
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Antoine writes most of the lyrics, although Lucie also wrote on song (“Eternal Night”). In general, lyrics are written when the first steps of a song are created, starting with riffs that we jam and intend to turn into a song. But it also happens that I write down so lyrics I have in my head, simple reflections, or sudden punchlines… Half of the songs on this album are very personal and deal with depression, mental health, and my questions around what are we doing here on this earth, towards what end… And the other half speak of society, the relationship between humans, how we are able to destroy everything that surrounds us for power, all this narrated with metaphors around the elements of occultism.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Our logo was created by Vaderetro Studio. We asked them to create something dark and evil to represent our sound. We also asked them to work on a picture of a sick medieval town ruled by the forces of evil to summarise what we wanted to talk about in the album, and they came up with the amazing front artwork. The additional drawings were made by Headbang Design based
on the first works of Vaderetro, and they definitely added an important touch of occultism to our imagery. Antoine and Lucie take care of our social media, in which we try to reflect our universe and current projects. We try to be as present as possible on social media, we are on Facebook, Instagram, and TikTok, and we think it is very important. First of all, we love these media and use them to discover a lot of bands and keep abreast of their new music. Then it is definitely a very strong means to stay connected with your fan base, and more than that, build solid relationships with other bands and fans. When we started, we sometimes struggled finding interesting content to broadcast in these media, so we tried to publish things just when we felt like it, and now that we have more things to share, this is so funny to let people know of our news and interact with us, like asking them what song they would like to hear at our next gig… It is very rewarding when people answer you and show how enthusiastic they are!
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?
We have chosen to partner with Argonauta Records and we do not regret it! We really hoped they would want to work with us when we sent them our album, because a lot of bands that we liked already worked with them. And look at their roster, it is gold! So many great bands, really in the stoner / doom / post-metal niche… Their boss, Gero, is really passionate about what he is doing and has an incredible know-how. From the first discussions with him and from the word-of-mouth, we knew we could rely on him for all our questions on the release. He’s done that so many times, he can really provide the mentorship we were looking for, with brilliant tips. And benefiting from Argonauta’s visibility and their many followers were a key asset when releasing the album.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Our main inspiration for this project, and in our playing in general, is Black Sabbath. They are really our gods in terms of songwriting and riff-making. On top that, we try to listen to as many bands as we can, and we are inspired by more modern doom bands like Electric Wizard, Monolord, or Lucifer, but also nu metal stuff like Korn and Deftones, metalcore bands like Parkway Drive and Jinjer… We try to incorporate elements from different genres to make our compositions richer. We are fascinated by bands who show an impressive mix of influences and sound both vintage and modern like Mastodon or Amenra.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Yes we sent our record to around fifteen labels and we got answers from 5 of them, for 2 deal propositions. In the end I feel that we have gotten propositions from labels that were the most relevant for us, and knowing that we really hoped Argonauta would say yes, this was beyond expectations. We are incredibly grateful to Gero for trusting us.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
So far, we have played 16 shows. We have been lucky enough to play clubs, one festival, and small pubs. I’d say that our favorite place to play is small concert houses, because it is still small enough to feel very close to the audience, but big enough to have all the professional equipment and crew, which is really luxury haha. I think that one of our best shows was at Les Cuizines in
Chelles (our hometown) back in November 2023, because we had just done a series of gigs in different towns and it was very cool to play again at home before our families and friends with our newly gained experience. In my opinion, our best gig was actually our last gig at Supersonic in Paris, because it was very challenging: I was sick and worried that I might not be able to sing, and it was important for us because it was the release party of our album, so we hoped people would come… But eventually the two other bands performing (Margarita and Brusque) killed it, the room was crowded as F, and we did a very good performance. We had so much fun, it was really like a birthday party, everybody was there, and we gave the best of ourselves, it was the best night.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
For 2024, the target is really to play as many shows as possible. We want to meet people and present our album live. Then I would say that we are going to try to play bigger and bigger venues. We’ll start working on songs for a second album very soon. We would really love to become a permanently active band in the niche, but above all we want to do acts that we will be proud of: good albums and killer shows. So we will gain as much experience as we can, try to show ourselves everywhere, and hopefully this will lead us to cool adventures!
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Ave GRAVEHAMMER! Hello to the underground. I hope all is well with you. It should be, you have a great debut album. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job, and a great deal of talent as well. How do you feel about the new record in relation to your previous EP? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?
J.S.: Hails Deadly Storm Zine and thank you for your kind words. It was our aim to capture the energy of playing Death Metal as a band. “Bones to harvest” could be considered a next step in the band’s development. Writing an album and not just a demo or an EP was a new experience for us. It is more challenging since you have a higher amount of work as more material has to be written and rehearsed. Our goal was to come up with a conclusive songwriting. The record has received some positive feedback so far which we are very happy and grateful about.
„Bones to Harvest“ includes all attributes of good death/black and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of GRAVEHAMMER?
Arillus: Wow, that is a pleasing comment! Our music is never a construction in one's head but something that evolves live during rehearsal. I guess this is one of our essential properties. No overthinking but doing what feels right, just then. Next, there is no gap between the first creation and taping the fragments of a song. Thus, we are able to keep the original feel of a song and stick to it when we take off for the studio later. Besides that, just put us into our rehearsal room. After a few beers and an average working day “Bones to harvest” is what you get.
Who's signed for the sound and mix? I have to confirm that they literally kill. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you achieve it? What studio did you record in and how did it all work?
Arillus: With the former records, recording, mixing/mastering and all the technical stuff was in my responsibility. Especially the last E.P. taught us to get a really raw and energetic sound since we recorded the instruments live in our rehearsal room. Now, with the new record we decided to separate the recording process and also the responsibility of the production. We recorded in my other band’s (Nosturaack) rehearsal room which is far from perfect but kind of optimized to make some heavy noise ;) So, there was no one else to pressure us but ourselves. We took the time we needed and enjoyed a familiar atmosphere to do the work. Then, we gave the material to Alex from Holodeckstudio. He really has the right touch for this kind of music, shares our vision of sound and made it real.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in El Rotting Misery Records, and it has a „morbid“ cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
T.W.: The physical release is an important milestone. Since we are not very much into streaming and digital platforms, it’s way more than a bonus for us. We are happy that we found labels that support us. Rotting Misery indeed released the CD as a nice digipak. The tape version was done by Kellerassel Records and Fucking Kill! Records did the vinyl versions.
The Field Alchemist: Thanks for allowing me to pitch in! I very much prefer traditional over digital art - a rusty nib and ink on cold-pressed paper feels more alive, raw and expressive to me than any digital drawing ever could, all imperfections included. I hand-drew the cover design inspired by the lyrics and leitmotif of the album - an all-engulfing tyrant killed by a dozen weapons throwing up not blood but rusty chains and countless corpses including a dagger symbolizing ritualistic murder. I was going for something crude, guttural and rotten as I feel it matches Gravehammer's vibe. Some additional illustrations within the CD design were done by me as well and I enjoyed the contribution.
MB: The layout did indeed capture the essence of the lyrics perfectly. The common theme of all the lyrics on the album is the way humans treat each other. The main focus lies on the brutality and humiliation that always has and always will be found when conflict, greed and craving for power strike. I took a lot of inspiration from Roman antiquity this time, which is full of blood, violence, gore - everything that’s needed for good death metal lyrics.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Germany for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death/black doom metal bands that are worth it. How do you explain that underground metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
J.S.: Germany has had a strong scene right from the beginning in the early eighties. I guess, we are also lucky because of its position right in the center of Europe. Hence many tours are routed through the country when going from west to east or vice versa. From a business perspective, the German market is still very important when it comes to sales of releases. So labels pay attention that their releases are available in Germany.
However, these days it is difficult for many venues and promoters to survive. Rising costs for touring and production on one side, less money among the fans for tickets on the other side. I hope that most of the Metal devotees will cope with this situation and survive these difficult times. “Take nothing for granted” as the saying goes.
You play doom death/black metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start GRAVEHAMMER was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
T.W.: I think the initial idea was to play old school Death Metal in the vein of bands like Nihilist, Grave, old Tiamat and Winter, without having had an elaborated concept or long term strategy for the band. We were (and still are) very much into that archaic sound and noticed that there were no bands in our area playing that kind of music. However, it turned out that we did not really know how to achieve that. We had some technical limitations and were biased by our individual backgrounds. Our first demo is probably closer to Hellhammer than to nineties Death Metal. Still, we noticed that there is the potential for a certain primitive energy, which I associate with the first waves of extreme metal.
Hence, we gave up the idea of being a pure Death Metal band and put more focus on finding our own identity. Although we still primarily identify as a Death Metal band, there is a lot of Doom Metal, Black Metal and War Metal in our current sound. By not limiting our music to a specific genre, we are maybe even closer to the essence of the early days of Extreme Metal - a time when it was more important to play energetic music than to find the right marketing tags. Look at - again - Hellhammer or early Sodom, Morbid, Master’s Hammer, Bathory, Sarcófago and the like. Although they sound very different, all of them have an incredible, primitive energy plus a dark, morbid aura. Yet, there is a certain lightheartedness in the chaos they embraced. Today, I can‘t name one specific band that influences us the most, but for sure we are inspired by those core aspects of the first waves of extreme metal.
For the second part of the question, we don’t really have a long term goal. I guess we will try to find a good balance of playing live and working on new material. There are for sure some stages we‘d like to enter, but yet I feel that smaller, shady venues fit our style of music better. I don’t think that our music is made for big stages and that‘s totally fine. Playing in front of 10 maniacs in a putrid garage can be a blast. Of course it would be also cool to share the stage with a bigger band we all like, but it’s not our biggest dream and definitely we would not pay to get a support slot. Yes, this happens, and it has nothing to do with Metal.
When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
J.S.: Most of us attend shows on a regular basis. When we like the band we also hit the merch table since we like physical releases. And of course, shirts, too (who doesn’t?).
The promotion work of Gravehammer consists of several components. Our labels do promotion for their releases. Furthermore, we also do promotion on our own by using social media and getting word of mouth promotion going. Attending concerts and speaking to other fans is an important part of this, too.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as GRAVEHAMMER? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
MB: Well, the developments of the last decade or so are both a blessing and a curse. As it has become quite easy to record music on your own and release it, there is a huge flood of new demos each month or even week - yet, there are also many good releases among the many rubbish ones. But, even though we (this includes Gravehammer as well as Skardus, a band J.S. and I play in together) put our music on bandcamp, youtube and the like, we still see many people buying our stuff - both online and at our concerts. That said, I think that the attention span of people who listen to music via streaming exclusively has drastically shortened because that way music can be consumed everywhere and all the time. Thus, for many people, music has become a mere background noise which needs to be changed and skipped through as fast as possible. This, of course, leads to the problem that complete albums or demos do not get appreciated the way they should. But, on the other hand, I do feel that the people who rather live and support the underground do still buy the bands’ albums and merchandise to support them (and also support the bands on said pages like facebook etc.) and by that keep the flame burning, so to speak.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
J.S.: Lifestyle is a strong word. On the other hand, Metal in general consumes much of my spare time. This includes rehearsing with my two bands (Skardus is the other one), attending concerts and listening to records.
Since this answer is not toooooo exciting, I may rephrase your question a bit to “What do you favour in Death Metal?” I personally like bands which capture a sinister atmosphere and not just playing “buddy Death Metal”. Records that evoke a similar feeling for me when visiting old churches and vaults or looking at medieval woodcuts. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör… you get the idea.
Finally, a classic but important question. What is GRAVEHAMMER planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and what about a tour of Europe?
T.W.: Yes, we do have some gigs in the pipeline, most of them in Germany. In March, we will hit the road with our friends Hallucinate and play in Mülheim (22.3.) and Göttingen (23.3.). Check them out, they released their debut last year, an incredible atmospheric yet old school Death Metal album. In April, we will play in Lübeck (27.4.) inside a freakin’ ship.
Most interesting for you and your readers and certainly one highlight for us will be the “United in Brutality” festival. On Saturday (21.9.) we’ll hit their stage in Jablonec Nad Nisou in the Czech Republic. All further announcements can be found on our facebook page: https://www.facebook.com/Gravehammer
At the moment, we prefer weekenders with 2-3 dates since they are easier to organize. But who knows.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Bones to Harvest“ into my head again!
J.S.: Thank you for featuring Gravehammer in your zine and also for your kind words! We hope to see many of you guys when we play at “United in Brutality” in September.
Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):
Ave GRAVEHAMMER! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě skvělé debutové album. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozím EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
J.S.: Zdravíme Deadly Storm Zine a děkujeme za milá slova. Naším cílem bylo zachytit energii, kterou jako kapela čerpáme při hraní death metalu. "Bones to harvest" by se dalo považovat za další krok ve vývoji kapely. Napsat album, a ne jen demo nebo EP, pro nás byla nová zkušenost. Je to náročnější, protože máte větší množství práce, protože je třeba napsat a nazkoušet více materiálu. Naším cílem bylo přijít s přesvědčivou skladbou. Deska zatím získala několik pozitivních ohlasů, za což jsme velmi rádi a vděční.
„Bones to Harvest“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death/black a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GRAVEHAMMER?
Arillus: Páni, to je potěšující komentář! Naše hudba není nikdy konstrukcí v hlavě, ale něčím, co se vyvíjí naživo během zkoušení. Myslím, že to je jedna z našich základních vlastností. Žádné přehnané přemýšlení, ale děláme to, co cítíme, že je správné, právě v tu chvíli. Dále mezi první tvorbou a natáčením fragmentů písně není žádná mezera. Jsme tak schopni zachovat původní pocit z písně a držet se ho, když později odlétáme do studia. Kromě toho nás stačí posadit do naší zkušebny. Po pár pivech a průměrném pracovním dni vznikne "Bones to harvest".
Kdo je podepsán pod zvukem a mixem? Musím potvrdit, že doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak jste jej docílili? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Arillus: U předchozích desek jsem měl na starosti nahrávání, mixáž/mastering a všechny technické věci. Hlavně na posledním E.P. jsme se naučili dosáhnout opravdu syrového a energického zvuku, protože jsme nástroje nahrávali živě v naší zkušebně. Nyní jsme se s novou deskou rozhodli oddělit nahrávací proces a také zodpovědnost za produkci. Nahrávali jsme ve zkušebně mé druhé kapely (Nosturaack), která má sice k dokonalosti daleko, ale je tak nějak optimalizovaná k tomu, aby dělala pořádný randál ;). Takže na nás netlačil nikdo jiný než my sami. Dali jsme si na práci čas, který jsme potřebovali, a užívali si důvěrně známou atmosféru. Pak jsme materiál předali Alexovi z Holodeckstudia. Ten má pro tenhle druh hudby opravdu ten správný cit, sdílí naši vizi zvuku a zrealizoval ji.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Rotting Misery Records a je opatřeno „morbidním“ obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
T.W.: Fyzické vydání je důležitým milníkem. Vzhledem k tomu, že se příliš nevěnujeme streamování a digitálním platformám, je to pro nás víc než jen bonus. Jsme rádi, že jsme našli labely, které nás podporují. Rotting Misery skutečně vydali CD jako pěkný digipak. O kazetovou verzi se postarali Kellerassel Records a Fucking Kill! Records se postarali o vinylovou verzi.
The Field Alchemist: Děkuji, že jste mi dovolili se zapojit! Dávám přednost tradičnímu umění před digitálním - rezavá tuha a inkoust na za studena lisovaném papíře mi připadají živější, syrovější a expresivnější než jakákoli digitální kresba, včetně všech nedokonalostí. Návrh obalu jsem nakreslila ručně, inspirována textem a leitmotivem alba - všepohlcující tyran zabitý tuctem zbraní, který nevrhá krev, ale rezavé řetězy a nespočet mrtvol včetně dýky symbolizující rituální vraždu. Chtěla jsem něco surového, hrdelního a prohnilého, protože mám pocit, že to odpovídá atmosféře Gravehammeru. Některé další ilustrace v rámci designu CD jsem vytvořil ataké já a jejich přínos mě potěšil.
MB: Grafická úprava skutečně dokonale vystihla podstatu textů. Společným tématem všech textů na albu je způsob, jakým se k sobě lidé chovají. Hlavní důraz spočívá v brutalitě a ponížení, které se vždy vyskytovaly a vždy budou vyskytovat, když zasáhne konflikt, chamtivost a touha po moci. Tentokrát jsem se hodně inspiroval římským starověkem, který je plný krve, násilí, gore - všeho, co je potřeba pro dobré deathmetalové texty.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death/black doom metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se undergroundovému metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
J.S: Německo mělo silnou scénu od samého počátku na začátku osmdesátých let. Myslím, že máme štěstí i díky své poloze přímo ve středu Evropy. Proto je mnoho turné vedeno přes tuto zemi, když se jede ze západu na východ nebo naopak. Z obchodního hlediska je německý trh stále velmi důležitý, co se týče prodeje desek. Vydavatelství proto dbají na to, aby jejich vydání byla v Německu dostupná.
V dnešní době je však pro mnoho míst a promotérů obtížné přežít. Na jedné straně rostoucí náklady na turné a produkci, na druhé straně méně peněz mezi fanoušky na vstupenky. Doufám, že většina vyznavačů metalu se s touto situací vyrovná a přežije tyto těžké časy. "Nic neberte jako samozřejmost", jak se říká.
Hrajete doom death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GRAVEHAMMER, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
T.W.: Myslím, že původní myšlenka byla hrát old school death metal v duchu kapel jako Nihilist, Grave, starý Tiamat a Winter, aniž bychom měli propracovaný koncept nebo dlouhodobou strategii kapely. Byli jsme (a stále jsme) velmi zaujatí tímto archaickým zvukem a všimli jsme si, že v našem okolí nejsou žádné kapely, které by tento druh hudby hrály. Ukázalo se však, že jsme vlastně nevěděli, jak toho dosáhnout. Měli jsme určitá technická omezení a byli jsme zaujatí svým individuálním zázemím. Naše první demo má pravděpodobně blíž k Hellhammer než k death metalu devadesátých let. Přesto jsme si všimli, že je v něm potenciál určité primitivní energie, kterou si spojuji s prvními vlnami extrémního metalu.
Proto jsme se vzdali myšlenky být čistě deathmetalovou kapelou a více jsme se zaměřili na hledání vlastní identity. I když se stále primárně označujeme za deathmetalovou kapelu, v našem současném zvuku je hodně doom metalu, black metalu a war metalu. Tím, že naši hudbu neomezujeme na konkrétní žánr, jsme se možná ještě více přiblížili podstatě počátků extrémního metalu - době, kdy bylo důležitější hrát energickou hudbu než hledat ty správné marketingové značky. Podívejte se - opět - na Hellhammer nebo rané Sodom, Morbid, Master's Hammer, Bathory, Sarcófago a podobně. I když znějí velmi odlišně, všichni mají neuvěřitelnou, primitivní energii plus temnou, morbidní auru. Přesto je v chaosu, který pojali, určitá lehkost. Dnes nedokážu jmenovat jednu konkrétní kapelu, která nás nejvíce ovlivnila, ale určitě nás inspirují ty základní aspekty prvních vln extrémního metalu.
Pokud jde o druhou část otázky, nemáme žádný dlouhodobý cíl. Myslím, že se budeme snažit najít dobrou rovnováhu mezi živým hraním a prací na novém materiálu. Určitě existují pódia, na která bychom se rádi dostali, ale přesto mám pocit, že menší, stinná místa našemu stylu hudby sedí lépe. Nemyslím si, že naše hudba je stvořená pro velká pódia, a to je naprosto v pořádku. Hrát před deseti maniaky v hnijící garáži může být pecka. Samozřejmě by bylo taky super sdílet pódium s nějakou větší kapelou, kterou máme všichni rádi, ale není to náš největší sen a rozhodně bychom neplatili za to, abychom dostali slot jako support. Ano, to se stává a nemá to nic společného s metalem.
Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
J.S: Většina z nás navštěvuje koncerty pravidelně. Když se nám kapela líbí, zajdeme i na merch, protože máme rádi fyzické vydání. A samozřejmě i trička (kdo ne?).
Propagační práce Gravehammeru se skládá z několika složek. Naše vydavatelství se starají o propagaci svých desek. Kromě toho děláme propagaci i sami, a to pomocí sociálních médií a rozjížděním propagace ústně. Důležitou součástí je také účast na koncertech a oslovování dalších fanoušků.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GRAVEHAMMER ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
MB: Vývoj v posledních deseti letech je požehnáním i prokletím. Jelikož se stalo poměrně snadné nahrát si hudbu na vlastní pěst a vydat ji, každý měsíc nebo dokonce týden se objevuje obrovská záplava nových demosnímků - přesto se mezi spoustou braků objevuje i mnoho dobrých. Ale i když my (to se týká jak Gravehammeru, tak Skardusu, kapely, ve které hrajeme společně s J. S.) dáváme svou hudbu na bandcamp, youtube a podobně, pořád vidíme, že si spousta lidí kupuje naše věci - jak na internetu, tak na našich koncertech. Přesto si myslím, že se doba pozornosti lidí, kteří poslouchají hudbu výhradně prostřednictvím streamingu, drasticky zkrátila, protože tímto způsobem lze hudbu konzumovat všude a pořád. Pro mnoho lidí se tak hudba stala pouhým šumem na pozadí, který je třeba co nejrychleji vyměnit a přeskočit. To samozřejmě vede k problému, že kompletní alba nebo dema nejsou doceněna tak, jak by měla. Ale na druhou stranu mám pocit, že lidé, kteří spíše žijí a podporují underground, si stále kupují alba a merchandise kapel, aby je podpořili (a také podporují kapely na zmíněných stránkách, jako je facebook atd.), a tím takříkajíc udržují plamen.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
J.S: Životní styl je silné slovo. Na druhou stranu metal obecně zabírá většinu mého volného času. Patří sem zkoušení s mými dvěma kapelami (tou druhou je Skardus), návštěvy koncertů a poslech desek.
Protože tato odpověď není příliš vzrušující, možná bych tvou otázku trochu přeformuloval na "Co máš na death metalu nejraději?". Osobně mám rád kapely, které zachycují zlověstnou atmosféru a nehrají jen "kamarádský death metal". Desky, které ve mně vyvolávají podobný pocit jako při návštěvě starých kostelů a sklepení nebo při pohledu na středověké dřevořezby. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör... chápete.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GRAVEHAMMER v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a co nějaké turné po Evropě?
T.W.: Ano, máme rozjednané nějaké koncerty, většinou v Německu. V březnu vyrazíme na cestu s našimi přáteli Hallucinate a zahrajeme v Mülheimu (22.3.) a Göttingenu (23.3.). Mrkněte na ně, loni vydali svůj debut, neuvěřitelně atmosférické a přitom oldschoolové deathmetalové album. V dubnu zahrajeme v Lübecku (27.4.) uvnitř podivné lodi.
Nejzajímavější pro vás a vaše čtenáře a určitě jedním z vrcholů pro nás bude festival "United in Brutality". V sobotu (21.9.) vyrazíme na jejich pódium v Jablonci nad Nisou v České republice. Všechna další oznámení najdete na naší facebookové stránce: https://www.facebook.com/Gravehammer.
V současné době dáváme přednost víkendovkám o 2-3 termínech, protože jsou jednodušší na organizaci. Ale kdo ví.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Bones to Harvest“ zase narvat do hlavy!
J.S.: Děkujeme za uvedení Gravehammer ve vašem zinu a také za milá slova! Doufáme, že se s mnohými z vás uvidíme, až budeme v září hrát na "United in Brutality".
Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):
Měl jsem chvílemi pocit, že bolest ustupuje. Jen vzdáleně tepala. Vracela se ve vlnách, nejvíce uprostřed noci, když jsem se pokoušel spát. Díval jsem se do tmy a neustále dokola si přehrával v hlavě, jak mě jednoho krásného dne přepadli a pobodali. Málem jsem zemřel. Jenže se tak nestalo. Občas zahlédnu ve stínu záblesk nože, někdy si myslím, že mě někdo sleduje. Staré rány byly znovu otevřeny. Vrátili se i holandští HOUWITSER. Kapela, která je brutální jako život samotný.
Nové album je hodně surovou záležitostí, která utíká převážně v tradičních, klasických rytmech. Mám to takhle stejně nejraději. Riffy jsou sice syrové a ostré jako čerstvě nabroušený skalpel a bicí vám vystřelí mozek z hlavy, ale nezapomíná se i na temnou a krvavou atmosféru. Tyhle rány se jen tak nezahojí.
Je to dlouhých čtrnáct let, kdy kapela přišla se svojí předchozí deskou. Letos se potom jedná o návrat ve velkém stylu. Pokud máte rádi americkou smrtící školu a její nizozemskou odrůdu, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci shnilého masa. Vše se odehrává mezi podobnými mantinely, které kdysi nastavily kapely jako SINISTER (éra "Hate"), DISAVOWED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, DEEDS OF FLESH, SUPREME PAIN, CENTURIAN, SUPREME PAIN. Samozřejmě, skladby jsou náležitě ušpiněné zkaženou krví a vlastním rukopisem této holandské legendy. Zajímavé je, že pánové sice nijak netrpí nadprodukcí, alb mají vydáno na tak dlouhou dobu existence opravdu málo, ale přiznám se, že každou desku jsem vždy poslouchal velmi dlouho a rád jsem se k nim vracel. Nové album "Sentinel Beast" má už teď čestné místo ve své sbírce. Je to zkrátka nářez jako za starých dobrých časů. Nenajdete zde nic umělého. HOUTWITSER věřím každou notu, každý tón. Nevím, jestli vás někdy přepadli, ale když si rvu album pod tlakem do hlavy, často na svůj ošklivý zážitek vzpomínám. Stejně jako hudba bylo vše velmi drsné a bolestivé. Přesně takhle se má dle mého hrát tenhle styl. Mám chuť vyrazit ven a zbourat nejbližší zeď. Je to tak, novinka v sobě obsahuje velké množství třaskavých směsí, adrenalinu, síly a černé energie. Měl jsem chvílemi pocit, že bolest ustupuje. Jen vzdáleně tepala. Vracela se ve vlnách, nejvíce uprostřed noci, když jsem se pokoušel spát. Díval jsem se do tmy a neustále dokola si přehrával v hlavě, jak mě jednoho krásného dne přepadli a pobodali. Zničující, syrový brutální death metal, u kterého se vám otevřou staré rány! Masakr v temnotě!
Asphyx says:
I felt at times that the pain was subsiding. It was just distantly throbbing. It came back in waves, most notably in the middle of the night when I tried to sleep. I stared into the darkness, replaying over and over in my head how I'd been mugged and stabbed one fine day. I almost died. But I didn't. Sometimes I see the flash of a knife in the shadows, sometimes I think I'm being followed. Old wounds have been reopened. The Dutch HOUWITSER is back. A band as brutal as life itself.
The new album is a very raw affair that runs mostly in traditional, classic rhythms. I like it that way best anyway. While the riffs are raw and sharp as a freshly sharpened scalpel and the drums will blow your brains out, the dark and bloody atmosphere is not forgotten. These wounds don't heal easily.
It's been a long fourteen years since the band came out with their previous album. This year, then, it's a return in style. If you like the American death school and its Dutch variety, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotten meat. Everything takes place between similar boundaries once set by bands like SINISTER (the "Hate" era), DISAVOWED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, DEEDS OF FLESH, SUPREME PAIN, CENTURIAN. Of course, the tracks are duly stained with the wicked blood and the Dutch legend's own handwriting. Interestingly, the gentlemen don't suffer from overproduction, they have released very few albums for such a long time of existence, but I admit that I always listened to each album for a very long time and I liked to come back to them. The new album "Sentinel Beast" already has pride of place in my collection. It's just a blast like the good old days. You won't find anything artificial here. HOUTWITSER I believe every note, every note. I don't know if you've ever been mugged, but when I rip an album under pressure in my head, I often think back to my nasty experience. Like the music, it was all very harsh and painful. This is exactly how I think this style should be played. It makes me want to go out and knock down the nearest wall. That's right, the novelty contains a lot of shattering mixtures, adrenaline, power and black energy. At times I felt the pain recede. It was just distantly throbbing. It came back in waves, mostly in the middle of the night when I tried to sleep. I stared into the darkness and replayed over and over in my head how I had been mugged and stabbed one fine day. Devastating, raw brutal death metal that will open old wounds! Massacre in the dark!
