DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 12. března 2024

Interview - GRAVEHAMMER - Raw, dark, savage black death metal blasphemy that is not of our world! Death cult!


Interview with death black doom metal band from Germany - GRAVEHAMMER.

Answered J.S., Arillus, T.W. , M.B.,The Field Alchemist, thank you!

Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):

Ave GRAVEHAMMER! Hello to the underground. I hope all is well with you. It should be, you have a great debut album. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job, and a great deal of talent as well. How do you feel about the new record in relation to your previous EP? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

J.S.: Hails Deadly Storm Zine and thank you for your kind words. It was our aim to capture the energy of playing Death Metal as a band. “Bones to harvest” could be considered a next step in the band’s development. Writing an album and not just a demo or an EP was a new experience for us. It is more challenging since you have a higher amount of work as more material has to be written and rehearsed. Our goal was to come up with a conclusive songwriting. The record has received some positive feedback so far which we are very happy and grateful about.


„Bones to Harvest“ includes all attributes of good death/black and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of GRAVEHAMMER?

Arillus: Wow, that is a pleasing comment! Our music is never a construction in one's head but something that evolves live during rehearsal. I guess this is one of our essential properties. No overthinking but doing what feels right, just then. Next, there is no gap between the first creation and taping the fragments of a song. Thus, we are able to keep the original feel of a song and stick to it when we take off for the studio later. Besides that, just put us into our rehearsal room. After a few beers and an average working day “Bones to harvest” is what you get.

Who's signed for the sound and mix? I have to confirm that they literally kill. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you achieve it? What studio did you record in and how did it all work?

Arillus: With the former records, recording, mixing/mastering and all the technical stuff was in my responsibility. Especially the last E.P. taught us to get a really raw and energetic sound since we recorded the instruments live in our rehearsal room. Now, with the new record we decided to separate the recording process and also the responsibility of the production. We recorded in my other band’s (Nosturaack) rehearsal room which is far from perfect but kind of optimized to make some heavy noise ;) So, there was no one else to pressure us but ourselves. We took the time we needed and enjoyed a familiar atmosphere to do the work. Then, we gave the material to Alex from Holodeckstudio. He really has the right touch for this kind of music, shares our vision of sound and made it real.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in El Rotting Misery Records, and it has a „morbid“ cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

T.W.: The physical release is an important milestone. Since we are not very much into streaming and digital platforms, it’s way more than a bonus for us. We are happy that we found labels that support us. Rotting Misery indeed released the CD as a nice digipak. The tape version was done by Kellerassel Records and Fucking Kill! Records did the vinyl versions.

The artwork was created by The Field Alchemist (https://www.instagram.com/thefieldalchemist/). She is my wife, so we can ask her.

The Field Alchemist: Thanks for allowing me to pitch in! I very much prefer traditional over digital art - a rusty nib and ink on cold-pressed paper feels more alive, raw and expressive to me than any digital drawing ever could, all imperfections included. I hand-drew the cover design inspired by the lyrics and leitmotif of the album - an all-engulfing tyrant killed by a dozen weapons throwing up not blood but rusty chains and countless corpses including a dagger symbolizing ritualistic murder. I was going for something crude, guttural and rotten as I feel it matches Gravehammer's vibe. Some additional illustrations within the CD design were done by me as well and I enjoyed the contribution.

MB: The layout did indeed capture the essence of the lyrics perfectly. The common theme of all the lyrics on the album is the way humans treat each other. The main focus lies on the brutality and humiliation that always has and always will be found when conflict, greed and craving for power strike. I took a lot of inspiration from Roman antiquity this time, which is full of blood, violence, gore - everything that’s needed for good death metal lyrics.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Germany for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death/black doom metal bands that are worth it. How do you explain that underground metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

J.S.: Germany has had a strong scene right from the beginning in the early eighties. I guess, we are also lucky because of its position right in the center of Europe. Hence many tours are routed through the country when going from west to east or vice versa. From a business perspective, the German market is still very important when it comes to sales of releases. So labels pay attention that their releases are available in Germany.

However, these days it is difficult for many venues and promoters to survive. Rising costs for touring and production on one side, less money among the fans for tickets on the other side. I hope that most of the Metal devotees will cope with this situation and survive these difficult times. “Take nothing for granted” as the saying goes.

 

You play doom death/black metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start GRAVEHAMMER was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

T.W.: I think the initial idea was to play old school Death Metal in the vein of bands like Nihilist, Grave, old Tiamat and Winter, without having had an elaborated concept or long term strategy for the band. We were (and still are) very much into that archaic sound and noticed that there were no bands in our area playing that kind of music. However, it turned out that we did not really know how to achieve that. We had some technical limitations and were biased by our individual backgrounds. Our first demo is probably closer to Hellhammer than to nineties Death Metal. Still, we noticed that there is the potential for a certain primitive energy, which I associate with the first waves of extreme metal.

Hence, we gave up the idea of being a pure Death Metal band and put more focus on finding our own identity. Although we still primarily identify as a Death Metal band, there is a lot of Doom Metal, Black Metal and War Metal in our current sound. By not limiting our music to a specific genre, we are maybe even closer to the essence of the early days of Extreme Metal - a time when it was more important to play energetic music than to find the right marketing tags. Look at - again - Hellhammer or early Sodom, Morbid, Master’s Hammer, Bathory, Sarcófago and the like. Although they sound very different, all of them have an incredible, primitive energy plus a dark, morbid aura. Yet, there is a certain lightheartedness in the chaos they embraced. Today, I can‘t name one specific band that influences us the most, but for sure we are inspired by those core aspects of the first waves of extreme metal.

For the second part of the question, we don’t really have a long term goal. I guess we will try to find a good balance of playing live and working on new material. There are for sure some stages we‘d like to enter, but yet I feel that smaller, shady venues fit our style of music better. I don’t think that our music is made for big stages and that‘s totally fine. Playing in front of 10 maniacs in a putrid garage can be a blast. Of course it would be also cool to share the stage with a bigger band we all like, but it’s not our biggest dream and definitely we would not pay to get a support slot. Yes, this happens, and it has nothing to do with Metal.


When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

J.S.: Most of us attend shows on a regular basis. When we like the band we also hit the merch table since we like physical releases. And of course, shirts, too (who doesn’t?).

The promotion work of Gravehammer consists of several components. Our labels do promotion for their releases. Furthermore, we also do promotion on our own by using social media and getting word of mouth promotion going. Attending concerts and speaking to other fans is an important part of this, too.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as GRAVEHAMMER? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

MB: Well, the developments of the last decade or so are both a blessing and a curse. As it has become quite easy to record music on your own and release it, there is a huge flood of new demos each month or even week - yet, there are also many good releases among the many rubbish ones. But, even though we (this includes Gravehammer as well as Skardus, a band J.S. and I play in together) put our music on bandcamp, youtube and the like, we still see many people buying our stuff - both online and at our concerts. That said, I think that the attention span of people who listen to music via streaming exclusively has drastically shortened because that way music can be consumed everywhere and all the time. Thus, for many people, music has become a mere background noise which needs to be changed and skipped through as fast as possible. This, of course, leads to the problem that complete albums or demos do not get appreciated the way they should. But, on the other hand, I do feel that the people who rather live and support the underground do still buy the bands’ albums and merchandise to support them (and also support the bands on said pages like facebook etc.) and by that keep the flame burning, so to speak.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

J.S.: Lifestyle is a strong word. On the other hand, Metal in general consumes much of my spare time. This includes rehearsing with my two bands (Skardus is the other one), attending concerts and listening to records.

Since this answer is not toooooo exciting, I may rephrase your question a bit to “What do you favour in Death Metal?” I personally like bands which capture a sinister atmosphere and not just playing “buddy Death Metal”. Records that evoke a similar feeling for me when visiting old churches and vaults or looking at medieval woodcuts. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör… you get the idea.

Finally, a classic but important question. What is GRAVEHAMMER planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and what about a tour of Europe?

T.W.: Yes, we do have some gigs in the pipeline, most of them in Germany. In March, we will hit the road with our friends Hallucinate and play in Mülheim (22.3.) and Göttingen (23.3.). Check them out, they released their debut last year, an incredible atmospheric yet old school Death Metal album. In April, we will play in Lübeck (27.4.) inside a freakin’ ship.

Most interesting for you and your readers and certainly one highlight for us will be the “United in Brutality” festival. On Saturday (21.9.) we’ll hit their stage in Jablonec Nad Nisou in the Czech Republic. All further announcements can be found on our facebook page: https://www.facebook.com/Gravehammer

At the moment, we prefer weekenders with 2-3 dates since they are easier to organize. But who knows.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Bones to Harvest“ into my head again!

J.S.: Thank you for featuring Gravehammer in your zine and also for your kind words! We hope to see many of you guys when we play at “United in Brutality” in September.

Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GRAVEHAMMER - Syrové, temné, divoké black death metalové rouhání, které není z našeho světa! Kult smrti!


Rozhovor s death black doom metalovou skupinou z Německa - GRAVEHAMMER.

Odpovídali J.S., Arillus, T.W. , M.B.,The Field Alchemist, děkujeme!

Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):

Ave GRAVEHAMMER! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě skvělé debutové album. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozím EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

J.S.: Zdravíme Deadly Storm Zine a děkujeme za milá slova. Naším cílem bylo zachytit energii, kterou jako kapela čerpáme při hraní death metalu. "Bones to harvest" by se dalo považovat za další krok ve vývoji kapely. Napsat album, a ne jen demo nebo EP, pro nás byla nová zkušenost. Je to náročnější, protože máte větší množství práce, protože je třeba napsat a nazkoušet více materiálu. Naším cílem bylo přijít s přesvědčivou skladbou. Deska zatím získala několik pozitivních ohlasů, za což jsme velmi rádi a vděční.


„Bones to Harvest“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death/black a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GRAVEHAMMER?

Arillus: Páni, to je potěšující komentář! Naše hudba není nikdy konstrukcí v hlavě, ale něčím, co se vyvíjí naživo během zkoušení. Myslím, že to je jedna z našich základních vlastností. Žádné přehnané přemýšlení, ale děláme to, co cítíme, že je správné, právě v tu chvíli. Dále mezi první tvorbou a natáčením fragmentů písně není žádná mezera. Jsme tak schopni zachovat původní pocit z písně a držet se ho, když později odlétáme do studia. Kromě toho nás stačí posadit do naší zkušebny. Po pár pivech a průměrném pracovním dni vznikne "Bones to harvest".

Kdo je podepsán pod zvukem a mixem? Musím potvrdit, že doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak jste jej docílili? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Arillus: U předchozích desek jsem měl na starosti nahrávání, mixáž/mastering a všechny technické věci. Hlavně na posledním E.P. jsme se naučili dosáhnout opravdu syrového a energického zvuku, protože jsme nástroje nahrávali živě v naší zkušebně. Nyní jsme se s novou deskou rozhodli oddělit nahrávací proces a také zodpovědnost za produkci. Nahrávali jsme ve zkušebně mé druhé kapely (Nosturaack), která má sice k dokonalosti daleko, ale je tak nějak optimalizovaná k tomu, aby dělala pořádný randál ;). Takže na nás netlačil nikdo jiný než my sami. Dali jsme si na práci čas, který jsme potřebovali, a užívali si důvěrně známou atmosféru. Pak jsme materiál předali Alexovi z Holodeckstudia. Ten má pro tenhle druh hudby opravdu ten správný cit, sdílí naši vizi zvuku a zrealizoval ji.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Rotting Misery Records a je opatřeno „morbidním“ obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

T.W.: Fyzické vydání je důležitým milníkem. Vzhledem k tomu, že se příliš nevěnujeme streamování a digitálním platformám, je to pro nás víc než jen bonus. Jsme rádi, že jsme našli labely, které nás podporují. Rotting Misery skutečně vydali CD jako pěkný digipak. O kazetovou verzi se postarali Kellerassel Records a Fucking Kill! Records se postarali o vinylovou verzi.

Obal vytvořil The Field Alchemist (https://www.instagram.com/thefieldalchemist/). Je to moje žena, takže se jí můžeme zeptat.

The Field Alchemist: Děkuji, že jste mi dovolili se zapojit! Dávám přednost tradičnímu umění před digitálním - rezavá tuha a inkoust na za studena lisovaném papíře mi připadají živější, syrovější a expresivnější než jakákoli digitální kresba, včetně všech nedokonalostí. Návrh obalu jsem nakreslila ručně, inspirována textem a leitmotivem alba - všepohlcující tyran zabitý tuctem zbraní, který nevrhá krev, ale rezavé řetězy a nespočet mrtvol včetně dýky symbolizující rituální vraždu. Chtěla jsem něco surového, hrdelního a prohnilého, protože mám pocit, že to odpovídá atmosféře Gravehammeru. Některé další ilustrace v rámci designu CD jsem vytvořil ataké já a jejich přínos mě potěšil.

MB: Grafická úprava skutečně dokonale vystihla podstatu textů. Společným tématem všech textů na albu je způsob, jakým se k sobě lidé chovají. Hlavní důraz spočívá v brutalitě a ponížení, které se vždy vyskytovaly a vždy budou vyskytovat, když zasáhne konflikt, chamtivost a touha po moci. Tentokrát jsem se hodně inspiroval římským starověkem, který je plný krve, násilí, gore - všeho, co je potřeba pro dobré deathmetalové texty.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death/black doom metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se undergroundovému metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

J.S: Německo mělo silnou scénu od samého počátku na začátku osmdesátých let. Myslím, že máme štěstí i díky své poloze přímo ve středu Evropy. Proto je mnoho turné vedeno přes tuto zemi, když se jede ze západu na východ nebo naopak. Z obchodního hlediska je německý trh stále velmi důležitý, co se týče prodeje desek. Vydavatelství proto dbají na to, aby jejich vydání byla v Německu dostupná.

V dnešní době je však pro mnoho míst a promotérů obtížné přežít. Na jedné straně rostoucí náklady na turné a produkci, na druhé straně méně peněz mezi fanoušky na vstupenky. Doufám, že většina vyznavačů metalu se s touto situací vyrovná a přežije tyto těžké časy. "Nic neberte jako samozřejmost", jak se říká.


Hrajete doom death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GRAVEHAMMER, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

T.W.: Myslím, že původní myšlenka byla hrát old school death metal v duchu kapel jako Nihilist, Grave, starý Tiamat a Winter, aniž bychom měli propracovaný koncept nebo dlouhodobou strategii kapely. Byli jsme (a stále jsme) velmi zaujatí tímto archaickým zvukem a všimli jsme si, že v našem okolí nejsou žádné kapely, které by tento druh hudby hrály. Ukázalo se však, že jsme vlastně nevěděli, jak toho dosáhnout. Měli jsme určitá technická omezení a byli jsme zaujatí svým individuálním zázemím. Naše první demo má pravděpodobně blíž k Hellhammer než k death metalu devadesátých let. Přesto jsme si všimli, že je v něm potenciál určité primitivní energie, kterou si spojuji s prvními vlnami extrémního metalu.

Proto jsme se vzdali myšlenky být čistě deathmetalovou kapelou a více jsme se zaměřili na hledání vlastní identity. I když se stále primárně označujeme za deathmetalovou kapelu, v našem současném zvuku je hodně doom metalu, black metalu a war metalu. Tím, že naši hudbu neomezujeme na konkrétní žánr, jsme se možná ještě více přiblížili podstatě počátků extrémního metalu - době, kdy bylo důležitější hrát energickou hudbu než hledat ty správné marketingové značky. Podívejte se - opět - na Hellhammer nebo rané Sodom, Morbid, Master's Hammer, Bathory, Sarcófago a podobně. I když znějí velmi odlišně, všichni mají neuvěřitelnou, primitivní energii plus temnou, morbidní auru. Přesto je v chaosu, který pojali, určitá lehkost. Dnes nedokážu jmenovat jednu konkrétní kapelu, která nás nejvíce ovlivnila, ale určitě nás inspirují ty základní aspekty prvních vln extrémního metalu.

Pokud jde o druhou část otázky, nemáme žádný dlouhodobý cíl. Myslím, že se budeme snažit najít dobrou rovnováhu mezi živým hraním a prací na novém materiálu. Určitě existují pódia, na která bychom se rádi dostali, ale přesto mám pocit, že menší, stinná místa našemu stylu hudby sedí lépe. Nemyslím si, že naše hudba je stvořená pro velká pódia, a to je naprosto v pořádku. Hrát před deseti maniaky v hnijící garáži může být pecka. Samozřejmě by bylo taky super sdílet pódium s nějakou větší kapelou, kterou máme všichni rádi, ale není to náš největší sen a rozhodně bychom neplatili za to, abychom dostali slot jako support. Ano, to se stává a nemá to nic společného s metalem.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

J.S: Většina z nás navštěvuje koncerty pravidelně. Když se nám kapela líbí, zajdeme i na merch, protože máme rádi fyzické vydání. A samozřejmě i trička (kdo ne?).

Propagační práce Gravehammeru se skládá z několika složek. Naše vydavatelství se starají o propagaci svých desek. Kromě toho děláme propagaci i sami, a to pomocí sociálních médií a rozjížděním propagace ústně. Důležitou součástí je také účast na koncertech a oslovování dalších fanoušků.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GRAVEHAMMER ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

MB: Vývoj v posledních deseti letech je požehnáním i prokletím. Jelikož se stalo poměrně snadné nahrát si hudbu na vlastní pěst a vydat ji, každý měsíc nebo dokonce týden se objevuje obrovská záplava nových demosnímků - přesto se mezi spoustou braků objevuje i mnoho dobrých. Ale i když my (to se týká jak Gravehammeru, tak Skardusu, kapely, ve které hrajeme společně s J. S.) dáváme svou hudbu na bandcamp, youtube a podobně, pořád vidíme, že si spousta lidí kupuje naše věci - jak na internetu, tak na našich koncertech. Přesto si myslím, že se doba pozornosti lidí, kteří poslouchají hudbu výhradně prostřednictvím streamingu, drasticky zkrátila, protože tímto způsobem lze hudbu konzumovat všude a pořád. Pro mnoho lidí se tak hudba stala pouhým šumem na pozadí, který je třeba co nejrychleji vyměnit a přeskočit. To samozřejmě vede k problému, že kompletní alba nebo dema nejsou doceněna tak, jak by měla. Ale na druhou stranu mám pocit, že lidé, kteří spíše žijí a podporují underground, si stále kupují alba a merchandise kapel, aby je podpořili (a také podporují kapely na zmíněných stránkách, jako je facebook atd.), a tím takříkajíc udržují plamen.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

J.S: Životní styl je silné slovo. Na druhou stranu metal obecně zabírá většinu mého volného času. Patří sem zkoušení s mými dvěma kapelami (tou druhou je Skardus), návštěvy koncertů a poslech desek.

Protože tato odpověď není příliš vzrušující, možná bych tvou otázku trochu přeformuloval na "Co máš na death metalu nejraději?". Osobně mám rád kapely, které zachycují zlověstnou atmosféru a nehrají jen "kamarádský death metal". Desky, které ve mně vyvolávají podobný pocit jako při návštěvě starých kostelů a sklepení nebo při pohledu na středověké dřevořezby. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör... chápete.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GRAVEHAMMER v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a co nějaké turné po Evropě?

T.W.: Ano, máme rozjednané nějaké koncerty, většinou v Německu. V březnu vyrazíme na cestu s našimi přáteli Hallucinate a zahrajeme v Mülheimu (22.3.) a Göttingenu (23.3.). Mrkněte na ně, loni vydali svůj debut, neuvěřitelně atmosférické a přitom oldschoolové deathmetalové album. V dubnu zahrajeme v Lübecku (27.4.) uvnitř podivné lodi.

Nejzajímavější pro vás a vaše čtenáře a určitě jedním z vrcholů pro nás bude festival "United in Brutality". V sobotu (21.9.) vyrazíme na jejich pódium v Jablonci nad Nisou v České republice. Všechna další oznámení najdete na naší facebookové stránce: https://www.facebook.com/Gravehammer.

V současné době dáváme přednost víkendovkám o 2-3 termínech, protože jsou jednodušší na organizaci. Ale kdo ví.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Bones to Harvest“ zase narvat do hlavy!

J.S.: Děkujeme za uvedení Gravehammer ve vašem zinu a také za milá slova! Doufáme, že se s mnohými z vás uvidíme, až budeme v září hrát na "United in Brutality".

pondělí 11. března 2024

Recenze/review - HOUWITSER - Sentinel Beast (2024)


HOUWITSER - Sentinel Beast
CD 2024, Vidar Records

for english please scroll down

Měl jsem chvílemi pocit, že bolest ustupuje. Jen vzdáleně tepala. Vracela se ve vlnách, nejvíce uprostřed noci, když jsem se pokoušel spát. Díval jsem se do tmy a neustále dokola si přehrával v hlavě, jak mě jednoho krásného dne přepadli a pobodali. Málem jsem zemřel. Jenže se tak nestalo. Občas zahlédnu ve stínu záblesk nože, někdy si myslím, že mě někdo sleduje. Staré rány byly znovu otevřeny. Vrátili se i holandští HOUWITSER. Kapela, která je brutální jako život samotný.

Nové album je hodně surovou záležitostí, která utíká převážně v tradičních, klasických rytmech. Mám to takhle stejně nejraději. Riffy jsou sice syrové a ostré jako čerstvě nabroušený skalpel a bicí vám vystřelí mozek z hlavy, ale nezapomíná se i na temnou a krvavou atmosféru. Tyhle rány se jen tak nezahojí. 


Je to dlouhých čtrnáct let, kdy kapela přišla se svojí předchozí deskou. Letos se potom jedná o návrat ve velkém stylu. Pokud máte rádi americkou smrtící školu a její nizozemskou odrůdu, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci shnilého masa. Vše se odehrává mezi podobnými mantinely, které kdysi nastavily kapely jako SINISTER (éra "Hate"), DISAVOWED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, DEEDS OF FLESH, SUPREME PAIN, CENTURIAN, SUPREME PAIN. Samozřejmě, skladby jsou náležitě ušpiněné zkaženou krví a vlastním rukopisem této holandské legendy. Zajímavé je, že pánové sice nijak netrpí nadprodukcí, alb mají vydáno na tak dlouhou dobu existence opravdu málo, ale přiznám se, že každou desku jsem vždy poslouchal velmi dlouho a rád jsem se k nim vracel. Nové album "Sentinel Beast" má už teď čestné místo ve své sbírce. Je to zkrátka nářez jako za starých dobrých časů. Nenajdete zde nic umělého. HOUTWITSER věřím každou notu, každý tón. Nevím, jestli vás někdy přepadli, ale když si rvu album pod tlakem do hlavy, často na svůj ošklivý zážitek vzpomínám. Stejně jako hudba bylo vše velmi drsné a bolestivé. Přesně takhle se má dle mého hrát tenhle styl. Mám chuť vyrazit ven a zbourat nejbližší zeď. Je to tak, novinka v sobě obsahuje velké množství třaskavých směsí, adrenalinu, síly a černé energie. Měl jsem chvílemi pocit, že bolest ustupuje. Jen vzdáleně tepala. Vracela se ve vlnách, nejvíce uprostřed noci, když jsem se pokoušel spát. Díval jsem se do tmy a neustále dokola si přehrával v hlavě, jak mě jednoho krásného dne přepadli a pobodali. Zničující, syrový brutální death metal, u kterého se vám otevřou staré rány! Masakr v temnotě!


Asphyx says:

I felt at times that the pain was subsiding. It was just distantly throbbing. It came back in waves, most notably in the middle of the night when I tried to sleep. I stared into the darkness, replaying over and over in my head how I'd been mugged and stabbed one fine day. I almost died. But I didn't. Sometimes I see the flash of a knife in the shadows, sometimes I think I'm being followed. Old wounds have been reopened. The Dutch HOUWITSER is back. A band as brutal as life itself.

The new album is a very raw affair that runs mostly in traditional, classic rhythms. I like it that way best anyway. While the riffs are raw and sharp as a freshly sharpened scalpel and the drums will blow your brains out, the dark and bloody atmosphere is not forgotten. These wounds don't heal easily.


It's been a long fourteen years since the band came out with their previous album. This year, then, it's a return in style. If you like the American death school and its Dutch variety, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotten meat. Everything takes place between similar boundaries once set by bands like SINISTER (the "Hate" era), DISAVOWED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, DEEDS OF FLESH, SUPREME PAIN, CENTURIAN. Of course, the tracks are duly stained with the wicked blood and the Dutch legend's own handwriting. Interestingly, the gentlemen don't suffer from overproduction, they have released very few albums for such a long time of existence, but I admit that I always listened to each album for a very long time and I liked to come back to them. The new album "Sentinel Beast" already has pride of place in my collection. It's just a blast like the good old days. You won't find anything artificial here. HOUTWITSER I believe every note, every note. I don't know if you've ever been mugged, but when I rip an album under pressure in my head, I often think back to my nasty experience. Like the music, it was all very harsh and painful. This is exactly how I think this style should be played. It makes me want to go out and knock down the nearest wall. That's right, the novelty contains a lot of shattering mixtures, adrenaline, power and black energy. At times I felt the pain recede. It was just distantly throbbing. It came back in waves, mostly in the middle of the night when I tried to sleep. I stared into the darkness and replayed over and over in my head how I had been mugged and stabbed one fine day. Devastating, raw brutal death metal that will open old wounds! Massacre in the dark!


Tracklist:
01. Burning Dogma 
02. Sentinel Beast 
03. Warmonger 
04. King Of Madness 
05. Dismal Depravity 
06. Ruin Of Man 
07. Onwards To Battle 
08. Echoes Of Anguish 
09. Paradise Falls 
10. Dehumanised



Recenze/review - DAMNATION - Fátum (2024)


DAMNATION - Fátum
CD 2024, Pest Records

for english please scroll down

Když jsem otevřel tuhle hrobku poprvé, nevěděl jsem, co čekat. Stála v rohu hřbitova a nikdo ji nenavštěvoval dlouhá léta. Měla nad vchodem nápis DAMNATION a uvnitř ležely rakve pohřbené někdy v devadesátých let minulého století. Vstoupil jsem dovnitř, poslechl si několikrát nové album "Fátum" a ihned jsem věděl, že jsem zde správně. Vedle rakví hořel věčný plamen a stačilo několik prvních tónů a mrtvoly se probudily. Vrátily se na náš svět, ze záhrobí, aby v něm šířily zlo a nenávist. A udělaly to pomocí téhle desky. 

Stále mě baví přehrabovat se ve starých kostech, pořád mám chuť objevovat nové kapely. Pokaždé si sednu a nechám na sebe jejich hudbu působit. Potom uvidím, jestli o ní napíšu, nebo se v duchu omluvím a jdu dál. DAMNATION mě přesvědčili, jsou z Maďarska a jejich hudba je stará jako death metal samotný. Je opředená pavučinami a když budete poslouchat pozorně, ztuhne vám krev v žilách. 


Jedná se o debutové album kapely a měl bych být trošku shovívavý, ale nemusím. Po zvukové stránce je vše v nejlepším pořádku (Árpád Szenti recording, mixing and mastering). Líbí se mi i stylový obal. Hlavní je ale hudba a ta je zde velmi syrová, zničující. Praskají u ní staré kosti a děje se tak v podobných rymtech jako u kapel typu INCANTATION, MORBID ANGEL, GOREFEST, DECAPITATED, DEICIDE. Pánové odvedli skvělý výkon. Není divu, jedná se o zkušené muzikanty, o staré protřelé psy, kteří moc dobře vědí, jak se nám dostat pod kůži. Působili ve smečkách jako MORBID CARNAGE, GORT, NEEDLESS. To by samo o sobě ještě nebylo zárukou kvality. Jenže je, mezi muzikanty totiž funguje pověstná chemie a vy si tak můžete vychutnat velmi dobrou porci morbidních ozvěn ze záhrobí. Skladby připomínají kusy zahnívajícího masa, které vám kapela hodí přímo do obličeje. Jasně, nikdo zde neobjevuje nic nového, netvoří se zde dějiny v metalu, ale to ani není účelem. Novinka "Fátum" je ale nejen velmi dobrým řemeslem. Deska má v sobě i něco navíc, kus temnoty, opravdovosti, které dělají s obyčejných nahrávek ty výborné. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Přidávám postupně hlasitost, kývám se do rytmu a podvědomě vím, že nastal čas na exhumaci. Vyneseme rakve na světlo a ony shoří na popel. Zůstane po nich jenom kov smrti, který bude znít hřbitovem, jako mementum starých časů. Mám to takhle rád a tak mi nezbývá nic jiného, než vám album doporučit. Shoříte v pekle! Temný, ryzí, jedovatý death metal, u kterého vám pukne lebka tlakem! Katakomby byly otevřeny! Bestie se probudila!


Asphyx says:

When I first opened this tomb, I didn't know what to expect. It stood in the corner of the cemetery and hadn't been visited in years. It had a DAMNATION sign above the entrance and inside were coffins buried sometime in the 1990s. I walked in, listened to the new album "Fatum" a few times and immediately knew I was in the right place. An eternal flame burned next to the coffins and all it took was the first few notes to wake the corpses. They have returned to our world, from beyond the grave, to spread evil and hatred. And they did it with this record. 

I still enjoy digging through old bones, I still want to discover new bands. Every time I sit down and let their music affect me. Then I'll see if I'll write about it, or make a mental apology and move on. DAMNATION convinced me, they are from Hungary and their music is as old as death metal itself. It's shrouded in cobwebs and if you listen carefully, your blood will stiffen in your veins.


This is the band's debut album and I should be a bit reticent, but I don't have to be. Sound-wise, everything is in the best order (Árpád Szenti recording, mixing and mastering). I also like the stylish cover. But the main thing is the music and it is very raw and devastating here. It cracks old bones and it happens in similar rhythms as bands like INCANTATION, MORBID ANGEL, GOREFEST, DECAPITATED, DEICIDE. The gentlemen did a great job. No wonder, these are experienced musicians, old dogs who know very well how to get under our skin. They worked in packs like MORBID CARNAGE, GORT, NEEDLESS. That in itself would not be a guarantee of quality. But it is, because there is a chemistry between the musicians and you can enjoy a very good portion of morbid echoes from beyond the grave. The songs resemble pieces of rotting meat that the band throws right in your face. Sure, no one is discovering anything new here, no history is being made in metal, but that's not the point either. But the new album "Fátum" is not only a very good craft. The record has something extra, a piece of darkness, a realness that make ordinary records the great ones. I'll sign it with my own blood. I gradually turn up the volume, swaying to the rhythm and subconsciously I know that it's time for exhumation. We'll bring the coffins out into the light and they'll burn to ashes. All that will be left is the metal of death that will ring through the cemetery, a memento of the old days. I like it that way and so I have no choice but to recommend the album to you. You will burn in hell! Dark, pure, poisonous death metal that will make your skull crack from the pressure! The catacombs have been opened! The beast has awakened!


Tracklist:
01. Belső Kapuk A Világűrbe 
02. Halandó Mindenség 
03. Lennvilág 
04. Múlás 
05. Antiverzum 
06. Holocén Alkony 
07. A Paraziták Vándorlása 
08. Rejtőzködő Fajok A Kvantumok Birodalmában 
09. Zsigerlét 
10. Az Idő Áramlatai



neděle 10. března 2024

A few questions - interview with sludge death grind band from Australia - RESIN TOMB.


A few questions - interview with sludge death grind band from Australia - RESIN TOMB.

Answered By Matthew Budge (Vocalist)

Recenze/review - RESIN TOMB - Cerebral Purgatory (2024):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Resin Tomb was founded in 2019, we started as a 3 piece, became a 4 piece by the time we wrote the "Unconsecrated // Ascendancy” 2-Track, and have now been a 5 piece since the writing of ‘Cerebral Purgatory’. We play DIssonant-Death Metal, that's heavily influenced by Blackened Grind.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We are very fortunate to have Brendan Auld (Pip) from Black Blood Audio as our guitarist/songwriter/producer. At the time of writing Cerebral Purgatory, Pip was still operation Black Blood Audio from the studio he built under his house. Pips a mad man, he would stay up writing demos until all hours of the night, sending us through mixes at 3am in the morning. He wrote all the demos in around 2 weeks, and then as a unit we fine tuned them for awhile, then recorded. Everything was recorded in house by Pip at Black Blood Audio (except for drum tracking, it was still recorded by Brendan, but at Qsound Audio Services at the Gold Coast). He then took care of all the mixing, and we sent it off to be mastered by Arthur Rizk.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Vinyl: 200 Copies (2 Variants)

CD: 300 Copies

Tape: 100 Copies

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Budge - Vocalist) wrote all the lyrics for this album. Every song is a short story about a horrible death or equally shit existence. The futility of existence can be brutal. I've always found real life much more terrifying than an exaggerated Hollywood concept. Life is disposable and that is absolutely terrifying.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by a dude called Necro Frost. He's an Indonesian artist, check him out on Instagram. As for the Bandcamp, that's all taken care of by our Bassist - Mitch Long, he works in design so it's very handy having him on board.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Transcending Obscurity hit up Pip about releasing a Snorlax record via them, and he already had a label for that project, so he sent Kunal the demos for the Cerebral Purgatory and he was keen immediately, so we actually didn't shop it around, we already really liked Transcending as a label so when he was on board we ran with it.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

It varies from each member, but some notable band favourites are; Artificial Brain, Gorguts, Ulcerate, Hexis, Disentomb, Wiegedood, Dragged Into Sunlight, Wake, Primitive Man, Whorls, Teeth, Faceless Burial and Dead Congregation.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, only Transcending Obscurity.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

It’s hard to say, if I had to guess I'd say maybe like 30ish gigs as Resin Tomb. Festivals are nice for an interstate gig as they tend to have a larger audience to try and convert, but we also love a good intimate club show in your hometown.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We would love to do some touring in the near future. It's difficult to predict, we are all between 33/34, so we are at the stage in our lives where we are buying houses, having kids and getting married. Resin Tomb is a huge passion for us all, but the stars have to align pretty nicely for us all to have time to do anything big together.


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We are pretty responsive on both Instagram and Facebook Messenger (more so Instagram) and we can be contacted via email at resintombdeath@gmail.com.

Thanx for the interview.

Thanks!



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SHAARK - Hybrid War (2024)


SHAARK - Hybrid War
CD 2024, Smile Music Records

for english please scroll down

Mám k podobným kapelám velký respekt. Začínaly kdysi v devadesátých letech minulého století, v době, kdy bylo vše jiné. Neexistoval internet, sociální sítě, na koncertech bývalo plno. Thrash metal vládl světu a každá skupina si postupně budovala svoji fanouškovskou základnu. Vše bylo syrové, všichni měli spoustu energie, protože byli mladí. Thrash metal je styl, který by měli hrát lidé, kteří nejen, že jsou dobrými muzikanty, ale mají v sobě i kus rebelie, dokáží předat tolik potřebnou energii. Je skvělé, že tohle v sobě stále, i po všech těch letech i změnách v sestavě, SHAARK mají. Jasně, že hrají postaru, nikam se zbytečně nehrnou. Místo každodenních selfie z kapelního života do vás raději narvou pořádnou porci ostrých riffů.

Nevím, jestli za to může nostalgie (asi trošku ano), ale já mám slabost i pro jejich nové desky. Jsou totiž starosvětské a svěží zároveň. Nenudím se u nich a pokaždé dostanu to, co jako starý fanoušek požaduji - skvěle zahraný materiál, který nejen, že má svůj vlastní ksicht, ale taky poctivé metalové koule. Nelze jinak, než přidat hlasitost a rozpustit vlasy v headbangingu. 


Pánové nijak neexperimentují. Jedou si dál tou svojí, kdysi vyšlapanou cestou. Skladby jsou úderné, mají parádní zvuk a produkci. Je to syrová válka s nebem i s lidskou hloupostí. Alespoň tak jsem já  tento styl vždycky vnímal. Kapela si dala do titulku alba název Hybridní válka. Jedná se vlastně o velmi aktuální věc, která se dotýká nás všech. Někdy bývám v šoku, čemu jsou lidé schopni věřit. SHAARK na to jdou ostře, příliš se nemění. Vyvíjejí se vlastně hlavně v rámci vlastních thrash metalových zákonů. A je to moc dobře. Mě se tenhle přístup líbí. Pokaždé, když budu stát před stěnou z CD a budu mít chuť na klasický thrash metal s moravskou melodikou, sáhnu po novince moc rád. To už vím teď, když album poslouchám několik týdnů. Přemýšlel jsem, jestli je něco, co bych kapele letos vytkl. Jenže mě nic nenapadlo. Možná jsou některé pasáže příliš dlouhé? Ale to mi také nijak nevadí. Zkrátka a dobře, SHAARK působí i po všech těch letech jako politi mrtvou vodou. Je slyšet, že je baví hrát, že jsou stále nadšení, mají touhu ničit hudbou. Když si vezmete, že tihle veteráni patří k nejdéle sloužícím kapelám v Čechách a na Moravě, tak vám nezbude nic jiného, než vyseknou poklonu. Abych to tedy shrnul. Máme tu veterány, kteří nahráli desku, která rozhodně stojí za to. Je po okraj narvaná divokými melodiemi a je ukována z velmi kvalitního železa. Svět je sice dávno jiný, než býval před lety, ale ještě existují jistoty, na které je spolehnutí. SHAARK patří mezi ně. Jejich nové album "Hybrid War" je toho jasným důkazem. Doporučuji otočit volume pořádně doprava. Pravý, ryzí thrash metal ohlodaný až na kost! Tohle album vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

I have a lot of respect for bands like that. They started back in the 1990s, when everything was different. There was no internet, no social networks, the gigs were packed. Thrash metal ruled the world and each band gradually built up their fan base. Everything was raw, everyone had a lot of energy because they were young. Thrash metal is a style that should be played by people who are not only good musicians, but also have a bit of rebellion in them, they can transmit the much needed energy. It's great that SHAARK still have that in them, even after all these years and line-up changes. Of course they play the old way, they don't go anywhere unnecessary. Instead of everyday selfies from band life, they'd rather shove a good portion of sharp riffs into you.

I don't know if it's nostalgia (probably a little bit), but I have a soft spot for their new records as well. They are old-world and fresh at the same time. I don't get bored with them and I always get what I demand as an old fan - well played material that not only has its own face, but also honest metal balls. I can't help but turn up the volume and let my hair down in headbanging.


The gentlemen are not experimenting. They go on their way, the way they once trod. The songs are punchy, have a great sound and production. It's a raw war with heaven and human stupidity. At least that's how I've always perceived this style. The band put the title Hybrid War in the album title. It's actually a very topical thing that affects us all. Sometimes I'm shocked at what people can believe. SHAARK go at it with a sharp edge, they don't change much. They are actually evolving within their own thrash metal laws. And it's very good. I like this approach. Every time I'm standing in front of a wall of CDs and I'm in the mood for some classic thrash metal with Moravian melodics, I'll reach for the new stuff very gladly. I know that now, after listening to the album for a few weeks. I was wondering if there was anything I could criticize the band for this year. I just couldn't think of anything. Maybe some passages are too long? But that doesn't bother me either. In short, SHAARK still feels like a dead water politician after all these years. You can hear that they enjoy playing, that they are still enthusiastic, that they have the desire to destroy with music. When you consider that these veterans are one of the longest serving bands in Bohemia and Moravia, you can't help but give them a shout-out. To sum up. Here we have veterans who have recorded a record that is definitely worth it. It is packed to the brim with wild melodies and forged from very high quality iron. The world may be a different place than it was years ago, but there are still certainties to fall back on. SHAARK is one of them. Their new album "Hybrid War" is a clear proof of that. I recommend turning the volume hard right. True, pure thrash metal, gnawed to the bone! This album will tear you to pieces!


Recenze/review - SHAARK - Deathonation (2020):


Tracklist:
1. Reaper´s Arrival (Intro)
2. The Emperor of Evil
3. Dorian
4. Love Your Tyrant
5. Governmental Chaos... Death Comes from Above
6. Twilight of Civilizations (Instrumental)
7. The Right to Kill
8. Soccer Swamp
9. Evil Servant
10. Gears of War
11. Apocrypha: 35 Years After


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý sedmý - Mosh-pit až do zemdlení


Příběh čtyř stý čtyřicátý sedmý - Mosh-pit až do zemdlení

Měl to být takový hezký dárek, který ale zároveň udělal obrovskou radost i mě. Bylo pozdní jaro, měli jsme po škole a já v jednom časáku uviděl své dvě oblíbené kapely na společném turné. Říkám jí, musíme vyrazit. A ona, že je to hrozně daleko. Nemyslel jsem si to, vždycky jsem nelenil a klidně trpěl na cestách dva dny, abych pak hodinku stál pod pódiem a nechal se unášet splněnými sny. Uměl jsem usnout ve vlaku během několika vteřin a načerpat energii na několik okamžiků, které si pak pamatuji celý život. Je to fakt hrozně daleko, opakuje mi stále dokola, když sedíme v hospodě. Jízdenky jdu koupit potají. Snad budou na místě vstupenky, protože do Budapešti nikdo v předprodeji nic neprodává. Alespoň v Plzni ne. Po letech zjistím, že jela i nějaká parta malým autobusem, ale já bydlím na koleji a znám tu jen pár místních. Ti ale metal vůbec neposlouchají. Možná by věděl Carlos, ale ten už to dávno vzdal a odjel sloužit ke hradní stráži. Ostříhali jeho dlouhou kudrnatou hřívu. Taky má novou holku, které je metal nepříjemný. Zajímavé osudy.

Já jsem stále pevný ve své víře. Poslouchám co se mi líbí, nemám vlastně nikoho, s kým bych se o muzice mohl jen tak pobavit. Budoucí žena má ráda klidnější věci, ale já spíše přidávám na brutalitě. Kolem jsou samí punkáči a když už někdo poslouchá aspoň trošku něco tvrdšího, tak jsou to starý metly, které vyrostly na heavíku. Chodí ale spíš na zábavy, kterých je kolem Plzně stále velké množství. Jsem převážně ve své ulitě, dám na recenze ze Sparku a pak chodívám na pravidelné náslechy do Music Records. Nasadím sluchátka a sem tam mi něco doporučí podobný nadšenec, jako jsem já. Někdy zavrhnu kapelu jen kvůli tomu, že nemám čas a nelíbí se mi třeba obal. Dostávám se k ní potom po několika letech a říkám si, jaký jsem to ale blbec. Můj vkus se vyvíjí, ale stále více inklinuji k death metalu. Thrash jedu také, ale ten německý mě zase tolik nebere. Spíš Amerika. Právě na OVERKILL a VOIVOD bychom měli vyrazit. Ona o tom ale ještě neví. Pojmu to jako výlet. Bez přespání, abychom ušetřili. Jdu se na vlakáč zeptat na cenu jizdenky a cestou zpět na kolej skoro brečím. Nemám dost peněz. 

Mám víc štěstí něž rozumu. Na chalupě, kam jedu příští víkend, se staví hluchý strýc, bývalý disident a protože mě má rád, tak mi dá jen tak spoustu dolarů. Nikdo o tom neví, ani rodiče. Celý víkend se na sebe spiklenecky usmíváme a strýčka zajímá, co si přeju. Řeknu mu na rovinu o koncertu a on nejdřív nerozumí. Má naslouchátko, památku na nácky, kteří jej kdysi zmlátili. Vypráví mi o tom, co by si v mém věku koupil on a mě je hloupé utratit jeho dárek jen tak, za koncert. Ale jen do doby, než mu řeknu, že jsou to americké kapely. To pookřeje a pak už je vše v pořádku a schválené. Na kolej se vrátím a překvapím blondýnku. Položím ji na postel a jako v gangsterkém filmu ji zahrnu bankovkami. Je nahá a směje se. Potom z ní peníze opatrně seberu a vrátím zpět do obálky. Jsem boháč. Něco druhý den vyměníme, vložíme na účet a za zbytek slavnostně přinesu jízdenky na vlak. Byl to asi osud, karma, chcete-li. Bylo nám přáno. Nezbývalo, než se těšit. Moje milá kapely příliš neznala, ale to vůbec nevadilo. Pouštěl jsem jí je stále dokola a myslím si, že mi spíš chtěla udělat radost, než že by jí zase tolik bavily. Víte, vypozoroval jsem, že dívky dávají hodně na hlasy a co si budem, oba zpěváci mají nepříjemné pily v hrdle.

Příprava zahrnuje spoustu bodů. Jídlo, abychom ušetřili. Pivo, taktéž. Mapu Budapešti, to seženu já v antikvariátu ve výprodeji. Snad se moc ulic nezměnilo. Jeden den tam, od brzkých hodin návštěva města a večer koncert. V noci nebo spíše k ránu zpět. Bude to náročné a máme cestovní horečku. Když máme vyrazit, dáme si den předtím v hospodě jen každý dvě piva. Pak se pokoušíme usnout, ale moc nám to nejde. Hlavně se nesmíme ztratit jeden druhému. Vstaneme dlouho před budíkem. Nahodíme bágly na záda a jdeme na nádraží pěšky. Ještě nic totiž nejezdí. Dojdeme tam a čekáme na peróně. Nikde nikdo, jen ožralý ajznboňák. Přisupí se vlak a my nalezeme. Prázdné kupé až do Prahy. Tam posnídáme v parku, což je tedy odvážné, ale šetříme. Jíme chleba s paštikou a vajíčka. Hlásí zpoždění. Jímá mě neklid a moje milá mě musí uklidňovat. Pořád ještě občas bývám vystrašený a rozklepaný ze situací, ze kterých bych neměl být. Nesu si v sobě stále rodinné stigma, napětí. Trvá to několik dalších let, než se zklidním. Konečně jedeme. Vlak plný Slováků, kteří popíjejí. Inu, jedeme na východ.

Ne že bychom si taky nezavdali, akorát pár pivek a trošku z malého rumu je něco jiného, než se ožrat jako doga. Pořád někde stojíme v polích, bojím se, abychom stihli spoj na Budapešť. Je to nekonečný a to nejsme ještě ani v polovině. Uff. Bratislava, další zpoždění. Hranice, kontrola, divný pohraničníci, který koukají na blondýnku jako hladoví vlci. Potom usnu a probudím se zase v polích. Samá kukuřice, sem tam prasečák. Nekonečná rovina a lidi na nádražích, kteří mluví hodně divnou řečí. Holky, co v sobě mají oheň. Líbí se mi tu, i když ten rozdíl oproti Německu je šílenej. Jsme bývalý socialistický blok a v myslích lidí je to zakódovaný ještě hodně dlouho. Pozná se to hlavně na tom, že se všichni tváří nasraně. Jako v Plzni, řeknu když se koukám z okýnka na jedno malé město. Přitaká mi a pak mi nabídne posledního lahváče. Usneme a zbytek cesty si nepamatuji. Vyhodí nás to až v Budapešti, vylezem z vlaku a vůbec nevíme, kde jsme. Naše mapa je nám víceméně k ničemu. Stejně nerozumíme ani slovu.

Jak jsme mladí, tak nám vůbec nedojde, že jsme si nevyměnili peníze. Naivně jsem si myslel, že zajdu do směnárny. Nějak jsme ale nevěděli, jak se řekne maďarsky směnárna. Banku jsme ale poznali. Vyměním nějaké dolary a protože máme hodně času, jdeme se projít. Budapešť má svoje kouzlo, připadá mi, že v některých oblastech lze přirovnat k Praze. Podobná atmosféra, řekl bych. Nebo tenkrát tomu tak bylo a vnímali jsme to tak. Prolezeme kde jaký kout a na jednom náměstí studujeme mapu. Měli bychom dojet nějak na stadion, na kterém měl koncert být. Nejdu nějaký záchytný bod, nejlépe kostel a na papírek si napíšu jeho přesný název. Pochopím, že červené linky jsou tramvaje. Napíšu si i číslo a do jedné nastoupíme. Uvnitř ukazuji Maďarům název kostela a vypadáme jak dva pomatení křesťani. Což je vzhledem k tomu, že mám triko Possesed a žena Moonspel poměrně divné. Je to ale jedno, protože se s náma nikdo nebaví. Nereagují ani na moji lámanou angličtinu, ani na dokonalou němčinu mé dívky. 

Raději vystoupíme, protože tohle k ničemu nevede. Zachrání nás až asi stoletá babička, která vládne německým jazykem. Usmívá se, vše nám vysvětlí a ještě popřeje hezkou cestu. Asi si myslí, že takhle dnes chodí mladí křesťané oblečení. Kostel je vidět z dálky, takže na pohodu. Jen jsme museli vylézt z jedné ulice do druhé. Stínil nám velký dům. Teď už je to na pohodu. Poučen z předchozích výletů kreslím tužkou na papír záchytné body. Abychom v noci věděli kudy zpět. Blbý je, že nemám brýle, tak budeš mýma očima. Smějeme se tomu. Veselo je nám i u stadiounu, před kterým jsou mimo překupníků i stánky. Dáme si takovou děsnou břečku a děláme, že nám chutná, protože kolem je to jeden Maďar vedle druhého a všichni s pomlaskávají. Když otevřou dveře, vběhneme tam mezi prvními. Čeká se ale dlouho, hodně dlouho. Na první maďarskou kapelu, jejíž jméno si vůbec nepamatuji. Byl to sice thrash metal, ale takovej divnej. Moc nás nebavili. Pak to ale přišlo.

Blondýnka stála stranou, hned u zábradlí a hltala každé slovo, každou notu. Já se mezitím točil v mosh-pitu, který se rozpoutal už u první skladby. VOIVOD měli v září vydat album Phobos a hráli z něj už několik nových songů. Zářil jsem, omdléval z toho, že jsem zase pod pódiem. Taková dálka a námaha. Ale jsme tady, rozumíš. Usmíval jsem se jako blázen, řval texty. Mával hlavou a koutkem oka kontroloval svoji ženu, jestli je v pořádku. Ale všechno bylo v pohodě. Přidávalo se a to dokonce několikrát. Měl jsem pocit, že jsem zemřel. A to mě čekalo další peklo. "The Killing Kind" jsem si koupil loni a projížděl jej poměrně často. Hlas Bobyho Blitze mě vždy doslova fascinoval. OVERKILL mě tenkrát málem zabili. Byl to mosh-pit do zemdlení. Takhle divoký koncert jsem už hodně dlouho nezažil. Deathaři jsou o hodně víc klidnější. Musí se víc soustředit na hraní, ha. Upadne přede mnou nějaká maďarská holka. Pomáhám jí na nohy a ona je v takovým rauši, že mě začne líbat. Cítím papriku (jako fakt!), objímá mě, vyhrnuje mi triko a musím se vytrhnout. Běžím ke svý blondýně, která se mi děsně směje. Zakřičí mi do ucha, ještě, že jsem s tebou jela, jinak bys tady zůstal a stal se Maďarem. Když kapela dohraje, brodíme se řekou kelímků. Občas někdo někde leží, zmožený chlastem a muzikou. 

Vylezeme ven, jsem totálně grogy, podal jsem právě velký sportovní výkon. Máme čas. Už je tma, takže cigárko a rozložím před sebou nakreslenou mapku. Je totálně promočená a písmo rozpité. Kurva, do prdele. Kleju a dělá mi dobře, že mi nikdo nerozumí. Jdeme více méně poslepu a podle paměti. A kupodivu se nám daří. Jenom u vlakového nádraží se najednou objeví dav fotbalových fanoušků. Dvě skupiny, které si dávají notně do držky. Musíme se dokonce schovat do výklenku, aby nás nesmetly. Pak přijedou policajti a zmlátí všechny obuškama, některé naloží a někam odvezou. Ale je klid. Počkáme na vlak, který jede na čas. Jak neobvyklé. Ulehneme do kupé a ihned vytuhneme. Celou cestu zpět jsme v takovém divném stavu. Mezi bděním a spánkem. Probereme se pořádně až v Plzni na koleji, kde zalezem do baru. Jakto, že jste nebyli včera na Vencově oslavě, bylo to super, měl tam i striptérky. Sdělí nám jedna holka a my jen mávneme rukou. Kdyby jen věděla. Jenže je gotička a tý nemá cenu o metalu vyprávět. My ale na tuhle povedenou akci vzpomínáme poměrně často. Byl to totiž jeden z největších mosh-pitů, co jsem v životě zažil. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. března 2024

Recenze/review - THROAT - Blood Exaltation (2024)


THROAT - Blood Exaltation
EP 2024, Primitive Reaction, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Včera ti slíbili, že tě svléknou z kůže. Mají velkou fantazii. Co se týká mučení těla i mysli, tak rozhodně. Už dávno si ztratil víru. V Boha i v lidský rod. Vadilo jim to. Protože si se nezařadil, protože nepochoduješ v davu. Utíkal si z města, do temných lesů, aby ses účastnil pradávných rituálů. Zde, uprostřed kruté přírody, ses cítil nejlépe. Vše kolem je ohlodané na kost, chladné a podmanivé. Jako hudba polských (a finských) black metalistů THROAT. Jedná se o první EP v diskografii kapely. 

Stačilo mi několik prvních poslechů a připadal jsem si, že hořím jasným plamenem. Moje vnitřnosti byly nakažené snětí a já jsem věděl, že tahle hudba není z našeho světa. Pánové se nechali inspirovat záhrobními rituály, posedlostí démony i samotným ďáblem. Z jejich hudby je cítit síra na míle daleko. Pokud máte rádi black metal v jeho ryzí podobě a s chutí oceníte i výlety do jiných oblastí smrti, neváhejte ani chvilku. Budete hořet na hranici! 


Tvorbu kapely lze s určitou dávkou fantazie přirovnat k tomu, co předvádějí v katakombách třeba takoví kolumbijští NEKROMANTIE, italští MORTUARY DRAPE, maďarští TORMENTOR, případně polští CULTES DES GHOULES (nebo švýcarští SAMAEL na svých prvních nahrávkách) a italští AD NAUSEAM. Základem tvorby THROAT je klasický, tradiční black metal, který je dále rozvíjen. Na desce potkáte různé děsivé a bolestivé zvuky, morbidní atmosféru čerstvě exhumovaných hrobů, i nekonečný chlad. To vše je potom zamícháno ve velmi jedovatém koktejlu. Podáváno samozřejmě na víku od rakve spolu se syrovým, mokvajícím zvukem. Tihle maniaci rádi a často překračují hranice. Nové EP "Blood Exaltation" jsem dost často poslouchal velmi brzy ráno. Město bylo přikryté smogem a lidé, kteří chodili ulicemi, připomínali spíše přízraky, než lidské bytosti. V tom mrtvolném tichu vynikla nahrávka nejvíce. Měl jsem pocit, že mi mrzne krev v žilách, že nemrtví z nedalekého hřbitova kývají souhlasně hlavou do rytmu. Během několika okamžiků jsem nebyl na tomto světě. Seděl  jsem v plesnivé hrobce, několik metrů pod zemí a čekal, až mě zítra odsoudí k smrti. Porota složená z inkvizice mě bude lámat v kolem, drtit moje kosti, aby mě nakonec upálili na hranici. Z téhle desky mám úplně stejné pocity a už teď se těším, až kapela přijde s dlouhohrajícím albem. Doufám, že to bude brzy. Já i všichni démoni čekáme a těšíme se jako lovci na svoji oběť. Včera mi slíbili, že mě svléknou z kůže. Mají velkou fantazii. Co se týká mučení těla i mysli, tak rozhodně. Už dávno jsem ztratil víru. V Boha i v lidský rod. Zůstala mi pouze hudba. Zlověstný, okultní, ďáblem posedlý black metal! Pradávné rituály smrti, které vás navěky proklejí!


Asphyx says:

Yesterday they promised to skin you. They're very imaginative. When it comes to torture of the body and mind, absolutely. You lost your faith a long time ago. In God and in the human race. It bothered them. Because you don't fit in, because you don't march in the crowd. You ran away from the city, into the dark woods, to participate in ancient rituals. Here, in the midst of the harsh nature, you felt most comfortable. Everything around you is gnawed to the bone, cold and captivating. Like the music of Polish (and Finnish) black metallers THROAT. This is the first EP in the band's discography.

The first few listens were enough to make me feel like I was burning bright. My insides were infected with anthrax and I knew this music was not of our world. The gentlemen were inspired by the rituals of the afterlife, demonic possession and the devil himself. Their music reeks of brimstone from a mile away. If you like black metal in its purest form and can appreciate with gusto the excursions into other realms of death, don't hesitate a moment. You will burn at the stake!


With a certain amount of imagination, the band's work can be compared to what the Colombian NEKROMANTIE, the Italian MORTUARY DRAPE, the Hungarian TORMENTOR, or the Polish CULTES DES GHOULES (or the Swiss SAMAEL on their first recordings) and the Italian AD NAUSEAM perform in the catacombs. The basis of THROAT' s work is classic, traditional black metal, which is further developed. On the album you will encounter various eerie and painful sounds, morbid atmosphere of freshly exhumed graves, and endless coldness. All this is then mixed in a very poisonous cocktail. Served, of course, on a coffin lid along with a raw, wetting sound. These maniacs like to cross the line a lot. I've been listening to the new EP "Blood Exaltation" quite a bit very early in the morning. The city was blanketed in smog and the people walking the streets were more like ghosts than human beings. In the dead silence the recording stood out the most. I had the feeling that my blood was freezing in my veins, that the undead from the nearby cemetery were nodding their heads in agreement to the rhythm. In a few moments I was no longer in this world. I sat in a moldy tomb, several feet underground, waiting to be condemned to death tomorrow. A jury of the Inquisition would break me in rounds, crush my bones, and finally burn me at the stake. I feel exactly the same way about this record, and I'm already looking forward to the band coming out with a full-length album. I hope it's soon. I and all the demons are waiting and looking forward like hunters to their prey. Yesterday they promised to skin me. They have a great imagination. When it comes to torturing the body and mind, absolutely. I lost faith a long time ago. In God and in the human race. All I have left is music. Sinister, occult, devil-possessed black metal! Ancient death rituals that will damn you forever!


Tracklist:
01. Chuć (09:01)
02. Klątwa (06:56)
03. New Flesh Nectar I (08:56)
04. New Flesh Nectar II (07:26)

Line-up:
WS • Vocals
TP • Bass
DC • Guitars, Drums




TWITTER