DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 11. března 2024

Recenze/review - DAMNATION - Fátum (2024)


DAMNATION - Fátum
CD 2024, Pest Records

for english please scroll down

Když jsem otevřel tuhle hrobku poprvé, nevěděl jsem, co čekat. Stála v rohu hřbitova a nikdo ji nenavštěvoval dlouhá léta. Měla nad vchodem nápis DAMNATION a uvnitř ležely rakve pohřbené někdy v devadesátých let minulého století. Vstoupil jsem dovnitř, poslechl si několikrát nové album "Fátum" a ihned jsem věděl, že jsem zde správně. Vedle rakví hořel věčný plamen a stačilo několik prvních tónů a mrtvoly se probudily. Vrátily se na náš svět, ze záhrobí, aby v něm šířily zlo a nenávist. A udělaly to pomocí téhle desky. 

Stále mě baví přehrabovat se ve starých kostech, pořád mám chuť objevovat nové kapely. Pokaždé si sednu a nechám na sebe jejich hudbu působit. Potom uvidím, jestli o ní napíšu, nebo se v duchu omluvím a jdu dál. DAMNATION mě přesvědčili, jsou z Maďarska a jejich hudba je stará jako death metal samotný. Je opředená pavučinami a když budete poslouchat pozorně, ztuhne vám krev v žilách. 


Jedná se o debutové album kapely a měl bych být trošku shovívavý, ale nemusím. Po zvukové stránce je vše v nejlepším pořádku (Árpád Szenti recording, mixing and mastering). Líbí se mi i stylový obal. Hlavní je ale hudba a ta je zde velmi syrová, zničující. Praskají u ní staré kosti a děje se tak v podobných rymtech jako u kapel typu INCANTATION, MORBID ANGEL, GOREFEST, DECAPITATED, DEICIDE. Pánové odvedli skvělý výkon. Není divu, jedná se o zkušené muzikanty, o staré protřelé psy, kteří moc dobře vědí, jak se nám dostat pod kůži. Působili ve smečkách jako MORBID CARNAGE, GORT, NEEDLESS. To by samo o sobě ještě nebylo zárukou kvality. Jenže je, mezi muzikanty totiž funguje pověstná chemie a vy si tak můžete vychutnat velmi dobrou porci morbidních ozvěn ze záhrobí. Skladby připomínají kusy zahnívajícího masa, které vám kapela hodí přímo do obličeje. Jasně, nikdo zde neobjevuje nic nového, netvoří se zde dějiny v metalu, ale to ani není účelem. Novinka "Fátum" je ale nejen velmi dobrým řemeslem. Deska má v sobě i něco navíc, kus temnoty, opravdovosti, které dělají s obyčejných nahrávek ty výborné. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Přidávám postupně hlasitost, kývám se do rytmu a podvědomě vím, že nastal čas na exhumaci. Vyneseme rakve na světlo a ony shoří na popel. Zůstane po nich jenom kov smrti, který bude znít hřbitovem, jako mementum starých časů. Mám to takhle rád a tak mi nezbývá nic jiného, než vám album doporučit. Shoříte v pekle! Temný, ryzí, jedovatý death metal, u kterého vám pukne lebka tlakem! Katakomby byly otevřeny! Bestie se probudila!


Asphyx says:

When I first opened this tomb, I didn't know what to expect. It stood in the corner of the cemetery and hadn't been visited in years. It had a DAMNATION sign above the entrance and inside were coffins buried sometime in the 1990s. I walked in, listened to the new album "Fatum" a few times and immediately knew I was in the right place. An eternal flame burned next to the coffins and all it took was the first few notes to wake the corpses. They have returned to our world, from beyond the grave, to spread evil and hatred. And they did it with this record. 

I still enjoy digging through old bones, I still want to discover new bands. Every time I sit down and let their music affect me. Then I'll see if I'll write about it, or make a mental apology and move on. DAMNATION convinced me, they are from Hungary and their music is as old as death metal itself. It's shrouded in cobwebs and if you listen carefully, your blood will stiffen in your veins.


This is the band's debut album and I should be a bit reticent, but I don't have to be. Sound-wise, everything is in the best order (Árpád Szenti recording, mixing and mastering). I also like the stylish cover. But the main thing is the music and it is very raw and devastating here. It cracks old bones and it happens in similar rhythms as bands like INCANTATION, MORBID ANGEL, GOREFEST, DECAPITATED, DEICIDE. The gentlemen did a great job. No wonder, these are experienced musicians, old dogs who know very well how to get under our skin. They worked in packs like MORBID CARNAGE, GORT, NEEDLESS. That in itself would not be a guarantee of quality. But it is, because there is a chemistry between the musicians and you can enjoy a very good portion of morbid echoes from beyond the grave. The songs resemble pieces of rotting meat that the band throws right in your face. Sure, no one is discovering anything new here, no history is being made in metal, but that's not the point either. But the new album "Fátum" is not only a very good craft. The record has something extra, a piece of darkness, a realness that make ordinary records the great ones. I'll sign it with my own blood. I gradually turn up the volume, swaying to the rhythm and subconsciously I know that it's time for exhumation. We'll bring the coffins out into the light and they'll burn to ashes. All that will be left is the metal of death that will ring through the cemetery, a memento of the old days. I like it that way and so I have no choice but to recommend the album to you. You will burn in hell! Dark, pure, poisonous death metal that will make your skull crack from the pressure! The catacombs have been opened! The beast has awakened!


Tracklist:
01. Belső Kapuk A Világűrbe 
02. Halandó Mindenség 
03. Lennvilág 
04. Múlás 
05. Antiverzum 
06. Holocén Alkony 
07. A Paraziták Vándorlása 
08. Rejtőzködő Fajok A Kvantumok Birodalmában 
09. Zsigerlét 
10. Az Idő Áramlatai

neděle 10. března 2024

A few questions - interview with sludge death grind band from Australia - RESIN TOMB.


A few questions - interview with sludge death grind band from Australia - RESIN TOMB.

Answered By Matthew Budge (Vocalist)

Recenze/review - RESIN TOMB - Cerebral Purgatory (2024):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Resin Tomb was founded in 2019, we started as a 3 piece, became a 4 piece by the time we wrote the "Unconsecrated // Ascendancy” 2-Track, and have now been a 5 piece since the writing of ‘Cerebral Purgatory’. We play DIssonant-Death Metal, that's heavily influenced by Blackened Grind.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We are very fortunate to have Brendan Auld (Pip) from Black Blood Audio as our guitarist/songwriter/producer. At the time of writing Cerebral Purgatory, Pip was still operation Black Blood Audio from the studio he built under his house. Pips a mad man, he would stay up writing demos until all hours of the night, sending us through mixes at 3am in the morning. He wrote all the demos in around 2 weeks, and then as a unit we fine tuned them for awhile, then recorded. Everything was recorded in house by Pip at Black Blood Audio (except for drum tracking, it was still recorded by Brendan, but at Qsound Audio Services at the Gold Coast). He then took care of all the mixing, and we sent it off to be mastered by Arthur Rizk.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Vinyl: 200 Copies (2 Variants)

CD: 300 Copies

Tape: 100 Copies

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Budge - Vocalist) wrote all the lyrics for this album. Every song is a short story about a horrible death or equally shit existence. The futility of existence can be brutal. I've always found real life much more terrifying than an exaggerated Hollywood concept. Life is disposable and that is absolutely terrifying.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by a dude called Necro Frost. He's an Indonesian artist, check him out on Instagram. As for the Bandcamp, that's all taken care of by our Bassist - Mitch Long, he works in design so it's very handy having him on board.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Transcending Obscurity hit up Pip about releasing a Snorlax record via them, and he already had a label for that project, so he sent Kunal the demos for the Cerebral Purgatory and he was keen immediately, so we actually didn't shop it around, we already really liked Transcending as a label so when he was on board we ran with it.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

It varies from each member, but some notable band favourites are; Artificial Brain, Gorguts, Ulcerate, Hexis, Disentomb, Wiegedood, Dragged Into Sunlight, Wake, Primitive Man, Whorls, Teeth, Faceless Burial and Dead Congregation.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, only Transcending Obscurity.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

It’s hard to say, if I had to guess I'd say maybe like 30ish gigs as Resin Tomb. Festivals are nice for an interstate gig as they tend to have a larger audience to try and convert, but we also love a good intimate club show in your hometown.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We would love to do some touring in the near future. It's difficult to predict, we are all between 33/34, so we are at the stage in our lives where we are buying houses, having kids and getting married. Resin Tomb is a huge passion for us all, but the stars have to align pretty nicely for us all to have time to do anything big together.


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We are pretty responsive on both Instagram and Facebook Messenger (more so Instagram) and we can be contacted via email at resintombdeath@gmail.com.

Thanx for the interview.

Thanks!



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SHAARK - Hybrid War (2024)


SHAARK - Hybrid War
CD 2024, Smile Music Records

for english please scroll down

Mám k podobným kapelám velký respekt. Začínaly kdysi v devadesátých letech minulého století, v době, kdy bylo vše jiné. Neexistoval internet, sociální sítě, na koncertech bývalo plno. Thrash metal vládl světu a každá skupina si postupně budovala svoji fanouškovskou základnu. Vše bylo syrové, všichni měli spoustu energie, protože byli mladí. Thrash metal je styl, který by měli hrát lidé, kteří nejen, že jsou dobrými muzikanty, ale mají v sobě i kus rebelie, dokáží předat tolik potřebnou energii. Je skvělé, že tohle v sobě stále, i po všech těch letech i změnách v sestavě, SHAARK mají. Jasně, že hrají postaru, nikam se zbytečně nehrnou. Místo každodenních selfie z kapelního života do vás raději narvou pořádnou porci ostrých riffů.

Nevím, jestli za to může nostalgie (asi trošku ano), ale já mám slabost i pro jejich nové desky. Jsou totiž starosvětské a svěží zároveň. Nenudím se u nich a pokaždé dostanu to, co jako starý fanoušek požaduji - skvěle zahraný materiál, který nejen, že má svůj vlastní ksicht, ale taky poctivé metalové koule. Nelze jinak, než přidat hlasitost a rozpustit vlasy v headbangingu. 

Pánové nijak neexperimentují. Jedou si dál tou svojí, kdysi vyšlapanou cestou. Skladby jsou úderné, mají parádní zvuk a produkci. Je to syrová válka s nebem i s lidskou hloupostí. Alespoň tak jsem já  tento styl vždycky vnímal. Kapela si dala do titulku alba název Hybridní válka. Jedná se vlastně o velmi aktuální věc, která se dotýká nás všech. Někdy bývám v šoku, čemu jsou lidé schopni věřit. SHAARK na to jdou ostře, příliš se nemění. Vyvíjejí se vlastně hlavně v rámci vlastních thrash metalových zákonů. A je to moc dobře. Mě se tenhle přístup líbí. Pokaždé, když budu stát před stěnou z CD a budu mít chuť na klasický thrash metal s moravskou melodikou, sáhnu po novince moc rád. To už vím teď, když album poslouchám několik týdnů. Přemýšlel jsem, jestli je něco, co bych kapele letos vytkl. Jenže mě nic nenapadlo. Možná jsou některé pasáže příliš dlouhé? Ale to mi také nijak nevadí. Zkrátka a dobře, SHAARK působí i po všech těch letech jako politi mrtvou vodou. Je slyšet, že je baví hrát, že jsou stále nadšení, mají touhu ničit hudbou. Když si vezmete, že tihle veteráni patří k nejdéle sloužícím kapelám v Čechách a na Moravě, tak vám nezbude nic jiného, než vyseknou poklonu. Abych to tedy shrnul. Máme tu veterány, kteří nahráli desku, která rozhodně stojí za to. Je po okraj narvaná divokými melodiemi a je ukována z velmi kvalitního železa. Svět je sice dávno jiný, než býval před lety, ale ještě existují jistoty, na které je spolehnutí. SHAARK patří mezi ně. Jejich nové album "Hybrid War" je toho jasným důkazem. Doporučuji otočit volume pořádně doprava. Pravý, ryzí thrash metal ohlodaný až na kost! Tohle album vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

I have a lot of respect for bands like that. They started back in the 1990s, when everything was different. There was no internet, no social networks, the gigs were packed. Thrash metal ruled the world and each band gradually built up their fan base. Everything was raw, everyone had a lot of energy because they were young. Thrash metal is a style that should be played by people who are not only good musicians, but also have a bit of rebellion in them, they can transmit the much needed energy. It's great that SHAARK still have that in them, even after all these years and line-up changes. Of course they play the old way, they don't go anywhere unnecessary. Instead of everyday selfies from band life, they'd rather shove a good portion of sharp riffs into you.

I don't know if it's nostalgia (probably a little bit), but I have a soft spot for their new records as well. They are old-world and fresh at the same time. I don't get bored with them and I always get what I demand as an old fan - well played material that not only has its own face, but also honest metal balls. I can't help but turn up the volume and let my hair down in headbanging.


The gentlemen are not experimenting. They go on their way, the way they once trod. The songs are punchy, have a great sound and production. It's a raw war with heaven and human stupidity. At least that's how I've always perceived this style. The band put the title Hybrid War in the album title. It's actually a very topical thing that affects us all. Sometimes I'm shocked at what people can believe. SHAARK go at it with a sharp edge, they don't change much. They are actually evolving within their own thrash metal laws. And it's very good. I like this approach. Every time I'm standing in front of a wall of CDs and I'm in the mood for some classic thrash metal with Moravian melodics, I'll reach for the new stuff very gladly. I know that now, after listening to the album for a few weeks. I was wondering if there was anything I could criticize the band for this year. I just couldn't think of anything. Maybe some passages are too long? But that doesn't bother me either. In short, SHAARK still feels like a dead water politician after all these years. You can hear that they enjoy playing, that they are still enthusiastic, that they have the desire to destroy with music. When you consider that these veterans are one of the longest serving bands in Bohemia and Moravia, you can't help but give them a shout-out. To sum up. Here we have veterans who have recorded a record that is definitely worth it. It is packed to the brim with wild melodies and forged from very high quality iron. The world may be a different place than it was years ago, but there are still certainties to fall back on. SHAARK is one of them. Their new album "Hybrid War" is a clear proof of that. I recommend turning the volume hard right. True, pure thrash metal, gnawed to the bone! This album will tear you to pieces!


Recenze/review - SHAARK - Deathonation (2020):


Tracklist:
1. Reaper´s Arrival (Intro)
2. The Emperor of Evil
3. Dorian
4. Love Your Tyrant
5. Governmental Chaos... Death Comes from Above
6. Twilight of Civilizations (Instrumental)
7. The Right to Kill
8. Soccer Swamp
9. Evil Servant
10. Gears of War
11. Apocrypha: 35 Years After


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý sedmý - Mosh-pit až do zemdlení


Příběh čtyř stý čtyřicátý sedmý - Mosh-pit až do zemdlení

Měl to být takový hezký dárek, který ale zároveň udělal obrovskou radost i mě. Bylo pozdní jaro, měli jsme po škole a já v jednom časáku uviděl své dvě oblíbené kapely na společném turné. Říkám jí, musíme vyrazit. A ona, že je to hrozně daleko. Nemyslel jsem si to, vždycky jsem nelenil a klidně trpěl na cestách dva dny, abych pak hodinku stál pod pódiem a nechal se unášet splněnými sny. Uměl jsem usnout ve vlaku během několika vteřin a načerpat energii na několik okamžiků, které si pak pamatuji celý život. Je to fakt hrozně daleko, opakuje mi stále dokola, když sedíme v hospodě. Jízdenky jdu koupit potají. Snad budou na místě vstupenky, protože do Budapešti nikdo v předprodeji nic neprodává. Alespoň v Plzni ne. Po letech zjistím, že jela i nějaká parta malým autobusem, ale já bydlím na koleji a znám tu jen pár místních. Ti ale metal vůbec neposlouchají. Možná by věděl Carlos, ale ten už to dávno vzdal a odjel sloužit ke hradní stráži. Ostříhali jeho dlouhou kudrnatou hřívu. Taky má novou holku, které je metal nepříjemný. Zajímavé osudy.

Já jsem stále pevný ve své víře. Poslouchám co se mi líbí, nemám vlastně nikoho, s kým bych se o muzice mohl jen tak pobavit. Budoucí žena má ráda klidnější věci, ale já spíše přidávám na brutalitě. Kolem jsou samí punkáči a když už někdo poslouchá aspoň trošku něco tvrdšího, tak jsou to starý metly, které vyrostly na heavíku. Chodí ale spíš na zábavy, kterých je kolem Plzně stále velké množství. Jsem převážně ve své ulitě, dám na recenze ze Sparku a pak chodívám na pravidelné náslechy do Music Records. Nasadím sluchátka a sem tam mi něco doporučí podobný nadšenec, jako jsem já. Někdy zavrhnu kapelu jen kvůli tomu, že nemám čas a nelíbí se mi třeba obal. Dostávám se k ní potom po několika letech a říkám si, jaký jsem to ale blbec. Můj vkus se vyvíjí, ale stále více inklinuji k death metalu. Thrash jedu také, ale ten německý mě zase tolik nebere. Spíš Amerika. Právě na OVERKILL a VOIVOD bychom měli vyrazit. Ona o tom ale ještě neví. Pojmu to jako výlet. Bez přespání, abychom ušetřili. Jdu se na vlakáč zeptat na cenu jizdenky a cestou zpět na kolej skoro brečím. Nemám dost peněz. 

Mám víc štěstí něž rozumu. Na chalupě, kam jedu příští víkend, se staví hluchý strýc, bývalý disident a protože mě má rád, tak mi dá jen tak spoustu dolarů. Nikdo o tom neví, ani rodiče. Celý víkend se na sebe spiklenecky usmíváme a strýčka zajímá, co si přeju. Řeknu mu na rovinu o koncertu a on nejdřív nerozumí. Má naslouchátko, památku na nácky, kteří jej kdysi zmlátili. Vypráví mi o tom, co by si v mém věku koupil on a mě je hloupé utratit jeho dárek jen tak, za koncert. Ale jen do doby, než mu řeknu, že jsou to americké kapely. To pookřeje a pak už je vše v pořádku a schválené. Na kolej se vrátím a překvapím blondýnku. Položím ji na postel a jako v gangsterkém filmu ji zahrnu bankovkami. Je nahá a směje se. Potom z ní peníze opatrně seberu a vrátím zpět do obálky. Jsem boháč. Něco druhý den vyměníme, vložíme na účet a za zbytek slavnostně přinesu jízdenky na vlak. Byl to asi osud, karma, chcete-li. Bylo nám přáno. Nezbývalo, než se těšit. Moje milá kapely příliš neznala, ale to vůbec nevadilo. Pouštěl jsem jí je stále dokola a myslím si, že mi spíš chtěla udělat radost, než že by jí zase tolik bavily. Víte, vypozoroval jsem, že dívky dávají hodně na hlasy a co si budem, oba zpěváci mají nepříjemné pily v hrdle.

Příprava zahrnuje spoustu bodů. Jídlo, abychom ušetřili. Pivo, taktéž. Mapu Budapešti, to seženu já v antikvariátu ve výprodeji. Snad se moc ulic nezměnilo. Jeden den tam, od brzkých hodin návštěva města a večer koncert. V noci nebo spíše k ránu zpět. Bude to náročné a máme cestovní horečku. Když máme vyrazit, dáme si den předtím v hospodě jen každý dvě piva. Pak se pokoušíme usnout, ale moc nám to nejde. Hlavně se nesmíme ztratit jeden druhému. Vstaneme dlouho před budíkem. Nahodíme bágly na záda a jdeme na nádraží pěšky. Ještě nic totiž nejezdí. Dojdeme tam a čekáme na peróně. Nikde nikdo, jen ožralý ajznboňák. Přisupí se vlak a my nalezeme. Prázdné kupé až do Prahy. Tam posnídáme v parku, což je tedy odvážné, ale šetříme. Jíme chleba s paštikou a vajíčka. Hlásí zpoždění. Jímá mě neklid a moje milá mě musí uklidňovat. Pořád ještě občas bývám vystrašený a rozklepaný ze situací, ze kterých bych neměl být. Nesu si v sobě stále rodinné stigma, napětí. Trvá to několik dalších let, než se zklidním. Konečně jedeme. Vlak plný Slováků, kteří popíjejí. Inu, jedeme na východ.

Ne že bychom si taky nezavdali, akorát pár pivek a trošku z malého rumu je něco jiného, než se ožrat jako doga. Pořád někde stojíme v polích, bojím se, abychom stihli spoj na Budapešť. Je to nekonečný a to nejsme ještě ani v polovině. Uff. Bratislava, další zpoždění. Hranice, kontrola, divný pohraničníci, který koukají na blondýnku jako hladoví vlci. Potom usnu a probudím se zase v polích. Samá kukuřice, sem tam prasečák. Nekonečná rovina a lidi na nádražích, kteří mluví hodně divnou řečí. Holky, co v sobě mají oheň. Líbí se mi tu, i když ten rozdíl oproti Německu je šílenej. Jsme bývalý socialistický blok a v myslích lidí je to zakódovaný ještě hodně dlouho. Pozná se to hlavně na tom, že se všichni tváří nasraně. Jako v Plzni, řeknu když se koukám z okýnka na jedno malé město. Přitaká mi a pak mi nabídne posledního lahváče. Usneme a zbytek cesty si nepamatuji. Vyhodí nás to až v Budapešti, vylezem z vlaku a vůbec nevíme, kde jsme. Naše mapa je nám víceméně k ničemu. Stejně nerozumíme ani slovu.

Jak jsme mladí, tak nám vůbec nedojde, že jsme si nevyměnili peníze. Naivně jsem si myslel, že zajdu do směnárny. Nějak jsme ale nevěděli, jak se řekne maďarsky směnárna. Banku jsme ale poznali. Vyměním nějaké dolary a protože máme hodně času, jdeme se projít. Budapešť má svoje kouzlo, připadá mi, že v některých oblastech lze přirovnat k Praze. Podobná atmosféra, řekl bych. Nebo tenkrát tomu tak bylo a vnímali jsme to tak. Prolezeme kde jaký kout a na jednom náměstí studujeme mapu. Měli bychom dojet nějak na stadion, na kterém měl koncert být. Nejdu nějaký záchytný bod, nejlépe kostel a na papírek si napíšu jeho přesný název. Pochopím, že červené linky jsou tramvaje. Napíšu si i číslo a do jedné nastoupíme. Uvnitř ukazuji Maďarům název kostela a vypadáme jak dva pomatení křesťani. Což je vzhledem k tomu, že mám triko Possesed a žena Moonspel poměrně divné. Je to ale jedno, protože se s náma nikdo nebaví. Nereagují ani na moji lámanou angličtinu, ani na dokonalou němčinu mé dívky. 

Raději vystoupíme, protože tohle k ničemu nevede. Zachrání nás až asi stoletá babička, která vládne německým jazykem. Usmívá se, vše nám vysvětlí a ještě popřeje hezkou cestu. Asi si myslí, že takhle dnes chodí mladí křesťané oblečení. Kostel je vidět z dálky, takže na pohodu. Jen jsme museli vylézt z jedné ulice do druhé. Stínil nám velký dům. Teď už je to na pohodu. Poučen z předchozích výletů kreslím tužkou na papír záchytné body. Abychom v noci věděli kudy zpět. Blbý je, že nemám brýle, tak budeš mýma očima. Smějeme se tomu. Veselo je nám i u stadiounu, před kterým jsou mimo překupníků i stánky. Dáme si takovou děsnou břečku a děláme, že nám chutná, protože kolem je to jeden Maďar vedle druhého a všichni s pomlaskávají. Když otevřou dveře, vběhneme tam mezi prvními. Čeká se ale dlouho, hodně dlouho. Na první maďarskou kapelu, jejíž jméno si vůbec nepamatuji. Byl to sice thrash metal, ale takovej divnej. Moc nás nebavili. Pak to ale přišlo.

Blondýnka stála stranou, hned u zábradlí a hltala každé slovo, každou notu. Já se mezitím točil v mosh-pitu, který se rozpoutal už u první skladby. VOIVOD měli v září vydat album Phobos a hráli z něj už několik nových songů. Zářil jsem, omdléval z toho, že jsem zase pod pódiem. Taková dálka a námaha. Ale jsme tady, rozumíš. Usmíval jsem se jako blázen, řval texty. Mával hlavou a koutkem oka kontroloval svoji ženu, jestli je v pořádku. Ale všechno bylo v pohodě. Přidávalo se a to dokonce několikrát. Měl jsem pocit, že jsem zemřel. A to mě čekalo další peklo. "The Killing Kind" jsem si koupil loni a projížděl jej poměrně často. Hlas Bobyho Blitze mě vždy doslova fascinoval. OVERKILL mě tenkrát málem zabili. Byl to mosh-pit do zemdlení. Takhle divoký koncert jsem už hodně dlouho nezažil. Deathaři jsou o hodně víc klidnější. Musí se víc soustředit na hraní, ha. Upadne přede mnou nějaká maďarská holka. Pomáhám jí na nohy a ona je v takovým rauši, že mě začne líbat. Cítím papriku (jako fakt!), objímá mě, vyhrnuje mi triko a musím se vytrhnout. Běžím ke svý blondýně, která se mi děsně směje. Zakřičí mi do ucha, ještě, že jsem s tebou jela, jinak bys tady zůstal a stal se Maďarem. Když kapela dohraje, brodíme se řekou kelímků. Občas někdo někde leží, zmožený chlastem a muzikou. 

Vylezeme ven, jsem totálně grogy, podal jsem právě velký sportovní výkon. Máme čas. Už je tma, takže cigárko a rozložím před sebou nakreslenou mapku. Je totálně promočená a písmo rozpité. Kurva, do prdele. Kleju a dělá mi dobře, že mi nikdo nerozumí. Jdeme více méně poslepu a podle paměti. A kupodivu se nám daří. Jenom u vlakového nádraží se najednou objeví dav fotbalových fanoušků. Dvě skupiny, které si dávají notně do držky. Musíme se dokonce schovat do výklenku, aby nás nesmetly. Pak přijedou policajti a zmlátí všechny obuškama, některé naloží a někam odvezou. Ale je klid. Počkáme na vlak, který jede na čas. Jak neobvyklé. Ulehneme do kupé a ihned vytuhneme. Celou cestu zpět jsme v takovém divném stavu. Mezi bděním a spánkem. Probereme se pořádně až v Plzni na koleji, kde zalezem do baru. Jakto, že jste nebyli včera na Vencově oslavě, bylo to super, měl tam i striptérky. Sdělí nám jedna holka a my jen mávneme rukou. Kdyby jen věděla. Jenže je gotička a tý nemá cenu o metalu vyprávět. My ale na tuhle povedenou akci vzpomínáme poměrně často. Byl to totiž jeden z největších mosh-pitů, co jsem v životě zažil. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. března 2024

Recenze/review - THROAT - Blood Exaltation (2024)


THROAT - Blood Exaltation
EP 2024, Primitive Reaction, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Včera ti slíbili, že tě svléknou z kůže. Mají velkou fantazii. Co se týká mučení těla i mysli, tak rozhodně. Už dávno si ztratil víru. V Boha i v lidský rod. Vadilo jim to. Protože si se nezařadil, protože nepochoduješ v davu. Utíkal si z města, do temných lesů, aby ses účastnil pradávných rituálů. Zde, uprostřed kruté přírody, ses cítil nejlépe. Vše kolem je ohlodané na kost, chladné a podmanivé. Jako hudba polských (a finských) black metalistů THROAT. Jedná se o první EP v diskografii kapely. 

Stačilo mi několik prvních poslechů a připadal jsem si, že hořím jasným plamenem. Moje vnitřnosti byly nakažené snětí a já jsem věděl, že tahle hudba není z našeho světa. Pánové se nechali inspirovat záhrobními rituály, posedlostí démony i samotným ďáblem. Z jejich hudby je cítit síra na míle daleko. Pokud máte rádi black metal v jeho ryzí podobě a s chutí oceníte i výlety do jiných oblastí smrti, neváhejte ani chvilku. Budete hořet na hranici! 


Tvorbu kapely lze s určitou dávkou fantazie přirovnat k tomu, co předvádějí v katakombách třeba takoví kolumbijští NEKROMANTIE, italští MORTUARY DRAPE, maďarští TORMENTOR, případně polští CULTES DES GHOULES (nebo švýcarští SAMAEL na svých prvních nahrávkách) a italští AD NAUSEAM. Základem tvorby THROAT je klasický, tradiční black metal, který je dále rozvíjen. Na desce potkáte různé děsivé a bolestivé zvuky, morbidní atmosféru čerstvě exhumovaných hrobů, i nekonečný chlad. To vše je potom zamícháno ve velmi jedovatém koktejlu. Podáváno samozřejmě na víku od rakve spolu se syrovým, mokvajícím zvukem. Tihle maniaci rádi a často překračují hranice. Nové EP "Blood Exaltation" jsem dost často poslouchal velmi brzy ráno. Město bylo přikryté smogem a lidé, kteří chodili ulicemi, připomínali spíše přízraky, než lidské bytosti. V tom mrtvolném tichu vynikla nahrávka nejvíce. Měl jsem pocit, že mi mrzne krev v žilách, že nemrtví z nedalekého hřbitova kývají souhlasně hlavou do rytmu. Během několika okamžiků jsem nebyl na tomto světě. Seděl  jsem v plesnivé hrobce, několik metrů pod zemí a čekal, až mě zítra odsoudí k smrti. Porota složená z inkvizice mě bude lámat v kolem, drtit moje kosti, aby mě nakonec upálili na hranici. Z téhle desky mám úplně stejné pocity a už teď se těším, až kapela přijde s dlouhohrajícím albem. Doufám, že to bude brzy. Já i všichni démoni čekáme a těšíme se jako lovci na svoji oběť. Včera mi slíbili, že mě svléknou z kůže. Mají velkou fantazii. Co se týká mučení těla i mysli, tak rozhodně. Už dávno jsem ztratil víru. V Boha i v lidský rod. Zůstala mi pouze hudba. Zlověstný, okultní, ďáblem posedlý black metal! Pradávné rituály smrti, které vás navěky proklejí!


Asphyx says:

Yesterday they promised to skin you. They're very imaginative. When it comes to torture of the body and mind, absolutely. You lost your faith a long time ago. In God and in the human race. It bothered them. Because you don't fit in, because you don't march in the crowd. You ran away from the city, into the dark woods, to participate in ancient rituals. Here, in the midst of the harsh nature, you felt most comfortable. Everything around you is gnawed to the bone, cold and captivating. Like the music of Polish (and Finnish) black metallers THROAT. This is the first EP in the band's discography.

The first few listens were enough to make me feel like I was burning bright. My insides were infected with anthrax and I knew this music was not of our world. The gentlemen were inspired by the rituals of the afterlife, demonic possession and the devil himself. Their music reeks of brimstone from a mile away. If you like black metal in its purest form and can appreciate with gusto the excursions into other realms of death, don't hesitate a moment. You will burn at the stake!


With a certain amount of imagination, the band's work can be compared to what the Colombian NEKROMANTIE, the Italian MORTUARY DRAPE, the Hungarian TORMENTOR, or the Polish CULTES DES GHOULES (or the Swiss SAMAEL on their first recordings) and the Italian AD NAUSEAM perform in the catacombs. The basis of THROAT' s work is classic, traditional black metal, which is further developed. On the album you will encounter various eerie and painful sounds, morbid atmosphere of freshly exhumed graves, and endless coldness. All this is then mixed in a very poisonous cocktail. Served, of course, on a coffin lid along with a raw, wetting sound. These maniacs like to cross the line a lot. I've been listening to the new EP "Blood Exaltation" quite a bit very early in the morning. The city was blanketed in smog and the people walking the streets were more like ghosts than human beings. In the dead silence the recording stood out the most. I had the feeling that my blood was freezing in my veins, that the undead from the nearby cemetery were nodding their heads in agreement to the rhythm. In a few moments I was no longer in this world. I sat in a moldy tomb, several feet underground, waiting to be condemned to death tomorrow. A jury of the Inquisition would break me in rounds, crush my bones, and finally burn me at the stake. I feel exactly the same way about this record, and I'm already looking forward to the band coming out with a full-length album. I hope it's soon. I and all the demons are waiting and looking forward like hunters to their prey. Yesterday they promised to skin me. They have a great imagination. When it comes to torturing the body and mind, absolutely. I lost faith a long time ago. In God and in the human race. All I have left is music. Sinister, occult, devil-possessed black metal! Ancient death rituals that will damn you forever!


Tracklist:
01. Chuć (09:01)
02. Klątwa (06:56)
03. New Flesh Nectar I (08:56)
04. New Flesh Nectar II (07:26)

Line-up:
WS • Vocals
TP • Bass
DC • Guitars, Drums

Interview - ACRID DEATH - Rotten, swelling echoes from the most putrid death metal catacombs!


Interview with death metal band from Germany - ACRID DEATH.

Answered Volker, Thomas and Tobi, thank you!

Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

Ave ACRID DEATH! I haven’t found any interview in the Czech language with you, yet. So please, first introduce the band to our readers who don’t know you. You could start from the early beginnings and describe the whole ACRID DEATH history.

Hi man, this is Volker from Acrid Death! Glad to answer your questions!

So, there's not that much to tell yet actually, as we're a pretty new band! The members all have been making underground metal for decades, but we as a band only really started when the pandemic was over, I think spring 2022-ish.

Thomas, Tobias and I played at Driven by Entropy already and when Thomas said „man, I wanna do some old-school shit, like real nasty HM-2 stuff“ I said „sure, let's go!“ and went to work, writing some riffs, finding a sound and putting together the first couple songs. Then we started looking for a band and of course asked Tobi first who immediately said yes and brought along his All Its Grace buddy Christian. I then asked my buddy Philipp from Synchronic to play drums and here we are!


I’m just listening to your new record „Abominable Presence of Blight“ and I feel like as if I am closed in some tomb together with DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, SORCERY, INTERMENT, CENTINEX. The record has a great Swedish sound. Where did you record it and how satisfied you are with it? Did you have the "last word" concerning the resulting sound?

Yeah, that's exactly what we were going for! Entrails, man, The Tomb Awaits is such a great album, love it! So yeah, it sounds exactly as we want it, recorded and mixed by Emil Cezanne of Nighttime Productions, who had just finished working on the latest All Its Grace record, and mastered by Brad Boatright of Audiosiege who has worked with amazing bands like Nails, Gatecreeper, Obituary and many more.

How was the new material for album „Abominable Presence of Blight“ created? How exactly ACRID DEATH writes the music?

Usually it starts with me recording some parts at home, sometimes whole songs. Then I bring that stuff to the rehearsal sessions with the guys and we start tweaking it, re-arranging, adding parts, removing parts etc., and when the general structure is set Tobi starts writing vocals.


„Abominable Presence of Blight“ has dark and morbid cover art. Who is an author? I really like his work. How did you actually choose the idea of the cover and what exactly illustrates?

I’m going to hand this one over to Thomas as he did pretty much all the work there, so Thomas, there you go:

The cover was created by an artist called Denis Cardan, who I got from Vladyslav from All4Bands. It was important to me that the cover wasn't just a cover, but a part of the album in itself. I'm afraid that people have unfortunately lost sight of that nowadays. The idea came from Denis, based on my specifications. At first I simply said: "Suffering people, wasted country!". With these words, I was handed the record Fathomless Mastery by Bloodbath in 2009, which is still my undisputed favorite record in death metal today.

In principle, the idea behind it is simple. We as humanity are (once again) in the process of opening the door to hell, be it through man-made climate change, recurring nationalism, brutal wars of aggression, unbelievably stupid populism, hatred, exploitation and oppression, etc., to name just a few things. All of this is represented by the beast, which comes out of this burning gate with its helpers. So these aspects are also mirrored in the album title „Abominable Presence Of Blight“

Of course our record will contribute to the destruction of the world...okay, just kidding.


Could you reveal us who is an author of the lyrics and what is their background? Where did you take inspiration for certain topics?

This one is for our vocalist, so there you go Tobi:

First of all, I am always happy when someone shows interest and asks about the lyrics. It doesn’t happen that often.

I write all of them and for most songs, I tried kind of a dual approach. I have a general topic I want to write about, which then needs to be “packaged” into something fitting for Death Metal songs and has an eerie or even threatening atmosphere. Like “Huntsmen” being about the hubris of parts of the human species, but is told by describing being hunted and devoured by something nasty like a giant spider.

Inspirations and topics can be very different. So, to give a few examples: On one hand there’s books like “House of Leaves” (Danielewski) which I just love in general or “Ship of Theseus” (Dorst, Abrams) that found its way into our song “Heave”. The song itself is about losing your directions in life and being horrified because your are being overwhelmed.

I also love video games and for example the title for “Dreg Heap” came from an area in Dark Souls III.

Then on the other hand there are songs about more specific topics. “Presence” is about a psychiatric phenomenon called fugue state and “Shadows” deals with changing mental states while facing a looming threat of complete psychological breakdowns. “Negative Space” tries to explore existential dread by using the vast emptiness and unknown horrors of space as a symbol.

And while I think it is inevitable to also have personal issues and experiences find their way into stuff you write, I mostly try to keep it a bit more vague in order to leave space for the individual interpretations of everyone who is interested to spend time and try to read and understand the lyrics.

Well, and of course I love reading the lyrics of other bands to get inspired. The list here would be endless and contain bands from Pig Destroyer to Radiohead and many things in between.


The new album was released by Rising Nemesis Records. This label has a very good name in the underground scene and does a very good job. However, didn't you want to release a record in some bigger label? Did you ask some other label? How you are actually satisfied with Rising Nemesis Records?

Nasar, who runs Rising Nemesis, is a buddy of Thomas, so he was the first guy we asked if he wanted to release the record and he said yes, so here we are! It's exactly the kind of label we need, small and agile, giving us the freedom to do our thing without any pressure, that's how we like it! I would subscribe to that (note from the interviewer).

You play typical, classical Swedish old school death metal. You have never changed the direction, you are let's say „orthodox“. Personally, this is one reason why I like your music so much. But, didn’t you think about try to play something different, somehow to make the ACRID DEATH music more unusual?

The whole idea behind Acrid Death was to do this exact thing. We all have other bands that make other, more modern kinds of music, but AD gives us the opportunity to go old-school, which is exactly what we wanted to do here.

It is obvious that you as a band are still working on yourself. How often do you rehearsal together? Are you a "hard-working" band, which practices regularly or are you more „punk“ in the rehearsal task?

Kinda in between. We're all experienced musicians so we don't need to rehearse every week, and we also all have full-time jobs and some of us have families so we have to be careful with our time, but usually we manage to do at least two sessions a month, sometimes more sometimes less.


Do you have some goal, which you would like to achieve? Someone wants to release an album with a large label; other wants to play on one stage with some famous band. What about you?

Life goal right now: Play PartySan in Germany or even better Brutal Assault in Czechia!

Can you recommend some new albums, which impressed you at the latest time?

Carnation – Cursed Mortality

Awseome HM-2 death metal, kinda like us but way better

Une Misère – Damned

Ultra-angry metalcore from Iceland, those guys were my discovery 2019 when I stumbled across them at Summer Breeze, and now they have a new EP out that's just absolutely insane!

Do you know and listen to some metal bands from the Czech Republic?

When we went to Prague for Thomas‘ 40th birthday in 2020, right before COVID, I went to Metal Bar Error and learned about Root, this ultra-nasty czech black metal band, Zjevení is still my go to song when I’m REALLY drunk!

We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the Swedish death metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?

So there's the obvious thing, the sound. That nasty HM-2 guitar tone is definitely a signature thing here. But it's also the fact that this type of death metal owes more to punk and hardcore than American death metal does, it's groovier, not as technical and amelodic and goes really well with beer. For me.

Stockholm style is more fun than „normal“ death metal, even though I absolutely adore stuff like Cannibal Corpse, Cryptopsy etc.

What ACRID DEATH is planning for the next few months?

Playing as many shows as we can, release some live videos and start writing the next record!

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Thank you for having us!


Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

Rozhovor - ACRID DEATH - Hnilobné, mokvající ozvěny z těch nejhnisavějších death metalových katakomb!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - ACRID DEATH.

Odpovídali Volker, Thomas a Tobi, děkujeme!

Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

Ave ACRID DEATH! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií ACRID DEATH.

Ahoj, tady Volker z Acrid Death! Rád odpovím na tvé otázky!

Vlastně toho zatím není moc co říct, protože jsme docela nová kapela! Všichni členové dělají undergroundový metal už desítky let, ale my jako kapela jsme vlastně začali až po skončení pandemie, myslím, že na jaře 2022-asi.

Thomas, Tobias a já jsme hráli už v Driven by Entropy, a když Thomas řekl: "Člověče, já chci dělat nějaký oldschoolový sračky, jako pořádně hnusný HM-2 věci", řekl jsem: "Jasně, jdeme na to!" a dal jsem se do práce, napsal pár riffů, našel zvuk a dal dohromady prvních pár písní. Pak jsme začali hledat kapelu a samozřejmě jsme se nejdřív zeptali Tobiho, který okamžitě souhlasil a přivedl s sebou svého kámoše Christiana z All Its Grace. Pak jsem požádal svého kamaráda Philippa ze Synchronic, aby hrál na bicí, a jsme tady!


Právě poslouchám vaši novinku „Abominable Presence of Blight“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, SORCERY, INTERMENT, CENTINEX. Deska má skvělý švédský sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?

Jo, přesně o to nám šlo! Entrails, chlape, The Tomb Awaits je tak skvělé album, miluju ho! Takže jo, zní to přesně tak, jak jsme chtěli, nahrál a smíchal to Emil Cezanne z Nighttime Productions, který právě dokončil práci na poslední desce All Its Grace, a masteroval to Brad Boatright z Audiosiege, který pracoval s úžasnými kapelami jako Nails, Gatecreeper, Obituary a mnoha dalšími.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Abominable Presence of Blight“? Jak vlastně tvoří/skládají ACRID DEATH?

Obvykle to začíná tím, že si doma nahraji některé části, někdy i celé písně. Pak je přinesu na zkoušku s klukama a začneme je upravovat, "přearanžovávat", přidávat části, ubírat části atd., a když je celková struktura ustálená, Tobi začne psát vokály.


„Abominable Presence of Blight“ má temný morbidní obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?

Tuhle otázku předám Thomasovi, protože on odvedl téměř veškerou práci, takže Thomasi, tady to máš:

Obal vytvořil umělec jménem Denis Cardan, kterého jsem získal od Vladyslava z All4Bands. Bylo pro mě důležité, aby obal nebyl jen obalem, ale součástí alba jako takového. Obávám se, že v dnešní době to lidé bohužel přestali vnímat. S nápadem přišel Denis na základě mého zadání. Nejdřív jsem prostě řekl: "Trpící lidé, zmařená země!". S těmito slovy jsem v roce 2009 dostal do ruky desku Fathomless Mastery od Bloodbath, která je dodnes mou nesporně nejoblíbenější deathmetalovou nahrávkou.

Myšlenka, která za ní stojí, je v zásadě jednoduchá. My jako lidstvo jsme (opět) v procesu otevírání dveří do pekla, ať už jde o člověkem způsobené klimatické změny, opakující se nacionalismus, brutální agresivní války, neuvěřitelně hloupý populismus, nenávist, vykořisťování a útlak atd., abychom jmenovali jen některé věci. To vše představuje šelma, která z této hořící brány vychází se svými pomocníky. Tyto aspekty se tedy zrcadlí i v názvu alba "Abominable Presence Of Blight" (Ohavná přítomnost zkázy).

Naše deska samozřejmě přispěje ke zničení světa... Dobře, dělám si legraci.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Tenhle je pro našeho zpěváka, takže tady máš Tobiho:

Především mě vždycky potěší, když někdo projeví zájem a zeptá se na text. Nestává se to tak často.

Píšu je všechny a u většiny písniček jsem zkusil takový dvojí přístup. Mám nějaké obecné téma, o kterém chci psát, a to je pak potřeba "zabalit" do něčeho, co se hodí do death metalových písní a má děsivou nebo dokonce hrozivou atmosféru. Třeba "Huntsmen" je o pýše části lidského druhu, ale je vyprávěná popisem toho, jak je lovena a požírána něčím odporným, třeba obřím pavoukem.

Inspirace a témata mohou být velmi odlišná. Takže uvedu několik příkladů: Na jedné straně jsou tu knihy jako "Dům z listí" (Danielewski), kterou prostě obecně miluju, nebo "Theseova loď" (Dorst, Abrams), která si našla cestu do naší písně "Heave". Samotná píseň je o tom, že v životě ztrácíte orientaci a jste zděšeni, protože vás někdo zahlcuje.

Také miluji videohry a například název pro "Dreg Heap" pochází z jedné oblasti ve hře Dark Souls III.

Na druhou stranu existují písně o konkrétnějších tématech. "Presence" je o psychiatrickém fenoménu zvaném fuga a "Shadows" pojednává o měnících se duševních stavech, zatímco čelíme hrozícímu nebezpečí úplného psychického zhroucení. "Negative Space" se pokouší zkoumat existenciální hrůzu tím, že jako symbol používá obrovskou prázdnotu a neznámé hrůzy vesmíru.

A i když si myslím, že je nevyhnutelné, aby si do věcí, které člověk píše, našly cestu i osobní problémy a zkušenosti, většinou se je snažím držet trochu vágněji, abych ponechal prostor pro individuální interpretaci každého, kdo má zájem věnovat čas a pokusit se texty číst a pochopit.

No a samozřejmě si rád čtu texty jiných kapel, abych se inspiroval. Seznam by zde byl nekonečný a obsahoval by kapely od Pig Destroyer po Radiohead a mnoho věcí mezi tím.


Novinka vyšla na CD u Rising Nemesis Records. Label má v undergroundu velmi dobré jméno a odvádí skvělou práci, ale nelákalo vás vydat album u nějaké větší firmy? Oslovili jste nějaké? Jak jste vlastně spokojeni s Rising Nemesis Records?

Nasar, který vede Rising Nemesis, je Thomasův kamarád, takže to byl první člověk, kterého jsme se zeptali, jestli chce desku vydat, a on souhlasil, takže jsme tady! Je to přesně ten typ labelu, který potřebujeme, malý a agilní, dává nám svobodu dělat naše věci bez jakéhokoli tlaku, tak to máme rádi! Pod to bych se podepsal (poznámka autora rozhovoru).

Hrajete typický, klasický starý švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo vás někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu ACRID DEATH S ozvláštnit?

Celá myšlenka kapely Acrid Death spočívala přesně v tomhle. Všichni máme jiné kapely, které dělají jiné, modernější druhy hudby, ale AD nám dává možnost jít do staré školy, což je přesně to, co jsme chtěli udělat.

Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně ACRID DEATH zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází, nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh?

Něco mezi tím. Všichni jsme zkušení muzikanti, takže nemusíme zkoušet každý týden, a také máme všichni práci na plný úvazek a někteří z nás mají rodiny, takže si musíme dávat pozor na čas, ale většinou se nám podaří udělat alespoň dvě sezení měsíčně, někdy více, někdy méně.


Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se slavnou kapelu.

Životní cíl právě teď: Hrát na PartySan v Německu nebo ještě lépe Brutal Assault v Česku!

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Carnation - Cursed Mortality

Úžasný HM-2 death metal, něco jako my, ale mnohem lepší.

Une Misère - Damned

Ultra-angry metalcore z Islandu, tihle kluci byli mým objevem roku 2019, když jsem na ně narazil na Summer Breeze, a teď mají venku nové EP, které je naprosto šílené!

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Když jsme jeli do Prahy na Thomasovy 40. narozeniny v roce 2020, těsně před COVIDem, zašel jsem do Metal Baru Error a dozvěděl se o Root, téhle ultra odporné české black metalové kapele, Zjevení je dodnes moje písnička, když jsem OPRAVDU opilý!

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný švédský death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Takže to je zřejmá věc, zvuk. Ten hnusný kytarový tón HM-2 je tady rozhodně charakteristický. Ale taky je to tím, že tenhle typ death metalu vděčí víc punku a hardcoru než americký death metal, je groovovější, ne tak technický a a melodický a hodí se k pivu. Pro mě.

Stockholmský styl je zábavnější než "normální" death metal, i když naprosto zbožňuju věci jako Cannibal Corpse, Cryptopsy atd.

Co chystají ACRID DEATH v nejbližších měsících?

Odehrajeme co nejvíce koncertů, vydáme nějaká živá videa a začneme psát další desku!

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Děkujeme, že jste nás oslovili!


Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine