DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 8. března 2024

Recenze/review - SVITOGOR - The Howling Void (2024)


SVITOGOR - The Howling Void
CD 2024, InsArt Records

for english please scroll down

Říká se, že svědomí vás vždycky nakonec dostihne. Nemyslím si to. Čím jsem starší, tím víc vidím kolem sebe lidí, kteří jej vůbec nemají. Možná jsem citlivější na projevy zla, ale pokaždé, když jdu kolem kostela, ztrácím víru v náš druh. Někteří jsou jen prázdné nádoby bez názoru, jsou ovcemi pochodujícími na porážku. Můžeš udělat jakýkoliv hnusný čin, ale když odříkáš několik Otčenášů, dostaneš odpuštění. Jak jednoduché. Oběti mezitím umírají utrápení neskutečnou bolestí. Raději se vracím k přírodě a hudbě, která mě dokáže oslovit, zaujmout. SVITOGOR jsem dosud neznal. Jenže stačilo několik prvních poslechů a rozhodl jsem se, že by bylo dobré se s vámi podělit o pár svých dojmů.

A to i přesto, že epický black metal nebývá zrovna častým hostem v mém přehrávači. Přesvědčila mě naléhavost, způsob, jakým Dalibor Franjkić (Insanus) přistupuje k hudbě jako takové. Kapela je projektem jednoho muže, který je podepsán pod vším. Insanus je zkušený muzikant, který má za sebou velké množství skvělé práce (BLACK CULT, CZAAR, HIBERNUM, ZVIJER). Nezbývalo mi nic jiného, než si nasadit sluchátka a opustit civilizaci. Uprostřed zmrzlých lesů vynikla debutová deska "The Howling Void" nejvíce. 


Sledoval jsem stromy, jak se pomalu ukládají ke spánku. Měl jsem pocit, že šeptají. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a cesta mě zavedla na staré pohřebiště. Bývaly tu kdysi domy, které za jedné z válek, které přešly přes naše území, byly srovnány se zemí. Do mozku se mi otiskl nářek. Nevím proč, možná ve mě hudba probudila jinou dimenzi. Je to neklidné, avantgardní album, neortodoxní. Má dobrý zvuk i obal. Ale hlavně je napsáno originálním způsobem. Je jako bolest trpících, je jako pomalá smrt, u které se postupně rozpadnete v prach. V některých momentech je album až "nepříjemné", nebál bych se napsat až divné. Zrovna tyto pasáže si ale nejvíc pamatuji. Nebude to asi hudba pro každého, je nutný soustředěný poslech, spousta času a nejlépe i absolutní tma, ale když vydržíte prvotní setkání, budete odměněni vskutku neotřelým zážitkem. Napříč celým albem se potom vznáší určitý druh melancholie a neklidu. Žijeme v divném, pokřiveném světě a SVITOGOR vám nastaví zrcadlo. Alespoň tak jsem nahrávku vnímal já. Určitě znáte pohřební zpěvy starých národů. Připadá mi, že na ně v určitém směru Insanus navazuje. Pochází z Chorvatska, které je známé v hudbě svojí melodičností. Troufám si tvrdit, že se promítla i do jeho tvorby. Alespoň v případě "The Howling Void" to tak vnímám. Pokud vás někdy štve čilý ruch v ulicích, působí na vás stres, mohu vám tuhle desku jenom doporučit. Zklidní a rozdrásá vás zároveň, přivede na jiné myšlenky. Ohlodá vaše svědomí až na kost. Misantropický, antihumánní, epický black metal po okraj narvaný neklidem! Strhněte všechny modly a nechte se pohltit pradávnou temnotou!


Asphyx says:

They say your conscience always catches up with you eventually. I don't think so. The older I get, the more I see people around me who don't have one. Maybe I'm more sensitive to evil, but every time I walk past a church, I lose faith in our species. Some are just empty vessels with no opinion, sheep marching to the slaughter. You can do any ugly act, but if you say a few Our Fathers, you will be forgiven. How simple. Meanwhile, the victims are dying in excruciating pain. I prefer to return to nature and music, which can reach me, captivate me. I've never known SVITOGOR before. But after a few first listens, I decided it would be a good idea to share some of my impressions.

And this despite the fact that epic black metal is not a frequent guest in my player. What convinced me was the urgency, the way Dalibor Franjkić (Insanus) approaches music as such. The band is a one-man project that is signed under everything. Insanus is an experienced musician who has done a lot of great work (BLACK CULT, CZAAR, HIBERNUM, ZVIJER). I had no choice but to put on my headphones and leave civilization. Amidst the frozen forests, the debut album "The Howling Void" stood out the most.


I watched the trees as they slowly went to sleep. I felt like they were whispering. Fresh snow crunched under my feet and the path led me to an old burial ground. There used to be houses here that had been razed during one of the wars that had crossed our territory. A wail imprinted itself on my brain. I don't know why, maybe the music awakened another dimension in me. It's a restless, avant-garde album, unorthodox. It has a good sound and cover. But above all, it's written in an original way. It's like the pain of the suffering, it's like a slow death where you gradually crumble into dust. In some moments the album is even "unpleasant", I wouldn't be afraid to write weird. But these are the passages I remember the most. It's probably not going to be music for everyone, it requires concentrated listening, a lot of time and preferably absolute darkness, but if you can endure the initial encounter you will be rewarded with a truly novel experience. A kind of melancholy and restlessness hovers throughout the album. We live in a strange, distorted world and SVITOGOR holds up a mirror to you. At least that's how I perceived the record. I'm sure you're familiar with the funeral chants of ancient peoples. It seems to me that Insanus follows them in some ways. He comes from Croatia, which is known in music for its melodicism. I dare say that it is also reflected in his work. At least in the case of "The Howling Void" I feel that way. If you are ever annoyed by the hustle and bustle of the streets, the stress, I can only recommend this album to you. It will calm you down and tear you up at the same time, it will make you think different thoughts. It'll bite your conscience to the bone. Misanthropic, anti-human, epic black metal filled to the brim with unease! Tear down all your idols and let the ancient darkness consume you!


Tracklist:
01. Frequencies 
02. Delusion
03. Times
04. The Great Deceiver
05. Without the Sun
06. Spider Knows Its Craft
07. Ascending the Astral Nightmares
08. Before the Dawn
09. Deor
10. The Existence

KNIŽNÍ TIPY - Terror - Dan Simmons (2007)


Terror - Dan Simmons
2077, BB art

Manželka byla nějaká utahaná, tak jsem nasadil tempo. Bylo ještě šero, ale musel jsem ven. Mám to takhle o víkendech čím dál tím častěji. Večer se vždycky díváme na nějaký film nebo seriál nebo si jen tak čteme. K Terroru jsem se dostal vlastně náhodou. Jak o knihách píšu a vyhledávám si různé informace, tak mi strejda google tuhle v jedné reklamě doporučil. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Nepřesvědčila mě ale reklama, spíše popis, o čem příběh je. Jako malý kluk jsem miloval dobrodružné romány. Dlouhé mořeplavby, přechody hor, nové ostrovy. Amundsena. Odvaha, dobrodružství. Bylo to napínavé, mnohdy na motivy skutečných událostí. Miloval jsem zeměpis, v atlase, který mám někde dodnes, jsem si vyhledával, kde hlavní hrdinové byli. Asi je to chlapská vlastnost, asi je to napětí, záhady, které nás stále přitahují. Mám rád, když vidím u svého skoro dospělého syna, že má stále ty ohníčky v očích, když se těší na nějaký výlet s kamarády. V každém z nás je kus malýho kluka. A je to tak moc dobře. Kdybychom neměli koníčky, stali by se z nás jenom prázdné nádoby. 

Mrzly mi prsty a stehna. Přidal jsem raději do kroku. Představoval jsem si, že je vánice a kolem cesty leží zmrzlá zvířata i lidé. Krutost, ale spravedlnost přírody lze cítit i kousek za městem. Domů jsem přišel a měl jsem v těle neskutečný chlad. Všichni se právě probouzeli a byli trošku naštvaní, že větrám. Jenže já musel, po snídani mě čekalo několik prvních kapitol. Potom káva, u které jsem konečně rozmrzl. Arktida byla najednou i u nás v bytě. O výpravě královského britského námořnictva pod vedením Franklina, jsem již četl mnohé. Paměť kupodivu zafungovala dobře. Zde je ale celý příběh pojatý jako horor. Jako napínavá a krutá realita. Tehdy, v říjnu 1847, neměli lidé takovou výbavu jako dnes. Člověk si uvědomí, kam jsme se technicky za ty roky posunuli. Mě stačila procházka probouzejícím se lesem kousek za naším domem a představa, že bych byl na cestě několik měsíců, o hladu, žízni, s omrzlinami, mě děsí sama o sobě. Musel jsem zavřít okno. Dala se do mě zima. Hodně sugestivní knížka, říkám po dalších stránkách manželce. 

Po obědě se jde ven. Nechápu, jak si nemohla číst dobrodružné knížky! Nemá cenu zastírat rozdíly mezi ženami a muži, byla by to škoda. Krásná je přeci ta rozdílnost, jiný pohled na svět. Nic na tom nezmění ani snaha o smazámí a bezpohlavnost. Vyprávím o tom, jak jsem se jako malý kluk otužoval v ledové vaně. Představoval jsem si, že budu jednou také dobrodruh. Na chalupě v Jizerkách jsem trénoval na běžkách a jednou si tajně vzal i plavky, které jsem si oblékl na sebe pod jégrovky. Ujel jsem na hřebeny a tam svlečený skákal do sněhu. Abych se připravil na výpravu. S bratranci jsme snili o dalekých zemích, četli si o nich a dokonce si psali deník. Stačilo nám dvacet kilometrů od chalupy. Kdo vezme zásoby? Museli jsme vypadat legračně, ale to nadšení, ta odvaha, překonat zakázanou hranici blízkého lesa. Krásné vzpomínky, ale také spousta napětí. Divoký pes, naštvaný důchodce, vyvrknutý kotník, tohle všechno jsme museli řešit. Ujel nám vlak a poradili jsme si, nešlo to jinak. Bez mobilu, jen s papírovou mapou, nožem a namazanými chleby v batohu. 

Vrátíme se domů a každý si zalezeme do svého koutu. Básním o Terroru, jak je napínavý, jak záhadný a temný. Mystický. Napínavé příběhy jednotlivých námořníků. Zamzlí uprostřed divoké přírody. Jako malý jsem si to přál, s dětskou naivitou jsem si představoval, jak přežiji rok v ledu a sněhu, objevím nový ostrov nebo zvíře a potom se mnou budou dělat rozhovor v novinách, jako s dědou. Člověk léty dostane rozum, víc se bojí, protože má rodinu, děti, želvu  (ha!). To je najednou zodpovědnosti, že se snažíte předcházet špatným situacím. Jste o hodně víc ostražití. Přesto o podobných výpravách hrozně rád čtu. Tahle kniha je trošku netypická v mé knihovně, ale možná o to víc zajímavá. Kostra příběhu je totiž podle pravdy.  Hluchá místa doplňuje autor mystikou, hororem. Muselo to být šílené. Manželka si zaleze pod deku. Já jsem v kraťasích. Klasický případ rozdílu mezi mužem a ženou. Pořád je mi teplo, stále se v rámci možností otužuji. Větrám a holkám je doma zima. Hele, kdybyste věděly, co museli zažívat Franklin a jeho výprava...po chvilce mě ani jedna z žen v naší rodině neposlouchá. Ony snad vůbec nechápou, o čem mluvím!

A je to tak dobře. Tohle je horor, opravdu mrazivá záležitost, nic pro slabé a citlivé povahy. Já vím, kluci skoro vůbec nečtou, ale tohle je fakt spíš knížka pro muže. Možná se bude líbit i ženám, ale nevím, jestli dokážou pochopit tu touhu objevovat, vést, rozhodovat se ihned a balancovat na hraně života a smrti. Když nemůžeš, tak přidej. Makej a možná nezemřeš. Musíme stále bojovat o přežití, abychom se měli lépe, pořád chceme chránit rodiny. Zimy už nejsou takové, jako bývaly. Ale každý rok se snažím aspoň několikrát vyrazit na běžky. Miluju, když mi mrzne dech z pusy, když mám tak ledovou vodu v batohu, že se nedá pít. Jsem aspoň na chvilku dobrodruhem. Jako hrdinové této knihy. Děkuji moc za podporu. Tak zase za týden a neumrzněte, až budete tenhle příběh číst.

PS: výprava se nakonec ztratila a pátrá se po ní dodnes. Vrak HMS Terror byl objeven až v roce 2016

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Horor amerického autora je tentokrát inspirovaný tajemnými okolnostmi zániku polární výpravy sira Johna Franklina při hledání takzvané severozápadní cesty, které dodnes nebyly objasněny. Výchozím bodem napínavého děje je říjen roku 1847, kdy u pobřeží Arktidy bezmocně spočívají dvě sesterské lodě anglického královského námořnictva Franklinovy výpravy, Erebus a Terror se zdecimovanou posádkou beznadějně zamrzlé v ledu. V pestré mozaice se prolínají četné retrospektivní pasáže se skutečnými historickými fakty a dohromady tvoří dramatický a barvitý příběh boje o přežití.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. března 2024

Info - Album MENTAL DECAY z roku 2017 od thrashových LAID TO WASTE vychází na vinylu!


for english please scroll down

Už dlouhých sedm let fanoušci netrpělivě čekají na nové album českých speed-thrasherů Laid To Waste. Na zpříjemnění té doby vydává Coffeegrinder vinylou edici alba Mental Decay z roku 2017. Ta je tak po CD (Support Underground) a kazetové (Tapes Of Terror Records) verzi kompletní. LP je ručně číslované a limitované počtem 150 kusů. Objednávejte na facebooku www.facebook.com/coffeegrinder.cz nebo na e-mailové adrese coffeegrinder.cz@gmail.com!


For seven long years now, fans have been waiting impatiently for a new album from Czech speed-thrashers Laid To Waste. To make that time more enjoyable, Coffeegrinder is releasing a vinyl edition of 2017's Mental Decay. It is now complete after the CD (Support Underground) and cassette (Tapes Of Terror Records) versions. The LP is hand-numbered and limited to 150 copies. Order on Facebook at www.facebook.com/coffeegrinder.cz or email coffeegrinder.cz@gmail.com!




about LAID TO WASTE on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SLIMELORD - Chytridiomycosis Relinquished (2024)


SLIMELORD - Chytridiomycosis Relinquished
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Podvědomě jsem věděl, že je něco špatně. Všechno vypadalo jako každé ráno, ale v některých momentech byl čas pozadu. Lidé vypadali stejně, ale měli divný pohled a usmívali se způsobem, jakoby vás chtěli zabít. V kostech se mi usadil strach a mrazilo mě v zádech. Měl to být den jako každý jiný. Obyčejný stereotyp. Jenže nebyl. Všichni byli dávno mrtví. Procházel jsem se ulicemi a sledoval přízraky. Poslouchal jsem u toho první dlouhohrající desku britských SLIMELORD a přemýšlel jsem, jestli ještě patřím mezi živé. 

Po třech EP a jednom živém záznamu přicházejí Britové s materiálem, který je velmi naléhavý, drásající, bolestivý. Dostanete jedovatý koktejl umíchaný z poctivého death metalu, doomu a spousty technických progresivních prvků. Výsledkem je nahrávka, ke které se budete stále dokola vracet. Alespoň v mém případě to platilo. 


Gentlemani v některých momentech odkazují na diSEMBOWELMENT, ANATOMIA, SPECTRAL VOICE. Jinak se jedná o album, které vyznívá originálně, nezaměnitelně. Na desce najdete spoustu zajímavých a neotřelých pasáží. SLIMELORD přistupují k hudbě přeci jen jinak, než všichni ostatní. V některých momentech jsou až "nepříjemní". Připomínají pradávné démony, kteří se přišli pomstít za všechny hříchy. Každá skladba je složena s nadšením a odhodláním. Vy tak budete jako archeologové, kteří postupně odhalují jednotlivé vrstvy. Zpočátku je poslech náročný na pozornost a fantazii, ale když se vše usadí, tak vylezou na povrch motivy, které jste dříve neslyšeli. Vše je zahalené do nepropustné mlhy, zabarvené do šedých barev. Připadám si jako svázaný. Právě prořízli nějakému nebožákovi přede mnou tepnu a já nemůžu nic dělat. Jen se mu dívat do očí a sledovat, jak mu uniká život. Možná je to kruté přirovnání, ale prostou pravdou je, že se mi tahle nahrávka dostala do žil. Koluje v nich, jako již zmiňovaný jed. O zvuku, obalu a dalších formálních věcech není nutné diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Představte si sychravý podzim. Listí, pomalu padající k zemi. Příroda se ukládá ke spánku. Přesto je letos něco úplně jinak, než obvykle. Z nové desky cítím obrovské množství do černé zahalených nálad. Atmosféra je opravdu zcela strhující. Nemůžu jinak, než hodnotit velmi vysoko. Pokud máte rádi kapely, které jsou odlišné, zajímavé a jiné, potom poslouchejte pozorně. Podvědomě jsem věděl, že je něco špatně. Všechno vypadalo jako každé ráno, ale v některých momentech byl čas pozadu. Lidé vypadali stejně, ale měli divný pohled a usmívali se  způsobem, jakoby vás chtěli zabít. V kostech se mi usadil strach a mrazilo mě v zádech. Měl to být den jako každý jiný. Obyčejný stereotyp. Jenže nebyl. Zhoubný, tajemný, neklidný doom death metal zahalený do nepropustné mlhy věčnosti! Tohle album rozdrásá vaši duši! 

Asphyx says:

Subconsciously, I knew something was wrong. Everything seemed like every morning, but at some points time was behind. People looked the same, but they had weird looks and smiled in a way that made you feel like they were going to kill you. Fear settled in my bones and sent chills down my spine. It was going to be a day like any other. A normal stereotype. Only it wasn't. Everyone was long dead. I walked the streets and watched the ghosts. I listened to the first long-playing British SLIMELORD album and wondered if I was still alive. 

After three EPs and one live record, the Brits have come up with material that is very urgent, wrenching, painful. You get a poisonous cocktail mixed from honest death metal, doom and a lot of technical progressive elements. The result is a record you'll come back to again and again. At least in my case it did.


Gentlemen at some points refer to diSEMBOWELMENT, ANATOMY, SPECTRAL VOICE. Otherwise it is an album that sounds original, unmistakable. There are a lot of interesting and novel passages on the album. SLIMELORD approach music differently than everyone else. In some moments they are even "unpleasant". They remind us of ancient demons who came to take revenge for all sins. Each song is composed with passion and determination. You will be like archaeologists who gradually uncover the layers. At first, listening is demanding on your attention and imagination, but when everything settles down, themes you haven't heard before come to the surface. Everything is shrouded in an impenetrable fog, tinged with grey colours. I feel like I'm tied up. They've just cut some poor guy's artery in front of me and there's nothing I can do. Just look into his eyes and watch his life slip away. Maybe it's a harsh comparison, but the simple truth is that this record got into my veins. It's like the aforementioned poison. There is no need to discuss the sound, packaging and other formal things, everything is in the best order. Imagine a drizzly autumn. Leaves slowly falling to the ground. Nature going to sleep. Yet this year, something is very different than usual. I can sense a huge amount of moods shrouded in black from the new record. The atmosphere is really quite haunting. I can't help but rate it very highly. If you like bands that are different, interesting and different, then listen closely. I subconsciously knew something was wrong. Everything seemed to be like every morning, but at some points time was behind. People looked the same, but they had weird looks and smiled in a way as if they wanted to kill you. Fear settled in my bones and sent chills down my spine. It was going to be a day like any other. A normal stereotype. Only it wasn't. Pernicious, mysterious, restless doom death metal shrouded in an impenetrable fog of eternity! This album will tear your soul apart!


TRACKLIST
1. The Beckoning Bell
2. Gut-Brain Axis
3. Splayed Mudscape
4. Batrachomorpha Resurrections Chamber
5. The Hissing Moor
6. Tidal Slaughtermarsh
7. Heroic Demise

LINE-UP
Alexander Bradley - Electric guitars, acoustic guitars, additional vocals, fire drum & tree branch, leaf rustling
Ryan Sheperson - Drums
Andrew Ashworth - Lead vocals
John Riley - Fretless bass, detuned piano
Krystian Zamojski - Electric guitars


Recenze/review - REFORE - Illusion of Existence (2024)


REFORE - Illusion of Existence
CD 2024, Smile Music Records

for english please scroll down\

Napil se piva, zamyšleně se podíval skrz sklo půllitru a světácky pronesl větu: "Dneska je všechna muzika retro". Potom pokračoval v dlouhé filozofické úvaze o tom, že už poslouchá jen staré kapely, že ty nové za nic nestojí a že dřív byla tráva zelenější, holky hezčí a pivo chutnější. Asi to bylo věkem, možná náturou, ale moje odpověď byla jednoduchá: "Nemyslím si to, stále je co objevovat". Potom jsem doplnil své kladné názory na parádní poslední desky EXORCIZPHOBIA, LAID TO WASTE a samozřejmě REFORE, kterým bych se chtěl v dnešní recenzi věnovat.

Jasně, že je to retro. Ale jaké! Skvěle zahrané, s přesvědčivým výrazem, s nápady, které sice nejsou zcela nové, ale perfektně odsýpají, mají v sobě drive a sílu. Nemění se tu sice hudební dějiny, ale to ani není účelem. Pokud máte rádi thrash metal, tak je pro vás nové album "Illusion of Existence" doslova povinností. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas!


Zatímco je spousta nových desek starých veteránů slabých a bez energie, moravští maniaci jí mají na rozdávání. Osobně se mi asi nejvíc líbí, že se nejedná jenom o bohapustou rubanici, ale pánové se snaží každou skladbu napsat i tak, aby byla příběhem, aby se dobře poslouchala. Promo materiály hovoří o inspiraci kapelami jako SEPULTURA, MEGADETH, DEATH, JUDAS PRIEST, SLAYER, old school 80s thrash. Nelze jinak, než souhlasit. Pánové ale přidávají i něco dalšího, kus sebe samých, takovou tu zdravou naštvanost, kterou všichni potřebujeme, abychom se v současném podivném světě nezbláznili. Jen tak se kývat do rytmu, podupávat si nohou, popíjet pivo a dívat se, jak se před vámi točí circle pit. Pořád to má velkou sílu. Dokud budou hrát kapely jako REFORE, tak ano. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Je sice pravdou, že mám poslední roky raději techničtější provedení tohoto stylu, ale jinak nemám žádných námitek. Zvuk, produkce (Martin Roženek), vše je v pořádku. Parádní je i obal, pod kterým je podepsán jako vždy skvělý Juanjo Castellano. V době, kdy spousta skupin volí raději motivy od umělé inteligence, je na jeho práci radost pohledět. Máte tak, jako ostatně u většiny dnešních kapel, dvě možnosti. Buď budete nadávat, jako můj kolega v úvodu dnešního článku nebo se necháte strnout do víru divokých melodií. Je to samozřejmě jen na vás. Za sebe považuji nové album za velmi dobrý stylový kus hudby, ke které se budu rád a často vracet. Pokaždé, když si budu potřebovat vyčistit hlavu od té spousty zbytečných informací, co na nás každý den útočí. Napil jsem se piva, zamyšleně se podíval skrz sklo půllitru a světácky pronesl větu: "Kurva dobrý!".  Divoká, zničující nahrávka, která se vám dostane pod kůži! Old school thrash metal až za hrob! 

Asphyx says:

He took a sip of beer, looked thoughtfully through the glass of his pint glass and said in a worldly tone, "All music is retro these days." Then he went on to reflect philosophically that he only listens to old bands anymore, that the new ones are worthless and that the grass used to be greener, the girls prettier and the beer tastier. Maybe it was age, maybe it was mood, but my answer was simple: 'I don't think so, there is still something to discover'. Then I added my positive opinions on the awesome last albums EXORCIZPHOBIA, LAID TO WASTE and of course REFORE, which I would like to discuss in today's review.

Sure, it's retro. But what a retro! Well played, with a convincing expression, with ideas that are not entirely new, but they flow perfectly, they have drive and power. It doesn't change musical history, but that's not the point. If you like thrash metal, the new album "Illusion of Existence" is literally a must for you. I recommend to listen really loud!


While a lot of new records by old veterans are weak and without energy, the Moravian maniacs have it to spare. Personally, what I like the most is that it is not just a god-awful rubanica, but the gentlemen try to write each song in such a way that it is a story, so that it is a good listen. The promo materials talk about inspiration from bands like SEPULTURA, MEGADETH, DEATH, JUDAS PRIEST, SLAYER, old school 80s thrash. I can't help but agree. But the gentlemen also add something else, a piece of themselves, the kind of healthy annoyance we all need to keep us from going crazy in the current weird world. Just sway to the beat, stomp your feet, sip your beer and watch the circle pit spin in front of you. It's still very powerful. As long as bands like REFORE keep playing, it will. I'll sign that in my own blood. Admittedly, I've preferred the more technical renditions of this style in recent years, but otherwise I have no objections. Sound, production (Martin Roženek), everything is fine. The cover is also great, underneath which is as always great Juanjo Castellano. At a time when many bands prefer themes from artificial intelligence, his work is a joy to behold. As with most bands today, you have two options. Either you swear, like my colleague in the introduction of today's article, or you let yourself get swept up in the whirlwind of wild melodies. It's up to you, of course. For my part, I find the new album to be a very good piece of music in style, and one that I will be returning to often. Every time I need to clear my head of the mass of useless information that assaults us every day. I took a sip of my beer, looked thoughtfully through the glass of my pint glass and mundanely uttered the phrase, "Fucking good!". A wild, devastating record that gets under your skin! Old school thrash metal to the grave!




about REFORE on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. Intro
2. Illusion of Existence
3. Blind World
4. Imprisoned in Thoughts
5. Tormented
6. Confusion
7. Eternal Pain
8. Life Forgotten
9. Vicious Path

Refore is:
Frantisek Tkadlec - Lead Guitar/Lead Vocals
Dominik Suchma - Drums
Matej Fiser - Rhythm Guitars
Karel Chromacek - Bass/Backing Vocals



středa 6. března 2024

Recenze/review - PUTERAEON - Quindecennial Horror (2024)


PUTERAEON - Quindecennial Horror
EP 2024, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Pradávná fascinace smrtí. Hluboko ukrytá temnota, která je v každém z nás. Záleží jen na příležitosti a pudu sebezáchovy. Vozí nám sem každý den několik mrtvých. Každý se tváří úplně jinak. Někdo odešel vyděšený a s neskutečnou bolestí na tváři. Jiný jakoby se usmíval a v klidu usnul. Říká se, že jaký si žil život, tak také zemřeš. Jsou ale výjimky. Zlí a prokletí lidé, monstra, která dokáží škodit i dlouho po smrti. Vracejí se jako nemrtví, jako temné přízraky. I o těch je nové EP PUTERAEON. 

Včera mi zavolali, že našli v lesích opuštěný dům. V něm děsivý sklep, plný mrtvol. Vstoupil jsem dovnitř a ponořil se do tmy, do bolesti. Atmosféra byla velmi podobná,  jako na "Quindecennial Horror". Ještě ho nechytili, prý zmizel ve tmě. Bestie, krvelačná šelma v lidské podobě. Poslouchám dál a stávám se obětí. Tahle nahrávka řeže tou správnou stranou nože. 

Téhle smečce se věnuji od jejich počátků (recenze a rozhovory jsou odkazovány dole pod článkem). Protože je opravdová, true a ortodoxní. Stále nese vlajku starého, prašivého death metalu hrdě vztyčenou. Letos pánové pokračují ve své morbidní práci. Líbí se mi, že se zaobírají typicky stylovými tématy. Zombie, Cthulhu mýty, horory. Vše zamíchané v poctivém a jedovatém koktejlu. Základem je samozřejmě švédská klasika (DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED), přidávány jsou potom zahnívající kusy nahrubo nasekaného masa a tmy. Pánové chřestí pytlem plným kostí a dělají to zkušeně a s nadšením. O zvuk se postaral Dan Swanö, což je jako vždy záruka kvality. Fanoušek pohřbů do země dostane přesně to, co potřebuje. Temnotu, chlad, ozvěny z těch nejhlubších katakomb. Společná setkání s PUTERAEON mi připomínají pradávné rituály smrti, pořádané kdysi v devadesátých letech minulého století na mnohých severských hřbitovech. Bylo mi opět velkou ctí potkat ty nejkrásnější zombie, potřást si rukou s přízraky i s nemrtvými. Démoni moc dobře vědí, o čem píšu. Dejte mi někdo kladivo, dneska bude dlouhá noc. Dům v lesích je plný mrtvol a pochybuji, že tohle způsobil člověk. Stejně jako hudba, má tohle místo neskutečně mrtvolnou atmosféru. Nezbývá mi opět nic jiného, než  označit nové EP vysokou známkou kvality. Pradávná fascinace smrtí. Hluboko ukrytá temnota, která je v každém z nás. Záleží jen na příležitosti a pudu sebezáchovy. Ryzí old school death metal! Vysoce kvalitní, ušlechtilá švédská ocel!



Asphyx says:

An ancient fascination with death. The deep hidden darkness that is in all of us. It's just a matter of opportunity and self-preservation. They bring us a few dead every day. Each with a completely different face. Someone left terrified and with incredible pain on their face. Another seems to smile and sleep peacefully. They say that as you lived your life, so shall you die. But there are exceptions. Evil and cursed people, monsters who can do harm long after death. They come back as the undead, as dark phantoms. The new PUTERAEON EP is about them too. 

Yesterday I got a call that they found an abandoned house in the woods. A creepy basement full of dead bodies. I went inside and plunged into darkness, into pain. The atmosphere was very similar to "Quindecennial Horror". They haven't caught him yet, they say he disappeared in the dark. A beast, a bloodthirsty beast in human form. I keep listening and I become a victim. This record cuts with the right side of the knife.

I've been following this pack since their early days (reviews and interviews are linked below the article). Because it is real, true and orthodox. They still carry the flag of old, grimy death metal proudly flying. This year the gentlemen continue their morbid work. I like the fact that they deal with typical stylistic themes. Zombies, Cthulhu myths, horror. All mixed up in an honest and poisonous cocktail. The base is of course the Swedish classics (DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED), then rotting chunks of roughly chopped meat and darkness are added. The gentlemen rattle a bag full of bones and do it with experience and enthusiasm. Dan Swanö has taken care of the sound, which as always is a guarantee of quality. A fan of in-ground funerals gets exactly what they need. Darkness, cold, echoes from the deepest catacombs. The common encounters with PUTERAEON remind me of the ancient death rituals once held in many Nordic cemeteries in the 1990s. It was again a great honour to meet the most beautiful zombies, to shake hands with the ghosts and the undead. The demons know very well what I write about. Somebody get me a hammer, it's gonna be a long night. The house in the woods is full of corpses, and I doubt this is man-made. Like the music, this place has an incredibly deadpan atmosphere. Again, I have no choice but to give the new EP a high mark for quality. An ancient fascination with death. The deep hidden darkness that is in all of us. It's just a matter of opportunity and the instinct for self-preservation. Pure old school death metal! High-quality, noble Swedish steel!




Tracklist:
The Plague
Whispers of the Dead
Graverobber
Dead Once More
Storms Over Devil’s Reef

Lineup:
Daniel Vandija - bass
Anders Malmström - drums
Jonas Lindblood - vocals, guitars
Rune Foss - guitars


Recenze/review - INNERLOAD - Mater Tenebrarum (2024)


INNERLOAD - Mater Tenebrarum
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Když nemůžeš usnout, tak se díváš do tmy. Nasloucháš zdánlivému tichu a nevíš, jestli je to sen nebo ještě bdíš. Najednou se objeví. Jako přízraky temnoty. Zlé noční můry. Neklidné a krvavé. Budíš se se strachem v očích a pro jistotu se pomodlíš. Je vám doufám jasné, že tentokrát žádné modlitby nepomáhají. Vím to já a vědí to i italští INNERLOAD. Kapela, která letos přichází se svým třetím albem. To vás rozhodně spát nenechá. Pokud máte rádi melodický death metal, thrash a třeba i heavy metal, tak neváhejte ani chvilku. Chybu neuděláte.

Je to asi celková atmosféra a dojem, které mě "donutily" sepsat pár řádek. Album je svým způsobem záhadné, syrové takovým zvláštním způsobem. Jsem starý pes, který poslouchá extrémní hudbu přes třicet let a jako takový si novinku užívám. Odkazuje na staré dobré časy, přesto je svěží a zajímavá. Některé skladby jsou možná příliš dlouhé a tak je nutný pečlivý poslech a pozornost. Jinak ale nemám žádných námitek. Vše sype jak má!


Možná si se neměl dívat na klasické hororové filmy. Moc dobře víš, že se ti potom dostanou do hlavy i do tvých snů. Máš pak pocit, že žiješ dva životy. Jeden krásný, přes den, v práci a rodině. V noci se z tebe stává démon toulající se podsvětím. A to všechno za zvuků desky "Mater Tenebrarum". Zvuk se povedl, je ostrý a čitelný zároveň. Motiv na obalu přesně znázorňuje to, co se na albu odehrává. Doporučuji dát letošní nové nahrávce čas. Chce to několik setkání, nejlépe v noci a tichu, teprve potom vám hudba pronikne do krve. Osobně si potom nejvíc užívám celkovou atmosféru, takový ten těžko definovatelný neklid. Songy v sobě mají sílu, tlak i energii. Myslím si, že každý, kdo má tenhle styl rád, si přijde určitě na své. Budete v sobě hledat poslední zbytky života, když se budete potácet tmou jako nemrtvý. Ano, nová deska ve mě probudila pestrou paletu nálad i emocí. Sedíš uprostřed místnosti, svázaný a bezmocný. Jsi šílený ty a nebo ti venku, za zdí? Otázek je mnoho, ale odpovědi nepřicházejí. Přiznám se, že jsem si INNERLOAD oblíbil a nejvíce se mi osvědčil poslech v autě. Jen jsem musel dávat pozor, abych nepřekračoval rychlost. Hudba je propracovaná, ryzí, věřím kapele každý tón, každou notu. To je pro mě asi nejdůležitější. Je vlastně jedno, jestli budete snít a nebo bdít. Album si můžete dávkovat vždycky, když na něj budete mít náladu. Je ale pravdou, že tichá noc s přízraky kolem k poslechu doslova svádí. Psát o muzice, jako v tomto případě, je opravdu radost. Bylo mi velkou ctí! Album nelze jinak, než doporučit všem, kteří rádi tráví svůj čas ve stínu. Když nemůžu usnout, tak se dívám do tmy. Melodic death metalové přízraky,  které povstaly z těch nejtemnějších zákoutí lidské mysli! Chlad a šílenství nočních můr!


Asphyx says:

When you can't sleep, you stare into the dark. You listen to the apparent silence and you don't know if it's a dream or if you're still awake. Suddenly, he appears. Like ghosts of darkness. Evil nightmares. Restless and bloody. You wake up with fear in your eyes and say a prayer for safety. I hope it's clear to you that no prayers will help this time. I know it, and so do the Italian INNERLOAD. The band that comes out with their third album this year. It will definitely not let you sleep. If you like melodic death metal, thrash and even heavy metal, don't hesitate a moment. You won't make a mistake.

It's probably the overall amtosphere and impression that "forced" me to write a few lines. The album is mysterious in a way, raw in a strange way. I am an old dog who has been listening to extreme music for over thirty years and as such I enjoy the novelty. It harkens back to the good old days, yet is fresh and interesting. Some of the tracks are perhaps too long so careful listening and attention is required. Otherwise, though, I have no complaints. Everything flows as it should!


Maybe you shouldn't have watched classic horror movies. You know they'll get into your head and your dreams. It makes you feel like you're living two lives. One beautiful one, during the day, with work and family. At night, you become a demon roaming the underworld. All to the sound of "Mater Tenebrarum". The sound is good, sharp and clear at the same time. The motif on the cover is an accurate representation of what's happening on the album. I recommend giving this year's new recording time. It takes a few sessions, preferably at night and in silence, only then will the music get into your blood. Personally, I enjoy the overall atmosphere the most then, that hard to define restlessness. The songs have power, pressure and energy in them. I think everyone who likes this style will find it to their liking. You'll find yourself searching for the last remnants of life as you stumble through the darkness like the undead. Yes, the new record has awakened a variety of moods and emotions in me. You're sitting in the middle of the room, bound and helpless. Are you crazy, or are you crazy outside the wall? The questions are many, but the answers don't come. I confess that I have grown to love INNERLOAD, and listening in the car has been the most rewarding. I just had to be careful not to speed. The music is sophisticated, pure, I trust the band with every note, every note. That's probably the most important thing for me. It doesn't really matter if you dream or wake up. You can dose the album whenever you're in the mood for it. But the truth is that a quiet night with ghosts around literally tempts you to listen to it. Writing about music, as in this case, is truly a joy. It was a great honor! The album cannot but be recommended to all those who like to spend their time in the shadows. When I can't fall asleep, I stare into the darkness. Melodic death metal phantoms that have risen from the darkest recesses of the human mind! The cold and madness of nightmares!



tracklist:
01 Tears of Blood
02  Shadow From the Past 
03 Asylum 
04  Gemini 
05 Again 
06  The Unexpected 
07  Down in a Black Hole 
08 Mater Tenebrarum 
09 Aokigahara 
10  Insomnia 



úterý 5. března 2024

Interview - DROWNED - An ancient, dark death metal ritual soaked in pus and rot!

Interview with death metal band from Germany - DROWNED.

Answered Tlmnn (guitars), thank you!

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024):

Ave DROWNED! Greetings to the catacombs of Berlin. It's been nine years since I last saw you live. It was in a small club in Prague. I remember RAVENCULT played with you. I bought your first album there, which came out in 2014. For playing since 1992, you definitely don't suffer from overproduction. The new album "Procul His" is only your second full-length. So the first question is. Why is that?

Aha, nice! Very much appreciated, thanks for coming out! That was one of the not-so-crowded shows on the tour as far as I rememeber ... To answer your question, for about three years following the release of “Idola Specus“ we played lots of shows and rehearsed rarely due to colliding schedules, day jobs etc., and when rehearsing, we basically had to prepare for the next show.

The fact is that the previous album and this one literally blew me away. How did you take a long time to compose the new album "Procul His", how was the material created and where did you want to go after these long ten years?

Thanks! After the first album, and in addition to the fact that we couldn’t rehearse very often for a certain period, I also had a bit of an issue with songwriting; for a while I just wasn’t satisfied with what I was coming up with, so the whole process just dragged out. From the album, “Blue Moth Vault“ and “Man In Devil In Man“ are from 2017/2018, while most of the other tracks were finished between 2020 and early 2023. That being said, many riffs are quite old, but sometimes it took years until they had found their place. As for direction, I basically only wanted the new songs to gain a bit complexity, speed and tempo changes.


Sound is always very important in death metal. You have it massive, dark and cold. Clear and animalistic at the same time, if you know what I mean. Where did you record the album? Who is responsible for the mixing and mastering? How was the recording process?

Just like previous album, it was recorded by our drummer Tobias at our rehearsal place. He is a professional sound engineer, and the place is stuffed with recording equipment. For drums and guitar we got a helping hand from Michael Zech (also an audio engineer and guitar player in Ruins of Beverast, Secrets of the Moon ...). The mixing was done by Tobias, and the mastering by Patrick W. Engel (Temple of Disharmony).

Both albums have such strange covers. On the one hand they are very original, no skulls or graves, but on the other hand, I don't really know what they are supposed to represent? For example, this year I think it's a picture of a rock, but it could easily be falling leaves. Who is the author of the cover and could you please explain a bit how the motif relates to the music?

I created both artworks, and both are photographs. “Idola Specus” is a super-enlarged macro photography, whereas “Procul His” is just a still life. As you can see from the liner notes, the “Procul His” piece is actually the back wall of F. W. Murnau’s sepulchre, covered with ivy. It is a negative with slightly altered colours which makes it a very surreal and strange image.


I don't have the original CD with me yet so I would like to ask what the lyrics are about. Who wrote them and where did they get their inspiration? They sound occult, mysterious, magical.

Greg wrote most of the lyrics this time, except for “Malachite Mirror“ and parts of “Blue Moth Vault“ which were contributed by myself, as well as the title for “Man In Devil In Man“. You could say that our lyrics are rather symbolistic, a collection of atmospheres and impressions, as opposed to storytelling.

Up until 2014, you've only released demos and one EP. You've also had a pretty inconsistent line-up. It's only since 2010 that you seem to have found yourselves. The only original member is the guitarist Tlmnn. Does that mean that he is the main author of the music? Please take us through the history of DROWNED.

True, I write all the music, but of course we make occasional changes to the arrangements when rehearsing, and I don’t pen out the drums. So it’s a group effort nonetheless.

As for the history of the band, from 1992 up until 1998 the core of Drowned was me and then-drummer G. Vermilion with all kinds of other musicians throughout the years. Drowned was then hibernating from 1998 until 2001 when it was resurrected with me and Theby on drums (formerly of Tha-Norr). In 2001 we wrote three of the songs that later appeared on “Viscera Terrae“ (2006). Theby and me relocated to different cities which made rehearsing difficult, and so we called it quits in 2009. In 2010 the constellation with Tobias and Greg materialized, but because everybody was busy with other bands (Essenz, Necros Christos, Android Empire), it wasn’t until 2012 that we started rehearsing on a weekly basis and preparing “Idola Specus“.


You are exactly what I imagine an underground band to be. You play great death metal, but I think only true fans will appreciate it. What are your goals with DROWNED? Would you like to go on a longer tour? Or a big festival? Is there anything else you would like to achieve?

Well, since we aren’t a full-time band, we can only do a certain amount of shows per year. We’ve played a good number of bigger festivals in the past, and are of course looking into playing more now that “Procul His” has been released. We’re currently also planning a small tour for autumn 2024 with our friends in Lucifericon. In addition to that, there might be a couple of shows with Vircolac at some later point.

How did you start with music? Did you go to art school, for example? Or are you self-taught? What were your beginnings? What about your first gig? First performance with a band?

I had about three years of classical guitar lessons as a teenager, so that laid some foundations. The others also had some basic lessons as far as I know, but not much. We are basically dilettantes and proud, haha.


Everybody's influenced by somebody. Who was your role model, your inspiration when you first started and who is today? What kind of music do you enjoy listening to?

Oh well ... Too many to mention! Black Sabbath are an eternal inspiration, Celtic Frost, Voivod ... Also Darkthrone through all their stages; the fact that they still find new approaches to what they do, whilst maintaining a high level of quality.

I have a very wide-ranging and eclectic taste, from electronic music to 70s rock and what not. From Klaus Schulze to Rapoon to Drexciya to Bo Hansson to all forms of Metal ... It’s all possible. Today I listened to “The Courage of Others“ by Midlake and “The Least We Can Do Is Wave to Each Other“ by Van der Graaf Generator.

What are DROWNED's plans for the next few months? What can we fans look forward to?

As mentioned above, some more live activity!

Thank you so much for the interview. I really appreciate it. I'll be looking forward to some DROWNED shows. I just hope it doesn't take another ten years. I wish the new album to sell as well as possible and that you have concerts packed to bursting. May you do well in your private life as well.

Thanks Jakub! All the best to you as well.

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024):

about DROWNED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DROWNED – Idola Specus (2014)





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DROWNED - Starodávný, temný death metalový rituál nasáklý hnisem a hnilobou!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - DROWNED.

Odpovídal Tlmnn (kytara), děkujeme!

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024):

Ave DROWNED! Zdravím do berlínských katakomb. Je to už devět let, co jsem vás viděl naposledy naživo. Bylo to v malém klubu v Praze. Pamatuji si, že s vámi hráli RAVENCULT. Koupil jsem si tam vaše první album, které vyšlo v roce 2014. Na to, že hrajete od roku 1992, rozhodně netrpíte nadprodukcí. Novinka „Procul His“ je teprve druhou vaší dlouhohrající deskou. První otázka se tedy nabízí sama. Proč tomu tak je?

Aha, pěkné! Velmi si toho vážíme, díky, že jste přišli! Pokud si vzpomínám, byl to jeden z ne příliš zaplněných koncertů na turné... Abych odpověděl na tvou otázku, asi tři roky po vydání "Idola Specus" jsme hráli hodně koncertů a zkoušeli jen zřídka kvůli kolidujícím programům, denním zaměstnáním atd. a když už jsme zkoušeli, tak jsme se v podstatě museli připravovat na další koncert.

Faktem ale je, že předchozí i letošní album mě doslova rozsekaly. Jak jste novou desku „Procul His“ dlouho skládali, jak materiál vznikal a kam jste se chtěli po těch dlouhých deseti letech posunout?

Díky! Po prvním albu, kromě toho, že jsme po určitou dobu nemohli moc často zkoušet, jsem měl také trochu problém s psaním písní; nějakou dobu jsem prostě nebyl spokojený s tím, co jsem vymýšlel, takže se celý proces prostě protáhl. Z alba pocházejí skladby "Blue Moth Vault" a "Man In Devil In Man" z let 2017/2018, zatímco většina ostatních skladeb byla dokončena mezi rokem 2020 a začátkem roku 2023. Jak už bylo řečeno, mnoho riffů je poměrně starých, ale někdy trvalo roky, než si našly své místo. Co se týče směřování, chtěl jsem v podstatě jen, aby nové skladby získaly trochu na komplexnosti, rychlosti a změnách tempa.


U death metalu je vždy velmi důležitý zvuk. Vy jej máte masivní, temný a chladný. Čitelný a živočišný zároveň, jestli mi rozumíš. Kde jste album nahrávali? Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Jak nahrávání probíhalo?

Stejně jako předchozí album ho nahrál náš bubeník Tobias v naší zkušebně. Je to profesionální zvukař a místo je napěchované nahrávacím zařízením. S bicími a kytarou nám pomohl Michael Zech (také zvukový inženýr a kytarista ve skupinách Ruins of Beverast, Secrets of the Moon ...). O mix se postaral Tobias a mastering Patrick W. Engel (Temple of Disharmony).

Obě alba mají takové zvláštní obaly. Na jednu stranu jsou velmi originální, žádné lebky ani hroby, ale zase na druhou stranu, nevím moc, co mají představovat? Třeba letos si myslím, že je to fotka nějaké skály, ale klidně to může být i tlející listí. Kdo je autorem obalu a mohl bys nám prosím trošku objasnit, jak se vztahuje motiv k hudbě?

Obě díla jsem vytvořil já a obě jsou fotografie. "Idola Specus" je zvětšená makrofotografie, zatímco "Procul His" je jen zátiší. Jak je vidět z průvodních poznámek, dílo "Procul His" je ve skutečnosti zadní stěna hrobky F. W. Murnaua porostlá břečťanem. Jedná se o negativ s mírně pozměněnými barvami, což z něj činí velmi surrealistický a zvláštní obraz.


Nemám u sebe ještě originální CD a tak bych se chtěl zeptat, o čem jsou texty. Kdo je napsal a kde se inspiroval? Zní okultně, záhadně, magicky.

Greg tentokrát napsal většinu textů, kromě "Malachite Mirror" a části "Blue Moth Vault", které jsem napsal já, stejně jako název "Man In Devil In Man". Dalo by se říct, že naše texty jsou spíše symbolistické, jsou souborem atmosfér a dojmů, na rozdíl od vyprávění příběhů.

Až do roku 2014 jste vydávali jen samé demonahrávky a jedno EP. Také jste měli poměrně nestálou sestavu. Teprve až od roku 2010 to vypadá, že jste se našli. Jediným původním členem je kytarista Tlmnn. Znamená to, že on je hlavním autorem hudby? Proveď nás prosím historií DROWNED.

Je pravda, že veškerou hudbu píšu já, ale samozřejmě při zkouškách děláme občasné změny v aranžích a já nepíšu bicí. Takže je to přesto skupinová práce.

Co se týče historie kapely, od roku 1992 až do roku 1998 jsem jádro Drowned tvořil já a tehdejší bubeník G. Vermilion, přičemž v průběhu let se v kapele vystřídali nejrůznější další muzikanti. Od roku 1998 pak Drowned hibernovali až do roku 2001, kdy byli vzkříšeni se mnou a Thebym na bicí (dříve Tha-Norr). V roce 2001 jsme napsali tři skladby, které se později objevily na albu "Viscera Terrae" (2006). S Thebym jsme se přestěhovali do různých měst, což nám ztížilo zkoušení, a tak jsme to v roce 2009 zabalili. V roce 2010 se zhmotnila konstelace s Tobiasem a Gregem, ale protože byli všichni zaneprázdněni jinými kapelami (Essenz, Necros Christos, Android Empire), začali jsme zkoušet na týdenní bázi a připravovat "Idola Specus" až v roce 2012.


Jste přesně tím, co si představuji pod označením undergroundová kapela. Hrajete skvělý death metal, který ale podle mě ocení jen opravdoví fanoušci. Jaké máte vlastně cíle s DROWNED? Chtěli byste třeba na nějaké delší turné? Nebo velký festival? Je něco, čeho byste ještě chtěli dosáhnout?

Jelikož nejsme kapela na plný úvazek, můžeme odehrát jen určitý počet koncertů ročně. V minulosti jsme hráli na spoustě větších festivalů a teď, když vyšel "Procul His", se samozřejmě chystáme hrát víc. V současné době také plánujeme malé turné na podzim 2024 s našimi přáteli z Lucifericonu. Kromě toho se možná někdy později uskuteční i pár koncertů s Vircolac.

Jak si vlastně začínal s muzikou? Chodil si třeba do umělecké školy? Nebo jsi samouk? Jaké byly tvoje začátky? Co první koncert? První vystoupení s kapelou?

V mládí jsem se asi tři roky učil hrát na klasickou kytaru, takže to položilo určité základy. Ostatní měli také nějaké základy, pokud vím, ale ne moc. Jsme v podstatě diletanti a jsme na to hrdí, haha.


Každého někdo ovlivnil. Kdo byl tvým vzorem, inspirací, když si začínal a kdo jím je dnes? Jaká muzika tě baví poslouchat?

No dobře... Je jich příliš mnoho na to, abych je vyjmenoval! Black Sabbath jsou věčnou inspirací, Celtic Frost, Voivod... Také Darkthrone ve všech jejich etapách; fakt, že stále nacházejí nové přístupy k tomu, co dělají, a přitom si udržují vysokou úroveň kvality.

Mám velmi široký a eklektický vkus, od elektronické hudby po rock 70. let a kdovíco ještě. Od Klause Schulzeho přes Rapoon a Drexcii až po Bo Hanssona a všechny formy metalu ... To všechno je možné. Dnes jsem poslouchal "The Courage of Others" od Midlake a "The Least We Can Do Is Wave to Each Other" od Van der Graaf Generator.

Co chystají DROWNED v nejbližších měsících? Na co se můžeme, my fanoušci těšit?

Jak bylo uvedeno výše, další živé aktivity!

Děkuji moc za rozhovor. Opravdu si jej vážím. Budu se těšit na nějaký koncert DROWNED. Jen doufám, že to nebude trvat zase deset let. Přeji vám, aby se nové album co nejlépe prodávalo a abyste měli koncerty narvané k prasknutí. Ať se vám daří i v soukromí.

Díky, Jakube! I tobě přeji vše nejlepší.

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024):

about DROWNED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DROWNED – Idola Specus (2014)





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine