DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 6. března 2024

Recenze/review - INNERLOAD - Mater Tenebrarum (2024)


INNERLOAD - Mater Tenebrarum
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Když nemůžeš usnout, tak se díváš do tmy. Nasloucháš zdánlivému tichu a nevíš, jestli je to sen nebo ještě bdíš. Najednou se objeví. Jako přízraky temnoty. Zlé noční můry. Neklidné a krvavé. Budíš se se strachem v očích a pro jistotu se pomodlíš. Je vám doufám jasné, že tentokrát žádné modlitby nepomáhají. Vím to já a vědí to i italští INNERLOAD. Kapela, která letos přichází se svým třetím albem. To vás rozhodně spát nenechá. Pokud máte rádi melodický death metal, thrash a třeba i heavy metal, tak neváhejte ani chvilku. Chybu neuděláte.

Je to asi celková atmosféra a dojem, které mě "donutily" sepsat pár řádek. Album je svým způsobem záhadné, syrové takovým zvláštním způsobem. Jsem starý pes, který poslouchá extrémní hudbu přes třicet let a jako takový si novinku užívám. Odkazuje na staré dobré časy, přesto je svěží a zajímavá. Některé skladby jsou možná příliš dlouhé a tak je nutný pečlivý poslech a pozornost. Jinak ale nemám žádných námitek. Vše sype jak má!


Možná si se neměl dívat na klasické hororové filmy. Moc dobře víš, že se ti potom dostanou do hlavy i do tvých snů. Máš pak pocit, že žiješ dva životy. Jeden krásný, přes den, v práci a rodině. V noci se z tebe stává démon toulající se podsvětím. A to všechno za zvuků desky "Mater Tenebrarum". Zvuk se povedl, je ostrý a čitelný zároveň. Motiv na obalu přesně znázorňuje to, co se na albu odehrává. Doporučuji dát letošní nové nahrávce čas. Chce to několik setkání, nejlépe v noci a tichu, teprve potom vám hudba pronikne do krve. Osobně si potom nejvíc užívám celkovou atmosféru, takový ten těžko definovatelný neklid. Songy v sobě mají sílu, tlak i energii. Myslím si, že každý, kdo má tenhle styl rád, si přijde určitě na své. Budete v sobě hledat poslední zbytky života, když se budete potácet tmou jako nemrtvý. Ano, nová deska ve mě probudila pestrou paletu nálad i emocí. Sedíš uprostřed místnosti, svázaný a bezmocný. Jsi šílený ty a nebo ti venku, za zdí? Otázek je mnoho, ale odpovědi nepřicházejí. Přiznám se, že jsem si INNERLOAD oblíbil a nejvíce se mi osvědčil poslech v autě. Jen jsem musel dávat pozor, abych nepřekračoval rychlost. Hudba je propracovaná, ryzí, věřím kapele každý tón, každou notu. To je pro mě asi nejdůležitější. Je vlastně jedno, jestli budete snít a nebo bdít. Album si můžete dávkovat vždycky, když na něj budete mít náladu. Je ale pravdou, že tichá noc s přízraky kolem k poslechu doslova svádí. Psát o muzice, jako v tomto případě, je opravdu radost. Bylo mi velkou ctí! Album nelze jinak, než doporučit všem, kteří rádi tráví svůj čas ve stínu. Když nemůžu usnout, tak se dívám do tmy. Melodic death metalové přízraky,  které povstaly z těch nejtemnějších zákoutí lidské mysli! Chlad a šílenství nočních můr!


Asphyx says:

When you can't sleep, you stare into the dark. You listen to the apparent silence and you don't know if it's a dream or if you're still awake. Suddenly, he appears. Like ghosts of darkness. Evil nightmares. Restless and bloody. You wake up with fear in your eyes and say a prayer for safety. I hope it's clear to you that no prayers will help this time. I know it, and so do the Italian INNERLOAD. The band that comes out with their third album this year. It will definitely not let you sleep. If you like melodic death metal, thrash and even heavy metal, don't hesitate a moment. You won't make a mistake.

It's probably the overall amtosphere and impression that "forced" me to write a few lines. The album is mysterious in a way, raw in a strange way. I am an old dog who has been listening to extreme music for over thirty years and as such I enjoy the novelty. It harkens back to the good old days, yet is fresh and interesting. Some of the tracks are perhaps too long so careful listening and attention is required. Otherwise, though, I have no complaints. Everything flows as it should!


Maybe you shouldn't have watched classic horror movies. You know they'll get into your head and your dreams. It makes you feel like you're living two lives. One beautiful one, during the day, with work and family. At night, you become a demon roaming the underworld. All to the sound of "Mater Tenebrarum". The sound is good, sharp and clear at the same time. The motif on the cover is an accurate representation of what's happening on the album. I recommend giving this year's new recording time. It takes a few sessions, preferably at night and in silence, only then will the music get into your blood. Personally, I enjoy the overall atmosphere the most then, that hard to define restlessness. The songs have power, pressure and energy in them. I think everyone who likes this style will find it to their liking. You'll find yourself searching for the last remnants of life as you stumble through the darkness like the undead. Yes, the new record has awakened a variety of moods and emotions in me. You're sitting in the middle of the room, bound and helpless. Are you crazy, or are you crazy outside the wall? The questions are many, but the answers don't come. I confess that I have grown to love INNERLOAD, and listening in the car has been the most rewarding. I just had to be careful not to speed. The music is sophisticated, pure, I trust the band with every note, every note. That's probably the most important thing for me. It doesn't really matter if you dream or wake up. You can dose the album whenever you're in the mood for it. But the truth is that a quiet night with ghosts around literally tempts you to listen to it. Writing about music, as in this case, is truly a joy. It was a great honor! The album cannot but be recommended to all those who like to spend their time in the shadows. When I can't fall asleep, I stare into the darkness. Melodic death metal phantoms that have risen from the darkest recesses of the human mind! The cold and madness of nightmares!



tracklist:
01 Tears of Blood
02  Shadow From the Past 
03 Asylum 
04  Gemini 
05 Again 
06  The Unexpected 
07  Down in a Black Hole 
08 Mater Tenebrarum 
09 Aokigahara 
10  Insomnia 



úterý 5. března 2024

Interview - DROWNED - An ancient, dark death metal ritual soaked in pus and rot!

Interview with death metal band from Germany - DROWNED.

Answered Tlmnn (guitars), thank you!

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024):

Ave DROWNED! Greetings to the catacombs of Berlin. It's been nine years since I last saw you live. It was in a small club in Prague. I remember RAVENCULT played with you. I bought your first album there, which came out in 2014. For playing since 1992, you definitely don't suffer from overproduction. The new album "Procul His" is only your second full-length. So the first question is. Why is that?

Aha, nice! Very much appreciated, thanks for coming out! That was one of the not-so-crowded shows on the tour as far as I rememeber ... To answer your question, for about three years following the release of “Idola Specus“ we played lots of shows and rehearsed rarely due to colliding schedules, day jobs etc., and when rehearsing, we basically had to prepare for the next show.

The fact is that the previous album and this one literally blew me away. How did you take a long time to compose the new album "Procul His", how was the material created and where did you want to go after these long ten years?

Thanks! After the first album, and in addition to the fact that we couldn’t rehearse very often for a certain period, I also had a bit of an issue with songwriting; for a while I just wasn’t satisfied with what I was coming up with, so the whole process just dragged out. From the album, “Blue Moth Vault“ and “Man In Devil In Man“ are from 2017/2018, while most of the other tracks were finished between 2020 and early 2023. That being said, many riffs are quite old, but sometimes it took years until they had found their place. As for direction, I basically only wanted the new songs to gain a bit complexity, speed and tempo changes.


Sound is always very important in death metal. You have it massive, dark and cold. Clear and animalistic at the same time, if you know what I mean. Where did you record the album? Who is responsible for the mixing and mastering? How was the recording process?

Just like previous album, it was recorded by our drummer Tobias at our rehearsal place. He is a professional sound engineer, and the place is stuffed with recording equipment. For drums and guitar we got a helping hand from Michael Zech (also an audio engineer and guitar player in Ruins of Beverast, Secrets of the Moon ...). The mixing was done by Tobias, and the mastering by Patrick W. Engel (Temple of Disharmony).

Both albums have such strange covers. On the one hand they are very original, no skulls or graves, but on the other hand, I don't really know what they are supposed to represent? For example, this year I think it's a picture of a rock, but it could easily be falling leaves. Who is the author of the cover and could you please explain a bit how the motif relates to the music?

I created both artworks, and both are photographs. “Idola Specus” is a super-enlarged macro photography, whereas “Procul His” is just a still life. As you can see from the liner notes, the “Procul His” piece is actually the back wall of F. W. Murnau’s sepulchre, covered with ivy. It is a negative with slightly altered colours which makes it a very surreal and strange image.


I don't have the original CD with me yet so I would like to ask what the lyrics are about. Who wrote them and where did they get their inspiration? They sound occult, mysterious, magical.

Greg wrote most of the lyrics this time, except for “Malachite Mirror“ and parts of “Blue Moth Vault“ which were contributed by myself, as well as the title for “Man In Devil In Man“. You could say that our lyrics are rather symbolistic, a collection of atmospheres and impressions, as opposed to storytelling.

Up until 2014, you've only released demos and one EP. You've also had a pretty inconsistent line-up. It's only since 2010 that you seem to have found yourselves. The only original member is the guitarist Tlmnn. Does that mean that he is the main author of the music? Please take us through the history of DROWNED.

True, I write all the music, but of course we make occasional changes to the arrangements when rehearsing, and I don’t pen out the drums. So it’s a group effort nonetheless.

As for the history of the band, from 1992 up until 1998 the core of Drowned was me and then-drummer G. Vermilion with all kinds of other musicians throughout the years. Drowned was then hibernating from 1998 until 2001 when it was resurrected with me and Theby on drums (formerly of Tha-Norr). In 2001 we wrote three of the songs that later appeared on “Viscera Terrae“ (2006). Theby and me relocated to different cities which made rehearsing difficult, and so we called it quits in 2009. In 2010 the constellation with Tobias and Greg materialized, but because everybody was busy with other bands (Essenz, Necros Christos, Android Empire), it wasn’t until 2012 that we started rehearsing on a weekly basis and preparing “Idola Specus“.


You are exactly what I imagine an underground band to be. You play great death metal, but I think only true fans will appreciate it. What are your goals with DROWNED? Would you like to go on a longer tour? Or a big festival? Is there anything else you would like to achieve?

Well, since we aren’t a full-time band, we can only do a certain amount of shows per year. We’ve played a good number of bigger festivals in the past, and are of course looking into playing more now that “Procul His” has been released. We’re currently also planning a small tour for autumn 2024 with our friends in Lucifericon. In addition to that, there might be a couple of shows with Vircolac at some later point.

How did you start with music? Did you go to art school, for example? Or are you self-taught? What were your beginnings? What about your first gig? First performance with a band?

I had about three years of classical guitar lessons as a teenager, so that laid some foundations. The others also had some basic lessons as far as I know, but not much. We are basically dilettantes and proud, haha.


Everybody's influenced by somebody. Who was your role model, your inspiration when you first started and who is today? What kind of music do you enjoy listening to?

Oh well ... Too many to mention! Black Sabbath are an eternal inspiration, Celtic Frost, Voivod ... Also Darkthrone through all their stages; the fact that they still find new approaches to what they do, whilst maintaining a high level of quality.

I have a very wide-ranging and eclectic taste, from electronic music to 70s rock and what not. From Klaus Schulze to Rapoon to Drexciya to Bo Hansson to all forms of Metal ... It’s all possible. Today I listened to “The Courage of Others“ by Midlake and “The Least We Can Do Is Wave to Each Other“ by Van der Graaf Generator.

What are DROWNED's plans for the next few months? What can we fans look forward to?

As mentioned above, some more live activity!

Thank you so much for the interview. I really appreciate it. I'll be looking forward to some DROWNED shows. I just hope it doesn't take another ten years. I wish the new album to sell as well as possible and that you have concerts packed to bursting. May you do well in your private life as well.

Thanks Jakub! All the best to you as well.

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024):

about DROWNED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DROWNED – Idola Specus (2014)





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DROWNED - Starodávný, temný death metalový rituál nasáklý hnisem a hnilobou!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - DROWNED.

Odpovídal Tlmnn (kytara), děkujeme!

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024):

Ave DROWNED! Zdravím do berlínských katakomb. Je to už devět let, co jsem vás viděl naposledy naživo. Bylo to v malém klubu v Praze. Pamatuji si, že s vámi hráli RAVENCULT. Koupil jsem si tam vaše první album, které vyšlo v roce 2014. Na to, že hrajete od roku 1992, rozhodně netrpíte nadprodukcí. Novinka „Procul His“ je teprve druhou vaší dlouhohrající deskou. První otázka se tedy nabízí sama. Proč tomu tak je?

Aha, pěkné! Velmi si toho vážíme, díky, že jste přišli! Pokud si vzpomínám, byl to jeden z ne příliš zaplněných koncertů na turné... Abych odpověděl na tvou otázku, asi tři roky po vydání "Idola Specus" jsme hráli hodně koncertů a zkoušeli jen zřídka kvůli kolidujícím programům, denním zaměstnáním atd. a když už jsme zkoušeli, tak jsme se v podstatě museli připravovat na další koncert.

Faktem ale je, že předchozí i letošní album mě doslova rozsekaly. Jak jste novou desku „Procul His“ dlouho skládali, jak materiál vznikal a kam jste se chtěli po těch dlouhých deseti letech posunout?

Díky! Po prvním albu, kromě toho, že jsme po určitou dobu nemohli moc často zkoušet, jsem měl také trochu problém s psaním písní; nějakou dobu jsem prostě nebyl spokojený s tím, co jsem vymýšlel, takže se celý proces prostě protáhl. Z alba pocházejí skladby "Blue Moth Vault" a "Man In Devil In Man" z let 2017/2018, zatímco většina ostatních skladeb byla dokončena mezi rokem 2020 a začátkem roku 2023. Jak už bylo řečeno, mnoho riffů je poměrně starých, ale někdy trvalo roky, než si našly své místo. Co se týče směřování, chtěl jsem v podstatě jen, aby nové skladby získaly trochu na komplexnosti, rychlosti a změnách tempa.


U death metalu je vždy velmi důležitý zvuk. Vy jej máte masivní, temný a chladný. Čitelný a živočišný zároveň, jestli mi rozumíš. Kde jste album nahrávali? Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Jak nahrávání probíhalo?

Stejně jako předchozí album ho nahrál náš bubeník Tobias v naší zkušebně. Je to profesionální zvukař a místo je napěchované nahrávacím zařízením. S bicími a kytarou nám pomohl Michael Zech (také zvukový inženýr a kytarista ve skupinách Ruins of Beverast, Secrets of the Moon ...). O mix se postaral Tobias a mastering Patrick W. Engel (Temple of Disharmony).

Obě alba mají takové zvláštní obaly. Na jednu stranu jsou velmi originální, žádné lebky ani hroby, ale zase na druhou stranu, nevím moc, co mají představovat? Třeba letos si myslím, že je to fotka nějaké skály, ale klidně to může být i tlející listí. Kdo je autorem obalu a mohl bys nám prosím trošku objasnit, jak se vztahuje motiv k hudbě?

Obě díla jsem vytvořil já a obě jsou fotografie. "Idola Specus" je zvětšená makrofotografie, zatímco "Procul His" je jen zátiší. Jak je vidět z průvodních poznámek, dílo "Procul His" je ve skutečnosti zadní stěna hrobky F. W. Murnaua porostlá břečťanem. Jedná se o negativ s mírně pozměněnými barvami, což z něj činí velmi surrealistický a zvláštní obraz.


Nemám u sebe ještě originální CD a tak bych se chtěl zeptat, o čem jsou texty. Kdo je napsal a kde se inspiroval? Zní okultně, záhadně, magicky.

Greg tentokrát napsal většinu textů, kromě "Malachite Mirror" a části "Blue Moth Vault", které jsem napsal já, stejně jako název "Man In Devil In Man". Dalo by se říct, že naše texty jsou spíše symbolistické, jsou souborem atmosfér a dojmů, na rozdíl od vyprávění příběhů.

Až do roku 2014 jste vydávali jen samé demonahrávky a jedno EP. Také jste měli poměrně nestálou sestavu. Teprve až od roku 2010 to vypadá, že jste se našli. Jediným původním členem je kytarista Tlmnn. Znamená to, že on je hlavním autorem hudby? Proveď nás prosím historií DROWNED.

Je pravda, že veškerou hudbu píšu já, ale samozřejmě při zkouškách děláme občasné změny v aranžích a já nepíšu bicí. Takže je to přesto skupinová práce.

Co se týče historie kapely, od roku 1992 až do roku 1998 jsem jádro Drowned tvořil já a tehdejší bubeník G. Vermilion, přičemž v průběhu let se v kapele vystřídali nejrůznější další muzikanti. Od roku 1998 pak Drowned hibernovali až do roku 2001, kdy byli vzkříšeni se mnou a Thebym na bicí (dříve Tha-Norr). V roce 2001 jsme napsali tři skladby, které se později objevily na albu "Viscera Terrae" (2006). S Thebym jsme se přestěhovali do různých měst, což nám ztížilo zkoušení, a tak jsme to v roce 2009 zabalili. V roce 2010 se zhmotnila konstelace s Tobiasem a Gregem, ale protože byli všichni zaneprázdněni jinými kapelami (Essenz, Necros Christos, Android Empire), začali jsme zkoušet na týdenní bázi a připravovat "Idola Specus" až v roce 2012.


Jste přesně tím, co si představuji pod označením undergroundová kapela. Hrajete skvělý death metal, který ale podle mě ocení jen opravdoví fanoušci. Jaké máte vlastně cíle s DROWNED? Chtěli byste třeba na nějaké delší turné? Nebo velký festival? Je něco, čeho byste ještě chtěli dosáhnout?

Jelikož nejsme kapela na plný úvazek, můžeme odehrát jen určitý počet koncertů ročně. V minulosti jsme hráli na spoustě větších festivalů a teď, když vyšel "Procul His", se samozřejmě chystáme hrát víc. V současné době také plánujeme malé turné na podzim 2024 s našimi přáteli z Lucifericonu. Kromě toho se možná někdy později uskuteční i pár koncertů s Vircolac.

Jak si vlastně začínal s muzikou? Chodil si třeba do umělecké školy? Nebo jsi samouk? Jaké byly tvoje začátky? Co první koncert? První vystoupení s kapelou?

V mládí jsem se asi tři roky učil hrát na klasickou kytaru, takže to položilo určité základy. Ostatní měli také nějaké základy, pokud vím, ale ne moc. Jsme v podstatě diletanti a jsme na to hrdí, haha.


Každého někdo ovlivnil. Kdo byl tvým vzorem, inspirací, když si začínal a kdo jím je dnes? Jaká muzika tě baví poslouchat?

No dobře... Je jich příliš mnoho na to, abych je vyjmenoval! Black Sabbath jsou věčnou inspirací, Celtic Frost, Voivod... Také Darkthrone ve všech jejich etapách; fakt, že stále nacházejí nové přístupy k tomu, co dělají, a přitom si udržují vysokou úroveň kvality.

Mám velmi široký a eklektický vkus, od elektronické hudby po rock 70. let a kdovíco ještě. Od Klause Schulzeho přes Rapoon a Drexcii až po Bo Hanssona a všechny formy metalu ... To všechno je možné. Dnes jsem poslouchal "The Courage of Others" od Midlake a "The Least We Can Do Is Wave to Each Other" od Van der Graaf Generator.

Co chystají DROWNED v nejbližších měsících? Na co se můžeme, my fanoušci těšit?

Jak bylo uvedeno výše, další živé aktivity!

Děkuji moc za rozhovor. Opravdu si jej vážím. Budu se těšit na nějaký koncert DROWNED. Jen doufám, že to nebude trvat zase deset let. Přeji vám, aby se nové album co nejlépe prodávalo a abyste měli koncerty narvané k prasknutí. Ať se vám daří i v soukromí.

Díky, Jakube! I tobě přeji vše nejlepší.

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024):

about DROWNED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DROWNED – Idola Specus (2014)





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 4. března 2024

Recenze/review - CERCENATORY - Goresphere (2024)


CERCENATORY - Goresphere
CD 2024, Comatose Music

for english please scroll down

Poslední roky se zvýšil počet mrtvol, které musím během noci spálit. Nevím, co se to děje, ale připadá mi, že se svět změnil. Všichni se dívají jenom do obrazovek, odtrženi od reality. Nakaženi nenávistí pomalu hnijí zaživa. Takové tělo poznáte hned. Je v podivné křeči, s mozkem uvařeným ve vlastní šťávě. Ještě, že existují brutální death metalové kapely, které dokáží zničit vaši mysl. Kolumbijští CERCENATORY patří rozhodně mezi ně. Již to několikrát potvrdili svojí předchozí muzikou.

Je to krutý a syrový masakr. Jejich nové album lze přirovnat snad jen k návštěvě kdysi opuštěných jatek, které již dávno nepopravují zvířata. Stala se místem, kde se scházejí šílené bestie, aby mučily, aby ubližovaly svým bližním. Zlo má mnoho podob a je vždy skvělé, když jej někdo dokáže znázornit a definovat hudbou. Novinka má v sobě obrovský tlak a energii. Vystřelí vám mozek z hlavy. 


"Goresphere" je nahrávkou, která je volně inspirována kapelami typu CANNIBAL CORPSE, SKINLESS, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, SUFFOCATION, SKINLESS, DEVOURMENT. Jedná se samozřejmě o velmi agresivní, nekompromisní materiál, který vás ihned přikove na zeď. Budete zavřeni v hnusné a špinavé kobce. Zatímco budou patologové brousit své skalpely, budete přemýšlet nad tím, proč? Jenže zvrácené myšlenky nelze vysvětlit. Pokud vám bude připadat tato hudba nechutná a šílená, tak si pusťte večerní zprávy a uvidíte, že realita bývá ještě drsnější. Jsem rád, když se setkám s kapelami a jejich tvorbou, které umí zhudebnit násilí a smrt. V dnešní době spousty zbytečných informací pro mě bývají podobná setkání zcela očišťující. Dovedu si představit malý klub, narvaný k prasknutí divokými fanoušky. CERCENATORY začnou hrát a zůstane po nich jenom spálená země. Stál bych uprostřed davu a nasával energii. Té totiž tahle smečka předkládá obrovské množství. Ocení ji možná jenom opravdoví příznivci stylu, ale pro ně se zde hraje především. Ostatní možná budou vyděšeni jejich syrovým nátlakem. Myslím si, že je to tak jenom správně. Všichni víme, že svět dokáže být někdy pěkně hnusné místo k životu. Je samozřejmě lepší o tom jenom poslouchat a potom se v klidu domova napít piva. Nicméně, líbí se mi způsob, jakým tahle smečka prašivých psů přistupuje k hudbě. Jsou vždy odhodláni zabíjet svými riffy, údery bicích i guturálním vokálem. Poslední roky se zvýšil počet mrtvol, které musím během noci spálit. Nevím, co se to děje, ale připadá mi, že se svět změnil. Všichni se dívají jenom do obrazovek, odtrženi od reality. Nakaženi nenávistí pomalu hnijí zaživa. Měli by si pustit "Goresphere"! Brutální death metalový masakr, který doporučuje deset z deseti patologů! Mokvající kus shnilého masa!


Asphyx says:

In recent years, the number of corpses I have to burn during the night has increased. I don't know what's going on, but it seems like the world has changed. Everyone's just staring at screens, disconnected from reality. Infected with hate, they're slowly rotting alive. You'll know a body like that right away. It's in a strange spasm, with a brain cooked in its own juices. Good thing there are brutal death metal bands that can destroy your mind. Colombia's CERCENATORY are definitely one of them. They have already confirmed it several times with their previous music.

It's a cruel and raw massacre. Their new album can perhaps only be compared to a visit to a once abandoned slaughterhouse that no longer repairs animals. It has become a place where mad beasts gather to torture, to hurt their fellow man. Evil takes many forms and it's always great when someone can represent and define it through music. The novelty has a tremendous pressure and energy to it. It will blow your brains out.


"Goresphere" is a record that is loosely inspired by bands like CANNIBAL CORPSE, SKINLESS, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, SUFFOCATION, SKINLESS, DEVOURMENT. It is of course a very aggressive, uncompromising math that will immediately nail you to the wall. You will be locked in a filthy and dirty dungeon. While the pathologists sharpen their scalpels, you will wonder why? But twisted thoughts cannot be explained. If you find this music disgusting and insane, just watch the evening news and you'll see that reality is even harsher. I'm happy to encounter bands and their work that can set violence and death to music. In this day and age of a lot of useless information, I find such encounters quite cathartic. I can imagine a small club packed to bursting with wild fans. CERCENATORY start playing and all that's left is scorched earth. I would stand in the middle of the crowd and soak up the energy. Because this pack presents a huge amount of it. It may be appreciated only by true fans of the style, but that's who it's primarily played for. Others may be intimidated by their raw pressure. I think that's only right. We all know the world can be a pretty ugly place to live sometimes. Of course, it's better to just hear about it and then have a beer in the comfort of your own home. However, I do like the way this pack of mangy dogs approach music. They are always determined to kill with their riffs, drum beats and guttural vocals. The last few years have seen an increase in the number of corpses I have to burn during the night. I don't know what's going on, but it feels like the world has changed. Everybody's just staring at screens, disconnected from reality. Infected with hate, they're slowly rotting alive. They should put on "Goresphere"! A brutal death metal massacre recommended by ten out of ten pathologists! A soggy piece of rotten flesh!


Tracklist:
01. Devoured By Shadows : Annales Imminentis Exilium (Intro) 
02. Inquisitor Vortex Soul Torturing 
03. Through The Deep Thoughts Of Tartarean Sadistic Cannibalism 
04. He, Who Stands Upon Holy Corpectomies 
05. Into The GoreSphere 
06. Infernal Festival Of Lecherous Dismemberment 
07. Crucified, Gutted, Desecrated 
08. Macabre Trepanation Orgy In Hell's Dungeons 
09. Abyss Of Impaled Religious Incandescent Torches 
10. Phalaris Bull Seraphic Extermination & Infinite Carnage

Recenze/review - NIGHT SLASHER - Night Slasher (2024)


NIGHT SLASHER - Night Slasher
CD 2024, Sliptrick Records

for english please scroll down

Sraz jsme měli už kolem páté hodiny. Vyzvedly mě holky a hned se pochlubily, jaké mají nové nášivky na džínových vestách. Máme pro tebe překvapení, řekly mi a dali jsme si pivo. Na periferii našeho města, na sídlišti, kde je jenom beton, šeď a asfalt. Když dorazíme na místo, jsou tu už všichni. Těšíme se, dnes se nám má představit nová kapela z Litvy. Říkají si NIGHT SLASHER a hrají black speed metal. Vypneme kazeťák, který jsme měli celé odpoledne na ramenou a sejdeme do sklepa. Kapela je už na pódiu. 

Zazní první ostrý riff a mě obejmou jako nějaké prašivé pavučiny staré vzpomínky. Vyrůstal jsem v socialismu a tenkrát byly metalové akce trošku jako spiknutí. Znali jsme se všichni. Psal se konec osmdesátých let a podobné smečky, jako jsou NIGHT SLASHER, jsme tenkrát milovali. 


Dalo by se říci, že novou vlnu thrashe, blacku a speedu chápu. Dovedu si představit, že bych byl zase mladý a podobné skupiny uctíval. Jenže už mladý nejsem a mám za sebou dlouhou historii. Litevci nejsou nijak originální, ani nepřinášejí nic nového. Nicméně, myslím si, že to vůbec nevadí. Dnes už stejně nikdo nic stylotvorného nevymyslí a poslouchat stále dokola mnohdy již unavené legendy mi nedává moc smysl. Jsem vždy moc rád za novou krev. Pánové hrají odhodlaně, ostře, nezapomínají ani na temné melodie. Mají velmi dobrý zvuk, obal, dodržují všechny důležité náležitosti stylu. Není to ale jenom dobré řemeslo. Stejnojmenný debut má v sobě totiž ještě něco navíc, takový ten must have efekt. Já vím, všechno tu už bylo, ale přesto, rád jsem se k desce vracel. Je svým způsobem jedovatá a myslím si, že kdyby hráli u nás ve městě, třeba jako předkapela někoho slavnějšího, rozhodně bych na koncert zašel. Už bych na sobě sice neměl džínovou bundu a šel bych jen s pár dalšími starými psy, jako jsem já, ale myslím si, že bych si jejich vystoupení určitě užil. Je to nářez? Je! Má to ty správný metalový koule? Má! Pokud nepotřebujete řešit nic jiného, přidejte hlasitost, otevřete si pivo a pak uslyšíte sami. Za mě dobrý a jsem rád, že jsem si zase jednou trošku rozšířil obzory. Pokud máte rádi HELLRIPER, MIDNIGHT a podobné tmáře, neváhejte ani chvilku. Zazní první ostrý riff a mě obejmou jako nějaké prašivé pavučiny staré vzpomínky. Plamen byl zapálen! Black thrash speed metalová jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

We were supposed to meet around five o'clock. The girls picked me up and immediately showed off the new patches on their denim vests. We have a surprise for you, they told me, and we had a beer. On the outskirts of our town, on a housing estate with nothing but concrete, grey and asphalt. When we get there, they're all here. We're excited, today we're going to see a new band from Lithuania. They call themselves NIGHT SLASHER and they play black speed metal. We turn off the tape recorder we've had on our shoulders all afternoon and go down to the basement. The band is already on stage. 

The first sharp riff is played and I am embraced like some dusty cobwebs of old memories. I grew up in socialism, and back then, metal events were a bit of a conspiracy. We all knew each other. It was the late 80s and we loved bands like NIGHT SLASHER back then.


You could say that I understand the new wave of thrash, black rock and speed. I can imagine being young again and worshipping bands like that. But I'm not young anymore and I have a long history. The Lithuanians are not original, nor do they bring anything new. However, I don't think it matters at all. Nobody can come up with anything stylish nowadays anyway, and listening over and over again to often tired legends doesn't make much sense to me. I am always very happy for new blood. Gentlemen play with determination, sharpness, they don't forget about dark melodies either. They have a very good sound, cover, they follow all the important elements of style. But it's not just good craftsmanship. In fact, the eponymous debut has something extra, a kind of must have effect. I know, it's all been there before, but still, I liked coming back to the record. It's poisonous in a way, and I think if they were playing in my town, maybe as an opening act for someone more famous, I would definitely go to the concert. I mean, I wouldn't be wearing a denim jacket anymore and I'd just go with a few other old dogs like me, but I think I'd definitely enjoy their performance. Is it a blast? It is! Does it have the right metal balls? It does! If you don't need to deal with anything else, turn up the volume, crack open a beer and then hear for yourself. Good for me, and I'm glad to have expanded my horizons a little bit again. If you like HELLRIPER, MIDNIGHT and similar darkies, don't hesitate a moment. The first sharp riff hits and I'm embraced like some dusty cobwebs by old memories. The flame has been lit! Black thrash speed metal ride straight to hell!


Tracklist:
01. Ice | 02. Black Trip | 03. Clyster Lizard | 04. Liver Ripper | 05. Pit Of Hate | 06. Ablaze | 07. Towers | 08. Satan In The Hall

Night Slasher | Released February 6th, 2024 via Sliptrick Records

Night Slasher is:
Laurynas Karka – Vocals | Juozapas Bočkus – Guitar/Backing Vocals | Tomas Ivanovas – Bass/Backing Vocals | Dmitrijus Matvejevas – Drums

neděle 3. března 2024

News! - Mean Messiah vydávají nové album.


Mean Messiah vydávají nové album

29.února vychází u nakladatelství Black Barn Music už třetí deska prog-industrialistů Mean Messiah s názvem IN INFINITE ILLUSION. Album již vzniklo kompletně v novém složení kapely, kde se vedle frontmana Dana Frimla objevil bubeník Miloš Meier (Dymytry, Drumming Syndrome) a baskytaristka Lenka Čechová.

Deska obsahuje 8 skladeb o celkové stopáži 39:23 a všechny byly nahrány na podzim 2023 ve studiu The Barn, kde byly následně mixovány a masterovány pod taktovkou Dana Frimla. Autorem grafiky je také Dan a obal je přesně v duchu názvu alba - In Infinite Illusion! 🤘🔥 CD totiž vychází jako jewel case a přední i zadní artwork jsou vytištěny na průhledném plastu, po složení leporela vytvoří vrstvená grafika nový obrazec. Do leporela je navíc vložen dvanáctistránkový papírový booklet s texty a fotografiemi🤘📸


IN INFINITE ILLUSION tracklist:
1. In Infinite Illusion (5:21)
2. I See Black (4:48)
3. Fire (4:49)
4. Clouds (5:06)
5. Crash Test (4:23)
6. Right Now (4:49)
7. Midnight (4:44)
8. Ashes (5:07)




---------------------------------------------------------------------------------------------------

News! - Očekávaná deska „In The Shadow of the Sun“ kapely INNERSPHERE je na prodejních pultech


Očekávaná deska „In The Shadow of the Sun“ kapely INNERSPHERE je na prodejních pultech

Dnes konečně vychází nové album plzeňských death melodiků INNERSPHERE s názvem „In The Shadow of the Sun“, které je nyní k dostání na CD, LP a také na všech digitálních platformách.

Merch INNERSPHERE můžete objednávat zde (https://www.sparkshop.cz/kapely/0/1/kapela:426)

Deska „In The Shadow of the Sun“ není jednoduchým poslechem. Je to hluboká filozofická sonda do duše každého z nás: „Ústředním motivem a symbolem je slunce, které provází vícero skladeb na naší desce. Slunce symbolizující sílu života i destrukci, světlo i vržený stín, vnitřní žár, sílu, naději, svoji vlastní i naši smrtelnost. Takovými hvězdami je pokrytá celá obloha a jejich záře postupně rozsvěcuje nebe. Jejich světlo cestuje skrze obrovské vzdálenosti a je možné, že některé teprve spatříme. U jiných, v době, kdy je spatříme, tak nemusí ani existovat, a nebo ne v podobě, kterou uvidíme… Slunce a jeho energie jako tvůrce světů, jeho teplo a zář dopadající na světy v kombinaci s jeho silou vše zničit buď žárem nebo vychladnutím. Ničí čas - ani čas obrů/velikánů, o kterých pějeme i v dalších skladbách, není nekonečný. Vše se jednou obrátí vniveč a promění se v něco jiného. Zároveň poukazuje na poznání, ke kterému dochází v průběhu naší životní cesty, věcem prožívaným a lidem, které potkáme,“ přibližuje téma zpěvák Míra.

Ač jsou INNERPHERE v tuzemsku koncertně přemíru aktivní, vydání desky tak úplně neoslaví doma, vyrážejí totiž na turné po Finsku: „V březnu jedeme na tour do Finska, přes Lotyšsko a Estonsko, takže na to se teď soustředíme více; logistika a organizace není otázka jednoho večera. Bylo nám nabídnuto jet do Finska na čtyři koncerty s AS THE SUN FALLS, kteří hrají melodicý death metal. Jsou věci, na které se neříká ne. Neváhali jsme a během pár minut jsme tour potvrzovali. Je to pro nás velká příležitost podívat se dál na sever, do evropské modly metalu a ještě s kapelou, se kterou by to mělo hudebně skvěle pasovat. Moc se na to těšíme, bude to skvělá zkušenost a rádi poznáme a zahrajeme pro místní publikum. Je super, že se nám po cestě povedlo sehnat ještě dva koncerty po vlastní ose v Rize (Lotyšsko) a Tallinnu (Estonsko),“ dodává s nadšením zpěvák Míra.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - DEVIATION - Lair of Suffering (2024)


DEVIATION - Lair of Suffering
CD 2024, Fetzner Death Records

for english please scroll down

Vždy si připadal jako velký umělec. Měl rád dobré víno, klasickou hudbu a oblékal se vkusně. Navenek vypadal v podstatě dokonale. Jeho kolegové ho považovali za milého, oddaného přítele. Rodina ho milovala. Měl ale jednoho koníčka. Toulal se po nocích ulicemi a lovil bezbranné oběti. Mučil je zavřené v klecích, aby je nakonec vždy rozsekal na kusy. Říkali mu sochař smrti, protože těla stylizoval do uměleckých děl. Tentokrát jsme našli mrtvolu zavěšenou na kříži. Vnitřnosti vylézaly ven a oči byly vyděšené strachem a nekonečnou bolestí.

Brutální death metalová skupina DEVIATION z Polska o podobných maniacích hraje a zpívá. Jedná se o syrovou, masivní a temnou muziku. O totální a zničující masakr. Když budete "Lair of Suffering" poslouchat, uvidíte před sebou maniaka s ostrým skalpelem. Je vám doufám jasné, kdo bude další obětí? 


Poláci to do vás nasypou bez kompromisů. Vystřelí vám mozek z hlavy. Jedná se o klasický, tradiční brutální death metal s technickými pasážemi. Když jejich smrtelně namíchaný koktejl pozřete, zemřete v nekonečných křečích. Zvukově se jedná o chladnou, masivní nahrávku. Nahrubo nasekaná tma se zde potkává s krutostí a hnusem, kterého je schopen jenom člověk. Volně inspirováni CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, OBSCENITY, DERANGED a dalšími maniaky, si vytvořila kapela svůj vlastní způsob, jak vás zabít hudbou. Líbí se mi jejich nadšení, odhodlání, cítím z hudby zkaženou krev. Pánové sice neobjevují nic nového, ale jejich řemeslo je perfektně odvedené. Plus kapela přidává něco navíc. Kus sebe samých, vlastní invenci a nápady. Je pro mě velmi příjemné sestoupit několik metrů pod zem, navštívit stará opuštěná jatka, ve kterých kdysi působil hlavní hrdina z úvodu dnešního článku. Cítím ze stěn nářek obětí. Nasávám pach krve, špíny a hnisu. Jednotlivé riffy se mi dostávají do mozku, jsou jako nákaza, která vás rozloží zevnitř. Všichni zvrácení patologové musejí být velmi spokojeni. Není divu, hraje se zde hlavně pro ně, i pro všechny, kteří mají tenhle styl rádi. DEVIATION vám hodí přímo do obličeje kus syrového, čerstvě naporcovaného masa. Vždy si připadal jako velký umělec. Měl rád dobré víno, klasickou hudbu a oblékal se vkusně. Navenek vypadal v podstatě dokonale. Jeho kolegové ho považovali za milého, oddaného přítele. Rodina ho milovala. Měl ale jednoho koníčka. Mokvající, surový technický brutální death metal který vás vyvrhne zaživa! Masakr na starých jatkách! 


Asphyx says:

He always felt like a great artist. He liked good wine, classical music and dressed tastefully. Outwardly, he looked practically perfect. His colleagues considered him a kind, devoted friend. His family loved him. But he did have one hobby. He roamed the streets at night, preying on defenseless victims. He would torture them in cages and always cut them to pieces. They called him the sculptor of death because he styled the bodies into works of art. This time we found a corpse hanging from a cross. The entrails were coming out and the eyes were terrified with fear and endless pain.

The brutal death metal band DEVIATION from Poland plays and sings about similar maniacs. This is raw, massive and dark music. A total and devastating massacre. If you listen to "Lair of Suffering" you will see a maniac with a sharp scalpel in front of you. I hope it's clear to you who the next victim will be.


The Poles will pour it into you without compromise. They'll blow your brains out. This is classic, traditional brutal death metal with technical passages. When you devour their deadly cocktail, you will die in endless convulsions. Sonically, this is a cold, massive record. Coarsely chopped darkness meets the cruelty and ugliness that only man is capable of. Loosely inspired by CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, OBSCENITY, DERANGED and other maniacs, the band has created their own way to kill you with music. I like their enthusiasm, their determination, I can feel the blood turning bad from the music. The gentlemen may not be discovering anything new, but their craft is perfectly done. Plus the band adds something extra. A piece of ourselves, our own inventiveness and ideas. It is very pleasant for me to descend a few meters underground, to visit the old abandoned slaughterhouse where the main character from the introduction of today's article once worked. I can feel the wailing of the victims from the walls. I can smell blood, dirt and pus. The individual riffs get into my brain, like a contagion that disintegrates you from the inside. All the twisted pathologists must be very pleased. No wonder, it's played mainly for them, and for everyone who likes this style. DEVIATION throws a piece of raw, freshly cut meat in your face. He always felt like a great artist. He liked good wine, classical music and dressed in style. On the outside, he looked practically perfect. His colleagues considered him a kind, devoted friend. His family loved him. But he did have one hobby. Wet, raw, technical, brutal death metal that will eviscerate you alive! Massacre in the old abattoir!


tracklist:
1. Gaze Into Abyss 04:09
2. Sign With Blood 03:14
3. Bred In Captivity 03:10
4. Lair Of Suffering 04:10
5. Panopticon 04:38
6. Metamorphosis 03:48
7. Unprevented Madness 03:57
8. Disfunctional Mind 03:29
9. Nausea 04:02

Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024)


ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight
CD 2024, Rising Nemesis Records

for english pleas scroll down

Ležíš v dřevěné rakvi a přemýšlíš, co bude následovat. Půjdeš do nebe nebo do pekla? Jak si vlastně žil? A existuje vůbec něco dalšího po smrti? Všichni se modlí, pláčou a potom tě uloží do studené země. Potkáš prvního červa, který se do tebe zakousne jako do kusu hnusného masa. Teď už to víš, existuje jenom temnota. Nicota a prázdnota. A také death metal, který zní záhrobím jako děsivé svědomí. Vím to já a vědí to i ACRID DEATH, kteří letos přicházejí se svým debutovým albem.

Nutno rovnou napsat, že se jedná o pravý a ryzí útok zombie, o old school HM-2 smrtící kov, který vás ihned strhne do těch nejhlubších hrobů. U tohoto stylu je vždy velmi důležité, zda kapele jejich morbidní práci věřím. U "Abominable Presence of Blight" tomu tak je. Na sto procent. Riffy se vám zaříznou do tkání, mozek se začne vařit ve vlastní šťávě a nakonec se rozpadnete v prach. Amen!


Pánové jsou zkušení muzikanti z kapel jako ALL ITS GRACE, DRIVEN BY ENTROPY a SYNCHRONIC. Možná i právě proto je zvuk perfektní, ostrý a plesnivý zároveň. Líbí se mi i obal. Hudba je potom po okraj narvaná surovými nápady, u kterých praskají kosti, nadskakují víka od rakví a vy budete mít neodbytný pocit, že byste měli rozmlátit nejbližší zeď. Jsem rád ve společnosti podobných smeček, vyrůstal jsem na podobné hudbě. Jasně, zazní zde spousta odkazů na severské kapely typu DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, SORCERY, INTERMENT, CENTINEX, ale to nevadí. Naopak. Je moc dobře, že někdo stále drží vlajku tohoto stylu hrdě vztyčenou. Navíc, co si budeme povídat, v dnešní době je poměrně těžké oddělit kvalitní desky od těch průměrných. Můžu vám podepsat vlastní krví, že Němci patří do té první skupiny. Oceňuji nadšení, drive, sílu a tlak, které se na mě ze skladeb útočí jako lavina. ACRID DEATH se povedlo exhumovat staré hroby s elegancí starých mistrů. Pokud jste, stejně jako já, fanoušci pradávných rituálů a čerstvě otevřených hrobů, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci kvalitního utrpení a bolesti. Někdy bývá velmi těžké si vybrat mezi stíny. Ležím tu v prašivé rakvi a jsem spokojený. Pomalu hniju zaživa a usmívám se. Hraje se zde přesně pro mě. Co si přát víc? Možná bych si dal ještě jedno pivo a přidal pořádně hlasitost. Už na mě čekají. Krásné zombie. Vyzvu je k tanci a až se setmí, tak navštívíme márnici. Dnešní noc bude velmi dlouhá. Říká se, že smrt má mnoho podob. Tu, kterou nám předkládají tihle němečtí maniaci, si vždy rád užiju. Hnilobné, mokvající ozvěny z těch nejhnisavějších death metalových katakomb! U tohoto alba vám pukne lebka tlakem! Old school!


Asphyx says:

You're lying in a wooden coffin, wondering what's next. Are you going to heaven or hell? How did you live? And is there anything else after death? Everyone prays and cries and then they put you in the cold ground. You meet the first worm that bites into you like a piece of ugly meat. Now you know, there is only darkness. Nothingness and emptiness. And death metal that sounds like a terrible conscience in the grave. I know it and so does ACRID DEATH, who are coming out with their debut album this year.

It must be written straight away that this is a true and pure zombie attack, an old school HM-2 death metal that will immediately take you to the deepest graves. With this style, it's always very important to trust a band with their morbid work. With "Abominable Presence of Blight" this is the case. One hundred percent. The riffs cut into your tissues, your brain starts to boil in its own juices and eventually you disintegrate into dust. Amen!


The gentlemen are experienced musicians from bands like ALL ITS GRACE, DRIVEN BY ENTROPY and SYNCHRONIC. Maybe that's why the sound is perfect, crisp and moldy at the same time. I like the cover too. The music is then packed to the brim with raw ideas that will make your bones crack, coffin lids pop and give you the insistent feeling that you should smash the nearest wall. I like being in the company of similar packs, I grew up on similar music. Sure, there are plenty of references to Nordic bands like DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, SORCERY, INTERMENT, CENTINEX, but that's okay. On the contrary. It's very good that someone still holds the flag of this style proudly raised. Besides, what are we going to say, nowadays it's quite hard to separate quality records from mediocre ones. I can sign with my own blood that the Germans belong to the first group. I appreciate the enthusiasm, drive, power and pressure that comes at me like an avalanche from the songs. ACRID DEATH have managed to exhume old graves with the elegance of the old masters. If you, like me, are a fan of ancient rituals and freshly opened graves, then don't hesitate a moment. You'll get a good dose of quality suffering and pain. Sometimes it's hard to choose between the shadows. I'm lying here in a dusty coffin and I'm happy. Slowly rotting alive and smiling. This is the place for me. What more could I ask for? Maybe I'd have another beer and turn the volume up a bit. They're waiting for me. Beautiful zombies. I'll challenge them to a dance, and when it gets dark, we'll visit the morgue. Tonight's gonna be a very long night. They say death takes many forms. I always enjoy the one presented by these German maniacs. Rotten, swelling echoes from the most putrid death metal catacombs! Your skull will burst with pressure with this album! Old school!



Tracklist:
01. In Light 
02. Huntsmen 
03. Presence 
04. G.L.O.R.R.G. 
05. Dreg Heap 
06. Negative Space 
07. Shadows 
08. Heave 09. In Hell

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý šestý - Podívej, padá hvězda, něco si přej


Příběh čtyř stý čtyřicátý šestý - Podívej, padá hvězda, něco si přej

Nebyly moc peníze, tak se jezdilo stopem a vlakem. Tentokrát jsme zamířili do Českého lesa. Ukázal jsem blondýně, z jaké vesničky pochází moje babička. Byli jsme na hrobě a pátrali po předcích. Nějak mě to vzalo, ty mé kořeny. Bylo léto, zkouškové období, které jsem prolezl s odřenýma ušima. Nějaký předměty jsem si přehodil do dalšího roku. Pořád jsem byl na škole hlavně kvůli vojně, ale teď už jsem měl i holku, se kterou jsem chtěl být. A to prosím, pořád. Dívala se mi do očí, pořád se smála mým hloupým vtípkům a vůbec nám bylo dobře. Nějakej jezeďák nás vyhodil v takový malý vsi, kde bylo jen pole, lesy a fotbalový hřiště. Zajdeme na pivo, vyslechneme si několik klasických hlášek o zasraných Pražácích a po smažáku přemýšlíme, kam dál. Včera jsme spali v lese, mimo jakékoliv tábořiště a bodnul by kemp, kde bychom se mohli osprchovat. Jenže nejblíž je až v Babyloně. Musíme se vrátit. Dopijeme a nechám svoji dívku, aby si stoupla na silnici. Sám se schovám a vylézám až ve chvíli, když zastaví zdatný padesátník. Je překvapenej, když mu vlezu dopředu do auta, ale nic neříká. A zaveze nás až na místo.

Vyprávím, co jsem slyšel od babičky, stavíme stan a blondýnka jde do sprchy. Rozdělám oheň a opeču lunch-meat. Bývaly to zlatý časy, bylo tu jen pár skalních rodinek s karavany, několik trampů a žádný mastňáci. Večer někdo vytáhl kytaru a člověk se seznámil se spoustou lidí. Mezi stany se vznášela taková blahosklonná nálada a když všichni zalezli, byl nejdřív slyšet chichot a potom vzdychání. Mě koukali ze stanu nohy, měli jsme jej půjčenej z chalupy, takový to typický áčko, ve kterým je děsný vedro. Ráno mě probudí nějaký šílený zápach. Vylezu ven a hned vedle nás nějaký tatík pálí palačinky. No, to si děťátka dají. Manželka mu je půjčila na víkend, jsou rozvedení. Má hrozně smutnej pohled, tak probudím svoji dívku a poprosím ji, jestli by mu nepomohla. Udělá to a malý kluk s holčičkou si pomlaskávají. Tati, to jsem nevěděla, že umíš tak dobře vařit. Jsou lepší než od mámy. Smějeme se a necháme milosrdné lži bez poznámek. Jednou budou na všechno vzpomínat. Rozvedených moc nebývalo a pokud už ano, tak to sebou neslo určité stigma. Rozloučíme se, máme už sbaleno a jdeme do lesů. Máme směr a čistou oblohu nad hlavou. Kráčíme v čínských keckách a pořád si děláme z něčeho srandu.

Pak se jí udělá puchýř. Probodneme jej, vypláchneme vodou z čutory a stejně se mi to nelíbí. Mám sice lékárničku, ale tohle chce klid a tak si vezme na záda obě krosny a vyleze mi na záda. Sotva jdu, takhle to moc dlouho nevydržím. Stačí první kopeček a jsem tak zadýchanej, že málem vyhodím plíce. Vlezem do lesa a smočí si nohy v potoce. Utrhnu jí vršek kecek, aby měla jako sandály a jde se. Dojdeme až pod Čerchov. Nikde nikdo a když stojíme dole na odstavném parkovišti, tak se ptám, jestli vyleze nahoru. Řekne že ano, ale není to moc přesvědčivé. Někde v polovině kopce potkáme jednu dvojici trampů. Paní s pánem, už trošku šediví, ale hrozně milí. Ihned se nabídnou, že nám nahoře půjčí nějakou mast, která prý zaručeně pomáhá. Zdá se to jako drobnost, ale dlužíme jim velké poděkování, protože se jejich pomoc ukázala jako zásadní. Přespíme pod převisem v lese. Pěkně fouká a v noci nás probudí křik nějakého zvířete. Je mi nějaký neznámý. Přitulí se ke mě a očekává oporu. Poskytnu ji, ale je pravda, že moje představy o tom, že nás napadne rys, získávají ve snech silnější kontury. 

Zato ráno je překrásné. Co noha, zeptám se a ona mluví o zázraku. Půjdeme? Uklidíme po sobě, zahrabeme ohniště a nepoznali jste, že zde tábořil člověk. Já vím, dnes už by to nešlo, protože lidi jsou prasata. To nás ale netrápí. Jdeme jen tak, kam nás nos zavede. Nemáme žádný cíl, kromě jediného. Být spolu sami. Přes rok jsme s jedněmi nebo druhými rodiči, přes týden se u nás na koleji dveře netrnou. Pořád se nám chodí někdo svěřovat nebo jen tak pokecat. Děláme si srandu, že bychom si mohli otevřít poradnu. Přitom jsme sami mladí a neklidní. Víte co mě osobně baví nejvíc? Když se zastavíme někde, kde se dá sednout na kameny nebo padlé klády. Uvelebíme se a uprostřed lůna přírody rozbalíme rohlíky s paštikou a vajíčkem natvrdo. Zásoby nám už docházejí a protože je to naše pravděpodobně jediná delší dovolená, neváhám a vytahuji železné zásoby. Zvu tě někam na oběd. Slezeme dolů z kopců a když potkáme lesáky, tak se zeptáme, kde bychom se mohli najíst. My jezdíme do Nemanic. Dobře, hodíte nás? Jsou v pohodě, vyskočíme si na korbu náklaďáku a za neustálého natřásání dorazíme do cíle. Odměnou nám je kančí guláš, s knedlíky a plzeňským pivem. Musím si rozvázat tkaničky od kraťasů, jak jsem plnej. 

Vyvalíme se na náves, sedneme si na lavičku a koukáme do mapy, kam bychom se vrtli dál. Nemáme žádný plány a tak jedem prvním spojem, který zabrzdí na zastávce. Projedeme Postřekov, Poběžovice, Hostouň, abychom se vylodili na Přimdě. Nasadíme na záda batohy a protože už je k večeru, zamíříme do lesa. Někde v závětří rozbijeme spaní a když vytáhnu rum, jde na nás romantická nálada. Povídáme si, pořád si máme co říct. Žádná hluchá místa, trapné mlčení nebo neshody. Je to až divný, že se vůbec nehádáme. V Plzni sem tam, v Táboře i Boleslavi taky, ale jakmile jsme někde venku, tak nikdy. A to není o těžké situace nouze. Přechody přes potok, únava, špatná hygiena, vše je vyváženo tím, že jsme odkázáni jeden na druhého. Hele, koukej, padá hvězda, něco si přej. A já si přeju, aby to nikdy neskončilo, abych to nepokazil a zůstala se mnou. Držím ji za ruku a až po letech mi řekne, že si přála to samé. K tomu dva caparty, což se taky povedlo. Tady, uprostřed zeleně a stínů, zvířat a pod čistou oblohou si řekneme, že se jednou vezmeme a půjdeme společně životem. Lesy a louky jsou naším chrámem i svědkem.

Spíme jako zabití a pokračuje ve své pouti. Jsme jak staří křesťané nebo trampové, kteří vědí své. Rozdáváme úsměvy na všechny strany, cítíme se podobně jako v zimě, když vyjedete vlakem o několik metrů nadmořských výš a všichni mají rohlíky na obličejích. Čistý sníh a mráz, nepohodlí, ale také čistota a klid. Nekonečný blažený klid. Všechna trápení v podobě mého otce, jsou daleko, tak šíleně daleko. Nemáme žádné spojení s okolním světem, nikomu se nehlásíme, vlastně ani nikdo neví, kde jsme. Tenkrát to nikoho netrápilo. Byli jsme už dospělí a starali jsme se o sebe. Naše cesta byla dobrodružná, nejvíce asi v další vsi, kde na návsi někdo postavil malé pódium a byla tam zábava. Zůstaneme, zeptám se a ona že ne, že by raději někam mimo civilizaci. Překvapí mě, ty se nechceš pobavit? To děláme celý rok, odpoví, ale už má v sobě nějaký pivo, tak se nám nikam nechce. Bolí mě nohy, batohy máme u výčepu schované a tak se propijeme až do první kapely. Vůbec nevím o koho jde, pamatuji si jen, že byl zpěvák na plech a kytaristi rozladěný. Pod pódiem je ale plno a všichni tančí. Sjeli se z dalekého okolí. 

Je to už taková tradice, že pro mojí holku někdo přijde, i když moc dobře ví, že je tu se mnou. Jsme slušní, ale to některým nevysvětlíte. Ihned jsem debil a ona děvka a to ti jako není dobrej kluk ze vsi. Asi malý sebevědomí, řeknu nahlas a už se to strká a pere. Mám horkou hlavu, blondýnka je ale praktická, vyzvedne bágly a odnese je kousek od návsi. Schová je do rohu u jednoho domu a když utíkám, protože je proti mě přesila a vypadá to bídně, nasměřuje mě, nahodíme za běhu batožinu a už mizíme v lese. Je to adrenalin a jsme udýchaní jako psi. Křičí za námi, ať táhneme, ať chcípneme. Když už nejsou na dohled, sedneme si na kámen a dozvím se, že to říkala. Nevím, čím to je, ale my nikdy nikoho neprovokovali, ani si nedělali srandu. Asi strach z cizího nebo vlastně nevím proč, ale na vsích napříč republikou neměli rádi změny. Rozložím spacák, lížu si rány, kterých jsem tedy schytal dost. Mám trošku krve na žebrech a blbě se mi dýchá, ale dostanu rum a je fajn. Horší je to ráno, když vystřízlivím. Musím si lehnout, i přes protesty, do potoka a opláchnout si rány. Já se stydím. No včera si mluvil jinak, dělej.

V jaké vesnici jsme nastoupili a dostali se na vlak nevím. Ale jak jsme se pomalu blížili k Plzni, tak jsem mlčeli čím dál tím víc. Končil nám týden, kdy jsme byli jen spolu. Nechtělo se nám do civilizace. Vyčistili jsme si hlavu a měli jsme za několik dní vyklidit kolej a odjet do svých domovů. Měl jsem brigádu, moje holka taky a měli jsme být 14 dní od sebe. Chápete, jak jsme to mohli vydržet? Padal na mě splín, ale zase jsem se těšil, že vydělám peníze a někam pojedeme. Plánovali jsme Paříž, ale zatím vše bylo jen v rámci snů. Asi spíš chalupa a pak se uvidí. Už to ale nebude takové. Protože tady jsme byli jen my dva a zajíci a lišky a cvrdlikání ptáků. Padnu na postel a usnu, zatímco se sprchuje. Vystřídáme se a jsme jak dva indiáni, kteří nedokáží spát v místnosti. Povídáme si a pak musíme otevřít okno, protože jsme si zvykli na vzduch. Tady žádná hvězda nepadá, tady je jen smog, ožralí studenti a hluk na chodbě. Já chci utéct do lesů, zašeptá ze spaní a já moc dobře vím, že na tuhle cestu budeme vzpomínat celý život.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine