DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 2. března 2024

Interview - SICKENING - Traditional, classic brutal death metal that will rip your guts out!

 

Interview with brutal death metal band from Italy - SICKENING.

Answered Claudio Miniati (vocals), thank you!

Recenze/review - SICKENING - The Death King (2024):

Ave SICKENING! Greetings to the Italian underground. Let's go straight to the most important thing. You have released a new record „The Death King“, which is literally packed with honest, dusty death metal. How did the album come about and how do you feel about it? What direction have SICKENING evolved to?

"The Death King" is our fourth full-length and follows the natural evolution we have had from the first work to today. It is our fastest, most complex and most elaborate album, while maintaining our characteristics: playing brutal death metal without compromise, far from the fashions of the moment. "The Beyond" was a concept about the so titled movie by Lucio Fulci, while the new album is a concept about "Der Todesking" ("The Death King" in German), masterpiece by Jörg Buttgereit. I recommend watching it to all fans of disturbing films.


But let's talk about new record. I'm listening to it right now, and I have to write that this time it took me a while to get this record into my blood. I put the album into the player, I am listening to it in the car. I really like the sound. It is lively, organic, old school and at the same time clear. It seems different to me from your previous records. Where did you record and who is signed under the sound?

We are aware that this is a less immediate album than the previous ones, it requires more listens to fully understand it given its complexity. We worked on it for a long time (8 years to write it) to take care of every single detail and we also wanted the sound quality to be up to the level of the composition and arrangements. The drums were recorded by Marco Coghe (Devangelic, Posthuman Abomination, Vulvectomy) at Davide Bilia's "Mk2 Studio", while the guitars, bass and vocals were recorded ourselves in our studio. To achieve the sound we wanted to achieve, we relied on Jonathan Mazzeo's The Grid Europe for mixing, while Christian Donaldson (Cryptopsy) did the mastering. We are very happy with the final result, the album comes out as powerful and dark as we wanted.

I think you'll agree with me that packaging sells. Who's the painter for the new record? How did you and the author get together and what exactly is the theme supposed to convey in relation to the music?

Sure, having a nice cover is definitely the best business card, it's what pushes you to listen to the album. The artwork was created by Armaada Art, a talented Russian artist who goes perfectly with our music. When we contacted him we explained that we wanted a link with Buttgereit's film: the central subject represents the Death King and the skeleton underneath it takes up the corpse that appears recurrently in the movie.


I put „The Death King“ in my head again and again and I say to myself that I like the most this old school brutal death metal feeling that's hard to describe. Looks like we're of the same blood. Who were and are actually your idols? Every musician started somehow, there are patterns that shaped his signature. What about you?

Yes, the historical brutal death bands are closer to my tastes than the more modern stuff. I got involved many (too many!) years ago with classic death metal bands like Death, Morbid Angel and Obituary, and from there I never stopped listening to the genre. And when I discovered Suffocation, Dying Fetus, Gorgasm, Devourment, Brodequin and many others I understood that this would be my path. I also listen to a lot of grind and especially black metal.

What do you think about the current trends, widespread mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, they often insert a saxophone, various keyboards into death metal and look for a way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? For example, if I ever come to a concert and someone like this performs there, I'm confused. It seems like a rehearsal of a jazz school to me, but in the end I don't remember anything at all. What about you and current trends in death metal?

I don't like at all those who put technique in the foreground, we're not jazz musicians, we play fucking death metal. The technique must be at the service of the music and not the other way around. Do you want to put sax on a death metal record? If you can make the music even more evil and dark ok, but I don't think it's possible. Ultimately I don't like contaminated death metal, as well as deathcore trend.


When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".

Hehe for me music is an art form, not a quest for glory. I was 20 years old and I had already been listening to extreme metal for several years, I spent hours in my room singing in growl over the death metal albums I listened to, I wanted to do the same thing but with my own band. I was already playing drums in another band, but I also wanted to try singing. So together with Alessandro (the only remaining founding member besides me) and Marco we decided to play death metal. Initially we made simpler and more old school stuff (with strong influences from Obituary, Sepultura and early Death), then over the years we became increasingly faster and more brutal, which is what we like most.

You come from Italy and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Italy. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?

We have a nice death metal scene in Italy and luckily for us this has also been noticed in the rest of the world: Putridity, Devangelic, Hour of Penance, Fulci, Bloodtruth, Hideous Divinity, Corpsefucking Art, Logic of Denial, Vulvectomy are just some of the names known throughout the world. There are obviously also Fleshgod Apocalypse, but they are far from what I like. Regarding the concerts, I don't know what happened but since the lockdowns due to the pandemic people seem to have rediscovered extreme metal and every time I am pleasantly surprised at how many people come to the concerts. Lately I've been going to death and grind shows that were sold out, never happened before!


From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on SICKENING.

American death metal is certainly the one that influenced us the most, even if European bands like Inveracity, Beheaded, early Pestilence, Sinister, Vader and others contributed to forming our background. With Sickening it is certainly the past that has given us inspiration, even if we also listen to new bands.

In the end I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean the playing technique now, but rather what it brings to you, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

More than death metal, it is extreme metal in general that is part of my life, I am 41 years old and I have been listening to it since I was 16. Only that music can give me the emotions I need, it is as if the passing of time for me it was marked in blast-beats rather than minutes. For me, art is the representation of suffering, what brings out the dark side of each of us.


Thank you so much for the interview. I appreciate it. Now let's talk music. I'm going to play „The Death King“ really loud! I wish you good luck and all the best in your personal lives. Thank you!

Thank you Jakub for the interview and for your support, we really appreciate what you are doing! Best regards to you and the readers, in the hope that they too will like "The Death King".

Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SICKENING - Tradiční, klasický brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla!

Rozhovor s brutal death metalou skupinou z Itálie - SICKENING.

Odpovídal Claudio Miniati (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - SICKENING - The Death King (2024):

Ave SICKENING! Zdravím do italského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „The Death King“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se SICKENING posunuli?

"The Death King" je naše čtvrtá dlouhohrající deska a navazuje na přirozený vývoj, kterým jsme prošli od prvního dílu až po dnešek. Je to naše nejrychlejší, nejkomplexnější a nejpropracovanější album, přičemž si zachovává naše charakteristické rysy: hrát brutální death metal bez kompromisů, daleko od momentální módy. "The Beyond" byl konceptem podle stejnojmenného filmu Lucia Fulciho, zatímco nové album je konceptem podle "Der Todesking" (německy "Král smrti"), mistrovského díla Jörga Buttgereita. Jeho zhlédnutí doporučuji všem fanouškům znepokojivých filmů.


Pojďme k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Jsme si vědomi toho, že toto album je méně bezprostřední než předchozí, a vzhledem ke své komplexnosti vyžaduje více poslechů, abychom ho plně pochopili. Pracovali jsme na něm dlouho (8 let na jeho napsání), abychom si dali záležet na každém detailu, a také jsme chtěli, aby kvalita zvuku odpovídala úrovni skladby a aranží. Bicí nahrál Marco Coghe (Devangelic, Posthuman Abomination, Vulvectomy) ve studiu Davide Bilia "Mk2 Studio", zatímco kytary, basu a vokály jsme nahráli sami v našem studiu. Abychom dosáhli požadovaného zvuku, spolehli jsme se při mixu na Jonathana Mazzea z The Grid Europe, zatímco mastering provedl Christian Donaldson (Cryptopsy). S konečným výsledkem jsme velmi spokojeni, album vychází tak silné a temné, jak jsme chtěli.

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Kdo je autorem k nové desce? Jak jste se dali dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Jistě, pěkný obal je určitě nejlepší vizitkou, je to to, co vás přiměje si album poslechnout. Obal vytvořil Armaada Art, talentovaný ruský umělec, který se k naší hudbě skvěle hodí. Když jsme ho oslovili, vysvětlili jsme mu, že chceme mít spojitost s Buttgereitovým filmem: ústřední téma představuje Krále smrti a kostra pod ním zabírá mrtvolu, která se ve filmu opakovaně objevuje.


Dávám si „The Death King“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school brutal death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Ano, historické brutální deathové kapely jsou mi bližší než ty modernější. Před mnoha (příliš mnoha!) lety jsem se dostal ke klasickým deathmetalovým kapelám jako Death, Morbid Angel a Obituary a od té doby jsem tento žánr nikdy nepřestal poslouchat. A když jsem objevil Suffocation, Dying Fetus, Gorgasm, Devourment, Brodequin a mnoho dalších, pochopil jsem, že tohle bude moje cesta. Hodně poslouchám také grind a hlavně black metal.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Vůbec se mi nelíbí ti, kteří staví techniku do popředí, nejsme jazzoví muzikanti, hrajeme zasranej death metal. Technika musí sloužit hudbě, a ne naopak. Chceš na deathmetalovou desku dát saxofon? Pokud se ti podaří udělat hudbu ještě zlejší a temnější, ok, ale nemyslím si, že je to možné. Nakonec se mi kontaminovaný death metal nelíbí, stejně jako deathcorový trend.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Hehe, pro mě je hudba uměním, ne honbou za slávou. Bylo mi dvacet a už několik let jsem poslouchal extrémní metal, trávil jsem hodiny ve svém pokoji a growloval nad deathmetalovými alby, která jsem poslouchal, a chtěl jsem dělat to samé, ale s vlastní kapelou. Už jsem hrál na bicí v jiné kapele, ale chtěl jsem zkusit i zpívat. A tak jsme se společně s Alessandrem (kromě mě jediný zbývající zakládající člen) a Marcem rozhodli hrát death metal. Zpočátku jsme dělali jednodušší a oldschoolovější věci (se silnými vlivy Obituary, Sepultury a raných Death), postupem času jsme se stávali stále rychlejšími a brutálnějšími, což nás baví nejvíc.

Pocházíte z Itálie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Itálii death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

V Itálii máme pěknou deathmetalovou scénu a naštěstí si toho všimli i ve zbytku světa: Putridity, Devangelic, Hour of Penance, Fulci, Bloodtruth, Hideous Divinity, Corpsefucking Art, Logic of Denial, Vulvectomy jsou jen některá jména známá po celém světě. Existují samozřejmě i Fleshgod Apocalypse, ale ti mají k tomu, co mám rád, daleko. Co se týče koncertů, nevím, co se stalo, ale od výluky kvůli pandemii lidé jako by znovu objevili extrémní metal a pokaždé jsem mile překvapen, kolik lidí na koncerty chodí. V poslední době chodím na death a grindové koncerty, které jsou vyprodané, to se mi nikdy předtím nestalo!


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na SICKENING největší vliv.

Americký death metal nás určitě ovlivnil nejvíc, i když evropské kapely jako Inveracity, Beheaded, raní Pestilence, Sinister, Vader a další přispěly k formování našeho zázemí. U Sickening je to určitě minulost, která nám dala inspiraci, i když posloucháme i nové kapely.

Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

Více než death metal je to extrémní metal obecně, který je součástí mého života, je mi 41 let a poslouchám ho od svých 16 let. Jen tato hudba mi dokáže dát emoce, které potřebuji, je to, jako by se pro mě plynutí času vyznačovalo spíše v blast-beatech než v minutách. Umění je pro mě ztvárněním utrpení, tím, co v každém z nás probouzí temnou stránku.


Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „The Death King“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Děkujeme Jakubovi za rozhovor a za podporu, velmi si vážíme toho, co děláte! Zdravíme vás i čtenáře v naději, že i jim se bude "Detah King" líbit.
Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 1. března 2024

Recenze/review - VORGA - Beyond The Palest Star (2024)


VORGA - Beyond The Palest Star
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Otevřel jsem okno a málem upadl na zem. Kdysi krásné město bylo najednou zahaleno do šedých mraků. Nebývalé ticho předpovídalo něco děsivého. Mrazilo mě v zádech. Chvíli jsem nevěděl, jestli je to špatný sen nebo hnusná realita. Z katarze mě vytáhl až první blesk, který projel oblohou jako čerstvě nabroušený nůž. Možná jsem si apokalypsu představoval trošku jinak. Méně šílenou, méně bolestivou. Teď už jsem věděl, že není návratu, teď už jsem si byl jistý, že je konec. Absolutní konec.

Mám rád staré sci-fi příběhy. Takové ty temné, divoké, surové. Stejné jako hudba německých black metalistů VORGA. Ti letos přicházejí se svojí druhou dlouhohrající deskou a rovnou musím napsat, že se jedná o hodně návykový, podmanivý materiál. Budete se vznášet tmou a kolem vás bude jenom zlo, špína a nenávist. Ztratíte se ve věčnosti. 


Němci jsou v nových skladbách vznešení, majestátní, ale i syroví a zemití. Jejich black metal je velmi dobře napsaný, rozhodně se nejedná o dnes tolik časté retro. Naopak, pánové se snažili do jednotlivých motivů propašovat zajímavé a neotřelé pasáže. Mají svůj rukopis, vlastní ksicht chcete-li. Určitě znáte ten zvláštní pocit, když letíte letadlem a pod vámi se válí hromada černých mraků. Tak přesně takhle se cítím i při poslechu "Beyond The Palest Star". Jedná se o velmi sugestivní, pestrý materiál, který udělá určitě dobře jak fanouškům klasického, tradičního black metalu, tak i všem, kteří mají bohatou fantazii a nebojí se progresivních prvků. Je vlastně velmi těžké hudbu těchto maniaků definovat a je to tak dobře. Osobně se mi nejvíc líbí takový ten zvláštní neklid v pozadí, který se vznáší kolem jako zkažené výpary. Oceňuji dobře čitelný a chladný zvuk, rád se dívám i na motiv na obalu. Jako celek je album spíše artefaktem, kusem něčeho, co zkrátka chcete mít, vracet se k tomu a často ani nevíte proč. V black metalu si hodně vybírám, na tenhle styl jsem starý zmlsaný pes, ale VORGA mě ihned chytili do svých drápů. Uvolněte se a nechte se unášet do jiných galaxií. Ve všech vás sice čeká jenom smrt a utrpení, ale i tak se budete usmívat. Tady se totiž hraje pro všechny, kteří mají otevřenou mysl. Jedná se opravdu o hodně zajímavou desku. Rozhodně si ji nenechte ujít. Otevřel jsem okno a málem upadl na zem. Kdysi krásné město bylo najednou zahaleno do šedých mraků. Nebývalé ticho předpovídalo něco děsivého. Mrazilo mě v zádech. Majestátní, vznešený, mrazivý, sugestivní black metal, který vás vezme na výlet do jiných světů! I cesta může být cílem!


Asphyx says:

I opened the window and almost fell to the ground. The once beautiful city was suddenly shrouded in grey clouds. The unprecedented silence foretold something terrible. It sent chills down my spine. For a moment, I didn't know if it was a bad dream or an ugly reality. It was only the first lightning bolt that pulled me out of catharsis, cutting through the sky like a freshly sharpened knife. Maybe I imagined the apocalypse a little differently. Less crazy, less painful. Now I knew there was no turning back, now I was sure it was over. The absolute end.

I like old science fiction stories. The dark, wild, raw kind. Like the music of German black metallers VORGA. This year they come with their second full-length album and I must write right away that it is very addictive, captivating material. You will float through the darkness with only evil, filth and hatred around you. You will be lost in eternity.


The Germans are sublime, majestic, but also raw and earthy in their new compositions. Their black metal is very well written, definitely not the retro that is so common today. On the contrary, the gentlemen have tried to sneak interesting and novel passages into each motif. They have their own handwriting, their own face if you like. You must know that strange feeling when you are flying in a plane and there are a bunch of black clouds below you. That's exactly how I feel listening to "Beyond The Palest Star". This is a very suggestive, colourful material that will definitely do good for fans of classic, traditional black metal as well as for all those who have a rich imagination and are not afraid of progressive elements. It's actually very hard to define the music of these maniacs and that's just as well. Personally, what I like the most is that strange uneasiness in the background that hovers around like a corrupted vapor. I appreciate the easy to read and cool sound, I also like looking at the motif on the cover. As a whole, the album is more of an artifact, a piece of something you just want to have, to come back to, and often you don't even know why. I'm very picky when it comes to black metal, I'm an old dog for this style, but VORGA immediately caught me in their claws. Relax and let yourself drift into other galaxies. In all of them, death and misery await you, but you'll still smile. For this is a game for those with an open mind. This is a very interesting record. Don't miss it. I opened the window and almost fell on the floor. A once beautiful city was suddenly enveloped in grey clouds. The unprecedented silence foretold something terrifying. It sent chills down my spine. Majestic, sublime, chilling, suggestive black metal that takes you on a trip to other worlds! Even a journey can be a destination!



Track listing -
1. Voideath
2. The Sophist
3. Magical Thinking
4. The Cataclysm
5. Tragic Humanity
6. Fractal Cascade
7. Terminal

Album line up -
Atlas - Rhythm Guitar
Спейса - Lead Guitar, Bass + Vocals
Hymir - Drums

Artwork by Adam Burke (Imperialist)

KNIŽNÍ TIPY - Jestli to řekneš... - Gregg Olsen (2022)


Jestli to řekneš... - Gregg Olsen
2022, Vendeta

Každý den nastupuje do tramvaje chlápek, který vždy dělá svůj vlastní rituál. Stoupne si bokem, protože brzy ráno je plno a sundá si batoh. Potom vyndá knížku a začne si ve stoje číst. Je to až divné, protože všichni okolo zuřivě leští obrazovky svých mobilních telefonů. Dávají lajky lidem, které v životě neviděli. Pán má dobrý vkus. Samá detektivka, kterou jsem většinou již četl. Nikdy jsem nepochopil, jak si může číst, zavěšený na mastné tyči, mezi dělníky v montérkách, ale umí to. To já musím mít klid. Většinou nosím i sluchátka, když je kolem doma moc živo. Pouštím si hudbu, která mi dotváří celkový obraz. Někdy si říkám, že bych mohl napsat diplomovou práci o tom, která muzika se hodí k jakému žánru. Když čtu sci-fi, tak samozřejmě VOIVOD, když vyšetřuji spolu s detektivy, tak dost často death doom. Neruší mě a krásně doplňuje mrazivou atmosféru. Bývám na to hodně citlivý. Na obsah, na hlavní hrdiny, na způsob, jakým přistupuje autor ke čtenáři. Před týdnem měl v ruce knížku Jestli to řekneš... Ihned jsem si ji vyhledal a koupil. Tenhle chlápek má fakt dobrý vkus.

Bylo to ale velmi těžké čtení. Ani ne tak tím, že by byla složitě napsána, ale spíše svým tématem. Mámy jsou vždycky ty, ke kterým se jako děti chodíme schovat. Když máme odřená kolena, když nám někdo ublíží, když je nám jen tak smutno. Zlé matky jsou společností právem odsuzovány. Když jsem tuhle knížku četl, dost často jsem se potom díval z okna a děkoval svému usudu, že ta moje je skvělá. Musí to být šílené. Jenže se to bohužel děje. On je totiž tenhle příběh inspirován skutečnými událostmi. Lidé jsou zvláštní druh. Na jedné straně dokážeme vybrat šílené částky na nemocné, na druhou umíme hnusně ubližovat. Obsah téhle knihy je pro mě absolutní, čiré zlo. Některé pasáže jsem znechuceně odkládal, dýchal hluboce, přesto pak dočítal. Muselo to být šílené. Malé holky, které byly mučeny, týrány. Vždycky když něco podobného slyším a potom dostane násilník podmínku, vaří se mi krev v žilách. Děti se mají chránit. Jsou křehké a mají zažívat jenom radost. Pokud jste na podobné věci hodně citliví, nečtěte to. Opravdu, jinak budete mít noční můry. 

Obdivuji psychology a psychiatry, jak umí naslouchat a vnímat některé bestie. Kniha je psychotrillerem, který ve vás zanechá krvavou stopu. Myslím to vážně. Sestry v tomhle příběhu jsou ukázkou toho, jak někdo dokáže být silný. Spoléhaly se samy na sebe, poomáhaly si a nakonec spatřily světlo na konci tunelu. Trvalo to, navěky zůstanou poznamenané. Mají obrazně i reálně vypáleny na svých tělech rány, které jim budou navždy připomínat, že žily v pekle. Jejich vlastní matka je zrůda. Něco nepředstavitelného. Vždycky, když se něco podobného stane, nechápu, jak se může vyrojit tolik kritiků a blbců, kteří se opovažují hodnotit. Ona je totiž tahle knížka nejen o zvrácenosti a duševní poruše, ale také o nestkutečné síle. Musel jsem si vždy po několika kapitolách vyčistit hlavu. Teď už vím, proč byl ten chlápek z tramvaje tolik smutný. Lidskost, to je to, oč tu běží. Važme si každého dobrého člověka a nenechme si zkazit své životy sviněmi. Dívejte se kolem sebe. Někdy stačí málo a hodně tím pomůžete. 

Je vlastně hrozně těžké o téhle knížce psát. Je příliš osobní. Píše se v ní o věcech, které se velmi složitě vysvětlují. Asi ji dokáží nejvíc pochopit všichni týraní, slabí, všichni ti, kteří něco podobného zažili. Dovolil bych si zde trošku apelovat na to, abychom se konečně pokusili změnit zákony. Třeba si mé řádky přečte i někdo, kdo to dokáže. Jakékoliv násilí na slabých je něco tak hnusného, že by to mělo být vždy velmi důrazně potrestáno. To se bohužel zatím neděje. Dělá to z naší země zaostalou krajinu. Jakmile se totiž stanete rodiči, vnímáte všechny tyhle věci úplně jinak. Dotýkají se vás, protože už do smrti budete mít někde v zadu v hlavě usídlený strach o své ratolesti. Budete je chránit, pomáhat jim. Odklánět od nich zlo. Pochopíte, že jsou to jediné, na čem záleží. Když potom potkáte zrůdy, jako je matka z téhle knihy, nebudete to chápat. Budete chtít zhřešit a vzít spravedlnost do svých rukou. Nikdy to ale neuděláte, protože máte své děti a nechcete, aby vás zavřeli. 

Jestli to řekneš... ve mě doslova rozdrásala spoustu myšlenek. Opravdu hodně jsem přemýšlel. Mám doma dva puberťáky, se kterými je sranda, někdy jsou na zabití, ale pořád se usmívají, sem tam jsou naštvaní, protože jsme "hrozní". Občas mě štvou. Nebývali jsme jiní. Jsme hrozně rád, že vyrůstají v pohodě a klidu. Byl jsem z knížky znechucený. Fascinovaný lidským zlem. Jak píšu výše, rozhodně to není dílo pro slabé povahy. Přesto si myslím, že stojí za přečtení. Možná už jenom kvůli tomu, že si potom budete vážit toho, že se na vás váš potomek bude zlobit kvůli tomu, že jste mu nekoupili jeho oblíbené jídlo. Opatrujte se a dávejte pozor nejen na sebe. A děkuji moc, jste skvělí! Jo, a zavolejte svý mámě. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
I po více než deseti letech jako by se sestrám Nikki, Sami a Tori Knotekovým při zaslechnutí slova „maminka“ zaryly do srdce dravčí pařáty. Pokaždé spustí lavinu vzpomínek, které byly od dětství jejich tajemstvím. Až dosud. Za zavřenými dveřmi venkovského domu v Raymondu ve státě Washington byla děvčata po celá léta vystavena nepředstavitelně hrubému zacházení, ponižování, týrání a psychickému teroru ze strany jejich matky Shelly. Výheň tohoto pekla ukovala mezi Nikki, Sami a Tori nesmírně pevné pouto, díky němuž byly zranitelné daleko méně, než se Shelly domnívala. Ačkoliv jiní v její zvrácené pavučině uvízli, dcery v sobě našly sílu a odvahu uniknout stupňující se noční můře, jež vyvrcholila sérií vražd.
Kniha Jestli to řekneš… je mučivou a srdcervoucí výpovědí obětí čirého zla – a příběhem jak o něm, tak o svobodě a spravedlnosti, které si Nikki, Sami a Tori vybojovaly s nasazením života. Navždy sestry, oběti už nikdy víc – objevily světlo v temnotě, díky němuž se staly tím, čím jsou dnes – houževnatými ženami, milujícími, milovanými a kráčejícími dál vlastní cestou.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 29. února 2024

Recenze/review - MESSIAH - Christus Hypercubus (2024)


MESSIAH - Christus Hypercubus
CD 2024, High Roller Records

for english please scroll down

Vždycky sis myslel, že tě poslouchá, že nad tebou drží ochranou ruku. Modlil ses doma, chodil si pravidelně do kostela a dodržoval desatero. Každou ránu, kterou ti život přinesl, si snášel s pokorou. Jenže už nemůžeš. Máš pocit, že tě zradil, že už tě neslyší. Ďábla potkáváš každý den. Má mnoho podob, ale jeho existenci vnímáš. Jeho jedovatá slova, jeho zlé myšlenky. Bůh už tě dávno opustil, zůstala ti jediná pravá víra. Metal! Ne, nedělám si legraci, my staří psi to takhle máme. 

V mé sbírce jsou všechna alba švýcarských MESSIAH. Jako asi každý opravdový fanoušek uctívám staré nahrávky z devadesátých let. Líbila se mi i návratová deska "Fracmont" (2020). Recenzi a skvělý rozhovor naleznete dole pod článkem. Od té doby kapelu bohužel zasáhl osud a zemřel zpěvák Andy Kaina. Zdálo se, že tuhle smečku také opustila víra. Ale oni se vrátili ještě silnější, s novým vokalistou Marcusem Seebachem, který má také parádní a surovější hlas. Nebudu vás déle napínat, novinka "Christus Hypercubus" je vynikající. Je skvělé, jak se MESSIAH stále vyvíjejí. Letos působí ostřeji, syrověji. Smetou vás jako zimní vichřice!

Od té doby, co mám doma album na recenzi, tak pokaždé, když jdu kolem kostela a potkám sochy Ježíše Krista, vzpomenu se na motiv na obalu. Přeběhne mi mráz po zádech a musím si v přehrávači vyhledat a pustit novou nahrávku "Christus Hypercubus". Do žil se mi najednou dostane obrovské množství energie a mám pocit, že mi v krvi kolují malé kousky ledu. Je to hodně návykový materiál. Kombinace death metalu, thrashe a kovové tmy mi vždy dělala dobře a letošní počin si opravdu velmi užívám. Vlastně se mi vůbec nechce nic psát. Raději se toulám ulicemi, navštěvuji staré chrámy, sedávám na hřbitovech a poslouchám nové album. Mám rád, když ve mě kapela dokáže vyvolat emoce, když mě rozdrásá svojí hudbou. MESSIAH jsou letos velmi silní, mají skvělý masivní zvuk (je pod ním podepsán kytarista V.O. Pulver). Kapela předkládá své typické postupy, ale zároveň se dále vyvíjí. Ve skladbách je obsažen určitý neklid, jakási magická přitažlivost. Myslím si, že tohle se nedá naučit. Musíte to mít v sobě. Těžko se to vysvětluje, ale to asi ani dělat nemusí. Staří fanoušci moc dobře vědí, o čem píšu. Atmosféra je podmanivě chladná, záhadná, majestátní. Znovu a znovu otevírám rezavé dveře do kostela a marně v něm hledám víru. Kolem nás je poslední roky možná až příliš zla. Vážím si pak každého dobrého člověka, každé desky, která mě zasáhne, chytí a nepustí. Jsem znovu prokletý a užívám si jednotlivé motivy, nápady plné chladu, temnoty a obracím kříže směrem dolů. Bůh už mě dávno opustil, zůstala mi jediná pravá víra. Heavy thrash death metal, u kterého se vám objeví stigmata! Tohle album hoří jasným černým plamenem!


Asphyx says:

You always thought he was listening to you, keeping a protective hand over you. You prayed at home, you went to church regularly, you followed the Ten Commandments. You took every blow life brought you with humility. But you can't anymore. You feel betrayed, that he can't hear you anymore. You meet the devil every day. He takes many forms, but you sense his existence. His poisonous words, his evil thoughts. God left you long ago, the only true faith you have left. Metal! No, I'm not joking, we old dogs have it like that. 

I have all the Swiss MESSIAH albums in my collection. Like any true fan, I worship old records from the 90s. I also liked the comeback album "Fracmont" (2020). You can find the review and a great interview below the article. Since then, the band has unfortunately been struck by fate and lead singer Andy Kaina has passed away. Faith seemed to have left this pack as well. But they've come back even stronger, with new vocalist Marcus Seebach, who also has an awesome and raw voice. I won't bore you any longer, the new song "Christus Hypercubus" is excellent. It's great how MESSIAH is still evolving. This year they are more edgy, more raw. They will sweep you away like a winter storm!

Since I have the album at home for review, every time I walk by a church and see statues of Jesus Christ, I think of the motif on the cover. A chill runs down my spine and I have to search for and play the new recording of "Christus Hypercubus" in my player. Suddenly, a huge amount of energy enters my veins and I feel like there are little bits of ice in my blood. It's very addictive stuff. The combination of death metal, thrash and metallic darkness has always done me good and I'm really enjoying this year's release. Actually I don't want to write anything at all. I prefer to wander the streets, visit old temples, sit in cemeteries and listen to the new album. I like it when a band can evoke emotions in me, when they tear me apart with their music. MESSIAH are very strong this year, they have a great massive sound (guitarist V.O. Pulver is signed to it). The band puts forward their typical methods, but at the same time they continue to evolve. There is a certain restlessness in the compositions, a kind of magical attraction. I don't think that can be taught. You have to have it in you. It's hard to explain, but I don't think you have to do that. Old fans know what I'm writing about. The atmosphere is captivatingly cool, mysterious, majestic. I open the rusty door to the church again and again, searching in vain for faith. Perhaps there has been too much evil around us of late. I appreciate then every good person, every record that reaches me, grabs me and doesn't let go. I am cursed again and I enjoy the individual motifs, the ideas full of coldness, darkness and I turn the crosses downwards. God left me long ago, the only true faith left. Heavy thrash death metal that will give you the stigmata! This album burns with a bright black flame!


about MESSIAH on DEADLY STORM ZINE:





TRACKLIST
01. Sikhote Alin
02. Christus Hypercubus
03. Once Upon A Time... NOTHING
04. Speed Sucker Romance
05. Centipede Bite
06. Please Do Not Disturb (While I'm Dying)
07. Soul Observatory
08. Acid Fish
09. The Venus Baroness I
10. The Venus Baroness II

LINE-UP
Marcus Seebach - Vocals
R.B. Brögi - Guitars, Harmonies & Spoken Words
V.O. Pulver - Guitars
Patrick Hersche - Bass
Steve Karrer - Drums

Recenze/review - VIRCOLAC - Veneration (2024)


VIRCOLAC - Veneration
vinyl 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Mrtví opět šeptají. Ve vzduchu je něco zlověstného, zkaženého. Stará kobka, stojící už věky v rohu hřbitova, má otevřené dveře. Říkají o něm, že je něco mezi člověkem a zvířetem. Dnes v noci je na lovu. V dálce vyjí vlci a nad náhrobky se vznáší krvavá mlha. Včera tu proběhl jeden ze starodávných rituálů. Byly probuzeny síly, které nejsou z našeho světa. Okultní nálada je doslova hmatatelná. Chvějí se mi ruce a pomalu vkládám nové album irských VIRCOLAC do přehrávače.

Temnota, nekonečná temnota a chlad, napadá mě jako první. Jsem zavřený ve svém sklepě a poslouchám pozorně. Skladby se mi dostávají pomalu do krve a stávají se mojí součástí. Mám pro tuhle smečku velkou slabost. Líbí se mi, jakým způsobem přistupuje k hudbě. Důkazem budiž recenze na minulé album "Masque" (2019), která je odkazována spolu s rozhovorem dole pod článkem. Oheň byl znovu zapálen a katakomby otevřeny. Stačí jen vstoupit. 


Stále mě baví navštěvovat staré hřbitovy, číst si jména na náhrobcích a představovat si, jakým způsobem lidé zemřeli. V některých obdobích lze vypozorovat velké množství sebevražd, v jiných zase morové rány, války. Lidská historie je plná bolesti. Cítím ji i z nové desky "Veneration". Pánové pokračují ve své tajemné a magické cestě. Skladby jsou po okraj narvané chladem a naprostou tmou. Odkazuje se v nich na kapely jako VENENUM, TRIBULATION, CRUCIFYRE, GRAVE MIASMA. To ale není zase tolik důležité. Hlavní jsou nápady, celkový dojem, který je i letos vynikající. Album se poslouchá samo. Nejdříve kolem mě jen tak plynulo, jako voda v řece mrtvých, ale postupně mě zcela pohltilo. Měl jsem pocit, že jsem se setkal s příšerou z dávných dob, která do mě zasekla svůj dráp. Zasažen snětí, hnisem a šílenstvím, jsem se nechal několikrát pohřbít zaživa. Teprve potom, ve studené zemi, bez vzduchu a slitování, jsem pochopil tuhle desku. Je určena pro všechny tmáře, přízraky, pro démony i samotnou Smrt, která je přítomná během všech společných setkání. K celkovému zpracování, ke zvuku, ani k produkci nemám žádných připomínek. Vše sedí na svých místech a potom je tu obal, který krásně vystihuje to, co se na desce odehrává. Už jste byli někdy u exhumace prokletého hrobu? Rakev byla opět prázdná. Poslední dobou se nám tu ulicemi toulá monstrum, bestie. Nezbývá nic jiného, než pokleknout a sklonit hlavu. Hraje se zde opravdově, upřímně a uvěřitelně. Mrtví opět šeptají. Ve vzduchu je něco zlověstného, zkaženého. Stará kobka, stojící už věky v rohu hřbitova, má otevřené dveře. Říkají o něm, že je něco mezi člověkem a zvířetem. Dnes v noci je na lovu. Děsivý, mrazivý death metal, magická ozvěna z onoho světa! Bolest a utrpení zahalené do temnoty! 


Asphyx says:

The dead are whispering again. There is something sinister, corrupt in the air. An old dungeon, standing for ages in the corner of the cemetery, has its door open. They say it is something between man and beast. He's on the hunt tonight. In the distance, wolves howl and a bloody mist hovers over the tombstones. Yesterday, one of the ancient rituals took place here. Forces not of our world were awakened. The occult mood is literally palpable. My hands are shaking as I slowly put the new Irish VIRCOLAC album into the player.

Darkness, infinite darkness and coldness, comes to my mind first. I'm locked in my basement, listening intently. The songs slowly get into my blood and become part of me. I have a great affection for this pack. I like the way he approaches music. For proof, check out the review of their last album "Masque" (2019), which is linked along with the interview at the bottom of the article. The fire has been rekindled and the catacombs opened. All you have to do is enter.


I still enjoy visiting old cemeteries, reading the names on the tombstones and imagining how people died. In some periods one can observe a large number of suicides, in others plagues, wars. Human history is full of pain. I can feel it in the new album "Veneration". The gentlemen continue their mysterious and magical journey. The songs are filled to the brim with coldness and utter darkness. There are references to bands like VENENUM, TRIBULATION, CRUCIFYRE, GRAVE MIASMA. But that's not so important. The main thing is the ideas, the overall impression, which is also excellent this year. The album listens to itself. At first it just flowed past me, like water in a river of the dead, but gradually it completely absorbed me. I had the feeling that I had met a monster from ancient times that had stuck its claw into me. Afflicted with hay, pus and madness, I let myself be buried alive several times. It was only then, in the cold earth, without air or mercy, that I understood this album. It is intended for all the ghouls, the ghosts, the demons and Death itself, who is present during all the meetings. I have no comments on the overall processing, sound, or production. Everything fits in place and then there's the cover art, which beautifully captures what's happening on the record. Have you ever been to an exhumation of a cursed grave? The coffin was empty again. We've had a monster roaming the streets lately, a beast. There's nothing to do but kneel and bow our heads. The acting here is real, honest and believable. The dead are whispering again. There's something sinister, corrupt in the air. The old dungeon, standing for ages in the corner of the cemetery, has its door open. They say it is something between man and beast. He's on the hunt tonight. Eerie, freezing death metal, a magical echo from the other world! Pain and suffering shrouded in darkness!


about VIRCOLAC on DEADLY STORM:




Tracklist:
01. The Lament (I Am Calling You) 
02. Veneration 
03. Unrepentant 
04. Our Burden Of Stone On Bone 
05. All Comes To Pass, Nothing Shall Remain 
06. Reflection 
07. She Is Calling Me (I. War II. Death III. Redemption)

band:
Brendan McConnell - guitar/bass
NH Purcell - drums/percussion
Jason Keane - guitar
Darragh O' Laoghaire - vocals

Guest performances;

Sarah McQuillan - vocals on tracks 1 and 7
John Ryan - cello & violin on tracks 1 and 7
Aoife Hardiman & Rachel Flynn - whisper on track 7

Gang vocals on Unrepentant by Brendan, Jason & NH Purcell.

středa 28. února 2024

Recenze/review - CHAINSWORD - Born Triumphant (2024)


CHAINSWORD - Born Triumphant
CD 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

V ulicích jsou další mrtvá těla. Nemáme je kde pohřbít a tak je spalujeme. Černé plameny olizují další a další mrtvoly. Někdy zaslechneme nářek. Možná ještě trošku žijí. Objevily se první případy kanibalismu. Už je to nějakou dobu, co nás napadl nepřítel. Útočí každý den. Snaží se dobýt naše město. Jenže my jsme silní. Hladoví, unavení smrtí, ale stále silní. Nic jiného nám nezbývá. Tyhle domy jsou postaveny na kostech našich otců. Nakonec vyhrajeme nebo zemřeme. A pomůže nám k tomu i válečný death metal, který hrají vynikající představitelé tohoto stylu z Polska. 

CHAINSWORD mají dar zabíjet hudbou. A dělají to velmi elegantně a zkušeně. Hezky reálně, postaru, jak to mám nejraději. Jedná se o druhé dlouhohrající album kapely, které je volným pokračováním předchozího vynikající záseku "Blightmarch" (recenze a rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Každý riff je jako prásknutí z děla, každý úder bicích bombovým útokem. 


Pánové se inspirovali šílenstvím a utrpením válek a také dystopickým vesmírem hry Warhammer 40k. Po jejich skladbách zůstává jenom spoušť. Některé songy připomínají nikdy nekončící pochod na smrt, jiné kobercové bombardování. Určitě jste někdy v posledních letech viděli obrázky měst, která kdysi byla plná života a krásy v porovnání s tím, co s nimi udělaly výbuchy. Vždycky si na tohle album vzpomenu. Pro mě je vždy velmi důležité, jaký mám z hudby dojem, jestli se mi dostane do hlavy a zda se k ní rád vracím. CHAINSWORD se povedlo mě zcela zničit. Byl jsem chvílemi opravdu vojákem, obsazujícím další ulici, byl jsem obráncem, toulajícím se mrtvolnými ulicemi. Fanoušci třeba takových DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, MEMORIAM budou určitě nadšení jako já. Ze skladeb odkapává zkažená krev, jako z bodáku na tvé zbrani. Několikrát se ukryjete před střelbou, ale nakonec vás stejně dostanou. Do kostí se vám vkrade strach a nekonečný chlad. Nic už nebude takové jako dřív. Po generace se v lidech usadí nenávist za křivdy, za bolest. Je to tak, nová deska se povedla na výbornou. Pokud vás zajímá téma válek a máte rádi poctivé řemeslo s přidanou hodnotou navíc, tak neváhejte ani chvilku. Jedná se o hodně povedenou záležitost. V ulicích jsou další mrtvá těla. Nemáme je kde pohřbít a tak je spalujeme. Černé plameny olizují další a další mrtvoly. Snaží se dobýt naše město. Jenže my jsme silní. Hladoví, unavení smrtí, ale stále silní. Nic jiného nám nezbývá. Tyhle domy jsou postaveny na kostech našich otců. Válečný, dystopický death metalový tank, který rozdrtí vše živé i neživé! Po téhle nahrávce zůstává jenom spálená země!


Asphyx says:

There are more dead bodies in the streets. We have no place to bury them, so we burn them. Black flames lick up more and more corpses. Sometimes we hear a cry. Maybe they're still alive a little bit. The first cases of cannibalism have appeared. It's been a while since the enemy attacked us. They attack every day. He's trying to take over our town. But we are strong. Hungry, tired of dying, but still strong. We have no choice. These houses are built on the bones of our fathers. In the end, we win or we die. And the war death metal, played by the excellent representatives of this style from Poland, will help us to do it. 

CHAINSWORD have the gift of killing with music. And they do it very elegantly and skilfully. Realistic, old-fashioned, as I like it best. This is the band's second full-length album, a loose continuation of the previous excellent hit "Blightmarch" (review and interview linked at the bottom of the article). Every riff is like a cannon blast, every drum hit a bombshell.


The gentlemen were inspired by the madness and suffering of wars and the dystopian universe of Warhammer 40k. All that is left of their songs is havoc. Some songs are reminiscent of a never-ending death march, others of carpet bombing. I'm sure you've seen pictures of cities in recent years that were once full of life and beauty compared to what the explosions have done to them. I always think of this album. For me, it's always very important how I feel about the music, whether it gets into my head and whether I like coming back to it. CHAINSWORD managed to completely destroy me. At times I was really a soldier, occupying another street, I was a defender, wandering the dead streets. Fans of the likes of DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, MEMORIAM will surely be as excited as I am. The songs drip with bad blood, like the bayonet on your gun. You take cover from gunfire a few times, but they still get you in the end. Fear creeps into your bones and an endless cold. Nothing will ever be the same again. For generations, hatred for the wrongs, for the pain. It's true, the new record is excellent. If you are interested in the subject of wars and like honest craft with added value, don't hesitate a moment. This is a very fine affair. There are more dead bodies in the streets. We have no place to bury them, so we burn them. Black flames lick up more and more corpses. They're trying to conquer our city. But we are strong. Hungry, tired of death, but still strong. We have no choice. These houses are built on the bones of our fathers. A warlike, dystopian death metal tank that will crush all living and non-living things! All that's left after this record is scorched earth!



about CHAINSWORD on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Nekrodermis 
02. Sinistramanus Tenebrae 
03. Wrapped In Barbed Wire And Yellow Fog 
04. Abominable Intelligence 
05. Grand Funeral Pyre 
06. Ov Flesh And Steel 
07. Trident, Rise! 
08. Death To The Enemies Ov Man 
09. Mankind's Last War 
10. L-G P

Line-up:
Herr Brummbär – Vocals
Sarin Spreizer – Guitar
Herr Hoffman - Guitar
Wutender Ente - Bass
Herr Feldgrau – Drums, Vocals

Recenze/review - NOCTURNAL SORCERY - Captive in the Breath of Life (2024)


NOCTURNAL SORCERY - Captive in the Breath of Life
CD 2024, Kvlt

for english please scroll down

Chodil za tebou každý den. Neustále dokola opakoval stejná slova. O víře, o rozhřešení, o pochopení. Byl jako slizký had, jako našeptávač, jehož jedovaté sliny tě nakazí těžkou nemocí. Říkal ti, že si prokletý, že shoříš jednou v pekle. Pokaždé, když tě potkal, tak se začal modlit za tvoji zkaženou duši. Už si to nemohl vydržet. Raději si obrátil kříže směrem dolů a zapálil je. Začaly hořet černým plamenem. Otevřel sis pivo a začal poslouchat novou desku finských black metalistů NOCTURNAL SORCERY. Ihned si věděl, že tohle je jediná pravá víra. Black metal nesmí nikdy zemřít. Pokud budou hrát podobné smečky, strach o to rozhodně nemám.

Druhé dlouhohrající album je poctivým návratem do starých katakomb. Chlad, absolutní tma a nahrubo nasekané zlo. Tohle vše zde naleznete a ještě něco navíc. Ostré, mrazivé riffy, chorobný vokál a bicí, které vám vyrvou vnitřnosti z těla. Zapalte další ohně!

Základem je tradiční black metal z devadesátých let minulého století. Pokud máte rádi kapely jako MARDUK, DARK FUNERAL, IMMORTAL, hraje se zde i pro vás. Nahrávka možná působí zpočátku lehce monotónně a genericky, ale nenechte se mýlit. Opak je pravdou. Na povrch postupně vylezou motivy, které se vám dostanou do hlavy jako ostny z trnové koruny. Poslouchat "Captive in the Breath of Life" je jako se dívat na řeku plnou utopenců, jako na alej ve které se na stromech kývají těla oběšenců. Když novinku poslouchám, připadám si jako nemrtvý, který jde navštívit své kamarády na kopec, na kterém se prováděly popravy. Setnout hlavu, lámat v kole, pověsit na háky. Jednotlivé skladby jsou velmi jedovaté, zákeřné a neklidné. Jedná se spíše o starodávný obřad, než jen o obyčejnou desku. Ponuré a chladné atmosféře je podřízeno úplně vše. Zvuk, obal, produkce. Všechno je syrové a ošklivé, jako ruka mrtvoly, kterou přijmete. Čerstvý hrob, ve kterém byl kdysi pohřbený padlý mnich. NOCTURNAL SORCERY hrají uvěřitelně, opravdově, syrově a nekompromisně. Často jsem si u poslechu vzpomněl na svoje začátky, když jsme sedávali před repráky a stále dokola přehrávali staré kazety. Do téhle doby tahle smečka patří. Chodil za tebou každý den. Neustále dokola opakoval stejná slova. O víře, o rozhřešení, o pochopení. Byl jako slizký had, jako našeptávač, jehož jedovaté sliny tě nakazí těžkou nemocí. Říkal ti, že si prokletý, že shoříš jednou v pekle. Nezbývalo nic jiného, než jej ukřižovat pomocí hudby. Antihumánní, ryzí, syrový black metal! Zapalte ohně! Tohle album vás spálí na popel ledovým plamenem!



Asphyx says:

He came to you every day. He kept saying the same words over and over again. About faith, about absolution, about understanding. He was like a slimy snake, a whisperer whose poisonous saliva would infect you with a serious disease. He told you that you were cursed, that you would burn in hell one day. Every time he met you, he'd start praying for your corrupted soul. You couldn't take it anymore. You turned the crosses upside down and set them on fire. They burned with a black flame. You opened a beer and started listening to the new album by Finnish black metallers NOCTURNAL SORCERY. You knew immediately that this was the only true faith. Black metal must never die. If they play similar bands, I'm not worried about it.

The second full-length album is an honest return to the old catacombs. Cold, absolute darkness and roughly chopped evil. All that and more can be found here. Sharp, chilling riffs, sick vocals and drums that will rip the guts out of your body. Light more fires!

The basis is traditional black metal from the 90s of the last century. If you like bands like MARDUK, DARK FUNERAL, IMMORTAL, this is the band for you. The record may seem a bit monotonous and generic at first, but don't be fooled. The opposite is true. Motifs will gradually come to the surface, which will get into your head like thorns from a crown of thorns. Listening to "Captive in the Breath of Life" is like looking at a river full of drowned people, like an alley in which the bodies of hanged men are swinging from the trees. Listening to the news, I feel like an undead going to visit his friends on the hill where the executions were carried out. Beheaded, broken in a wheel, hung from hooks. The individual tracks are very venomous, insidious and unsettling. This is more of an ancient ceremony than a simple slab. Everything is subordinated to the gloomy and cold atmosphere. The sound, the cover, the production. Everything is raw and ugly, like the hand of a corpse you accept. A fresh grave where a fallen monk was once buried. NOCTURNAL SORCERY play believable, real, raw and uncompromising. Often while listening to them, I thought back to my early days when we used to sit in front of the speakers and play old tapes over and over again. That's where this pack belongs. He came to you every day. He kept saying the same words over and over again. About faith, about absolution, about understanding. He was like a slimy snake, a whisperer whose poisonous saliva would give you a bad disease. He told you that you were cursed, that you would burn in hell one day. There was nothing to do but crucify him with music. Anti-human, pure, raw black metal! Light the fires! This album will burn you to ashes with an icy flame!


tracklist:
1. The Dark Secret 01:47
2. Oath at Mt. Hermon 04:44
3. Cry of the Wounded Heaven 04:19
4. Captive in the Breath of Life 08:08
5. Spectral Force 02:35
6. Beyond Salvation 03:27
7. Joyless Dance in the Shadow 02:55
8. Redemption at Daybreak 05:04
9. Damned by the Law of the Stars 05:47
10. Lucifer's Shade 08:04
11. Along the Path of Fire 01:34


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine