DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 27. února 2024

Interview - HYPOXIA - An aggressive, energetic death thrash metal attack!

Interview with death metal band from United States - HYPOXIA.

Answered Carolina Pérez Arango (drums), thank you!

Recenze/review - HYPOXIA - Defiance (2024):

Ave HYPOXIA! Greetings to New York. I hope you're well. You should be, because you're just releasing a new record, "Defiance", after five years. I have to say right off the bat that it cuts with the right side of the knife. It's a massacre, just like it should be. How did the album come about and where did you want to go from your last record "Abhorrent Disease"?

Thank you!

This time working and writing the album was a very different approach,since Carolina, the drummer doesn’t live in NY anymore, so it was sent back and forth until we were happy with the results.

Since this is our third full length album we now know more how we want to sound like and it definitely is a step up from Abhorrent disease, since we had more time and experience to work on everything.


HYPOXIA is a band that is made up of all experienced musicians. Each of you have commitments in your home bands. How did the idea to form HYPOXIA come about in the first place? Please take us through the history of your pack.

Hypoxia started back in 2009 by Carlos and Carolina, just with the idea of writing old school death metal and thrash, we went through a lot of line up changes since it is extremely difficult to find people that are serious and dedicated to their art.

We crossed paths with Mike Hrubobcak when we were looking for a vocalist for Despondent Death our first album, he is a master of his craft and we really like the way he does his job in the band.

Stylistically you are somewhere between traditional death metal (SUFFOCATION, SINISTER, VADER, DEATH) and thrash. In your songs you combine fast passages with even faster ones. I would like to see you in concert, it must be crazy. Who is the main author of the music? I'm interested in the process of creating a new song.

The music is all written equally by Carlos and Carolina and the lyrics are all by Mike Hrubobcak.


Extreme music is always very much about the sound. Noah Buchanan's signed to it. The new album "Defiance" is a real blast. How did you guys get together and why him? If I'm not mistaken, Joe Cincotta mixed the album last time. Why the change?

Noah is great and very experienced, once we heard the work he did with other bands we really wanted to work with him, Joe is great also but we wanted to try a more organic approach for Defiance.

I must admit that I really like the covers created by Андрій Ткаленко (Andriy Tkalenko) - DAEMORPFH. This year he really did a great job. Still, why don't you get the covers painted by singer Mike Hrubovcak, just for example the last work he did for Swedish DERANGED would fit the new release just fine. How did you and DAEMORPH get together? And why him?

He is so awesome! We really like his vision as an artist and like to support him.

As for Mike, he is also an amazing artist and he also loves working with Andriy, support each other, you know?

We met DAEMORPH, through our first label.


Mike Hrubovcak sings in MONSTROSITY, the drummer plays in CASTRATOR, not to mention the guitarists, you are each members of so many bands and projects that you can't even count. How do you even find time for HYPOXIA? Is it difficult for you to arrange, for example, concert dates?

It is difficult, you have to be very disciplined to find time to work on all your projects, we are all very respectful as well and assign deadlines so we can work best in our own time.

There is a lot of emails going back and forth, that is for sure.

The album cover and the promo clips refer to the Middle Ages. Or at least that's how I understand it. But what are the lyrics about? Who is the author and where did he get the inspiration for them? Your music is very dynamic, angry, wild. How do the lyrics translate into the music?

The idea for the album cover was all by Mike Hrubobcak, he writes all the lyrics and since he is an artist, he has a great vision. The artwork match the lyrics for bleed for blasphemy.

Let's talk about the concerts. Will there ever be a chance to see you in Europe? Are you planning any tours, festivals? How do you enjoy live music? I've been told by fans who have attended some events where you've played that it was total carnage!

We would love to play festivals in Europe, we just haven’t had any offers, it is very difficult for an underground death metal band to get offers like that unless you have the right connections, unfortunately.


Who inspired you when you started out in music? Did you have any role models? What about your first gig? And your first performance on stage?

We all have different inspirations and heros in music but we definitely all agree on the greats! Like Dismember, Morbid Angel, Gorguts, coroner, etc.

We also come from very different backgrounds and our first shows were like everyone else, a local gig, wanting to have fun!

You are experienced musicians who have done a lot of great work. Still, death and thrash metal and actually all extreme styles are still underground. At least here in the Czech Republic it is. Do you enjoy music? Or do you have to have other jobs (which ones?)? As a father of two teenagers, I can still think of some? How do you manage to keep up with it all?

We all have day jobs and do music as a hobby but it is our lifestyle at the same time, it is extremely difficult, almost impossible to make a business out of a death metal band.


What does music mean to you? Is it a hobby, a lifestyle, a relaxation? How would you define to someone who is not into death and thrash metal what these styles mean, represent? And what do they mean to you?

I can speak for all of us and tell you that music is our lifestyle and love playing metal, music definitely means everything to us, death thrash to put in plainly is an extreme form of music that releases different emotions from other kinds of music, you definitely have to be or like extreme music.

What are HYPOXIA's plans in the coming months? If you want, feel free to say something to the fans.

We want to focus on the release of Defiance, we hope that it is successful and hope to get some good show offers so we can play live.

We want to ask our fans to go follow us on socials and support us if you can!

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I have to thank you for your music as well. It's great! That's the kind of carnage that runs through my veins. Have the best of luck and may the new album "Defiance" sell well. I'm going to listen to it again! May you do well in your private life. HYPOXIA RULES!

THANK YOU SO MUCH! 🤘🏻🤘🏻🤘🏻

Carolina Pérez Arango






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HYPOXIA - Agresivní, energický death thrash metalový útok!

Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - HYPOXIA.

Odpovídala Carolina Pérez Arango (bicí), děkujeme!

Recenze/review - HYPOXIA - Defiance (2024):

Ave HYPOXIA! Zdravím do New Yorku. Doufám, že se máte dobře. Měli byste, protože právě vydáváte novou desku „Defiance“, se kterou přicházíte po pěti letech. Musím rovnou napsat, že řeže tou správnou stranou nože. Je to masakr, přesně jak má být. Jak album vznikalo a kam jste se chtěli posunout od minulé desky „Abhorrent Disease“?

Děkujeme!

Tentokrát byl přístup k práci a psaní alba velmi odlišný, protože Carolina, bubeník, už nežije v New Yorku, takže se to posílalo sem a tam, dokud jsme nebyli spokojeni s výsledkem.

Vzhledem k tomu, že je to naše třetí plnohodnotné album, už víme víc, jak chceme znít, a rozhodně je to krok vpřed oproti Abhorrent Disease, protože jsme měli víc času a zkušeností na všem zapracovat.


HYPOXIA je kapelou, která je složena ze samých zkušených muzikantů. Každý máte závazky ve svých domovských skupinách. Jak vznikl vlastně nápad, založit HYPOXIA? Proveď nás prosím historií vaší smečky.

Hypoxii založili Carlos a Carolina v roce 2009 s myšlenkou psát old school death metal a thrash. Prošli jsme mnoha změnami v sestavě, protože je nesmírně těžké najít lidi, kteří to myslí vážně a věnují se svému umění.

Když jsme hledali zpěváka pro naše první album Despondent Death, zkřížili jsme cestu s Mikem Hrubobcakem, který je mistrem svého řemesla a nám se moc líbí, jakým způsobem dělá svou práci v kapele.

Stylově se pohybujete někde mezi tradičním death metalem (SUFFOCATION, SINISTER, VADER, DEATH) a thrashem. Ve skladbách kombinujete rychlé pasáže s ještě rychlejšími. Chtěl bych vás vidět na koncertě, musí to být šílené. Kdo je hlavním autorem hudby? Zajímá mě, samotný proces tvorby nového songu.

Autory hudby jsou rovným dílem Carlos a Carolina a autorem všech textů je Mike Hrubobcak.


U extrémní muziky vždy hodně záleží na zvuku. Je pod ním podepsán Noah Buchanan. Nové album „Defiance“ je opravdový nářez. Jak jste se dali dohromady a proč právě on? Jestli se nepletu, minule album mixoval Joe Cincotta. Proč ta změna?

Noah je skvělý a velmi zkušený, jakmile jsme slyšeli jeho práci s jinými kapelami, opravdu jsme s ním chtěli spolupracovat, Joe je také skvělý, ale pro Defiance jsme chtěli zkusit organičtější přístup.

Musím se přiznat, že mám moc rád obaly, které vytvořil Андрій Ткаленко (Andriy Tkalenko) – DAEMORPFH. Letos se mu opravdu moc povedl. Přesto, proč vám covery nemaluje zpěvák Mike Hrubovcak, zrovna třeba poslední práce, kterou udělal pro švédské DERANGED, by se klidně k novince hodila. Jak jste se dali s DAEMORPHEM dohromady? A proč tedy právě on?

Je tak úžasný! Moc se nám líbí jeho umělecká vize a rádi ho podporujeme.

Co se týče Mikea, je to také úžasný umělec a také rád pracuje s Andriyem, podporujeme se navzájem, víte?

S DAEMORPHEM jsme se seznámili díky našemu prvnímu labelu.


Mike Hrubovcak zpívá v MONSTROSITY, bubenice hraje v CASTRATOR, o kytaristech ani nemluvím, každý jste členy tolika skupin a projektů, že snad ani nejdou spočítat. Jak si vůbec najdete čas na HYPOXIA? Je pro vás těžké domluvit třeba termíny koncertů?

Je to náročné, musíte být velmi disciplinovaní, abyste si našli čas na práci na všech svých projektech, všichni jsme také velmi ohleduplní a určujeme si termíny, abychom mohli pracovat co nejlépe ve svém vlastním čase.

Je tu spousta e-mailů, které chodí sem a tam, to je jisté.

Obal alba i promo klipy odkazují na středověk. Nebo tak jej alespoň jej chápu já. O čem jsou ale texty? Kdo je jejich autorem a kde pro ně bral inspiraci? Vaše muzika je hodně dynamická, vzteklá, divoká. Jak se texty promítají do muziky?

Nápad na obal alba je dílem Mika Hrubobcaka, který píše všechny texty, a protože je výtvarník, má skvělou vizi. Obal odpovídá textu písně Krvácej za rouhání.

Ještě ke koncertům. Bude šance vás někdy vidět v Evropě? Plánujete nějaké turné, festivaly? Jak si užíváš hudbu naživo? Od fanoušků, co navštívili nějaké akce, kde jste hráli, tak mi říkali, že to byl totální masakr!

Rádi bychom hráli na festivalech v Evropě, jen jsme zatím nedostali žádnou nabídku, pro undergroundovou deathmetalovou kapelu je bohužel velmi těžké získat takové nabídky, pokud nemáte ty správné konexe.


Kdo tě inspiroval, když si začínal s hudbou? Měl si nějaký vzor? Co první koncert? A první vystoupení na pódiu?

Každý z nás má jiné hudební inspirace a hrdiny, ale rozhodně se všichni shodneme na velikánech! Třeba Dismember, Morbid Angel, Gorguts, Coroner atd.

Taky pocházíme z velmi odlišného prostředí a naše první koncerty byly jako u všech ostatních, lokální vystoupení, chtěli jsme se bavit!

Jste zkušení muzikanti, kteří mají za sebou velkou porci skvělé práce. Přesto, death a thrash metal a vlastně veškeré extrémní styly jsou pořád underground. Alespoň u nás v České republice tomu tak je. Uživí vás muzika? Nebo musíte mít i jiná zaměstnání (jaká?)? Jako otce dvou puberťáků mě ještě napadá? Jak se to dá všechno stíhat?

Všichni máme denní zaměstnání a hudbu děláme jako koníček, ale zároveň je to náš životní styl, je nesmírně těžké, téměř nemožné udělat z deathmetalové kapely byznys.


Co pro tebe znamená hudba? Je to koníček, životní styl, odpočinek? Jak bys definoval někomu, kdo se v death a thrash metalu nepohybuje, co tyto styly znamenají, představují? A co znamenají pro tebe?

Můžu mluvit za nás všechny a říct vám, že hudba je náš životní styl a milujeme hraní metalu, hudba pro nás rozhodně znamená všechno, death thrash je jednoduše řečeno extrémní forma hudby, která uvolňuje jiné emoce než ostatní druhy hudby, rozhodně musíte být nebo mít rádi extrémní hudbu.

Co chystají HYPOXIA v nejbližších měsících? Pokud chceš, klidně můžeš něco vzkázat fanouškům.

Chceme se soustředit na vydání alba Defiance, doufáme, že bude úspěšné, a doufáme, že dostaneme nějaké dobré nabídky na koncerty, abychom mohli hrát živě.

Chceme požádat naše fanoušky, aby nás sledovali na sociálních sítích a podpořili nás, pokud můžete!

Děkuji moc za rozhovor. Moc si jej vážím. Musím vám poděkovat i za vaši muziku. Je skvělá! Přesně takový masakr koluje i v mých žilách. Mějte se co nejlépe a ať se nové album „Defiance“ dobře prodává. Jdu si ho znovu pustit! Ať se vám daří i v soukromí. HYPOXIA RULES!

MOC VÁM DĚKUJI! 🤘🏻🤘🏻🤘🏻

Carolina Pérez Arango

pondělí 26. února 2024

Recenze/review - ONSLAUGHT KOMMAND - Visions of Blood and Gore (2024)


ONSLAUGHT KOMMAND - Visions of Blood and Gore
EP 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Probudíš se uprostřed noci a připadáš si jako bys ležel v ohni. Pálí tě celé tělo a příčinou je stará rána. Před mnoha lety tě napadli v tiché ulici. Padl si k zemi a kolem tebe se rozlila kaluž rudé krve. Bodnutí do břicha. Málem si zemřel, ale jako zázrakem si přežil. Přesto se ti stále někdy stává, že se staré rány znovu ozývají. Jako v případě poslechu nového EP "Visions of Blood and Gore", které letos vydala chilská kapela ONSLAUGHT KOMMAND.

Přečtěte si recenzi na předchozí demo nahrávku i krátký rozhovor (odkazy jsou dole pod článkem). Rozhodně stojí za to, stejně jako nové EP, které stále mokvá jako stará mršina. Smrdí a hnije, jako nakažené tkáně. Kombinace death metalu, špíny, blacku, grindu a absolutní temnoty, rozhodně zaujme všechny dávno prokleté. Stačí jen pořádně přidat volume. 


Tohle je poctivá hrobnická práce. Kus masa prolezlého červy, které vám kapela hodí přímo do ksichtu. Netuším, jestli jste někdy stáli brzy ráno na hřbitově a asistovali při exhumaci starého hrobu. Nicméně, zážitek je velmi podobný, jako setkání s "Visions of Blood and Gore". Tentokrát ale zmizela mrtvola. Toulá se někde po hřbitově, možná poslouchá tuhle nahrávku se svými kolegy. To zatím netuším. Co ale vím jistě je, že se letos povedlo těmhle maniakům nahrát skladby, u kterých povstanou všechny zombie v okolí a začnou tančit na svých vlastních hrobech. Pokud jste vyrůstali na podobné hudbě na začátku devadesátých let minulého století a dodnes sbíráte nahrávky na kazetách, neváhejte ani chvilku. Jasně, je to hluboký underground, je to špína, absolutní tma a nenávist. Ale také muzika, která vzešla ze starých pohřebišť, z prokletých katakomb. Někdy nevím, jestli moje rány opravdu krvácí, ale když poslouchám tuhle desku, zažívám stále dokola velkou bolest. Vše je opravdové, upřímné, zahrané bez kompromisů. Mám to takhle moc rád. Obal, zvuk, produkce, vše je podřízeno jedinému - zabít vás hudbou, pohřbít zaživa. Beru do rukou lopatu a jdu si vykopat vlastní mrtvolu. Jasně že neznalým bude album připadat monotónní a stereotypní, ale to hodně záleží na tom, jak vnímáte metal jako takový. Mám rád podobné morbidní ozvěny ze záhrobí. Mám rád, když songy řežou jako čerstvě nabroušený skalpel. Pokud jste na tom stejně jako já, neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci hororových zážitků. Probudíš se uprostřed noci a připadáš si jako bys ležel v ohni. Pálí tě celé tělo a příčinou je stará rána. Před mnoha lety tě napadli v tiché ulici. Padl si k zemi a kolem tebe se rozlila kaluž rudé krve. Exhumace hnusné, smradlavé black death grindové mršiny! 


Asphyx says:

You wake up in the middle of the night and you feel like you're lying in a fire. Your whole body is burning, and the cause is an old wound. Many years ago, you were attacked in a quiet street. You fell to the ground and a pool of red blood spilled around you. A stab in the stomach. You almost died, but miraculously you survived. Yet sometimes you still find old wounds reappearing. Like in the case of listening to the new EP "Visions of Blood and Gore", released this year by the Chilean band ONSLAUGHT KOMMAND.

Check out the review of the previous demo as well as a short interview (links are at the bottom of the article). Definitely worth checking out, as well as the new EP, which is still dripping like an old carcass. It stinks and rots, like infected tissue. A combination of death metal, filth, black metal, grind and absolute darkness, it's definitely going to appeal to the long damned. All you have to do is turn up the volume.


This is honest grave digging. A piece of worm-infested flesh that the band throws in your face. I don't know if you've ever stood in a cemetery early in the morning and assisted in the exhumation of an old grave. However, the experience is very similar to encountering "Visions of Blood and Gore". But this time, the corpse has disappeared. He's wandering around the cemetery, perhaps listening to this recording with his colleagues. I don't know yet. What I do know is that this year these maniacs managed to record songs that made all the zombies in the area rise up and dance on their own graves. If you grew up on music like this in the early 1990s and still collect cassette tapes to this day, don't hesitate a moment. Sure, it's deep underground, it's filth, it's absolute darkness and hate. But it's also music that came out of the old burial grounds, the cursed catacombs. Sometimes I don't know if my wounds are really bleeding, but when I listen to this record, I experience great pain over and over again. Everything is real, honest, played without compromise. I love it that way. The cover, the sound, the production, everything is subordinated to one thing - to kill you with the music, to bury you alive. I'm taking a shovel and digging up my own corpse. Sure, to the uninitiated the album will seem monotonous and stereotypical, but that depends a lot on how you perceive metal as such. I like these morbid echoes from beyond the grave. I like the songs to cut like a freshly sharpened scalpel. If you're like me, don't hesitate a moment. You're gonna get your fill of horror. You'll wake up in the middle of the night and feel like you're lying in a fire. Your whole body is burning and the cause is an old wound. Many years ago, you were attacked in a quiet street. You fell to the ground and a pool of red blood spilled around you. An exhumation of filthy, stinking black death grind carrion!


about ONSLAUGHT KOMMAND on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Old Death Ripper
2. Headless
3. Visions Of Blood And Gore
4. Dead Body Love (Pungent Stench Cover)

Line-up:
Necromancer • Guitars
Behemot • Guitars
SplatterHate • Bass, Vocals
Cvnthvnt • Drums

Recenze/review - DEAD EARTH - Et Disperdam Illud (2024)


DEAD EARTH - Et Disperdam Illud
CD 2024, Chaos Records

for english please scroll down

Byla tma. Absolutní tma. Už dlouho jsem to nezažil. Jakoby město umřelo. Bylo také ticho. Mrtvolné ticho. Moje fantazie pracovala na sto procent. Díval jsem se z okna a připadalo mi, že smrt je velmi blízko. Potom zazněl první riff, první motiv. V ulicích se objevily přízraky. Přes záda mi přeběhl mráz a na několik vteřin se mi zastavilo srdce. O DEAD EARTH jsem dosud nic nevěděl. Netušil jsem, že je pod tímhle jménem podepsán skvělý muzikant s velkým talentem Mathias Kamijo. Tohle všechno jsem zjistil až po nějaké době. Nejdřív jsem nechal na sebe album jen tak působit. Čekal jsem, co se mnou udělá.

Melodický black metal s typickou švédskou stopou. Mathias, jinak také člověk, který působil a působí třeba v HYPOCRISY, NEPHENZY CHAOS ORDER a samozřejmě ALGAION. V téhle smečce se pánové soustředí spíše na temnou hudbu "řeckého typu". V DEAD EARTH se ale odkazuje ještě dále do minulosti. Album vyšlo už v roce 2022 na vinylu. 


Líbí se mi melodie, líbí se mi způsob, jakým je deska napsána. Riffy se mi doslova zařezávají do mozku, vše je naléhavé, opravdové, ryzí. Věřím DEATH EARTH každou notu, každou melodii. Mathias se spojil se spoustou zpěváků a dalších muzikantů (Henke Forss - Dawn, Björn Larsson z Mordbrand a God Macabre, Thomas Clifford z Abscession and Throne of Heresy, Angus Norder z Witchery a Kristin Starkey z italské Temperance. Bicí hraje Kim Arnell (Morifade, Prime Creation) a někteří hostující hlavní role pocházejí od mistra Tobyho Knappa a Chaq Mola z Dark Funeral). Každý odvedl skvělou práci a výsledkem je velmi chutné album nejen pro fanoušky stylu. Na rovinu. Nejvíc se mi osvědčil následující postup. Počkal jsem vždy, až nastala tma. Venku mrzlo a pod nohama mi křupal sníh. Se sluchátky na uších jsem se toulal ulicemi, abych nakonec skončil v lese. Město pode mnou pomalu usínalo a přízraky začaly vylézat z děr. Muzika mi hrála do kroku a já jsem si užíval jednotlivé nápady, kterých je na nahrávce velké množství. Rád a často jsem se k albu vracel a na dlouhou dobu se stalo mým prokletím. Vše je opravdové, uvěřitelné, ohlodané na kost. Jsem jenom obyčejný fanoušek dobré muziky a jako takový nemohu jinak, než vám desku doporučit. Byla tma. Absolutní tma. Už dlouho jsem to nezažil. Jakoby město umřelo. Bylo také ticho. Mrtvolné ticho. Moje fantazie pracovala na sto procent. Díval jsem se z okna a připadalo mi to, že smrt je velmi blízko. Potom zazněl první riff, první motiv. Klasický melodický black metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách! 


Asphyx says:

It was dark. Absolute darkness. I haven't experienced that in a long time. It was like the city had died. It was quiet, too. Dead silence. My imagination was working 100%. I looked out the window and it seemed like death was very close. Then the first riff, the first motif. Ghosts appeared in the streets. A chill ran down my spine and my heart stopped for a few seconds. I didn't know anything about DEAD EARTH until now. I had no idea that Mathias Kamijo, a great musician with great talent, was signed under this name. I only found all this out after some time. At first I just let the album affect me. I was waiting to see what it would do to me.

Melodic black metal with a typical Swedish sound. Mathias, otherwise also a guy who was and is active in HYPOCRISY, NEPHENZY CHAOS ORDER and of course ALGAION. In this pack the gentlemen focus more on dark music of the "Greek type". In DEAD EARTH, however, they go even further back in time. The album was already released in 2022 on vinyl.


I like the melody, I like the way the record is written. The riffs literally cut into my brain, everything is urgent, real, pure. I trust DEATH EARTH with every note, every melody. Mathias has teamed up with many singers and other musicians (Henke Forss - Dawn, Björn Larsson of Mordbrand and God Macabre, Thomas Clifford of Abscession and Throne of Heresy, Angus Norder of Witchery and Kristin Starkey of Italian Temperance. Drums are played by Kim Arnell (Morifade, Prime Creation) and some guest leads come from mastermind Toby Knapp and Chaq Mola of Dark Funeral). Everyone does a great job and the result is a very tasty album for fans of the style and beyond. Straight up. The following approach worked best for me. I always waited until it was dark. It was freezing outside and the snow was crunching under my feet. With my headphones on, I wandered the streets, finally ending up in the woods. The city below me was slowly falling asleep and ghosts began to crawl out of holes. The music played in time to my step and I enjoyed the individual ideas, of which there are many on the record. I came back to the album often and it became my curse for a long time. Everything is real, believable, gnawed to the bone. I'm just a casual fan of good music and as such I can't help but recommend the record to you. It was dark. Absolute darkness. I haven't experienced that in a long time. It was like the city had died. It was also quiet. Dead silence. My imagination was working 100%. I looked out the window and it seemed like death was very close. Then came the first riff, the first motif. Classic melodic black metal that will freeze your blood!


TRACKLIST:
1. Last Cinders of Hope 04:47
2. Jaw’s Decree 04:41
3. Doom Cerulean 05:16
4. Swords Drawn 04:34
5. Lazurite Throne 05:20
6. Speaking Silence 05:24
7. Pyres 04:51
8. Inflation of Kings 04:36

band:
Mathias Kamijo - all instruments



neděle 25. února 2024

Recenze/review - MORTA SKULD - Creation Undone (2024)


MORTA SKULD - Creation Undone
CD 2024, Peaceville Records

for english please scroll down

Měsíc pluje temnou krajinou. Mohla to být nádherná noc, nebýt mladé dívky, stojící na mostě. Dívá se do hlubin a je odhodlána skočit. Kolem chodí lidé a povzbuzují ji. Chtěl bys ji podat pomocnou ruku, ale ona je už dávno v jiném světě. Pohlcena strachem a vlastní bolestí nakonec skáče a její bezvládné tělo je obžalobou celého světa. Nikdy nebude pohřbena na hřbitově, věřícím připadá nečistá. Hodně jsem nad jejím činem přemýšlel. Když jsem se toulal tichými ulicemi, když jsem se díval na měsíc, který pluje temnou krajinou. Jsou kapely, které sleduji celý svůj život. Jsou mojí součástí a umí ve mě rozdrásat myšlenky.

MORTA SKULD jsou beze sporu legendou, která táhne vůz plný prašivých kostí už od roku 1990. Kdo znáte jejich diskografii, tak moc dobře víte, že se vždy jedná o profesionální výkon. I letos kapela předvedla vynikající práci. A to prosím pěkně po všech stránkách. Masivní, staroškolský zvuk, divoké motivy s temnou a syrovou atmosférou. MORTA SKULD jsou zpět a kosti opět praskají tlakem. 


Jako starý fanoušek si užívám jejich typický rukopis (pokud máte chuť, přečtěte si recenze na starší alba i rozhovor, oboje je odkazováno dole pod článkem). Ve skladbách naleznete jak rychlé, totálně devastující pasáže, tak i valivé momenty, které mám tolik rád. Mám zase jednou chuť bouchat pěstí do stolu (a také to při psaní recenze dělám), mám chuť si rozdrásat obličej do krve. Američané jsou nekompromisní, sází na silné melodie, chorobný vokál, zdrcující bicí. Všechno tohle dohromady tvoří celek, který se vám dostane do podvědomí. Hlavou vám potom budou létat do černých barev zahalené myšlenky. MORTA SKULD jsou old school, ale vyvíjejí se. Každé album je trošku jiné. To letošní mi přijde přímočařejší, surovější. Nerad k někomu kapely s podobnou historií přirovnávám, ale pokud se najde ještě člověk, který tohle jméno nezná, tak vězte, že by se nová deska mohla líbit fanouškům třeba takových OBITUARY, NECROPHAGIA, VADER, JUNGLE ROT, MALEVOLENT CREATION, RESURRECTION, VITAL REMAINS, BRUTALITY, MONSTROSITY, BAPHOMET, ACHERON, ale třeba i MORBID ANGEL, SUFFOCATION. Jedná se totiž na hrubé kusy nasekanou tmu, na ryzí a opravdové metalové zlo. Pokud vám někdy bude špatně na těle i na duši, jako dívce v úvodu dnešního článku, tak nezoufejte. Raději si pusťte tohle album a uvidíte, že vás doslova nabije energií. Alespoň já to tak mám. "Creation Undone" vás strhne do hlubin, rozseká, přikove na zeď. Jedná se o materiál, který by měl být označen jako třaskavina. Také cítíte tu obrovskou sílu? Nakumulovaný vztek a energii? Potom jste zde správně. MORTA SKULD jsou ve velmi dobré formě. Doporučuji poslouchat hodně nahlas! Měsíc pluje temnou krajinou. Dívám se do hlubin a jsem odhodlán skočit. Ne, neudělám to. Raději si narvu pod tlakem znovu do hlavy "Creation Undone". Masakr mysli, masakr těla! Zničující, ryzí death metalový zážitek! Budete spáleni na popel!


Asphyx says:

The moon sails through a dark landscape. It might have been a beautiful night if it hadn't been for a young girl standing on a bridge, looking into the depths, determined to jump. People are walking around, cheering her on. You'd like to give her a hand, but she's already in another world. Consumed by fear and her own pain, she finally jumps, her lifeless body an indictment of the world. She'll never be buried in a cemetery. She seems unclean to the faithful. I've thought a lot about her act. As I wandered the silent streets, as I watched the moon sail across the dark landscape. There are bands I've been following all my life. They're a part of me and they can tear my mind apart.

MORTA SKULD are without a doubt a legend that has been pulling a wagon full of dusty bones since 1990. If you know their discography, you know very well that it is always a professional performance. This year, the band did an excellent job as well. And please do it nicely in all aspects. Massive, old school sound, wild themes with a dark and raw atmosphere. MORTA SKULD are back and the bones are cracking with pressure again.


As an old fan, I enjoy their typical handwriting (if you feel like it, check out the reviews of the older albums and the interview, both linked at the bottom of the article). In the songs you'll find both the fast, totally devastating passages and the rolling moments I love so much. I feel like pounding my fist on the table again (and I do while writing this review), I feel like ripping my face to shreds. The Americans are uncompromising, relying on strong melodies, sick vocals, crushing drums. All of these combine to form a whole that gets into your subconscious. Then you'll have thoughts flying through your head, shrouded in black. MORTA SKULD are old school, but they are evolving. Each album is a little bit different. I find this year's more straightforward, more raw. I don't like to compare bands with a similar history to anyone, but if there is still a person who doesn't know this name, know that the new album could appeal to fans of such bands as OBITUARY, NECROPHAGIA, VADER, JUNGLE ROT, MALEVOLENT CREATION, RESURRECTION, VITAL REMAINS, BRUTALITY, MONSTROSITY, BAPHOMET, ACHERON, but also MORBID ANGEL, SUFFOCATION. This is darkness chopped into rough pieces, pure and true metal evil. If you ever feel sick in body and soul, like the girl in the beginning of today's article, don't despair. Better listen to this album and you will see that it will literally energize you. At least it does for me. "Creation Undone" will take you to the depths, shred you, nail you to the wall. This is the kind of material that should be labeled as a shaker. Can you feel the immense power, too? The accumulated rage and energy? Then you've come to the right place. MORTA SKULD are in very good shape. I recommend listening very loudly! The moon is sailing through a dark landscape. I look into the depths and I'm determined to jump. No, I won't. I'd rather cram "Creation Undone" into my head again under pressure. Massacre of the mind, massacre of the body! A devastating, pure death metal experience! You will be burnt to ashes!






Tracklist:
01. We Rise We Fall
02. The End Of Reason
03. Painful Conflict
04. Unforeseen Obstacles
05. Perfect Prey
06. Soul Piercing Sorrow
07. Into Temptation
08. Self Destructive Emotions
09. Oblivion
10. By Design

Recenze/review - MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart (2024)


MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart
CD 2024, Dark Essence Records

for english please scroll down

Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Čtu knížky, ve kterých je pravda i bolest. Není to smutek, ani deprese. Spíše mi všechno kolem připadá rychlé, šílené a podivné. Nebo jsem jiný já? Občas je dobré se zastavit a srovnat si myšlenky v hlavě. V těchto případech je pro mě velmi důležitá hudba. Už zase se těším, až přijdu domů z lesa a začnu si číst. Hrají mi tu nové MADDER MORTEM a na mé tváři se začíná objevovat úsměv.

Napsat dobrou skladbu je umění. Norové mají obrovský talent na to vytvořit absolutně podmanivou atmosféru. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem ihned chycen. Čekal jsem přesto několik týdnů, jestli ze mě nadšení nevyprchá. Nestalo se tak, naopak, letošní album mě stále přitahovalo a rád se k němu vracím. Má v sobě totiž něco, co nikdo jiný neumí. Zvláštní náladu, magnetismus, sílu chcete-li. Je tak příjemné být sám ve společnosti téhle nahrávky. 


Je úžasné, jak jsou i po více než 25 letech MADDER MORTEM stále svěží, neotřelí, jak je baví hrát. Všechna ta energie, nasbíraná snad v norské přírodě (nemůžu si pomoc, ale já ji tu opravdu cítím), všechna ta hravost, radost z hudby samotné. K tomu si připočtěte velký talent a charismatický hlas Agnete M. Kirkevaag. Tohle všechno je dohromady doslova návykové. Kapela staví na své historii, základem je stále tradiční doom metal, ale své myšlenky nadále rozvíjí. A to takovým způsobem, že budete chtít vylézt na nejbližší horu, dívat se do hlubiny. Je to touha létat, vznášet se, dívat se na řeku, která před vámi plyne jako věčnost. Těch emocí, různých zákoutí. Od temnoty až k radosti. Norové jsou hlavně uvěřitelní. Nemají problém s tím vložit progresivní motiv, zakouřené blues, severský vítr. A všechno dohromady to funguje. Pamatuji si, že někdy kolem roku 2000 jsem kamarádovi říkal, že tahle kapela je úkaz, k dokonalosti vybroušený drahokam. Letos svůj status opět potvrdili. Nedávno jsem v jedné hospodě potkal chlápka, který byl opilý. Měl vedle sebe urnu s popelem. Nevím proč, ale pokaždé si na něj vzpomenu, když poslouchám "Old Eyes, New Heart". Mám pocit, jakoby v pozadí stále tepalo srdce. Dívám se do tmy, naslouchám temnotě. Našlapuji opatrně, když se toulám přírodou. Vracím se zmrzlý a znovu otevírám knihu. Čtu si a hudba, hrající v pozadí, není nikdy kulisou. Naopak, vystoupí do popředí, strhne mě, rozdrásá moji duši i fantazii. Ne, přiznávám, má slova rozhodně nestačí. Nechme raději hovořit melodie. Jsou velmi silné, magické, je v nich obsažena věčnost. Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Album plné snění, naděje i smutku. Dokonalý obraz nás samých! Budete rozdrásáni! Křišťálově krásná hudba plná odkazů na naše vlastní kořeny i vznešenost! 


Asphyx says:

Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. I read books with truth and pain in them. It's not sadness or depression. Rather, everything around me seems fast, crazy and strange. Or am I different? Sometimes it's good to stop and sort out the thoughts in my head. In these cases, music is very important to me. I'm looking forward to coming home from the woods and reading again. The new MADDER MORTEM is playing and a smile is starting to appear on my face.

There is an art to writing a good song. The Norwegians have a great talent for creating an absolutely captivating atmosphere. All it took was the first few notes and I was immediately hooked. Still, I waited a few weeks to see if the enthusiasm would wear off. It didn't happen, on the contrary, this year's album still drew me in and I love coming back to it. It has something that nobody else can do. A special mood, magnetism, power if you like. It's so nice to be alone in the company of this record.


It's amazing how after more than 25 years MADDER MORTEM are still fresh, fresh and fun to play. All that energy, gathered perhaps in the Norwegian nature (I can't help but feel it here), all that playfulness, the joy of music itself. Add to that the great talent and charismatic voice of Agnete M. Kirkevaag. All of this together is literally addictive. The band builds on their history, the foundation is still traditional doom metal, but they continue to develop their ideas. And it does so in such a way that you'll want to climb the nearest mountain, to look into the depths. It's a desire to fly, to float, to look at the river that flows before you like eternity. The emotions, the different corners. From darkness to joy. The Norwegians are mostly believable. They have no problem putting in a progressive motif, smoky blues, Nordic wind. And it all works together. I remember telling a friend sometime around 2000 that this band is a phenomenon, a gem cut to perfection. This year, they've reaffirmed their status. I met a guy in a pub the other day who was drunk. He had an urn with ashes next to it. I don't know why, but I always think of him when I listen to "Old Eyes, New Heart". I feel like my heart is still beating in the background. I look into the darkness, I listen to the darkness. I tread carefully as I wander through nature. I return, frozen, and reopen the book. I read and the music playing in the background is never a backdrop. On the contrary, it rises to the fore, sweeps me away, tears at my soul and my imagination. No, I admit, my words are not enough. Let the melodies do the talking. They are very powerful, magical, they contain eternity. Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. An album full of dreams, hope and sadness. A perfect picture of ourselves! You'll be torn apart! Crystal beautiful music full of references to our own roots and grandeur!



tracklist:
1. Coming from the Dark
2. On Guard
3. Master Tongue
4. The Head That Wears the Crown
5. Cold Hard Rain
6. Unity
7. Towers
8. Here and Now
9. Things I´ll Never Do
10. Long Road

Line up:
Agnete M. Kirkevaag: Vocals
BP M. Kirkevaag: Guitar, vocals
Anders Langberg: Guitar
Tormod L. Moseng: Bass
Mads Solås: Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý pátý - Králové syrových melodií


Příběh čtyř stý čtyřicátý pátý - Králové vznešených melodií

Měl jsem za úkol dvě věci. Připravit svačinu na cestu a dojít koupit nějaké pití. Na oboje jsem zapomněl. Podívá se na mě, když ji vyzvednu ve škole a řekne mi, že jsem zase lítal v oblacích. No hlavně, že si nezapomněl na pivo. To fakt ne, mám plnou igelitku lahváčů. Srkne si ode mě, když sedíme ve vlaku do Prahy. Jsem trošku zklamaný, protože ještě před pár lety by s náma jelo aspoň pár metalistů. Teď žádné nepotkáme. Ale co, MALEVOLENT CREATION jsem sice už viděl, ale teď je posloucháme oba. Mají tři alba a a miluju je všechny. Jsem klasickým ultra fanouškem. Mám je rád a už tenkrát byli mojí srdcovkou. A zatím poslední zásek "Eternal" (je květen, "In Cold Blood" má vyjít až za měsíc) mě doslova uhranulo. A zároveň se stalo i naším společným. Mohl jsem jej na rozdíl od ostatních vložit do hi-fi věže a udělat tím své budoucí ženě radost. Ona je dnes trošku nesmělá. Nevěděla, co si vzít na sebe. Říkám jí, vždyť je to jedno, image je na nic. A na to se napijeme. Brzdi, řekne mi, ať si kapely užiješ. Přesto jsme už kousek za hranicema na suchu. Jdeme se tedy projít kolem nádraží, procházíme se uličkami. Mnichov je podezřele prázdný. Hledáme mapu, podle které se zorientovat. Hodně nám pomůže, že umí blondýnka perfektně německy. Já koukám jako puk.

Krásné budovy září do nebe a my si povídáme. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se mnou jela. Zažila sice už spoustu koncertů, ale stejně jako já je měla spojené s partou z rodného města. Oba jsme začínali v patnácti. Kluci a holky, co chtěli vypadnout, něco zažít. Jako všichni mladí jsme se vymezovali proti fotrům a matkám. Oba jsme měli rádi ostré riffy, temnější melodie, malá pódia a pivo na parketu. Džínové vesty, vytahaný trika a svetry. Vzpomínáme, smějeme se a já si stále dokola říkám, jaký je to super, že jí mám, že se mnou zůstala a já s ní. Tak nějak si sedneme i v jídle. Nechce po mě drahé restaurace, raději zajdeme na párek a klobásu. Dva týdny mažeme na koleji jenom Májku na suchý chleba, abychom mohli mít nějaké peníze na pivko v Německu. Vstupenky jsem koupil dopředu, hned co jsem bral peníze z brigády. Přivezl mi je jeden kluk z koleje, jehož otec makal jako zedník za hranicema. Zabalil jsem je do igelitové fólie, co kdybychom náhodou zmokli? Sedneme si do jedné malé hospůdky, kterých jsou ve městě desítky. A je nám tu moc dobře. Čepují tu něco bavorského a máme přesně takovou tu skvělou náladu, kterou chceme před koncertem mít. Hlídej hodiny, ať se dostaneme dopředu. Abys viděla, víš, dělám, jak jsem zkušenej a protřelej koncertní návštěvník. 

Dojdeme si pro jistotu na záchod a už stojíme před klubem. Má německý název a zaboha jsme si nemohli vzpomenout, jak se jmenoval. Takhle to mám hodně často. Nikdy jsem si neschovával vstupenky, nikdy si nic nezapisoval. Já jezdil na koncerty vždycky jen tak, pro radost, protože mě kapely zkrátka bavily. Jdeme do takový industriální budovy, snad bývalá továrna. Těžko říct. Žmouláme drobné a mžouráme na nápojáky, protože máme jen na pár piv. Ale i tak to stojí za to. Němci jsou děsně milí, metalista metalistovi bratrem. Ono taky, blondýnka je nepřehlédnutelná. Nemá na sobě sice nic true stylového, ale i ve vytahaném svetru je děsně sexy. Vidíš to, mohla ses provdat na západ, mít se dobře a místo toho máš jednoho obyčejnýho studenta, který ještě vůbec neví, co by chtěl jednou dělat. Dá mi pusu, obejme mě a pak sledujeme nějakou místní kapelu. Je to death metal, takovej tvrdší, nebál bych se napsat i brutální. Mě to baví hodně, mojí dívku skoro vůbec. A tak překvapí ruličkou bankovek, které ušetřila bokem, abychom měli na něco k jídlu. Nejíme, ale pijeme. Líbáme se ve stínu a nasáváme atmosféru. Pořád je pro nás výlet za hranice něco obrovského, velkého.

Následuje thrash jako řemen. Dnes by z něj byli mladí začínající fanoušci vystřelení z kecek, ale když já raději, když je v něm něco navíc. Nojo, jenže tenkrát to nebylo retro, ale jenom obyčejná kapela, co jen kopírovala. Nefungoval princip nostalgie. Teď jdu pro pivo já. Nikde žádný fronty, jenom pár kluků a holek, co se přišli bavit. Pro nás zážitek na celý život, pro ně další koncert v řadě, na který si odskočí po večeři. Je zkrátka pravda, že jsme si tenkrát museli všechno vybojovat. Nebyly peníze, museli jsme trávit nekonečný hodiny ve vlacích a často jsme měli i hlad. Ale těch zážitků. Nikdo nebýval znuděný a často jsme si koncerty užili už jen proto, že jsme na něm byli. A to i přesto, že kapely hrály na prd a zvuk byl jak z kanálu. Vše vyvážilo to, že jsme spolu, že vůbec můžeme. Tohle lidem, co tuhle dobu nezažili nevysvětlíte, není to přenosné. Jedna smečka byla tenhle večer vynikající. Hlavní hvězda večera, právě brázdící evropský kontinent, k nám do Čech tentokrát nepřijela. Alespoň co si pamatuju. Nešlo všechno ověřit na pár kliknutí. 

Málokdy jsem v takovém rauši, že bych řádil jako pominutý. Většinou si užívám vystoupení uvnitř sebe, jen se tak jemně kývám do rytmu, poslouchám, často zavřu i oči. Jenže tentokrát jsem tady se svojí holkou, rozumíš a to se chci taky trošku předvést. Skočím mezi ostatní a točím se v kruhu. Němci jsou nejdřív kožený, ale už mají taky upito. Co na tom, že na koncertě je tak padesát lidí a paří jich tak dvacet? Je mi to jedno, jsme underground a kapela to moc dobře ví. Jedou na plné obrátky. Dochází k vzájemnému přenosu mezi námi a pódiem. Je to natolik návykové a té energie je tolik, že se přidává i moje milá. Svíjí se jako kobra, dělá pohyby, které jsem u ní ještě neviděl a to s takovým gustem, že jsem překvapený. Usmíváme se mezi stěnou z vlasů, pomáháme si na nohy, když spadneme, dáváme si pusy jako obyčejní milenci. Mezi skladbami, když si potřebují muzikanti trošku vydechnout, mi skáče do náruče a objímá mě nohama kolem pasu. Bože můj, nechci, aby to někdy skončilo. Hrají se i nějaké nové skladby a musím říct, že jsem nadšený. Tohle je a vlastně navždy zůstane muzika, kterou bych býval hrál, kdybych u toho vydržel.

Svléknu se do půl těla, protože je mi takové děsně vedro, že bych si rád sundal i kůži. Máme ještě na pivo? Ještě každej na jedno. Sedneme si bokem, ale musíme pít rychle. Zavírají. Kapela balí cajky a kluci se na nás usmívají. Mají proč, právě jsem zažil jeden z nejlepších koncertů ve svém životě. Když se vypotácíme z klubu, je mi najednou šílená zima. Ochladilo se a my pomalinku střízlivíme. Jsme ale pořád plni zážitků. Je o čem se bavit. Na vlak čekáme několik hodin. Máme hlad, žízeň, bolí nás celé tělo. Nechápu, jak to moje holka vydrží. Půjčím jí křiváka, protože je fakt zmrzlá. Já sice taky, ale pořád mám v sobě toho mladého gentlemana, jak mě to učil děda i otec, když byl ještě normální. Bere mě za ruku, objímá mě pod lampami a vypráví mi jako průvodkyně o Mnichově. Spousta informací, které skoro ihned zapomínám, pořád mám přepnuto na režim koncert, ale baví mě poslouchat melodii jejího hlasu. Vstávej, už nám to jede. Připadá mi, že jsem spal snad hodinu, ale je to jen pár minut na lavičce na nádraží. Vůbec nevím, jak mě sem zavedla. Kdybych byl sám, bloudil bych ulicemi možná dodnes.

Ve vlaku je nám taky zima. Obejmeme se a tentokrát usne moje milá. Já koukám do tmy a vzpomínám, kolik akcí jsem už zažil. Usmívám se, protože většina jich byla veselá. Míhají se mi před očima dívky, se kterými jsem chodil. Moji kamarádi. Vydrží mi to až do Čech. Musím za záchod. Zavřu se do kabinky a když se vrátím, tak sedí v kupé nějaký chlap. Kouká se divně na blondýnku a když si k ní sednu, tak jenom něco zamumlá a vztekle odejde. Probudí ji to a ihned se ptá, o co jde. Jen ji pohladím po vlasech a usměju se na ní. Spi dál. Jenže už prý nemůže. Jdu s ní pro jistotu na záchod a počkám v chodbičce. Vrátíme se a až do Plzně si povídáme. Kolem se pasou srny i krávy, krajina kolem nás ubíhá a jsme tak nadšení, že se stavíme na Americké nahoře v bufáči. Dáme si saláty, každý ten svůj oblíbený a protože jsem si mohl vybrat peníze, tak potom i sekanou. Na kolej se dostaneme totálně hotoví. Osprchujeme se a když jdeme spát, tak se ke mě přitulí. Byl jsem na vrcholu blaha. Chápeš to kámo, moje holka se mnou byla v Mnichově na kapele, kterou zbožňuju! Metal vole!


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. února 2024

Recenze/review - DECEDENT - Persistent Ruin (2024)


DECEDENT - Persistent Ruin
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Když jsem vlezl dovnitř, tak mě do obličeje doslova uhodil šílený zápach. Rozkládající se tkáně, hniloba, špína a smrt. Konečně jsme našli místo, kam si schovává svoje oběti. Do zdí zakované řetězy, v některých ještě byly ruce a nohy. Smrt obcházela kolem a usmívala se. Takhle nějak vypadá peklo, říkali jsme stále dokola a poslouchali u toho druhé EP amerických maniaků DECEDENT. Jedná se o hnusný a ošklivý death metal, který je doslova ohlodaný na kost.

Když jsem slyšel nové EP "Persistent Ruin" poprvé, připadal jsem si jako v dobách svého mládí. Špinavý zvuk, morbidní nápady, vše je ošklivé a šílené. Jako když ponoříte ruce do mokvající mrtvoly a vyndáte ven vnitřnosti. Takhle se kdysi hrálo a je moc dobře, že existují kapely jako DECEDENT, které dál drží prapor starého, prašivého death metalu hrdě vztyčený. 


Kapela drtí kosti velmi uvěřitelným způsobem. Máte rádi smečky jako ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER, UNDERGANG, CONTAMINATED? Potom by se vám mohli líbit i DECEDENT. Vše je hnisavé a masakrující. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Jenom syrové maso, zničující riffy, vokál bestie a bicí, které se vám zadřou pod kůži. Je to šílená a bolestivá smrt. Osobně se mi takový undergroundový přístup velmi líbí. Vše je uvěřitelné, šílené a bolestivé. Přesně takový ale death metal kdysi býval. Sestupuji znovu a znovu dolů do sklepa a vynáším ven ostatky. Rozpadající se maso, ohlodané lebky. Propíchaná těla, zohavená a ponížená. Tohle je pitva, která se dělala na živých obětech. Něco, co váš šokuje a zničí. Přesně jako EP "Persistent Ruin". Kapela jde za hranu, snaží se šokovat, rozsekat vás na malé kusy pomocí své hudby. Nutno říci, že se jim to daří na výbornou. Kdysi dávno jsem si dal závazek, že budu psát právě o těchto morbidních smečkách. Stal jsem se přímým archivářem smrti. DECEDENT nahráli desku, která si mě ihned získala na svoji stranu. Znovu se objevily staré rány, začaly mokvat a pálit. Cítil jsem blízkost opravdové smrti. Myslím si, že tohle je smrtící kov, který se hraje v těch nejtemnějších katakombách. Někde tam musel vzniknout. Doporučuje deset z deseti pravých hrobníků! Když jsem vlezl dovnitř, tak mě do obličeje doslova uhodil šílený zápach. Rozkládající se tkáně, hniloba, špína a smrt. Konečně jsme našli místo, kam si schovává svoje oběti. Do zdí zakované řetězy, v některých ještě byly ruce a nohy. Smrt obcházela kolem a usmívala se. Mokvající, hnilobný, smradlavý death metal, u kterého se rozpadnete v prach! 


Asphyx says:

When I walked in, I was literally hit in the face with a crazy smell. Decaying tissue, rot, filth and death. We finally found the place where he hides his victims. Chains embedded in the walls, some still had arms and legs in them. Death was walking around smiling. This is what hell looks like, we said over and over again, listening to the second EP of American maniacs DECEDENT. This is nasty and ugly death metal that is literally gnawed to the bone.

When I heard the new EP "Persistent Ruin" for the first time, I felt like I did in the days of my youth. The filthy sound, the morbid ideas, everything is ugly and insane. It's like dipping your hands into a swollen corpse and pulling out the guts. That's how it used to be played and it's a good thing there are bands like DECEDENT that continue to hold the banner of old, grimy death metal proudly aloft.


The band crushes bones in a very believable way. Do you like bands like ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER, UNDERGANG, CONTAMINATED? Then you might also like DECEDENT. Everything is festering and massacring. No compromises, no uselessness. Just raw flesh, devastating riffs, beast vocals and drums that get under your skin. It's a mad and painful death. Personally, I really like this underground approach. Everything is believable, crazy and painful. But that's what death metal used to be. I go down into the basement again and again and bring out the remains. Decaying flesh, gnawed skulls. Bodies pierced, mutilated and humiliated. This is the autopsy that was done on the living victims. Something that will shock and destroy you. Just like the "Persistent Ruin" EP. The band goes over the edge, trying to shock you, to cut you into small pieces with their music. It has to be said that they succeed in doing it perfectly. A long time ago I made a commitment to write about these morbid packs. I became a direct archivist of death. DECEDENT recorded a record that immediately won me over. Old wounds reappeared, began to swell and burn. I felt the proximity of real death. I think this is the death metal that plays in the darkest catacombs. It must have originated somewhere. Recommended by ten out of ten true gravediggers! When I stepped inside, I was literally hit in the face with a crazy smell. Decaying tissue, rot, filth and death. We finally found the place where he keeps his victims. Chains embedded in the walls, some still had arms and legs in them. Death was walking around smiling. Wetting, rotting, stinking death metal that will make you crumble into dust!


Tracklist:
01. Cerebral Hemisect 
02. Dimensional Dissolution 
03. Hypnotic Lacerations 
04. Archaic Loss Of Life


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine