Probudíš se uprostřed noci a připadáš si jako bys ležel v ohni. Pálí tě celé tělo a příčinou je stará rána. Před mnoha lety tě napadli v tiché ulici. Padl si k zemi a kolem tebe se rozlila kaluž rudé krve. Bodnutí do břicha. Málem si zemřel, ale jako zázrakem si přežil. Přesto se ti stále někdy stává, že se staré rány znovu ozývají. Jako v případě poslechu nového EP "Visions of Blood and Gore", které letos vydala chilská kapela ONSLAUGHT KOMMAND.
Přečtěte si recenzi na předchozí demo nahrávku i krátký rozhovor (odkazy jsou dole pod článkem). Rozhodně stojí za to, stejně jako nové EP, které stále mokvá jako stará mršina. Smrdí a hnije, jako nakažené tkáně. Kombinace death metalu, špíny, blacku, grindu a absolutní temnoty, rozhodně zaujme všechny dávno prokleté. Stačí jen pořádně přidat volume.
Tohle je poctivá hrobnická práce. Kus masa prolezlého červy, které vám kapela hodí přímo do ksichtu. Netuším, jestli jste někdy stáli brzy ráno na hřbitově a asistovali při exhumaci starého hrobu. Nicméně, zážitek je velmi podobný, jako setkání s "Visions of Blood and Gore". Tentokrát ale zmizela mrtvola. Toulá se někde po hřbitově, možná poslouchá tuhle nahrávku se svými kolegy. To zatím netuším. Co ale vím jistě je, že se letos povedlo těmhle maniakům nahrát skladby, u kterých povstanou všechny zombie v okolí a začnou tančit na svých vlastních hrobech. Pokud jste vyrůstali na podobné hudbě na začátku devadesátých let minulého století a dodnes sbíráte nahrávky na kazetách, neváhejte ani chvilku. Jasně, je to hluboký underground, je to špína, absolutní tma a nenávist. Ale také muzika, která vzešla ze starých pohřebišť, z prokletých katakomb. Někdy nevím, jestli moje rány opravdu krvácí, ale když poslouchám tuhle desku, zažívám stále dokola velkou bolest. Vše je opravdové, upřímné, zahrané bez kompromisů. Mám to takhle moc rád. Obal, zvuk, produkce, vše je podřízeno jedinému - zabít vás hudbou, pohřbít zaživa. Beru do rukou lopatu a jdu si vykopat vlastní mrtvolu. Jasně že neznalým bude album připadat monotónní a stereotypní, ale to hodně záleží na tom, jak vnímáte metal jako takový. Mám rád podobné morbidní ozvěny ze záhrobí. Mám rád, když songy řežou jako čerstvě nabroušený skalpel. Pokud jste na tom stejně jako já, neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci hororových zážitků. Probudíš se uprostřed noci a připadáš si jako bys ležel v ohni. Pálí tě celé tělo a příčinou je stará rána. Před mnoha lety tě napadli v tiché ulici. Padl si k zemi a kolem tebe se rozlila kaluž rudé krve. Exhumace hnusné, smradlavé black death grindové mršiny!
Asphyx says:
You wake up in the middle of the night and you feel like you're lying in a fire. Your whole body is burning, and the cause is an old wound. Many years ago, you were attacked in a quiet street. You fell to the ground and a pool of red blood spilled around you. A stab in the stomach. You almost died, but miraculously you survived. Yet sometimes you still find old wounds reappearing. Like in the case of listening to the new EP "Visions of Blood and Gore", released this year by the Chilean band ONSLAUGHT KOMMAND.
Check out the review of the previous demo as well as a short interview (links are at the bottom of the article). Definitely worth checking out, as well as the new EP, which is still dripping like an old carcass. It stinks and rots, like infected tissue. A combination of death metal, filth, black metal, grind and absolute darkness, it's definitely going to appeal to the long damned. All you have to do is turn up the volume.
This is honest grave digging. A piece of worm-infested flesh that the band throws in your face. I don't know if you've ever stood in a cemetery early in the morning and assisted in the exhumation of an old grave. However, the experience is very similar to encountering "Visions of Blood and Gore". But this time, the corpse has disappeared. He's wandering around the cemetery, perhaps listening to this recording with his colleagues. I don't know yet. What I do know is that this year these maniacs managed to record songs that made all the zombies in the area rise up and dance on their own graves. If you grew up on music like this in the early 1990s and still collect cassette tapes to this day, don't hesitate a moment. Sure, it's deep underground, it's filth, it's absolute darkness and hate. But it's also music that came out of the old burial grounds, the cursed catacombs. Sometimes I don't know if my wounds are really bleeding, but when I listen to this record, I experience great pain over and over again. Everything is real, honest, played without compromise. I love it that way. The cover, the sound, the production, everything is subordinated to one thing - to kill you with the music, to bury you alive. I'm taking a shovel and digging up my own corpse. Sure, to the uninitiated the album will seem monotonous and stereotypical, but that depends a lot on how you perceive metal as such. I like these morbid echoes from beyond the grave. I like the songs to cut like a freshly sharpened scalpel. If you're like me, don't hesitate a moment. You're gonna get your fill of horror. You'll wake up in the middle of the night and feel like you're lying in a fire. Your whole body is burning and the cause is an old wound. Many years ago, you were attacked in a quiet street. You fell to the ground and a pool of red blood spilled around you. An exhumation of filthy, stinking black death grind carrion!
Byla tma. Absolutní tma. Už dlouho jsem to nezažil. Jakoby město umřelo. Bylo také ticho. Mrtvolné ticho. Moje fantazie pracovala na sto procent. Díval jsem se z okna a připadalo mi, že smrt je velmi blízko. Potom zazněl první riff, první motiv. V ulicích se objevily přízraky. Přes záda mi přeběhl mráz a na několik vteřin se mi zastavilo srdce. O DEAD EARTH jsem dosud nic nevěděl. Netušil jsem, že je pod tímhle jménem podepsán skvělý muzikant s velkým talentem Mathias Kamijo. Tohle všechno jsem zjistil až po nějaké době. Nejdřív jsem nechal na sebe album jen tak působit. Čekal jsem, co se mnou udělá.
Melodický black metal s typickou švédskou stopou. Mathias, jinak také člověk, který působil a působí třeba v HYPOCRISY, NEPHENZY CHAOS ORDER a samozřejmě ALGAION. V téhle smečce se pánové soustředí spíše na temnou hudbu "řeckého typu". V DEAD EARTH se ale odkazuje ještě dále do minulosti. Album vyšlo už v roce 2022 na vinylu.
Líbí se mi melodie, líbí se mi způsob, jakým je deska napsána. Riffy se mi doslova zařezávají do mozku, vše je naléhavé, opravdové, ryzí. Věřím DEATH EARTH každou notu, každou melodii. Mathias se spojil se spoustou zpěváků a dalších muzikantů (Henke Forss - Dawn, Björn Larsson z Mordbrand a God Macabre, Thomas Clifford z Abscession and Throne of Heresy, Angus Norder z Witchery a Kristin Starkey z italské Temperance. Bicí hraje Kim Arnell (Morifade, Prime Creation) a někteří hostující hlavní role pocházejí od mistra Tobyho Knappa a Chaq Mola z Dark Funeral). Každý odvedl skvělou práci a výsledkem je velmi chutné album nejen pro fanoušky stylu. Na rovinu. Nejvíc se mi osvědčil následující postup. Počkal jsem vždy, až nastala tma. Venku mrzlo a pod nohama mi křupal sníh. Se sluchátky na uších jsem se toulal ulicemi, abych nakonec skončil v lese. Město pode mnou pomalu usínalo a přízraky začaly vylézat z děr. Muzika mi hrála do kroku a já jsem si užíval jednotlivé nápady, kterých je na nahrávce velké množství. Rád a často jsem se k albu vracel a na dlouhou dobu se stalo mým prokletím. Vše je opravdové, uvěřitelné, ohlodané na kost. Jsem jenom obyčejný fanoušek dobré muziky a jako takový nemohu jinak, než vám desku doporučit. Byla tma. Absolutní tma. Už dlouho jsem to nezažil. Jakoby město umřelo. Bylo také ticho. Mrtvolné ticho. Moje fantazie pracovala na sto procent. Díval jsem se z okna a připadalo mi to, že smrt je velmi blízko. Potom zazněl první riff, první motiv. Klasický melodický black metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách!
Asphyx says:
It was dark. Absolute darkness. I haven't experienced that in a long time. It was like the city had died. It was quiet, too. Dead silence. My imagination was working 100%. I looked out the window and it seemed like death was very close. Then the first riff, the first motif. Ghosts appeared in the streets. A chill ran down my spine and my heart stopped for a few seconds. I didn't know anything about DEAD EARTH until now. I had no idea that Mathias Kamijo, a great musician with great talent, was signed under this name. I only found all this out after some time. At first I just let the album affect me. I was waiting to see what it would do to me.
Melodic black metal with a typical Swedish sound. Mathias, otherwise also a guy who was and is active in HYPOCRISY, NEPHENZY CHAOS ORDER and of course ALGAION. In this pack the gentlemen focus more on dark music of the "Greek type". In DEAD EARTH, however, they go even further back in time. The album was already released in 2022 on vinyl.
I like the melody, I like the way the record is written. The riffs literally cut into my brain, everything is urgent, real, pure. I trust DEATH EARTH with every note, every melody. Mathias has teamed up with many singers and other musicians (Henke Forss - Dawn, Björn Larsson of Mordbrand and God Macabre, Thomas Clifford of Abscession and Throne of Heresy, Angus Norder of Witchery and Kristin Starkey of Italian Temperance. Drums are played by Kim Arnell (Morifade, Prime Creation) and some guest leads come from mastermind Toby Knapp and Chaq Mola of Dark Funeral). Everyone does a great job and the result is a very tasty album for fans of the style and beyond. Straight up. The following approach worked best for me. I always waited until it was dark. It was freezing outside and the snow was crunching under my feet. With my headphones on, I wandered the streets, finally ending up in the woods. The city below me was slowly falling asleep and ghosts began to crawl out of holes. The music played in time to my step and I enjoyed the individual ideas, of which there are many on the record. I came back to the album often and it became my curse for a long time. Everything is real, believable, gnawed to the bone. I'm just a casual fan of good music and as such I can't help but recommend the record to you. It was dark. Absolute darkness. I haven't experienced that in a long time. It was like the city had died. It was also quiet. Dead silence. My imagination was working 100%. I looked out the window and it seemed like death was very close. Then came the first riff, the first motif. Classic melodic black metal that will freeze your blood!
Měsíc pluje temnou krajinou. Mohla to být nádherná noc, nebýt mladé dívky, stojící na mostě. Dívá se do hlubin a je odhodlána skočit. Kolem chodí lidé a povzbuzují ji. Chtěl bys ji podat pomocnou ruku, ale ona je už dávno v jiném světě. Pohlcena strachem a vlastní bolestí nakonec skáče a její bezvládné tělo je obžalobou celého světa. Nikdy nebude pohřbena na hřbitově, věřícím připadá nečistá. Hodně jsem nad jejím činem přemýšlel. Když jsem se toulal tichými ulicemi, když jsem se díval na měsíc, který pluje temnou krajinou. Jsou kapely, které sleduji celý svůj život. Jsou mojí součástí a umí ve mě rozdrásat myšlenky.
MORTA SKULD jsou beze sporu legendou, která táhne vůz plný prašivých kostí už od roku 1990. Kdo znáte jejich diskografii, tak moc dobře víte, že se vždy jedná o profesionální výkon. I letos kapela předvedla vynikající práci. A to prosím pěkně po všech stránkách. Masivní, staroškolský zvuk, divoké motivy s temnou a syrovou atmosférou. MORTA SKULD jsou zpět a kosti opět praskají tlakem.
Jako starý fanoušek si užívám jejich typický rukopis (pokud máte chuť, přečtěte si recenze na starší alba i rozhovor, oboje je odkazováno dole pod článkem). Ve skladbách naleznete jak rychlé, totálně devastující pasáže, tak i valivé momenty, které mám tolik rád. Mám zase jednou chuť bouchat pěstí do stolu (a také to při psaní recenze dělám), mám chuť si rozdrásat obličej do krve. Američané jsou nekompromisní, sází na silné melodie, chorobný vokál, zdrcující bicí. Všechno tohle dohromady tvoří celek, který se vám dostane do podvědomí. Hlavou vám potom budou létat do černých barev zahalené myšlenky. MORTA SKULD jsou old school, ale vyvíjejí se. Každé album je trošku jiné. To letošní mi přijde přímočařejší, surovější. Nerad k někomu kapely s podobnou historií přirovnávám, ale pokud se najde ještě člověk, který tohle jméno nezná, tak vězte, že by se nová deska mohla líbit fanouškům třeba takových OBITUARY, NECROPHAGIA, VADER, JUNGLE ROT, MALEVOLENT CREATION, RESURRECTION, VITAL REMAINS, BRUTALITY, MONSTROSITY, BAPHOMET, ACHERON, ale třeba i MORBID ANGEL, SUFFOCATION. Jedná se totiž na hrubé kusy nasekanou tmu, na ryzí a opravdové metalové zlo. Pokud vám někdy bude špatně na těle i na duši, jako dívce v úvodu dnešního článku, tak nezoufejte. Raději si pusťte tohle album a uvidíte, že vás doslova nabije energií. Alespoň já to tak mám. "Creation Undone" vás strhne do hlubin, rozseká, přikove na zeď. Jedná se o materiál, který by měl být označen jako třaskavina. Také cítíte tu obrovskou sílu? Nakumulovaný vztek a energii? Potom jste zde správně. MORTA SKULD jsou ve velmi dobré formě. Doporučuji poslouchat hodně nahlas! Měsíc pluje temnou krajinou. Dívám se do hlubin a jsem odhodlán skočit. Ne, neudělám to. Raději si narvu pod tlakem znovu do hlavy "Creation Undone". Masakr mysli, masakr těla! Zničující, ryzí death metalový zážitek! Budete spáleni na popel!
Asphyx says:
The moon sails through a dark landscape. It might have been a beautiful night if it hadn't been for a young girl standing on a bridge, looking into the depths, determined to jump. People are walking around, cheering her on. You'd like to give her a hand, but she's already in another world. Consumed by fear and her own pain, she finally jumps, her lifeless body an indictment of the world. She'll never be buried in a cemetery. She seems unclean to the faithful. I've thought a lot about her act. As I wandered the silent streets, as I watched the moon sail across the dark landscape. There are bands I've been following all my life. They're a part of me and they can tear my mind apart.
MORTA SKULD are without a doubt a legend that has been pulling a wagon full of dusty bones since 1990. If you know their discography, you know very well that it is always a professional performance. This year, the band did an excellent job as well. And please do it nicely in all aspects. Massive, old school sound, wild themes with a dark and raw atmosphere. MORTA SKULD are back and the bones are cracking with pressure again.
As an old fan, I enjoy their typical handwriting (if you feel like it, check out the reviews of the older albums and the interview, both linked at the bottom of the article). In the songs you'll find both the fast, totally devastating passages and the rolling moments I love so much. I feel like pounding my fist on the table again (and I do while writing this review), I feel like ripping my face to shreds. The Americans are uncompromising, relying on strong melodies, sick vocals, crushing drums. All of these combine to form a whole that gets into your subconscious. Then you'll have thoughts flying through your head, shrouded in black. MORTA SKULD are old school, but they are evolving. Each album is a little bit different. I find this year's more straightforward, more raw. I don't like to compare bands with a similar history to anyone, but if there is still a person who doesn't know this name, know that the new album could appeal to fans of such bands as OBITUARY, NECROPHAGIA, VADER, JUNGLE ROT, MALEVOLENT CREATION, RESURRECTION, VITAL REMAINS, BRUTALITY, MONSTROSITY, BAPHOMET, ACHERON, but also MORBID ANGEL, SUFFOCATION. This is darkness chopped into rough pieces, pure and true metal evil. If you ever feel sick in body and soul, like the girl in the beginning of today's article, don't despair. Better listen to this album and you will see that it will literally energize you. At least it does for me. "Creation Undone" will take you to the depths, shred you, nail you to the wall. This is the kind of material that should be labeled as a shaker. Can you feel the immense power, too? The accumulated rage and energy? Then you've come to the right place. MORTA SKULD are in very good shape. I recommend listening very loudly! The moon is sailing through a dark landscape. I look into the depths and I'm determined to jump. No, I won't. I'd rather cram "Creation Undone" into my head again under pressure. Massacre of the mind, massacre of the body! A devastating, pure death metal experience! You will be burnt to ashes!
Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Čtu knížky, ve kterých je pravda i bolest. Není to smutek, ani deprese. Spíše mi všechno kolem připadá rychlé, šílené a podivné. Nebo jsem jiný já? Občas je dobré se zastavit a srovnat si myšlenky v hlavě. V těchto případech je pro mě velmi důležitá hudba. Už zase se těším, až přijdu domů z lesa a začnu si číst. Hrají mi tu nové MADDER MORTEM a na mé tváři se začíná objevovat úsměv.
Napsat dobrou skladbu je umění. Norové mají obrovský talent na to vytvořit absolutně podmanivou atmosféru. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem ihned chycen. Čekal jsem přesto několik týdnů, jestli ze mě nadšení nevyprchá. Nestalo se tak, naopak, letošní album mě stále přitahovalo a rád se k němu vracím. Má v sobě totiž něco, co nikdo jiný neumí. Zvláštní náladu, magnetismus, sílu chcete-li. Je tak příjemné být sám ve společnosti téhle nahrávky.
Je úžasné, jak jsou i po více než 25 letech MADDER MORTEM stále svěží, neotřelí, jak je baví hrát. Všechna ta energie, nasbíraná snad v norské přírodě (nemůžu si pomoc, ale já ji tu opravdu cítím), všechna ta hravost, radost z hudby samotné. K tomu si připočtěte velký talent a charismatický hlas Agnete M. Kirkevaag. Tohle všechno je dohromady doslova návykové. Kapela staví na své historii, základem je stále tradiční doom metal, ale své myšlenky nadále rozvíjí. A to takovým způsobem, že budete chtít vylézt na nejbližší horu, dívat se do hlubiny. Je to touha létat, vznášet se, dívat se na řeku, která před vámi plyne jako věčnost. Těch emocí, různých zákoutí. Od temnoty až k radosti. Norové jsou hlavně uvěřitelní. Nemají problém s tím vložit progresivní motiv, zakouřené blues, severský vítr. A všechno dohromady to funguje. Pamatuji si, že někdy kolem roku 2000 jsem kamarádovi říkal, že tahle kapela je úkaz, k dokonalosti vybroušený drahokam. Letos svůj status opět potvrdili. Nedávno jsem v jedné hospodě potkal chlápka, který byl opilý. Měl vedle sebe urnu s popelem. Nevím proč, ale pokaždé si na něj vzpomenu, když poslouchám "Old Eyes, New Heart". Mám pocit, jakoby v pozadí stále tepalo srdce. Dívám se do tmy, naslouchám temnotě. Našlapuji opatrně, když se toulám přírodou. Vracím se zmrzlý a znovu otevírám knihu. Čtu si a hudba, hrající v pozadí, není nikdy kulisou. Naopak, vystoupí do popředí, strhne mě, rozdrásá moji duši i fantazii. Ne, přiznávám, má slova rozhodně nestačí. Nechme raději hovořit melodie. Jsou velmi silné, magické, je v nich obsažena věčnost. Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Album plné snění, naděje i smutku. Dokonalý obraz nás samých! Budete rozdrásáni! Křišťálově krásná hudba plná odkazů na naše vlastní kořeny i vznešenost!
Asphyx says:
Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. I read books with truth and pain in them. It's not sadness or depression. Rather, everything around me seems fast, crazy and strange. Or am I different? Sometimes it's good to stop and sort out the thoughts in my head. In these cases, music is very important to me. I'm looking forward to coming home from the woods and reading again. The new MADDER MORTEM is playing and a smile is starting to appear on my face.
There is an art to writing a good song. The Norwegians have a great talent for creating an absolutely captivating atmosphere. All it took was the first few notes and I was immediately hooked. Still, I waited a few weeks to see if the enthusiasm would wear off. It didn't happen, on the contrary, this year's album still drew me in and I love coming back to it. It has something that nobody else can do. A special mood, magnetism, power if you like. It's so nice to be alone in the company of this record.
It's amazing how after more than 25 years MADDER MORTEM are still fresh, fresh and fun to play. All that energy, gathered perhaps in the Norwegian nature (I can't help but feel it here), all that playfulness, the joy of music itself. Add to that the great talent and charismatic voice of Agnete M. Kirkevaag. All of this together is literally addictive. The band builds on their history, the foundation is still traditional doom metal, but they continue to develop their ideas. And it does so in such a way that you'll want to climb the nearest mountain, to look into the depths. It's a desire to fly, to float, to look at the river that flows before you like eternity. The emotions, the different corners. From darkness to joy. The Norwegians are mostly believable. They have no problem putting in a progressive motif, smoky blues, Nordic wind. And it all works together. I remember telling a friend sometime around 2000 that this band is a phenomenon, a gem cut to perfection. This year, they've reaffirmed their status. I met a guy in a pub the other day who was drunk. He had an urn with ashes next to it. I don't know why, but I always think of him when I listen to "Old Eyes, New Heart". I feel like my heart is still beating in the background. I look into the darkness, I listen to the darkness. I tread carefully as I wander through nature. I return, frozen, and reopen the book. I read and the music playing in the background is never a backdrop. On the contrary, it rises to the fore, sweeps me away, tears at my soul and my imagination. No, I admit, my words are not enough. Let the melodies do the talking. They are very powerful, magical, they contain eternity. Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. An album full of dreams, hope and sadness. A perfect picture of ourselves! You'll be torn apart! Crystal beautiful music full of references to our own roots and grandeur!
Příběh čtyř stý čtyřicátý pátý - Králové vznešených melodií
Měl jsem za úkol dvě věci. Připravit svačinu na cestu a dojít koupit nějaké pití. Na oboje jsem zapomněl. Podívá se na mě, když ji vyzvednu ve škole a řekne mi, že jsem zase lítal v oblacích. No hlavně, že si nezapomněl na pivo. To fakt ne, mám plnou igelitku lahváčů. Srkne si ode mě, když sedíme ve vlaku do Prahy. Jsem trošku zklamaný, protože ještě před pár lety by s náma jelo aspoň pár metalistů. Teď žádné nepotkáme. Ale co, MALEVOLENT CREATION jsem sice už viděl, ale teď je posloucháme oba. Mají tři alba a a miluju je všechny. Jsem klasickým ultra fanouškem. Mám je rád a už tenkrát byli mojí srdcovkou. A zatím poslední zásek "Eternal" (je květen, "In Cold Blood" má vyjít až za měsíc) mě doslova uhranulo. A zároveň se stalo i naším společným. Mohl jsem jej na rozdíl od ostatních vložit do hi-fi věže a udělat tím své budoucí ženě radost. Ona je dnes trošku nesmělá. Nevěděla, co si vzít na sebe. Říkám jí, vždyť je to jedno, image je na nic. A na to se napijeme. Brzdi, řekne mi, ať si kapely užiješ. Přesto jsme už kousek za hranicema na suchu. Jdeme se tedy projít kolem nádraží, procházíme se uličkami. Mnichov je podezřele prázdný. Hledáme mapu, podle které se zorientovat. Hodně nám pomůže, že umí blondýnka perfektně německy. Já koukám jako puk.
Krásné budovy září do nebe a my si povídáme. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se mnou jela. Zažila sice už spoustu koncertů, ale stejně jako já je měla spojené s partou z rodného města. Oba jsme začínali v patnácti. Kluci a holky, co chtěli vypadnout, něco zažít. Jako všichni mladí jsme se vymezovali proti fotrům a matkám. Oba jsme měli rádi ostré riffy, temnější melodie, malá pódia a pivo na parketu. Džínové vesty, vytahaný trika a svetry. Vzpomínáme, smějeme se a já si stále dokola říkám, jaký je to super, že jí mám, že se mnou zůstala a já s ní. Tak nějak si sedneme i v jídle. Nechce po mě drahé restaurace, raději zajdeme na párek a klobásu. Dva týdny mažeme na koleji jenom Májku na suchý chleba, abychom mohli mít nějaké peníze na pivko v Německu. Vstupenky jsem koupil dopředu, hned co jsem bral peníze z brigády. Přivezl mi je jeden kluk z koleje, jehož otec makal jako zedník za hranicema. Zabalil jsem je do igelitové fólie, co kdybychom náhodou zmokli? Sedneme si do jedné malé hospůdky, kterých jsou ve městě desítky. A je nám tu moc dobře. Čepují tu něco bavorského a máme přesně takovou tu skvělou náladu, kterou chceme před koncertem mít. Hlídej hodiny, ať se dostaneme dopředu. Abys viděla, víš, dělám, jak jsem zkušenej a protřelej koncertní návštěvník.
Dojdeme si pro jistotu na záchod a už stojíme před klubem. Má německý název a zaboha jsme si nemohli vzpomenout, jak se jmenoval. Takhle to mám hodně často. Nikdy jsem si neschovával vstupenky, nikdy si nic nezapisoval. Já jezdil na koncerty vždycky jen tak, pro radost, protože mě kapely zkrátka bavily. Jdeme do takový industriální budovy, snad bývalá továrna. Těžko říct. Žmouláme drobné a mžouráme na nápojáky, protože máme jen na pár piv. Ale i tak to stojí za to. Němci jsou děsně milí, metalista metalistovi bratrem. Ono taky, blondýnka je nepřehlédnutelná. Nemá na sobě sice nic true stylového, ale i ve vytahaném svetru je děsně sexy. Vidíš to, mohla ses provdat na západ, mít se dobře a místo toho máš jednoho obyčejnýho studenta, který ještě vůbec neví, co by chtěl jednou dělat. Dá mi pusu, obejme mě a pak sledujeme nějakou místní kapelu. Je to death metal, takovej tvrdší, nebál bych se napsat i brutální. Mě to baví hodně, mojí dívku skoro vůbec. A tak překvapí ruličkou bankovek, které ušetřila bokem, abychom měli na něco k jídlu. Nejíme, ale pijeme. Líbáme se ve stínu a nasáváme atmosféru. Pořád je pro nás výlet za hranice něco obrovského, velkého.
Následuje thrash jako řemen. Dnes by z něj byli mladí začínající fanoušci vystřelení z kecek, ale když já raději, když je v něm něco navíc. Nojo, jenže tenkrát to nebylo retro, ale jenom obyčejná kapela, co jen kopírovala. Nefungoval princip nostalgie. Teď jdu pro pivo já. Nikde žádný fronty, jenom pár kluků a holek, co se přišli bavit. Pro nás zážitek na celý život, pro ně další koncert v řadě, na který si odskočí po večeři. Je zkrátka pravda, že jsme si tenkrát museli všechno vybojovat. Nebyly peníze, museli jsme trávit nekonečný hodiny ve vlacích a často jsme měli i hlad. Ale těch zážitků. Nikdo nebýval znuděný a často jsme si koncerty užili už jen proto, že jsme na něm byli. A to i přesto, že kapely hrály na prd a zvuk byl jak z kanálu. Vše vyvážilo to, že jsme spolu, že vůbec můžeme. Tohle lidem, co tuhle dobu nezažili nevysvětlíte, není to přenosné. Jedna smečka byla tenhle večer vynikající. Hlavní hvězda večera, právě brázdící evropský kontinent, k nám do Čech tentokrát nepřijela. Alespoň co si pamatuju. Nešlo všechno ověřit na pár kliknutí.
Málokdy jsem v takovém rauši, že bych řádil jako pominutý. Většinou si užívám vystoupení uvnitř sebe, jen se tak jemně kývám do rytmu, poslouchám, často zavřu i oči. Jenže tentokrát jsem tady se svojí holkou, rozumíš a to se chci taky trošku předvést. Skočím mezi ostatní a točím se v kruhu. Němci jsou nejdřív kožený, ale už mají taky upito. Co na tom, že na koncertě je tak padesát lidí a paří jich tak dvacet? Je mi to jedno, jsme underground a kapela to moc dobře ví. Jedou na plné obrátky. Dochází k vzájemnému přenosu mezi námi a pódiem. Je to natolik návykové a té energie je tolik, že se přidává i moje milá. Svíjí se jako kobra, dělá pohyby, které jsem u ní ještě neviděl a to s takovým gustem, že jsem překvapený. Usmíváme se mezi stěnou z vlasů, pomáháme si na nohy, když spadneme, dáváme si pusy jako obyčejní milenci. Mezi skladbami, když si potřebují muzikanti trošku vydechnout, mi skáče do náruče a objímá mě nohama kolem pasu. Bože můj, nechci, aby to někdy skončilo. Hrají se i nějaké nové skladby a musím říct, že jsem nadšený. Tohle je a vlastně navždy zůstane muzika, kterou bych býval hrál, kdybych u toho vydržel.
Svléknu se do půl těla, protože je mi takové děsně vedro, že bych si rád sundal i kůži. Máme ještě na pivo? Ještě každej na jedno. Sedneme si bokem, ale musíme pít rychle. Zavírají. Kapela balí cajky a kluci se na nás usmívají. Mají proč, právě jsem zažil jeden z nejlepších koncertů ve svém životě. Když se vypotácíme z klubu, je mi najednou šílená zima. Ochladilo se a my pomalinku střízlivíme. Jsme ale pořád plni zážitků. Je o čem se bavit. Na vlak čekáme několik hodin. Máme hlad, žízeň, bolí nás celé tělo. Nechápu, jak to moje holka vydrží. Půjčím jí křiváka, protože je fakt zmrzlá. Já sice taky, ale pořád mám v sobě toho mladého gentlemana, jak mě to učil děda i otec, když byl ještě normální. Bere mě za ruku, objímá mě pod lampami a vypráví mi jako průvodkyně o Mnichově. Spousta informací, které skoro ihned zapomínám, pořád mám přepnuto na režim koncert, ale baví mě poslouchat melodii jejího hlasu. Vstávej, už nám to jede. Připadá mi, že jsem spal snad hodinu, ale je to jen pár minut na lavičce na nádraží. Vůbec nevím, jak mě sem zavedla. Kdybych byl sám, bloudil bych ulicemi možná dodnes.
Ve vlaku je nám taky zima. Obejmeme se a tentokrát usne moje milá. Já koukám do tmy a vzpomínám, kolik akcí jsem už zažil. Usmívám se, protože většina jich byla veselá. Míhají se mi před očima dívky, se kterými jsem chodil. Moji kamarádi. Vydrží mi to až do Čech. Musím za záchod. Zavřu se do kabinky a když se vrátím, tak sedí v kupé nějaký chlap. Kouká se divně na blondýnku a když si k ní sednu, tak jenom něco zamumlá a vztekle odejde. Probudí ji to a ihned se ptá, o co jde. Jen ji pohladím po vlasech a usměju se na ní. Spi dál. Jenže už prý nemůže. Jdu s ní pro jistotu na záchod a počkám v chodbičce. Vrátíme se a až do Plzně si povídáme. Kolem se pasou srny i krávy, krajina kolem nás ubíhá a jsme tak nadšení, že se stavíme na Americké nahoře v bufáči. Dáme si saláty, každý ten svůj oblíbený a protože jsem si mohl vybrat peníze, tak potom i sekanou. Na kolej se dostaneme totálně hotoví. Osprchujeme se a když jdeme spát, tak se ke mě přitulí. Byl jsem na vrcholu blaha. Chápeš to kámo, moje holka se mnou byla v Mnichově na kapele, kterou zbožňuju! Metal vole!
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Když jsem vlezl dovnitř, tak mě do obličeje doslova uhodil šílený zápach. Rozkládající se tkáně, hniloba, špína a smrt. Konečně jsme našli místo, kam si schovává svoje oběti. Do zdí zakované řetězy, v některých ještě byly ruce a nohy. Smrt obcházela kolem a usmívala se. Takhle nějak vypadá peklo, říkali jsme stále dokola a poslouchali u toho druhé EP amerických maniaků DECEDENT. Jedná se o hnusný a ošklivý death metal, který je doslova ohlodaný na kost.
Když jsem slyšel nové EP "Persistent Ruin" poprvé, připadal jsem si jako v dobách svého mládí. Špinavý zvuk, morbidní nápady, vše je ošklivé a šílené. Jako když ponoříte ruce do mokvající mrtvoly a vyndáte ven vnitřnosti. Takhle se kdysi hrálo a je moc dobře, že existují kapely jako DECEDENT, které dál drží prapor starého, prašivého death metalu hrdě vztyčený.
Kapela drtí kosti velmi uvěřitelným způsobem. Máte rádi smečky jako ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER, UNDERGANG, CONTAMINATED? Potom by se vám mohli líbit i DECEDENT. Vše je hnisavé a masakrující. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Jenom syrové maso, zničující riffy, vokál bestie a bicí, které se vám zadřou pod kůži. Je to šílená a bolestivá smrt. Osobně se mi takový undergroundový přístup velmi líbí. Vše je uvěřitelné, šílené a bolestivé. Přesně takový ale death metal kdysi býval. Sestupuji znovu a znovu dolů do sklepa a vynáším ven ostatky. Rozpadající se maso, ohlodané lebky. Propíchaná těla, zohavená a ponížená. Tohle je pitva, která se dělala na živých obětech. Něco, co váš šokuje a zničí. Přesně jako EP "Persistent Ruin". Kapela jde za hranu, snaží se šokovat, rozsekat vás na malé kusy pomocí své hudby. Nutno říci, že se jim to daří na výbornou. Kdysi dávno jsem si dal závazek, že budu psát právě o těchto morbidních smečkách. Stal jsem se přímým archivářem smrti. DECEDENT nahráli desku, která si mě ihned získala na svoji stranu. Znovu se objevily staré rány, začaly mokvat a pálit. Cítil jsem blízkost opravdové smrti. Myslím si, že tohle je smrtící kov, který se hraje v těch nejtemnějších katakombách. Někde tam musel vzniknout. Doporučuje deset z deseti pravých hrobníků! Když jsem vlezl dovnitř, tak mě do obličeje doslova uhodil šílený zápach. Rozkládající se tkáně, hniloba, špína a smrt. Konečně jsme našli místo, kam si schovává svoje oběti. Do zdí zakované řetězy, v některých ještě byly ruce a nohy. Smrt obcházela kolem a usmívala se. Mokvající, hnilobný, smradlavý death metal, u kterého se rozpadnete v prach!
Asphyx says:
When I walked in, I was literally hit in the face with a crazy smell. Decaying tissue, rot, filth and death. We finally found the place where he hides his victims. Chains embedded in the walls, some still had arms and legs in them. Death was walking around smiling. This is what hell looks like, we said over and over again, listening to the second EP of American maniacs DECEDENT. This is nasty and ugly death metal that is literally gnawed to the bone.
When I heard the new EP "Persistent Ruin" for the first time, I felt like I did in the days of my youth. The filthy sound, the morbid ideas, everything is ugly and insane. It's like dipping your hands into a swollen corpse and pulling out the guts. That's how it used to be played and it's a good thing there are bands like DECEDENT that continue to hold the banner of old, grimy death metal proudly aloft.
The band crushes bones in a very believable way. Do you like bands like ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER, UNDERGANG, CONTAMINATED? Then you might also like DECEDENT. Everything is festering and massacring. No compromises, no uselessness. Just raw flesh, devastating riffs, beast vocals and drums that get under your skin. It's a mad and painful death. Personally, I really like this underground approach. Everything is believable, crazy and painful. But that's what death metal used to be. I go down into the basement again and again and bring out the remains. Decaying flesh, gnawed skulls. Bodies pierced, mutilated and humiliated. This is the autopsy that was done on the living victims. Something that will shock and destroy you. Just like the "Persistent Ruin" EP. The band goes over the edge, trying to shock you, to cut you into small pieces with their music. It has to be said that they succeed in doing it perfectly. A long time ago I made a commitment to write about these morbid packs. I became a direct archivist of death. DECEDENT recorded a record that immediately won me over. Old wounds reappeared, began to swell and burn. I felt the proximity of real death. I think this is the death metal that plays in the darkest catacombs. It must have originated somewhere. Recommended by ten out of ten true gravediggers! When I stepped inside, I was literally hit in the face with a crazy smell. Decaying tissue, rot, filth and death. We finally found the place where he keeps his victims. Chains embedded in the walls, some still had arms and legs in them. Death was walking around smiling. Wetting, rotting, stinking death metal that will make you crumble into dust!
Ave CULTUM INTERITUM! Greetings to the Polish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a third full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous recordings? Where did you want to move and in what are these two records different?
Thank you for your words. First of all with ‘Sacrum Funeral’ I wanted it to be way more minimalistic, shorter but at the same time more dirty, cavernous in terms of music and sound. Second thing was the overall lyrical and artwork concept presented on the record. This material’s concept is way more complex than the previous albums because of more themes that were implemented for this opus and due to the fact that it wasn’t only me who took responsibility for the lyrics. Some time after ‘Poison of Being’ had been released I started talking with R.P. who turned out to be CI’s music fan. After months of frequent conversations we had both gained trust towards each other and I showed him instrumental ideas for this release plus the general concept and some of my lyrics that were meant to be used for this material. As it turned out he really liked the concept and told me that he also had some visions in his trances and dreams in the very concept of that album. After a while he sent me a couple of his lyrics and this was that moment when my mind started screaming: “Holy shit, this is the fucking missing element of the puzzle”. I instantly decided to ask him if he was ok to use his lyrics for that album. He agreed and we both adjusted mine and his lyrics to 2nd and 3rd track. There are also few other things that differ this album from it’s predecessors but I will explain more in following answers.
“Sacrum Funeral“ includes all attributes of good black death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of CULTUM INTERITUM?
Most of the riffs and basic structure ideas had been already made in 2018, however within time they went through rearrangement process. Most of CI’s music ideas have to be done in certain circumstances, whether made while being filled with negative emotions, after trance, meditations, dreams etc. All riffs that are present on ‘Sacrum Funeral’ were written by me, as well as most of the lyrics (as previously said lyrics for 2 tracks were done mutually with R.P.), concepts and basic tracks structures ideas. K.M. took responsibility for the recording process of instrumentals for 1-4 track as well as putting some of his own marks for the final composition structures.
Most of the music were done by me and K.M. apart from rhythmic section for 5th and 6th track and which was performed by Grief (he also made an intro for this album).
I found out that Grief is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Grief has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?
Another thing that differs ‘Sacrum Funeral’ from previous albums was the fact that K.M. did not take care for the sound on this record. At that time K.M. had different priorities and I didn’t want to absorb him even more so it was decided that someone else would take care for the mixing and mastering. In the very end it turned out that Grief will do that. Why I chose him and not someone else? Simply because I knew his work under Nyctophilia and how much work and effort he put into the sound aspect. The fact that he knew CI and my sound preferences also helped me in making up the decision to ask him if he would be up for this collaboration since I had already known that we could certainly achieve something that satisfies both of us.
This album wasn’t recorded in studio actually, but at our homes and other places. As mentioned before the instrumental parts for tracks 1-4 were recorded in K.M.’s home, For track 5-6 the guitars were recorded by Nimerius at his place, me and Grief took care for recording rhythmic sections for the same tracks which Nimerius had recorded the guitars for. As for the vocals I recorded them in my family’s house and also during one night in an abandoned flat in one of tenements located in my family town. I have to say that during that night I had the most special vocal session ever simply because of the atmosphere and overall aura present there. From what I knew few people had committed suicide there between WWI and WWII including one nun who had literally jumped from the window and another guy who had hanged himself.
Some may wonder why tracks 5 & 6 weren’t fully performed by me and K.M. To tell you the truth in the very beginning ‘Sacrum Funeral’ was meant to be a 4-track Ep and other remaining tracks were supposed to be used for other material. In the end I decided that it was better to close the chapter of unreleased tracks that were meant to be done with K.M and make this release a closing element of CI’s trilogy. As mentioned above at that time K.M. had different priorities and I decided to ask Nimerius and Grief to help me out in the matter of finalizing the recording process of tracks 5 and 6 for which I am grateful to them.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Godz ov War Productions, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is altar of the dead? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
BMS Illustration is the author of the covers art that represent ‘Sacrum Funeral’ and also other artworks that mark this release. He had already proved that he is the right person to work with while creating logo for CI back in 2020/21 because he had understood my vision in 200% and also put his own mark and suggestions to emphasize the vision even better. Since then me and Bryan have been in constant touch, getting to know each other and sharing our views about different topics. He was also one of the first people who listened the very first versions of this album back in 2021 and he also knew my vision for lyrical concept. After few conversations related to ‘Sacrum Funeral’ he came up with his interpretation of some of the lyrics as well as what he could draw for such release. I felt that with his additional interpretation and suggestions we could put this album to higher level. We had spent many nights while discussing the ideas for these artworks and implemented many changes during creation process. In the end it paid off and we are satisfied as fuck from the final effects.
When it comes for the CD cover artwork meaning I will try to explain the general symbolism as short as possible. The CD cover art represents the altar/pantheon which is carried by the procession of dead people. Between those people we can see 3 masked entities which can be seen as the guardians of procession. Above them we can see 3 skulls being put on the altar. These 3 skulls symbolize death and annihilation of heaven (Christian Trinity). The candles and the smoke coming out from that symbolize the illumination of that whole scene and are also a reference to coming of Christ/ praising the majesty of ‘God’. When it comes for the colors used in the album: purple is a mixture of red and blue. The first color stands for blood and flesh of the Christ as well as sacrifice and death. Blue color symbolizes the kingdom of heaven and word of ‘God’. Apart from that the purple color in Christianity appears during advent while waiting for the Christ’s birth. White color represents purity and spiritual cleansing and martyrdom of Christ. As you can see the concept of the artwork is based on contrasts. All these elements put together symbolize the exodus of Sacrum. Sacrum Funeral.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Poland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that black and death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
Perhaps it comes from the fact that Poland is very oppressed by catholic church institution and as an effect people who are into black and death metal are able to transform both their frustration and personal beliefs into their music. Perhaps the reasons are way different. I can not speak for the others since every band has different source(s) of inspiration.
When it comes for the second part of your question I haven’t been following Polish scene that carefully for few years. Generally I have respect for Polish black/death metal labels (apart from Witching Hour Productions obviously) because they give the chance to new or less known bands and invest their time along with money into promotion and production of physical forms of these materials. Chapeau bas for such behavior especially in the times when more and more people prefer to listen to the music from Spotify. Not mentioning the fact that current economic situation does not enable many people to live above medium level and as an effect blocks them from buying such things as cds, merch etc.
You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start CULTUM INTERITUM was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
From my perspective I do not see CI as death metal, nor American inspired. It is a synthesis of black and death metal.
CI was brought to existence in 2017 on the ashes of previous name. I didn’t like previous name nor did I feel any connection or meaning towards it. After many weeks of thinking about the right name that I could identify myself with I came up with ‘Cultum Interitum’ name which means cult of annihilation/destruction/death and is a reference what Christian Bible and their belief system symbolizes for me. Delving deeper into that book we will find a lot of death-cult, mass murder related scenes. I could go on about pointing out more reasons why I chose this name and what does it mean for me personally but I guess it’s not ‘story of my life’ sort of interview.
I don’t have any so called ‘idols’. There are some people from the scene that I really respect for the music they have done and what they generally do for the scene but I wouldn’t call them as my ‘idols’.
Large foreign festivals or touring with a more famous band is completely not what I “aim” for.
When I started my blog seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
Both parties (label & band) should take part in the material’s promotion process, especially in today’s reality where you have tones of stuff being unleashed. Of course label has more range, contacts and possibilities which will be used during promotion so it’s usually the label’s part to approach zines, webzines for various reviews but sometimes it’s not enough. Mutual actions of both parties should have been discussed and taken no matter if the label is well known or lesser known to make things work better. In the end both parties play in the same team and should cooperate. If there is no partnership then this kind of cooperation will sooner or later collapse. Of course there are some exceptions where bands do not take part in promotion process (not having any social media channels etc.) and somehow the labels manage to deliver really good job when it comes for promotion etc.
Regarding your second part of the question I try to support some of my colleague’s work as much as I can by purchasing their stuff or simply by sending their music to some of mates and also by sharing their music through social media. If there is anything that I can do for the ones that I respect then I will go for it. When it comes for the concerts I try to attend gigs when I have an opportunity or simply a will to attend one.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as CULTUM INTERITUM? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
As it was mentioned above there has been a vast number of materials released for the past few years. I myself have many times missed info about release date of an album from band X or Y simply because the internet is over polluted with so many stuff being released.
These modern technologies, social media give the new bands perspectives for better reach to wider audience, however every case is different. There are bands that in my opinion have made really good materials and deserve much better appreciation and recognition among certain type of listeners, yet they many times never reach it. It’s safe to say that today’s luck of reaching people with your music is sort of a lottery. Sometimes a release that I consider a really medicore is being overpraised by people and at the same time band X releases something outstanding but it doesn’t get proper attention as it should have in my opinion. What is marvelous for me might not be even average for you.
When it comes for Cultum Interitum I think that the aforementioned modern technology, social media or streaming platforms are from one side good option to present such music into certain group of people. However steaming services like Spotify, Deezer etc. haven’t really changed much in case of CI and as an effect I came up with decision of deleting CI’s music from these platforms. The only 2 places where you can find digital version of CI’s music is Bandcamp and Youtube. There is no need to follow the trend and put your stuff into streaming services where your music have been streamed by 40-50 people in the last two years. If someone wants to put their music on these digital platforms sure why not, but I myself do not see a purpose to be part of that. The ones who will find out about CI will find out. Same when it comes for support.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
I am not sure if I am actually the right person to answer that question since I do not consider myself as a ‘musician’ plus I am not a big fan of death metal.
Finally, a classic but important question. What is CULTUM INTERITUM planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics?
It’s hard to say anything right now in this materia. For me live appearances are not a priority in CI. I’d rather concentrate on writing and releasing music. Who knows maybe in some time there will be a couple of shows, maybe not. No need to put additional rush and pressure.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push "Sacrum Funeral" into my head again!
Thank you for your words, approach and the interview.
