DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 24. února 2024

Rozhovor - CULTUM INTERITUM - Blasfemický black death metal, který smrdí zkaženým masem a sírou!




Rozhovor s black death metalovou skupinou z Polska - CULTUM INTERITUM.

CULTUM INTERITUM - Sacrum Funeral (2023):

Ave CULTUM INTERITUM! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě třetí skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s přechozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Děkuji vám za vaše slova. Především jsem chtěl, aby "Sacrum Funeral" bylo mnohem minimalističtější, kratší, ale zároveň špinavější, hudebně a zvukově jeskynní. Druhou věcí bylo celkové lyrické a výtvarné pojetí prezentované na desce. Koncept tohoto materiálu je mnohem komplexnější než předchozí alba, a to kvůli více tématům, která byla pro tento opus implementována, a díky tomu, že jsem za texty nebyl zodpovědný jen já. Nějakou dobu po vydání 'Poison of Being' jsem se dal do řeči s R.P., z něhož se vyklubal hudební fanoušek CI. Po měsících častých rozhovorů jsme si oba k sobě získali důvěru a já mu ukázal instrumentální nápady pro toto vydání plus celkový koncept a některé své texty, které měly být pro tento materiál použity. Jak se ukázalo, koncept se mu velmi líbil a řekl mi, že i on byl v transu a ve snech měl určité vize o samotném pojetí tohoto alba. Po nějaké době mi poslal pár svých textů a to byl ten okamžik, kdy moje mysl začala křičet: "Do prdele, tohle je kurva chybějící prvek skládačky". Okamžitě jsem se rozhodl, že se ho zeptám, jestli mu nevadí, když jeho texty použiju pro to album. Souhlasil a oba jsme upravili moje i jeho texty do 2. a 3. skladeb. Existuje i několik dalších věcí, kterými se toto album liší od svých předchůdců, ale více vysvětlím v následujících odpovědích.

„Sacrum Funeral“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CULTUM INTERITUM?

Většina riffů a základních nápadů na strukturu vznikla již v roce 2018, nicméně v průběhu času prošly procesem přearanžování. Většina hudebních nápadů CI musí vznikat za určitých okolností, ať už při naplnění negativními emocemi, po transu, meditacích, snech atd. Všechny riffy, které se na 'Sacrum Funeral' vyskytují, jsem napsal já, stejně jako většinu textů (jak už bylo řečeno, texty ke dvěma skladbám vznikly ve vzájemné spolupráci s R.P.), konceptů a základních nápadů na strukturu skladeb. K.M. převzal zodpovědnost za proces nahrávání instrumentálek pro 1-4 skladby, stejně jako vložil některé své vlastní nápady do konečných struktur kompozice.

Většinu hudby jsme vytvořili já a K.M., kromě rytmické sekce pro 5. a 6. skladbu, kterou provedl Grief (ten také vytvořil intro pro toto album).

Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Grief. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Grief vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Další věcí, kterou se "Sacrum Funeral" liší od předchozích alb, je fakt, že K.M. si na této desce nedal záležet na zvuku. V té době měl K.M. jiné priority a já ho nechtěl ještě víc pohlcovat, takže bylo rozhodnuto, že se o mix a mastering postará někdo jiný. Nakonec se ukázalo, že to udělá Grief. Proč jsem si vybral právě jeho a ne někoho jiného? Jednoduše proto, že jsem znal jeho práci pro Nyctophilii a věděl jsem, kolik práce a úsilí věnuje zvukové stránce. To, že znal CI a moje zvukové preference, mi také pomohlo při rozhodování, zda se ho zeptat, zda by byl pro tuto spolupráci, protože jsem už věděl, že bychom určitě mohli dosáhnout něčeho, co by uspokojilo nás oba.

Toto album se vlastně nenahrávalo ve studiu, ale u nás doma a na dalších místech. Jak už bylo řečeno, instrumentální party pro skladby 1-4 byly nahrány u K.M. doma, pro skladby 5-6 nahrál kytary Nimerius u sebe doma, já a Grief jsme se postarali o nahrání rytmických sekcí pro tytéž skladby, pro které nahrál kytary Nimerius. Co se týče vokálů, nahrával jsem je v domě své rodiny a také během jedné noci v opuštěném bytě v jednom z činžáků, který se nachází v mém rodném městě. Musím říct, že během té noci jsem zažil nejzvláštnější vokální session vůbec, jednoduše kvůli atmosféře a celkové auře, která tam panovala. Z toho, co jsem věděl, tam mezi první a druhou světovou válkou spáchalo sebevraždu několik lidí, včetně jedné jeptišky, která vyskočila z okna, a dalšího muže, který se oběsil.

Někteří se možná budou divit, proč jsme skladby 5 a 6 neprovedli kompletně já a K.M. Abych řekl pravdu, na samém začátku měl být "Sacrum Funeral" čtyřskladbovým Ep a ostatní zbývající skladby měly být použity pro jiný materiál. Nakonec jsem se rozhodl, že bude lepší uzavřít kapitolu nevydaných skladeb, které měly vzniknout s K.M, a udělat z tohoto vydání závěrečný prvek trilogie CI. Jak už bylo zmíněno výše, v té době měl K.M. jiné priority a já se rozhodl požádat Nimeria a Griefa, aby mi pomohli ve věci dokončení procesu nahrávání skladeb 5 a 6, za což jsem jim vděčný.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Godz ov War Productions a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o mrtvolný oltář? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

BMS Illustration je autorem obálek, které reprezentují "Sacrum Funeral", a také dalších uměleckých děl, která označují toto vydání. Již v roce 2020/21 dokázal, že je tou správnou osobou pro spolupráci při tvorbě loga pro CI, protože pochopil mou vizi na 200 % a vložil do ní i své vlastní znaky a návrhy, aby ji ještě lépe zdůraznil. Od té doby jsme s Bryanem v neustálém kontaktu, vzájemně se poznáváme a sdílíme své názory na různá témata. Byl také jedním z prvních lidí, kteří si poslechli úplně první verze tohoto alba v roce 2021, a znal také mou vizi lyrického konceptu. Po několika rozhovorech týkajících se 'Sacrum Funeral' přišel se svou interpretací některých textů i s tím, co by mohl pro takové vydání nakreslit. Cítil jsem, že s jeho další interpretací a návrhy bychom mohli toto album posunout na vyšší úroveň. Strávili jsme mnoho nocí diskusemi o nápadech na tato umělecká díla a během procesu tvorby jsme provedli mnoho změn. Nakonec se to vyplatilo a z výsledného efektu jsme spokojení jako sviňa.

Pokud jde o význam obalu CD, pokusím se co nejstručněji vysvětlit obecnou symboliku. Obal CD představuje oltář/panteon, který nese procesí mrtvých lidí. Mezi těmito lidmi můžeme vidět tři maskované entity, které lze považovat za strážce procesí. Nad nimi můžeme vidět 3 lebky, které jsou položeny na oltář. Tyto 3 lebky symbolizují smrt a zánik nebe (křesťanská Trojice). Svíce a kouř, který z nich vychází, symbolizují osvětlení celé této scény a jsou také odkazem na příchod Krista/oslavu majestátu "Boha". Pokud jde o barvy použité v albu: fialová je směsí červené a modré. První barva znamená krev a tělo Krista, stejně jako oběť a smrt. Modrá barva symbolizuje nebeské království a Boží slovo. Kromě toho se fialová barva v křesťanství objevuje během adventu při očekávání Kristova narození. Bílá barva představuje čistotu a duchovní očistu a Kristovo umučení. Jak vidíte, koncepce výtvarného díla je založena na kontrastech. Všechny tyto prvky dohromady symbolizují Sacrum. Pohřeb Sacrum.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Možná to vychází z toho, že Polsko je velmi utlačováno katolickou církví, a lidé, kteří se věnují black a death metalu, tak mohou do své hudby transformovat jak svou frustraci, tak i osobní přesvědčení. Možná jsou ale důvody úplně jiné. Nemohu mluvit za ostatní, protože každá kapela má jiné zdroje inspirace.

Pokud jde o druhou část tvé otázky, polskou scénu už několik let tak pečlivě nesleduji. Obecně mám respekt k polským black/death metalovým labelům (samozřejmě kromě Witching Hour Productions), protože dávají šanci novým nebo méně známým kapelám a investují svůj čas spolu s penězi do propagace a výroby fyzických podob těchto materiálů. Poklona za takové chování, obzvlášť v době, kdy stále více lidí dává přednost poslechu hudby ze Spotify. Nehledě na to, že současná ekonomická situace neumožňuje mnoha lidem žít na vyšší než průměrné úrovni a ve svém důsledku jim blokuje nákup takových věcí, jako jsou CD, merch atd.

Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CULTUM INTERITUM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Z mého pohledu CI nepovažuji za death metal, ani za americkou inspiraci. Je to syntéza black a death metalu.

CI vznikli v roce 2017 na popelu předchozího názvu. Předchozí název se mi nelíbil, ani jsem k němu necítil žádnou vazbu nebo význam. Po mnoha týdnech přemýšlení o správném názvu, se kterým bych se mohl ztotožnit, jsem přišel s názvem "Cultum Interitum", což znamená kult anihilace/destrukce/smrti a je to odkaz na to, co pro mě symbolizuje křesťanská Bible a jejich systém víry. Když se do té knihy ponoříme hlouběji, najdeme v ní spoustu scén souvisejících s kultem smrti a masovými vraždami. Mohl bych pokračovat v poukazování na další důvody, proč jsem si vybral toto jméno a co pro mě osobně znamená, ale myslím, že to není rozhovor typu "příběh mého života".

Nemám žádné takzvané 'idoly'. Je pár lidí ze scény, kterých si opravdu vážím za hudbu, kterou udělali, a za to, co obecně pro scénu dělají, ale nenazval bych je svými 'idoly'.

Velké zahraniční festivaly nebo turné se slavnější kapelou nejsou úplně to, o co bych "usiloval".

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Na propagaci materiálu by se měly podílet obě strany (vydavatelství i kapela), zejména v dnešní realitě, kdy se do oběhu dostávají tuny materiálu. Label má samozřejmě větší dosah, kontakty a možnosti, které při propagaci využije, takže je obvykle na něm, aby oslovil ziny, webziny pro různé recenze, ale někdy to nestačí. Vzájemné kroky obou stran by měly být projednány a podniknuty bez ohledu na to, zda je label známý nebo méně známý, aby věci fungovaly lépe. Nakonec obě strany hrají v jednom týmu a měly by spolupracovat. Pokud partnerství neexistuje, pak se taková spolupráce dříve či později zhroutí. Samozřejmě existují výjimky, kdy se kapely na propagaci nepodílejí (nemají žádné kanály na sociálních sítích atd.) a vydavatelství nějakým způsobem dokáže odvést opravdu dobrou práci, pokud jde o propagaci atd.

Co se týče tvé druhé části otázky, snažím se co nejvíce podporovat práci některých svých kolegů tím, že si kupuji jejich věci nebo prostě posílám jejich hudbu některým kamarádům a také sdílením jejich hudby prostřednictvím sociálních sítí. Pokud mohu pro ty, kterých si vážím, něco udělat, tak do toho jdu. Co se týče koncertů, snažím se navštěvovat koncerty, když mám příležitost nebo prostě chuť na nějaký jít.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CULTUM INTERITUM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Jak bylo uvedeno výše, za posledních několik let bylo vydáno velké množství materiálů. Sám jsem mnohokrát přehlédl informaci o datu vydání alba kapely X nebo Y jen proto, že internet je přehlcen množstvím vydávaných materiálů.

Tyto moderní technologie, sociální média dávají novým kapelám perspektivu lepšího oslovení širšího publika, nicméně každý případ je jiný. Existují kapely, které podle mého názoru vytvořily opravdu kvalitní materiál a zaslouží si mnohem lepší ocenění a uznání mezi určitým typem posluchačů, přesto se k němu mnohdy nikdy nedostanou. Dá se říct, že v dnešní době je štěstí oslovit lidi svou hudbou tak trochu loterie. Někdy se stane, že vydání, které považuji za opravdu medikamentní, je lidmi přeceňováno, a zároveň kapela X vydá něco vynikajícího, ale nedostane se jí patřičné pozornosti, jak by podle mého názoru měla. Co je pro mě úžasné, nemusí být pro vás ani průměrné.

Pokud jde o Cultum Interitum, myslím, že zmíněné moderní technologie, sociální média nebo streamovací platformy jsou na jednu stranu dobrou možností, jak takovou hudbu prezentovat určité skupině lidí. Nicméně steamingové služby jako Spotify, Deezer apod. se v případě CI příliš nezměnily a v důsledku toho jsem dospěl k rozhodnutí hudbu CI z těchto platforem vymazat. Jediná dvě místa, kde můžete najít digitální verzi hudby CI, jsou Bandcamp a Youtube. Není třeba následovat trend a dávat své věci na streamovací služby, kde si vaši hudbu za poslední dva roky pustilo 40-50 lidí. Pokud někdo chce dát svou hudbu na tyto digitální platformy, jistě, proč ne, ale já osobně nevidím důvod, proč se toho účastnit. Ti, kteří se o CI dozvědí, se to dozvědí. To samé, pokud jde o podporu.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Nejsem si jistý, jestli jsem ten správný člověk, který by měl na tuto otázku odpovědět, protože se nepovažuji za "hudebníka" a navíc nejsem velký fanoušek death metalu.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CULTUM INTERITUM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou a Slovenskou republiku?

Je těžké říci cokoli v této oblasti. Pro mě nejsou živá vystoupení v CI prioritou. Raději se soustředím na psaní a vydávání hudby. Kdo ví, možná za nějaký čas pár koncertů bude, možná ne. Není potřeba na to vyvíjet další spěch a tlak.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Sacrum Funeral“ zase narvat do hlavy!

Děkuji za vaše slova, přístup a rozhovor.

pátek 23. února 2024

Recenze/review - BOMBARDER - Sa dna groba (2024)


BOMBARDER - Sa dna groba
CD 2024, Grom Records, Death & Thrash Metal Promotion

for english please scroll down

Občas si už připadám jako starý prašivý pes. Moje džínová bunda je už dávno uložená ve skříni. Polehávám na studené podlaze a zvednu se jenom v případě, když slyším nějakou dobrou hudbu.  Nezajímají mě umělé kapely s lesklými fotkami v časopisech. O tom metal u mě nikdy nebýval. Já musím skladbám věřit. Musí mě rozsekat, nakopat mi zadek. To se potom znovu obléknu do křiváka a jsem silný, jako když jsem byl mladý. Možná v tom je kus nostalgie, možná pradávná síla, která je i mým životem, ale když hrají BOMBARDER, jsem stále schopný skočit do mosh-pitu.

Thrash metal, speed metal (s punkovým nádechem), ale hlavně poctivé chlupaté metalové koule. Tohle všechno zde najdete. Pánové zpívají v srbštině, které jako Čech rozumím jen trošku, ale to mi vůbec nevadí. Důležitá je předaná energie a tlak, poctivá síla, která mě pokaždé nabije na dlouhé dny dopředu. BOMBARDER jsou zpět a roztrhají vás na kusy!


Jsem starý pes, který nepotřebuje drahé léky, ani psychoanalytika. Mě stačí hudba, abych se v dnešním divném světě nezbláznil. Hergot přátelé, nové album "Sa dna groba" je plné špíny, vzteku a pradávného metalu, který se hrával od konce osmdesátých let. Kdo tuhle dobu pamatujete, tak asi víte o čem píšu. BOMBARDER do těchto časů datují svůj vznik (1986) a je to znát. Postupy jsou jak vystřižené z archivních knih. Jedovatý vokál, smrtící bicí, riffy, u kterých vám bude odpadávat maso od kostí. Už nejsem starý prašivý pes, ale šelma, která umí stále kousnout. Kapela na mě působí stejným dojmem. Hraje nekompromisně, ostře, má parádní zvuk, s ničím se nepáře. Mám to takhle rád. Dám si několik piv a protože je pátek, tak vyrazím do ulic. Je mi líto, že dnes u nás ve městě tihle šílenci nehrají. Zašel bych rád do nějakého klubu, skočil si po zádech do davu a propařil celou noc. Druhý den by mě sice bolelo celé tělo a připadal bych si zcela zničený, ale stačilo by pár dalších setkání s tímhle albem a byl bych zpět. Vše je opravdové, ryzí, uvěřitelné. Máte rádi staré SODOM, KAT? Líbí se vám teutonic thrash metal, punk, speed? Potom jste zde správně. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Líbí se mi živelnost a živočišnost, se kterou tahle kapela hraje. Mimochodem, ty housle ve skladbě "Na svoju vagu život stavi" jsou vynikající! Songy utíkají kupředu ve zběsilém tempu a připomínají vlak naložený po okraj vzpomínkami i rozdrcenými kostmi. Směřuje samozřejmě, jak jinak, než přímo do pekla. Občas si už připadám jako starý prašivý pes. Moje džínová bunda je už dávno uložená ve skříni. Polehávám na studené podlaze a zvednu se jenom v případě, když slyším nějakou dobrou hudbu. Starodávný, poctivý a ryzí speed thrash metal, u kterého praskají víka od rakví! Nikdy nekončící headbanging! Opravdový metal pro všechny staré prašivé psy!


Asphyx says:

Sometimes I feel like a mangy old dog. My denim jacket has been in the closet for a long time. I lie on the cold floor and only get up when I hear some good music.  I don't care about the fake bands with glossy pictures in magazines. That's not what metal has ever been about for me. I have to believe in the songs. They have to chop me up, kick my ass. Then I'll dress up in curvy again and be strong like I was when I was young. Maybe there's a bit of nostalgia in there, maybe there's an ancient power that's my life too, but when BOMBARDER plays, I'm still able to jump into a mosh pit.

Thrash metal, speed metal (with a punk twist), but mostly honest hairball metal. You can find all that here. The gentlemen sing in Serbian, which as a Czech I understand only a little, but that doesn't bother me at all. The important thing is the energy and pressure transmitted, the honest power that recharges me every time for long days ahead. BOMBARDER are back and they will tear you apart!


I'm an old dog who doesn't need expensive drugs or psychoanalysts. I just need music to keep me from going crazy in today's weird world. Damn friends, the new album "Sa dna dna graba" is full of filth, anger and ancient metal that has been played since the late 80s. If you remember that era, you know what I'm writing about. BOMBARDER date their formation to these times (1986) and it shows. The routines are straight out of the archive books. Venomous vocals, deadly drums, riffs that will make your flesh fall off your bones. I'm no longer a mangy old dog, but a beast that can still bite. The band gives me the same impression. It's uncompromising, it's sharp, it has a great sound, it doesn't fight with anything. I like it that way. I'm gonna have a few beers, and since it's Friday, I'm gonna hit the streets. I'm sorry these lunatics aren't playing in our town today. I'd like to go to a club, jump on the back of the crowd and party the night away. The next day I'd be sore all over and feel completely wrecked, but a few more encounters with this album and I'd be back. Everything is real, pure, believable. Do you like the old SODOM, KAT? Do you like teutonic thrash metal, punk, speed? Then you are right here. Nothing is missing, nothing is missing. I like the liveliness and animalism with which this band plays. By the way, the violin in the song "Na svoj vagu život stavi" is excellent! The songs run forward at a frantic pace, reminiscent of a train loaded to the brim with memories and crushed bones. It is, of course, heading straight to hell. Sometimes I feel like a mangy old dog. My denim jacket has long since been stored in the closet. I lie on the cold floor and only get up when I hear some good music. Ancient, honest and pure speed thrash metal that makes coffin lids crack! Never ending headbanging! Real metal for all the old mangy dogs!



Tracklist:
01. Sa dna groba
02. Bombarder III
03. Bezubi osmijeh
04. Unutrašnji vapaj
05. Aveti iz sjenke
06. Goli strah
07. Na svoju vagu život stavi
08. Mrtva straža
09. Zima
10. Flag of Hate (Kreator Cover)

band:
Igor - Songwriter (track 8)
Nešo - Vocals, Lyrics
Luka - Guitars, Bass, Drum programming

Per "Hellbutcher" Gustavsson - Vocals (track 2)
Mesko Lika - Drums
Andrej Antohin - Guitars
Leona - Violin (track 7)

Jovana Uzelac - cover art
Luka Matković - Recording, Producer, Mixing, Mastering




KNIŽNÍ TIPY - Panenka - Mo Hayder (2014)


Panenka - Mo Hayder
2014, Domino

Vstávali jsme každou neděli velmi brzo a scházeli se na sídlišti u jedné hospody. Nikde nikdo, jenom my, kteří jsme chodívali na cvičák se psy. Všichni přišli vždy přesně, naši miláčci se neskutečně těšili a nenechali nás zaspat. Holky byly trošku starší než my, zkušenější a pro nás to bylo něco nádhernýho. Normálně se s náma bavily. Vydali jsme se na cestu a vylezli z Boleslavi. Tenkrát tam byl ještě kus pole, většinou rozbahněné. Pamatuji si na jeden víkend, kdy byla pořád mlha. Vlezeme do Kosmonos a jdeme kolem blázince. Stará budova, která byla děsivá sama o sobě. Snažili jsme se být před slečnama za hrdiny, ale byla v nás malá dušička. Z domu šílenství se ozývaly hrůzné skřeky, řev, nářek, jekot. Krve by se v nás nedořezal. Psi štěkali a vrčeli. Ve vzduchu se vznášela bolest. Uvnitř byli zavřeni vrazi a sexuální predátoři. Když jsme šli potom kolem poledne zpět, už to nebylo tak děsivé, přesto jsme vždycky všichni zmlkli a měli oči i uši nastavené na případnou obranu.

Když jsem začal Panenku číst, na své dávné zážitky jsem si vzpomněl. Jedna dívka, se kterou jsem chvilku chodil, dělala v blázinci sestřičku. Párkrát jsem za ní byl. Do smrti na to nezapomenu. Moc dobře vím, o čem Mo Hayder píše. Dovedu si představit tu zakrslou paní Maud, co je přízrakem, dovedu si představit, že bych jako zaměstnanec nechtěl vstávat do práce. Pamatuji si pacienty slintající, kývající se, onanující, řvoucí. Za mřížemi, jako nějaká zvířata, jako šelmy. Bál jsem se a nechápal, jak ta drobounká dívka mohla v tomhle pracovat. Nechce se mi to moc přiznávat, ale byla tehdy silnější než já. Na děti s obrovskými nádory na hlavách a vodnatým pohledem, na ženy, rvoucí si kůži ze tváře, nikdy nezapomenu. Když jsem knížku četl, bylo to pro mě děsivé, všechno se mi vracelo. Člověk si uvědomí, jak je duševní zdraví důležité. Mnohými stále podceňované. Dnešní doba navíc přeje různým frustracím, které se mnou rozvinout v něco hrozného. Schválně, kolik lidí v tramvaji si mluví pro sebe a divně se dívá, případně kývá. Vy nemáte strach? 

První polovina knížky je zdlouhavější, ale nebojte, pak se vše rozjede, že budete tajit dech. Propuštěných pacientů, kteří by měli být nadále zavřeni, známe i z reality spoustu. Divím se, že si to vezmou psychiatři na triko. Máme divné zákony. Slabé tresty za znásilnění, za vraždy. Magorů je asi pořád stejně, ale jsou o hodně víc vidět a mohou být pro někoho bohužel i příkladem. Dcera zná minimálně šest dívek, které se sebepoškozují. Jsou z dobrých, bohatých rodin. Hergot, tahle kniha je napsaná tak sugestivně, děsivě, syrově. Věřím autorce každé slovo. Je to thriller, ale z prostředí, kterému se vyhýbám obloukem. Mám obrovský respekt k lidem, kteří pomáhají, starají se o nemocné. Nevím, jestli bych na to měl sílu. Navíc vyšetřovat vraždy v blázinci, uff. Úplně před sebou vidím šedivé temné chodby, klecová lůžka, svěrací kazajky. Asi bych za chvilku nevěděl, kde je svět šílenství a kde ten normální. Za zdí nebo před? 

Navíc mám pořád od malička neodbytný pocit, že mě panenky sledují. Pamatuji si, že jich bylo pár na chalupě. Ještě po mámě, měly takové divné obličeje. Zkrátka a dobře, různé umělé panny ve mě vyvolávají mráz na zádech. Měl jsem vlastně jen trošinku problém s tím, že jsem zase začal šestým dílem ze série, což nebývá zrovna dobré. Jenže jsem našel knihu ve slevě, když jsem byl v knihkupectví. No, neberte to. Četl jsem s napětím, zase nevěděl o světě a mnohdy ani nevnímal hudbu, kterou jsem u toho poslouchal. Někdy se stávalo, že pustili blázny ven na procházku. Jako děti jsme byly naštvané, když nám na pouti zabrali celý řetízkový kolotoč. Rodiče nám neříkali (asi to sami nevěděli), že mnozí z nich za sebou měli vraždy dětí, znásilnění nebo další hnusné činy. Pro nás to byly zombie (že byli pod práškama jsme samozřejmě také nevěděli). Ale na ty jejich pohledy nikdy nezapomenu. 

Tak to vidíte, člověk si koupí thriller s hnusným obalem, protože ho nalákají ukázky. A potom stráví několik večerů tím, že nemůže usnout, protože se mu vrací staré vzpomínky. Asi to bude potvrzení, že autorka odvedla velmi dobrou práci. Nedávno se mě někdo ptal, proč všechny knížky a muziku chválím. Jednoduchá odpověď. Nemám čas na to, psát o něčem, co mě nebaví nebo mě štve. Není to moje zaměstnání, ale koníček, který mi dělá radost. Panenku si určitě přečtěte, jen asi narozdíl ode mě začněte prvním dílem série. Držte se, děkuji za pozornost a carpe diem, přátelé!

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mo Hayder nastavila laťku děsivého thrilleru výš než kdokoli jiný. Ta laťka teď ovšem byla překonána. Jí samotnou. Psychiatrickou léčebnu Beechway paralyzuje strach: mezi pacienty se šíří davová hysterie a zaměstnanci raději předstírají nemoc, než aby chodili na noční služby. Prastarými chodbami léčebny totiž za nocí obchází Maud, letitý přízrak zakrslé ženy, která si vybírá nahodilé oběti a silou své pokřivené vůle je následně dožene k drastickému sebepoškození nebo dokonce k sebevraždě.
Také Joe Le Grande pociťuje tíseň. Jako koordinátor zodpovídá za hladký chod léčebny, avšak i on začíná podléhat vlivu přízraku. Navíc se zdá, že po kontroverzním propuštění problémového pacienta Issaka Handela začala Maud rozsévat hrůzu i po okolním kraji.
Na pokraji zoufalství se Joe obrátí o pomoc na detektiva Jacka Cafferyho. Ten se ale zrovna věnuje docela jinému případu a navíc se mu nechce věřit báchorkám o jakémsi přízraku. Počáteční skepse ho však opustí ve chvíli, kdy spolu s Joem odhalí detaily o minulosti propuštěného Issaka Handela...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. února 2024

Recenze/review - BLASPHEMER - Marked for Death (2024)


BLASPHEMER - Marked for Death
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Potkával jsem ho každý den. Vždy se usmíval a působil jako hodný chlap. Pak jsem jej viděl v televizi ve zprávách. Našli u něj ve sklepě několik rozkládajících se těl. Některá ještě trošku žila. Když vstoupil reportér dovnitř, přeběhl mi mráz po zádech. Mučení, zvrácené myšlenky, nekonečná bolest, temnota a chlad. Absolutní ztráta lidskosti. Uběhlo několik měsíců a znovu se objevil na obrazovce. Stále se usmíval. Hnusná bestie. Doufám, že shniješ v pekle, řekl jsem nahlas a chtělo se mi zvracet. Ráno jsem vstal a šel zase do práce. Potkal jsem ho znovu na ulici. Pořád se usmíval. Byl jsem další na řadě.

Některé hororové filmy nikdy nevyženete z hlavy. Autoři jsou natolik zvrácení a umí vytvořit zcela podmanivou atmosféru. Existují kapely, jako britští BLASPHEMER, kteří umí to samé. Letos přicházejí s novým EP, které obsahuje sedm skladeb ostrých jako hřeby, které vám kapela zatluče do hlavy. 


Britové jsou stálými členy klasického death metalového podsvětí. Hrají nekompromisně, divoce, živočišně a tradičně. Jejich tvorbu lze přirovnat k tomu, co tvoří a tvořily kapely typu PESTILENCE, OBITUARY, AUTOPSY, BOLT THROWER. I letos se jedná o songy, které vás doslova přikovají na zeď. Během poslechu sestoupíte do starého, plesnivého sklepení. Z kobek se bude ozývat nářek uvězněných. Na hlavním sále uvidíte pitevní stůl a spoustu mučících nástrojů. Také cítíte ten chlad a bolest? S novým EP "Marked for Death" je to podobné. Dostane se vám do hlavy i do podvědomí. Stane se vaší součástí a nakonec vás pohřbí zaživa. Kývám se do rytmu a užívám si mocný a krutý zvuk, s chutí se dívám na obal. Letos se opět povedlo úplně vše. Na tuhle smečku je zkrátka spolehnutí. Hrají postaru, upřímně, od srdce, přesně jak to mám rád. Představte si starý, rezavý buldozer, o kterém jste si mysleli, že již nikdy nevyjede. Opak je pravdou. Stále umí ukázat svojí sílu. Zemřete v krutých křečích, rozdrceni na krvavou kaši. A hrát vám u toho budou BLASPHEMER. Mrzí mě snad jenom jedna věc. Ještě jsem neviděl kapelu na nějakém koncertě. Ale dovedu si představit, že to musí být masakr. Pokud jste tedy fanoušci starých hororů na VHS a uctíváte stále poctivou a surovou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Potkával jsem ho každý den. Vždy se usmíval a působil jako hodný chlap. Pak jsem jej viděl v televizi ve zprávách. Našli u něj ve sklepě několik rozkládajících se těl. Morbidní, klasický death metal, u kterého se otevírají staré rány! Syrový, chladný a temný masakr!


Asphyx says:

I used to meet him every day. He was always smiling and seemed like a nice guy. Then I saw him on TV on the news. They found several decomposing bodies in his basement. Some of them were still a little alive. When the reporter walked in, I got a chill down my spine. Torture, twisted thoughts, endless pain, darkness and cold. A total loss of humanity. Several months passed and he reappeared on the screen. He was still smiling. The ugly beast. I hope you rot in hell, I said out loud, and I wanted to vomit. I got up in the morning and went back to work. I met him again on the street. He was still smiling. I was next in line.

Some horror movies you never get out of your head. The writers are so twisted and they can create a completely captivating atmosphere. There are bands like the British BLASPHEMER who can do the same thing. This year, they're coming out with a new EP that features seven tracks of razor-sharp songs that the band will hammer into your head.


The Brits are permanent members of the classic death metal underworld. They play uncompromisingly, fiercely, animalistic and traditional. Their work can be compared to that of bands like PESTILENCE, OBITUARY, AUTOPSY, BOLT THROWER. Again, these are songs that will literally drive you up the wall. You will descend into an old, moldy basement while listening. From the dungeons will come the cries of the trapped. In the main hall you will see an autopsy table and a lot of torture instruments. Do you feel the cold and pain too? With the new EP "Marked for Death" it's similar. It gets into your head and your subconscious. It becomes a part of you and eventually buries you alive. I sway to the rhythm and enjoy the powerful and cruel sound, looking at the cover with relish. Once again this year, everything has gone right. This is a pack you can count on. They play old-fashioned, honest, from the heart, just the way I like it. Imagine an old, rusty bulldozer that you thought would never run again. The opposite is true. It can still show its strength. You will die in violent convulsions, crushed to a bloody pulp. And BLASPHEMER will be playing. There's only one thing I'm sorry about. I've never seen the band in concert before. But I imagine it must be a massacre. So if you're a fan of old VHS horror movies and still worship honest and raw music, don't hesitate a moment. I used to run into him every day. He was always smiling and seemed like a nice guy. Then I saw him on TV on the news. They found several decomposing bodies in his basement. Morbid, classic death metal that opens old wounds! Raw, cold and dark carnage!


about  BLASPHEMER on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Marked For Death 
02. Grooming Gang 
03. Immortaility (Live In Leeds) 
04. Lust Of The Goat (Live In Leeds) 
05. Sutcliffe (Live In Leeds) 
06. Childcatcher (Live In Leeds) 
07. Blasphemer (Live In Leeds)

Line Up:
Mass Firth - Guitar Vocals 
Arno Cagna - Guitar 
Dale Brown - Bass 
Dan Mullins - Drums


Recenze/review - HOLLOW WOODS - Like Twisted Bones of Fallen Giants (2024)


HOLLOW WOODS - Like Twisted Bones of Fallen Giants
CD 2024, Signal Rex

for english please scroll down

U nás za městem už začal tát sníh. Jakmile skončím v práci, tak čím dál tím častěji mizím do lesa. Vypínám všechny sítě světa a stávám se součástí přírody. Jediné, co si vždycky berou s sebou, tak je nějaká hudba. Zajímavé je, že mezi stromy vynikne pouze určitý druh metalu. Finské HOLLOW WOODS jsem vůbec neznal. Jedná se o moje první setkání s kapelou. Zrovna jsem překročil další padlý strom. Dívám se do dálky a najednou mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. 

Lovci a jejich oběti. Tohle je syrový a chladný black metal, který je ohlodaný až na kost. S temnou a podmanivou atmosférou. Určitě jste někdy viděli zmrzlé mrtvé zvíře u cesty? Bez očí, s vytrhanými vnitřnostmi? Tak přesně takhle na mě nové album působí. Drásavě, hnisavě, neklidně. 


Až se vrátím z lesa, tak mě zavřete do staré kobky. Než mě ale přikováte znovu na zeď, tak mi prosím pusťte "Like Twisted Bones of Fallen Giants". Líbí se mi, že Finové přistupují k černému kovu přeci jen trošku jinak, než ostatní. Hrají sice surově a nekompromisně, ale zároveň si zachovávají takovou zvláštní atmosféru. Lze velmi těžko popsat slovy. Možná bude lepší, když si album poslechnete a uděláte si názor sami. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, obal, vše sedí na svých místech. To nechme ale stranou, soustřeďme se raději na muziku samotnou. Charakterizoval bych ji asi takto. Je už skoro tma a nejdřív mám pocit, že jsem zabloudil v lese. Přesto vím, že jdu na jisto. Deska se mi dávno dostala do krve a mrazí mě v zádech. Už jen pár metrů a najednou spatřím světlo. Uprostřed mýtiny stojí oltář. Vše působí velmi mysticky, pradávně. Hudba i místo, na kterém budu za chvíli obětován. Stanu se součástí lesa, rozplynu se ve věčnosti. Můj obličej bude rozdrásán do krve a když rituál skončí, rozpadnu se postupně v prach. Tahle nahrávka musela vznikat ve stínu starých, stoletých stromů. V chladu a mlze. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Poslouchejte pozorně a potom potkáte své vlastní démony. Vždycky si můžete vybrat, jestli budete šelmou nebo obětí. Zrovna jsem překročil další padlý strom. Dívám se do dálky a najednou mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Určitě jste někdy viděli zmrzlé mrtvé zvíře u cesty? Bez očí, s vytrhanými vnitřnostmi? Tak přesně takhle na mě nové album působí. Drásavě, hnisavě, neklidně. Syrový, chladný black metal s mysticky podmanivou atmosférou! Mrazivá krása stínů!


Asphyx says:

The snow has already started to melt outside our town. As soon as I get off work, I disappear into the woods more and more often. I turn off all the networks of the world and become part of nature. The only thing I always take with me is some music. Interestingly, only a certain kind of metal stands out among the trees. I didn't know Finnish HOLLOW WOODS at all. This is my first encounter with the band. I just crossed another fallen tree. I look into the distance and suddenly I have the insistent feeling that someone is following me.

The hunters and their victims. This is raw and cold black metal that's gnawed to the bone. With a dark and haunting atmosphere. I'm sure you've seen a frozen dead animal by the side of the road? Eyeless, with its guts ripped out? That's exactly how the new album strikes me. Beautiful, festering, unsettling.


When I get back from the woods, you'll lock me in the old dungeon. But before you nail me to the wall again, please play "Like Twisted Bones of Fallen Giants". I like that the Finns have a slightly different approach to black metal than the others. They play raw and uncompromising, but at the same time they keep such a special atmosphere. It's very hard to describe in words. Maybe it's better if you listen to the album and make your own opinion. Formally, everything is in the best order. The sound, the cover, everything fits in place. But let's leave that aside and concentrate on the music itself. I would characterize it like this. It's almost dark and at first I feel like I'm lost in the woods. Yet I know I'm on the safe side. The record got into my blood a long time ago, and it gives me chills. Just a few more metres and suddenly I see light. There is an altar in the middle of the clearing. Everything looks very mystical, ancient. The music and the place where I'm about to be sacrificed. I'll become part of the forest, dissolve into eternity. And when the ritual is over, I will gradually crumble into dust. This recording must have been made in the shade of a hundred-year-old tree. In the cold and the fog. I can't explain it any other way. Listen carefully and then you will meet your own demons. You can always choose to be the beast or the victim. I just crossed another fallen tree. I look into the distance, and suddenly I have a nagging feeling that someone is watching me. Surely you've seen a frozen dead animal by the side of the road? No eyes, guts ripped out? That's exactly how the new album strikes me. Beautiful, festering, unsettling. Raw, cold black metal with a mystically captivating atmosphere! The freezing beauty of shadows!


tracklist:
1. Ancient Graves
2. Beneath The Dying Tower
3. Night Burns Through
4. Halls Of Idle Breath
5. Interlude / Among Ruins
6. Burial Fires
7. Like Twisted Bones Of Fallen Giants



středa 21. února 2024

Recenze/reivew - VINCENT CROWLEY - Anthology Of Horror (2024)


VINCENT CROWLEY - Anthology Of Horror
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Nejhorší nejsou horory, které se odehrávají v kinech, ale ty které jsou v našich hlavách. Koneckonců, většina dobrých filmů byla inspirována krutou realitou. Tajemný dům na obalu nové desky VINCENTA CROWLEYHO tak hodně připomíná domov Normana Batese, který tak rád hlídal svoji matku. Propojení starého death metalu, děsivých nálad, pradávného heavy kovu a doomové atmosféry, vás přenese do těch nejšílenějších nočních můr. Poslouchám novou desku "Anthology Of Horror" a připadám si jako v dobách, kdy jsme si mezi sebou půjčovali staré VHS kazety. 

V hudbě je to hodně podobné. Také vám připadají nové skupiny i filmy příliš umělé a dokonalé? Raději volím mistra Hitchcocka a starý kov smrti. Neznám nic lepšího, než si pustit několik jeho snímků, přečíst si Psycho a potom si dát do hlavy novou desku těchto tmářů. Vše je chladné, temné, krvavé. Najednou se vše propojí a vy uvidíte záblesk nože ve tmě, když půjdete v noci do ledničky. Nebo je to jen představa? 


Vše je ohlodáno až na kost, riffy jsou klasické, tradiční, velmi dobře napsané. Vincent Crowley (ACHERON) zúročil svoje dlouholeté zkušenosti a nahrál se svými kolegy desku, která hoří jasným černým plamenem. Pokud jste vyrůstali na kapelách typu CANDLEMASS, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE a postupně jste se dostali ke smečkám jako VITAL REMAINS, POSSESSED, MASSACRE a dalším old school death metalovým kapelám, určitě oceníte i novou desku "Anthology Of Horror". Je to hodně podmanivá, nebál bych se napsat magická záležitost. Během poslechu se budete pohybovat na tenké hranici mezi krutou realitou a zlým snem. Bude vás pronásledovat sériový vrah, budete pitváni zaživa. Je to jako otevřít Pandořinu skříňku plnou pradávných chorob. Každý z nás máme nějaké tajemství. Mnohdy bývá hodně temné. Pánové jej vzali a vytáhli na povrch. A udělali to za pomocí skvělé hudby, s masivním a perfektně čitelným zvukem. Až po nějaké době vám dojde, že stojíte v krvavé mlze na starém, zdánlivě opuštěném hřbitově. Zazní první riff a z hrobů začnou vylézat nemrtví. Jejich tváře se budou usmívat, ale nebude to příjemný úsměv. Líbí se mi vlastně všechno. Obal, produkce, ale hlavně velké množství nápadů a motivů, které mě zcela pohltily. Možná je to tím, že mi podobná hudba koluje v krvi, možná tím, že máme podobnou hudební historii. Ani jedno mi ale nebráni v tom, abych si vše náležitě užil. Naopak, ze songů cítím obrovské nadšení pro věc, pro temné myšlenky, pro muziku jako takovou. To vše je potom podepřeno velkým talentem. Nejhorší nejsou horory, které se odehrávají v kinech, ale ty které jsou v našich hlavách. Nezapomínejte na to! Mrazivá, děsivá hororová symfonie! Heavy doom death metal, u kterého ožívají přízraky!


Asphyx says:

The worst horror movies aren't the ones that take place in cinemas, but the ones that are in our heads. After all, most good movies were inspired by harsh realities. The mysterious house on the cover of VINCENT CROWLEY's new album is so much like the home of Norman Bates, who loved to watch over his mother. The fusion of old death metal, eerie moods, ancient heavy metal and doom atmosphere will transport you to the craziest nightmares. I listen to the new album "Anthology Of Horror" and I feel like in the days when we used to borrow old VHS tapes from each other. 

It's a lot like that in music. Do you also find new bands and films too artificial and perfect? I prefer the master Hitchcock and the old metal of death. I don't know anything better than to put on a few of his films, read Psycho and then put a new record by these obscurantists in my head. Everything is cold, dark, bloody. Suddenly everything connects and you see the flash of a knife in the dark when you go to the fridge at night. Or is it just a fantasy?


Everything is gnawed to the bone, the riffs are classic, traditional, very well written. Vincent Crowley (ACHERON) has capitalized on his years of experience and recorded with his colleagues a record that burns with a bright black flame. If you grew up on bands like CANDLEMASS, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE and gradually got to bands like VITAL REMAINS, POSSESSED, MASSACRE and other old school death metal bands, you will appreciate the new album "Anthology Of Horror". It's a very captivating, I wouldn't be afraid to write magical affair. While listening to it you will be on the thin line between harsh reality and a bad dream. You will be haunted by a serial killer, you will be dissected alive. It's like opening a Pandora's box full of ancient diseases. We all have secrets. Often very dark. The gentlemen have taken it and brought it to the surface. And they did it with the help of great music, with a massive and perfectly clear sound. It's only after a while that you realise you're standing in a bloody fog in an old, seemingly abandoned graveyard. The first riff hits and the undead begin to crawl out of their graves. Their faces will smile, but it won't be a pleasant smile. I like everything about it. The cover, the production, but most of all the large number of ideas and themes that completely engulfed me. Maybe it's because I have similar music in my blood, maybe it's because we have a similar musical history. But neither of them prevents me from enjoying everything properly. On the contrary, from the songs I feel a huge enthusiasm for the cause, for the dark ideas, for the music itself. All this is then underpinned by great talent. The worst horror movies aren't the ones that take place in cinemas, but the ones that are in our heads. Don't forget that! A freezing, terrifying horror symphony! Heavy doom death metal that makes ghosts come alive!



TRACKLIST:
01. Intro VI VI VI
02. Amityville’s Horror
03. That Which Lurks Below the Sea
04. Under the Hanging Tree
05. Nowhere to Hyde
06. Blood Moon Lycanthropy
07. Gods of Crimson Cullings
08. Coupe De Poudre
09. Madame Laveau (Voodoo Queen)
10. Killer (King Diamond Cover, CD Bonustrack)

LINE-UP:
Vincent Crowley - Vocals
Art Taylor - Guitar
Eric Stewart - Guitar
Ryan Arter - Drums
Tim Wilson - Bass Guitar


Recenze/review - SINISTRUM - Infernal Dawn (2024)


SINISTRUM - Infernal Dawn
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Otevírám staré rezavé dveře. Už jsem musel pryč, daleko od zlého světa plného zášti a lží. Mám to takhle celý život. Hudba mě inspiruje, uklidňuje. Používám ji místo drahých léků. Vejdu dovnitř a procházím se mezi hroby. V mlze se začínají objevovat přízraky. Známe se již dlouho. Mnohokrát mi doporučily kapely, které jsem pak poslouchal celý život. I tentokrát mi ukáží cestu. V rohu, u hřbitovní zdi, je pradávný náhrobek. Je na něm nápis SINISTRUM. A já tak nějak povědomě vím, že se mi tahle deska bude líbit.

Může za to vlastně jako vždy vynikající obal od mistra Juanjo Castellana, že jsem si kapely všimnul. Ihned jsem ji začal poslouchat a postupně zjistil, že je to smečka složená ze samých zkušených muzikantů ze skupin jako ABOMINANT, AEONS OF ECLIPSE, FORNICUS, BIHARGAM. Přidávám pomalu hlasitost a z reproduktorů se na mě valí lavina z kostí, zkažené krve a prvotřídního thrash death metalu staré školy. 


SINISTRUM na to jdou ostře a nekompromisně. Je to nářez, přesně jak má být. Ale nezapomíná se ani na temné melodie. Skladby v sobě mají velkou porci energie a nakumulovaného vzteku. Kosti praskají tlakem a víka od rakví nadskakují v morbidních rytmech. "Infernal Dawn" je prvním, debutovým albem kapely, které se povedlo po všech stránkách. Velmi se mi líbí čitelný, masivní a absolutně devastující zvuk, pod kterým je podepsán zpěvák Scott Briggs. Skvělá práce! Určitě to znáte. Člověk se ráno probudí a ví, že je něco špatně. Potřebuji ze sebe dostat špatné myšlenky. Beru do rukou kladivo a za zvuků téhle nahrávky jdu zbourat první zeď, kterou potkám. Máte rádi MALEVOLENT CREATION, CANCER, DISMEMBER, ENTOMBED, HYPOCRISY? Potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde nejen pro všechny staré prašivé psy, ale i pro opravdové fanoušky pohřbů do země i reálné smrti v metalu. Možná jednou shořím v pekle, možná mě jednou spálí na popel, ale než se tak stane, tak budu podobná alba poslouchat stále dokola. Exhumuji další a další hroby, abych pochopil, co se stane, až zemřeme. Jenže nikdy nic nezjistím. Raději poslouchám podobné nahrávky jako je "Infernal Dawn". Kývám se spokojeně do rytmu, tančím s těmi nejkrásnějšími zombie. Trávíme spolu celou noc a nelze jinak, než vám novou desku doporučit. To vám podepíšu vlastní krví já, i všichni démoni. Riffy ostré jako břitva, vokál bestie, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Vynikající záležitost! Ostrý, devastující death thrash metal, který vám zláme všechny kosti v těle! Peklo otevřelo svoji bránu!


Asphyx says:

I open the old rusty door. I had to get away, away from a wicked world full of malice and lies. I've been like this all my life. Music inspires me, calms me. I use it instead of expensive drugs. I go inside and walk among the graves. Ghosts begin to appear in the mist. We've known each other a long time. I've been recommended bands many times that I've listened to all my life. This time they'll show me the way. In the corner, by the cemetery wall, is an ancient tombstone. It says SINISTRUM. And somehow I know I'm going to like this record.

In fact, it's due to the excellent cover artwork by master Juanjo Castellano, as always, that I noticed the band. I immediately started listening to it and gradually discovered that it is a pack of all experienced musicians from bands like ABOMINANT, AEONS OF ECLIPSE, FORNICUS, BIHARGAM. Slowly I turn up the volume and an avalanche of bones, bad blood and old school thrash death metal comes pouring out of the speakers.


SINISTRUM are going at it sharply and uncompromisingly. It's a blast, just like it should be. But the dark melodies are not forgotten either. The songs have a big portion of energy and accumulated anger. Bones crack with pressure and coffin lids pop in morbid rhythms. "Infernal Dawn" is the band's first, debut album, and it succeeds on all counts. I really like the legible, massive and absolutely devastating sound that singer Scott Briggs is credited with. Great job! I'm sure you know it. You wake up in the morning and you know something is wrong. I need to get the bad thoughts out of my head. I pick up a hammer and I go to the sound of this record and I knock down the first wall I come across. Do you like MALEVOLENT CREATION, CANCER, DISMEMBER, ENTOMBED, HYPOCRISY? Then don't hesitate a moment. It's not only for all the old mangy dogs, but also for real fans of burial in the ground and real death in metal. Maybe one day I'll burn in hell, maybe one day I'll be burnt to ashes, but until that happens I'll be listening to albums like this over and over again. I exhume more and more graves to understand what happens when we die. But I'll never find out. I prefer to listen to records like "Infernal Dawn". I sway contentedly to the beat, dancing with the most beautiful zombies. We're spending the whole night together, and I can't help but recommend the new record to you. I'll sign it with my own blood, and so will all the demons. Razor-sharp riffs, beast vocals, drums that will blow your brains out. Excellent stuff! Sharp, devastating death thrash metal that will break every bone in your body! Hell has opened its gates!


Tracklist:
01. Infernal Dawn 
02. Abomination Rising 
03. Godforsaken And Bleeding 
04. Legacy In Barbarity 
05. Death Omen 
06. Morbid Reality 
07. Deus Mortis 
08. Malicious Imprisonment 
09. Hordes Of Hell 
10. Traverse The Swarm

Sinistrum is:
Scott Briggs - Vocal
Garrett Netto - Guitar
Timmie Ball - Guitar
Mike May - Bass
Craig Netto - Drums

Art by
Juanjo Castellano (The Black Dahlia Murder, Majesties, Ataraxy)

Recorded, Mixed, Mastered by
Scott Briggs


úterý 20. února 2024

Recenze/review - DYSSEBEIA - Garden of Stillborn Idols (2023)


DYSSEBEIA - Garden of Stillborn Idols
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Představte si starý dům, temný a opuštěný, do kterého když vstoupíte, tak budete mít divný pocit. Začně vás mrazit v zádech a stíny se promění v přízraky. Podají vám ruku a pozvou vás dolů, do sklepa. Půjdete s nimi, jako omámení. Budete podvědomě vědět, že děláte správnou věc. Zastavíte se před rezavými dveřmi a v hlavě vám bude létat spousta otázek. Vezmete za kliku, ozve se děsivé skřípání a potom vás zahalí tma. Našlapujete opatrně a pod nohama křupají staré kosti. Slunce na konci tunelu. Jiný svět, dimenze, místo, na kterém se hraje jenom dobrá a zajímavá hudba.

Takové myšlenky mě napadaly, když jsem slyšel poprvé novou debutovou desku švýcarských maniaků DYSSEBEIA. Ti hrají death metal ušpiněný blackem, se spoustou progresivních pasáží. Hudbu téhle smečky nelze jen tak jednoznačně zařadit a je to dobře. Tady se hraje pro všechny fanoušky s dobrou fantazií a otevřenou myslí. 


Nevím, jestli se vám to někdy také stává, ale já mívám často zvláštní sny. Hraje mi v nich muzika, kterou mám rád. Pokaždé, když potkám nějakou novou kapelu, kterou si postupně oblíbím, dostane se mi i do spánku. Bývá to pro mě důkazem, že se deska povedla. Musím cítit ze skladeb sílu, energii, musím si podupávat do rytmu a kývat spojeně hlavou. A to se mi u "Garden of Stillborn Idols" stalo vlastně pokaždé, když jsem si album pustil ve svém přehrávači. Nahrávka je velmi dobře zvukově ošetřená a motiv na obalu je bezesporu zajímavý. Povedla se ale hlavně hudba, jednotlivé motivy, nápady, deska je jako nějaký monolit, který na vás spadne a rozmáčkne vás. Jasně, člověk musí mít mysl otevřenou a alespoň nějakou dávku fantazie, ale potom, když se vše usadí, dostane se vám určitě pod kůži. Mám to takhle rád. Jen si tak sednout, poslouchat, nechat na sebe muziku působit a když se mi líbí, tak o ní sepsat pár slov. DYSSEBEIA jsou přesně tím druhem skupiny, která osloví všechny, kteří rádi přemýšlejí, objevují nové věci. Když totiž budete poslouchat pozorně a v klidu, tak i po delší době budete objevovat nová a nová zákoutí. Švýcaři jsou navíc muzikanti, kteří hrají i v dalších skvělých smečkách (STORTREGN, HYPOCRAS), takže lze novinku klidně označit vysokou známkou kvality. Za sebe vám to mohu podepsat vlastní krví. Až se zastavíte před rezavými dveřmi a v hlavě vám bude létat spousta otázek. Vezmete za kliku, ozve se děsivé skřípání a potom vás zahalí tma. Budete našlapovat opatrně a pod nohama vám budou křupat staré kosti. Slunce na konci tunelu. Jiná dimenze, místo, na kterém se hraje jenom dobrá a zajímavá hudba. Progresivní death metal protkaný zajímavými a mocnými melodiemi! Symfonie z jiného světa!

Pro fanoušky: Eternal Storm, Be'lakor, Majesties, Stortregn, At The Gates, Dark Tranquillity, Eucharist, In Mourning


Asphyx says:

Imagine an old house, dark and deserted, that when you enter, you get a strange feeling. You'll get chills and the shadows will turn into ghosts. They'll shake your hand and invite you down to the basement. You'll go with them, as if in a daze. You'll subconsciously know you're doing the right thing. You'll stop in front of the rusty door, and you'll have a lot of questions in your head. You take the handle, there's an eerie creak, and then darkness envelops you. You tread carefully, and old bones crunch underfoot. The sun at the end of the tunnel. Another world, another dimension, a place where only good and interesting music is played.

These were the thoughts that came to mind when I first heard the new debut album from Swiss maniacs DYSSEBEIA. They play death metal stained with black, with a lot of progressive passages. The music of this pack can't be classified in any clear way and that's a good thing. This is a band for all fans with a good imagination and an open mind.


I don't know if this happens to you too, but I often have strange dreams. I have them with music I like. Every time I meet a new band that I gradually grow to like, I get to sleep too. It's usually proof to me that the record has done well. I have to feel the power and energy from the songs, I have to be tapping to the beat and nodding my head in unison. And that's pretty much what happened with "Garden of Stillborn Idols" every time I put the album in my player. The recording is very well sonically treated and the motif on the cover is undoubtedly interesting. But it's mostly the music, the individual motifs, the ideas, the record is like some kind of monolith that falls on you and crushes you. Sure, you have to keep an open mind and at least some amount of imagination, but then when everything settles down, it gets under your skin for sure. I like it that way. Just sit back, listen, let the music affect me, and if I like it, write a few words about it. DYSSEBEIA are exactly the kind of band that appeals to everyone who likes to think, to discover new things. Because if you listen attentively and calmly, even after a long time you will discover new and new corners. Moreover, the Swiss are musicians who also play in other great packs (STORTREGN, HYPOCRAS), so the novelty can be safely marked with a high mark of quality. For myself, I can sign it with my own blood. When you stop in front of the rusty door, there will be a lot of questions flying around in your head. You take the handle, there's an eerie creak and then darkness envelops you. You'll tread carefully, and old bones will crunch under your feet. The sun at the end of the tunnel. Another dimension, a place where only good and interesting music is played. Progressive death metal with interesting and powerful melodies! A symphony from another world!

For fans of: Eternal Storm, Be'lakor, Majesties, Stortregn, At The Gates, Dark Tranquillity, Eucharist, In Mourning



Track listing -
1. Mors Tua, Vita Mea 06:02
2. Retribution 04:25
3. Moon Bearer 04:08
4. Sacrificed On The Threshold 05:51
5. Hatch 06:04
6. Black Swarm 06:16
7. Funeral Ink 04:54
8. Apophenia 05:42

Line up -
Vocals - Alexandre Sotirov
Guitars - Merlin Bogado
Bass - Duran Bathija
Drums - Sam Jakubec

Artwork, layout and booklet - Bryan Teach

TWITTER