DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 20. února 2024

Recenze/review - WARHAWK - Dambuster (2023)


WARHAWK - Dambuster
CD 2023, Cimex Records, Iron Fist Productions

for english please scroll down

Cigáro pomalu dohořívá a sklenice s whiskey je ještě plná. Mám všeho plné zuby, štve mě celý svět, práce, lidi kolem mě. Sedím v zaplivaném baru a s nikým se nebavím. Dávno už vím, že do téhle doby nepatřím. Mám rád jinou muziku, ženský, filmy. Vypiju alkohol na ex a objednám si další. Už nemám moc jasnou hlavu, ale to mi nebrání v tom, dojít ke starému jukeboxu a pustit si něco pro sebe. Po nějak době přemýšlení vybírám novou desku švédských maniaků WARHAWK. Chvíli stojím a dostávám se do stavu, kdy se mi chce tančit.

Netrvá to dlouho a přidají se i ostatní. Krásný holky, co nikdy nebudu mít, všichni si rozpustíme vlasy a řveme texty spolu s kapelou. Už mě nebolí kosti, už mám pocit, že  zase žiju. Hudba se mi dostane ihned do žil. Vyrůstal jsem na ní, na heavy metalu a rock´n´rollu. Pařím až do té doby, než upadnu a usnu na podlaze. 


Jak říká jeden můj stejně prokletý kamarád, tohle je muzika z doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Zahraná od srdce. Pokud máte chuť na výlet do zlaté éry, kdy světu vládli slavní a zásadní MOTORHEAD, neváhejte ani chvilku. Patrný je vliv ale nejen party kolem Lemmyho, zazní i odkazy na rock ze sedmdesátých let. Tohle ale není nutné pitvat, to píšu, abyste měli představu. Spíše vám řeknu, kde jsem si album užíval nejvíce. Jednak v práci, kdy jsem se odhlučnil od všech okolo a na má tváři se rozhostil blažený klid a úsměv. Dále v autě, kdy pro mě byla radostí prázdná dálnice přede mnou a hlasitost na plné koule. Líbí se mi, jakým způsobem Švédi k hudbě přistupují. Jsou pro mě uvěřitelnější, věrnější a upřímnější, než kde jaká současná slavnější kapela. Na to vám přísahám a klidně vám to podepíšu vlastní krví. Abych ještě nezapomněl. Od podzimu, kdy mi přišlo CD na recenzi, až do dnes, jsem každý pátek seděl doma a připravoval se, až vyrazím ven. Poslouchal jsem stále dokola "Dambuster". Pokaždé mě hodilo do pohody, uklidnilo moji mysl, nakoplo mě a nabilo energií. To není ani v dnešní době málo, co myslíte? Je to muzika, určená pro starý psy, co jsou na tom jako já. Většinou píšu o extrémnější hudbě, ale WARHAWK mě prostě dostali. Prokleli a vrátili po časové ose zpět do doby, kdy jsem s metalem a rockem začínal. Cigáro pomalu dohořívá a sklenice s whiskey je ještě plná. Mám všeho plné zuby, štve mě celý svět, práce, lidi kolem mě. Sedím v zaplivaném baru a s nikým se nebavím. Dávno už vím, že do téhle doby nepatřím. Mám rád jinou muziku, ženský, filmy. Vypiju alkohol na ex a objednám si další. Heavy metalová jízda přímo do pekla! Rock´n´roll až za hrob!


Asphyx says:

The cigar slowly burns out and the whiskey glass is still full. I'm fed up with the world, my job, the people around me. I'm sitting in a dingy bar and I'm not talking to anybody. I've known for a long time that I don't belong in this era. I like other music, women, movies. I'll drink alcohol on my ex and order another. I'm not very clear headed anymore, but that doesn't stop me from walking over to the old jukebox and playing something for myself. After some time of thinking, I pick up the new album from Swedish maniacs WARHAWK. I stand for a while and get into a state where I want to dance.

It doesn't take long for the others to join in. Beautiful girls I'll never have, we all let our hair down and scream the lyrics along with the band. My bones don't hurt anymore, I feel alive again. The music gets into my veins right away. I grew up on it, heavy metal and rock 'n' roll. I party till I fall down and fall asleep on the floor.


As one of my equally cursed friends says, this is music from a time when the world was still right. Played from the heart. If you fancy a trip back to the golden era when the glorious and essential MOTORHEAD ruled the world, don't hesitate a moment. But it's not just the influence of the Lemmy gang that is evident, there are also references to rock from the seventies. But this is not necessary to dissect, I write this to give you an idea. Rather, I'll tell you where I enjoyed the album the most. Firstly, at work, when I got away from everyone around me and a blissful calm and smile spread across my face. Next, in the car, when the empty highway in front of me and the volume at full blast was a joy. I like the way the Swedes approach music. To me they are more believable, more true and more honest than any contemporary famous band. I swear to you on that, and I'll sign it with my own blood. And lest I forget. From the autumn, when I received the CD for review, until today, I sat at home every Friday and got ready to go out. I listened to "Dambuster" over and over again. Each time it threw me for a loop, calmed my mind, kicked me up a notch and energized me. That's not even enough these days, don't you think? It's music for old dogs who are like me. I usually write about more extreme music, but WARHAWK just got me. They cursed me and took me back in time to when I started with metal and rock. The cigar is slowly burning out and the whiskey glass is still full. I'm fed up with the world, the job, the people around me. I'm sitting in a dingy bar and I'm not talking to anybody. I've known for a long time that I don't belong in this era. I like other music, women, movies. I'll drink alcohol on my ex and order another. Heavy metal ride straight to hell! Rock 'n' roll to the grave!



tracklist:
1. Bomb Raid
2. Cut Me Loose
3. Skullet R 'N' R Machine
4. Please Don't Go
5. Claws Out
6. Dambuster
7. Hounds Of Hell
8. Dance With Death
9. Dags Att Dra
10. Hawks Of War

band:
Rob - Vocals
Erik - Bass
Pär - Guitar
Matte - Drums



pondělí 19. února 2024

Recenze/review - DIABYS - Portals of Annihilation (2023)


DIABYS - Portals of Annihilation
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy si připadám jako svůj vlastní stín. Dívám se na sebe, jak ráno vstávám, jak jdu do práce, jak odpočívám, jak vykonávám nekonečnou řadu úkonů. Jaký je ale smysl toho všeho? Kam směřuji? Asi jako každý se věkem měním, získávám zkušenosti. V hudbě to platí o to víc. Dříve bych kapely jako DIABYS jen tak přešel bez povšimnutí. Jenže mě na ně upozornil jeden kamarád z druhé strany zeměkoule. Prý je to pro něj album minulého roku. Netušil jsem, neznal jsem. Přesvědčila mě až jména v bookletu a první poslech.

Zpěvák Max Phelps je sám o sobě zárukou kvality. Potvrdil to v DEFEATED SANITY, CYNIC a samozřejmě DEATH DTA. Ten se spojil s neméně zkušenými muzikanty a poměrně nenápadně nahráli desku, která rozhodně stojí za pozornost. Vše potom složil Michael Dorosz. Jedná se o propracovaný, velmi pestrý a dobře složený death metal se spoustou technických a progresivních prvků. A to vše s rodokmenem DEATH. 


Při poslechu debutového alba "Portals of Annihilation" najednou nejsem svým vlastním stínem, ale mám syrový pocit, že opravdu žiju. Hudba je to velmi naléhavá, neklidná, s takovým tím tajemným odérem, jestli mi rozumíte. O mastering se postaral Johannes Grossman a nutno rovnou dodat, že odvedl perfektní práci. Zvuk je čitelný a živelný zároveň. Masivní a surový. Mám to takhle rád. Jsem stará škola a líbí se mi, že tahle smečka sice staví na tradičních, klasických základech, ale ty postupně rozvíjí, doplňuje a zároveň si zachovává svůj vlastní ksicht. Na poslech jsem se vždy musel pozorně soustředit. Nikdy jsem nemohl desku poslouchat jen jako kulisu. Vždy mě nakonec pohltila a nenechala ani chvilku v klidu. Představoval jsem si nějakou pradávnou příšeru, bestii, která spala dlouhé roky v jeskyni. Za zvuků této nahrávky se probudila a přišla nás roztrhat na kusy. Možná není ani z tohoto světa. Skladby v sobě mají velký drive a sílu, takovou tu nahrubo nasekanou energii, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musíte věřit tomu, co hrajete. A tohle všechno DIABYS umí na sto procent. Sypu si popel na hlavu, že jsem se ke skupině dostal až teď, album totiž vyšlo již v dubnu minulého roku. Myslím si, že to ale nakonec vůbec nevadí. Důležité je, že mě baví "Portals of Annihilation" poslouchat, že se k němu rád vracím. Tohle je záležitost pro všechny hudební gurmány. Doporučuji podávat v noci, chladu a nejlépe několik metrů pod zemí. Nezbývá mi nic jiného, než vám desku doporučit. Tohle album vám rozdrásá obličej do krve, zničí vás a vy za to budete moc rádi. Progresivní, technický death metal, který ctí pradávné kořeny a stane se vaším vlastním stínem!


Asphyx says:

Sometimes I feel like my own shadow. I look at myself as I get up in the morning, as I go to work, as I rest, as I perform an endless series of tasks. But what's the point of it all? Where am I going? I guess like everyone, I'm changing with age, gaining experience. In music, this is even more true. In the past, bands like DIABYS would just pass by unnoticed. But a friend of mine from the other side of the world pointed them out to me. He said it was the album of the year for him. I had no idea, I didn't know. I was only convinced by the names in the booklet and the first listen.

Singer Max Phelps is a guarantee of quality in his own right. He confirmed it in DEFEATED SANITY, CYNIC and of course DEATH DTA. He teamed up with equally experienced musicians and rather unobtrusively they recorded that is definitely worth your attention. Everything was then composed by Michael Dorosz. It is a sophisticated, very varied and well composed death metal with a lot of technical and progressive elements. And all this with the DEATH pedigree.


Listening to the debut album "Portals of Annihilation" I'm suddenly not my own shadow, but I have the raw feeling that I'm really alive. The music is very urgent, restless, with that mysterious air, if you know what I mean. The mastering was done by Johannes Grossman and I have to say that he did a perfect job. The sound is clear and lively at the same time. Massive and raw. I like it that way. I'm old school and I like the fact that this pack builds on traditional, classic foundations, but gradually develops them, adds to them and at the same time keeps its own face. I've always had to listen intently to listen. I could never listen to a record just as a backdrop. It always absorbed me in the end and didn't let me rest for a moment. I imagined some ancient monster, a beast that slept for years in a cave. It woke up to the sound of this recording and came to tear us apart. He may not even be of this world. The songs have a great drive and power in them, a kind of rough-hewn energy that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to believe in what you're playing. And that's what DIABYS can do 100%. I'm kicking myself that I've only just joined the band, because the album was released last April. But I think it doesn't matter in the end. The important thing is that I enjoy listening to "Portals of Annihilation" and I like coming back to it. This is a matter for all music gourmets. I recommend serving it at night, cold and preferably several feet underground. I have no choice but to recommend the album to you. This album will rip your face to shreds, it will destroy you and you will be so glad you did. Progressive, technical death metal that honors its ancient roots and becomes your own shadow!



Tracklist:
01. Deadly Sight 
02. Perennial War 
03. Infernal Instruments Of War 
04. Spiritual Laceration 
05. Portals Of Annihilation 
06. Scavengers 
07. Down The Boundless Hole 
08. Bodies As Stones 
09. A Lead Weighted Grudge 
10. Shapeshifter

band:
Michael Dorosz - Musical Concept and Guitars
Max Phelps - Vocals and Lyrics
Dominic Forest Lapointe - Bass
Robin Stone - Drums
Johannes Grossman - Mastering
Mathieu Marcotte - Artwork
Simon Girard - Artwork Layout

Recenze/review - ETERNAL STORM - A Giant Bound to Fall (2024)


ETERNAL STORM - A Giant Bound to Fall
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Celý život hledáš odpovědi na zásadní otázky. Následuješ slepé cesty, obdivuješ falešné proroky. Čteš krásné knihy, navštěvuješ galerie plné obrazů, které tě zasáhnou. Nakonec stejně zjistíš, že jediná spravedlnost a jistota, které existují, je smrt. Když na to přijdeš, jsi najednou pokorný a smířený se sebou i s celým světem. Posloucháš už jenom hudbu, která se ti líbí. Je to jako návštěva jiné dimenze, když se to stane. Když potkáš nahrávky, která se ti dostanou do žil, do podvědomí. 

V melodickém death metalu jsem již dlouhé roky hodně vybíravý. Většinou mi přijde obyčejný a nezajímavý. Jenže potom jsem potkal novou desku španělských ETERNAL STORM a najednou jsem si připadal, jako by mě kapela přikovala na zeď. Ostré riffy, temné melodické motivy, spousta zajímavých progresivních pasáží. Vznešenost, majestátnost, cit pro pochmurné nálady. Takové je jejich nové album "A Giant Bound to Fall".


Stylově se tahle smečka pohybuje mezi mantinely, které nastavily kapely jako INSOMNIUM, IN MOURNING, AT THE GATES, DARK TRANQUILLITY. A dělá to velmi elegantně, zkušeně. Líbí se mi jejich přístup, nadšení, energie, které jsou cítit ze všech skladeb. Jakoby kolem poletovalo listí ze stromů, jako bych se díval na tající řeku. Ano, nejvíce se mi osvědčil poslech v lesích, mezi stoletými stromy. Nachodil jsem s touto nahrávkou spoustu kilometrů zimní krajinou a pokaždé, když jsem se vrátil domů, tak jsem si sedl a otevřel nějakou dobrou knihu. Nějak se mi hudba Španělů vždy spojila s příběhem. Ne, nové album nebylo jen obyčejnou kulisou, ale spíše mi natolik proniklo do krve, že se stalo mojí součástí. Vznášel jsem se, padal do hlubiny, shořel jsem, abych nakonec pokaždé povstal z popela. Povedlo se vlastně všechno. Novinka má úderný a čitelný zvuk, mlhavý obal a hlavně spoustu neotřelých nápadů. Když mě nějaká deska hodně baví, tak ji raději poslouchám, než abych o ní psal.  Pokud dojde ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou, pokud naplno pochopím jejich umělecké vyjádření, bývám jako ztracený a nechce se mi dělat nic jiného, než jen poslouchat a užívat si. Jsem jako tulák po hvězdách, tanečník, našlapující na ostré střepy. Napadá mě spousta přirovnání, ale žádné z nich nedokáže přesně vyjádřit a definovat veškeré nálady, které obsahuje. Lepší je opravdu si poslechnout ukázky, postupně si udělat názor a potom uvidíte. Za sebe mohu napsat jediné. Už dlouho jsem neslyšel v tomto stylu tak dobrý počin. Nechte si chutnat. Naléhavý, majestátní melodický death metal! Budete se vznášet na vlnách věčnosti!


Asphyx says:

All your life you've been searching for answers to fundamental questions. You follow blind paths, admire false prophets. You read beautiful books, visit galleries full of paintings that strike you. In the end, you still find that the only justice and certainty that exist is death. When you figure that out, you're suddenly humble and at peace with yourself and the world. You only listen to music you like. It's like visiting another dimension when it happens. When you meet records that get into your veins, into your subconscious. 

I've been very picky about melodic death metal for many years. Mostly I find it ordinary and uninteresting. But then I came across the new record from Spain's ETERNAL STORM and suddenly I felt like the band had me pinned to the wall. Sharp riffs, dark melodic motifs, lots of interesting progressive passages. Grandeur, majesty, a sense of gloomy moods. That's what their new album "A Giant Bound to Fall" is.


Stylistically, this pack is between the boundaries set by bands like INSOMNIUM, IN MOURNING, AT THE GATES, DARK TRANQUILLITY. And they do it in a very elegant, experienced way. I like their attitude, their enthusiasm, the energy that can be felt in all the songs. It's like leaves from the trees are flying around, like I'm looking at a melting river. Yes, listening in the woods, among the hundred year old trees, was the most rewarding for me. I walked many miles through the winter landscape with this recording and every time I came home I would sit down and open a good book. Somehow the music of the Spanish always connected with the story. No, the new album wasn't just an ordinary backdrop, but rather it got into my blood enough to become a part of me. I floated, I fell into the depths, I burned, only to rise from the ashes each time. In fact, it all worked. The novelty has a punchy and clear sound, a foggy cover and, above all, a lot of novel ideas. If I like a record a lot, I prefer to listen to it rather than write about it. If there is a mutual transmission between me and the band, if I fully understand their artistic expression, I tend to be lost and not want to do anything but listen and enjoy. I'm like a star wanderer, a dancer, stepping on sharp shards. Many similes come to mind, but none of them can accurately express and define all the moods they contain. Better to really listen to the excerpts, gradually form an opinion, and then see. For myself, I can only write one thing. I have not heard such a good piece in this style for a long time. Let yourself enjoy. Urgent, majestic melodic death metal! You will float on the waves of eternity!



Track Listing -
1. An Abyss of Unreason
2. A Dim Illusion
3. There was a Wall
4. Last Refuge
5. Eclipse
6. Lone Tree Domain
7. The Sleepers
8. The Void
9. A Giant Bound to Fall

Line up -
Daniel R. Flys | Vocals (lead), guitars, keyboards, bass
Jaime Torres | Guitars, vocals, keyboards, bass, fretless bass
Daniel Maganto | Bass, guitars (additional), vocals (additional)

neděle 18. února 2024

Recenze/review - FETID ZOMBIE - Where Worms Crawl (2024)


FETID ZOMBIE - Where Worms Crawl
EP (digital, cassette) 2024, Morbid Visions Music

for english please scroll down

Sedíš u otevřené rakve a přemýšlíš, kdy jste se viděli naposledy. Podle stavu tkání a rozpadajících se kostí to již nějaký čas bude. Jsi čím dál tím krásnější, řekneš a ona se na tebe usměje a odpoví stejně. Z úst a očních důlků jí vylezou červi a ty moc dobře víš, že mluví pravdu. Láska až za hrob. Smrt nás nikdy nerozdělí. Pojď se mnou, řekne ti. Musím ti něco ukázat. Sestoupíte hluboko pod zem. Do záhrobí, na onen svět. Držíš ji za ruku a vůbec ti nevadí, že nemá žádnou kůži, ani maso. Podá ti nové EP "Where Worms Crawl" od FETID ZOMBIE a ty moc dobře víš, že už tu s ní zůstaneš. Až navěky, amen!

Jsem velkým fanouškem téhle kapely, i Marka Riddicka (recenze na starší desky a skvělý rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Sleduji jeho hudební i malířskou práci. Už dávno si získal doslova kultovní status. Novinka je morbidním pokračováním věcí minulých. Stačilo mi několik prvních tónů a ihned jsem si připadal, jako bych byl zavřený ve staré plesnivé kobce. Tohle je přesně druh death metalu s chladnou a temnou atmosférou, který koluje i v mých žilách.


Mark je o dva roky mladší než já a tak je vám doufám jasné, že jsme oba vyrůstali na podobných kapelách. Všechny ty džínové bundy, kazety, nekonečné diskuze o muzice s kamarády. Tenkrát se zrodila naše vášeň pro záhrobní věci. Na rozdíl ode mě je ale tenhle maniak obdařen mnoha druhy talentu. O jeho malbách a kresbách netřeba mluvit, ty jsou vždy vynikající a stylové. Ale on dokáže také napsat skladby, které žhnou, pálí a chladí zároveň. Pokaždé, když potkám nějaké opravdové fanoušky z devadesátých let minulého století, tak se všichni shodneme na tom, že se nám na death metalu mimo temnoty nejvíc líbí to, že pro nás hrají muzikanti od srdce. A to je právě i případ FETID ZOMBIE. Nové EP je zákeřným jedem, který vám pomalu pronikne do žil. Skladby vám způsobí mnohokrát selhání organismu. Atmosféra je opravdu magická, tajemná, krutá a ošklivá. Sází se hodně na melodie. Na nahrávce se podílela i velká spousta skvělých hostů (seznam naleznete také dole pod článkem). A všichni odvedli vynikající práci. Představuji si, že si vykopu svoji vlastní zombie, jako v úvodu dnešní recenze a půjdeme spolu v podzemí na koncert téhle smečky. Poslední roky si říkám, že se svět vyvíjí divným směrem. Čím dál tím častěji se vracím zpět, do katakomb a poslouchám právě takové desky, jako je "Where Worms Crawl". Prosévám mezi prsty prach, ve který se jednou proměním. Možná jsem již dávno nemrtvým. Netuším. Co ale vím jistě je, že nové EP se povedlo opět na výbornou. Zvuk, obal, produkce, vše je syrové, opravdové, ryzí. Jako čerstvě exhumovaný hrob. Prašivý, hnilobný death metal s podmanivě temnou a chladnou atmosférou! Dokonalá esence ozvěn ze starých katakomb!

Asphyx says:

You're sitting by an open casket, wondering when you last saw each other. Judging by the state of the tissues and the decaying bones, it's been a while. You're getting more and more beautiful, you say, and she smiles at you and responds in kind. Worms crawl out of her mouth and eye sockets and you know full well she's telling the truth. Love beyond the grave. Death will never separate us. Come with me, she'll tell you. I have something to show you. You will descend deep underground. To the beyond, to the other world. You hold her hand and you don't mind that she has no skin or flesh. She hands you FETID ZOMBIE's new EP, "Where Worms Crawl", and you know you're gonna be stuck with her. Forever and ever, amen!

I'm a big fan of this band, and of Mark Riddick (reviews of older albums and a great interview are linked at the bottom of the article). I follow his musical and painting work. He's long since earned a literal cult status. The new stuff is a morbid continuation of things past. All it took was the first few notes and I immediately felt like I was locked in a moldy old dungeon. This is exactly the kind of death metal with a cold and dark atmosphere that runs through my veins.


Mark is two years younger than me so I hope you can see that we both grew up on similar bands. All the denim jackets, the cassette tapes, the endless discussions about music with friends. That's when our passion for the afterlife was born. But unlike me, this maniac is blessed with all kinds of talent. His paintings and drawings need not be mentioned, they are always excellent and stylish. But he can also write songs that glow, burn and chill at the same time. Every time I meet some true 90s fans, we all agree that what we like most about death metal outside of the darkness is that the musicians playing for us are from the heart. And that is exactly the case with FETID ZOMBIE. The new EP is an insidious poison that will slowly seep into your veins. The songs will cause your body to fail many times. The atmosphere is truly magical, mysterious, cruel and ugly. There is a lot of reliance on melodies. A lot of great guests also contributed to the recording (see also the list below the article). And they all did an excellent job. I imagine I'm going to dig up my own zombie, as in the opening of today's review, and we'll go underground together to see this pack in concert. I've been thinking lately that the world is going in a strange direction. More and more often I go back to the catacombs and listen to records like "Where Worms Crawl". I sift through the dust between my fingers that I will one day turn into. Maybe I'm already undead. I don't know. But what I do know is that the new EP has been excellent again. The sound, the cover, the production, everything is raw, real, pure. Like a freshly exhumed grave. Dusty, rotten death metal with a captivatingly dark and cold atmosphere! The perfect essence of echoes from the old catacombs!


about FETID ZOMBIE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:

Side A
1. Where Worms Craw
2. Perverse Incubation
3. Never to Exist
4. Cold and Withering Granite
5. Graven Image
6. Soulless Entities

Side B
1. Where Worms Crawl
2. Perverse Incubation
3. Never to Exist
4. Cold and Withering Granite
5. Graven Image
6. Soulless Entities

band:
Backing vocals, rhythm guitar, bass, synth, & drum programming by Mark Riddick (FETID ZOMBIE).
Vocals & lead guitar by Chris Monroy (SKELETAL REMAINS).
Backing vocals by Dawn Desiree’ (AUTUMN TEARS).
Backing vocals by Dylan Jones (ROTTED).
Rhythm guitar by Steve Miller (LOCULUS).
Lead guitar by Andrew Lee (RIPPED TO SHREDS).
Lead guitar and synth by James Malone (ARSIS).
Lead guitar by Malcolm Pugh (INFERI).
Lead guitar by Terrance Hobbs (SUFFOCATION).

FETID ZOMBIE:


RIDDICKART:
Instagram: @riddickart

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý čtvrtý - Krkavec


Příběh čtyř stý čtyřicátý čtvrtý - Krkavec

Stojím na zastávce dole u Muzea. Vůbec nevím, jak jsem se zde ocitl. Pamatuji si z včerejšího večera jen pár momentů. Postupně se mi obnovuje paměť. Vím, že jsme seděli v hospodě, že jsem tam byl s Michalem a hrozně vášnivě jsme debatovali o nějaký knize. O jaký, to fakt netuším. Přisedly si k nám nějaký dvě obrýlený intelektuálky. Taky studentky, ale takový ty sucharky, který měly na každou otázku dlouhou odpověď, spoustu znalostí v hlavě a byla s nima fakt nuda. Michal se těšil, až začne hrát nějaká ženská s kytarou. Pro mě to bylo neskutečný utrpení. Sladkobolný texty a uječený hlas připomínaly jednu naši družinářku, kterou jsem na základce vyloženě neměl rád. Tahle ale neměla trvalou. Zato se často mezi písněmi zasnila a nahlas přemítala, kde najde toho pravého správného chlapa. Co je od šmíru a zároveň má svaly i intelekt. No, takovejch je nás málo, řeknu mezi songy a všichni se na mě otočí. Zase se jednou směju velmi povedenému vtipu sám. Dívá se na mě a pak mi věnuje písničku. O nějakým dalším týpkovi, co prostě odešel. Dám si rum a uvědomím si, že jestli od ní odešlo tolik chlapů, co v jejích písních, musela bejt docela veselá v rozkroku.

Vraťme se ale na smradlavou zastávku. Z odsávání naproti v obchodě s rybami jde puch. Hroznej smrad čpí ale i z bezdomovce, který se rozvaluje na lavičce kousek od mojí maličkosti. Lidé stojí raději stranou. Konečně jede trolejbus. Vystoupím v Doudlevcích. Máme exkurzi. Už tu postávají mí spolustudenti. Všichni jsou veselí a nikdo nemá takovou opici jako já. Jde se do vodárny. Šumí tu voda, v kádích jsou ryby, které mají kontrolovat kvalitu. Uklidňující, tady bych si dovedl představit pracovat. Teprve teď mi dojde, že Michal nepřišel. Po exkurzi se tedy vydám zpět do města, abych ho našel. Slunce paří a bezďák pořád vyspává. Hergot, docela mu závidím. Není lehké začít stopovat někoho, koho jste opustili opilí a ještě máte okno jako vrata. V Andělu zrovna otevírá nějaká slečna. Je tu na brigádě na úklid a nic neví. Ale za chvilku přijde barman. Zatím se posaďte. Tak čekám. Pak se přihrne nagelovaný mladík, se spoustou náušnic a zlatých prstenů. Tenkrát si hrozně kluků hrálo na Italy. Tedy na takovou naší představu Itala. Zeptám se a on odpovídá, jako kdyby se jednalo o nejtěžší práci na světě. 

Jo, pamatuju si ho, pak odešel s tou písničkářkou. "Kam?": zeptám se a on jen pokrčí rameny. Tak to bychom měli, milý Watsone. Jsem zmatený, ale když vylezu ven před bar a zapálím si, secvakne mi to. Někde tu musí být plakát. Třeba se mi poštěstí. Mám strach, co když se Michalovi něco stalo? On když se opil, tak se s každým přátelil. Měl hrozně milou opici a to někteří lidé nevydýchávají. Mám malinké štěstí v náročném ránu. Plakátek tu opravdu je. Na něm malým písmem napsáno, že dnes je druhý koncert v Plzni a to prosím na Krkavci. Vůbec nevím, kde to je, ale něco mi to říká. Obejdu blok a zajdu na pedagogickou fakultu. Vyhledám blondýnku, kterou vyruším z přednášky. Normálně je klidná a dobrotivá, ale měla o mě strach. Neviděla si náhodou Michala? Ne, Blanka říkala, že šel s tebou, tak byla klidná, protože si ho vždycky dovedl na kolej. No, právě, zamumlám, omluvím se a protože nevím, co dělat, jdu do hospody na náměstí. Potřebuju si srovnat myšlenky. Už vím, bavili jsme se o Smrti krásných srnců. No vidíš ty vole, už ti to začíná zapalovat, řeknu asi nahlas, protože od vedlejšího stolu se ozve prosím a pak si ke mě bez dovolení přisedne asi čtyřicetiletá paní, co nemá moc zubů. Dělá na mě oči a poprosí mě o pivo. Koupím jí jedno s tím, aby mi poradila. Co to je Krkavec? 

Nejdřív dělá drahoty a nabízí mi sebe samu, ale musím odmítnout. Za sex nikdy neplatím a taky milá paní, jsem zadaný, víte. Jen hledám kamaráda. Má po druhém pivu hladinku, motá se, klasický znak všech alkáčů. Konečně z ní dostanu, že je Krkavec rozhlednou v lesích kousek nad Plzní. Pak mluví o tom, že by jí stačily dvě stovky a že by mi ho vykouřila. Mám štěstí, protože ji odežene číšník. Zeptám se na cestu raději jeho. V pohodě. To najdu. Mám na lístku pár čárek za pivo, jeden rum, utopence a taky plánek, kudy se vydat. Jedu autobusem, pak přestoupím na tramvaj a jdu ze začátku blbě. Nojo, jenže já znal spíš bolevecký rybníky. Pak mi dojde, že jsme jednou v blondýnkou museli pod Krkavec zabloudit, protože jsem tohle jméno četl na turistické značce. Vydám se lesem a jdu sám. Nikde nikdo. Když pak svoji cestu za několik dní popisuju jedné místní spolužačce, směje se mi. Nachodil jsem spoustu zbytečných kilometrů. Když konečně rozhlednu najdu, nikdo nikde není. Je zavřeno. A do prdele, teď mě ještě sežerou vlci a znásilní nějakej úchyl a tenhle den bych zažil všechno. Potom přijde nějaká stařenka, otevře dveře do baráku u věže a zeptá se mě, jestli chci jít nahoru. Vylezu tedy na ochoz a otevře se mi krásný výhled. 

"Jo, večer tady má něco bejt, ale já nevím, já tu jen půjčuju klíče, pět korun prosím": směje se. Zaplatím a zeptám se, jestli nemá něco k pití. Nemá. Tak jsem kolem páté natolik vysílen, že usnu na lavičce bokem u ohniště. Probudí mě veselé výkřiky. Nějací trampové už rozdělávají oheň. Mají sud, zásobu rumu a opékají maso. Představím se zeptám se, zda zde opravdu bude hrát zpěvačka ze včerejška. Takový padesátiletý tatík řekne, že jo a že je všechno zadarmo, protože tady Vlčák má narozeniny. Dám si tedy pivo a ihned se seznámím s dvěma mladýma holkama, který jsou zde kvůlivá tomu, že jsou tady jejich rodiče. Jsou docela znuděný, tak se je pokouším rozveselit. Daří se mi to a když už mám v sobě několik piv, ozve se potlesk. Vyskočím a z dodávky, která právě přijela, vyleze hlavní hvězda večera i Michal. Ten je tak na plech, že ihned vezme čelo o zem. Běžím k němu, zvednu ho a odtáhnu do stínu. Přineseme s holkama nějakou vodu a on blekotá a blekotá. Pak se poblije a musím ho hlídat. Paní mi řekne, že jí pořád včera vyznával lásku a napadal její dodávku, když chtěla odjet. Svlékal se a chtěl, aby mu byla po vůli. Vzala ho dovnitř, že ho odveze na kolej, ale vytuhl a nemohl se vzbudit. Tak spal v autě a byl celý den tak ožralý, že s ním nešlo nic dělat. Prý další chlap, co by hned odešel. Poděkuju a pokouším se jej probudit. Nic, ani ťuk. Chrápe.

Musím tak vydržet další koncert. Sednu si na lavici a poslouchám tklivé stesky téhle dámy. Jako metalista trpím, vyloženě mě bolí, jak a co hraje. Ale všichni jsou nadšený, tleskají, výskají. Musí několikrát opakovat. Přidávat a vypadá to, že má velký úspěch. Když doskřehotá, jdu zkontrolovat Michala. Jenže tam není. Už je tma a vyděsí mě. Měl jsem ho asi přivázat, jako na záchytce. Poprosím holky, aby mi pomohly a tak tápeme v lese okolo. Najdu ho zaklíněného za naskládaným dřívím. Kolem sebe prosím pěkně nablito a nachcáno. Takový chytrý kluk. Jemný a vzdělaný. Inu, vezmu jej, odnesu mezi lidi a stařenka, která asi už viděla ledacos, mě odvede k hadici. Probudí se až ve chvíli, kdy mu stříkám proud do obličeje. Nadává mi, je sprostý, což normálně vůbec nebývá. Uděláme mu kafe, které hned vyhodí. Pořád dokola se omlouvá. A že musíme jít. Že ho čeká Blanka, že se bude zlobit. Nedá si vymluvit, že by bylo lepší přespat a jít za světla. Je k neudržení. Tak se rozloučím a vidím za sebou nechápavé pohledy jak trampů tak i paní zpěvačky. Inu, další chlapi, co odcházejí.

Nojo, ale na cestách a stezkách jsou kořeny. Dodnes nechápu, jak si nemohl nic nezlomit. Já tedy také, protože jsem se snažil jej udržet ve vzpřímené poloze. Třeba se mi rozběhl a skákal do kapradí. Ukrýval se před vojáky v jehličí. Bouchal se o borovice, byl zase celý špinavý a já už nemůžu, protože jsem měl náročný včerejšek i celý den. Je mi blbě, mám hlad a chce se mi děsně spát. Ujdeme pár kilometrů a vůbec nevím, kde jsme. Seru na to, hergot, tady budeš. Najdu mýtinu, jemnou trávu a sednu si. Vyndám si k kraťasů provázek a přivážu si ruku Michal ke své. Zařvu na něj, ať si lehne nebo to řeknu Blance, což kupodivu zabere. Dívám se dlouho na hvězdy. On vedle mě konečně podřimuje. Je sice červen, ale noci jsou chladné. Probudím se brzy ráno, jdu na záchod a nechám ho už odpoutaného. Spíme až do prvních silných paprsků. Probudí mě on. Společná noc v lese a on si nepamatuje nic. Vůbec nic. A tak mu cestou musím vyprávět. Některé věci vynechávám, nechci jej ztrapňovat. Pořád dokola mi děkuje. Vylezeme z lesa a ze stromu na nás pokukuje krkavec. Jakoby se chtěl rozloučit.

Na koleji na nás už čekají naše budoucí ženy. Tváří se vážně. Musíme si promluvit. Jsme oba špinaví, unavení, ale já jsem rád, že nakonec vše vcelku dobře dopadlo. Osprchuju se a padnu za vlast. Blondýnka mě nechá spát až do pondělí. Do školy nejdu, protože prostě nemůžu. Místo toho jdeme s Michalem na cigáro. Hodně se mě vyptává, ale nechci mu kazit iluze o jeho samém. A tak se snažím všechno převést ve vtip. Dnes jsme zrovna na Krkavci zase byli. Pokaždé, když jdu kolem zmiňované mýtinky, tak si na naši anabázi vzpomenu. Mimochodem, paní zpěvačka dnes brázdí různé festivaly a je poměrně známá. Její skladby jsou pořád sladké jako cumel a pokaždé, když jí slyším, tak mě zamrazí v zádech. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. února 2024

Interview - APPARITION - A rotten, moldy, ancient death metal experience!

Interview with death metal band from Spain - APPARITION.

Answered Eduardo (bass, vocals) and Iván (guitars), thank you!


Ave APPARITION! Greetings to the Spanish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous demo? Where did you want to move and in what are these two records different?

Eduardo: The demo includes the first three songs we ever wrote for Apparition. Two of them were also re-recorded for the album. I don’t think there’s a big change stylewise, we try to have some variety within the songs,but the songs of the demo and the rest of the songs of the album were basically written during the same timespan. The main difference is the production, as the demo was mostly self-recorded while the album has a 100% professional recording.

Iván: Hello, first of all thanks for your interest in the band, we’re glad to read you liked the album.

Like Edu said, the main difference between the demo and the full-length is the sound, since when we recorded the demo these eight songs were already written and six of them had already been properly rehearsed at our rehearsal place (at least on a basic structure level, new arrangements and details were added later).

The idea of recording that first demo was to create a presentation for the band and show the people what we were working on, that’s why we always had in mind to re-record a couple of songs with a better production since the demo was self-recorded (except for the drums) and, well, even if we didn’t have much experience on that field, the result wasn’t bad at all.


„Fear the Apparition Apparition“ includes all attributes of good death. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of APPARITION?

Eduardo: The writing process is quite simple, Iván writes all the riffs and structures at home and creates some drum patterns. Then we rehearse them together, do some minor changes if necessary, and once the final song structure is clear I think about the vocal lines and write the lyrics.

I found out that Javi Feléz is the recording engineer. I have to confirm that the sound literally kills. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You have given you a sound that is harsh, raw and at the same time dark and animalistic. How did you find working with him and why him? What studio did you record in and how did everything go?

Eduardo: Yes, Javi was the main responsible for the sound and production of the album. We initially recorded the drums here in Zaragoza at Producciones Sin/Con Pasiones, with Juan Miguel Sánchez behind the desk. Those raw recordings were sent to Javi to be cleaned and edited and then we used them to record all guitars, bass and vocals at our rehearsal place. Guitars and bass were reamped by Javi Félez at Moontower Studios in Terrassa and all the mixing and mastering was done there as well.

Iván: All three members of Apparition had already worked with Javi Félez with different bands or projects so he was our first option since the beginning to record an album. I totally agree with you, he achieved a crushing sound. Javi is a very good engineer and it’s very easy to work with him.


An integral part and a kind of extra bonus for fans today is the CD. You have released it on F.D.A. Records and it comes with a mysterious cover. It was written by Markus Vesper How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

Eduardo: We knew Markus Vesper for his great work with Denial of God and Manilla Road among many others and he visually represented that old horror vibe we were looking for. We gave him some rough indications and he did a great job. It’s not related to one particular song but since different Apparition songs are inspired by ghost stories and haunted houses, it could be related to songs such as “A Haunting Reflection” or “Apparition”.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Spain for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Eduardo: There are many cool death metal bands, for sure! Oniricous (new album kills), Necrophiliac, Purulent Remains, Sanctuarium, Leprophiliac, Orthodoxy, Intolerance, Devotion… I don’t think the scene is that big, but there’s been some younger people joining in for the last 5 years or so, which is a good thing. There are some great labels too (Memento Mori, Black Seed, Down With The Most High, and many more) but they are mostly run by the usual suspects who have been involved in the underground for decades, I don’t see younger people getting that involved on that, I guess it’s seen like an unrewarding task compared to being in a band. Same could be said for gig promoting, but I do see some new people here and there trying to arrange shows in their cities and that’s a cool thing. It’s not easy to have gigs in Spain since distances are really big compared to other countries and we are kind of isolated from the rest of Europe, but there are some individuals, associations and fanclubs taking the risk so hats off to them.


You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start APPARITION was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Eduardo: Apparition was born as a bunch of old friends aiming to play the music they love. I don’t think we will ever tour with a famous band, or even tour at all due to job obligations, but spare shows here and there and of course foreign festivals are always welcome (we have just been announced at Tones of Decay in Prague next September!). We are currently working on that to promote the new album.

Iván: If you take a look at the credits of the Fear The Apparition booklet you can read a big part of our influences that in one way or another served as a starting point and motivation to create and play our sound and style. It’s not that much about individual idols, but more about worshiping particular releases of the most ancient, savage and diabolical death and thrash metal.

When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Eduardo: Promotion is mostly run by the labels and their PR agencies, but we also do our part and try to spread the word by contacting the underground media and spreading thousands of printed flyers the old brutal way. We are avid listeners of new and old bands and have lots of music in all physical formats. We also go to plenty of concerts locally, nationally and abroad. It’s the only way!


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as APPARITION? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Eduardo: There’s definitely a saturation of bands nowadays. We don’t really overthink about that and try to do our thing. Modern technologies are fine if you use them properly, social media is a good way to get the people to know about any upcoming shows, releases or any band news really fast. We are on Spotify, YouTube or Bandcamp if people want to listen to our music that way, it’s alright, I’m more of a traditional listener of physical albums but such are the times.

Iván: For Apparition our priority is and shall forever be physical format over digital, but it’s 2024 and things have changed. We are aware of that so we also have to adapt to new technologies. I recently had to buy a new car and now I’ve to use Spotify while driving since the new car has no CD player hahaha! At home I always listen to vinyl (for the most part), CDs and tapes.

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Eduardo: We try to avoid the spirit's collapse as bands used to do. We never relax!


Finally, a classic but important question. What is APPARITION planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

Eduardo: We are playing on March 9th in Murcia (w/ Cancer, Orthodoxy, Sanctuarium, Evilact) and April 13th in Madrid at the Extreme Metal Record Fair (w/ Oniricous, Necrophiliac, Omission). We should also be playing on at least a couple of foreign festivals this summer / autumn, including Tones of Decay in Prague as answered in a previous question, and another one to be confirmed. More dates should be announced soon!

Iván: Besides trying to promote the new album and playing it live as much as we can, we will also combine it with rehearsing new songs.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Fear the Apparition Apparition“ into my head again!

Eduardo: Play it loud! Thanks a lot for the interview Jakub, see you at Tones of Decay this year!

Iván: By the time you read this, the European edition of our album will be available on both vinyl and CD. Don’t stop fearing the Apparition! Arghhhhhh! Cheers!




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - APPARITION - Hnilobný, plesnivý, starodávný death metalový zážitek!

Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - APPARITION.

Odpovídali Eduardo (basa, zpěv) a Iván (kytara), děkujeme!

APPARITION - Fear the Apparition (2024):

Ave APPARITION! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozí demo nahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Eduardo: Demo obsahuje první tři písně, které jsme pro Apparition napsali. Dvě z nich jsme také nahráli znovu pro album. Nemyslím si, že by došlo k nějaké velké stylové změně, snažíme se, aby písně byly různorodé, ale písně na demu a zbytek písní na albu vznikaly v podstatě ve stejném časovém období. Hlavní rozdíl je v produkci, protože demo bylo z větší části nahrané svépomocí, zatímco album má stoprocentně profesionální nahrávku.

Iván: Ahoj, v první řadě děkujeme za tvůj zájem o kapelu, jsme rádi, že se ti album líbilo.

Jak říkal Edu, hlavní rozdíl mezi demem a plnohodnotným albem je ve zvuku, protože když jsme nahrávali demo, bylo těch osm písniček už napsaných a šest z nich jsme už měli řádně nazkoušených u nás ve zkušebně (alespoň na úrovni základní struktury, nové aranže a detaily jsme přidali později).

Smyslem nahrávání toho prvního dema bylo vytvořit prezentaci kapely a ukázat lidem, na čem pracujeme, proto jsme měli vždycky na mysli, že pár písniček nahrajeme znovu s lepší produkcí, protože demo bylo nahrané svépomocí (až na bicí), no a i když jsme na tomto poli neměli moc zkušeností, výsledek nebyl vůbec špatný.


„Fear the Apparition Apparition“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál APPARITION?

Eduardo: Proces skládání je poměrně jednoduchý, Iván si doma píše všechny riffy a struktury a vytváří některé bicí vzory. Pak je společně nazkoušíme, v případě potřeby uděláme nějaké drobné změny, a jakmile je jasná konečná struktura písně, přemýšlím o vokálních linkách a píšu texty.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním jsou podepsáni Javi Feléz. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Eduardo: Ano, Javi byl zodpovědný za zvuk a produkci alba. Bicí jsme původně nahrávali tady v Zaragoze ve studiu Producciones Sin/Con Pasiones, kde za pultem stál Juan Miguel Sánchez. Tyto surové nahrávky jsme poslali Javimu, aby je vyčistil a upravil, a pak jsme je použili k nahrání všech kytar, basy a vokálů v naší zkušebně. Kytary a baskytaru přebasoval Javi Félez v Moontower Studios v Terrasse a tamtéž proběhla i veškerá mixáž a mastering.

Iván: Všichni tři členové Apparition už s Javim Félezem spolupracovali v různých kapelách nebo projektech, takže byl pro nás od začátku první možností, jak album nahrát. Naprosto s tebou souhlasím, dosáhl drtivého zvuku. Javi je velmi dobrý inženýr a pracuje se s ním velmi snadno.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u F.D.A. Records a je opatřeno tajemným obalem. Autorem je Markus Vesper Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Eduardo: Markuse Vespera jsme znali mimo jiné díky jeho skvělé práci na filmech Denial of God a Manilla Road a vizuálně představoval tu starou hororovou atmosféru, kterou jsme hledali. Dali jsme mu pár hrubých pokynů a on odvedl skvělou práci. Nesouvisí to s jednou konkrétní písní, ale vzhledem k tomu, že různé skladby Apparition jsou inspirovány duchařskými příběhy a strašidelnými domy, mohlo by to souviset s písněmi, jako je "A Haunting Reflection" nebo "Apparition".

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Eduardo: Určitě existuje spousta skvělých deathmetalových kapel! Oniricous (nové album zabíjí), Necrophiliac, Purulent Remains, Sanctuarium, Leprophiliac, Orthodoxy, Intolerance, Devotion... Nemyslím si, že je scéna tak velká, ale v posledních asi pěti letech se k ní přidávají mladší lidé, což je dobře. Taky existuje několik skvělých labelů (Memento Mori, Black Seed, Down With The Most High a mnoho dalších), ale většinou je vedou starý páky, kteří se v undergroundu angažují už desítky let, nevidím, že by se na tom mladší lidé tolik podíleli, asi to vnímají jako nevděčný úkol ve srovnání s působením v kapele. To samé by se dalo říct o promování koncertů, ale tu a tam vidím nějaké nové lidi, kteří se snaží organizovat koncerty ve svých městech, a to je super věc. Pořádat koncerty ve Španělsku není snadné, protože vzdálenosti jsou ve srovnání s jinými zeměmi opravdu velké a my jsme tak trochu izolovaní od zbytku Evropy, ale jsou tu někteří jednotlivci, sdružení a fankluby, kteří to riskují, takže klobouk dolů.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit APPARITION, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Eduardo: Apparition vznikla jako parta starých přátel, kteří chtějí hrát hudbu, kterou mají rádi. Nemyslím si, že někdy pojedeme na turné se slavnou kapelou, nebo dokonce vůbec na turné kvůli pracovním povinnostem, ale náhradní koncerty tu a tam a samozřejmě zahraniční festivaly jsou vždy vítány (právě jsme byli ohlášeni na Tones of Decay v Praze příští září!). V současné době pracujeme na tom, abychom propagovali nové album.

Iván: Když se podíváte do titulků bookletu Fear The Apparition, můžete si přečíst velkou část našich vlivů, které nám tak či onak posloužily jako východisko a motivace k vytvoření a hraní našeho zvuku a stylu. Nejde ani tak o jednotlivé idoly, jako spíš o uctívání konkrétních vydání toho nejstaršího, nejdivočejšího a nejďábelštějšího death a thrash metalu.

Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Eduardo: O propagaci se starají hlavně labely a jejich PR agentury, ale my se také snažíme šířit informace tím, že kontaktujeme undergroundová média a šíříme tisíce tištěných letáků starým brutálním způsobem. Jsme vášniví posluchači nových i starých kapel a máme spoustu hudby ve všech fyzických formátech. Také navštěvujeme spoustu koncertů na místní, národní i zahraniční úrovni. Jinak to nejde!


Na jednu stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako APPARITION ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Eduardo: V dnešní době je určitě nasycení kapelami. My se tím ale příliš nezabýváme a snažíme se dělat to, co umíme. Moderní technologie jsou fajn, pokud je správně využíváte, sociální sítě jsou dobrý způsob, jak se lidé dozvědí o všech nadcházejících koncertech, vydáních nebo jakýchkoli novinkách o kapele opravdu rychle. Jsme na Spotify, YouTube nebo Bandcampu, pokud lidé chtějí naši hudbu poslouchat tímto způsobem, je to v pořádku, já jsem spíš tradiční posluchač fyzických alb, ale taková je doba.

Iván: Pro Apparition je a navždy bude prioritou fyzický formát před digitálním, ale je rok 2024 a věci se změnily. Jsme si toho vědomi, takže se musíme přizpůsobit i novým technologiím. Nedávno jsem si musel koupit nové auto a teď musím za jízdy používat Spotify, protože nové auto nemá CD přehrávač hahaha! Doma vždycky poslouchám vinyly (z větší části), CD a kazety.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Eduardo: Snažíme se vyhnout duchovnímu kolapsu, jak to dělávaly staré kapely. Nikdy nepolevujeme!


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají APPARITION v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

Eduardo: Hrajeme 9. března v Murcii (s Cancer, Orthodoxy, Sanctuarium, Evilact) a 13. dubna v Madridu na Extreme Metal Record Fair (s Oniricous, Necrophiliac, Omission). V létě/podzim bychom také měli hrát minimálně na několika zahraničních festivalech, včetně Tones of Decay v Praze, jak jsme odpovídali v předchozí otázce, a dalšího, který bude potvrzen. Další termíny by měly být oznámeny brzy!

Iván: Kromě toho, že se snažíme propagovat nové album a hrát ho co nejvíc naživo, budeme to kombinovat i se zkoušením nových písní.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Fear the Apparition Apparition“ zase narvat do hlavy!

Eduardo: Hrajte nahlas! Díky moc za rozhovor, Jakube, uvidíme se letos na Tones of Decay!

Iván: V době, kdy budete číst tento článek, bude evropská edice našeho alba k dispozici jak na vinylu, tak na CD. Nepřestávejte se bát Apparition! Arghhhhhhh! Na zdraví!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine